Skip to main content

Full text of "Časopis Moravského musea zemského"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



WPoJ 



^(M^ti^itk tkeincormof 

THE 
SUSAN AE.MORSE FUND 

Estatíísfiaífy 

WiiUAM Ingus Morse 

InA^emory offiisWifc 




Harvard ColIegeLibrary 



^^ř7v>^ 



'iou^twitk tfieincomcof 

THE 
SUSAN AEMORSE FUND 

EsutUisfiedíry 

WiLUAM Ingus Morse 

InM^oryoffiisWfc 




Harvard CollegeLibrary 



/^ J<?<I X^ť^6./ 



.'V t;\ 



\ 






ČASOPIS 



MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. 



VYDAVA 



l^ORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLEČNOST. 



f ' \* ^ ' W H n \ v , , ; ^ j .1 ^^^ - ^ =^ ____^^ --^^^ ■ 




REDAKTOROVÉ: 

PROF. FRANT. J. RYPÁČEK. PROF. Dk. FRANT. ŠUJAN 

FROF. DR- JAR. J. JAHN. PROF. EMIL BAYER. 



ROCIVIH VI. 

(i»oe.) 

v BRNÉ. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY. 
1906. 



J^)ič^ yAíd./^i 






Casopís 



lAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. 



VYDAVA 



ORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLEČNOST. 










REDAKTOROVÉ: 










FRANT. J. 
iF. DR JAR. 


RYPÁČEK. 
J. JAHN. 




PROF. Di* 
PROF. 


FR.-NT ^,. -. . 
EMIL HA ; I-ř 








ROČXÍH VI. 














TISKEM MOR/ 


V RBMŮ 


IT 


'^Ai*t 





OBSAH 

ročníku šestého .(1906). 

GotlwalU Ant: Sidtiftlé neolithická a nálezy kamenných náslrojů na Pro- 
•léjoTska. (8 obrňzky.) 1. Str. 41 —61 

Jahn Jar. J. Di.: Zvládtni druh vlnovitýrh ryh (ripple marks). (S tabulkou. 

11. Str. 215—216 

Jahn Jar. J. Dr. : PH<spévek k seznání vzniku nesouvislých vyvrženin so. 
pečiiých. (S tabulkami a s obrázky.) II. Str. 217—243 

Klvaňa Josef: Kroj lidu slovenského na Moravé. Část 1. II. Str. 892—308. 

Procházka Alois: Ruské ikony z bitvy u Slavkova r. 1805. (S obrázky.) 

I. Sir. 62—73. 

Procházka Vlád. Jos.: O nutnosti soustavného výzkumu diluviálních a 
alluviálních naplavenin v jeskyních moravského krasu. 11. Str. 244—258. 

Procházka Vlád. Josef: Zpráva o výzkumných geologických pracích za 
rok 1905 II. Str. 259—270. 

Pod péra Jo^. Dr.: Nové rostliny kveteny moravské. ... I. Str. 74—79. 

Slavik Fr. A.: Staré znaky a pečeti méstské a vesnické na Moravé. 
(S obrázky a s tabulkami. Dokončení.) 1. Str. 1—40. 

Sujan Frant. Dr : Vývoj hradá na Moravé v 1 1029—1197.11. Str. 271—291. 

B. Zpráry rédecké. 

PisméSná píseň na sedláky pro robotní vzpouru z roku 1821. (Rudolf 
Dvořák.) I. Str. 80—89. 

Nález brakteátň z d)by Přemysla II. Otakara u Josefova při Hodoníne. (Josef 
Klvafta.) I. Str. 89-91. 

Náhrobky pp. Konických ze Svábenic. (S obrázky.) (Frantidek Lipka) 

U. Str. 309—313. 

Pomér páiiAv Jana i Albrechta Černohorských z Boskovic k Jednoté bratrské. 
(Augustin Kratochvíl.) II. Str. 313—315. 



— IV — 

C. ZpráTj spolkoYé. 

A. Zprávy z Moravské musejní společnosti: 

1. Zprnvy z druhé třídy odboru védeckého za období 1904 — 5. (Dr. Vlád. 

Novák.) 1. Str. 9Ž— 90. 

2. Zprávy o zasedáních kuratoria Moravské mus. společnosti. I. Str. 96 — 104. 

3. Zprávy z prvé třídy odboru védeckého za období páté. (Frant J. Ry- 

páček.) II. Sir. 316—328. 

4. Zprávy z druhé třídy odboru védeckého za období 1905—6. (Dr. Jan 

Koutný.) II. Str. 3ž8— 332. 

B. Zpráva o musejnim spolku v Telči. (Frant. Kouba.) Str. 104—106. 

D. LlteniUira, 

Fr. BartoA: Deset rozprav lidopisných. (Ref. Fr. J. Rypáčok.) I. Str. 107—101). 
Viktor Pinkava: Hrady moravské. (Ref. Dr. Fr. Sujan.) . I. Str. 109—111. 
Frant.;- Bartoš: Dialektický slovník moravský. (Ref. Dr. Frant Šujan.) 

11. Str. 333—334. 
Alois Procházka: Památky z bitvy u Slavkova roku 1805í ifUT. Frant. J. Ry- 
páček.) * II. Sir. 3Í4. 

E. RAsaé. 

Svaz osvětový. (Fr. J. Rypáček.). , 1. Sir. líl— lit. 

Přispévek k dějinám umění naáí vlasti. (Dle H. We I zla^ upravil Rudolf 
Kreutz.) 1. Str. 113— 21.S. 

FranUSek Bartoá f. (Dr. Frant. Šujan.) II. Str. 1— VI. 

F. Zprávy z Kommisse na pfiroilovéilecký výzkum Moravy. 

Jiří Janda: Ptactvo okolí kroméřižského II. Str. 1— G*i. 

Josef Dostál: Ptactvo okolí lanStorfského II. Str. 1—1.3. 

Dr. M. Remeš: Vrchní vrstvy křídové v Klokočové u Přlbora. II. Str. 1— 7. 



/ . 



L 0£>c /zo(?'b-.2^' 



\^ 



Časopis 



MORAVSKÉHO MUSEA , ZEMSKÉHO. 



VYDAVA 



MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLEČNOST. 




REDAKTOROVÉ 



PROF. FRANT. J. RYPÁČEK. 
PROF. DR- JAR. J. JAHN. 



PROF. DR FRANT. ŠUJAN. 
PROF. EMIL BAYER. 



ROČNfK VI. 



HARVARD 
UNIVERSITY 



ČÍSLO 1. 



V BRNÉ. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY 

1906. 



OBSAH 

čísla ppvého. 



A. Rozpravy a pojednání. 

Fr. A. Slavík: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na 
Moravě. (S obrázky.) (Konec.) Str. 1—40. 

Ant. Gottwald: Sídliště neolithícká a nálezy kamenných ná- 
strojů na Prostějovská. (S obrázky.) . . . Str. 41—61. 

Alois Procházka: Ruské ikony z bitvy u Slavkova r. 1805. 
(S obrázky.) Str. 62—73. 

Dr. Jo s. Podpěra: Nové rostliny květeny moravské. Str. 74 — 79. 

B. Zprávy vědecké. 

Posměšná píseň na sedláky pro robotní vzpom-u z roku 1821. 

(Rudolf Dvořák.) Str. 80-89. 

Nález brakteátů z doby Přemysla II. Otakara u Josefova při 

Hodoníně. (Josef Kl vaň a.) Str. 89— 91. 

C. Zprávy spolkové. 

A. Zprávy z Moravské musejní společnosti: 

1. Zprávy z druhé třídy odboru vědeckého za období 1904 — 5. 

(Prof. Dr. Vlád. Novák.) Str. 92—96. 

2. Zprávy o zasedáních kuratoria Moravské musejní společnosti.- 

Str. 96—104. 

B. Zpráva o Musejním spolku v Telči. (Prof. Frant Kouba.) 

Str. 104—106. 

D. Literatura. 

Fr. Bartoš: Deset rozprav lidopisných. (Fr. J. Rypáček). 

Str. 107—109. 
Viktor Pinkava: Hrady moravské. (Dr, Frant. Šujan.) 

Str. 109—111. 

Svaz osvětový Str. 111— 112. 

* 
Příspěvek k dějinám umění v naší vlasti . . Str. 113—213. 



# 



staré znaky a pečeti městské a vesnické 
na Moravě. 

Podává Fr. A. Slavik. 
(Dokončení.) 

b) Stavby a Jejich části. 

Hradby ve znaku mají obyčejně města a městečka. I svědčí, 
že osada byla již ohrazena, než obdržela právo pečeti a znaku 
s hradební zdí, věží a jiným. Někde měly dvě nebo tři osady 
jedno společné ohrazení, a když byly povýšeny za městečko, 
jmenovalo se po větší osadě, na př.: Horní Dunajovice a Domčice, 
Miroslav s Václavovem a Pemdorfem u Krumlova (viz str. 17.). 

Poměr městečka k městu byl jako tvrze k hradu. Městem 
slula obec teprve, když byla jako hrad zdí a branami obehnána; 
příkladotom jest privilegium dané Němčicům u Židlochovic r. 1562: 

.Jakož Zikmund Helt z Kementu na Meziříčí, radda a místo- 
kancléř království Českého, při svém městečku dědičném Velikých 
Némčicích v markrab. Mor. v kraji Brněnském ležícím znamenitým 
nákladem z gruntu a v nově sídlo a tvrz se zdí kamennou vůkol 
i také věžemi a branou, zdvihacím mostem a fortnami i tolikéž 
baštou a jinými menšími věžkami vystavěti a ozdobiti dal, císař 
Ferdinand I. k žádosti jeho, Zikmunda Helta, hledíc k jeho službám, 
kteréž v mladosti své od třidceti let jsa při dvoře císařském drahně 
let činil — majestátem, daným na hradě Pražském v úterý den 
Narození Panny Marie 1. 1562, nadepsané sídlo a tvrz Veliké 
Němčice za hrad a zámek vysaditi a městečku Velikým Něm- 
čícím tu milost učiniti ráčil, aby brány, věže a zeď okolo téhož 
městečka k zavírání a zamykání udělati a vystavět! a za město 
slouti a tak se psáti a voskem červeným potřeby své peče- 
titi a všech svobod a milostí užívati mohly, kterýchž jiná města 
panská v témže markrabství Moravském užívají; avšak aby mě- 

1 



>L 5ť^<2 y^í(»'i0.2\ 



v / ,.' 



Kt' 



s^- 



ČASOPIS 



MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. 



VYDAVA 



MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLEČNOST. 







REDAKTOROVÉ: 



PROF. FRANT. J. RYPÁČEK. 
PROF. DR JAR. J. JAHN. 



PROF. DH. FRANT. ŠUJAN 
PROF. EMIL BAYER. 



ROČlVÍli VI. 

(i9oe.) 



v BRNÉ. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY. 
1906. 



OBSAH ' 

ročníku šestéhp..Ci906). 

A. EMprarj a ^a^náiií. 

Gottwald Ant: Sidlidlé neoitthická a nálezy kamenných náslrojú na Pro- 
8t«JoTskQ. (íJ obrázky.) 1. Str. 41 —61 

Jahn i ar. J. Di.: Zvláštní druh vlnovitýrh ryb (ripple marks). (S tabulkou. 

11. Str. 215—216 

Jahn Jar. J. Dr.: PHí^pévek k seznání vzniku nesouvislýcb vyvrženin so. 
pečiiých. (S tabulkami a s obrázky.) 11. Str. 217—243 

KlvaAa Josef: Kroj lidu slovenského na Moravé. Část 1. 11. Str. 292—308. 

Procházka Alois: Ruské ikony z bitvy u Slavkova r. 1805. (S obrázky.) 

I. Str. 62-73. 

Procházka Vlád. Jos.: O nutnosti soustavného výzkumu díluviálních a 
alluviálnfch naplavenin v jeskyních moravského krasu. II. Str. 244—258. 

Procházka Vlád. Josef: Zpráva o výzkumných geologických pracích za 
rok 1905 II. Str. 269—270. 

Podpéra Jo<i. Dr. : Nové rostliny kveteny moravské. ... 1. Str. 74—79. 

Slavik Fr. A.: Staré znaky a pečeti méstské a vesnické na Moravé. 
(S obrázky a s tabulkami. Dokončení.) I. Str. 1—40. 

Sujan Franl. Dr: Vývoj hradů na Moravé v 1 1029—1197. II. Str. 271—291. 

B. Zpráry yědecké. 

Pjsméáná píseft na sedláky pro robotní vzpouru z roku 1821. (Rudolf 
Dvořák.) I. Str. 80—89. 

Nález brakteálů z d)by Přemysla 11. Otakara u Josefova při Hodoníne. (Josef 
Klvafta.) . . 1. Str. 89-91. 

Náhrobky pp. Konických ze Švábenic. (S obrázky.) (František Lipka) 

11. Str. 309—313. 

Pomér pánův Jana i Albrechta Černohorských z Boskovic k Jednoté bratrské. 
(Augustin Kratochvíl.) U. Str. 313—315. 



— IV — 

G. Zpráry spolkoré. 

A. Zprávy z MoravslLé musejní společnosti: 

1. Zprňvy z druhé tHdy odboru vědeckého za období 1904—5. (Dr. Vlád. 

Novák.) I. Str. 9f— 96. 

2. Zprávy o zasedánich kuratoria Moravské mus. společnosti. I. Str. 96 — 104. 

3. Zprávy z prvé třidy odboru vědeckého za období páté. (Frant J. Ry- 

páček.) II. Sir. 316— 3!žíS. 

•i. Zprávy z druhé tfldy odboru vědeckého za období 1905—6. (Dr. Jan 

Koutnf.) II. Str. 3á8— 332. 

B. Zpráva o matejnim spolku v Telči. (Frant. Kouba.) Str. 104—106. 

D. literatvnu 

Fr. Bartoi: Deset rosprnv lidopisných. (Ref. Fr. J. Rypáček.) I. Str. 107— lOD. 
Viktor Pinkava: Hrady moravské. (R^f. Dr. Fr. Sujan.) . I. Str. 109—111. 
Frant.;- Bartoš : Ďialektickjr slovník moravský. (Ret. Dr. Frant Šujaii.) 

II. Str. 333—334. 
Alois Procházka: Památky z bitvy u SlaTkova roku ISa^iRef. FranL J. Ry- 
páček.) . , .^IL Sir. 314. 

E. Réraé. 

Svaz osvětový. (Fr. J. Rypáček.). ^ , I. Sir. lÚ— Hl 

Příspěvek k dějinám umění nadí vlasti. (Dle H. Welzla^ upravil Rudolf 
Kreulz.) 1. Str. 113—^13 

František Bartoá f. (Dr. Frant. Šujan.) II. Str. 1— VI. 

F. Zprávy z Kommisse na pNroilovédecký výzkum Moray/. 

Jiří Janda: Ptactvo okolí kroměřížského 11. Str. 1— GS. 

Josef Dostál: Ptactvo okolí lanátorfského II. Sir. 1—13 

Dr. M. Remeš: Vrchní vrstvy křídové v Klokočové u Příbora. II. Str. 1—7. 



/ 



L OíJC /Z0é:'ó-.7^ 



i 



Časopis 



MORAVSKÉHO MUSEA, ZEMSKÉHO 

^ 



VYDÁVÁ 

MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLEČNOST. 







REDAKTOROVÉ 



PROF. FRANT. J. RYPÁČEK. 
PROF. DR- JAR. J. JAHN. 



PROF. DK FRANT. ŠUJAN. 
PROF. EMIL BAYER. 



ROČNÍK VI. 



. HARVARD . 
UNIVERSITY 



ČÍSLO 1. 



V BRNÉ. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY 
1Í)06. 



OBSAH 

čísla ppvého. 



A. Rozpravy a pojednání. 

Fr. A. Slavík: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na 
Moravě. (S obrázky.) (Konec.) Str. 1—40. 

Ant. Gottwald: Sídliště neolíthická a nálezy kamenných ná- 
strojů na Prostějovsku. (S obrázky.) . . . Str. 41—61. 

Alois Procházka: Ruské ikony z bitvy u Slavkova r. 1805. 
(S obrázky.) Str. 62—73. 

Dr. Jo s. Podpěra: Nové rostliny květeny moravské. Str. 74—79. 

B. Zprávy vědecké. 

Posměšná píseň na sedláky pro robotní vzpouru z roku 1821. 

(Rudolf Dvořák.) Str. 80-89. 

Nález brakteátů z doby Přemysla II. Otakara u Josefova při 

Hodoníně. (Josef Klvaňa.) Str. 89— 91. 

G. Zprávy spolkové. 

A. Zprávy z Moravské musejní společnosti: 

1. Zprávy z druhé třidy odboru vědeckého za období 1904 — 5. 

(Prof. Dr. Vlád. Novák.) Str. 92—96. 

2. Zprávy o zasedáních kuratoria Moravské musejní společnosti.- 

Str. 96—104. 

B. Zpráva o Musejním spolku v Telči. (Prof. Frant. Kouba.) 

Str. 104—106. 

D. Literatura. 

Fr. Bartoš: Deset rozprav lidopisných. (Fr. J. Rypáček). 

Str. 107—109. 
Viktor Pinkava: Hrady moravské. (Dr, Frant. Šujan.) 

Str. 109—111. 

Svaz osvětový Str. 111—112. 

* * 

* 

Příspěvek k dějinám umění v naši vlasti . . Str. 113—213. 



# 



staré znaky a pečeti městské a vesnické 
na Moravě. 

Podává Fr. A. Slavik. 
(Dokončení.) 

b) Stavby a Jejich části. 

Hradby ve znaku mají obyčejně města a městečka. I svědčí, 
že osada byla již ohrazena, než obdržela právo pečeti a znaku 
s hradební zdí, věží a jiným. Někde měly dvě nebo tři osady 
jedno společné ohrazení, a když byly povýšeny za městečko, 
jmenovalo se po větší osadě, na př.: Horní Dunajovice a Domčice, 
Miroslav s Václavovem a Pemdorfem u Krumlova (viz str. 17.). 

Poměr městečka k městu byl jako tvrze k hradu. Městem 
slula obec teprve, když byla jako hrad zdí a branami obehnána; 
příklad o tom jest privilegium dané Němčicům u Židlochovic r. 1562 : 

,Jakož Zikmund Helt z Kementu na Meziříčí, radda a misto- 
kancléř království Českého, při svém městečku dědičném Velikých 
Němčících v markrab. Mor. v kraji Brněnském ležícím znamenitým 
nákladem z gruntu a v nově sídlo a tvrz se zdí kamennou vůkol 
i také věžemi a branou, zdvihacím mostem a fortnami i tolikéž 
baštou a jinými menšími věžkami vystavěti a ozdobiti dal, císař 
Ferdinand I. k žádosti jeho, Zikmunda Helta, hledíc k jeho službám, 
kteréž v mladosti své od třidceti let jsa při dvoře císařském drahně 
let činil — majestátem, daným na hradě Pražském v úterý den 
Narození Panny Marie 1. 1562, nadepsané sídlo a tvrz Veliké 
Némčice za hrad a zámek vysaditi a městečku Velikým Něm- 
čícím tu milost učiniti ráčil, aby brány, věže a zeď okolo téhož 
městečka k zavírání a zamykání udělati a vystavěti a za město 
slouti a tak se psáti a voskem červeným potřeby své peče- 
titi a všech svobod a milostí užívati mohly, kterýchž jiná města 
panská v témže markrabství Moravském užívají; avšak aby mě- 

1 



OBSAH 

Čísla ppvého. 



A. Rozpravy a pojednání. 

Fr. A. Slavík: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na 
Moravě. (S obrázky.) (Konec.) Str. 1—40. 

Ant. Gottwald: Sídliště neolithická a nálezy kamenných ná- 
strojů na Prostějovsku. (S obrázky.) ... Str. 41—61. 

Alois Procházka: Ruské ikony z bitvy u Slavkova r. 1805. 
(S obrázky.) Str. 62—73. 

Dr. Jo s. Podpěra: Nové rostliny květeny moravské. Str. 74—79. 

B. Zprávy vědecké. 

Posměšná piseĎ na sedláky pro robotní vzpouru z roku 1821. 

(Rudolf Dvořák.) Str. 80-89. 

Nález brakteátů z doby Přemysla II. Otakara u Josefova při 

Hodoníně. (Josef Kl vana.) Str. 89— 91. 

G. Zprávy spolkové. 
iV. Z }J f á v y sí M o r a v s k é tn ii & e j o í spole ř n cj s I i : 

L Zpráv v 'i dniht* íridy odtíoru vědeckého t% nll 

(I^rof. Dr. Vhid. Novák.) 
a. Zpruvy ií KBííedánirli kuratoria; 

li. Zpráva o Musojiiiin spolku v 

a Lit 

v V- lí a r i\3>\ Dí.*st:l rozjirav 
V i k i 11 r Pink si v a : Hrady mi 



hVaz uKvC*tový 



I 




Pí'iíiiH*n>*k k ílrjiiiaiii uměni v 



# 



staré znaky a pečeti městské a vesnické 
na Moravě. 

Podává Fr. A. Slavik. 
(Dokončeni.) 

b) Stavby a Jejich částí. 

Hradby ve znaku mají obyčejně mésta a městečka. I svědčí^ 
že osada byla již ohrazena, než obdržela právo pečeti a znaku 
s hradební zdí, věží a jiným. Někde měly dvě nebo tři osady 
jedno společné ohrazení, a když byly povýšeny za městečko, 
jmenovalo se po větší osadě, na př.: Horní Dunajovice a Domčice, 
Miroslav s Václavovem a Pemdorfem u Krumlova (viz str. 17.). 

Pomér mésteCku k méstu byl jako tvrze k hradu. Městem 
slula obec teprve, když byla jako hrad zdí a branami obehnána; 

přiklad o tom jest privilegium dané Nénuicům u Židlochovic r. 1562: 

.Jakož Zikmund Helt z Kementii tia Meziříčí, radda a místo- 

bmcléř království Českého, při svém městečku dědičném Velikých 

fcNémčicích v marki'ab. Mor. v kraji Brněnském ležícím znamenitým 

fnék" ■-' :vl z prnintu a v novtí sídlo a i vrz se zdí kamennou vůkol 

mi a branou, zdvihacím mostem a fortnami i tolikéž 

mi menšími véžkami vystavěti a ozdobiti dal, císař 

' ^iMiosti jeho, Zikmunda Flelta, hledíc k jeho službám, 

gti' ^vé od třidceti Iťt jsa pH dvoře císařském drahně 

em, dauvni na liradě Pražském v úterý den 

I, 1562, nadepsané sídlo a tvrz Veliké 

\mek vysaditi a městečku Velikým Něm- 

11, aby brány, věže a zeď okolo téhož 

lykání ndélati a vystavěti a za město 

iskem červeným potřeby své peče- 

Sti ulivaíj mohly, kterýchž jiná města 

rl Moravském užívají; avšak aby mě- 

1 



\ 



- 2 — 

stečko Veliké Němčíce prvé za město se nepsalo ani voskem 
červeným nepečetilo, dokudž by zdí a branami ohraděno nebylo/^) 

Zlehčením bylo, když někdo město nazval městečkem.^) 

Hradby s věžemi ve znaku mají města: Brno ve starém 
znaku XIII. stol. (str. 12.), Uh. Hradiště a Brod (str. 13.), Bzenec 
(str. 14. a obr. I. 1, 2 a 5), Jaroslavice (str. 19. a obr. IV. 8); 

B u d i š o v u Třebíče od Ferdinanda I. ^štít červený, v němž 
jest věž žlutá s černými vraty a modrým kovem a uprostřed té 
věže štít, přes kterýž jest u prostředku na zdél štrych červený" ; 

B u d i š o v u Libavy v rozděleném štítě v dolním poli věž, 
po její pravé straně 2 kužele, po levé 2 hornická kladiva křížem 
položená, v horním poli B F; 

Olbramkostel ,štít červený, v kterémž u spodku kopec 
zelený, na němž dvě věže bílé okrouhlé stojí, majíce dvéře 
žluté a v každé věži pět oken neboližto střílnic, nad nimiž krovy 
špičaté, křídlící pokryté a makovice a korouhvičky žluté jsou; 
mezi věžmi těmi na kopci jest zeď cihelné barvy se třemi stíny 
a uprostřed té zdi střllnice, nad tou pak zdí a mezi těmi dvěma 
věžmi leží korec neboližto sypeň a veslo, kterým slad 
míchají, na kříž přeložené; 

Štít ary u Vranova „štít červený, v němž stojí zeď s věží 
bílou s vraty a mříží zavěšenou, kterážto věže tři malé vížky 
s krovem červeným a třemi korouhvičkami na sobě má"; 

Myslibořice ,,štít blankytný, v němž jest až do polovice 
štítu zeď se stinky a uprostřed ní brána s mříží zavěšenou, 
za kteroužto zdí a stíny půl muže až po pás ve zbroji mečem 
spásaného se vidí, drže v pravé ruce kámen k vrchu a v levé 
ruce mejli" {^■= jmelí); 

Šáfov „štít červený, v němž jest zeď bílá se stíny a 
s vraty, s mříží zlatou, na kteréž zdi dvě věže bílé tolikéž se 



1) Památky archaeologícké a mistopisné, díl IX.: Pomůcky k heraldice 
a sfragistice domácí od Ant. Rybičky, str. 852. 

2) Purkmistr a rada mésta Mohelnice pohnali Václava z Švábenic a na 
Ladkově, jenž maje s nimi spor o poddaného človéka z Přemyslovic, nazval 
ji městečkem, ,z 500 hfiven groSů Širokých dobrých, a tu jemu vinu dáváme, 
že nám psaním svým lehkost činí, pokládaje město nade za městečko, jedto 
nám té lehkosti král Jeho Milost, biskupi, hrabě, páni, rytířstvo a města 
nečiní." (Půhonné knihy Olomucké r. 1480—1490, č. 6., f. 151. v zemském 
archive v Brně.) 



— 3 — 

stiny stojí a mezi těmi věžmi medvěd celý každou přední nohou 
jednu věži držíc". 

Vísko v má ve stříbrném štítě Červenou bránu s cimbuřím, 
s hlavním a 2 vedlejšími vchody, stojící na zelené půdě; dále 
městské hradby Týnec n./M. ; se 4 vížkami m. Velká u Strážnice ; 
za městskou zdí s 3 velkými stinkami vyniká věž s kulatou střechou 
s 5 malými stinkami, po stranách 2 štítky, na zdél rozdělené, 
v pravé polovici 2 pruhy a levá prázdna Koryčany u Kyjova; 

bránu městskou Fryšták u Holešova, zaniklé městečko 
Jlříkov u Dol. Kounic (str. 16.), Pohořelice u Židlochovic (IV. 1); 
bránu s 5 stinkami otevřenou, nad ní ptáka v letu Huzová Něm. 
u Šternberka; bránu, na věži půlměsíc a kříž m. Bítov; bránu 
s otevřenou věží, po stranách 2 věže menší, na prostřední štítek 
rozdělený, nahoře 3 břevna, dole prázdný Jevišovice u Znojma 
(obr. XV. 1.); bránu, z níž vyniká věž s křížem. Staré Město u Uher. 
Hradiště; bránu městskou s 2 věžema, mezi nima sv. Jiří na 
koni, nad ním štítek s orlici moravskou, v bráně srp stoje, nad 
štítem korunu zděnou Napajedla (obr. XV. 4.); v modrém štítě 
bránu s 2 věžema se zlatou střechou, u brány zlatá vrata otevřena, 
mezi věžemi červenou hlavu volskou Svitavy; bránu s 2 věžema 
ozubenýma, mezi nimi štítek s 2 ostrvemi, na něm rytíř nebo 
zbrojnoš s mečem taseným a na- 
hoře písmena B. M. Budějovice 
Moravské ; bránu se 2 věžema, mezi 
nimi štítek se znakem . . Bisku- 
pice u Hrotovic; hradbu s 2 věžema 
s 3 stinkami, mezi nima orlici Jemnice 
u Budějovic; bránu se 2 věžema se 
špičatou střechou, mezi nimi ptáka 
m. Vranov; 3 brány, větší uprostřed 
Veselí n./M. ; město s branou ote- 
vřenou a 3 věžemi Trnávka; 

Obr. 34. Pečeť a znak 

Starý hrad na hoře Starý Nových Zámkův. 

Jičín ; 

zámek a jiná stavení mezi skalami Mikulov (str, 21.); 
před ním na zemi krojidlo a kopáč křížem položené a srp Nové 
Zámky u Bučovic (obr. 34.); 

zeď Polešovice (str. 15). 




— 4 — 

Vesnice mely takový znak: hradby, nilyn a tvrz, nad 
nimi měsíc a hvězdy Sebranice u Kunštátu; hradbu se 3 stin- 
kami, nad ní zavinutou střelu Třebelovice u Jemnice; bránu a 
dále od ní plot Bohušice u Jaroměřic. 

Věž ve znaku dostala města nebo městečka Holešov, Dřevo- 
hostíce u Bystřice p./H., Polehradice u Klobouk, Vlasatice u Miku- 
lova; věž s cimbuřím Blansko; věž s otevřenou branou, 2 okny 
a 3 stinkami Deblín u Kuřimě ; věž s 3 stinkami nahoře, v právo 
půl orlice, v levo 2 nože, a nad nimi korunu Drahotouše 
u Hranic; — věž s vysokou střechou a na ní hvězdu Zlín 
(IV. 2); věž s branou, po stranách 2 malé vížky s otevřeným 
vchodem m. Zábřeh; v rozděleném štítě zdéH vížku a půl kola 
Šaratice u Slavkova; věž, po stranách zavinutou střelu Hustopeč 
u Hranic; na věži štítek, v něm břevno, po stranách zavinutou 
střelu Krumlov (IV. 11); 2 věže Tovačov (str. 18. a II. 1); 2 véže 
a mezi nimi zubří hlavu s kruhem v nose Přerov (obr. XV. 2); 

2 véže, mezi nimi stromek Krásno 
u Valašského Meziříčí ; 3 věže Bučovice 
(obr. 35.); 3 věže, jednu s vysokou 
věží kulatou, 2 z nich o 3 zubech, dole 
bránu zavřenou m. Luková u Vranova. 
Vesnice dostaly věž: Čižov 
u Vranova, Perná u Mikulova; věž 
s cimbuřím Pálovice u Jemnice; nad 
Obr. .35. Pečetaznak Bučovic, cimbuřím strom Nárameč u Budišova; 

věž dole kulatou, nahoře čtverhrannou 
a po jejích stranách 2 lesní stromy ves Zámek Žďár od r. 1849; 
2 věže vedle sebe Bořitov u Černé Hory; 2 véže a mezi nimi 
radlici Plenkovice u Znojma. 

Kostel mají ve znaku: Bartolovice, Hlusov a Střítež 
u Hranic; Bílkov u Dačic, Dolany u Olomouce, Dolní Dubňany 
a Novosedla u Krumlova, Přibice nad Táborem u Židlochovic 
(IX. 4), Rokytná u Krumlova, Vísky u Boskovic (VII. 9), Vyše- 
hoří u Mohelnice, Želichovice u Vizovic, Pusté Žibřidovice u Losina; 
kostel románského slohu Ostrožská Lhota; kostel mezi dvéma 
stromy Rychtářov u Víškova ; kostel, dole radlici a krojidlo Vísky 
u Boskovic ; kostel s vížkou uprostřed a věž u něho Staré Město 
u Mor. Třebové; kostel s věží hlavní, vížkou a křížem, vespod 
2 skřížené srpy Ohrozím u Plumlova; v průčelí kostela 2 véže 




— 5 — 

Samotičky u Olomouce; kostel s 2 véžema Roketnice u Přerova; 
véž kostelní Bavory u Mikulova, Telnice u Brna (XIII. 11.), Vol- 
fiřov u Dačic ; 3 kostelní věže kulaté na střeše (ale na nové pečeti 
3 véže gotické) m. Vracov u Kyjova (obr. 36.); 

kapli s 3 okny a zvonicí uprostřed na střeše Zhoř Strá- 
nečka u Vel. Meziříčí; po stranách kaple 2 stromky Blatnice 
u Uh. Ostroha (VIL 6); kolem kapličky 10 hvězd Cidlina u Le- 
sonie; kapličku s křížkem Předmostí a Přestavlky u Přerova; 





Obr. 36. Znak mést Vracova. 



Obr. 37. Znak města Prostějova. 



dům, nad ním ratolest a hvězdy Dalečin u Jimramova; dům 
s hvězdou, strom a menší domek Nová Ves u Třebíče; 

mříži zapaditou ve štítě, nad ním andělovu hlavu m. Bru- 
raov, mřížoví Břesky u Náměště B., Olšovec u Hranic; v roz- 
děleném štítě v pravém poU mřížoví červené kosmo a šikmo 
ve zlatém poli, v levém půl orlice černé v modrém poli m. Pro- 
stějov (obr. 37.); 

studni a j. m. Ždár (str. 23.), vsi Henčlov a Luková u Pře- 
rova, Bratibrun u Dmholce; 

váhu studniční s okovem, nad ní 2 špičáky křížem polo- 
žené Rudoltice u Viesenberka. 



c) Rozličné jiné věci. 

Z ostatních předmětů vyskytují se ještě v obecních znacích: 
kříž: Libosváry u Bystřice p./H., Rudno u Dvorců; kříž 
stejnoramenný m. Ivanovice u Vísko va; u kříže 2 hvězdy Pratce 
u Brna; kříž mezi klíčem a kopáčem dole spojenými Žabovřesky 
u Brna (XIII. 3); po stranách kříže radlici a krojidlo mají 
Lazce u Uničova; 2 kříže položené křížem m. Doubravnik (V. 3); 



— 6 — 

korunu nahoře ve štítku, dole lilii Cenkov u Telče; v čer- 
veném štítě zlatou korunu m. Val. Meziříčí; korunu královskou 
a j. m. Libava (str. 22.); 

klobouček knížecí a j. Nové Město u Jihlavy; 
klobouk Bohumělice u Klobouk; 

berlu, 3 klíny a nad štítem mí tru m. Kamenice u Jihlavy 
(obr. 40); berlu biskupskou v 1. polovici rozděleného štítu, v 2. půl 
orlice m. Němčíce u Židlochovic (V. 7); v červeném štítě upro- 
střed na přič bílé břevno a na něm 3 černé kapuce m. Třebíč; 
praporec mezi 2 věžemi m. Jaroslavice (str. 19.); 2 pra- 
porce křížem položené, mezi nimi 4 růžice m. Svatoslav u Třebíče; 
meč a ratolest křížem položené Suchonice u Olomouce; 
kolem meče ratolesti Blažíce u Bystřice p./H.; 

střelu ves Boršice u Dher. Ostroha, m. Kvasíce u Kromě- 
říže; střelu nahoře, dole motovidlo Boršov u Kyjova; střelu 
červenou vzhůru stojící v modrém štítě m. Výmyslice u Krumlova; 
zavinutou střelu m. Plumlov a u něho ves Čechy; 

v rozděleném štítě v pravém poli šíp 
a dole u něho srp, v levém půl orlice m. 
Štramberk u Jičína (obr. 38.) ; 2 šípy křížem 
položené Heřraanov u Bíteše; 2 šípy, jeden 
nahoru, druhý dolů obrácený, spojené upro- 
střed štítu kroužkem a j. Horní Moštěnice 
u Přerova; ve štítě 3 šípy svázané a pod 
štítem anděla Hradčany u Tišnova; 

bambitku, u ní kvítek Popůvky 
Obr. 38. Znak raésta U Náměště (IX. 6.); 

Stramberka. hmoždíř Pacov u Náměště; 

buben, nahoře za ním konec šípu, 
v právo praporec Vojnovice (Kriegsdorf) u Sovince; 

2 holi křížem položené Sokolom Horní u Sovince; 
bochník chleba Stadlo u Šternberka; 3 bochníky chleba 
ve štítě Dobrotice u Holešova; 

pruh (štrych) na přič štítu a j. Svitávka (str. 20.) a Libava 
(str. 22.); 3 pruhy m. Doubravice (str. 19.); „štít bílý, v němž 
u vrchu na přič tři štrychy černé do půl štítu jest viděti,* m. Dambo- 
řice u Ždánic a Troskotovice u Mikulova ; štít ve 3 části rozdělený, 
nahoře 2 proužky, v levo 5 růžic, dole 8 m. Brodek a vsi Ondra- 
tice a Sněhotice u Víškova ; pruh uprostřed a na něm S. WEN- 




- 7 — 

CESLAUS Nedvézí u Olomouce (kaple má sv. Jana a Pavla, 
farní kostel v Rohli sv. Martina); pruh uprostřed kulatého štítu, 
horní pole 3 čarami od středu štítu paprskovité stejné rozdělené^ 
v dolním ptáka v letu, v zobáku dopis, mela ve znaku a pečeti 
r. 1749 obec půhončich na Moravé. 

Začáteční písmena jmen obci*) mají např. M a nad 
ním kosíř Maloméřice u Brna (XlII. 11.); W:R:ves Rohozec 
u Tišnova (X. L); KSS Košíkov u Náméšté B.; OHJ (obrácené) 
Lhotka u Náméště; PDG, kosíř a radlici Jinačovice u Brna (XIV. 13.) : 
SGB 'Sinalov a díl Brumova, Čebín a jiné spojené obce panství 
Lomnického; WD na malinké pečeti Kouty (Winkeldorf) u Losina; 
^společně díl Vrbátek a Štětovic na panství kláštera Všech 
Svatých v Olomouci. 

Vedle znaku mely začáteční písmena nékteré osady. 

Štít prázdny celý má bývalé méstečko Jakubov (str. 10.), 
štít kosme délený, jedna polovice zcela prázdná, druhá dama- 
skovaná (drobné mřížkovaná). 

9. Mluvící nebo jmenové znaky. 

četné pomérné obce dostaly znak po svém jméné; sám tedy 
mluví, jak se obec jmenuje, nebo jak si obyvatelé jméno obce 
vykládali, nékdy nevérně k vlastnímu jménu, jako na př. m, 
Jihlava, Lažánky u Rajce, Pavlov u Loštic. 

a) Lidé jsou v téchto znacích: 

bosá noha a po stranách 2 hrozny: Bosonohy u Brna 
(obr. XIV. 11.); 

hutař neb hotař = hlídač na poH: Hutisko u Val. Mezi- 
říčí (m. 12); 

plavec na lodi: Plavec u Znojma; 

pop nebo poustevník: Popov u Valaš. Klobouk; 

střelec: Slavoňov (Schůtzendorf) u Mohelnice; 

vyhnán ec, má na zádech ranec, v pravé ruce berlu: 
Vigantice u Rožnova. 



^) U šlechtických znaků patfi jednoUivá písmena .k vzácným erbovním 
zoamením, na př. N oblíbili sobě vladykové^ze Zdounek, ktefí se německy 
psali z Noneken, r. 1298 Albertus de Noneken". (Kolář-Sedláček, Českomoravská 
heraldika, str. 2«2.) 



— IV 



C. Zpráry spolkoTé. 

A. Zprávy z Moravské musejní společnosti: 

1. Zprávy z druhé třidy odboru vědeckého za období 1904—5. (Dr. Vlád. 

Novák.) 1. Str. 92—9(5. 

2. Zprávy o zasedáních kuratoria Moravské mus. společnosti. I. Str. 96— 104. 

3. Zprávy z prvé třídy odboru védeckého za obdobi páté. (Frant J. Ry- 

páček.) 11. Str. 31(5—328. 

4. Zprávy z druhé třidy odboru vědeckého za období 1905—6. (Dr. Jan 

Koutnf) II. Str. 338—332. 

B. Zpráva o mutejnim spolku v Telči. (Frant Kouba.) Str. 104^106. 

D. Llterfttvnu 

Fr. Bartoi: Deset rozprav lidopisných. (Ref. Fr. J. Rypáček.) I. Str. 107—109. 
Viktor Pinkava: Hrady moravské. (R*f. Dr. Fr. Sujan.) . I. Str. 109—111. 
Franl.; Bartod: Dialektický slovnik moravský. (Ret Dr. Frant Šujaii.) 

11. Str. 333—334. 

Alois Procházka: Památky z bitvy u Slavkova roku ISOariRiT. Frant J. By- 

páček.) *1I. Str. 3<4. 

E. fthnmé. 

Svaz osvětový. (Fr. J. Rypáček.) ^ , 1. Sir. lÚ— 111 

Příspěvek k dějinám uměni nadí vl.istí. (Dle H. Welzla upravil Rudolf 
Kreutz.) 1. Str. 113—218. 

František Bartoš f. (Dr. Frant Sujan.) II. Str. 1— VI. 

F. Zprávy z Komuiisse na pNroilovédecký výzkum Moravy. 

Jiří Janda: Ptactvo okolí kroměřlžského 11. Str. 1— (>S. 

JosefDostál: Ptactvo okolí lanátorfského II. Str. 1—13. 

Dr. M. RemeS: Vrchní vrstvy křídové v Klokočově u Přlbora. It Str. 1— 7. 



/_: 



L O^c /:,• aG-/t'-.2 2^ 



Časopis 



\'' 



MORAVSKÉHO MUSEA, ZEMSKÉHO 

V 



VYOkVk 

MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLEČNOST. 




REDAKTOROVÉ 



PROF, FRANT. J. RYPÁČEK. 
PROF. DR JAR. J. JAHN. 



PROF. DR- FRANT. ŠUJAN. 
PROF. EMIL BAYER. 



ROČNÍK VI. 



. HARVARD , 
UNIVERSITY 



ČÍSLO I. 



V BRNÉ. 

TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY 
líKie. 



OBSAH 

čísla ppvého. 



A. Rozpravy a pojednání. 

Fr. A. Slavík: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na 
Moravě. (S obrázky.) (Konec.) Str. 1—40. 

Ant. Gottwald: Sídliště neolithická a nálezy kamenných ná- 
strojů na Prostějovsku. (S obrázky.) . . . Str. 41—61. 

Alois Procházka: Ruské ikony z bitvy u Slavkova r. 1805. 
(S obrázky.) Str. 62—73. 

Dr. Jo s. Podpěra: Nové rostliny květeny moravské. Str. 74 — 79. 

B. Zprávy vědecké. 

Posměšná píseň na sedláky pro robotní vzpom^u z roku 1821. 

(Rudolf Dvořák.) Str. 80-89. 

Nález brakteátů z doby Přemysla II. Otakara u Josefova při 

Hodoníně. (Josef Kl vaň a.) Str, 89— 91. 

G. Zprávy spolkové. 

A. Zprávy z Moravské musejní společnosti: 

1. Zprávy z druhé třídy odboru vědeckého za období 1904 — 5. 

(Prof. Dr. Vlád. Novák.) Str. 92—96. 

2. Zprávy o zasedáních kuratoria Moravské musejní společnosti.- 

Str. 96—104. 

B, Zpráva o Musejním spolku v Telči. (Prof. Frant. Kouba.) 

Str. 104—106. 

D. Literatura. 

Fr. Bartoš: Deset rozprav lidopisných. (Fr. J. Rypáček). 

Str. 107—109. 
Viktor Pinkava: Hrady moravské. (Dr, Frant. Šujan.) 

Str. 109—111. 

Svaz osvětový Str. lil— 112. 

Příspěvek k dějinám umění v naší vlasti . . Str. 113—213. 




staré znaky a pečeti městské a vesnické 
na Moravě. 

Podává Fr. A. Slavík. 
(Dokončení.) 

b) Stavby a Jejich části. 

Hradby ve znaku mají obyčejně města a městečka. I svědčí, 
že osada byla již ohrazena, než obdržela právo pečeti a znaku 
s hradební zdí, věží a jiným. Někde měly dvě nebo tři osady 
jedno společné ohrazení, a když byly povýšeny za městečko, 
jmenovalo se po větší osadě, na př.: Horní Dunajovice a Domčice, 
Miroslav s Václavovem a Pemdorfem u Krumlova (viz str. 17,). 

Poměr městečka k městu byl jako tvrze k hradu. Městem 
slula obec teprve, když byla jako hrad zdí a branami obehnána ; 
příklad o tom jest privilegium dané Němčicům u Židlochovic r. 1562: 

„Jakož Zikmund Helt z Kementu na Meziříčí, radda a misto- 
kancléř království Českého, při svém městečku dědičném Velikých 
Němčicích v markrab. Mor. v kraji Brněnském ležícím znamenitým 
nákladem z gruntu a v nově sídlo a tvrz se zdí kamennou vůkol 
i také věžemi a branou, zdvihacím mostem a fortnami i tolikéž 
baštou a jinými menšími věžkami vystavěti a ozdobiti dal, císař 
Ferdinand I. k žádosti jeho, Zikmunda Helta, hledíc k jeho službám, 
kteréž v mladosti své od třidceti let jsa při dvoře císařském drahně 
let činil — majestátem, daným na hradě Pražském v úterý den 
Narození Panny Marie 1. 1562, nadepsané sídlo a tvrz Veliké 
Němčíce za hrad a zámek vysaditi a městečku Velikým Něm- 
Scim tu milost učiniti ráčil, aby brány, věže a zeď okolo téhož 
naéstečka k zavírání a zamykání udělati a vystavěti a za město 
slouti a tak se psáti a voskem červeným potřeby své peče- 
tili a všech svobod a milostí užívati mohly, kterýchž jiná města 
panská v témže markrabství Moravském užívají; avšak aby mě- 

1 



- 2 — 

stečko Veliké Némčice prvé za město se nepsalo ani voskem 
červeným nepečetilo, dokudž by zdi a branami ohraděno nebylo/^) 

Zlehčením bylo, když nékdo město nazval městečkem.^) 

Hradby s věžemi ve znaku mají města: Brno ve starém 
znaku XIII. stol. (str. 12.), Uh. Hradiště a Brod (str. 13.), Bzenec 
(str. 14. a obr. I. 1, 2 a 5), Jaroslavice (str. 19. a obr. IV. 8); 

B u d i š o v u Třebíče od Ferdinanda I. „štít červený, v němž 
jest věž žlutá s černými vraty a modrým kovem a uprostřed té 
věže štít, přes kterýž jest u prostředku na zdél štrych červený" ; 

Budišov u Libavy v rozděleném štítě v dolním poli věž, 
po její pravé straně 2 kužele, po levé 2 hornická kladiva křížem 
položená, v horním poli B F; 

Olbramkostel ,štít červený, v kterémž u spodku kopec 
zelený, na němž dvě věže bílé okrouhlé stojí, majíce dvéře 
žluté a v každé věži pět oken neboližto střílnic, nad nimiž krovy 
špičaté, křidlici pokryté a makovice a korouhvičky žluté jsou; 
mezi věžmi těmi na kopci jest zeď cihelné barvy se třemi stíny 
a uprostřed té zdi střilnice, nad tou pak zdí a mezi těmi dvěma 
věžmi leží korec neboližto sypeft a veslo, kterým slad 
míchají, na kříž přeložené; 

Štít ary u Vranova „štít červený, v němž stojí zeď s véží 
bílou s vraty a mříží zavěšenou, kterážto věže tři malé vížky 
s krovem červeným a třemi korouhvičkami na sobě má"; 

Myslibořice ,,štít blankytný, v němž jest až do polovice 
štítu zeď se stinky a uprostřed ní brána s mříží zavěšenou, 
za kteroužto zdí a stíny půl muže až po pás ve zbroji mečem 
spásaného se vidí, drže v pravé ruce kámen k vrchu a v levé 
ruce mejlí" (^^ jmelí); 

Šáfov ^štít červený, v němž jest zeď bílá se stíny a 
s vraty, s mříží zlatou, na kteréž zdi dvě věže bílé tolikéž se 



*) Památky archaeologické a mlstopisné, díl IX.: Pomůcky k heraldice 
a sfragistice domácí od Ant Rybičky, str. 852. 

3) Purkmistr a rada města Mohelnice pohnali Václava z Švábenic a na 
LaSkové, jenž maje s nimi spor o poddaného člověka z Přemyslovic, nazval 
ji městečkem, ,z 500 hfiven grošů Širokých dobrých, a tu jemu vinu dáváme, 
že nám psaním svým lehkost činí, pokládaje město naše za iiiěstečko, ješto 
nám té lehkosti král Jeho Milost, biskupi, hrabě, páni, rytířstvo a města 
nečiní." (Půhonné knihy Olomucké r. 1480—1490, č. 6., f. 151. v zemském 
archive v Brně.) 



— 3 — 

stíny stojí a mezi těmi věžmi medvěd celý každou přední nohou 
jednu věži držíc**. 

Visko v má ve stříbrném štítě červenou bránu s cimbuřím, 
s hlavním a 2 vedlejšími vchody, stojící na zelené půdě; dále 
městské hradby Týnec n./M. ; se 4 vížkami m. Velká u Strážnice ; 
za městskou zdí s 3 velkými stinkami vyniká věž s kulatou střechou 
s 5 malými stmkami, po stranách 2 štítky, na zdél rozdělené, 
v pravé polovici 2 pruhy a levá prázdna Koryčany u Kyjova; 

bránu městskou Fryšták u Holešova, zaniklé městečko 
Jiříkov u Dol Kounic (str. 16.), Pohořelice u Židlochovic (IV. 1); 
bránu s 5 stinkami otevřenou, nad ní ptáka v letu Huzová Něm. 
u Šternberka; bránu, na věži půlměsíc a kříž m. Bítov; bránu 
s otevřenou věží, po stranách 2 věže menší, na prostřední štítek 
rozdělený, nahoře 3 břevna, dole prázdný Jevišovice u Znojma 
(obr. XV. 1.); bránu, z níž vyniká věž s křížem, Staré Město u Uher. 
Hradiště; bránu městskou s 2 věžema, mezi nima sv. Jiří na 
koni, nad ním štítek s orlicí moravskou, v bráně srp stoje, nad 
štítem korunu zděnou Napajedla (obr. XV. 4.); v modrém štítě 
bránu s 2 věžema se zlatou střechou, u brány zlatá vrata otevřena, 
mezi věžemi červenou hlavu volskou Svitavy; bránu s 2 věžema 
ozubenýma, mezi nimi štítek s 2 ostrvemi, na něm rytíř nebo 
zbrojnoš s mečem taseným a na- 
hoře písmena B. M. Budějovice 
Moravské ; bránu se 2 věžema, mezi 
nimi štítek se znakem . . Bisku- 
pice u Hrotovic ; hradbu s 2 věžema 
s 3 stinkami, mezi nima orlici Jemnice 
u Budějovic; bránu se 2 věžema se 
špičatou střechou, mezi nimi ptáka 
m. Vranov ; 3 brány, větší uprostřed 
Veselí n./M. ; město s branou ote- 
vřenou a 3 věžemi Trnávka; 

Obr. 34. Pečet a znak 

Starý hrad na hoře Starý Nových Zámkův. 

Jičín; 

zámek a jiná stavení mezi skalami Mikulov (str. 21.); 
před ním na zemi krojidlo a kopáč křížem položené a srp Nové 
Zámky u Bučovic (obr. 34.); 

zeď Polešovice (str. 15). 




— 4 — 

V ř f r - r * n*^ T lix.^r n*L£: iTtizj. -n-Tii a trrz, nad 

ZL^-í í rT^iŤT SřirLi^rr - £ziir.i--: i,rfcil:i se 3 stin- 

sií^ ZA.Ž 1^ ZtT':z.zr z*z řcř-r t Z1''t'Z*z''Z^j^ - J^-rz-i^e; hranu a 

T*í T-ř zz.L£z čy^.L,^ T:.ě?"-£ zit-ic iLířTŤ-iii E:«-^:»T. Dřevo- 

ii^t: T^x ^ r. - : -_--ii r.iii^:: t-í ^ i.r^r-rťij:'- r»rii:: u. í okny 
k i ^-zi^isz. Z^i.Ji. z í:ir-- ř: Tri ^ i fr li— r.ijL:•^e, y právo 
lil :«r-}'-r, T >7:- f i.iř, ^ lii Z-ti t:«rn::- E^raLutouše 
- ríriz^:z — réž ^ T-f.. £:i fcrerjiic í zh n hvězdu Zlín 
7í", f : Tři 5 ťrLZií z. z*z s~riz^L::z f zi.i_r v^j ? otevřeným 
vrJj:iÍTz: rr^ Zr.:řTi: t r:ri- tíl-til ^^ rir_ riři::; a půl kola 

"- Hrijil-: rjt t^ť. r^^.ri. t ri-n rrfTi': r»: -rr-ir^rh zavinut oo 
^^^ :: KrLz:_:T IV. :: -. f xřr-r T-tí/ t >— !>. i lí. !»: 2 véže 
4 zzrz. —-. izlr. Li-- ? kr if-r x irs-ř r'*^čr:v : br. XV. 2); 

f Trif. T rz z zzz sTTCZzi^ Krásno 

~ ^L 2.^^í'Z: Kzzž' :.: 3 v4že E^j^ovice 

/.A99(^^^J^^ -* -^ - '' Tř:«. i'izi s vysokou 

v-L iT-i".^ £ ir- i : -> ri're:h. dole 
mři ri.-:-^-:- z- L^£ : v* j Vranova. 
VffiL :e i.5:i'y Těž: Čižov 
- Vr^r:Ti_ rrí^i z Vílt-jLova: věž 
> rr : j-— Fi..— -^ i Jřnnice: nad 
:»:r :r. Ťi"^ikrrj.i TL-rn "-T : ..r-.r svrn X.íJ-í- eř - Budínova: 

Tři i. T i ::i^ r.i^rřř čtverhrannou 
A :•: .T :h >:rLi.i^ i ^^^ c:^^ t Te< Z.^- -k tz^ ri r. IS49; 

• . "_ ^**^ ^•--- , r ^ , -'7- T r. -ry: i v- :e a rr.ezi nirai 
rii— !* r .Ti_£rv :>ř \^ Zr. r r\L 

.._^^^^"1^- ^-.- J^ rr;^..: r.;-r,y:T >*, H.^scv a Sthtež 

• ^^- ~*\^^ "^./^ ^^ '- -• — J - : :r :i:-. T^^clr^ Diibíianf 

• - y^^!;-- - ^-" ^^-'- F- : - n.i TÍ-..C-Z1 :i Židloohovic 
_^^ *1^:^^^ r.*^'' " ^i- V>iT u FcrfsiT-.^ VIL 9k Vv^e- 

. > _ ♦—-*--•.. r ->-r — ri : v: .->ř u Losina: 

^^^' \: "^^^^ " '^:^' vV-.ř^iA L1::jl: k^scel mezi dvěma 
"TrV^ -;--í>:t u V..í;t-í: i s:.. .i/- ril ::{ a fcry:dIo Visky 
T V^^^íj^í^l' " ^'/^^''^ ^^^:>:^.i i Tři - -řh> Staré Města 
I r.I,;\ ^ ]^ * ^.^^ *'' "^ ^V" -i-:. T.Ui : a k^J^em, vespod 
*" '^- •*' * " '^-í-: v rr'::^^ kitstela i véže 




Samotičky u Olomouce; kostel s 2 věžema Roketnice u Přerova; 
véž kostelní Bavory u Mikulova, Telnice u Braa (XIII. 11.), Vol- 
fifov u Dačic ; 3 kostelní věže kulaté na střeše (ale na nové pečeti 
3 věže gotické) m. Vracov u Kyjova (obr. 36.); 

kapli s 3 okny a zvonicí uprostřed na střeše Zhoř Strá- 
nečka u Vel. Meziříčí; po stranách kaple 2 stromky Blatnice 
u Uh. Ostroha (VII. 6); kolem kapličky 10 hvězd Cidlina u Le- 
sonic; kapličku s křížkem Předmostí a Přestavlky u Přerova; 





Obr. 36. Znak mést. Vracova. 



Obr. 37. Znak města Prostějova. 



dům, nad ním ratolest a hvězdy Dalečín u Jimramova; dům 
s hvězdou, strom a menší domek Nová Ves u Třebíče; 

mříži zapaditou ve štítě, nad ním andělovu hlavu m. Bru- 
raov, mřížoví Břesky u Náměště B., Olšovec u Hranic; v roz- 
děleném štítě v pravém poli mřížoví červené kosmo a šikmo 
ve zlatém poli, v levém půl orlice černé v modrém poli m. Pro- 
stějov (obr. 37.); 

studni a j. m. Ždár (str. 23.), vsi Henčlov a Luková u Pře- 
rova, Bratibrun u Drnholce; 

váhu studniční s okovem, nad ní 2 špičáky křížem polo- 
žené Rudoltice u Viesenberka. 

c) Rozličné jiné věci. 

Z ostatních předmětů vyskytují se ještě v obecních znacích : 
křiž: Libosváry u Bystřice p./H., Rudno u Dvorců; kříž 
stejnoramenný m. Ivanovice u Víškova; u kříže 2 hvězdy Pratce 
u Brna; kříž mezi klíčem a kopáčem dole spojenými Žabovřesky 
u Brna (XIII. 3); po stranách kříže radlici a krojidlo mají 
Lazce u Uničova ; 2 kříže položené křížem m. Doubravník (V. 3) ; 



— 6 — 



korunu nahoře ve štítku, dole lilii CenkoT u Telče; v čer- 
Teném štité zlatou korunu m. VaL Meziiiči; korunu královskou 
a j. HL Libava {sír, 2i.); 

klobouček knížecí a j. Nové Město u Jihlavy; 
klobouk Bohumélice u Klobouk; 

berlu, 3 kUny a nad štítem mitru m. Kamenice u Jihlavy 
(obr. 40); berlu biskupskou v 1. polovici rozděleného štítu, v 2. půl 
orlice m. Xémčice u Židlochovic (V, 7); v červeném štité upro- 
střed na přič bílé břevno a na ném 3 černé kapuce m. Třebíč; 
praporec mezi 2 věžemi m. Jaroslavice (sir. 19J; 2 pra- 
porce křižem položené, mezi nimi 4 rQžice m. Svatoslav u Třebíče; 
meč a ratolest křižem položené Suchonice u Olomouce; 
kolem meče ratolesti Blažíce u Bystřice p. H.; 

střelu ves Boršice u Cher. Ostroha, m. Kvasíce u Kromě- 
říže; střelu nahoře, dole motovidlo Boršov u Kyjova; střelu 
červenou vzhůru stojící v modrém štité m. Výmyslice u Krumlova; 
zavinutou střelu m. Plumlov a u něho ves Če*hy; 

v rozděleném štitě v pravém poli šíp 

a dole u ného ^p. v levém pfil orlice m. 

JL j^^^i/ Štramberk u Jičína (obr. 3S.): 2 šípy křížem 

I W ^^^^Ě^ položené Heřmanov u Biteše; 2 šípy, jeden 

Xmmž- wZŠI^C nahoru, dniht dolů obraceny, sf)ojené upro- 

1 / l*^ střed štítu kroižkem a j. Horní Moštěnice 

JL V [^^ i ° Přerova: ve štité 3 šípy svázané a pod 

^ ^ ■• ' štítem anděla Hradčany u Tišnova; 

bambitku, u ni kvítek Popůvky 
u Náměště (IX. 6.1: 

hntoždíř Pacov u Xaměště: 
buben, nahoře za nim konec šípu, 
v právo praporec Vojnovioe iKrie^dorf u Sovince; 

2 holi křižem položené Sokolom Homi u Sovince; 
bochnik chleba Stadlo u Šternberka: 3 bochniky chleba 
ve íLtě Dobrotice u Holešova: 

pruh (širých) na přič štítu a j. Svitávka (str, 20.) a Libava 
(str. 22.): 3 prahy m. Doubravice istr, 19); „štít bily, v němž 
a TT±2 na p^.č tri štryohy čeme do půl st:tii jest viděti,* m, Dambo- 
řiče u Žianic a Troskotovice u Mikulova: štít ve 3 části rozděleny, 
nahoře 2 pri^užky, v levo 5 n^izic, dole S m. Brodek a vsi Ondra- 
t::e a Sněno:: :e u Viškova: pruh uprostřed a na něm S. WEN- 



Obr. 3S. Znak mésta 
š'j-air.b^rka. 



- 7 — 

CESLAUS Nedvézí u Olomouce (kaple má sv. Jana a Pavla, 
farní kostel v Rohli sv. Martina); pruh uprostřed kulatého štítu, 
horní pole 3 čarami od středu štítu paprskovité stejné rozdělené^ 
v dolním ptáka v letu, v zobáku dopis, mela ve znaku a pečeti 
r. 1749 obec půhončich na Moravé. 

Začáteční písmena jmen obcí*) mají např. M a nad 
ním kosiř Maloměřice u Brna (XIII. 11.); W:R:ves Rohozec 
u Tišnova (X, I.); KSS Košíkov u Náméšté B.; OHJ (obrácené) 
Lhotka u Náméšté ; PDG, kosíř a radlici Jinačovice u Brna (XIV. 13.) : 
SGB 'Sinalo v a díl Brumova, Čebín a jiné spojené obce panství 
Lomnického; WD na malinké pečeti Kouty (Winkeldorf) u Losina; 
Y společně díl Vrbátek a Štétovic na panství kláštera Všech 
Svatých v Olomouci. 

Vedle znaku mely začáteční písmena nékteré osady. 

Štít prázdný celý má bývalé méstečko Jakubov (str. 10.), 
štít kosmo délený, jedna polovice zcela prázdná, druhá dama- 
skovaná (drobně mřížkovaná). 

9. Mluvící nebo jmenové znaky. 

četné poměrné obce dostaly znak po svém jméně; sám tedy 
mluví, jak se obec jmenuje, nebo jak si obyvatelé jméno obce 
vykládali, někdy nevěrně k vlastnímu jménu, jako na př. m, 
Jihlava, Lažánky u Rajce, Pavlov u Loštic. 

a) Lidé jsou v těchto znacích: 

bosá noha a po stranách 2 hrozny: Bosonohy u Brna 
(obr. XIV. IL); 

hutař neb hotař = hlídač na poH: Hutisko u Val. Mezi- 
říčí (IIL 12); 

plavec na lodi: Plavec u Znojma; 

pop nebo poustevník: Popov u Valaš. Klobouk; 

střelec: Slavoňov (Schůtzendorf) u Mohelnice; 

vyhnán ec, má na zádech ranec, v pravé ruce berlu: 
Vigantice u Rožnova. 



*) U šlechtických znaků patři jednotlivá písmena .k vzácným erbovním 
znamením, na př. N oblíbili sobě vladykové^ze Zdounek, kteN se německy 
psali z Noneken, r. 1298 Albertus de Noneken". (Kolář-Sedláček, Českomoravská 
heraldika, str. 222.) 



— 8 — 

Svaté osoby: 

Adam maje pravici pozdviženou: Adamov a Jezero (nyní 
^yslivna) u Brna; 

sv. František: Franckovice, nová ves od r. 1793 u Holešova; 

sv. Hippolyt: Hradiště sv. Hippolyta u Znojma; 

sv. Jan Křt: Jankovice u Holešova; 

sv. Jiří: Jirice u Hostimě, díl Jiřikovic u Brna (XIII. 2); 

PannaMariav oblacích nad 5 domky : Nová Ves (Maríahilf) 
u Mikulova; 

sv. Pavel: Pavlovice u Jimramova; 

sv. Petr: Petrov u Kunštátu od r, 1753; 

sv. Petr a Pavel: Petrovice u Rajce; 

sv. Štěpán: Dolní Štěpánov u Šternberka, Štěpánov u By- 
střice nad Pemšteinem. 

b) Zvířata čtvernohá: 

medvěd: m. Beroun (Bam) u Šternberka, nad nim kleště, 
hvězda a palice: Bamov (Bemhau) u Spálová; 

bobrova hlava: m. Horní Bobrová; 

býk: Bejkovice u Kunštátu; 

hovado, vůl leží na zemi: Hovězí u Vsetína; 

ježek: Ježkovice u Račic, Ježov u Kyjova; od XVL stol. 
vedle původního znaku českého lva, ježka m. Jihlava (Iglau); 

jehně, beránka: Jehnice u Brna (XII. 3); 

kozel: Kozlany u Náměště, Kozojídky u Uher. Ostroha; 
z louky vystupuje kozel: Kozov u Litovle; 

2 králíci na bobku sedící proti sobě: Králice u Náměště; 

koníček: Kuničky u Rajce; 

zajíc: Zaječí u Hustopeče; zajíc opú-á se předními běhy 
o lesní strom: Varhošt (Haslicht) u Olomouce; 

veverka na suku: Veveří u Sovince; 

vlk: Vlčetin u Náměště; vlk šípem proražený zdola nahoru: 
Vlkoš u Kyjova; v novém znaku 2 vlky: Vlčkova u Fryštáka. 

c) Ptáci: 

čejka v letu, dole štítek rozdělený, v levo 2 břevna, 
v právo bez znamení: m. Čejkovice u Hodonína (IV. 4); 

holubice s ratolestí: Holubí Zhoř u Budišova (VII. 11); 
husa s pozdviženýma křidloma: Husovice u Brna (XIII. 4); 
labut: Labuf u Kyjova; 



If ska: Lískovec u Brna (XII. 4); 

jestřáb v levo hledě: Jeslřabice u Koryčan ; jestřáb v letu: 
Jestřábí u Brumova, Jestřebi u Olomouce, Jestřebí u Zábřeha; 

páv, kolem ného kvítí: Pavlov u Loštic; 

krkavec: Rabošov (Rabersdorf) u Šumberka; 

sokol stojí na štítě a v tomto krojidlo, radlice a 2 růžice: 
Sokolnice (XIII. 7); 

sůva: m. Sovinec (Eulenberg) u Rymařova; 

čáp: Tučapy u Holešova; 2 čápi stojí proti sobe, mezi 
nimi květina: Výčapy u Třebíče. 

d) Ryby a raci: 

dvě ryby: Rybné n Jihlavy; 

rak: Račice u Nov. Města u Jihlavy, Rakvice u Podivína. 

e) Rostliny a Jejich části: 

buk, pod jeho korunou na přič sekera: Buk u Přerova; 
buk: Buková u Třeště; buk a pod ním radlice a nůž: Bukovany 
u Kyjova; větev s bukvicemi: m. Buchlovice; 

dub zelený ve spodku štítu a j.: Doubravice u Blanska 
(v. str. 19.) ; dubová větev s 5 žaludy : DubĎany Dolní u Hodonína ; 
dubová větev s 2 žaludy: Kněždub u Strážnice; 

habrová větev a radlice: Habrovany u Slavkova; 

hrozen: Starý Hrozenkov u Bojkovic; 

hruška, strom: Hruškový Dvory u Jihlavy, Hrušky u Slav- 
kova; pod hruškou radlice, kosíř a hrozen: Hrušky u Břeclavě; 

jabloĎ: JabloĎany u Boskovic; 

jasan: Jasenice u Náměště: 

javor: Javorník u Svitav; 

lípa: Lipník u Myslibořic, Lípovec u Rajce (X. 11), lipa 
bez listí, pod ní lopata a poříz: Lipová u Boskovic; — 2 lípy: 
Lipina u Brumova; 

louka, na jejím konci 7 květin, 4 malé a 3 velké : Louka 
u Jemnice; louka, na ní tráva: Louka u Uh. Ostroha; 

lesní strom, kolem 8 hvězd, nad ním koruna: Maivvald 
u Dvorců; strom a dole kolem něho tráva: Přemyslov (Primiswald) 
u^Losína; 

ořech strom: Ořechové u Brna (XIV. 7); 

řepa: Řepová u Mírová; 



— 10 — 

smrk strom: Smrk u Náméšté B; 

topol a j. : Topolany, díl u Hradiska Olom., Topolna 
u Napajedel; 

trní: Trnava u Třebíče; 

hrozen vína: Vinary u Přerova; 

vrba: Vrbice u Hodonína; vrba a radlice: Vrbátky u Pro- 
stějova; 

ovocný strom: Zahrádka u Náměště. 

f) Věci nebeské a pozemské: 

do hluboké vody sahá muž s tyči : Hluboká (Tiefenbach) 
u Jemnice; 

slunce, pod nim radlice a krojidlo, po stranách 2 lilie: 
Senetářov (Sonnendorfj u Blanska; 

hvězda: m. Nové Hvězdlice u Bučovic (IV. 7); v modrém 
štítě zlatá Shranná hvězda, pod ni zelená hora: m. Šternberk. 

g) Z báječných zviřat: 

noh (gryf): Greifendorf u Svitav (Ili. 4). 

h) Náčiní a jiné věci: 

klobouk: Valašské Klobouky u Brumova; klobouk s cho- 
cholem: Klobouky u Brna; 

kolečko: Količin u Holešova: 

kosa: Kosov u Jihlavy; 

i kramle: Kramolin u Náměště; 

kužel: Kuželové u Strážnice; 

kyjem ozbrojená ruka, nad nim půl anděla: m. Kyjov; 

2 brusnice na brousky: Prusinovice u Bystřice; 

přeslice: Přáslavice u Olomouce; 

mlýnské kolo: Nové Mlýny u Lednice, m. Moravská 
Radiměř (Máhrisch-Rothmůhl), díl na hranicí moravské u Kun- 
štátu (2. dil patři království Českému V, 

radlice a j.: Radlice u Dačii*; 

sekera a motyka křižem položené: Rapotíce (Reitenhau) 
u Viesenberka (die Reute = motyka ; 

sklenice s uchem: Sklenná u Losina; okolo sklenice 
(kalicha) květy: Sklenné u Svitav; 

střela a kosiř: Střelíce u Brna (XIII. IV, 

trubka a j.: Troubky u Tovačova (VIII. 10); 



- 11 — 

vojenské véci, buben, šíp a praporec: Vojnovice (Kriegs- 
dorf) u Sovince; 

zvon a po jeho stranách růžice a dole radlice: díl Zvo- 
novic u Víškova (lil. 1). 

ch) Stavby a Jejich části: 

kostel, u něho strom: Kostelec u Štípy a u Kyjova; kostel 
s dvojitým křižem, po stranách u kostela 2 čtvernohá zvířata: 
Kostelní Vydři; kostelní věž s 3 vížkami na střeše, po stranách 
růžice: Kostelec u Plumlova; kostelní 2 věže, po jich stranách 
květina, dole Z: m. Olbramkostel v nové pečeti (r. 1749 patřil 
k panství města Znojma); 

lešení 4hranné, ve středním sloupci tyč, po stranách dvě 
osinihranné hvězdy: Lažánky u Rajce; 

hrad na skále, dole na úpatí mlýna potok: ves Molienburk 
u Blanska; ve štítě hradní věž: Podhradní Lhota u Kelče; 

zámek: m. Nové Zámky u Bučovic (obr. 34.); 

městské hradby, velká brána v předu a menší v zadu 
s praporcem na věži: m. Podstat (Bodenstadt) u Hranic; 

sloup: Sloup u Blanska od r. 1789; 

strážnice červená v modrém štítě, před ní zlatý lev bez 
koruny na skoku, drže v pravé tlapě hrozen, v levé kosíř: m. 
Strážnice ; 

studně, nad ní okov: Sludnice u Vel. Meziříčí; studně 
ohrazená: Bratibrun (Bratelsbrunn) u Dmholce; 

3 dvory s korouhvičkou a dole ptáček: Tři Dvory u Li- 
tovle (VII. 2); 

věž na kopci, po její straně sekera a špičák: Věznice 
u Meziříčí u Jihlavy. 

Naopak má jméno po znaku dvou hroznů m. Lhota 
Hroznová (viz str. 25.). 

III. 

Znaky dílů měst a vesnic na Moravě. 

Přes sto osad na Moravě bylo časem rozděleno mezi dvě 
a více vrchností. I stalo se ponenáhlu, že v jedné osadě utvořily 
se 2 i 3 obce o sobě (str. 24.).^) A nebyly to vždy souvislé 

>) Účinek toho lie podnes vidétí v podílech kontríbučenských záložen 
(fiz D6jiny a statístikn moravských kontríbučenských záložen od Ed. Vodná- 



tHr-l > 



n ^ h r. 



líss^rr. T^^-r i r:T^r:»::ř*í!ii* tej^s. :^j: 



rirr.Ťch 



:;ii 


-:.í.i.T 


1 -ír rO^ 


;í^- 


pcoirT^ 


*rLiJ- 


-jr 


* 


t:r=aL 




.»^ ♦ - 


r_i: 


T_ ! -ř I 


Ij^It 


i:(ir::rLJ 


íT^ ^^ 


t-t 


.řr: 


^^ ;• 


ičiir^kych 


:ni 


: i» 


i-í^L; 


tc— 


i^»f 177 


ZJJTZ 


T* 


j 


hLřd 


n x-iěleny : 




C«:c řt- lil' ř :.:o. t 7z-^:-'i:i}'L 1 BnA. 



ř-i i A ifíiD* sř ••Lir. :^i if ± It-i:. & rř: it- , i-*.ii. riinru^ ?':»o:ccs^ tiorské 
I— ir* ufí^; rxfw ^♦fírrírr.i nř;^. ni K.i-kr* ij^s^ti. r«\ť^ mkicii: fc:c« o sobe. 
- SikT* i.*^-ÍTi. íir..i.zr \kii j : ííkT.<i.'t zi. r:r. 5ít»? <« xa uřcieiii 
ZLi^ !»>:** rrihi.^: rjs;:..- xx.^x ".li. i*^:»: i*.-*;.!* r-rz^'*r% >í.nri. ircš ISO zL 
Til : L^ k 1 «i:..- : ^ :í*í-i.:ik Ťi. s. rikr»f .-•:: r I^^, L-t^jt*^ í4 rL 4iJ^ ^ kr. 



- 13 - 

L díl t. zv. Jiřikovský mél r. 1750 jen 5 (3 láníky po 53 — 57 měrách 
poli, 2 čtvrtláníky po 27—30 m.) a r. 1790 9 osedlých, Vy^^ lánu 
Cíli podle měfení poddanských roU z r. 1656 216 měr ^odle 
nového měření r. 1750 viz v místopise .Vlastivědy Moravské", 
okres Brněnský) a domy č. 3.-7., 22.. 23., 44. a 47. ; — II. díl 
patřil k panství Blažejovskému kláštera sv. Anny v Brně maje 
r. 1750 16 osedlých (3 láníky po 54—60 m. polí a 13 půUáníků 
po 23—30 m.), r. 1790 24 osedlých, 3^/^^ lánu nebo 513 měr 
polí a domy č. 8.— 18., 21., 26.— 30., 42., 43., 47., 48. a 50.; — 
III. dU k panství Sokolnickému r. 1750 a 1790 9 osedlých (6 lá- 
níků a 3 etvrtláníky) 37^^ lánu nebo 32472 í«. a 13 ostatních 
domův. Ve znaku měl I. díl sv. Jiří a začáteční písmena S. 6. 
(L j. Sigillum Jiřikovic, v. obr. XIII. 3.), II. dil 3 ptáky a nápis : 
PEGZET . GIRZI • POD • SV. ANNA 1616 (obr. XII. 8.), III. díl 
radlici a na pečeti nápis: GIRSIKOWITZ 1687. 

Také říkali dílům po vrchnosti : obec nebo strana biskupská, 
klášterská, hraběci, knížecí; po klášteru na př. sv. Anny „Anenská", 
po kapitule sv. Petra „Petrská* nebo jménem panství neb sa- 
mého pána. 

Někde to měli i na pečeti vryto, na př.: díl Brní čk a na 
panství Litovelském: GEMEIN SIGEL — PIRNICKER VON DER 
UTTAV ; — díl Č e r n č í n a panství Bučovského : PEGZET DIEDINI 
CERNCSINSKIG; díl panství kláštera sv. Tomáše vBrně: CERCCIN 
PODDANÍ PANA PYEOYA SWATO-TUMSKEHO (má býti: pře- 
vora neb priora Sw., kterému příjem odtud náležel) ; — vMezicích 
dil panství Litovelského : SIGILL DES LOTTAVER ANTHEILS 
IX MESITZ 1 735 ; — díl P o s 1 u c h o v a kláštera sv. Kateřiny v Olo- 
mouci: DORFF POSLUGHOW zu S. G ATHARI ; — Ř i m i c e panství 
Červené Lhoty společně s Červenou Lhotou a s dílem Hrábí; 
n. dil k panství Úsovskému knížete Lichtenšteina : DIEDINA RZÍM- 
LIGZE PO STRANIE G. M. K. 1691 (t. j. Jeho Milosti knížecí); 

léno díl S e d 1 II i c u Příbora : LEHN SEDINITZ GERICHTS • 
SIGEL 1729; .dědičné Sedlnice** písmeno G v H t. j. začáteční 
písmena pana Halamy z Jičína; 

díly Štětovic a Vrbátek panství kláštera Všech Svatých 
v Olomouci na společné pečeti nápis: WRBAT A SSTEGT : 
KLASST. W: SWATYCH; díly Švábenic viz na str. 21. 

1750 dle tehdejších panství a v Josef ovském katastru dle jednotlivých obci ve 
zvláštních svazcích chovají se v zemské registratuře v Brné. 



— !4 — 

Zrz^ířLh -— t. rr. í--^-řJcTr:.Ji«r. .řDIZET DIEDIXI 
TřATiVtZ yy.^ i 11 1— ^*c-í ;.i-^l ^e^iL-fiár k:.e;: v Bmé: 
,5T: 7TZ 'I - T T r --^' S>^ JEST SETTHZN*- 

T-íiL 2-. zž^fm tkí'.^t íT. ;;«=*-íi T Emě: SIGILL 
I'. í-LaZIN TTTríS Z V S, íl*5ZrH XIIL S-»: éii panství 

VrriT^í I.L ; ílI.-:t. Z^-.ř^^^-ii: Ir^-ř-í: i-ét S:: Z: UNT. 

c_ Zr.rif.kT^ - r:-R!: ZrrASLAW . UEECZ - RO- 
^: 7kX !7 V: 

T Ze: dl ft^ti- Ž^-!£r:.; ř i_-=i P:;5t_' ř.-e: PECZET 
OE E ŽELE •: KE NA ^Tr JLST r ANA LTSA^TE-ZKEHO tento 
'irťr\ ;-ř; i: r. l*:.^!.; i^ p^ir^rr. V^it-ťx-í:- kmiete-biskupa 
0:rr.r£L.:.: FE ZET ZIEIE Z£A S~ JLM: KXIZECII 1746; 

T ŽešcTé d^ t.^:-ri st. Kí rř^x t : — ^rl: ZIESSOW. 
KLAS5TER S. CATEr^Z^AY \V H I-a. 

r^eii - Ceťntr Eirx z.i-_r- r. !75*> 4i 4 Trchnostem: 
k f-íii^rr: E-i^fk--:: li rs^lj-ř, k "lemri-crsk^niu á, khiovni- 
rjLírz: u řii:: r=.i.3£r-i:; t E^n§ 7. k ^i-^^:-. B:*s£OTskéma 2. 
PriTo j^Iři: .i>f:i_ Cíír:::::.rs£7 i_: ^2 V. !'.>7: PECZET \VEL- 
KYE:> AUGEZI'A CEF:>A E:?^ :':.-7 a mikem psa; dil 
k Elinfk:: cř-^.-i^-T nen:^' teiij sTr r^reť. a je^té r. 1747 na 
ř-ctTrit-i. urv^ir„!:> r :r:^i : i: ili I řiii bvla přittóténa 
JPLrjm: MiLSSSI M:ESTE:ZKA ELAXSKA*: poidéji mel též 
fTcu př^ef 5 nirif^n:: FE. i r :E • IVESKE STRANÍ BLA- 
NENSKÉ ITTr;. 

jein::.:Te í/.t vSíít, tT:ř. ř c* s^rř rriášf obec, 
ir.*:y cry:^ -; svr: - c iririif-i ,r:~:f— i* -eo .podmistra*'), 
rv--:.^rr, ,i^>až::r* neb ,k:r>ř:T*. st::: :'re-rz; pehřf a znak, na 
p*. ry:h: u Ma.cstoT^k-j sul r. :- ^ jfr:" -ren^i dil osady, 
jerř pa:r:, k pdr.>:T: Pcrr^:t:'„>*it-u. v !=- ^^ Iin-; neboli 209 mér 
pru rr.h:.!.* a 12 r:K: :::.:\ c>^: j- f .^i:^:!, i půUánik a 
V p.-i>edkM. a r.ra šarm r.v.! s :.::r.:::e!n: RICHTA MALO- 
STOVSKA Iti^í a na n: :-.:ai: n.ih:^e ri:n n.avj:. dole snop a 
k:5u: kietto IL v^:^: i.: k r -<:v: L::— -kř-- p^sluši-t 4*^ ^ lánu 
o-.: ř^^» -ěr p:!; I a II. -i., !> r:: :: :.:::h osedlých (7 lá- 
Ulil 7 pV_u::iů a 4 .^:vr:^:u : r.:; le-.í! s narisem: ŠlGOliUM 
>ÍALOSTOWlZ 17£o a r- .^.ni r.<--a SOB i>nad zadáteční 
p:>r..e-a StTtritxia Ch-:>: i r.a Ftv r.ra. ,n* panstri Lomnické 



— 15 — 

držel do polovice XVII. století); i jen malé díly s několika 
osedlými a s málo poli jejich (podobné jako nékteré celé malé 
osady), na př. nejméné Nedvězíčko na hranicích moravských, 
které jest částí obce Nedvězího, již do Čech příslušné; byli 
tam jen 3 osedlí toliko s 61 m. polí III. třídy, méli s Veselím 
u Kunštátu společnou pečef a znak (sv. Kateřinu), ale v úředním 
popise r. 1749 podepsali se .obec Nedwezacka* ; — vUhřinové 
patřilo k panství Budišovskému 5 osedlých se 105 m. polí nebo 
^/^ lánu a na pečeti mělo znakem radlici a po stranách 2 květy; 
— v Posluchové k panství kláštera sv. Kateřiny v Olomouci 

5 chalupníků se 74 m. polí čili *V64 ^^^^ ^^^^ ^^ obecní pečeti 
sv. Kateřinu; — veZvonovicích patřilo městu Vísko vu 5 podda- 
ných (4 půUánici a 1 čtvrtláník) se 144 m. polí I. třídy a dáno jim 
r. 1678 právo pečeti s nápisem SIGIL DER GEMAIN ZWAIOWITZ 
1678 a se znakem: dle jména osady zvon, u něho 2 růžice a 
radlice, kdežto větší díl 5^764 '^'^^ příslušný kapitule sv. Petra 
v Brně měl pečet s nápisem DER GEMEIN SWONOWITZ a 
znakem jen radlici ; — vHlusovicíchk panství města Olomouce 

6 osedlých (2 půlláníci a 4 zahradníci) se 118 m. polí I. a II. třídy 
čili 1*^/64 lánu mělo na pečeti znakem radlici, kosu a po stranách 
2 květy ; — vKdousověu Jemnice jeden díl k panství Polickému 

7 osedlých (5 půlláníků a 2 chalupnici) se 359 m. polí neboli 
l*^/j4 lánu I. a II. třídy měl na pečeti nápis O. DOSOW a znakem 
radlici a po stranách 2 kvítky; druhý díl k statku faráře Kdousov- 
ského 10 osedlých (2 půlláníci a 8 chalupníků) se 335 m. polí na 
své pečeti nápis DASAV. DESAV a znakem kostelní věž a po 
jejich stranách 2 hvězdy; — vLešanech „knížecí obec* k panství 
Plumlovskému knížete z Lichtenšteina 11 osedlých (3 půlláníci, 

I s 172 ^^^^í '^""i 2 čtvrtláníci a 5 zahradníků) se 150 m. polí 
I. a II. třídy nebo 1*764 ^^^^ ^^^^ Í^^S ^"^^ ^^^ druhý díl „klá- 
šterní obce* (viz přehled) ; — vMeziříčkuk panství Kunštátskému 

II osedlých (6 sedláků, 4 podsedkové a 1 chalupnik) s 1*764 '^^^ 
neboli 249 m. polí III. třídy znakem sv. Annu s Pannou Marii ; — 
veVoděradech patřil k panství Drnovskému dvůr a 11 chalup- 
níků s 80m. poU, a ti méli na pečeti z r. 1737 písmena WD a znakem 
strom; druhý menší díl, 4 sedláci se 110 m. polí, připojen k Sebra- 
nicům k panství Kunštátskému, jež dostaly právo pečeti dříve 
(r. 1668) se znakem: hradby, nad tím měsíc a hvězdy; třetí díl, 
7 sedláků se 190 m. polí, patřilo k panství Černohorskému atd. 



— 16 — 

Tim spi^e arci mely Tět>í díly jakožto zrlá^tni obce svou obecn 
správu, pečet a znak a mi valy na nich obyčejné též rozdílné ná- 
pisy, na př. v Častohosticich L dli u Nových Syrovic skrá- 
cené: O. ČASTO. IL dil k méstu Znojmu příslušný: CZASTO- 
HOSTITZ ; — v Dyj áko vičkách L dli k panství kláátera Luckého : 
G. M. a IL díl panství Jaroslavského : LNSIGIL DES DORFES 
KLEDí-DAYAX; — vNosalovicích Ldil bbkupského panství 
Viškovského: PECZET DIEDINI XOSSALOWICZ; iL dU mésta 
Viškova: S. GEMAX DES DORF XOSALO\MTZ 1710 (pečef obce 
vsi X.); — v Ořechovém u Brna L obec kláMera sv. ^nny 
v Brné, t zv. .strana Anenská* nebo po úředním sídle panství 
v Blažovicich .strana Blažovská*, později .Sokolnická' mela 
nápis: .PECZET , . . WXLIKEHO ORZECHOWIHO- ; druhá pří- 
slušná k panství Podolskému kapitule sv. Petra v Bmé t. zv. 
^Petrská* nebo ,Podolska*: PECZET OPECZXl WELKIHO WO- 
RZECHOWA 1740; — v Syro v i cích L d;l panství Hajanského: 
OBEC HAGAX. SYROWSKÁ, IL di. panství Kounického: S. lUS. 
SESAROWTTZ; — v Tasovinch L dil panství klášta^ sv. Kláry 
ve Znojmě: S. DES GERICHTS TASWTCZ: IL dil panství klá- 
štera Luokeho: SiClL AM OBERX G . . . STASWTTZ . . . 1677; 
— v Zaječí L dii p;msívi Hodonského: G. Z. S.; IL díl panství 
Lednického: SEITZEFL GEMEIX. IXSíEGLOf. 

Měně se vyskytuje, te oba ďíy irěly stejnou pe^ef a znak, 
na př. v Mouchnicich d:l p^anstv: Buřovskeho a Koryčanského: 
PECZET MArCHXlCKA l»viíaii:ake!n strom; vXesovicíchdíl 
panství Milonickeho a Xovo-ar^e^-keíio: SIGILLCM DIEDIXA 
XKSOWITZ, makem radlLv, a,e p-^ipisy u ái\ň Xovtch Zámků: 
,l\idinisír a cela obec Xesovska ke straně hrai>éte Pražmansky 
patíun"; oba díly Rosicky Panenské k Xuvé Ři^ a Třešti 
íuakem květinu s o květv a j, v. 

Xěkde te^ly jen neko! k osedly-h rroMli obec o sobe, jinde 
tak málo pvHlJiUívoh spo t::o bv:.i's jinjm dílem sousední obce 
v jednu ohis% j.eho p.^idt^Ieiio k ji-e cbrl téhož panstvL 

NasltHlu-oi pVhU^t vě*^i:r,y d./iv osad nioravsktch v abecedním 
poMdku b:i:e to p.v.ar.í, orsdhu;-, k.*ÍJL r, 1750 ktert dil měl 
liií.iV ko..k rv^lv:u:.\ h vVts3 t:L roi n hcispodahio 'nepočítají se 
pvvinihove\, kíer^!n.; r.xr.stv^ p.it-: i ;ikT niěl mak: a) rozdělených 
os^\d ve i d.:y, b^ ve 3 div. 



Slavík: Znaky a pečeti. 



Tab. X. 






8 



9 




10 



11 



12 



Slavik: Znaky a pečeti. 



Tab. XL 







10 




11 





n 



(Vleravské ©bvedy ve Slezsku. 



Amoit Krejčí* 



— 10 — 

smrk strom: Smrk u Náméšté B; 

topol a j. : Topolany, díl u Hradiska Olom., Topolna 
u Napajedel; 

trní: Trnava u Třebíče; 

hrozen vína: Vinary u Přerova; 

vrba: Vrbice u Hodonína; vrba a radlice: Vrbátky u Pro- 
stějova; 

ovocný strom: Zahrádka u Náměště. 

f) Věci nebeské a pozemské: 

do hluboké vody sahá muž s tyčí : Hluboká (Tiefenbach) 
u Jemnice; 

slunce, pod ním radlice a krojídlo, po stranách 2 lilie: 
Senetářov (Sonnendorfj u Blanska; 

hvězda: m. Nové Hvězdlice u Bučovic (IV. 7); v modrém 
štítě zlatá Shranná hvězda, pod ní zelená hora: m. Šternberk. 

g) Z báječných zviřat: 

noh (gryf): Greifendorf u Svitav (III. 4). 

h) Náčiní a jiné věcí : 

klobouk: Valašské Klobouky u Brumova; klobouk s cho- 
cholem: Klobouky u Brna; 

kolečko: Količín u Holešova; 

kosa: Kosov u Jihlavy; 

2 krami e: Kramolín u Náméšté; 

kužel: Kuželové u Strážnice; 

kyjem ozbrojená ruka, nad ním půl anděla: m. Kyjov; 

2 brusnice na brousky: Prusinovice u Bystřice; 

přeslice: Přáslavice u Olomouce; 

mlýnské kolo: Nové Mlýny u Lednice, m. Moravská 
Radiměř (Máhrisch-Rothmůhl), díl na hranici moravské u Kun- 
štátu (2. díl patří království Českému); 

radlice a j.: Radlit^e u Dačlc; 

sekera a motyka křížem položené: Rapotice (Reitenhau) 
u Viesenberka (die Reute = motyka ; 

sklenice s uchem: Sklenná u Losina; okolo sklenice 
(kalicha) květy: Sklenné u Svitav; 

střela a kosíř: Střelíce u Brna (XIIL t); 

trubka a j.: Troubky u Tovačova (VIIL tO); 



- 11 -- 

vojenské véci, buben, šíp a praporec : Vojnovice (Kriegs- 
dorf) u Sovince; 

zvon a po jeho stranách růžice a dole radlice: díl Zvo- 
novic u Viškova (III. 1). 

ch) Stavby a Jejich části : 

kostel, u něho strom: Kostelec u Štípy a u Kyjova; kostel 
s dvojitým křížem, po stranách u kostela 2 čtvernohá zvířata: 
Kostehií Vydři; kostelní věž s 3 vížkami na střeše, po stranách 
růžice: Kostelec u Plumlova; kostelní 2 věže, po jich stranách 
květina, dole Z: m. Olbramkostel v nové pečeti (r. 1749 patřil 
k panství města Znojma); 

lešení 4hranné, ve středním sloupci tyč, po stranách dvě 
osraihranné hvězdy: Lažánky u Rajce; 

hrad na skále, dole na úpatí mlýna potok: ves Mollenburk 
u Blanska; ve štítě hradní věž: Podhradní Lhota u Kelče; 

zámek: m. Nové Zámky u Bučovic (obr. 34.); 

městské hradby, velká brána v předu a menší v zadu 
s praporcem na věži: m. Podstat (Bodenstadt) u Hranic; 

sloup: Sloup u Blanska od r. 1789; 

strážnice červená v modrém štítě, před ní zlatý lev bez 
koruny na skoku, drže v pravé tlapě hrozen, v levé kosíř: m. 
Strážnice ; 

studně, nad ní okov: Sludnice u Vel. Meziříčí; studně 
ohrazená: Bratibruu (Bratelsbrunn) u Drnholce; 

3 dvory s korouhvičkou a dole ptáček: Tři Dvory u Li- 
tovle (VII. 2); 

věž na kopci, po její straně sekera a špičák: Věznice 
u Meziříčí u Jihlavy. 

Naopak má jméno po znaku dvou hroznů m. Lhota 
Hroznová (viz str. 25.). 

III. 

Znaky dílů měst a vesnic na Moravě. 

Přes sto osad na Moravě bylo časem rozděleno mezi dvé 
a více vrchností. I stalo se ponenáhlu, že v jedné osadě utvořily 
se 2 i 3 obce o sobě (str. 24.).^) A nebyly to vždy souvislé 

^) Účinek toho lie podnes vidéti v podílech kontribučenských záložen 
(tíz D6jiny a statístika moravských kontribučenských záložen od Ed. Vodná- 



- 2 ~ 

stečko Veliké Němčíce prvé za město se nepsalo ani voskem 
červeným nepečetilo, dokudž by zdí a branami ohraděno nebylo.*^) 

Zlehčením bylo, když někdo město nazval městečkem.^) 

Hradby s věžemi ve znaku mají města: Brao ve starém 
znaku XIII. stol. (str. 12.), Uh. Hradiště a Brod (str. 13.), Bzenec 
(str. 14. a obr. I. 1, 2 a 5), Jaroslavice (str. 19. a obr. IV. 8); 

B u d i š o v u Třebíče od Ferdinanda I. ^štit červený, v němž 
jest věž žlutá s černými vraty a modrým kovem a uprostřed té 
věže štít, přes kterýž jest u prostředku na zdél štrych červený* ; 

Budišov u Libavy v rozděleném štítě v dolním poli věž, 
po její pravé straně 2 kužele, po levé 2 hornická kladiva křížem 
položená, v horním poli B F; 

Olbramkostel ,štít červený, v kterémž u spodku kopec 
zelený, na němž dvě věže bílé okrouhlé stojí, majíce dvéře 
žluté a v každé věži pět oken neboližto střílnic, nad nimiž krovy 
špičaté, křídlící pokryté a makovice a korouhvičky žluté jsou; 
mezi věžmi těmi na kopci jest zeď cihelné barvy se třemi stíny 
a uprostřed té zdi střílnice, nad tou pak zdí a mezi těmi dvěma 
věžmi leží korec neboližto sypeň a veslo, kterým slad 
míchají, na křiž přeložené; 

Štít ary u Vranova „štít červený, v němž stojí zeď s véží 
bílou s vraty a mříží zavěšenou, kterážto věže tři malé vížky 
s krovem červeným a třemi korouhvičkami na sobě má"; 

Myslibořice ,,štít blankytný, v němž jest až do polovice 
štítu zeď se stinky a uprostřed ní brána s mříží zavěšenou, 
za kteroužto zdí a stíny půl muže až po pás ve zbroji mečem 
spásaného se vidí, drže v pravé ruce kámen k vrchu a v levé 
ruce mejlí" (^= jmelí); 

Šáfov ^štit červený, v němž jest zeď bílá se stíny a 
s vraty, s mříží zlatou, na kteréž zdi dvě věže bílé tolikéž se 



*) Památky archaeologické a mlstopisné, díl IX.: Pomůcky k heraldice 
a sfragistice domácí od Ant Rybičky, sir. 852. 

3) Purkmistr a rada města Mohelnice pohnali Václava z Švábenic a na 
Ladkově, jenž maje s nimi spor o poddaného člověka z Přemyslovic, nazval 
ji městečkem, ,z 500 hřiven groáů širokých dobrých, a tu jemu vinu dáváme, 
že nám psanim svým lehkost čini, pokládaje město naSe za městečko, jedto 
nám té lehkosti král Jeho Milost, biskupi, hrabě, páni, rytířstvo a města 
nečiní." (Půhonné knihy Olomucké r. 1480—1490, č. 6., f. 151. v zemském 
archive v Brně.) 



— 3 — 



stíny stoji a mezi těmi věžmi medvěd celý každou přední nohou 
jednu věži držíc". 

Vísko v má ve stříbrném štítě červenou bránu s cimbuřím, 
s hlavním a 2 vedlejšími vchody, stojící na zelené půdě; dále 
městské hradby Týnec n./M. ; se 4 vížkami m. Velká u Strážnice ; 
za městskou zdi s 3 velkými stinkami vyniká věž s kulatou střechou 
s 5 malými stmkami, po stranách 2 štítky, na zdél rozdělené, 
v pravé polovici 2 pruhy a levá prázdna Koryčany u Kyjova; 

bránu městskou Fryšták u Holešova, zaniklé městečko 
Jihkov u Dol. Kounic (str. 16.), Pohořelice u Židlochovic (IV. 1); 
bránu s 5 stinkami otevřenou, nad ní ptáka v letu Huzová Něm. 
u Šternberka; bránu, na věži půlměsíc a kříž m. Bítov; bránu 
s otevřenou věží, po stranách 2 věže menší, na prostřední štítek 
rozdělený, nahoře 3 břevna, dole prázdný Jevišovice u Znojma 
(obr. XV. 1.) ; bránu, z níž vyniká věž s křížem, Staré Město u Uher. 
Hradiště; bránu městskou s 2 věžema, mezi nima sv. Jiří na 
koni, nad ním štítek s orlicí moravskou, v bráně srp stoje, nad 
štítem korunu zděnou Napajedla (obr. XV. 4.); v modrém štítě 
bránu s 2 věžema se zlatou střechou, u brány zlatá vrata otevřena, 
mezi věžemi červenou hlavu volskou Svitavy; bránu s 2 věžema 
ozubenýma, mezi nimi štítek s 2 ostrvemi, na něm rytíř nebo 
zbrojnoš s mečem taseným a na- 
hoře písmena B. M. Budějovice 
Moravské ; bránu se 2 věžema, mezi 
nimi štítek se znakem . . Bisku- 
pice u Hrotovic ; hradbu s 2 věžema 
s 3 stinkami, mezi nima orlici Jemnice 
u Budějovic; bránu se 2 věžema se 
špičatou střechou, mezi nimi ptáka 
m. Vranov ; 3 brány, větší uprostřed 
Veselí n./M. ; město s branou ote- 
vřenou a 3 věžemi Tmávka; 

starý hrad na hoře Starý 
Jičín; 

zámek a jiná stavení mezi skalami Mikulov (str, 21.); 
před ním na zemi krojidlo a kopáč křížem položené a srp Nové 
Zámky u Bučovic (obr. 34.); 

zeď Polešovice (str. 15). 

i* 




Obr. 34. Pečeť a znak 
Nových Zámků?. 



— 4 — 



Vesnice měly takový znak: hradby, mlýn a tvrz, nad 
nimi měsíc a hvězdy Sebranice u Kunštátu; hradbu se 3 stin- 
kami, nad ni zavinutou střelu Třebelovice u Jemnice; bránu a 
dále od ní plot Bohunice u Jaroměřic. 

Věž ve znaku dostala města nebo městečka Holešov, Dřevo- 
hostíce u Bystřice p./H., Polehradice u Klobouk, Vlasatice u Miku- 
lova; věž s cimbuřím Blansko; věž s otevřenou branou, 2 okny 
a 3 stinkami Deblín u Kuřimě ; věž s 3 stinkami nahoře, v právo 
půl orlice, v levo 2 nože, a nad nimi korunu Drahotouše 
u Hranic; — věž s vysokou střechou a na ni hvězdu Zlín 
(IV. 2); věž s branou, po stranách 2 malé vížky s otevřenÝm 
vchodem m. Zábřeh; v rozděleném štítě zdélí vížku a půl kola 
Šaratice u Slavkova ; věž, po stranách zavinutou střelu Hustopeč 
u Hranic; na věži štítek, v něm břevno, po stranách zavinutou 
střelu Krumlov (IV. 11); 2 věže Tovačov (str. 18. a II. 1); 2 věže 
a mezi nimi zubří hlavu s kruhem v nose Přerov (obr. XV. 2); 

2 věže, mezi nimi stromek Krásno 
u Valašského Meziříčí ; 3 věže Bučovice 
(obr. 35.); 3 věže, jednu s vysokou 
věží kulatou, 2 z nich o 3 zubech, dole 
bránu zavřenou m. Luková u Vranova. 
Vesnice dostaly věž: Čižov 
u Vranova, Perná u Mikulova; věž 
s cimbuřím Pálovice u Jemnice; nad 
cimbuřím strom Nárameč u Budišova; 
věž dole kulatou, nahoře čtverhrannou 
a po jejích stianách 2 lesní stromy ves Zámek Žďár od r. 1849; 
2 věže vedle sebe Bořitov u Gerné Hory; 2 věže a mezi nimi 
radlici Plenkovice u Znojma. 

Kostel mají ve znaku: Bartolovice, Hlusov a Střítež 
u Hranic; Bilkov u Dačic, Dolany u Olomouce, Dolní Dubnany 
a Novosedla u Krumlova, Přibice nad Táborem u Židlochovic 
(IX. 4), Rokytná u Krumlova, Vísky u Boskovic (VII. 9), Vyše- 
hoří u Mohelnice, Želichovice u Vizovic, Pusté Žibřidovice u Losina; 
kostel románského slohu Ostrožská Lhota; kostel mezi dvěma 
stromy Rychtářov u Víškova; kostel, dole radlici a krojidlo Vísky 
u Boskovic ; kostel s vížkou uprostřed a věž u něho Staré Město 
u Mor. Třebové; kostel s věží hlavní, vížkou a křížem, vespod 
2 skřížené srpy Ohrozím u Plumlova; v průčelí kostela 2 věže 




Obr. 35. Pečef a znak Bučovic, 



— o — 

Samotičky u Olomouce; kostel s 2 věžema Roketnice u Přerova; 
věž kostelní Bavory u Mikulova, Telnice u Bma (XIII. 11.), Vol- 
fiřov u Dačic ; 3 kostelní věže kulaté na střeše (ale na nové pečeti 
3 věže gotické) m. Vracov u Kyjova (obr. 36.); 

kapli s 3 okny a zvonicí uprostřed na střeše Zhoř Strá- 
nečka u Vel. Meziříčí; po stranách kaple 2 stromky Blatnice 
o Uh. Ostroha (VIL 6); kolem kapličky 10 hvězd Cidlina u Le- 
sonie; kapličku s křížkem Předmostí a Přestavlky u Přerova; 





Obr. 36. Znak mést Vracova. 



Obr. 37. Znak mésta Prostějova. 



dům, nad ním ratolest a hvězdy Dalečín u Jimramova; dům 
s hvězdou, strom a menší domek Nová Ves u Třebíče; 

mříži zapaditou ve štítě, nad ním andělovu hlavu m. Bru- 
mov, mřížoví Břesky u Náměště B., Olšovec u Hranic; v roz- 
děleném štítě v pravém polí mřížoví červené kosmo a šikmo 
ve zlatém poli, v levém půl orlice černé v modrém poli m. Pro- 
stějov (obr. 37.); 

studni a j. m. Žďár (str. 23.), vsi Henčlov a Luková u Pře- 
rova, Bratibrun u Dmholce; 

váhu studniční s okovem, nad ní 2 špičáky křižem polo- 
žené Rudoltice u Viesenberka. 



c) Rozličné jiné věci. 
Z ostatních předmětů vyskytují se ještě v obecních znacích: 
křiž: Libosváry u Bystřice p./H., Rudno u Dvorců; kříž 
steinoramenný m. Ivanovice u Víškova; u kříže 2 hvězdy Pratce 
u Bma; kříž mezi klíčem a kopáčem dole spojenými Žabovřesky 
u Brna (XIII. 3); po stranách kříže radlici a krojidlo mají 
Lazce u Uničova; 2 kříže položené křížem m. Doubravník (V. 3); 



— 6 — 

korunu nahoře ve štítku, dole lilii Cenkov u Telče; v čer- 
veném štítě zlatou korunu m. Val. Meziříčí; korunu královskou 
a j. m. Libava (str. 22.); 

klobouček knížecí a j. Nové Město u Jihlavy; 
klobouk Bohumělice u Klobouk; 

berlu, 3 klíny a nad štítem mi tru m. Kamenice u Jihlavy 
(obr. 40); berlu biskupskou v 1. polovici rozděleného štítu, v 2. půl 
orlice m. Němčíce u Židlochovic (V. 7); v červeném štítě upro- 
střed na přič bílé břevno a na něm 3 černé kapuce m. Třebíč; 
praporec mezi 2 věžemi m. Jaroslavice (str. 19.); 2 pra- 
porce křížem položené, mezi nimi 4 růžice m. Svatoslav u Třebíče; 
meč a ratolest křížem položené Suchonice u Olomouce; 
kolem meče ratolesti Blažíce u Bystřice p./H.; 

střelu ves Boršice u Uher. Ostroha, m. Kvasíce u Kromě- 
říže; střelu nahoře, dole motovidlo Boršov u Kyjova; střelu 
červenou vzhůru stojící v modrém štítě m. Výmyslice u Krumlova; 
zavinutou střelu m. Plumlov a u něho ves Čechy; 

v rozděleném štítě v pravém poli š í p 
a dole u něho srp, v levém půl orlice m. 
Štramberk u Jičína (obr. 38.) ; 2 šípy křížem 
položené Heřmanov u Bíteše; 2 šípy, jeden 
nahoru, druhý dolů obrácený, spojené upro- 
střed štítu kroužkem a j. Horní Moštěnice 
u Přerova; ve štítě 3 šípy svázané a pod 
štítem anděla Hradčany u Tišnova; 

bambitku, u ní kvítek Popňvky 
Obr. 38. Zaak mésta ^ Náměště (IX. 6.); 

Slramberka. hmoždíř Pacov U Náměště; 

buben, nahoře za ním konec šípu, 
v právo praporec Vojnovice (Kriegsdorf) u Sovince; 

2 holi křížem položené Sokolom Horní u Sovince; 
bochník chleba Stadlo u Šternberka; 3 bochníky chleba 
ve štítě Dobrotice u Holešova; 

pruh (štrych) na přič štítu a j. Svitávka (str. 20.) a Libava 
(str. 22.); 3 pruhy m. Doubravice (str. 19.); „štít bílý, v němž 
u vrchu na přič tři štrychy černé do půl štítu jest viděti,* m. Dambo- 
řice u Ždánic a Troskotovice u Mikulova ; štít ve 3 části rozdělený, 
nahoře 2 proužky, v levo 5 růžic, dole 8 m. Brodek a vsi Ondra- 
tice a Sněhotice u Víškova ; pruh uprostřed a na něm S. WEN- 




- 7 — 

CESLAUS Nedvězí u Olomouce (kaple má sv. Jana a Pavla, 
farní kostel v Rohli sv. Martina); pruh uprostřed kulatého štítu, 
horní pole 3 čarami od středu štítu paprskovitě stejně rozdělené, 
v dohiím ptáka v letu, v zobáku dopis, měla ve znaku a pečeti 
r. 1749 obec půhončíeb na Moravě. 

Začáteční písmena jmen obcí^) mají např. M a nad 
ním kosiř Maloméřice u Brna (XIII. 11.); W:R:ves Rohozec 
u Tišnova (X. I.); KSS Košíkov u Náměště B.; OHJ (obráceně) 
Lhotka u Náměště ; PDG, kosíř a radlici Jinačovice u Brna (XIV. 13.) : 
SGB 'Sinalov a díl Brumova, Čebín a jiné spojené obce panství 
Lomnického; W D na malinké pečeti Kouty (Winkeldorf) u Losina; 
Y společně díl Vrbátek a Štětovic na panství kláštera Všech 
Svatých v Olomouci. 

Vedle znaku měly začáteční písmena některé osady. 

Štít prázdný celý má bývalé městečko Jakubov (str. 10.), 
štít kosmo dělený, jedna polovice zcela prázdná, druhá dama- 
skovaná (drobně mřížkovaná). 

9. Mluvící nebo jmenové znaky. 

četné poměrně obce dostaly znak po svém jméně; sám tedy 
mluví, jak se obec jmenuje, nebo jak si obyvatelé jméno obce 
vykládali, někdy nevěrně k vlastnímu jménu, jako na př. m. 
Jihlava, Lažánky u Rajce, Pavlov u Loštic. 

a) Lidé jsou v těchto znacích: 

bosá noha a po stranách 2 hrozny: Bosonohy u Brna 
(obr. XIV. 11.); 

hutař neb hotař = hlídač na poli: Hutisko u Val. Mezi- 
Hči (IIL 12); 

plavec na lodi: Plavec u Znojma; 

pop nebo poustevník: Popov u Valaš. Klobouk; 

střelec: Slavonov (Schůtzendorf) u Mohelnice; 

vyhnanec, má na zádech ranec, v pravé ruce berlu: 
Vigantice u Rožnova. 



') U Šlechtických znaků patfi jednoUivá písmena ,k vzácným erbovním 
zoamenim, na př. N oblíbili sobě vladykové*ze Zdounek, kteH se némecky 
psali z Noneken, r. 1298 Albertus de Noneken". (Kolář- Sedláček, Českomoravská 
heraldika, str. 222.) 



— 8 — 

Svaté osoby: 

Adam msge pravici pozdviženou: Adamov a Jezero (nyní 
ipyslivna) u Brna; 

sv. František: Franckovice, nová ves odr. 1793 u Holešova; 

sv. Hippolyt: Hradiště sv. Hippolyta u Znojma; 

sv. Jan Křt.: Janko vice u Holešova; 

sv. Jiří: Jirice u Hostíme, díl Jilikovic u Braa (XIII. 2); 

PannaMariav oblacích nad 5 domky : Nová Ves (Mariahiif) 
u Mikulova; 

sv. Pavel: Pavlovice u Jimramova; 

sv. Petr: Petrov u Kunštátu od r. 1753; 

sv. Petr a Pavel: Petrovice u Rajce; 

sv. Štěpán: Dolní Štěpánov u Šternberka, Štěpánov u By- 
střice nad Pemšteinem. 

b) Zvířata čtvernohá: 

medvěd: m. Beroun (Bám) u Šternberka, nad ním kleště, 
hvězda a palice: Bamov (Bemhau) u Spálová; 

bobrova hlava: m. Horní Bobrová; 

býk: Bejkovice u Kunštátu; 

hovado, vůl leží na zemi: Hovězí u Vsetína; 

ježek: Ježkovice u Račic, Ježov u Kyjova; od XVI. stol. 
vedle původního znaku českého lva, ježka m. Jihlava (Iglau); 

jehně, beránka: Jehnice u Brna (XII. 3); 

kozel: Kozlany u Náměště, Kozojídky u Uher. Ostroha; 
z louky vystupuje kozel: Kozov u Litovle; 

2 králíci na bobku sedící proti sobě: Králice u Náměště; 

koníček: Kuničky u Rajce; 

zajíc: Zaječí u Hustopeče; zajíc opírá se předními běhy 
o lesní strom: Varhošt (Haslicht) u Olomouce; 

veverka na suku: Veveří u Sovince; 

vlk: Vlčetín u Náměště; vlk šípem proražený zdola nahoru: 
Vlkoš u Kyjova; v novém znaku 2 vlky: Vlčkova u Fryštáka. 

c) Ptáci: 

čejka v letu, dole štítek rozdělený, v levo 2 břevna, 
v právo bez znamení: m. Čejkovice u Hodonína (IV. 4); 

holubice s ratolestí: Holubí Zhoř u Budišova (VIL 11); 
husa s pozdviženýma křídloma: Husovice u Brna (XIU. 4); 
labuť: Labuť u Kyjova; 



— 9 — 

lyska: Lískovec u Brna (XIL 4); 

jestřáb v levo hledě: Jeslřabice u Koryčan; jestřáb v letu: 
Jestřábi u Brumova, Jestřebi u Olomouce, Jestřebí u Zábřeha; 

páv, kolem něho kvítí: Pavlov u Loštic; 

krkavec: Rabošov (Rabersdorf) u Šumberka; 

sokol stojí na štítě a v tomto krojidlo, radlice a 2 růžice: 
Sokolnice PQII. 7); 

sůva: m. Sovinec (Eulenberg) u Rymařova; 

čáp: Tučapy u Holešova; 2 čápi stojí proti sobě, mezi 
nimi květina: Výčapy u Třebíče. 

d) Ryby a raci: 

dvě ryby: Rybné u Jihlavy; 

rak: Račice u Nov. Města u Jihlavy, Rakvice u Podivína. 

e) Rostliny a Jejich části : 

buk, pod jeho korunou na přič sekera: Buk u Přerova; 
buk: Buková u Třeště; buk a pod ním radlice a nůž: Bukovany 
u Kyjova; větev s bukvicemi: m. Buchlovice; 

dub zelený ve spodku štítu a j.: Doubravice u Blanska 
(v. str. 19.) ; dubová větev s 5 žaludy : DubĎany Dolní u Hodonína ; 
dubová větev s 2 žaludy: Kněždub u Strážnice; 

habrová větev a radlice: Habrovany u Slavkova; 

hrozen: Starý Hrozenkov u Bojkovic; 

hruška, strom: Hruškový Dvory n Jihlavy, Hrušky u Slav- 
kova; pod hruškou radlice, kosíř a hrozen: Hrušky u Břeclavě; 

jabloĎ: JabloĎany u Boskovic; 

jasan: Jasenice u Náměště: 

javor: Javorník u Svitav; 

lípa: Lipník u Myslibořic, Lípovec u Rajce (X. 11), lipa 
bez listí, pod ní lopata a poříz: Lipová u Boskovic; — 2 lípy: 
Lipina u Brumova; 

louka, na jejím konci 7 květin, 4 malé a 3 velké: Louka 
u Jemnice; louka, na ní tráva: Louka u Uh. Ostroha; 

lesní strom, kolem 8 hvězd, nad ním koruna: Maivvald 
u Dvorců; strom a dole kolem něho tráva: Přemyslov (Primiswald) 
u^Losína; 

ořech strom: Ořechové u Brna (XIV. 7); 

řepa: Řepová u Mírová; 



— 10 — 

smrk strom: Smrk u Náměště B; 

topol a j.: Topolany, díl u Hradiska Olom., Topolna 
u Napajedel; 

trní: Trnava u Třebíče; 

hrozen vína: Vinary u Přerova; 

vrba: Vrbice u Hodonína; vrba a radlice: Vrbátky u Pro- 
stějova ; 

ovocný strom: Zahrádka u Náměště. 

f) Věcí nebeské a pozemské: 

do hluboké vody sahá muž s tyčí : Hluboká (Tiefenbach) 
u Jemnice; 

slunce, pod ním radlice a krojidlo, po stranách 2 lilie: 
Senetářov (Sonnendorfj u Blanska; 

hvězda: m. Nové Hvězdlice u Bučovic (IV. 7); v modrém 
štítě zlatá Shranná hvězda, pod ní zelená hora: m. Šternberk. 

g) Z báječných zviřat: 

noh (gryf): Greifendorf u Svitav (III. 4). 

h) Náčiní a jiné věci : 

klobouk: Valašské Klobouky u Brumova; klobouk s cho- 
cholem: Klobouky u Brna; 

kolečko: Količín u Holešova; 

kosa: Kosov u Jihlavy; 

2 krami e: Kramolín u Náměště; 

kužel: Kuželové u Strážnice; 

kyjem ozbrojená ruka, nad ním půl anděla: m. Kyjov; 

2 brusnice na brousky: Prusinovice u Bystřice; 

přeslice: Přáslavice u Olomouce; 

mlýnské kolo: Nové Mlýny u Lednice, m. Moravská 
Radiměř (Máhrisch-Rothmůhl), díl na hranici moravské u Kun- 
í^tátu (2. dil patří království Českému); 

radlice a j.: Radlií^e u Dačic; 

sekera a motyka křížem položené: Rapotice (Reitenhau) 
u Viesenberka (die Reute = motyka ; 

sklenice s uchem: Skienná u Losina; okolo sklenice 
(kalicha) květy: Sklenné u Svitav; 

střela a kosíř: Střelice u Brna (XIIL 1); 

trubka a j.: Troubky u Tovačova (VIIL 10); 



- 11 — 

vojenské věci, buben, šíp a praporec : Vojnovice (Kriegs- 
dorf) u Sovince; 

zvon a po jeho stranách růžice a dole radlice: díl Zvo- 
novic u Visko va (III. 1). 

ch) Stavby a Jejich části : 

kostel, u něho strom: Kostelec u Štípy a u Kyjova; kostel 
s dvojitým křižem, po stranách u kostela 2 čtvernohá zvířata: 
Kostehii Vydři; kostelní věž s 3 vížkami na střeše, po stranách 
růžice: Kostelec u Plumlova; kostelní 2 věže, po jich stranách 
květina, dole Z: m. Olbramkostel v nové pečeti (r. 1749 patřil 
k panství města Znojma); 

lešení 4hranné, ve středním sloupci tyč, po stranách dvě 
osraihranné hvězdy: Lažánky u Rajce; 

hrad na skále, dole na úpatí mlýna potok: ves Mollenburk 
u Blanska; ve štítě hradní věž: Podhradní Lhota u Kelče; 

zámek: m. Nové Zámky u Bučovic (obr. 34.); 

městské hradby, velká bréna v předu a menši v zadu 
s praporcem na věži: m. Podstat (Bodenstadt) u Hranic; 

sloup: Sloup u Blanska od r. 1789; 

strážnice červená v modrém štítě, před ní zlatý lev bez 
koruny na skoku, drže v pravé tlapě hrozen, v levé kosíř: m. 
Strážnice ; 

studně, nad ní okov: Sludnice u Vel. Meziříčí; studně 
ohrazená: Bratibrun (Bratelsbrunn) u Drnholce; 

3 dvory s korouhvičkou a dole ptáček: Tři Dvory u Li- 
tovle (VIL 2); 

věž na kopci, po její straně sekera a špičák: Věznice 
u Meziříčí u Jihlavy. 

Naopak má jméno po znaku dvou hroznů m. Lhota 
Hroznová (viz str. 25.). 

III. 

Znaky dílů měst a vesnic na Moravě. 

Přes sto osad na Moravě bylo časem rozděleno mezi dvě 
a více vrchnostL I stalo se ponenáhlu, že v jedné osadě utvořily 
se 2 i 3 obce o sobě (str. 24.).^) A nebyly to vždy souvislé 

1) Účinek toho lze podnes vidéti v podílech kontríbučenských záložen 
(viz Déjiny a statistika morayskýcb kontríbučenských záložen od £d. Vodná- 



— 12 — 

éářti a^dy, někdy i roztroas«ié mezi jinými domy na různých 
rai^t^h, jak nkaziije na př. pódorys JiíikoTic a Brna. 

Celé Jiříkovice mely dohromady S-' ^ lana O poddanských 
ro.i ar. 1750 3iJ osedly-h.' ale byly takto tc 3 části rozděleny: 



Uú: 



,1 




Uú 



Z. 






L 



3. 



Obr. 39. Dílv 3 obci ▼ Jiříkovicich o Brna. 



hkíi) a nékde ie patří díljr ke 2 farám a hřbitovům různým. Podobné židovské 
ulice nebo éásti nékterých mést na Moravě dosud tvoři zvláštní obce o sobe. 
*) Staré úřední sčítání lánů poddanských roli délo se za účelem 
daní podle ročního čistého uiitku rob. nikoli podle výméry jejich, lotii 180 zL 
na 1 lán, a z toho byla třetina 60 zL dané. od r. 1791 méné, 54 zl. 40^/4 kr. 
Výn.éra poli u každého domu veškerých obci jest udána v úředním popise 
Moravy r. 1G69— 1679 (postupné: lánů, půUánů. čtrrtlánů, zahradníků, chalup- 
nikú atd.), pak v^ech pozemků každého domu v popisech Moravy r. 1749 a 



- 13 - 

I. díl t. zv. Jiříkovsky měl r. 1750 jen 5 (3 láníky po 53—57 měrách 
poli, 2 etvrtlániky po 27—30 m.) a r. 1790 9 osedlých, V%^ lánu 
au podle měření poddanských rolí z r. 1656 216 měr Q)odle 
nového měření r. 1750 viz v místopise .Vlastivědy Moravské*, 
okres Brněnský) a domy č. 3.-7., 22.. 23., 44. a 47. ; — II. díl 
patřil k panství Blažejovskému kláštera sv. Anny v Brně maje 
r. 1750 16 osedlých (3 láníky po 54—60 m. polí a 13 půUáníků 
po 23—30 m.), r. 1790 24 osedlých, Z^/^^ lánu nebo 513 měr 
polí a domy č. 8.-18., 21., 26.-30., 42., 43., 47., 48. a 50.; — 
m. dil k panství Sokolnickému r. 1750 a 1790 9 osedlých (6 lá- 
níků a 3 čtvrtláníky) 37^4 lánu nebo 324 V2 m. a 13 ostatních 
domův. Ve znaku měl I. díl sv. Jiří a začáteční písmena S. G. 
(t j, Sigillum Jiříkovic, v. obr. XIII. 3.), II. díl 3 ptáky a nápis : 
PECZET . GIRZI . POD • SV, ANNA 1616 (obr. XU. 8.), III. díl 
radlici a na pečeti nápis: GIRSIKOWITZ 1687. 

Také říkali dílům po vrchnosti : obec nebo strana biskupská, 
klášterská, hraběcí, knížecí; po klášteru na př. sv. Anny „Anenská", 
po kapitule sv. Petra „Petrská* nebo jménem panství neb sa- 
mého pána. 

Někde to měli i na pečeti vryto, na př.: díl Brní čk a na 
panství Litovelském: GEMEIN SIGEL — PIRNIGKER VON DER 
UTTAV ; — dil Č e r n č í n a panství Bučovského : PECZET DIEDINI 
CERNCSINSKIG ; dil panství kláštera s v. Tomáše v Brně : GERCGIN 
poddaní pana PYEOYA SWATO-TUMSKEHO (má býti: pře- 
vora neb priora Sw., kterému příjem odtud náležel) ; — vMezicích 
díl panství Litovelského : SIGILL DES LOTTAVER ANTHEILS 
IN MESITZ 1735 ; — díl P o s 1 u c h o v a kláštera sv. Kateřiny v Olo- 
mouci: DORFF POSLUGHOW zu S. GATHARI ; — Ř i m i c e panství 
Červené Lhoty společně s Červenou Lhotou a s dílem Hrábí; 
n. díl k panství Úsovskému knížete Lichtenšteina : DIEDINA RZIM- 
LICZE PO STRANIE G. M. K. 1691 (t. j. Jeho Milosti knížecí); 

léno díl S e d 1 n i c u Příbora : LEHN SEDINITZ GERICHTS • 
SIGEL 1729; .dědičné Sedlnice** písmeno G v H t. j. začáteční 
písmena pana Halamy z Jičína; 

dily Štětovic a Vrbátek panství kláštera Všech Svatých 
v Olomouci na společné pečeti nápis: WRBAT A SSTEGT : 
KLASST. W: SWATYGH; díly Švábenic viz na str. 21. 

1750 dle tehdejdich panství a y Josef ovském katastru dle jednotlivých obci ve 
zvláštních svazcích chovají se v zemské registratuře v Brné. 



— 14 — 

Troubska díl, t. zv. statek Troubský, ^PEGZET DIEDINI 
TRAUBSKÉ 1662'' a 11. díl, jenž patřil jesuitské koleji v Brně: 
,STRUTZ COLLEGIl SOG. JESU SEITHEN''; 

Tuřan díl panství kláštera sv. Josefa v Brné: SIGILL 
D. GEMEIN TURES ZU S. JOSEPH (XIII. 8.); díl panství 
Ghrliekého: SIGILL DES DORF DURAS (XIIL 9.); 

Vrbové c na panství Znojemském: Insigl der St: Z: UNT, 
IN URBAU (pečef poddaných mésta Znojma ve Vrbovci); 

díl Zbraslavě u Rosic: ZBRASLAW • UBECZ • RO- 
SICZKA 1709; 

v Žel či díl statku Želeckého s dílem Pustiměře: PECZET 
OBCE ZELECKE NA STRANU PANA LUKAWECZKÉHO (tento 
držel jej do r. 1682); díl panství Víškovského knižete-biskupa 
Olomuekého: PECZET ZIELECZKA STRANU KNIZECII 1746; 

v Žešově díl kláštera sv. Kateřiny v Olomouci: ZIESSOW. 
KLASSTER S. CATERZYNY W HOLOM. 

Újezd u Černé Hory patřil r. 1750 až 4 vrchnostem: 
k panství Blanskému 13 osedl]^ch, k Černohorskému 5, křižovni- 
ckému řádu maltskému v Brně 7, k panství Boskovskému 2. 
Právo pečeti dostal Černohorsky díl již r. 1687: PECZET WEL- 
KYHO AUGEZDA CERNA HORA 1687 a znakem psa; díl 
k Blansku příslušný neměl tehdy své pečeti, a ještě r. 1747 na 
potvrzeni úředního popisu toho dílu Újezda byla přitištěna 
^PECZET MENSSI MIESTECZKA BL^VNSKA' ; později měl též 
svou pečeř s nápisem: PE. OBCE OUJESKÉ STRANÍ BLA- 
NENSKÉ 1776. 

Jednotlivé dily osady, tvoříce o sobě zvlášf obec, 
měly obyCojno svého purkmistra (^pudmistra* neb „podmistra"), 
nťhtiiře, .přisažué* neb ^kon.iele*, svou obecní pečef a znak, na 
př. rychtou M a 1 o s t o v > k o u slul r. 1 6*J:2 jenom menší díl osady, 
jenž patřil k panství Peniiitoinskému, t. I-V^h lánu neboli 209 měr 
poli, rychtář a li robotujicich osedlýi-h (? láníci, 1 půllánik a 
9 podsedků), a mela starou peOof s letopoLHem: RICHTA MALO- 
STOVSKA 16*.>:í a na ni zuak: nahoře zubři hlavu, dole snop a 
kosu; kde?to IL vt^tí^i dil k panství Lomnickému přislušnÝ 4^,^4 lánu 
Čili tUO měr poli L a IL třidy, IS robotujících osedlých (7 lá- 
níků, 7 půlianikň a 4 Otvrtlanici) mel peOef s nápisem: SIGILLUM 
MALOSTOWIZ 17:Í5 a znakem písmena SCB (snad začátek 
pisuKVia Seyírieda Christopha Rreunera. jenž panství Lomnické 



— 15 — 

držel do polovice XVII. století); i jen malé díly s několika 
osedlými a s málo poli jejich (podobně jako některé celé malé 
osady), na př. nejméně Nedvězíčko na hranicích moravských, 
které jest částí obce Nedvěziho, již do Čech příslušné; byh 
tam jen 3 osedlí toliko s 61 ro. poli 111. třídy, měli s Veselím 
u Kmištátu společnou pečef a znak (sv. Kateřinu), ale v úředním 
popise r. 1749 podepsali se ,obec Nedwezacka* ; — vUhřinově 
patřilo k panství Budišovskému 5 osedlých se 1 05 m. polí nebo 
*^/^4 lánu a na pečeti mělo znakem radlici a po stranách 2 květy; 
— v Posluchové k panství kláštera sv. Kateřiny v Olomouci 

5 chalupnikfi se 74 m. polí čili *V64 '^^^^ ^^^^ ^^ obecní pečeti 
sv. Kateřinu ; — veZvonovicích patřilo městu Víškovu 5 podda- 
ných (4 půlláníci a 1 čtvrtláník) se 144 m. polí 1. třídy a dáno jim 
r. )678 právo pečeti s nápisem SIGIL DER GEMAIN ZWAIOWITZ 
1678 a se znakem: dle jména osady zvon, u něho 2 růžice a 
radlice, kdežto větší díl 5^764 '^^^ příslušný kapitule sv. Petra 
v Brně měl pečef s nápisem DER GEMEIN SWONOWITZ a 
znakem jen radlici ; — vHlusovicíchk panství města Olomouce 

6 osedlých (2 půlláníci a 4 zahradníci) se 118 m. polí I. a II. třídy 
čili 1*^^^ lánu mělo na pečeti znakem radlici, kosu a po stranách 
i květy ; — vKdousověu Jemnice jeden díl k panství Polickému 

7 osedlých (5 půlláníků a 2 chalupníci) se 359 m. polí neboli 
1*764 •^^i í- ^ I^- ^^y "^^' ^^ pečeti nápis O. DOSOW a znakem 
radlici a po stranách 2 kvítky; druhý díl k statku faráře Kdousov- 
ského 10 osedlých (2 půlláníci a 8 chalupniků) se 335 m. polí na 
své pečeti nápis DASAV. DESAV a znakem kostelní věž a po 
jejich stranách 2 hvězdy; — vLešanech „knížecí obec* k panství 
Plumlovskému knížete z Lichtenšteina 11 osedlých (3 půlláníci, 

I s IV2 čtvrti lánu, 2 čtvrtláníci a 5 zahradníků) se 150 m, polí 
I. a II. třídy nebo 1^764 ^^^^ mělo jiný znak než druhý díl „klá- 
šterní obce* (viz přehled) ; — vMeziříčkuk panství Kunštátskému 

II osedlých (6 sedláků, 4 podsedkové a 1 chalupnik) s 1*764 '^^" 
neboli 249 m. poli III. třídy znakem sv. Annu s Pannou Marií ; — 
veVodéradech patřil k panství Drnovskému dvůr a 11 chalup- 
niků s 80m. polí, a ti měli na pečeti z r. 1737 písmena W D a znakem 
strom; druhý menší díl, 4 sedláci se 110 m. polí, připojen k Sebra- 
nicům k panství Kunštátskému, jež dostaly právo pečeti dříve 
(r. 1668) se znakem: hradby, nad tím měsíc a hvězdy; třetí díl, 
7 sedláků se 190 m. polí, patřilo k panství Černohorskému atd. 



— 16 — 

Tím spise arci měly větší diIy jakožto zrlášlni obce svoa obecn 
spráni, peéef a znak a miraly na nich obyčejné tét rozdílné ná- 
pisy, na př. T Castohosticich L dil u Nových Syrovic skrá- 
cené: O. ČASTO. D. dil k městu Znojmo příslušný: CZASTO- 
HOSTITZ; — v Dyjakoričkách L dli k panství kláštera Luckého: 
G. 4L a IL dil p^vi Jaroslavského : LNSIGIL DES DORFES 
KLnN-DAYAX; — v X os ál o ví cích L dil biskupského panství 
Viškovského: PECZET DIEDINI XOSSALOWICZ; iL díl mésta 
Viškova: S. GEMAX DES DORF XOSALOWTTZ 1710 (peteí obce 
vsi X.); — v Ořechovém u Bma L obec kláštera sv. Anny 
v Bmé, t zv. .strana Anenská* nebo po úředním sídle panství 
v Blažovieieh .strana Blažovská*, později .Sokolnická" mela 
nápis: .PECZET . . . WTLIKEHO ORZECHOWTHO* ; druhá prt- 
sliišná k panství Podolskému kapitule sv. Petra v Bmé t zv. 
.Petrská* nebo .Podolská*: PECZET OPEGZXI WELKIHO WO- 
RZECHOWA 1740: — v Syroví cích I. dil panství Hajanského: 
OBEC HAGAX. SYROWski, IL díl panství Kounického: S. lUS. 
SESAROWTTZ ; — vTasovicíchLdil panství kláštera sv. Kláry 
ve Znojmé: S. DES GERICHTS TASWICZ: IL dil panství klá- 
štera Luckého: SIGIL AM OBERX G . . , STASWTTZ . . . 1677; 
— v Zaječí L díi panství Hodonského: G. 2L S.; IL díl panství 
Lednického: SEITZER GEMEIX. IXSIEGLOf. 

Méné se vyskytuje, že oba díly měly stejnou pečef a znak, 
na p*. v M o u c h n i c í c h dil panství Bachovského a Koryčanského : 
PECZET MAUCHXICKA lt>5í aznakemstrom; vXeso vicíchdíl 
panství ^Llonickeho a Xovozáme»-kého : SIGILLUM DIEDIXA 
XES4JWITZ, zmikem radlice, ale podpisy u dilů Xových Zámků: 
.Pudmistr a celá obec Xe?ovská ke straně hrabete Pražmansky 
patrid*; oba ddy Rosicky Panenské k Xové Řiši a Třešti 
znakem květinu s 5 kvéty a j. v. 

Xékde ledy jen několik osedlých tvořili obec o sobě, jinde 
tak málo poddaných spojeno bylo s jiným dilem sousední obce 
v jednu obet% nebo přiděleno k jiné obci téhož panstvu 

Xásledujici přehled většiny dilův osad moravských v abecedním 
pořádku blíže to podává, obsahuje, kolik r. 1750 který díl mél 
lánů, kolik robotujících osedívch rodin hospodařilo inepočitajl se 
po-inihovf), kterému panství pa*Jil a jaký mél znak: a) rozděleních 
osad ve 2 dilv, b^ ve 3 dilv. 



Slavík: Znaky a pečeti. 



Tab, X, 




Slavik: Znaky a pečeti. 



Tab. XL 







10 





11 






n 



(v\0ravské ©bvedy ve Slezsku. 



Amoit Krejfif, 



Slavík: Znaky a pečeti. 



Tab. XII. 




i 



' Pečeti obecni okresu Brněnského. 



Slavik: Znaky a pečeti. 



Tab. XIII. 




Slavik: Znaky a pečeti. 



Tab. XIV. 




Fr. Fednel. 



Slavik: Znaky a pečeti. 



Tab. XV. 




Znaky měst: 

1. Jeritevie (na staré radnici), 2. Přerova, 3. Uh. Hradidté, 4. Napajedel, 

5. Telče, 6. Jihlavy. 



— 17 





Rozdělené 
osady r. 1750 


i 


J3 

cn 
O 


Panství 


Znak 


a) Na 2 díly: 










, Braičko 


3' 


14 


Litovel 


radlice a krojidlo, 


1 


6" 


(t9) 


Šternberk 


radlice. 


m. Búzov 


1" 


26 


Búzov 


půl vlka vyskakuje, 


1 


1" 


(20) 


Červená Lhota 


kapr. 


Častohostice 


22* 


7 


Nové Syrovice 


radlice, po stranách 
2 kvítky, 1702, , 




240 


7 


m. Znojmo 


radlice. 




Čemčín 


1« 


7 


Bučovice 


radlice, 






1« 


12 


kl. sv. Tomáše 
v Brně 


rýč a radlice křížem 
položené. 


m. Dědice l 


9' 


(48) 


Dědice 


sv. Jan Nep.,r. 1734, 






gsí 


54 


Viškov 


hvězda 8hranná. 




Dyjákovičky 


12" 


66 


Jaroslavice 


strom a radlice. 






2«» 


4 


kl. Lucký 


radlice. 




Hodoniee 


1« 


6 


Hradiště u Zn. 


koník v běhu. 






16" 


66 


kl. sv. Kláry 
u Znojma 


radlice, nůž a kolem 
kvítky. 




Hrabi 


0-5 


6 


Bílá Lhota 


s ní radlici a krojidlo. 






0*0 


6 


Červená Lhota 


s ní raka. 




Kamenný 


1" 


8 


Budišov 


5 snopův obilí. 






0«í 


5 


Náměšf 


koník. 




Lešany 


719 


28 


kl. Všech Sv. 
v Olomouci 


P. Marie s Ježíškem, 




. 


151 


11 


Plumlov 


sv. Florian, 




Lidmétice 


6« 


13 


Krumlov 


hrozen, radlice, kosiř, 






358 


12 


Lidměřice 


radlice. 

1 



— 18 - 



Rozdělené 
osady r. 1750 


c 
:2 


•o 
c 


Panství 


Znak 


Lnbénice 


ISO 


4 


jesuit seminář 
v Olomouci 


J^sv. Petr a Pavel. 




560 


24 


m. Olomouc 


m.Mikulovice.l3=í 


(47) 


Mikulovice 


2 korce, klič, hvězdy 
a j. (str. 16), 




2« 


9 ■ 


Plavec 


srdéčko, z něho 3 
květy. 


Xosálovice ' 


5* 


17 


bisk. Olomucké 


radhce. 




2-' 


14 


mésto Viškov 


2 osoby šedi jedna 
■ drži čerta ve výšce 


: Pívsovice 

1 

1 


2* 


7 ' 


Tavikoviee 


• radlice, po stranách 
2 květy. 




3*- 


il 


Krumlov 


strom a krojidlo. 


m. Pu>liméř 

i 


7" 


52 


bisk. Olomucké 


kužele 2 nahoře a 
3 dole. 


! 

i 

1 

1 
j 


0'" 


6 


Žele 


s ni 3 klasy z jed- 
noho stébla, po 
stranách 2 nože. 


Řiinice 


41 


13 


červená Lhota 


rak. 


1 


i- 


10 


Ú.OV 


2 rvbv a Io<Tka. 


1 Sedlnice 


:V* 


27 


dédiCně S. 


2 půl orUce, hlavy 
proti sobě obrác. 




7'* 


íiS 


léno biskupské 


LS/ 


ra. SatOT 


iS- 


(l:>n 


Jaroslavice 


věř s otevrerou hra- i 
nou, mřiž. 




0* 


t> 


kl. Luckt 


kví-ty (pečef rych- 
tářova). 


Tatovi v^ 


14« 


SS 


kl, sv. K\iry ve 

Zno'n:é 


krojidlo a kosiř. 



i6 kl, L-,:okv 



ki\\-id.o, ko«iř a W. i 



— 19 — 



Rozdélené 
osady r. 1750 

Troubsko 

Ústup 

Vrbovee 

Zaječí 

Žele 

Žilošice 



JednotllTé 
Mj z nich: 

Bitovčice 
Herolice 
Jasinov 

Lhota Dl. 

Lhota Franc 

Luka 

Moratice 

Našiméřice 

Olešná Hor. 
n. Závisná 






339 

221 

088 

281 

21*- 

487 
4«8 
46 

5" 



346 
41 

0*8 

* 

013 

5» 

0«i 

2«i 

216 



CO 

O 



8 
31 
10 

5 
59 

7 
(80) 
27 
27 
30 
44 

32 



14 

8 



49 

17 

9 

44 
9 



Panství 

Řečkovice 
Troubsko 
Drnovice 
Eunštát 
kl Lucký 

m. Znojmo 

Hodonín 

Lednice 

Víškov 

Želč 

kl. sv. Anny 
v Brně 

Chrlice 



Luka 

Víškov 

Kunštát 

Černá Hora 

Brumov 
Krakovec 
Hradiště u Zn. 

Krumlov 
Nová Říše 



Znak 



radlice a krojidlo, 

réva, kosíf a radlice. 

s Rosičkou : sv. patr. 

se Sulko vcem: sv. Fr. 

radlice, krojidlo, 
kosíř, réva, 

radlice, kosíř. 

zajíc v běhu na levo, 

zajíc ve skoku v pr. 

radlice. 

viz Pustiměř. 

pečef zr. 1717 (znak 
nedosti vytlačen), 

kosíf a hrozen. 



sv. Terezie. 

radlice. 

s dílem Mezifíčka : 
sv. Anna s P.Marií. 

strom a 2 ptáci pod 
ním. 

kosa bez násady. 

sv. (Jan Křtitel). 

žena, v právo hrozen, 
v levo radlice. 

rostlina. 

dvě ženy drží radlici 
vzhůru, 1740. 



20 — 



Rozdělené j| ••'* 
osady r. 1750 1' t 




Znak 



il 



m. Prosto- !| 

měřice j; 0*^ 

Přešovice : 3^^ 

Saraotíšky ' l*^ 



kl. Lucký 
Krumlov 



Senice 



I 
28^ 



11 
21 
11 kl. Hradiště uOl. 

59 kapit Olomucká 



Šaraikovice ! 3** 



I Šebrov 



I Šerkovice 1*^ 



15 



Tavikovice 



, Topolanv .12* i 

1 ' I 



12 ' Blansko ; 

! 

I 
■I 
'I 

11 Tišnov 

25 kL Hradiště u 01. 



Troubky 



3<^ 18 léno Troubky 



i 



Vlci Doly 0^ 

Vránová— 0"^^' 
Drahanov 



Zhoř Holubi 1« 8 Budišov 



5 Dřinov 
13 statek 



zajic. 

stromek, krojidlo. 

kostel, v průčelí ž 
věže, 1706. 

okrasa čárová a 3 
bfevna šikmo. 

mřiže, po stranách 
radlice a krojidlo. 
nad mtíži pták. 

5 stromů, 1 velk^ 
uprostřed, 4 menši 
kolem něho. 

radlice, po stranách 
2 kvitky. 

nahoře sv. Mikuláš. 
dole topol. 

réva, kosiř, radlice. 
nad štítem 1662. ' 

s nim ovocný strom. 

rí»dliee, na ni pták. 



Žešov 



3^ 



holnbice s ratolesti 
v zobáku (Vn. 11.) 

6 kl. sv. Kateřiny radlire. 
v Olomouci 



b) Na 3 dily: 




Křelov 


5*> 




3SI 




3" 



18 kl.sv.KlárvvOl. 



l< 



Jsv. Jilji, 
8 m. Olomour I 

II kapit. Olomucká (neby Ir. 1749 vytlač).' 



— 21 





Rozdělené 
osady r. 1750 


1 





Panství 


Znak 


; 


Mezíce 


1 
4* 


14 


Hradiště u 01. 


nahoře svatý, dole 
jezdec, 1686, 


i 


282 


7 


Litovel 


krojidlo, radlice a 
stéblo s klasem, 




2*7 


16 


m. Olomouc 


jezdec na koni. 




Syrovice 


948 


24 


Kounice Dolní 


2 hrozny. 


i 




489 


10 


kl.sv.AnnyvB. 


osoba drží pod pra- 
vicí sekeru, 




,47 


4 


Hajany 


strom košatý. 


. m. Šlapánice 


\6* 


62 


Chrlice 


berla biskupská. 


1 


322 


17 


léno Šlapánské 


hrozen a kosíř, 


i 

j 


— 


— 


svobodné dvory 


— — — 


1 Štétovice 

1 


I0*« 


25 


kl. sv. Kateřiny 
v Olomouci 


radlice a krojidlo, 
1675, 


! 


218 


4 


kl. Všech Sv. 


písmena ^. 


1 


l«o 


3 


kapitOlomucká 


— — — 


' Tuřany 


9*8 


20 


Chrlice 


2 radlice a krojidlo 
(XIII. 9.), 




45. 


17 


kl. sv. Josefa 
v Brně 


Panna Maria, dole 
na štítku hrozen a 
kosíř (XIII. 8.), 




— 


2 


Řečkovice 


— — — 


Vilémovice 


0« 


7 


Blansko 


s m. Blanskem, 




]«3 


13 


Rájec 


kosa, radí., 2 hvězdy. 


1 


— 


2 


Pozořice 


— — — 




Zbraslav 


223 


17 


Králové kl. v B. 


vížka. 






234 


14 


Rosice 


kostel, na věži kohout. 






08 

1 


2 


Oslavany 


společně s Rudkou 
radlice a krojidlo. 



Rozdělené 
osady r. 1750 



Žebétín 



a 



361 

216 

021 



co 

o 



24 
11 

2 



Panství 



Králové kl. v B. 

Veveří 

kl. sv. Tomáše 
v Brné 



Znak 



srdce a z něho 3 
květy (XIV. 2.), 

radlice a hrozen 
(XII. 7.), 



Též ulice v hlavním městě Brně, když patřily některé vrch- 
nosti, tvořily o sobě obec majíce svého rychtáře, purkmistra 
a konšely, vlastní pečef a znak, byt i měly málo pozemků, jako 
na př. : N o v á u 1 i c e Velká (u nynějších Lužánek) náležela k panství 
Řečkovskému jesuitů v Brně a r. 1750 měla 19 domků bez polí, 
jen 12**'V8 ^- zahrad, znakem ve štílé srdce, v něm 3 hřeby a 
kříž, štít drží anděl; na pečeti nápis: S. COM. N. P. BRUN 
(Sigillum communitatis Novae plateae Brunensis, t j. pečef obce 
Nové ulice Brněnské); 

Novosady (Neustift) k panství Pozořickému pánů z Boskovic 
37 osedlých, nejvíce zahradníků, 78V8 m. polí, 7878 ^' zahrad a 
luk po 4V2 vozu sena, znakem rýč a hrušku (plod), a nápis pe- 
četi: SIEGEL DER GASSE NEUSTIFT 1622. 

Radlín (Radlas) u Cejlu k panství Králova Pole 9 domků 
bez poU a 7 nájemníků, řemeslníků, znakem uprostřed bránu se 
2 věžema na vinici a nápis: SIGIL DER GEMEIN DER GASSEN 
RATLA 1709 (VU. 3.); 

Cejl k panství proboštství u sv. Petra v Brně 35 domků 
s 28«/e4 lánu: 218V8 m. polí, 3378 "i- zahrad, luk po 60 vozů 
sena a vinic 207$ í^m znakem ve štítě ruku držící vzhůru šikmo 
klíč dvouzubý (ze znaku vrchnosti) a nápis: SIGILU . COMMU- 
NITATIS DE LINIA; 

Křižácká ulice kláštera sv. Tomáše v Brně 14 osedlých, 
4V8 ro- zahrad, znakem vinnou ratolest a nad štítem f ; podpisy 
obce česky : . . . . rychtář, purkmistr a konšelé . . . . ; 



— 23 — 

Trnitá a Reslůvka (Dorních a Dornróssl) k panství klá- 
štera kartouzského v Králové Poli 29 domků s 20V8 ^^ VolU 76 m. 
zahrad a luk po 13 vozů sena, znakem lopatu, rýč, hrozen a kosiř; 

Polní ulice k panství král. kapituly sv. Petra v Bmé, jen 
6 domků s V64 1^^^, 3% ni. zahrad, raéla znakem hrozen a na 
pečetí nápis: S. WINTZEN GEMEIN IN DER VEL- GASSEN 
(Feld-Gasse, t. j. pečef vinařské obce v Polní ulici). 

Švábská ulice pod Špilberkem k panství ftečkovskému: 
ž5 domků s 22^8 ra* zahrad, znakem hrozen a j. 

Zábrdovice k panství kláštera tamního 16 osedlých 
s 11 IVe ™* polí 3. 9278 m. vinic (není r. 1749 pečef obecni, 
nýbrž osob česky podepsaných : . . . .purkmistr, rychtář a konšel 
a na místě celé obce*). 

Předměstí, když tvořila o sobe též obec, mela svou pečef a 
znak, na př. N o v á u 1 i c e M a 1 á u Brna k Špilberku severně, znakem 
beránka a po stranách 2 hrozny s nápisem .PECZIET Z NOVOE 
UUCE K SSPILVVERKU'* ; u Olomouce Ostrov (potom nové 
založená ves Pavlovice) sv. patrona, dole půlměsíc a nahoře 
2 hvězdy; ves Novosady, nyní předměstí u Kroměříže, znakem 
ptáka s vyzdviženými křídly ; Podolí, předměst! u Jemnice, mělo 
pečef s nápisem PECZET OBECZNI PRZEDMIESTI GEMNI- 
CZKIHO, znakem věž s cimbuřím, u podpisů . . . ,obec Podolská* ; 
předměstí u Veselí n./M. „PECZET PRZEDMESTI WESSELI 
a znakem veliký hrozen vína; u Uher. Ostroha a j. 

Židovské ulice nebo části měst a městeček také již za polo- 
vice XVIIl. století tvořily o sobě zvláštní obec^), jež měly svou 
pečef s židovským nápisem a znamení nohu můří, na př. v Poho- 
řelicích (v. obr. VIL 10). Většinou podnes zůstaly samostatnými 
obcemi i podle říšského zákona z r. 1890, ačkoliv některé mají 
velmi málo rozlohy a domů, na př. : v Jevíčku 0*01 km^ a 24 domů, 
v Uherském Ostroze 001 km=* a 45 domů, v Písečné 0*005 km^ a 
46 domů, ve Veselí n./M pouze 00007 km^ a 4 domy^). 

V některých městech přestaly býti samostatnou obcí a spo- 
jeny jsou s křesfanským dílem v jednu obec. 

Ostatní díly osad, když přestaly konečné r. 1848 poddanské 
poméry k bývalým vrchnostem, přestaly také býti samostatnými 

O O níeú blíže v mé .Moravé po 301eté válce*" str 109.— 114. 
') Podrobný seznam mist na Moravé, vyd. r. 1893. 



- 24 — 

obcemi v osadě, a celá osada jest nyní jednou obcí. Znak si 
ponechala některého dílu, na př. m. Búzov rybu, Šlapánice 
biskupskou berlu atd. 

Znaky obcí v moravských obvodech ve Slezsku. 

Znaky a pečeti obecní ve Slezsku jsou téhož rázu a významu 
jako na Moravě (v. str. 1.— 6., 9., 26.) a mají stejná znamení 
(obr. na tab. XI. č. 1.— 12.). 

1. Lidé: biskupa ve znaku má Vysoká u Osoblahy na 
panství Olomuckého biskupství, od r. 1777 arcibiskupství (č. 4.); 

srdce, z něho 3 květy : Hrázová u Osoblahy ; srdce, 5 kvítků, 
na prostředním stojí ptáček, drže ratolest v zobáku: Amultovice 
u Jindřichova (č. 1.); srdce, šípem proklané, z něho 3 květy: 
Pískořov u Osoblahy (č. 12); 

svatí a světice: sv. Jana Křtitele, dole rok 1728, v právo 
beránka: LiptaĎ u Osoblahy; 

sv. Šebestiána, patrona svého farního kostela, Třemešná 
tamtéž. 

2. Zvířata čtvernohá: konev běhu Bartultovice u Jindřichova. 

3. Ptáci: orlici bez koruny v právo hledící, uprostřed ni 
štítek, na něm začáteční písmeno M a u hlavy orlice R M : Matě- 
jovice u Osoblahy (č. 5.). 

4. Rostliny: strom, u něho kůň uvázán, nad koněm kvél: 
Rudoltice u Osoblahy (č. 6.); 

květ Nová Ves u Dolních Pavlovic; 3 listy Sádek. 

5. Umělé véd: kříž Hlinka (č. 3.) a Device (Dívčí Hrady) 
u Osoblahy (č. 10); 

radlici: Deštné u Opavy, Petrovice u Jindřichova, Životice 
České (Schónstein) u Opavy a 2. Životice (Seitendorf) u Osoblahy: 

radlici a krojidlo křiiem položené a pod tím S: Porubá 
Moravská u Hrozové ; radlici a po stranách růžice a kvítek Pitamé 
u Jindřichova (č. 11.); 

sekeru a motyku křížem položené Slatina u Bílovce; 

špičák, 2 nože, nad štítkem korunu: Uhlířov; 

kužele nahoře 4 a dole 2, znak biskupství Olomuckého: 
m. Osoblaha (č. 9); Studnice, jež byla majetkem Vn. Osoblahy, 
také její pečef: 



- 25 — 

stavby: věž s křížkem na kopuli, po stranách slunce a 
čtvrt měsíce, dole u věže po stranách dva stromy: Fulštein 
u Osoblahy a připojené Tošovice a Véska z r. 1745. 

6. Mluvící znaky: slepici (Henne), nad ni hvězdu, po 
stranách 2 květy: m. Jindřichov (Hennersdorf, č. 7.); 
hrozen vina: Vino (č. 8,); 

strom, po stranách 2 ratolesti a začáteční písmena osady 
N W, dole r. 1728: Neuwaid, č. 2.; 

koně, uvázaného ke stromu, nad nim květ: Rudoltice 
(Rosswald, č. 6.). 

Nápisy pečetí jsou buď sama jména osad nebo s bližším 
označením obce, i se jménem lenního pána, knížete biskupa Olo- 
muckého, na př.: GROŠE (Hrázová), PETARNE (č. 11), PEISCH- 
DORF (Piskořov, č. 12) SIGILLUM CIVITATIS OSOBLAVENSIS . 
1680 (Osoblaha, č. 9.), SIGILLUM TOTA COMUNITAS IN 
KOLERSDORF (pečef celá obec v Uhlířově), SIGILL COMMU- 
NITATIS ROSWALDENSIS (pečet obce Rudoltické, č. 6.), SIGILL 
DES DORF SGHINSTEIN (pečef vesnice Životic), GEMEINSIGEL 
ARNULTDORF (obecní pečet Arnultovic), WEINER GEMEIND- 
INSIEGL (obce VJnské), OLMŮTZER FCRST BISCHOF. VASAL. 
LIBENTAL: GEM. INSIGEL r. 1728 Liptaft a podobně z t. r. 
Třemešná.^) 

Staré pečeti moravské a jejich nápisy. 

Se znakem zároveň dostaly obce v privilegiích nadáni, 
jakým voskem směly „potřeby obecní pečetiti". Obec nejprve 
pečetila voskem bílým nebo černým, teprve byvši povýšena 
za městečko, dostala často právo pečetiti voskem zeleným, 
jak se v některém privilegiu praví: „jak jiná městečka království 
Českého a markrabstvi Moravského' ; na př. z obcí jmenovaných 
na str. 15. a 17. tyto: Šato v, Dambořice, Chropyň, Kokory, 
Olbramkostel, Budiš.ov u Třebíče, MysliboHce, Tvrdonice, Opatov, 
Prostoměřice, Jiříkov, Vlachovice, Líšeň, Mikulovice, Lhota Hroz- 
nová, Němčíce u Tovačova, Stará Říše, Polešovice a j. 

Když pak byla zdmi a branami opevněna, bývala povýšena 
za město a dostala právo, že směla pečetiti červeným 



^) Chybí popis z r. 1749 statků Litultovského a Slavkovského u Opavy, 
a pečef není vytidténa u Janova a Německých Pavlovic u Opavy. 



voskem. Jak privilegium Némčické u Židlochovic (str. 1.— 2,) 
výslovně praví, nesměla se obec, ačkoliv privilegium již měla, 
»prve za město se psáti ani červeným voskem pečetiti, dokud by 
zdi a branami ohraděna nebyla**. Město Litovel pe*ietilo bilým 
voskem až do r. 1461, kdy král Jiří z Poděbrad dal mu právo 
pečetiti zeleným voskem, , poněvadž íečené město zdmi obklíčeno 
a ozdobeno bylo, čímž práva městská obdrželo**, od r. 1502 
červeným voskem.^) 

Červeným voskem pečetiti bylo dovoleno královským a jiným 
jen větším městům a vyšším stavům. 

R. 1496 zjednal Vilém z Pernšteina městu Prostějovu obda- 
rováni od krále Vladislava, „ke cti jejich, aby červeným voskem 
pečetili a pečef kryli, jako jiná královská města v markrabstvi 
. Moravském ; a poněvadž toho z obdarování královského tak poží- 
vají bez překážky všelijakých osob, chceme, aby taky všech práv 
a svobod městských často psaní měšťané i obyvatelé jich požívali 
a užívali beze vší výminky, kterýž požívají měšťané OlomučU 
ve mnoze i mále*. 

Právo to dostali vyšší stavové a města, nejprve královská, 
potom jiná, na př. r. 1453 Brno, 1469 Uničov, 1492 Tovačov, 
1496 Prostějov, 1502 Litovel, klášter Žďár, 1505 Olomucká 
kapitola, 1510 Biněnská kolegiátní kapitola, 1518 Mor. Třebová, 
1522 Jevíčko, 1543 Ivančice, Nový Jičín, 1548 Velké Meziříčí, 
1570 Víškov, 1579 Mikulov a Valaš. Klobouky, 1584 Třebic\ 
1606 Svitavy, 1607 Žďár.^) 

I když byl znak rozhojněn neb obec znova za městečko 
vysazena, nedostaly obce vždy práva pečetiti červeným voskem, 
nýbrž zeleným, na př. z obcí jmenovaných na str. 18. dostaly 
právo červeným voskem pečetiti jen Šumberk, Bystřice n./P., 
znova Mikulov, Lipník, Telč a s výhradou Němčíce u Židlochovic. 

Později tento rozdíl přestal, a r. 1749 jsou v úředních 
popisech Moravy obecní pečeti městské a vesnické buď červeným 
voskem nebo na oplátkách s bílým papírkem nebo na kraji 
rozmanitě stříhaným. 

O Vlastivěda Moravská, okres Litovelský od V. Pinkavy, sir. 4ž. 
5S~59, 61, 92. 

^) Boleslav DolejStík, Právo měst pečetiti voskem červeným a zeleným 
v Cas. Mat. Mor. 1895, str. ^67— 271. 



— 27 — 

Staré pečeti městské a vesnické jsou tvaru obyčejně 
oblého nebo kulatého, jen málokteré hranaté a čtverhranné, 
majice v průměru městské na př. Bystřice n./P. menší 3*3 cm, 
vélší 5 cm (lab. IL 3, 7); Slavonice 5V2 cm (II. 6), Brno 7 cm 
(str. 12.); vesnické 1 — 4V2 cm, největší, pokud známo, oblá 
,Peczet obce Roketnické* u Přerova, 4V2 ^^ v průměru 
na přič, 5 na zdél. 

1. Maji buď jen znak bez nápisu, na př.: Záhlinice 
(obr. VII. 5.), Matéjov u Žďára, Studenec u Náměště, Svinošice 
a společně Sv. Kateřina a dil Šebrova u Blanska; beze jména, 
jen že bylo městem pánů z Lichtenšteina, mělo pečeť město Krumlov : 
SIGILLDM GIVITATIS DE LICHTENSTAIN (obr. IV. 11.). 

2. Vedle znaku jen začáteční písmena obcí, na př. 
u Nové Říše vesnice : O. B. obec Bohuslaviee, W. O. ves Olšany, 
W. Vilímeč Dolní, W. O. Vystrčenovská obec, P. O. HL. pečef 
obce Hladová ; BD Bezděkov dědina u Osová, DL dědina Lípovec 
(obr. X. 1 1 .), KSS Košíkov, PDC pečef dědiny Jinačo vic (obr XIV. 1 3. >, 
PMS pečef městečka Studené (VII. 7.), RA Radkov u Bystřice 
p./H,, SP sigillum Petrovic u Velkého Meziříčí, W Vacanovice 
u Tršic, W. L. ves Lesonice u Krumlova, WR ves Rohozec 
(X. 1.); DZ dědina Čížov (něm. Zaysa) u Vranova, P. P. obci 
L. a S. pečef poctivé obce Lačnova a Sčechova u Kunštátu. 

Méně se vyškytá, že u nerozdělených osad začáteční písmena 
znamenají vrchnost, na př. na pečeti Bukoviny : WUBECZ VELKÉ 
BUKOWINY K. Z. (t. j. kláštera Zábrdovského), Bukovinky: 
WUBECZ MALÉ BUKOWINKY 1668 a ve znaku 3 žaludy a také 
K. Z. (XIV. 5.). 

3. Pouze jméno bez znaku měly : HROZNATÍN (Hroz- 
aétín u Náměště), KROKOČÍN tamtéž; se znakem: FRATTING 
m. Vratěnin a ve štítě začáteční písmeno a rok F 1646; SVATO- 
SLAF (Svatoslav u Tišnova, obr. III. 3.), POPUVI (Popůvky 
u Náměště, IX. 6.), HOUGEZD (Újezd u Rosic, VI. 8.), HORNÍ 
A DOLNÍ MLADOTICE (u Val. Klobouk), KRALOWA WES 
(u Ůsova), OSTROVSKÁ LHOTA 1726 (u Uher. Ostroha), STŘE- 
MENICKO (Stfemeníčko u Litovle). 

4. Sbližším označením obce rozličnými slovy: 
město, městečko, dědina, ves, obec, se jménem sv. patrona obce 
nebo pána, panství, a j., na př. 



— 28 - 

A. České nápisy: PECZET WIETSSY MIESTA SLAW- 
KOWA 1657 (obr. II. 8.), PECZET MIESTA VVSETINA (11. 5.), 
PECZET MENSSI MIESTA BYSTRZICE 1565 (II. 3.), Z MSTA 
BŘECLAV (Z města Břeclavě, totiž Staré, nyni vsi, obr. V. 10.). 
MIESTECZKO NOWA BŘECLAV (IV. 1.), MIESTECZKO 
LUKOWA (ted Lukov u Vranova); PECZET MIESTECZKA 
REIRAD (Rajhradu, V. I.), PECZET MIESTYS DAUBRAW- 
NIKA (V. 3.); — DIEDINA COTKITLE (u Zábřeha). DlEDINA 
PRATCZE (u Brna, IX. 3.), DIEDINA PRZIBICZE NAD TÁ- 
BOREM (IX. 4.); WES KRZTINI 1629 (XIV. 1.), AAT^S 
RADOMILOW (u Rudy), WES RADLIZ ANNO 1682 (IX. 13.), 
UBECZ JESENEC 1732 (u Konice), WUBEG HAGANI 1733 
(XIV. 3.), OBEGZ DIEDINI MENIK 1716 (Měník u Litovle), 
WUBEGZ Z WOCHOZE (obec z Ochoze u Brna, XIV. 9.); 
Z DIEDINY RZIMICZE (u Litovle), PECZET RIMIGKICH LÉTA 
PANIE 1622 (Rymiceu Holešova); POCTIWA OBEGZ STIEPA- 
NOWICZE 1715 (u Tišnova), POCTIWA OBEC ZELICHOWSKA 
(Želichovice u Vizovic); PETZET STARI TRNAVKI, PECZET 
DIEDINY PORŠOVA 1625 (Boršov u Kyjova), PECZET DIEDEVÍ 
CHWALKOWIGZ 1661 (u Bučovic), PECZET OSADY DWO- 
RZISSTE (Dvořiště u Bystřice n./P.), PECZET OBCZE BEDRZE- 
CHOWSKI (Bedřichovice u Brna), PECZET OBCE LESSENSKE 
1084 (Leštniee neb Lišnice u Mohelnice), PECET OBCE HRA- 
CHOVSKE 1731 (Hrachovec u Valaš. Meziříčí), PECET OBCE 
VIDECKE (Vidče tamtéž); PECZET OBECZNI DIEDINY BO- 
HAUNICZ (Bohonice u Brna, obr. XII. 2.), PECZET OBECZNI 
DIEDINY SPYTINOWA 1607 (VI. 4), PECZET OBEC. KO- 
MIENSKA (u Bojkovic), PECZET OBCZE DIEDINY TRZI 
DWORU 1601 (VII. 2); PECZET UBCE DIEDINI LIPOWE 1711 
(u Boskovic), PECET UBCE DIEDINI ZAKRANI 1533 (Zakřany 
u Rosic); PECZET POCTIWI OBCE KRCHOWA 1736 (Krhov 
u Boskovic, III. 9), PECZET POCTIVÍ OBCE PETROWIC 1753 
(Petrov u Kunšlátu), PECZET POCTIWICH OBCI HORZICKE 
A OLEŠANSKE (Hořice a Olešná u Blanska); PECZIETKO 
DIEDINY RUDKY (u Ivančic); OBECNI PECZET Z DIEDINI 
PAMIETIC 1735 (u Boskovic. III. 5.), WABEIZNY SSIGILUM 
DIEDINI SOBOTOWITZ 1668 (u Rajhradu, IX. 7.); — SECRET 
OBCE DIEDINI KRZELOWA (u Olomouce). CEKRIT DIEDINI 
NESLO WICZE. SEKRYT DIEDINY ZIDIENICZ (XIV. 8.), SEKRYT 



— 29 — 

WSI MLADONOVIC (u Jemnice), SEKRYT OBEGZNI PAWLO- 
VVICZ (u Bohdalic); OBECNI DEGRET TRESNY (u Kunšlátu); 
OBEC t BEZUCHOWSGA f PANA FfAtRtHtH (obec 
BezuchoTská pana Františka AntoninaRotala hraběte Holešovského) ; 
ZALOŽENI DIEDINI S. ANTONÍNA ORZECHOWI (Nový Ořechov 
u K«žanova); S. MICHAELI. ORA PRO NOBIS. DĚDINA 
IIEDLITZ (u Krumlova, III. 8.); DIEDINA BISCOPIZ S POWO- 
LENIM WIRCHNOSTI (Biskupice u Tovačova, VIII. 6.); TOTO 
GE PECET DIDINI BÍLOVIC (u Břeclavě) ; — rychtářské pečeti 
na pt. PEGZET RICHTARZSKA MIESTECZKA ZIER • (Žera- 
vice u Kyjova, Vlil. 5.), PECZ : FOIT : Z : MAL : PETRZWALDU 
1731 (VI. 6.). 

B. Německé nápisy: LANDISHUET (Lanžhot), HEFFLEIN 
AN DER TAJA IN MARKGRAFTHUM MAHR (Hevlin u Jaro- 
slavic), DORF PLASPITZ IN M. MAHRN (PlaCovice u Jemnice) ; 
DESEN MARKCH GROSS SELEWITZ (Židlochovice, V. 2), 
SIGILLUM NEU-SIDL AM SANT (Nové Sídlo u Dmholce), 
SIGILL DIS MARKS BASSATIZ 1614 (Vlasatice— Wostitz), SIGIL 
DES LIEPLICHEN MORC GRUSPACH (Hrušovany, V. 8.), 
SIGIL DER GEMEIN ZU CZECHIN (u Rousinova, X. 10). SIGILL 
DER GEMEIN ZU KOSLAN (Kozlany u Bučovic); SIGIL ZUR 
GEMAN MALSPITZ (Malešovice u Židlochovic) ; SIGILL DES 
TORF UNTER-GERWIZ (Dolní Jeršpice u Brna, XII. 11.), INSiG. 
DES AIGEN OBER-GERWIZ (Horní Jeršpice, XII. 12). SIG. DES 
AIGENS NYMBLAN (Nemilany u Olomouce), DAS SIGEL ZU 
AGEN UHRSPYTZ (Cvrčovice u Pohořelic); SIGNUM DES 
DORFF KORTAWITZ 1680 (Kotvrdovice u Blanska). GEMEIN. 
SIGILL. ZU MALMIERITZ (Maloměřice u Brna, XIII. ll.\ GEM. 
SIGIL IN ALT-SGHALLERDORF (Starý Šaldorf u Znojma. IX. 7.) ; 

S. FRANCISCUS DARF BOLLESCHIN, S. ANNA MIT 
MARIA DARF MESDRSISKA. S. ANTONI VON PADUA DARF 
ROSEZ, S. ELISABETH DARF ftUDKA (Bolešin, Meziříčko, Roseč, 
Rudka a j. vsi bez kostelů u Eunštátu se jmény svatých, v. znaky 
sir. 138.); TREU U. BESTENDIGKEIT DER LODENITZER (Věrnost 
a stálost Loděniekýeh, obr. lil. 7.); DAS GEHERT DEN DORF 
RACO WITZ (To patři vsi R. u Jemnice) ; — rychtářské pečeti : SIGILL 
DES GERICHTS DES DORFF DOLEIN (Dolany u Olomouce). 

C. Latinské nápisy: CIVITAS ZLÍN (město Zlín, IV. 2.), 
SIGILLUM PRISICENSIS (Přizřenice u Brna, XII. 7.), SIGILLUM 



— 30 - 

CIVITATIS SLAVNICENSIS (města Slavonic, II. 6.), SIGILLUM 
CIVITATIS TOVACZOVIENSIS (m. Tovačova, II. 1.), SIGILLUM 
CIVIUM CIVITATIS BISTRZICZIENSIS A. 1580 (měštanů města 
Bystřice r. 1580, n./PernSt., H. 2.) SIGIL. MIN. CIVIUM DE 
POHORLIZ (pečef menši měšfanů z Pohořelic, IV. 1.), S. CIVIUM 
OPITI SCHATTAVIENSIS (městečka Šatová), SICILLUM OPPIDI 
NIKLOVIC (městečka Mikulovic u Znojma, II. 2), SIGILLUM 
OPPIDI SSCITAR (Šlitary, Schiltern u Znojma), SIGILLUM 
OPPIDI SCHAFFAW (Šáfov, Schaffa u Vranova), SIGILLUM 
OPPIDI DE USOW; SIGILLUM CIVITATIS ET CIVIUM DE 
BRUNA (ve XIII století, v. str. 12.), později SIGILLUM SE- 
NATUS POPULIQUE BRUNENSIS (pečef rady a obce Brněnské), 
SIGILLUM SENATUS POPULIQUE REGIAE METROP. OLO- 
MUCENSIS 1777 (král. metrop. Olomucké), INSIG. SENA : PO- 
PUQVE : civí : STRÁŽNIC 1612 (pečef rady a obce města Stráž- 
nice); — SIGILLUM PAGI WOSTROW (p. vsi Ostrova u Rajce), 
S. COMMUNITATIS DE MOSTIENICZ 1565 (p. obce Homicb 
Moštěnic u Přerova), SIGILLUM COM. STUPESS. (p. obce 
Stupešic u Hrotovic), SIGILLUM POSWATENSIUM 1593 (p.Posvá- 
tenských u Kelče); — rychtářské: S. lUDICIS GIVITATORUM 
IN BRUNNA (rychtáře měšfanů v Brně, ve XIV. století, str. 12.), 
SIGILLUM lUDICIS BZENECZENSIS (r. Bzeneckého, tab. I, 3.). 
SIGILLUM . lUDICI . KOSCHATICENSIS 1730 (r. Košáteckého, 
VL 12.). 

Jiné se čtou na vyobrazených pečetech na tab. I.— XIV. 
a v příkladech na sir. 24.-25 , 27. a na obrazcích. V některých 
nápisech mftžeme také stopovati vývoj nynějších jmen místních, 
zvláště poněmčených. 

Nejstarší pečeti mají města královská od XIII. století (viz 
hlavni město Brno str. 11.— 12.), potom jiná města a městečka, 
jak obsahuji příklady z privilegií již uvedené. 

Vesnice moravské, pokud z letopočtů na pečeti vyrytých 
známo, dostaly právo pečeti od XV. až do konce XVI. stoleU: 
r. 1496 Křenovice u Kojetína,') 1533 Zakřany u Rosic, 1545 Babice 
u Znojma, 15(15 Horní Moštěnice u Přerova, 1583 Želechovice 

') PrivileKium na peřet z r. 1496 a potvrzeni na ni r. 1525 lachovalo 
se podnes v obecni truhlici Křenovské. (Zpráva Ant BeneSe v Selském archive 
r. 1904, str. 159.> 



— 31 — 

a Šternberka, 1589 Střelíce u Brna, 1593 Posvátno u Kelče a 
BohuĎov u Kunštátu, 1598 Babice u VrSavy, 1600 Hlína u Dolních 
Kounic a Eostniky u Jemnice. 

V XVII. stoleli: r. 1601 Tři Dvory u Litovle, Uhřice u Šebe- 
lová, 1602 Ohrozira, 1604 Lužice u Hodonína, 1607 Spytihnév; 
r. 1615 Zbraslav, dil král. kláštera na St. Brné, 1617 Bohoniee 
u Brna, Březovice u Kyjova, 1618 Liikov u Jaroméřic; 

r. 1620 Bukovice, Maršová a Rapotice u Viesenberka, Poho- 
řelice, 1621 Losin aVykyřovice, 1622 Hrušky u Břeclavě, Chrlice, 
Jamolice, Křepice a Moutnice u Židlochovic, Ostrov u Žďára. 
Rymice u Holešova, Šardice, 1624Nížkovice, Žarošice, 1625 Boršov 
u Kyjova, 1626 Brodek u Kožušan, 1629 Krtiny u Brna, Vítovice 
u Slavkova; 

r. 1630 Těšíce u Hodonína, 1631 Mlač u Litovle, 1635Medlánky 
u Brna, 1636 Těšetice u Krumlova, 1637 Horní Újezd u Lipnika; 
r. 1640 Božice u Jaroslavíc, Palonín p Loštic, Radko vice 
u Myslibořic, 1641 Bratibrun u Dmholce; 1643 Sílůvky u Kounic, 
1644 Opatovice u Rajhradu, Hunkovice u Židlochovic, Mla- 
dějov u Mor. Třebové, Podolí u Brna, 1645 Čechy u Plumlova, 
1647 Buč u kláštera Luckého, Hřbinec u Uničova, Marhéfy u Bu- 
čovic, Ostopovice u Brna, 1648 Kobylnice a Telnice u Brna, 1649 Kří- 
dlovíčky a Slup u Jaroslavíc; 

r. 1650 Greifendorf a Ločnov, Dolní Hynčina, Javoří, Jestřábí, 
Kladky, Krchleby, Lukavice, Podolí, Řepová, Ráječko, Sklenné, 
Slavonov, Vyšehoři, Vendolí a Zvole na panství Mirovském a 
Svitavském, 1651 Brnany a Topolany u Vísko va. Nová V^es 
u Břeclavě, 1652 Březinky u Jevíčka, Mouchnice, 1654 Frelichov 
neb Frelišdorf u Mikulova, 1655 Toveř u Olomouce, 1656 Prusy 
u Slavkova, Smolin u Židlochovic, 1657 Senička u Litovle, 1658 
Hradec u Úsova, 1659 Rychtářov u Víškova; 

r. 1660 Hlusovice u Olomouce, Lešany u Plumlova, díl klá- 
štera Všech Svatých v Olomouci, , Vranov u Brna, 1661 Chvalko- 
vice u Bučovic, 1662 Mezíhoří u Trnávky, Opatovice a Rybníčky 
u Viškova, díl Troubska u Brna, 1663 Chořelice, Chudobín, 
Nasobůrky a Vilimov u Litovle, Majetín u Přerova, 1664 Sta- 
véšice u Kyjova, 1665 Drnovice u Račic, Kněždub u Stráž- 
nice, Troubky u Přerova, 1666 Bludov u Chromče, Holásky 
u Brna, 1667 Hostěrádky u Slavkova, Pénčice u Přerova, Služín 
a Stařechovice u Plumlova; na panství Ždérském 24 osad, a to 



— 32 - 

na díle Radešínském 1 1 vesnic : Bobrůvka, Bohdalec, Branšov, Mi- 
rošov, Podolí, Račice, Radešín, Rozinka, ftečice, Svratka, Zvole; na 
Žďárském 14 vesnic : Hiinný, Hodiškov, Jamy, Jiříkovice, Kotlasy, 
Lhotka, Obyčtov, Počitky, Pokojov, Radiůovice, Rousmirov, Sa- 
zomin, Sklenný, Slávko vice; 1668 díl Horních Bítovčic, Kozlov, 
Předvoř a Studnice Vysoká u Jihlavy, Biiko vlnka u Braa, Čásla- 
vice u Sádku, Sebranice u Kunštátu, Sobotice u Rajhradu, Teté- 
tice u Zdounek, 1669 Hostišová u Holešova, Cholina u Olomouce, 
Komořany u Víškova, Rašovice u Slavkova; 

r. 1670 Ostrý Kámen u Svitav, 1671 Čakov a Loučka u Li- 
tovle, Loděnice Mor. u Olomouce, dil Ohnic na panství Hra- 
dištském u Olomouce, Rudoltice u Viesenberka, Vražné u Tmávky, 
1673 Modletice u Jemnic, Mutná a Bélčoviee u St. Hobzi, Velatice 
u Brna, 1674 Holasice a Loučka u Rajhradu, 1675 Braniáovice 
u Brna, Holice a Lubénice u Olomouce, díl Štětovic u Kožušan, 
1676 Šumice u Krumlova, 1677 díl Tasovic u kláštera Luckého. 
1678 Kundratice u Křížanova, Mařatice a Podolí u Uh. Hradiště, 
Radotice u Pulic, díl Zvonovic u Nosálovic, 1679 Bolelouc u To- 
vačova, Popovice a Přestavlky u Přerova; 

r. 1680 Getechovíce u Střílek, Kotvrdovice u Jedovnice, 
Želovice u Olbramovie, 1681 Herčivald u Karlovce, Krhov a 
Hrotovice, Petrov u Mor. Třebové, Popovice u Rajhradu, 1682 Dertle 
a Mikovice u Uher. Hradiště, Radlice u Hor. Němčie, Zarazíce 
u Veselí n./M., 1G83 Záhlinice u Hulína, 1684 Tažaly u Kužušan, 
1685 Moravany u Brna, 1686 Bohuňovice, Chomoutov, Libuše, 
Mezice, Přemyslovice a Žerůvky na panství Hradištském u Olo- 
mouce, Květin u Mohelnice, Zdétín u Plumlova, 1687 Vršava 
u Jaroslavic, Ondratice u Víškova, Ostrov u Rajce, Rychnov a 
Sušice u Mor. Třebové, Sokolnice a díl Jiříkovic u Brna. Stará 
Ves u Rymařova, díl Újezda u Blanska a Černé Hory, 1688 Ko- 
stice u Břeclavě, Milonice u Bučovic, Ponikev u Konice, Rudice, 
Sloup a Šošůvka u Blanska, 1^89 rychta Cernovská, Doubrav- 
nická, Kozlovská, Štěpánovská, Ujčovská, Vězeňská a Zlatkovská 
u Pemšteina, Žbánice u Višňové; 

r. 1690 Četkovice u Šebetova, Pičín u Dačic, Raková a Ko- 
nice u Litovle, Záhorovice u Bojkovic, 1691 Brankovice u Bu- 
čovic, Javorník u Strážnice, Ruclavice u Holešova, 1692 rychta 
Malostovská a Roženská u Pemšteina, Protivanov, 1693 Mouřinov 
u Ždánic. PěnCičky u Přerova, 1 694 Sentice u Veveří, Žeranovice 



— 33 — 

u Holešova; 1695 Dolany u Olomouce, Křetin u Kunštátu, Perná 
u Mikulova, 1696 Téšetice u Olomouce, 1697 Edrovice u Ryma- 
řova, Luková u Přerova, 1699 Heřmanice u Krumlova, Količín 
u Holešova, Podhradní Lhota u Kelče, Lišná u Domaželic, díl 
Načeratic u Jaroslavic, r. 1700 Vranin u Jaroměřic. 

Společné měly znak a pečef obce, hlavně které pfíslu- 
šaly k stejné rychtě, fojtství, na př. u Kunštátu a Pemsteina 
(str. 137—139, 144) neb osady blízké sousední, jako Újezd, Sebra- 
nice a díl Vodérad do r. 1759; na panství Brodeckém: Brodek, 
Ondratice a Snéhotice ; u Dmovic : Rosičky a Ústupov ; na statku 
Dřínovském u Zdounek Dřínov a díl Vlčích Dolů; u Kuřimě: 
Branškov, Lažánky a Maršov; Blahoňov, Jestřábí, Katov, Nová 
Ves, Panov a Prosatín, Svinošice, Sv. Kateřina a díl Šebrova; 
u Olomouce: Březová a Hunčovice; u Opatovic: Brfoví, Smolná 
a Malonin ; u Rajce: Šošůvka, Sloup, Petrovice a Vavřinec; u Sla- 
ričína: Slavičin a Lipová; ii Tišnova: Bělč a Ochoz; Drahonín 
a Olši; Hájek, Jamné a Rohozdec; Jilmová, Horní Loučky, Střem- 
chová a Železný; Kynice Německé a ftikonín; Újezd, Lubný a 
Skreje; u Želče: díl PusUměřic a díl Želče. 

Zmény obecních pečetí a znaků za pozdější doby. 

Znaky městské panovníci měnili, když je městům na důkaz 
milosti své na přímluvu vrchnosti „polepšili" nebo .rozhojnili** 
(v. str. 11.)- Postupnou změnu takovou znázorňují obrázky pečetí 
města Bzence na tab. I., a to jak tvarem věcí, tak i úpravou 
celku, od nejstarší jednoduché č. 1. s nápisem S16ILLVM CIVI- 
TATIS PISENSENSIS až k nejnovější č. 5. s českým nápisem 
MÉSTO BZENEC, nebo Bystřice n./P. na tab. IL č. 3. a 7. 
a str. 19—20. 

Změna ta zachovala i památku některých bývalých pánů 
(v. str. 5., 14. — 15., 20. — 24.); nebo začáteční písmena králů, 
kteří městu znak polepšili, na př. v novém znaku Brna (str. 13.), 
Šumberka (str. 19.), Mikulova (str. 21.). 

Úplně byl znak změněn, t j. zcela nové předměty místo 
bývalých v něm dány, když nový pán chtěl obci dáti svůj znak, 
nebo když se obecní pečef ztratila a někdo jí mohl zneužiti 
(str. 18.). 

3 



— 34 — 

Brno dostalo od Ferdinanda II. r. 1646 místo starého 
znaku říšského orla dvouhlavého a j. (v. str. 11. — 13.). 

Veselí u Vel. Meziříčí mělo původně znak bývalých pánů 
svých Lomnických z Meziřiče, bílé křídlo v červeném poli ; na žádost 
nového pozdějšího pána Zikmunda Helta z Keraentu (znaku mříže 
do brány) udělil r. 1563 král Ferdinand I. městečku nový znak: 
,štít všecken žlutý, v němž mříže uprostřed na dvojitém řetězí 
železném na červeno obarvená, od vrchu jest zavěšena, kterou 
mříži dva lvové červení s ústy rozžavenými a jazykem vypla- 
zitým na zadních nohách vzhůru stojící a ocasy mezi zadní nohy 
svěšené mající, jeden po levé a druhý po pravé straně, předníma 
nohama drží.* 

Telč (obr. XV. 5.) měla od povýšeni na město před r. 1282 
ve znaku orlici, potom ve štítu červeném znamení na spůsob 
lilie bílé. Když roku 1645 byla vojenským lidem vypleněna 
a ztratila se pečef městská, aby se nemohlo staré pečeti zneužiti, 
hrabě Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, pán na Eb*adci 
Jindřichově a Telči, prosil císaře a krále Ferdmanda III., aby 
Teleckým proto erb jejich změnil a na rozdíl oné ztracené 
pečeti rozhojnil. I dal a zlepšil jim r. 1650 takto erb a znamení: 
„totiž štít obdélný naskrz rovný, červené neb rubínové barvy, 
v něm od spodu litera W, kterouž vlastní jméno nadepsaného 
Viléma Slavaty, jakožto nynější vrchnost jich, vyznamenává. Nad 
touž literou jest znamení na spůsob lilium*) bílého, jehož oni 
Telečtí v erbu svém od starodávna užívají. Nad tím vším koruna 
zlatá královská, a nad ní růže bílá, kterouž dva andělé, ten pak 
po levé straně štítu pravou, a druhý po pravé straně levou, 
a zase ten po levé straně a druhý po pravé straně pravou rukou 
držejí.*2) 

Nejvíce změn pečeti a znaků jest po r. 1848, kdy staly se 
obce samostatnými. 

Po svém jméně změnily svůj znak města Jihlava, 
Olbramkostel a vesnice Senetářov u Rajce, Vlčková u Holešova. 
Jihlava (Iglau) přidala si ježka (v. str. 12. a obr. XV. 6.); 
Olbramkostel u Znojma od r. 1538 dvě věže okrouhlé a j.. 



^) ,Jest to známé znameni užívané od domu Hradeckého, vzaté dle 
počátečního písmena M ze jména Maria". (J. Beringer a Jar. Janoušek, Město 
a panství Telč, str. 75.) 

«) Tamtéž, str. 4., 5., 75.-76. 



— 35 — 

r. 1749 dvé kostelní věže, od r. 1806 kostel dle svého jména 
a vedle ného strom, nyni bránu městskou se dvěma véžema 
s cimbuřím, mezi nima 2 srpy křížem položené; Senetářov 
na staré pečeti má radlici; později dle výkladu německého 
Jména Sonnitarz, Sonnendorf slunce paprsky vysílající, pod nim 
radlici a krojidlo, po stranách 2 květy. ^) Vlčková místo ptáka 
má 2 vlky v lese.^) 

Jinou úplnou změnu věcí ve znacích mají města a 
městečka: Chropyň místo vydry sv. Jiljí, patrona kostelního ; 
Klenoviee u Kojetína místo hradeb městských a láhve s úzkým 
hrdlem nejprve sv. Bartoloměje patrona kostela, potom radlo, 
kosu, hrábě, srp a přes to snop obilí. Horní Kounice místo 
saně a jezdce na koni a j. (str. 19.) nyní po farním kostele 
archanděla sv. Michala ; K a m e n i c e místo berly prelátské a 3 klínů 
moravskou orlici ; V 1 a d i s 1 a v u Třebíče místo vrše také moravskou 
orlici v levo hledící a na jejích prsou štítek s vrší. 





Obr. 40. a 41. Starý a nový ZDak Kameníce u Jihlavy. 



Částečně změnily znaky: Kojetín má starý znak 
břevno síf ováné, nový: za břevnem úl, kolem něho včely; Hro- 
tovice starý jakožto ves: radlice a snop obilí; nový jakožto 
městečka od r. 1883 jen snop obilí. 

Vesnice úplnou změnu znaků mají:^ Lačnov místo 
sv. Václava vchod do šachty a nad ním dvě hornická kladiva 



^) Vlastivěda Moravská: Okres Znojemský od F. V. Peřinky, obr. 3. 
a str. 404., Okres Blanský od J. Kniese, str. 172. 

') Ed. Peck, Okresní hejtmanství Holedovské, str. 77. 

*) Zmény tyto uvedeny jsou hlavné u srovnáni starých pečeti a znaků 
2 r. 1749 s obrázky nebo zprávami v místopise Vlastivédy Moravské. 

3* 



- 36 - 

křížem položená; Německé Kynice místo 2 rohů křížem polo- 
žených vížku ; Podolí u Búzova místo lípy lva; Dolní Bo Ja- 
no více u Hodonína místo vinné vétve s hroznem pluh; — Nová 
Ves u Oslavan měla r. 1749 radlici a na ní vyrytý kosíř a na 
pečeti nápis: DĚDINA NOWAWES, od r. 1833 nápis: GEMEINDE 
NEUDORF a znakem snop obilí, hrábě, srp a pluh; od r. 1870 
,OBEG NOVÁ WES*, hrábě, 2 kosy a pluh; Popoviceu Ivančic 
místo radlice a 2 květů po stranách od r. 1768 sv. Jana Nepo- 
muckého ; Domášovna staré pečeti radlici a 3 klasy, na nové bez 
znaku; Drn o více u Kunštátu místo radlice a krojidla nejsvětějši 
Trojici; Pateří n u Litovle společně s Bílou Lhotou místo radlice 
a krojidla koně ve skoku; Dražovice u Bučovic misto radlice 
nyní slunce; Kozlany a Nemochovice tamtéž misto radlice 





Obr. 42. Nový znak Cernčina. 



Obr. 45. Nový znak Klobouček. 



SV. Floriana; Nevojice tamtéž místo radlice později rosettu a 
nejnověji sv. Mikuláše ; Kanice Dolní u Brna společně s Řicma- 
nicemi mívaly radlici, palici a kopáč (XIV. 10.), od r. 1779 vlastní 
pečeť a znakem sy. Jana Nepomuckého; Střemeníčko n Li- 
tovle místo radlice raka a jezdce na koni (sv. Jiří); Čem čin 
u Bučovic místo radlice později : strom, hrábě, kosu, radlice a 2 vinné 
keře (obr. 42.); na nové pečeti strom, hrábě a kosu; Kloboučky 
misto radlice heverapo stranách 2 květy (obr. 43.)^); — Padochov 
u Oslavan českou pečeť s nápisem DIEDINA PADOGHOWICE a 
znakem od r. 1717 kosíř, vinný kmen s ptáčkem sedícím; novou 
pečeť s německým nápisem GEMEINDE-VORSTAND PADOGHAU 
a znakem pluh a 2 havířská kladiva; — Litostrov u Rosic místo 

1) Obrázky č. 34., 35., 39., 42., 43. a tab. XII.— XJV. laskavé pi^jdil 
z Vlastivědy Moravské si. Musejní spolek v Brné. 



— 37 — 

jednoduché okrasy čarami a nad tím korunu: na 3 pahrbcích 
3 stromy, prostředni vysoký, po straně 2 jnalé pod korunou 
vysokého; Jestřábí u Brumova místo jestřába sv. Jana Nep., 
PopoT u Valaš. Klobouk místo popa nebo poustevníka nyni 
sv. Cyrilla a Methoda. 

Částečné změny jsou ve znaku vesnic: Lipová u Bo- 
skovic starý : lípa bez listí, pod ní lopata a poříz; nový: 3 lípy; 
Chvalko^ice u Hvézdlic st. réva a 4 hrozny, n. hrozen s listem; 
GekyĎ u Přerova st pluh s kolečky, n. pluh a sekeru; — 
Šebetov u Boskovic st. radlice a krojidlo křížem, nový ve 3 části 
rozdělený štít : nahoře hradební zeď ozubená, uprostřed krojidlo, 
dole radlice; Vážany u Rousinova st. radlice a strom, n. jen 
radlice; Příbram u Rosic st. radlice a krojidlo, n. jen radlice; 
Gitonice u Znojma st. radlice, n. vedle ní též jiné nářadí hospo- 
dářské; Letošov u Bučovic st radlice a krojidlo, n. radlice; 
Bohdalice st radlice a kosíř, n. radlice a krojidlo; Řeznovice 
u Ivančic st radlice a hrozen vína; od r. 1771 na révě se 3 hrozny 
sedl ptáček, vedle ní jest radlice, stromek a krojidlo; nová pečeť 
bez znaku; Němčíce u Ivančic st radlice, vinný kosíř, n. jen 
radlice; — Zbejšov u Slavkova st hrozen, radlice a nahoře ve 
štítě nádoba, od r. 1883 radlice a hrozen; Moravské Bránice 
st 2 kosíře křížem položené, nad nimi kvítek, pod ním hrozen; 
n. 2 nože vinařské ; Dunajovice Horní st bažant a j. (str. 17.), 
n. 2 ktížem položené srpy a pod nimi holubice ; Sloup aŠoěůvka 
mely společnou pečeť a týž znak; krojidlo uprostřed, po jeho 
stranách 2 rýče; od r. 1789 má Sloup vlastní pečeť a na ní 
znakem po svém jméně sloup, Šošůvka rýč. 

Několik městeček a vesnic, které měly znaky, uvedené 
v předešlých oddílech, nemají teď znaku na obecní pečeti,^) 
hlavně proto, že prý nevědí o něm, nemajíce již privilegia ani 
zprávy o něm (viz str. 6.). Mají tedy na obecní pečeti jen nápis. 

Změna se děla i v nápisech, v řeči a výrazech. Latin- 
ských přestalo se užívati a v českých osadách také německých. 
Na novějších pečetech čteme nápisy: MÉSTO . ., MĚSTEČKO . ., 
OBEC MÉSTA neb MĚSTEČKA . ., OBECNÍ RADA MĚSTA 
neb MÉSTYSE, MĚSTEČKA • ., PŘEDSTAVENSTVO MĚSTA,^ 



*) Podle odpovědi na žádost o né a zpráv ve Vlastivědé Moravské 
v jednotlivých okresích. 



— 38 — 

MESTYSE . . ., OBECNÍ PŘEDSTAVENSTVO MÉSTYSE . . ., na 
vesnických: OBEC . . ^ MÍSTNÍ OBEC . . ^ PŘEDSTAVENSTVO 
OBCE . . ., na némeckÝch: STADTGEMEINDE • . ., MARKT- 
GEMEINDE . ^ GEMEINDE-RATH . ., GEMELNDE-VORSTAND . ^ 
BCRGERMEISTER-AMT . . .: ve smířených obdch: OBECM 
RADA . ^ GEMEINDE-RATH neb naopak. 

Svědči tedy celkem i znaky a nápisy pečetni o změnách 
všeobecných a národních, zvlááté v obdch smiSaiých. — Vyobra- 
zeni jejich má býti věrné a popis správný dle privilegii nebo 
starých původních pečelL I prospěje znalost jejich bližšímu 
poznám nejen vlastního předmětu, hoiddiky a siragistiky, ale též 
jiným vědeckým odborům a hlubšíma poznáni bývalých poměrů? 
obecních.*) 



Seznam obrázkův. 

v tcxln: čís. I.— 3. Brno, 4.-0. Uher. Brod, 6. 2ďár, 7. Hrmbéticc, 
8.— 13. obce u KnnStátiL 14. KoldStýo, íh. imunberk, 16. RjmafOT, 17. PLumlov, 
1& Znojmo, 19. Hostopeé a Brna, 20. Xám««( a &, 21. Hrádek n Jaroslavic, 
a. CikoT a Bltede, f3. Mistek. 24. KojeUQ, ^. rixofice, 26. Chralkovice 
a BuéOTÍc, 27. Vaitmbice, 28. MackoTke a iaroslaTic, 29. Bystřice u Olomoace, 
3a Mmrfaéfy a BnéoTÍe, 31. StaiioTÍ$té u BOeée, 31. Némecké MalkoTice, 
33. Kroméfii, 34. Nofé Zámky, & Bučovice, 36. Yneow, 37. Prostéjov, 
38. Strmmberk, 39. dílj 3 obd v JiřikoTÍdch u Brna, 4a a 41. starý a no?ý 
znak Kamenice a Jihlavy, 42. nofý znak Cemcioa a 43. Klobouček a Bučotíc 

Na tabulkách č. L— XV. 158 obrizkŮT: 

L č. 1. — 5. pfiklad Tjroje znaků: Bzenec, ti,— 7. znaky dSXú obce: 
Srábenice; 

IL 1. ToTačoT, i. MikoloTice u Znojma, 3. mendi a 7. xéíM peče( 
Bystřice n. P., 4. Mohelno, &. Vsetín, 6. SUvonice, 8. Slavkov u Brna; 

ilL 1. Zvonovice, i. Lačnov a Séechov u Svitav, 3. Svatoslav u TiSoova, 
4. Greifendorf u Svitav, 5. Pamétice u Boskovic, 6. Přílepy u HoleSova, 7. Lodé- 
nice u Krumlova, 8. Medlice u Krumlova, 9. Krhov u Boskovic, 10. Křtěnice 
u Krumlova, 11. Honu Bečva, li. Hutisko a 13. Pkt)stíední Beéra n Rožnova; 

IV. 1. Pohořelice, 1. Zhn, 3. Osovská Biti^a. 4. Cejkoviee, 5. Břeclav. 
6. PodiTin, 7. Nové Hvézdlice, 8. Jaroslavice, 9. Dražůvky, la Olbramovice, 
11. KrumloT, li. Křlianov; 



1) Oprava: Na sir. 9. řádek 10. zdola místo Studené a Visky VD. má 
býti: Némóice a Višňová V.; str. lÓ. ř. 19. m. Jiřikov u Rymařova: u Dolních 
Kounic, nyní zaniklé méslečko; str. á3. ř. m. zlatého: stálého, str. J5. ř. 1. 
Trnech JLlkov; sir. 148. ř. 10.: VllL 4. 



— 39 — 

V. I. Rajhrad, 2. Židlochoviee, 3. Doubravnik, 4. Kunfltát, 5. Dolní 
Koanice, 6. Archlebov, 7. NémČice u 2idloebovic, 8. Hrudovany u Jaroslavíc, 

9. ViSĎOTá, 10. Stará Břeclav, 11. Měnín, 12. Strachotice a Znojma; 

Ví. 1. Služin u Plumlova, 2. Vomice u Ivančic, 3. Petřvald u Přibora, 
4. Zvole u Homi Bobrové, 5. Tečice u Rosic, 6. Petřvaldik, 7. Podolí u Mohel- 
nice, 8. Újezd n Rosic, 9. Chromeč a Samberka, 10. Bolelouc u Olomouce, 
U. Lakovaný a Ivančic, 12. Kodátky u Přibora; 

VII. 1. Grygov u Olomouce, 2. Tři Dvory u Litovle, 3. ulice Radlín 
T Brné, 4. Spytinov u Napajedel, 5. Záhlinice u Hulína, 6. Blatnice u Stráž- 
nice, 7. Studená u Telče, 8. Hostétín u Bojkovic, 9. Vísky u Boskovic, 

10. židovské mésto v Pohořelicích, 11. Holubí Zboř u Bítede, 12. Deríle 
u Uher. Hradidté; 

Vm. 1. rychta Radkovská a 2. Lhotecká u Telče, 3. Sardice u Kyjova, 
4 Trfiice u Upníka, 5. 2eravice u Kyjova, 6. Biskupice u Prostějova, 7. Osek 
u Lipnika, 8. Cechy u Plumlova, 9. Slavkov u Lipníka, 10. Troubky u Tova- 
čova, 11. Měrotínek u Rymařova; 

IX. i. Veledovice u Rousinova, 2. Křepice u Zidlochovic, 2. Pratce 
u Slavkova, 4. Přibice nad Táborem u Zidlochovic, 5. Troubelice u Uničova, 
6. Popůvky u Námédté, 7. Starý Saldorf u Znojma, 8. Sobotovice u Rajhradu, 
9. Djčovská rychU u Pemfiteina, 10. Véženská rychta u Bystřice n./P., 11. Plen- 
kovice u Znojma, 12. Jihlavecká rychta u Telče, 13. Radlice u Dačic; 

X. 1. Rohozec a 2. Drásov u TiSnova, 3. Protivanov u Boskovic, 
4. Roženská rychta u Bystřice n./P., 5. Dolní Bečva u Rožnova, 6. Litohoř 
u Budéjovic, 7. Opatoviee u Rajhradu, 8. Veselá u Valad. Meziříčí, 9. HniSky 
u Kojetína, 10. Cechyné u Rousinova, 11. Lipovec u Rajce u Blanska, 12. Rájec 
n Zábřeha; 

XI. Moravské obvody ve Slezsku: č. 1. Arnulto více u Jindřichova, 

I Neawald u Osoblahy, 3. Hlinka tamtéž, 4. Vysoká u Jindřichova, 5. Matějo- 
vice a 6. Rudoltice u Osoblahy, 7. Jíndřichov, 8. Víno u Osoblahy, 9. Osu* 
blaha, 10. Device (Dívčí Hrady) tamtéž. II. Pitarné u Jindřichova, 12. Piskořov 
a Osoblahy ; 

XIL v okresu Brněnském: č. 1. ftečkovice, 2. Bohonice, 3. Jehnice, 
4. Uskovec, 5. Evanovice, 6. Mokrá, 7. Přízřenice, 8. Jiřlkovice a 9. Ořechovičky, 
dOy kládtera u sv. Anny v Brně, 10. Komárov, 11. Dolní a 12. Horní Jerdpice; 

XIU. 1. Střelíce, 2. Jiříkovice, díl statku toho jména, 3. 2abovřesky, 
4. Hosovice, 5. Chrlice, 6. Holásky, 7. Sokokiice, 8. a 9. Tuřany, díl kláštera 
sv. Josefa v Brně a díl panství Chrlického, 10. Maloměřice, 11. Telnice, 
12. Kněhničky; 

XIV. 1. Krtiny, 2. Žebétín, díl Králové kláštera v Brně, 3. Hajany, 
4 Bedřichovice, 5. Bnkovinka, 6. Podolí, 7. Ořechové, díl kapituly sv. Petra 
a Pavla v Brně, 8. 2idenice, 9. Ochoz, 10. fticmanice a Kanice. 11. Bosonohy, 

II Tvarožna, 13, Jinačovice, 14. Žebétín, díl panství Veverského. 

XV. Znaky mést: 1. Jevifiovice, 2. Přerov, 3. Uher. Hradiště, 4. Napa- 
jedla. 5. Telč, 6. Jihlava. 



— 40 - 

OBSAH. 

I. Všeobecná část. 

Úvod ročník V., str. 1 

1. Právo pečetí obecni . ..... á 

3. Znaky obecni vAbec ... . . 3 

3. Slit ▼ obecnim znaku ... 9 

4. Méstské znaky ..... .11 

Znak Olomouce, Brna a Znojma, sir. 11, Jihlavy í% Unčova, Uher. 

HradiSté a Brodu 13, Bzence 14, Poledovic 15. — Z listův o povýdeni vesnic na 
městečka: Jedovnice a Nosisiav 15, Satov, Kokory, Opatov, nyní pusté méstečko 
Jířikov u Dolních Kounic, Mikulovice a Lhota Hroznová 16, Horní Dunajovice 
a Biskupice u Hrotovic 17. — Z listův o povýdeni mésteček za mésta nebo 
polepdení a rozhojnění znakův str. 17, Slavkov, Tovačov a Jaroslavice 18, 
Horní Rounice, Doubravice, Sumberk a Bystřice n./P. 19, Svítá vka, Strachotíce 
a Mikulov 20, Lipník a Nové Mésto ^1, Libava a Žďár 32; — znaky dílů obd: 
Svábenice 24; stará městečka opět vesnicemi 24, po znaku dáno nové 
pHjmení 25. 

5. Vesnické znaky ........ 26 

Právní význam jim pfikládán, str. 26, nejstardí pečeti a znaky ves- 
nické 27, stejný znak vesnic 28, znamení ve znaku městském a vesnickém 28. 

li Obecná znamení ve znakn. 

1. Lidé v rozličném zaměstnáni a stavu, str. 134, svatí a světíce 136 
srdce a jiné částí lidské 140. 

2. Zvífata čtvernohá a j^ich částí . .141 

3. Ptáci a jejich částí . . . . .145 

4. Obojiivelníci, ryby a jiná zvířata .148 

5. Rostiiny a částí jejich .149 

6. Tělesa nebeská a věci pozemské . . .151 

7. Bájefná zvířata a potvory . . ,155 
!i UmMe věci: 

a) nástroje a náčiní hospodářské a řemeslnické . 156 

b) stavby a jejich částí .... ročník \l^ str. 1 

c) rozličné jiné věci ..... .5 

9. Mluvicí nebo |meno?e znaky .... .7 

UI. 
Znaky di.ů m^st a vesnic na Moravě . . . .11 

Pečetí a znaky obci v morarských obvodech ve Slezsku . 24 

Staré pečeU moravské a j^ch nápisy . . . .25 

/.iu^ny obecních pečetí a znaků moravských v poslední dobé . 33 
Seinám VTobraiených pevVli a znaků a» v textu, b na 15 tabulkách 38 



moha ka str. 41. 



Tab. I. 




Nálezy ze „Skaličnikú*' u Détkovic. 



moha ku 8tr. 41. 



Tab. II. 




Nálezy z „Hájka*< n Brodka« 



PMoha ku sir. 41. 



Tab. III. 




Nálezy z ^Cubernice" u Ohrozimt^. 



Sídliště neolithická 
a nálezy kamenných nástrojů na Prostějovsku. 

Napsal Ant. Gottwald. 

Ač V okolí Prostějova občas byly nalezeny jednotlivé kosti 
diluviálnich zvířat, hlavné pti odkopávkách v cihelně městské, 
Protivanského a Venclíkově, u Čelerhovic, Držovic, Kostelce, 
Lešan, Třebčína, Vejšovic, Žešova a Smržic^) (kde nepochybně ve 
žlutce ležela celá kostra mladšího mamuta), přece nezjištěny 
dosud nikde památky z palaeolithu. 

Že by člověk diluviální se tu někde byl zdržoval, k tomu 
dodnes nemáme určitých dokladův. 

V cihelné Držovské uhozeno sice ve žlutnici na hnízdo 
popela mezi opálenými kameny, v městské pak pozoroval jsem 
pás černé popelovité hlíny s vtroušenými drobnými kousky cihlové 
vypálené hlíny a uhlíky, leč podle obou těchto nálezů nelze 
ještě na pobjrt člověka zde usuzovati. 

Že v době neolithické kraj náš dosti četně byl obydlen, 
ukazuje přiložená mapka, z níž patmo, že neolithec volil za 
sídliště ponejvíce poslední výběžky vysočiny Drahanské. 

Takových sidlišf v okolí máme několik; nápadno je, že 
pohřebišť k nim příslušejících vůbec neznáme, ba ani hrobů 
ojedinělých. 

V následující zprávě uvádím veškera dosud známá sídliště 
a dle dosavadních výzkumů mám za to, že ve východní části 
hejtmanství jich více již asi nebude ; za to dá se v západní polo- 
vici hornaté, namnoze zalesněné, očekávati objevení sidlišf nových. 

Dnes známe již na Prostějovsku 8 nalezišť s keramikou 
páskovanou, 3 s ornamentem tečkovaným a 6 nejmladšího druhu. 



») Véstnlk klubu přírodovědeckého v Prostějově, roč. V., str. 118. 



— 42 — 

Nádobí pomalované není zjištéuo posud nikde. 
Ornament žlábkový, jakož i otisky pletené šfiůry vyskytly 
se podhzené, a to velmi vzácné dosud jen a Brodka. 



Sídliště s keramikou volutovou. 

Brodek. 

Na .Hájku* nad silnici Ondratickou přichází nejstarší a nej- 
rozřířenéjši keramika s typicky ornamentem hloubéji rytým 
zároveĎ s ornamentem tečkované píchaným. 

O tom níže. 

ČMUvky. 

Na .Kopaninách* poblíž starého hliníku, východně osady, 
velmi málo vyskytují se nejstarší střepy neolithické z jemné 
plavené hlíny s rytými čarami doUčky přerušovanými. Některé 
jsou i tuhovány. 

Nepatrné tyto nálezy svédčí zajisté o krátkém pobyta člověka. 

Sbírka pisateloTa. 







— 43 — 

Dětkovlce. 

Na ^Skaiičníkách'' mezi Určicemi a Dětkovicemi, východně 
Prostějovského lesa, nad potůčkem ze Skalice vytékajícím, vysky- 
tují se drobné, úhledné střepy z nádob kulovitých barvy šedivé, 
bélavé, nažloutlé i černé (netuhované) z jemně vypracované hlíny. 

Na povrchu bývá nanesen slabý povlak barvy tmavější, jenž 
se smývá lehce. Ozdoba pozůstává z rytých přímek (tah. I., 
č. 14. a 21.) neb křivek (tab. L, č. 15. a 16.), při nichž vtlačeny 
jsou mnohdy mělké dolíky (tab. I., č. 15. a 17.); jednou přichází 
celá plocha s jamkami nehty vyštípanými (tab. !.< č. 10.) a řada 
otisků nehtu (tab. I., č. 11.)* Nalepené pupíky mají na vrcholku 
dovnitř zatlačený důlek (tab. I, č. 11.) nebo jsou nahoře ploché 
(tab. I., č. 18.). 

Střepy z nádob hrubých, z hlíny pískem promíchané, jsou 
dokonale vypáleny, barvy šedé, hnědé, nejčastěji světle červené, 
na lomu černé neb tmavohnědé, někdy s nanesenou vrstvou 
červenou neb okrovou na povrchu. 

Krášleny jsou jamkami vzniklými otisky prstů, řadami 
vrypů způsobenými nehtem (tab. I., č. 23.), ozdobou štípanou 
(tab. L, č. 6. a 13.), zářezy ostrým předmětem (tab. I., č. 9. a 12.) 
neb dřívkem (tab. L, č. 20.) pořízenými. 

Na rovných krajích vidíme zřídka záseky neb dolíky po 
prstech (tab. I., č. 8.). 

Kromě velkých podlouhlých pupíků hranatých a okrouhlých 
dovnitř prohloubených (tab. I., č. 19.) naskytují se menší kulovité 
(tab. I., č. 5.), polokulovité i úplně ploché, hladké, sedlovité 
i polokulovité s důlky po palci a ukazováčku (tab. L, č. 7.). 

Nádobí toto mělo ucha, utvořená z větších pupíků prostr- 
čením koliku, jiná obyčejná, silná, pak rohatá, kolmou derou 
protčená a do cípu slabě vytažená (tab. I., č. 22.) neb zvláště 
hotovená, jež do stěny nádoby se zastrčila a přilepila (tab. I., č. 3.). 

Starožitné předměty objevují se jen zřídka. Nacházíme zde 
pazourkové nožíky (tab. I., č. 4.), jádra, sekyrky, nástroje kopy- 
tovitého tvam (tab. L, č. 1.), přesleny (tab. I., č. 2.), drtidla 
a mlýny. Vše je více méně poškozeno neb zpřeráženo. Nepo- 
rušený nástroj celý nalezen nebyl. 

A. Gottwald, I. L. Červinka, F. Heidenreich. 



— 44 - 

Dobroehov. 

V .úzkých" poblíž míst, kde množství mazu a střepů pro- 
zrázíme nápadně hojné jámy s kulturou popelnicových polí rázu 
slezského, našel jsem v rozorané jámě již nedaleko silnice 
k Otaslavicfim střepy z kulovitých nádob z plavené hlíny s nane- 
seným povlakem, barvy šedé a nažloutlé, bez ozdob, se sedlovi- 
tými pupíky, pazourkový nožík a sekyru žulovou tvaru licho- 
běžníka s ostřím souměrným, vypoukle s obou stran vybroušenou. 

A. GoUwald. 

Držovice. 

Z řečiště Romže nad mostem u císařské silnice vybrán byl 
slabé vypálený džbáneček s ouškem bez okras.') Vymlen byl nej- 
spíše vodou někde ve březích při Snuiicich, kde lze snad 
očekávali objeveni nového sídliště, k čemuž jak poloha tak i nález 
škrabadla*) kopytového tvaru by nasvědčoval. 



Západně mlýna na mírném svahu k Broděnce při povrchním 
ohlevlání nalezl jsem něco střepů z plaveného a jemně zpraco- 
vaného jílu s hluboce zarývanýnii čarami a vtišténými dolíčky 
iviri hrachu. 

Nástrojů dosud nalezeno nebylo, ač několikráte jsem místo 
toto prošel. 

Dle ttvhto skrovných ndezů zdejšii-h patmo, že neolithec 
dlor.ho se tu nezdržoval. 

Na ,Zahoh* vTohovlně dvou důležitých sidlišt na Čechovsku 
a r.si Kojvininkaoh na mimem sval.u v trati ^Žlibku* při bývalém 
l.';ív.ku proko^vHiío několik jam s miramně chudým inventářem. 
M:í:.v^ ntNx> st.Vpin páskovaných s dol.čky a části Telké nádoby 
K^ir. -H^vUe teíur.ě hritvie barvy s pupíkem a s ornamentem ští- 
jviv.yui ryko-^vi: r kousky jtsvu.^hruv-Cly.-h kosti, 

A i.V;;wjCí, 



- 45 — 

Mostkovice. 

Na téže strané v cihelně „nad stezkou", kde v jamách nalezl 
jsem střepy ze zvoncovitýeh pohárů^), objevila se při strhování 
břehu kulturní jáma kotlovitá, téměř pĎl druhého metru hluboká, 
z niž vybral jsem polovici misky v podobě nízké polokoule 
s okrajem vyvaleným, část hrnku s ouškem od hora vytaženým, 
úhledné, válcovité, jen povrchně vypálené závaží (obr. č. 1.) 
a tři nožíky z pazourku. 

Střepy z červených a hnědých nádob rozměrů větších měly 
vrypy jedním neb dvěma nehty způsobené pod hrdlem v jedné, 
někdy i ve více řadách; některé nesly stlačené pupíky, k nimž 
vedly dvojité řady nehtem vpichnutých důlkův. 




Obr. 1. Závaží z Mostko vic 

Z mísy zachováno kus kraje s pupíkem sedlo vitým. 

Ucho vyskytlo se jedno, massivni, utvořené z pupíku. 

Střepy z plavené hlíny barvy tmavé i bělavé zdobeny byly 
čarami přímými i křivými, dolíčky, většinou pak byly bez 
všelikých okras. 

Letos s jara odkryta byla jáma druhá, mající v průměru 
skoro 4 m, největší hloubku měla však jen 7 dm pod omicí. 
Obsah její byl nepatrný. 

Střepy o silných stěnách z nádob větších jsou z hlíny 
hrubší, buď na lomu černé s naneseným povlakem ze žlutého 
jílu na vnější straně, neb šedožluté, uvnitř černě natřené (netu- 
hované) s otisky nehtů v řadách. 

Pupíky byly nalepené, drobné. Ucha obyčejných tvarů, 
jedno rohaté. 



») C. O. M., r. 1901, str. 27. 



— 46 — 

Nádoby kulovité z plavené hlíny byly rozmérů viee pro- 
středních než menších. Povrch jejich byl tmavt, načernalt 
Základem ornamentu byly zase rýhy a důlky. 

Ant Gottwald. 

S?loirtky. 

Západně vsi ve „Žlibku" jsou slabé vrstvy neolithické 
s keramikou volutovou. Zde nalezeno kamenné kladivo, přeražené 
sekyrky a zpracovaný paroh jelení. 

Vlast musenm v Olomoucí. 

Někde v okolí Určic vykopaná kulovitá nádoba bez ozdoby 
jest ve sbírce Musejní a průmyslové jednoty v Prostějově. 

Sidlišté s nádobím tečkovaným. 

Brodek. 

V bývalém hliníku nedaleko hřbitova mezi císařskou 
silnicí a cestou k Otaslavicům v „Lískovci" vykopávány před 
lety četné střepiny, z nichž zachránil p. F. Zatloukal, bývaly 
učitel v Brodku, asi třetinu hruškovité nádoby červené barvy, 
zdobené na okraji hrdla dvěma řadami teček tvořících vodo- 
rovnou a níže dvojnásobnou lomenou čáru. Obě spojeny jsou 
dvěma řadami teček od hrdja vždy k nejnižšímu místu lomenice 
vtlačenými (obr. č. 2). Jinak zachovány pouze dva přesleny 
nejobyčejnějších tvarů koláčových a stkvostný hrot z rohovce 
velmi pěkně retušovaný, 7 cm dlouhý (obr. č. 2.). 

Dnes v místě uvedeném ani na sousedních polích není 
známek po jamách neb vrstvě kulturní. 

A. Gottwald. 

Hned za městečkem mezi «Nady máčkem" a silnicí k Ondra- 
ticům až po Snihotice rozkládá se mírně zdvižený pahorek .H^jek*, 
na němž zvláště při vrchu zdaleka velmi znatelně od světlohně- 
dého úbočí odrážejí se velké plochy temně zbarvené, skrývající 
v sobě četné jámy. 

Pozůstalé památky práce pradávných obyvatelů roztroušeny 
jsou po celém náramně rozsáhlém návrší, ale nejhojněji v místech 
nejvyšších. 



— 47 — 

Zajímavá keramika zdejší vykazuje typy přicházející v nej- 
starším i mladším neolithu pohromadě. Byl zajisté Hájek obýván 
již v nejstarší době neolithické, nejčetněji pak zalidněn byl teprve 
v době mladší. 

Z rozmanitého nádobí zbyly jen zcela drobné, mnohdy 
pranepatrné úlomky. 

Střepy nejstaršího rázu pocházející z nádob bombovitých 
s ryt^i čarami i volutovými, přerušovanými dolíky (tab. U , č. 10., 
14. a 15.) jsou barvy světle šedé, žluté i černé. Jeden při samém 
kraji opatřen je derou (tab. II., č. 9.), jiný má okraj se záseky 
(tab. n.. č. 12.). 

Nečetné jsou zlomky s pásky nehtem vrypovaných důlků 
(tab. n., č. 7.), s ornamentem štípaným neb se zářezy nožíkem. 



^m ( I., ^IfPIBPi^aM 




Obr. 2. Z hliníku u Brodka. 



Obr. 3. Z jam u Vranovic. 



Nalezená ucha byla obyčejných tvarů, někdy i tunelová 
(tab. n., č. 11.) a rohatá, málo vytažená. 

Mimo pupíky sedlovité vyskytují se i jiné tvaru polokoulí, 
často jen slabě nanesené (tab. 11., č. 17.) neb shora smáčknuté. 

Z jedné rozorané jámy zdvižena byla i neúplná lžíce 
s držadlem plným (tab. II., č. 16.). 

Většina střepů jeví cizí vlivy k nám zavlečené v neolithu 
pokročilejším, a setkáváme se tu hlavně s ornamentem tečko- 
vaným, podřízeně se žlábkovaným a velmi zřídka i s pro- 
vázkovým. 

Tečkovaný ornament, píchaný většinou od pravé ruky 
k levé, nacházíme nejčastěji na střepech černých neb sivých ; 
méně je zlomků načervenalých s povrchem hlazeným neb černých 



— 48 — 

a potažených tenkou vrstvou šedé neb žlutavé hlíny (tab. IL, 
č. 3., 4., 13., 19. a 21.). 

Pékné zdobené střepy žlábkované mají okrasy sestávající 
s vypíchaných teček raezi sebou žlábkem spojených, střídavé 
hluboce a mělce rytých, nevyplněných bílou látkou (tab. IL, t 8.). 

Vedle hojných střepin zachovány četné nože (tab. IL, č.1., 
5., 6. a 18.), jádra a úštipky z pazourku, chalcedonu, achátu 
a jiných druhů křemene, šipka (?) (tab. II., č. 2.), škrabadla 
kopytového tvaru (tab. IL, č. 22.), sekyry a přeražené mlaty, 
z nichž jeden (tab. IL, č. 20.) na bývalém lomu hladce jest obroušen 
a ostří má tupě zaokrouhlené. 

Bohaté sídliště toto objevil loni pilný a vytrvalý sběratel 
a milovník praehistorických památek, jakož i zkamenělin pan 
H. Hostinek, poštmistr v Brodku. 

H. Hostinek, A. Gottwald. 

Vranovíce. 

Na „Dílech** západně míst, kde vykopávány skrčené kostry, 
a severně potůčku z .Háje* vytékajícího, tam kde pozemky nej- 
výše položeny jsou, učiněn nepatrný, ale důležitý nález. 

Prokopáváním jam s velmi chudičkým obsahem získáoy 
kromě kusů mazanice střepy z větších nádob, jaké přicházejí 
s nádobím páskovaným, s otisky zatlačených nehtů v řadách 
a s plochými okrouhlými pupíky. 

Zde nalezeny velmi úhledné, na povrchu hlazené zlomky 
nádob žlutě pomorančových z jemné plavené hlíny, na lomu 
červené, s ornamentem tečkovaným, pořízeným ostře zahroceným 
nástrojem. Nejpěknější je střep (obr. č. 3.), na němž ovruba pod 
okrajem je šestkrát nad sebou píchána od pravé ruky k levé, 
a krokve pod ni jsou shora dolů vypíchány. 

Z nástrojů vybrána pouze část mlatu. 

P. Pospíšil, farář ve Yranovicicli- 

S ornamentem tečkovaným shledáváme se pouze v západní 
a jižní Moravě. Střepy tohoto druhu vyskytly se dosud jen 
u Bohuslavie, Hor. Dunajovic, Hodějie, Hodonie, Ledkovic, Líšné, 
Mařovio, Xově Vsi, OstrovaCic, Popovic, Řečkovic a Telnice. 

Nejsevernějším bodem byly dodnes ftečkovice u Brna. 



- 49 — 

Z nálezů na Prostějovsku učiněních jest zřejmo, že pěkný 
teČkoTany ornament páskový nalezen bude zajisté i někde jinde 
Ye střední Moravě, až k četným stanicím neolithickým dosud 
známým dalším výzkumem přibudou nové. 

Sídliště nejmladší. 

Čechovice.O 

Jižné „Chlumu" na náhomí rovince „Cechovsku** je roz- 
lehlé sídliště pravěké s nepravidelně roztroušenými jamami pří- 
bytkovými, znatelnými místy množstvím červeně vypálené mazanice 
s otisky prutův i kolův. 

Kopáním mimo spousty mazu vydobyty byly přesleny, závaží, 
střepy, kamenné nástroje, mlýny a j. 

Po orání možno starožitniny sbírati skorém po celém vrchu. 

Z nástrojů kamenných jsou tu četně zastoupeny nožíky 
z pazourka, chalcedonu a jaspisu, pak škrabadla; méně naskytují 
se pilky, a jednou zdvižena i dovedně vyhotovená, krásně retu- 
šovaná šipka. Mimo hojné úštipky přicházejí i pěkná jádra se 
znatelnými plochami po odštípnutých nožích. Tyto nejpatrnější 
jsou na větším nucleu z krásně zbarveného jaspisu. 




Obr. 4. Přavéký mlýn z Cechovic. 

Dosti časté jsou nálezy kamenných sekyr, z nichž jedna je 
pazouiiLová. Sekyry bývají mnohdy velmi pečlivě vypracovány 
a vyleštěny. Některé pořízeny jsou z přeražených mlatův. 

Celé mlaty dosud vykopány tři. Zlomků je mnoho. 

Několik kusů nedohotovených, zlomek přeraženého a po druhé 
nedovrtaného mlatu, kamenné desky s vyhlazenými brázdami, jakož 
i neobyčejně četné vývrty (přes 50 kusů) podávají důkaz, že 
kamenné nástroje broušené i vrtané v značném počtu zde hoto- 
veny byly. 

^) Na oDtpee při trojúhelníku poznačeno C. 



- 50 — 

Z předmětů kamenných zmínky zasluhují ještě prohloubené 
mlýny (obr. č. 4.), drtidla, otloukadlo a nápadně často se vysky- 
tující rozmanitě obroušené kusy krevele v rozličné velikosti. 

Z výrobků hliněných přicházejí hlavně přečetné přesleny 
nejobyčejnějších tvarů bez ozdob. Řídkou okrasu jednostrannou 
tvoří vtlačené paprsky, vypíchané tečky seskupené v podobě 
lichoběžníka, vrytý kroužek kolem otvoru neb slabě prsty zoub- 
kovaný okraj. 

Drobná závaží kuželovitá prostoupena jsou úzkou derou na 
dél, velká pak mívají tvar jehlanů, kuželů, válců, sploštělých neb 
protáhlých kuli. 

Nečetné střepy zdejší krášleny jsou otisky prstů, nehtů neb 
vtlačenými ďubkami dřívkem, nejčastěji na přilepených vysedlých 
pásech neb při okrsgích. Některé jsou páskovány a nesou dvo- 
jité řady jemných dolíčkův. Řídce přicházejí i hladká žebra« Mísy 
měly kraie uvnitř opatřeny buď zářezy neb otisky prstův. 

Střepy náležejí většinou nádobám vétšim, jež měly sedlovité 
neb kulaté pupíky a ucha vždy tunelová. 

Nádoby drobnější bývaly opatřeny dvojitými pupíky hrana- 
tými. Obyčejná ouška z nádob malých nacházíme jen vzácné. 

Veškero nádobí bylo slabě vypáleno, barvy červené, podří- 
zeně černé s naneseným povlakem červeným. 

Celých nádob, kromě drobounkých, hrubě uhnětených 
miseček, dosud nemáme. 

Kromě uvedených předmětů vyskytla se tu kulička s úzkým 
otvorem, hliněné kolečko způsobem vybroušené střepiny, cívka 
a dvě ornamentovaná držadla Ižic. 

A. Gottwald, I. L. Červinka, Musejní a průmyslová jednota v Prostéjoré. 

Ohrozim. 

Západně Stichovic vypiná se ostroh ^Čubemice** s pozemky 
Ohrozimskými a Plumlovskými, v jejichž kamenité, neúrodné pftdé 
jest množství starožitniu. ač jam je zde jen pořidku. 

Střepy slabě vypálené, barvy červené, zřídka černé neb 
hnědé, mívají dolíky po prstech (tah. IIL, č, 5.), vpicbané jamky 
(tah. m., č. 10. a 13.), vysedlá žebra hladká, ozdoby větvičkové 
(tab, IIL, č. 14., 18. a 19.), u větších nádob pak přichází husté 
ryhováni ke dnu a přilepené pásy s otisky prstů, s jemnými 



— 51 - 

pichy neb se záseky. Vzpřímené neb poněkud ohrnuté okraje 
jsou hladký, málokdy s boku důlkovány nebo úzkým polová- 
lečkem se záseky opatřeny (tab. III., č. 9. a 17.). 

Mnohé střepy mají pupíky polokulovité (tab. III., č. 15.), 
raéně naskytují se protáhlé a se stran smáčknuté. Ucha nádob 
yétáích ' jsou tunelová (tab. III., č. 20.), na menších utvořena 
pak z pupikův. 

Zajímavou nádobu s rohatými uchy, kromě jiných před- 
mětů, má odtud ve své sbírce p. J. Slovák v Kroměříži. Štíhlá 
džbánovitá nádoba výšky 45 cm má po jedné straně 4 rohatá 
ucha ve dvou řadách nad sebou, se strany protější však jenom 
při spodu dva pupíky. Patrně nošeny bývaly takové nádoby po 
způsobe našich puten na zádech.') 

Z nástrojův objevují se tu hojné nože z pazourku (tab. III., 
č. 11.), achátu (tab. III., č. 6.), jaspisu a chalcedonu, škrabadla, 
přečetné zlomky mlatů (mezi nimi několik nedovrtaných) a sekyr 
z modré břidlice, pískovce a žuly. Celý mlat nalezen nebyl. Za to 
úplných sekyr jest několik, znichž j^dna leskle vybroušená je achá- 
tová (tab. UL, č. 2.) a dvě pazourkové (tab. III., č. 7.). Několik sekyr 
zhotoveno jen zběžně. Mimo to přicházejí vývrty (tab. III., č. 8.), 
množství přeslenů (tab. III., č. 3. a 4.), závaží drobná i velká podoby 
jehlanův a kuželů, nemnohé mlýny a drtidla, ojediněle vyskytl se 
i vybroušený krevel, cívka (tab. III.,. č. 12.), držadlo lžíce (tab. III., 
č. 16.) a týl přeraženého mlatu (tab. III., č. 1.), jehož polovice 
je vyfukána paličkovitě. 

J. Slovák, A. Gottwald, 1. L. Červinka, Musejní a průmyslová jednota 
T Prostějove. 

Otaslavice. 

Na návrší .Kopanuiách" naproti zřícenině nad Otaslavkou 
jsou po celé ploše nade mlýnem potroušeny střepy z červených 
nádob téhož rázu jako z Čechovska a z Čubernice s velmi 
vzácnou ozdobou, již tvořívají přilepené pásy neb otisky prstův. 

Kromě střepin zdvihl jsem tu pazourkovou sekyru^) a nožíky. 

Zdá se, že se strany západní a severní místo toto obehnáno 
bylo valem. 

A. Gottwald. 



») Pravék, ro«. II., str. 19. 

') Musejní a průmyslová jednota v Prostějove. 



— 52 — 

Určice. 

Za posledními domky na ^Výklučich* ^) směrem k větráku 
jsou patrný některé jámy. Prokopáním jedné z nich a při něko- 
likerém povrchním ohledáni získána mělká miska hrubé práce, 
červená, z materiálu silně piskem promišeného, část hrnku jemnější 
práce, týl sekyry, nucleus, pazourkové nožíky, přeražený mlat 
a střepy s plochými pupíky. 

A. Gottwald. 

Vincencov. 

Na širokých „Šiborovicích*, polích to rozložených na rovině 
nad strmým břehem vranovského Háje, vyorávány bývají nečetné 
střepy červené z hlíny silné pískem promíšené. Ozdob na nich 
není ; pouze na jednom byl plochý pupík okrouhlý. I nástrojů jest 
tu pořídku. Tu a tam vyskytne se odštěpek z pazoiu*ku, nůž 
pazourkový neb pískovcová sekyra. 

A. Gottwald. 

Ždétín. 

„Malá strana"" rozkládá se po způsobe starších sidlišf neol. 
na velmi mírném svahu nad potůčkem severně osady. Po léta 
býval tu na pastvišti hliník, v němž z nehluboké vrstvy kulturní 
vykopáno náramné množství střepů barvy cihlové, ze kterých jen 
pranepatrná část měla pupíky, přilepené pásy, otisky prstů, oby- 
čejná i rohovitá ucha. 

Nádoby vybrány byly pouze dvě celé, bezuché. Jedna je 
podobna květináči a má 8 pupíků, druhá pak je tvaru komolého 
kužele s otisky prstů kolem dna, 

Z předmětů zachovány byly sekyry, pazourkový nožík, drtidlo 
zhotovené z přeraženého mlatu, závaží a závěsná ozdoba hliněná 
v podobě baňatého přeslenu se záseky na obvodu, s dírkou na jedné 
straně, spojenou se dvěma otvory na straně opačné. 

Sbírka A. G., Mnsejni a průmyslová jednota v Prostějově. 
* ♦ 

Lešany. 

V archaeologickém výzkumu na Prostějovsku na str. 19. 
uvádí I. L. Červinka mezi stanicemi neolithickými i sídliště nade 

*) V Casop. mor. muz. zem., ro<^. IV. na str. 72. uvedeno chybně na 
,Mi»rové". 



— 53 — 

^Dzbelem*, odkudž z prokopaných jam kulturnich získanou ná- 
dobu, přesleny, zpracované kosti, střepy a j. daroval bývalý učitel 
v Ohrozimi p. Ed. Stratil do Olom. musea. 

Nevěda, do které skupiny sidlišté toto mám zařaditi, jelikož 
vykopaných starožitnin jsem v museu Olom. neviděl (jsou zajisté 
pro nedostatek mista nevybaleny a uschovány dosud v některé 
bedně), kladu je osamoceně na zadek. 

Letos zjistil jsem tu vrstvy a jámy nad Dluhošticemi a nade 
Dzbelem, z nichž kopáním vydobyty střepy rázu slezského, přesleny 
a opracované kosti, jakož i zlomky nádob z dob císařství Řím- 
ského. Neolithických jam ani starožitností jsem zde nenašel. 



Jednotlivé nálezy nástrojů kamenných. 

Uváděje výčet ojediněle vyskytlých se kamenných nástrojů, 
podotýkám, že nemůžeme všechny době neolithické přikládati, 
nebot i v dobách pozdějších kamenných nástrojův i zbraní hojně 
bylo užíváno vedle drahých a vzácných výrobků kovových. 

Předměty kamenné nalézány jsou často již proto, že po 
dlouhé věky jich užíváno bylo, že častěji novými nahrazovány 
byly, neboť materiál vždy byl po ruce, a pak, že porušené, opo- 
třebované neb přeražené kusy pohozeny bývaly, kdežto výrobky 
kovové, když nepotřebnými Se staly, byly odkládány a pečlivě 
uschovávány, jak mnohé depoty ukazují, aby příležitostně za 
nové vyměněny býti mohly. Z té příčiny i na mnohých sídlištích 
z doby bronzu shledáváme dnes, že nástroje kamenné převládají 
nad předměty kovovými. 

Neoznačuje tudíž ojedinělý nález kamenného předmětu, af 
již je to pazourkový nožík nebo z horniny vybroušená sekyra neb 
mlat, hned dobu kamennou. 

Nicméně valná část nástrojů po různu nalezených neolithu 
přísluší. 

Kamenné předměty nalezeny byly u těchto osad: 

Bedihoši Na , Rybníkách" nalezena větší sekyra s ovrubem 
pro topor*) (obr. č. 5.), za cukrovarem přeražená sekyra=*), na 
poli při nádraží brousek na přibrušování bronzových jehlic,^) 
a poblíž osady vy oráno velké pazourkové jádro.*) 



— 54 — 

Bousín. Někde vyorána velká sekyra mandlovitého tvaru.M 

Brodek, Tri přeražené mlaty, z nichž jeden z nova navrtant, 
získal v městečku p. Hostinek. Pěkné dva mlaty jsou majetkem 
školy, sekyra.*) 

Čechy. V okolí nalezeno krásně formované a pečlivé vybrou- 
šené kladivo z tmavé dioritové bridlice,*)*) menši mlat vykopán 
pri kácení lesa na KosiH.^) 





Obr. 5. Sekyra od Bediho^tě. 



Obr. 6. Pazourková sekyra z Hrubčic 



čelechovice. Odněkud z okolí- mlat ^) 

Détkovice. Od .SkaUčniků* týl mlatu.^) 

Dubany. Krásný sekyromlat ve sbírkách české reálné školy 
v Prostějově. 

Hamry. Severně osady nalezeny sekyrky i mlaty, jeden je 
navrtán z obou stran, ale nedovrtán.') Na Horkách [vyorán 
týl mlatu.2) 

Hnibcice. Z polí již nedaleko od Biskupic mám jemné 
vybroušenou pazourkovou sekyru (obr. č. 6.) a od kostela kopy- 



») Sbírka: I. L. Červinka, ») A. Gottwald, ^ Musejní a průmyslová 
jednota ▼ Prostéjové, ♦) Zemské museum v Brné, ^) Vlastenecké museum 
T Olomouci. 

•) Museum FVmcisceum Annales, 1898. 



- 55 — 

tovity nástroj ; jiný, velký z Mádrovy cihelny, je v Musejní jed- 
notě v Prostějove. Přeraženou sekyru zdvihl jsem za humny 
jižně cihehiy. 

Kaple. (Ritberk.) Sekyra nalezena ve vápencovém lomé.*) 

Kelcice. Pádná palice a menši mlat hrubé práce s ostřim 
tupjm nalezeny severně osady.*) 

Kobelničky. Rolnik Víngrálek pfi okopáváni r. 1894 naSel 
pěknou sekyru.*) 

Kostelec. Nedovrtaný obrovsky mlat byl delši dobu ve 
stáji dvora.') 

Krumsín. Na .Kamenici' vykopána sekyra,^) jinde pazour- 
kový nožík.^ Sekyrky i mlaty z neznámých misť) 

KřenAvky. Sekyrku z „Padělků" daroval p. Lošfák škole 
v Mysliovicích. Jiná nalezena byla v lese „nad přihonem*. 

Lešany. Na .Syrovátkách** vyorán pískovcový mlat^) a přera- 
žené kladivo.^) 





Obr. 7. Nucleus z Mostkovic. 



Obr. 8. Kopytovilý nástroj z OlSan. 



Mostkovice. V řečišti „Hloučely" nalezen krásný nucleus 
(obr. č. 7.) 5 cm dlouhý, se zřetelnými plochami vzniklými úderem 
pri odštípnutí nožíku,*) na poli vyorán pěkný mlat^) a polovice 
provrtané koule žulové.*) 

Mysliovice. Velký mlat a palice s ovrubem pro topor, jež 
získal z Nivek p. nadlesní Černý, jsou v zámku Úsovském. Ze 
Žákovce pěkný mlat měl p. naduč. Karkan,^) jiný našli při kácení 



— 54 — 

Bousín. Někde vyorána velká sekyra mandlovitébo tvaru.M 

Brodek, Ttí přeražené mlaty, z nichž jeden z nova navrtaný, 
získal v městečku p. Hostinek. Pěkné dva mlaty jsou majetkem 
školy, sekyra.*) 

Čechy. V okoli nalezeno krásně formované a pečlivě vybrou- 
šené kladivo z tmavé dioritové bfidlice,*)*) menší mlat vykopán 
při káceni lesa na Kosíři.*) 





Obr. 5. Sekyra od BedíhoAté. 



Obr. 6. Pazourková sekyra z Hrubčic 



čelechovice. Odněkud z okoli* mlat.^) 

Détkovice. Od ,Skaličniků*» týl mlatu.^) 

Dubany. Krásný sekyromlat ve sbírkách české reálné školy 
v Prostějově. 

Hamry. Severně osady nalezeny sekyrky i mlaty, jeden je 
navrtán z obou stran, ale nodovrtán.*) Na Horkách jvyorán 
týl mlatu. 2) 

Hrubčice. Z polí již nedaleko od Biskupic mám jemné 
vybroušenou pazourkovou sekyru (obr. č. 6.) a od kostela kopy- 



^) Sbírka: I. L. Červinka, <) A. GoUwald, ^ Musejní a průmyslová 
jednota v Prostéjové, *) Zemské museum v Brné, ^) Vlastenecké museum 
v Olomouci. 

*) Museum Francisceum Annales, 1898. 



- 55 — 

^^'^^^ S: J;''^ -''y: > ^ ^í"-jni jed- 
J'žoě ciheJny. ^"-aienou sekyru zdvihl jsem za bimmy 

■íapíe. (Rilberkj qp.fr„„ 







^- 1- ířnrJ«B t 



Pí> odítipnoti B 
mnam ktHile 

>* í Sirek p. ■ ^ 

r—y MIH «tl IL 







— 56 — 

lesa.*) Ve školní sbírce jsou sekyrky a přeražené mlaty ze ŽákoTce, 
pak sekyrka ze zahrady čís. 50. a z Kozákova. Odtud mám menši 
pěknou sekyru, jinou ze Strážných a některé ze Žákovce, mezi 
nimiž jedna zvlášt veliká, největší ze všech dosud tu nale- 
zených. Zde zdvihl jsem i 3 pazourkové nožíky. 

Ohrozím. Na „Horce* po oráni nalezen drobounký mlat,*) 
větši měli ve škole. ^) 

Olšany. Od mlékárny z poli mám neporušené škrabadlo 
kopytového tvaru (obr. č. 8.). 




Obr. 9. Nástroje z Otaslavic. 

Sekyra a tři šipky, uvedené v Čas. Olom. Musea r. 1886, 
str. 187., a v „Moravě za pravěku" na str. 97., darované p. naduč. 
Davidem Olom. museu, nepocházejí odtud, jsouce výrobky ame- 
rických Indiánův. 

Otaslavice. Mlaty, sekyry, dláta, otesavače, závěsek z Obrovy 
Nohy, Ghmelence, Glosův a j. uloženy ve sbírkách I. L. Červinky. 
Musejní a průmyslové jednoty v Prostějově a ve Vlasteneckém 
olom. museu.*) 



♦) Archeologický výzkum na Prostéjovsku. str. 15. 



— 57 — 



Otinoves. Navrtaný mlat nalezen na ,Skřébu"/^) pékná 
sekyrka na , Brodu ''.^ 

Plumlov. Mlat a sekyrka chovány jako hromové kameny.^) 
Velmi krásně hlazený mlat z okolí zdejšího daroval Olom. museu 
stavitel p. S. Mucha. 





Obr. 10. Mlat z Prostějova. 



Obr. 11. Nedovrtaný mlat z Prostějova. 



Prostějov. Od městské porážky mám týl mlatu, tamtéž 
nalezen i celý mlat.*) Ze štěrku .Hloučely* nad silnicí ke Kostelci 
vybrán navrtaný, jen částečně opracovaný mlat^) (obr. č. 11.). 
Při opravě domu na Rudolfově náměstí přišli dělnici v hlíně na 
pftdě na přeražený a znova vyvrtaný mlat^) (obr. č. 10.) 




Obr. 12. Klínek ze Seloutek. 

Seloutky. Poblíž trati „Žlíbku* nalezen na poli stkvostný 
klínek buližníkový^) (obr. č. 12.) a pod Chlumem půl kladiva.-) 
V okolí osady a při urovnávání dvora našel sekyrky p. Kanák.*) 

Slatinky. Mlat*; « sekyra ;2) neznámo dnes, kde zdviženy 
byly. V praehistorické sbírce Olom. musea viděl jsem úlomek 
kamenného palcátu, ryhovaného dosti hluboko od jednoho konce 



— 58 — 

provrlu ke druhému, s vyrytým kruhem obou otvorů rovné 
vzdáleným (podobně jako na zeměkouli naznačeny jsou poledníky 
a rovník). 

Smriice. Eopytový nástroj vykopán za odvodňování mezi 
mlýnskou struhou a Romží.^ Drobný mlat odtud jest uložen ve 
dvorním museu. 

Snihotice. Z vinohrádkň velmi krásný, velký sekyromlat má 
p. Hostinek, poštmistr v Brodku. 

Sobésuky. Z polí na Vícov položených mám mlat (obr. č. 14.). 
Sekyra s okrouhlým týlem (obr. č. 13.) a mlat jsou ve sbírce 
I. L. Červinky. 





Obr. 13. Sekyra ze Soběsuk. 



Obr. 14. Mlat ze Soběsuk. 



Stichovíce. V bfehu za zahradou p. Šutovou vykopán 
obrovský mlat, největší na Prostějovsku (obr. č. 16.), a dva pře- 
ražené menší. Pěkné tapetovaný mlat (obr. č, 15.) vyorán severně 
osady, a překrásně vybroušenou sekyru pazourkovou (obr. 1 15.) 
zdvihl jsem na stráni jižně panského dvora. Vše v Mus. a prům. 
jedn. v Prostějově. 

Pěknou sekyru z okolí Stichovic má též p. prof. Svozil; 
broušený krevel, chovaný ve vsi jako ,léčidlo", je ve sbírce 
pisatelově. 

Stínava. Nad ,Nivkami" vykopali mlat vyvrtaný ze škrabadla 
kopytového tvaru a pazourkový mandlovitý nástroj.^) (Obr. č. 17.) 



— 59 — 

Z neznámého místa pochází spodní část přeraženého mlatu.=*) 
Velký mlat má jeden rolník. Vyoral jej otec jeho; dnes 
neví se už kde. 

Jiný větší, úhledné opraco\raný juložen v Musejní a prů- 
myslové jednotě v Prostějově. 





Obr. 15. Pazourková sekyra a hranéný Obr. 16. Mlat ze Stichovic. 

mlat ze Stichovic 

Určice. Na ,Kumberkách* našel před lety stud. Kaprál 
neporušené kladivo žulové. Kam se dostalo, není mi známo. 

Překrásné retušované kopí pazourkové (obr. č. 18.) zdviženo 
na poli pod silnicí u hřbitova.^) 




Obr. 17. Mandlovitý nástroj a mlat ze Stinavy. 



Na ,Goldštyně* a na polích sousedních nalezl p. Konšel 
3 sekyry a půl mlatu,^) na „Velkém Mitrové* sekyrku. 

Bohoslovec Vaněk daroval roku 1887 přeražený mlat 
Olom. museu. 

P. účetní Heidenreich nasbíral na Určieku a získal od lidí 
v osadě několik mlatů, sekyr a pazourkové šipky. 



— 60 — 

Odnékud z okolí pochází drobounká, ale pěkná pazourková 
sekyrka.*) 

Z poli od » Skalice" mám sekyrku bez ostří. 





Obr. 18. Kopí z Určíc 



Obr. 19. Mat z Vrahovic. 



Vejáovice. Na ^Kopci", kde vykopány četné zlomky různých 
nádob středověkách a přesleny, vyskytl se mlat s provrtem 
s obou stran. ^) 

Vicov. Z poli na Ždětin položených mám přeražený mlat 
jint pak z poli na Sobésuky a ze Zlebcftv. P. na(}uč. Earkan našel 
na ceslé ku Pteni týl mlatu.*) 

Vincencov, Zlomek přeraženého a znovu provrtaného mlatu 
vykopán ve ^Štérkách" při stavbě silnice k Vranovicflm. 

P. Pospíšil, farář ve Vranovicich. 

Vrahovlce. Z řeky Homže vyloven vét^i mlat^) zhruba opra- 
covaný (obr. c\ 19.\ 



— 61 — 

Vranovice. Přeražený mlat méli ve vsi. Z větší části ho 
roztloukli. 

P. Pospíšil. 

Žarovice. Mlat a sekyru má odtud I. L. Červinka. 



Na konec vzdávaje srdečné díky c. k. konservátorovi p. I. L. 
Červinkovi a sL Musejní a průmyslové jednotě v Prostějově za 
laskavé zapůjčení některých štočků, uvádím dřívější zprávy 
o Deolithu a kamenných nástrojích na Prostějovsku : 

L L. Červinka: Véstnik klubu přírodovédeckého. Prostéjov 1899. — 
Věstník musejní a průmyslové jednoty v Prostějově 1899. — Morava za pra- 
věku z .Vlastivědy Moravské'', Brno 1902. 

A. Gottwald : Pravěk, ústřední list pro praehistorii a anthropologii zemi 
eeských, roé. 1903, čis. 2., 5. a 6. roě. 1904, 6is. 2. a 3. -- Časopis olom. 
musea, roř. 1901, str. 66. a roč. 1904, str. 108. 




Ruské ikony z bitvy u Slavkova r. 1805. 

Podává Alois Procházka. 

Na rok 1905 připadlé sté vkročí veliké bitvy ,trojcisařské* 
přimnélo mne, abych se na bojišti Pratecko-blažovském, nejbližším 
okoli svého pňsobišté, poohlédl po hmotných památkách, jež 
v krcgině zdejší po bitvě zbyly a mezi lidem se zachovaly podnes. 

Za krátký čas zdařilo se rai shromážditi jich slušné množstTi 
rozličného druhu. 

Byly vesměs za polních prací z půdy na bojišti vybrány 
a mnohdy po léta v domácnostech nálezcův opatrovány. 

Vedle hojných projektilů pušečných i bambitkových z olova, 
železných kuliček velikosti vlašského ořechu z nábojů kartáčových, 
massivních železných kulí dělových (v průměru 7 — 10 cm a váhy 
lYj — i kg), nevybuchlých granátů (až 16 cm v průměru a 12 kg 
těžkých) a jejich střepův, jakož i vedle jízdeckých bambitek, šavli, 
knoílíkův a podkov vyskytly se též předměty, kterými rodina ve 
zbožné důvěře v ochranu boží opatřovala do boje odcházející 
členy, aby jim byly záštitou ve chvílích nebezpečných. 

Vojíni nosili je zavěšené na krku, při nich vykonávali po- 
božnost a vzpomínali v hodinách oddechu drahých vzdálených, 
obrazy skýtaly jim poslední útěchu v zápase smrtelném, s nimi 
uložili je soudruzi k věčnému odpočinku. 

K amuletům takovým náležejí cínové, bronzové nebo olo- 
věné medailky a agnůsky s nápisy latinskými nebo německými, 
s obrazy Matky Boži různých poutních mist, sv. Jana NeponiM 
křížky a nade všechny tyto vkusnosti a sličností vynikagici 
ruské ikony. 

Těchto dopátral jsem se posud 17 exemplářů, z nichž 
5 uloženo jest v zemském museu Františkově v Brně, 3 v brněnském 
museu průmyslovém, 3 v Národopisném spolku ve Víškově a 6 ve 
sbírce mé. 






3. 



— 64 — 

Všechny tyto ikony jsou bronzová litina s výzdobou figurální 
(mimo č. 15.) reliéfně vyvedenou, některé i barevnými emaily 
vyložené. Vedle figur opatřeny bývají též písemnými znadkami 
a nápisy v písmě kyrilském. Z nejčastéji se vyskytujících 
značek jsou zkratky jmen Ježíšova IG XC a Mariina MP, Nápisy 
rovněž obsahují četné zkráceniny, čímž obtížno jest je rozluštiti. 

Dle podoby možno ikony roztříditi ve 4 skupiny : I. obrázky 
(6 exemplářů), 11. skládací oltáříky (4 ex.), IIL modlící 
knížečky (4 ex.) a IV. křížky (3 ex.). 

I. Ikony této skupiny jsou skoro čtvercové deštičky, na rubní 
straně hladké, na lícní upravené tak, že činí dojem zarámovaných 
obrázkův. Jsou opatřeny úšky nebo otvory na zavěšení. 

Cis. 1. (Obr. i.) Nejkrásnější a dobře zachovaný exemplář 
velikosti 8V2 í-m X 10 cm. 

Ve dvojím rámci, vnějším jednoduchém a vnitřním ozdobné 
soustruhovaném s rflžicemi v horních rozích, vyvedeno jest poprsí 
Madonny, chovající na levici Ježíška, jenž obě ručky vkládá v pra- 
vici matčinu. Hlavu Mariinu otáčí široká gloríola rostlinným orna- 
mentem vyplněná, na gloriole pak posazena koruna přes horní 
hranici rámce přečnívající. S obou stran slétá k hlavě Bohorodičky 
po andělu, z nichž pravý*) nese v rukou šatem obalený troj- 
násobný niský kříž, levý nástroje mučivé: kopí a tyč s houbou. 
V horních rozích na tabulkách, pak vedle levé postavy andělské 
a při obou ramenech Mariiných jsou vypouklé značky. Ve zbýva- 
jící ploše vinou se po každé straně poprsí úponky s lístky. Ikon 
tento honosí se trojbarevným emailovým vyložením: kobaltové 
modrým v pásku mezi oběma rámci a na půdě glorioly Mariiny, 
světle žlutým na lístcích, v tabulkách s nápisy a na plochách 
koruny, na ostatní pak půdě emailem v tonu berlínské modři. 

(Majitel: Zem. museum Františkovo. C. A. 527.) 

Čís. 2. (Obr. 2.) Chatrně zachovaný exemplář velikosti 
472 cm X 5 cm, na horním kraji výstupek s hlavou Kristovou 
a prótknutý otvorem. V úzkém, dvěma rybami vyznačeném rámečku 
zobrÉ^eny jsou dva výjevy: ve vrchní větší části vidíme o pravici 
spolehnutou postavu P. Marie, za ní dvě postavy pastýřské kla- 
nějící se božskému dítěti a nad tím primitivně podané hlavy 



*) V právo, v levo určeno vždy heraldicky. 



— 65 — 

osli a Yolskou. Nad výjevem i pod nim jsou dva fádky nezřetel- 
ného vypouklého nápisu. Na druhé těžce srozumitelné scéně 
zúčastněno je 5 osob. Prohlubeniny kolem postav svědči, že 
i tento ikon vyložen byl emailem, jenž časem se vyloupl. 
(Majitel: Zem. museum Františkovo, č. A. 526.) 

Čis. 3. (Obr. 3.) Podobný obrázek (4 cm X 6 cm) s poprsím 
světce v kněžské roucho oděného, jenž pravici zvedá k žehnáni, 
levici opirá o prsa trojramenný ktíž. Po stranách jeho hlavy 
představuji miniaturní poprsi Krista (v právo) a P. Marii. Horní 
ploška rámce nese vryty nápis a uprostřed čtvercový výstupek 
s hlavou Kristovou. 

(Majitel: Mor. průmyslové museum v Brné.) 




Čís. 4. S předešlým, mimo nepatrné odchylky ve výzdobě, 
úplně shodný obrázek, na povrchu více poškozený. 
(Majitel: Mor. průmyslové museum v Brné.) 

Gis. 5. (Obr. 4.) Ve vystouplém jednoduchém rámečku 
(4 cm X 4* cm) vyniká z prohloubené půdy poprsí světcovo se 
štolou přes ramena a s knihou v levé ruce. S obou straji glorioly 
je po tabulce s literami nezřetelně vtisknutými. K horní straně 
připojeno jest úško. Na rubě usadila se vrstva krupičkovité 
světlé patiny. 

Obrázek tento odebrán byl s křížkem (viz č. 15.) kostře 
objevené asi před 4 lety před panským dvorem v Křenoví cích 

5 



- 66 — 



(budova, v níž večer před bitvou zasedala válečná rada spojencův 
a přijat Weyrotherův bitevní plán). Oba předměty z hrobu 
zachránil a mně laskavě přenechal p. Fr. Tupý, učitel v Křenovicích. 
(Majitel: AI. Procházka.) 

Čís. 6. (Vel. 5*7 cm X 5 cm ; celková výška i s výstupkem 
7V2 cm.) V rámečku, jehož vnější i vnitřní hrany značně vystu- 
pují a podobají se dvojitě kroucenému drátu kolem rámce taže- 
nému, jeví se značně na vypuklých místech otřené poprsí P. Marie 
s Ježíškem v náručí. Ve vrchních rozích známé zkratky jmen. 
K horní hraně připojen na. prostředku čtvercový výstupek, pro- 




5. 



U.^4»cUn4^ 



ražený vodorovné otvorem na zavěšení. Na výstupku hlava 
Kristova. — Obrázek tento byl po více let dětskou hračkou 
v rodině p. Jindř. Valtra (č. 6.) v Blažovicích. 
(Majitel: AI. Procházka.) 

II. Ikony v podobě skládacích oltáříčkft vyvhiuly se z ikonů 
předešlé skupiny. K obrázku připojena v rozích úška, a do nich 
zavěšena dvířka s výzdobou toliko na vnitřní straně. 

Č i s. 7. (Obr. 5.) Pěkné zachovaný exemplář (9*8 cm X 6 V2 c™)- 
Prostřední stěna s hlavou Kristovou ve čtvercovém výstupku nad 



— 67 — 

horni hranou má ve vrchní části postavu Spasitelovu sedící na 
trftně, vedle něho pak postava Mariina a sv. Jana. Nad hlavami 
známé značky. Za podnož těmto třem postavám jest pásek se 
4 jmény vztahujícími se ke 4 poprsím světců pod ním seřazených. 
Kolem všech hlav vyznačeny široké hladké glorioly, jen gloriola 
Kristova je zdobena. Zbývající plochu po stranách vyplňují zdobné 




závitnice. Plochy dvířek rozděleny jsou po 3 oddílech, z nichž 
každý obsahuje dvé poprsí svatých se jmény na páscích nad 
hlavami. 

(Majitel: Zemské museum Františkovo.) 

Čís. 8. (Obr. 6.) Úhledný tento ikon nalezen byl na polích 
sivických, a dostalo se mi ho od tamního mlynáře p. Bannera. 

Střední část tvoří obrázek v rámci, jehož plochou lomí se 
šóůrkovitá hrana, rozčleůujíc každou jeho stranu v 11 trojúhel- 
níčků bílou emailovou pastou vykládaných. V rámci jest poprsí 

5* 




„ad \evou ^Y.nv Btanko^"^*^^- 
^Maitte\: Národop^nÝ ^P 



69 - 



III. Ikonky tohoto druhu jsou pracovány v podobě drobných 
modlitebních knížek čtvercového formátu. Rozevrou-li se, jeví se 
každá půle jako obrázek v úzkém vystupujícím rámečku. Horní 
hrany mají po úšku. Na pevnější uzavření vystupiye uprostřed 
pravé hrany čípek, jenž zatkne se při uzavřeni do ůška, kterým je 
opatřena protější hrana. 

Cis. 11. (Obr. 7.) Nalezen u Pratce, velikost 6V2 cm X 3 cm. 
Vnitřní pravá strana má reliéf světce-kněze modlícího se z roze- 
vřené knihy (sv. Mikuláš?) Vedle něho anděl opírá pravicí troj- 



JV^ 




ramenný kříž o rameno, levicí přidržuje u nohy meč (archanděl 
Michael?). U první podoby je Cfa pod ním HÍ^ vedle hlavy 
andělovy •'C^a nezřetelná značka, níže X. 

V druhé polovici zobrazena svatá rodina : Uprostřed poprsí 
Krista pravicí žehnajícího a s otevřenou knihou v levici; po 
pravém boku Matka Boži s rukama na prsou přeloženýma, po 
levém poprsí sv. Josefa. Nad hlavami značky MP, • Y, IG— XG, G 10. 

Vkusnou výzdobu mají i vnější strany. Na přední tyčí se 
z řady polokruhových oblouků trojnásobný kříž s kopím a houbou 
íia žerdi po boku. Kolem ramen kříže rozestaveny jsou značky 



-- 70 — 

z liter. Ostatní plochu zabírají kružnice a tvary číslice 6, z kterých 
sestává i výzdoba strany zadní. 

(Majitel: Ál. Procházka.) 

Čís. 12. (Obr. 8.) Knížečka téže velikostí a formy, jako 
předešlá. Vnitřní plochy mají obrázky vměstnané v šůůrkovitých 
kružnicích a půdu v rozích bíle, všude jinde modře emailovanou. 
Pravá kružnice má 3 postavy s gloriolami kolem kučeravých hlav, 
sedící u stolu podoby oltářní a držící v levicích tyč na konci 
hvézdovitě zdobenou. Obrázek v druhé kružnici představuje poprsí 
P. Marie s rukama zvedlýma a s Jezulátkem na prsou. 




^ -n I -^ 






8. 



Přední z vnějších, modře emailovaných stran jest takto 
vyzdobena: Na prostředním ze tří pahorků stojí trojnásobný 
křiž, pod ním lebka. Z pravého pahorku vyrůstá kopí, z levého 
tyč s houbou, naznačenou skupinkou 3 kružnic. Nad křížkem jsou 
dva věnečky, v ostatní prostoře rozestaveno celkem 25 liter. 

Na zadní straně tvoří šĎůrkovitá hrana spletitou růžicit 
kolečka a oblom^kovou vÝplů rohův. 

(Majitel: Zemské museum Františkovo. A. 5Í8.) 



?^ů c^ 





— 72 — 

Čís. 13. Úplné shodný exemplář s předešlým chová Mor. 
průmyslové museum brnénské. 

Čís. 14. Z ikonku tohoto, nalezeného u Tučap, zbyla jen 
pravá polovice. V rozměrech neodchyluje se od předešlých tří. 
Také zadní vnější strana jest vyzdobena úplně tak, jak popsáno 
a vyobrazeno u čís. 12. Na vnitřní straně zakryt jest střed 
rámečkem s poprsím svatého, podaného zcela tak, jak spatřtjye 
se na ikonku č. 5. (obr. 4.). Ve zbývající ploše umístněno pH 
levé a pravé hraně rámečku po miniaturním poprsí, z nichž nad 
•každým jsou zřetelné značky. Emailování jest sytě modré. 

(Majitel: Národopisný spolek ve Vidkově.) 

Také u Kobylnic byl nalezen podobný ikon knížkový, byl 
však p. nadučiteli Svobodovi odcizen. 

IV. Závěsné kříže. 

Čís, 15. (Obr. 9.) Malý plochý křížek s hmotným úškem 
nalezen byl v Křenovicích (viz u č. 5.). Má základní tvar kříže 
latinského, vyznačeného v konturách. Vnější úhly jsou ozdobně 
vyplněny. Na lícní ploše vyznačen menší kříž trojnásobný a vedle 
něho kopí a tyč s houbou. Značky kolem ramen nejsou zřetelné. 
Na rubě zabírá celou plochu základního kříže nezřetelně raženy 
nápis o 17 řádcích drobného písma. 

(Majitel: AI. Pocházka.) 

ČÍS. 16. (Obr. 10.) Velký trojramenný kříž ze slabého plechu 
(12 cm X 7 cm). Středem bohaté plastické výzdoby, zobrazující 
nejsvětější Trojici, učiněn menší kříž s tělem Spasitelovým, 
vztyčený na napodobené skalce, v niž v dutině jest lebka. Po 
stranách kříže zastrčeny ve skalce kopí a prut s houbou. Při 
koncích nejdelšího z ramen rozdělena značka z velkých vypouklých 
liter IC - XC. Nad hlavou na krátkém břevně 4 vypouklé litery 
podobné H, nad každou pak ležaté co. 

Vrchní část základního kříže jeví nad oblačným pruhem 
žehnající poprsí Boha Otce, pod nim pak mezi dvěma shora se 
snášejícími postavami andělskými vyznačen nepochybně Duirh 
svatý v podobě holubice. Pod anděly jsou v rozích vypouklé, 
málo znatelné litery. Při okrajích nejdelšího příčného ramene 
v základním kříži vyryt jest kyrilský nápis. Také pod nohama 



— 73 - 

Spasitelovýma jest několik liter. Na rubu opatřen je křiž úškem 
a po celé ploše vyrytým, bohužel značně otřeným nápisem. 
(Majitel: Zemské museam Frantidkovo.) 

Čís. 17. (Obr. 11.) U Blažovic vyoraný zlomek s předešlým 
úplně stejného křiže, jen že s legendou jemnější a ostřeji vy- 
vedenou. Také nápis, pokud na zlomku je zachován, jeví se 
zcela zřetelně. 

(Majitel: AL Procházka.) 




Nové rostiiny květeny moravské. 

Podává Dr. J. Pod péra. 

Eqmsetwi varÍ6|itBa Schleicher 1807. 

Olomouc : Na mokrých rtpaniDách a příkopech podél drábj 
a Vrbátek za mostem směrem ku Blatcům. 

Equisetum variegatum path k přeslíčkám vzáeněji se 
Tyskytujícim ; nicméně Tšak jest zajimavo, že v kraji tak dokonale 
prozkoumaném byla posud přehlížena. 

Equisetum variegatum jest elementem borealnécir- 
cumpolámím, který se vyhýbá vlastnímu pásmu středozemnímu. 
Roste nejraději na rýpaninách, pískem zanesených lukách a mnohdy 
po změně stanoviska zase mizL 

U nás na stanovisku zabírá celé plochy sama a svou temné 
zelenou, smutnou barvou jest již lokalita z vlaku nápadnou. 

Slatiny u Vrbátek mezi Olomoucí a Prostějovem jsou jediným 
zbytkem velkého komplexu slatinného, který rozkládal se po 
všem údolí Blaty. Nyní svědkem bývalé rozlohy tohoto zajíma- 
vého útvaru rostlinného jsou jediné louky většinou kulturní 
a čemavy, pole s černou půdou vysoce humosní, která vzniká 
zoráním a vysušením slatin. Avšak i tento poslední zbytek luk 
zmizí v nedlouhé době. Působením velkých prací odvodůovacicb 
v celém okolí Blaty promění se tyto končiny v úrodná pole, ale 
ztratí pro botanika všeho půvabu. 

Jaksi útulkem vší vegetaci slatinné jsou široké příkopy 
a rozlehlá mokrá místa podél dráhy mezi potokem Blatou a cukro- 
varem Vrbáteckým. Tu jediné lze nalézti vegetaci, kterou bychom 
mohli srovnati s typickými slatinami Polabskými u Všetat a Lysé 
n. L. v království Českém. 

Nejhlubší místa slatiny Vrbátecké vyznačige vzácný mech 
Hypnura (Drepanocladus) hami foliům, který posud byl 



— 75 — 

pozorován velmi vzácně na podobných místech ve střední Evropé. 
Zeleny kryt tvoří Typha latifoHa a T. angustifolia, a mezi 
nimi žloutnou se velké květy pryskyřnika (Ránu ncu lus Lingua). 
Kde přibývá vody, dostavuji se obvyklé na Olomoucku vysoké 
porosty Equi setům limosum. Jinde kryje Carex paludosa 
a G. acuta velká prostranství. K nim druží se Eriophorum 
angustifolium a Cardamine dentata. Ve vodě splývá 
Lemna trisulca. Tento ráz neliší se od obyčejné mokřadni 
vegetace. 

Zajímavější poměry jsou tam, kde tvrdý kryt hustých a vy- 
sokých koberců mechových nabývá vlády. Účastní se tu na 
vytváření mechatiny tyto druhy: 

1. Hojně: 

Bryum pseudotriquetrum, 
Philonotis calcarea, 
Camptothecium nitens, 
Hypnum Kneifii. 

2. Roztroušeně: 
Amblystegium varium, 
Hypnum squarrosum, 
Amblystegium Kochii. 

Počet druhů celkem nepatrný, ale množství, v jakém přispí- 
vají k rázu útvaru velmi nápadné ! Mezi nimi všude prorůstá 
Equisetum variegatum. 

Nadrostem jsou tu četné vrby: 

Salix pentandra, S. alba, S amygdalina, S. fra- 
gilis, S. viminalis, S. purpurea, S. cinerea, S. aurita, 
a dole pod nimi plazí se S. rosmarinifolia. Rostou tu roz- 
troušeně, tu opět v hustších skupinách. E nim druží se linda 
(Populus alba) a osyka (P. tremula). Mezi oběma nalezneme 
i míšence (P. canescens). Tu a tam vyrůstá chudá bříza. Na 
pařezech vrb v rašelině sbíral jsem vysoce vzácný mech Ambly- 
stegium pachyrrhizon. 

Mezi mechovím tvoří v mokru veliké ostrovy Garexstricta, 
C. caespitosa, G. vulgarisa G. tricostata, a zvláštní ráz 
dává tu obrovský všivec bahenní (Pedicularis palustris). 
Později bělá se všude Epipactis palustris, vyrůstá obrovské 



- 66 — 

(budova, v níž večer před bitvou zasedala válečná rada spojencův 
a přijat Weyrotherův bitevní plán). Oba předměty z hrobu 
zachránil a mně laskavě přenechal p. Fr. Tupý, učitel v Křenovicích, 
(Majitel: AI. Procházka.) 

ČÍS. 6. (Vel. 5*7 cm X 5 cm ; celková výška i s výstupkem 
7V2 cm.) V rámečku, jehož vnější i vnitřní hrany značně vystu- 
puji a podobají se dvojitě kroucenému drátu kolem rámce taže- 
nému, jeví se značně na vypuklých místech otřené poprsí P. Marie 
s Ježíškem v náručí. Ve vrchních rozích známé zkratky jmen. 
K horní hraně připojen na. prostředku čtvercový výstupek, pro- 







^f**€kly^ 



ražený vodorovně otvorem na zavěšení. Na výstupku hlava 

Kristova. — Obrázek tento byl po více let dětskou hračkou 

v rodině p. Jindř. Valtra (č. 6.) v Blažovicích, 
(Majitel : AI. Procházka.) 

II. Ikony v podobě skládacích oltáříčkft vyvinuly se z ikonů 
předešlé skupiny. K obrázku připojena v rozích ůška, a do nich 
zavěšena dvířka s výzdobou toliko na vnitřní straně. 

C í s. 7. (Obr. 5.) Pěkně zachovaný exemplář (9-8 cm X 6 Vj cm). 
Prostřední stěna s hlavou Kristovou ve čtvercovém výstupku nad 



— 67 — 

horni hranou má ve vrchní části postavu Spasitelovu sedící na 
tr&ně, vedle něho pak postava Mariina a sv. Jana. Nad hlavami 
známé značky. Za podnož těmto třem postavám jest pásek se 
4 jmény vztahujícími se ke 4 poprsím světců pod nim seřazených. 
Kolem všech hlav vyznačeny široké hladké glorioly, jen gloriola 
Kristova je zdobena. Zbývající plochu po stranách vyplňují zdobné 




závitnice. Plochy dvířek rozděleny jsou po 3 oddílech, z nichž 
každý obsahuje dvé poprsí svatých se jmény na páscích nad 
hlavami. 

(Majitel: Zemské museum Františkovo.) 

Cis. 8. (Obr. 6.) Úhledný tento ikon nalezen byl na polích 
sivických, a dostalo se mi ho od tamního mlynáře p. Bannera. 

Střední část tvoří obrázek v rámci, jehož plochou lomí se 
šĎftrkovitá hrana, rozčleůujíc každou jeho stranu v II trojúhel- 
níčků bílou emailovou pastou vykládaných. V rámci jest poprsí 

5» 



- 68 — 

Matky Boží se stojící postavou Jezulátka, podané slohem byzantsko- 
slovanským, známým dostatečné s obrazů .černých Madon*. Po 
stranách ozdobné svatozáře jsou zkratky jmen. Prostor kolem 
poprsí krášlí spirálovité úponky s lístky; u horní hrany rámce 
naznačuje šest obloučků draperie. Půda vyložena je modře. 

Na křídlech dvířek podány jsou 4 výjevy ze života Spasite- 
lova, a to (počínaje v právo od spodu): 1. Obětování Ježíška 
v chrámě (5 postav); 2. Slavný vjezd do Jerusalema (8 postav); 

3. setkání s plačícími ženami cestou na Golgotu nebo scéna 
některého ze zázračných vzkříšení nebo uzdravení? (10 postav): 

4. na nebe vstoupení (10 postav). Každý výjev označen nahoře 
řádkem kyrilského nápisu. 

Na horní straně střední části tyčí se na sloupečcích dvé 
hlavičky šestikřídlých andělův. Prostor mezi nimi zabírá pole, 
v němž za třemi kalichy vyniká ze základu modře emailovaného 
tolikéž okřídlených poprsí. Nad nimi je opět řádek nápisu a čtver- 
cový výstupek s hlavou Kristovou. 

(Majitel: AI. Procházka.) 

ČÍS. 9. Oltářík téže velikosti a výzdoby jako předešlý. 
Odchylka jeví se toliko na středním obrázku: ve dvojím bohatě 
ornamentovaném rámci vymodelováno poprsí Madony, ana chová 
Ježíška na pravém lokti. Na jiných ikonech bývá Jezulátko vždy 
na levé straně Matčině. — Ze dvířek zbyla jen levá půle. Na 
ploše kolem reliéfů modrý email. — V inventárním sezname 
zapsán jest tento ikon jako „amulet z bojiště u Křenovtc*. 

(Majitel: Národopisný spolek Ve Vlakové.) 

Čís. 10. Exemplář o něco menší než čís. 9. a 8. a shodu- 
jící se s nimi celkovým zařízením i výzdobou nástavku a dvířek, 
z nichž zachováno jen pravé křídlo. Odchylně vypravena jest 
část střední: Štíhlá vzpřímená postava v levo obrácená má roz- 
přažené paže, z nichž pravá vznáší kuželovitý předmět, U nohou 
klečí z pravé strany 6, z levé 5 poslav. Ostatní plochu vyplĎjyí 
úponky a značky, a to nad pravou rukou hlavní postavy MP, 

nad levou s^\/ ^-4 • I tento ikon má půdu emailovanou. Za 

naleziště poznačeny Brankoví ce. 

(Majitel: Národopisný spolek ve VíSkové.) 



- 69 - 

III. Ikonky tohoto druhu jsou pracovány v podobě drobných 
modlitebních knížek čtvercového formátu. Rozevrou-li se, jeví se 
každá půle jako obrázek v úzkém vystupigicim rámečku. Horní 
hrany mají po úSku. Na pevnější uzavření vystupiye uprostřed 
pravé hrany čípek, jenž zatkne se při uzavřeni do úška, kterým je 
opatřena protější hrana. 

Cis. 11. (Obr. 7.) Nalezen u Pratce, velikost 6V2 cm X 3 cm. 
Vnitřní pravá strana má reliéf světce-kněze modlícího se z roze- 
vřené knihy (sv. MikuláS?) Vedle něho anděl opírá pravicí troj- 




ramenný kříž o rameno, levici přidržuje u nohy meč (archanděl 
Michael?). U první podoby je G^a pod nim ŘT, vedle hlavy 
andělovy ^ C a nezřetelná značka, níže X. 

V druhé polovici zobrazena svatá rodina : Uprostřed poprsí 
Krista pravicí žehnajícího a s otevřenou knihou v levici; po 
pravém boku Matka Boží s rukama na prsou přeloženýma, po 
levém poprsí sv. Josefa. Nad hlavami značky MP, • Y, IG— XG, G 10. 

Vkusnou výzdobu mají i vnějši strany. Na přední tyčí se 
z řady polokruhových oblouků trojnásobný kříž s kopím a houbou 
na žerdi po boku. Kolem ramen kříže rozestaveny jsou značky 



-- 70 — 

z liter. Ostatní plochu zabírají kružnice a tvary číslice 6, z kterých 
sestává i výzdoba strany zadní. 

(Majitel: AI. Procházka.) 

Čís. 12. (Obr. 8.) Knížečka téže velikosti a formy, jako 
předešlá. Vnitřní plochy mají obrázky vméstnané v šĎůrkovitýcb 
kružnicích a půdu v rozích bíle, všude jinde modře emailovanou. 
Pravá kružnice má 3 postavy s gloriolami kolem kučeravých hlav, 
sedící u stolu podoby oltářní a držící v levicích tyč na konci 
hvézdovitě zdobenou. Obrázek v druhé kružnici představuje poprsí 
P. Marie s rukama zvedlýma a s Jezulátkem na prsou. 











^ 



8. 



Přední z vnějších, modře emailovaných stran jest. takto 
vyzdobena: Na prostředním ze tří pahorků stojí trojnásobná 
křiž, pod ním lebka. Z pravého pahorku vyrůstá kopí, z levého 
tyč s houbou, naznačenou skupinkou 3 kružnic. Nad křížkem jsou 
dva vénečky, v ostatní prostoře rozestaveno celkem 25 liter. 

Na zadní strané tvoří šnůrkovitá hrana spletitou růžici, 
kolečka a obloučkovou výplň rohův. 

(Majitel: Zemské museum Františkovo. A. 528.) 








J 


iP^ ^M 




1 


i 


^l:; 

s 






«í 




a 






r 


i. 




1 , '. f> ^ 








-.- 


^r^Ě^í 


v 




_-'í 






^1 


a 






J 









— 72 — 

Čís. 13. Úplně shodný exemplář s předešlým chová Mor. 
průmyslové museum brnénské. 

Čís. 14. Z ikonku tohoto, nalezeného u Tučap, zbyla jen 
pravá polovice. V rozměrech neodchyluje se od předešlých tří. 
Také zadní vnější strana jest vyzdobena úplně tak, jak popsáno 
a vyobrazeno u čís. 12. Na vnitřní straně zakryt jest střed 
rámečkem s poprsím svatého, podaného zcela tak, jak spatřiye 
se na ikonku č. 5. (obr. 4.). Ve zbývající ploše umístněno při 
levé a pravé hraně rámečku po miniaturním poprsí, z nichž nad 
každým jsou zřetelné značky. Emailování jest sytě modré. 

(Majitel: Národopisný spolek ye Vidkové.) 

Také u Kobylnic byl nalezen podobný ikon knížkový, byl 
však p. nadučiteli Svobodovi odcizen. 

IV. Závěsné kříže. 

Čís. 15. (Obr. 9.) Malý plochý křížek s hmotným úškem 
nalezen byl v Křenovicích (viz u č. 5.). Má základní tvar kříže 
latinského, vyznačeného v konturách. Vnější úhly jsou ozdobné 
vyplněny. Na lícní ploše vyznačen menší kříž trojnásobný a vedle 
něho kopí a tyč s houbou. Značky kolem ramen nejsou zřetelné. 
Na rubě zabírá celou plochu základního kříže nezřetelně ražent 
nápis o 17 řádcích drobného písma. 

(Majitel: AI. Pocházka.) 

ČÍS. 16. (Obr. 10.) Velký trojramenný kříž ze slabého plechu 
(12 cm X 7 cm). Středem bohaté plastické výzdoby, zobrazující 
nejsvětéjší Trojici, učiněn menší kříž s tělem Spasitelovým, 
vztyčený na napodobené skalce, v niž v dutině jest lebka. Po 
stranách kříže zastrčeny ve skalce kopí a prut s houbou. Při 
koncích nejdelšího z ramen rozdělena značka z velkých vypouklých 
liter IC - XG. Nad hlavou na krátkém břevně 4 vypouklé litery 
podobné H, nad každou pak ležaté co. 

Vrchní část základního kříže jevi nad oblačným pruhem 
žehnající poprsí Boha Otce, pod ním pak mezi dvěma shora se 
snášejícími postavami andělskými vyznačen nepochybně Duch 
svatý v podobě holubice. Pod anděly jsou v rozích vjrpouklé, 
málo znatelné litery. Při okrajích nejdelšího příčného ramene 
v základním kříži vyryt jest kyrilský nápis. Také pod nohama 



— 73 - 

SpasiteloY^ma jest několik liter. Na rubu opatřen je kříž úškem 
a po celé ploše vyrjrtým, bohužel značné otřeným nápisem. 
(Majitel: Zemské museam Frantidkovo.) 

Čis. 17. (Obr. II.) U Blažovic vy oraný zlomek s předešlým 
úplně stejného kříže, jen že s legendou jemnější a ostřeji vy- 
vedenou. Také nápis, pokud na zlomku je zachován, jeví se 
zcela zřetelně. 

(Majitel: AI. Procházka.) 




Nové rostliny květeny moravské. 

Podává Dr. J. Pod péra. 

Equisetum variegatum Schleicher 1807. 

Olomouc : Na mokrých rýpaninách a příkopech podél dráhy 
u Vrbátek za mostem směrem ku Blatcům. 

Equisetum variegatum patři k přesličkám vzácněji se 
vyskytujícím ; nicméně však jest zajímavo, že v kraji tak dokonale 
prozkoumaném byla posud přehlížena. 

Equisetum variegatum jest elementem borealnécir- 
cumpolárním, který se vyhýbá vlastnímu pásmu středozemnímu. 
Roste nejraději na rýpaninách, pískem zanesených lukách a mnohdy 
po změně stanoviska zase mizí. 

U nás na stanovisku zabírá celé plochy sama a svou temné 
zelenou, smutjiou barvou jest již lokalita z vlaku nápadnou. 

Slatiny u Vrbátek mezi Olomoucí a Prostějovem jsou jediným 
zbytkem velkého komplexu slatinného, který rozkládal se po 
všem údolí Blaty. Nyní svědkem bývalé rozlohy tohoto zajíma- 
vého útvaru rostlinného jsou jediné louky většinou kultumi 
a černavy, pole s černou půdou vysoce humosni, která vzniká 
zoráním a vysušením slatin. Avšak i tento poslední zbytek luk 
zmizí v nedlouhé době. Působením velkých prací odvodĎovacích 
v celém okolí Blaty promění se tyto končiny v úrodná pole, ale 
ztratí pro botanika všeho půvabu. 

Jaksi útulkem vší vegetaci slatinné jsou široké příkopy 
a rozlehlá mokrá místa podél dráhy mezi potokem Blatou a cukro- 
varem Vrbáteckým. Tu jediné lze nalézti vegetaci, kterou bychom 
mohli srovnati s typickými slatinami Polabskými u Všetat a Lysé 
n. L. v království Českém, 

Nejhlubší místa slatiny Vrbátecké vyznačuje vzácný mech 
Hypnum (Drepanocl adus) hamifolium, který posud byl 



— 75 — 

pozorován velmi vzácně na podobných místech ve střední Evropa. 
Zeleny kryt tvoři Typha latifolia a T. angustifolia, a mezi 
nimi žloutnou se velké květy pry skyřníka (RanunculusLingua). 
Kde přibývá vody, dostavují se obvyklé na Olomoucku vysoké 
porosty Equisetum limosum. Jinde kryje Carex paludosa 
a C. acuta velká prostranství. K nim druží se Eriopborum 
angustifolium a Cardamine dentata. Ve vodě splývá 
Lemna trisulca. Tento ráz neliší se od obyčejné mokřadni 
vegetace. 

Zajímavější poměry jsou tam, kde tvrdý kryt hustých a vy- 
sokých koberců mechových nabývá vlády. Účastní se tu na 
vytváření mechatiny tyto druhy: 

1. Hojně: 

Bryum pseudotriquetrum, 
Philouotis calcarea, 
Camptothecium nitens, 
Hypnum Kneifii. 

2. Roztroušeně: 
Amblystegium varium, 
Hypnum squarrosum, 
Amblystegium Eochií. 

Počet druhů celkem nepatrný, ale množství, v jakém přispí- 
vají k rázu útvaru velmi nápadné ! Mezi nimi všude prorůstá 
Equisetum variegatum. 

Nadrostem jsou tu četné vrby: 

Salix pentandra, S. alba, S amygdalina, S. fra- 
giiis, S. viminalis, S. purpurea, S. cinerea, S. aurita, 
a dole pod nimi plazi se S. rosmarini folia. Rostou tu roz- 
troušeně, tu opět v hustších skupinách. K nim druží se linda 
(Populus alba) a osyka (P. tremula). Mezi oběma nalezneme 
i miSence (P. canescens). Tu a tam vyrůstá chudá bříza. Na 
pařezech vrb v rašelině sbíral jsem vysoce vzácný mech Ambly- 
stegium pachyrrhizon. 

Mezi mechovím tvoří v mokru veliké ostrovy Garexstricta, 
C. caespitosa, G. vulgarisa G. tricostata, a zvláštní ráz 
dává tu obrovský všivec bahenni (Pedicularis palustris). 
Později bělá se všude Epipactis palustris, vyrůstá obrovské 



— 76 - 

Eupatorium, černají se celé ostrovy Scirpus Tabaernae- 
montani společně s Carex pseudocyperus. Nejyíce mne 
zajímal nález hruštičky Pirolarotandifoliana hluboké slatině. 

Jinde rákosí porťkstá velké plochy. Mezi mechem podařilo 
se mi nalézti hojně tu rostoucí, ale rákosím ukrjrtou, vzácnou 
Orchideu Sturmia Loeselii. 

Na mokrých místech u břehu tůněk spatřujeme všude 
Ranunculus sceleratus a Veronica Anagallis(f. ana- 
galliformis Boreau se žlaznatým květenstvím). 

Mohu podotknouti, že dle laskavého sdělení p. prof. S p i t z- 
nera v Prostějově jest v jeho herbáři exemplář E. varie- 
gatum, sbíraný Bubelou u Vsetína. Nález ten posud nikde 
nebyl uveřejněn.^) 

Calamagrostís pseudophragmítes Baumg. 1816. 

Syn.: C. littorea P. Beauv. 1812. 

Olomouc : Na břehu Bystřice ve vrbovém křoví mezi Hrabou 
Vodou a Hlubočkem. 

Tráva svým vzhledem a zvláště statným květenstvím nápadná. 

Náleží mezi elementy evropsko-sibiřské, a Rýn tvoří asi její 
západní hranici. Odtud roste roztroušeně v údolích horstev, 
Alp,. Sudet a Karpat až po Banát Na severu bývá vzácně ve 
Švédsku, na východ ve střední a jižní Rusi, záp. Asii, na Tibete 
a v Sibiři. Na jihu setkáváme se s ní ještě v horní Itálii, v Srbsku 
a Bulharsku. 

Naleziště naše v hlubokém údolí na úpatí Jeseníka jest 
v souhlase s českými stanovisky, kde tato tráva podobně na 
úpatí Krkonošském u Spindelmůhle, při Orlici u Kostelce nad 
Orlicí a v Polabí u Staré Boleslave a Kostelce n /L. byla sbírána* 

Myosotis suaveolens Waldst et Kit 1809. 

Syn: M. lithospermifolia Willd. pro var. M. scor- 
pioidis Horném. 1813, M. alpestris Bertol. 1835, Čelakovský 
Prodromus 297 (1868), Analytická květena (tři vyd.). 

') v pravé došlých Verhandlungen des naturforschenden Vereines 
in BrQnn, XLUL, 1904 (vySlo 1905), str. 40.. uvelejĎuje p. inženýr A. Wildi 
též E. variegatum Schl. z pHkopA na dráze Brno — Vejvanovice pfí pravém 
bfehu Svitavy. Domnívá se, že byla tato pfeshčka vrbami na toto stanovisko 
pfenesena. (Připsáno béhem tisku.) 



— 77 — 

Olomouc: Na výslunném kopci fečeném Skalka mezi Seničkou 
a Gakovem. 

Wettstein ve Schedae ad florám exsiccatam austro- 
hungarícam IV. p. 61. (1886) pod číslem 1410. podává po prvé 
v novější době rozbor této rostliny, která dříve byla popletena 
s M. alpestris Schmidt. M. suaveolens liší se však od 
M. alpestris listy přízemními a doleními lodyžnimi užšími, 
kratšími, volně ve dlouhý řapik zúženými (poměr v délce 
řapíku k čepeli dělá 2 : 1), pak volnějším, oddálenějšim kvě- 
teDstvim, většími a hlouběji dělenými kalichy a po odkvětu odstá- 
vajícími, kalich 1—2 dvakrát délkou přesahujícími stopkami 
květními. 

Co se týče zeměpisného rozšíření, jsou naše zprávy posud 
chudý, poněvadž rostlina nebyla vždy rozeznávána od M. alpestris. 
Tolik však lze říci, že náš druh je druhem teplomihiým rázu 
pontického, který postupuje z Čech, kde na vápencích okolí 
pražského a na čedičích sev. Čech roste hojně. Moravou — kde 
posud byl přehlížen — Dolními Rakousy, Uhrami, Gharvátskem, 
Istrii, na poloostrov Balkánský (vysokohoří), na Kavkaz a Krym. 

Beck ve Flora von Niederósterreich II., 970 (1892), pokládá 
naši rostlinu za odrůdu M. silvatica a domnívá se, že znaky, 
které Wettstein pro M. suaveolens uvádí, nejsou stálé. 
Již v Istrii, ještě více v dinarských Alpách jest M. suaveolens 
s M, alpestris spojena četnými přechody. 

Pokud jsem mohl u nás jednak v Čechách, jednak na 
Moravě rostliny v přírodě pozorovati, vždy nabyl jsem pře- 
svědčení, že v našich krajích jest M. suaveolens dobrým 
druhem. 

Stanovisko této pomněnky jest zajímavým ostrovem teplo- 
milné květeny v horním úvale Moravském. 

Údolí Křiby mezi Seničkou a Gakovem, kterým potok Blata 
protéká, patří k nejlepším stanoviskům rostlinným na sev. Moravě. 
Ráz shoduje se celkem s rázem, s kterým se setkáváme dále na 
jih. Stráně, příkře se sklánějící do údolí Blaty porůstá jednak 
les borový, jednak křoví, jednak stepní traviny. 

Ovšem nenalézáme tu přesných odlišení mezi lesem a tra- 
vinou; zvláště na postranních roklích, kde vegatace jest velmi 
bohatá, dostavuje se ráz stepní, a borovice jen stojí osaměle, s vět- 
?eini daleko rozestřenými. Na bUzku rostou jen líska, růže, bříza neb 



- 78 — 

hloch. Na jaře modrá se všechna stráĎ tísíci květy konikleco- 
výrai (Pul šatili a g ran dis), a raezi modrými zvonci bělají 
se prostory, které tvoří Androsace elongata, Draba věrna, 
Sisymbrium Thalianum, k nim se druzi Veronica Dil- 
lenii. Z mechů jen Hypnum rngosum, z lišejníků Cladonia 
rangiíerina a C. furcata doplňigí obraz. Za měsíc mění 
se úplně rostlinstvo. Popelavé hlavičky tvořené ochmýřenými 
nažkami koniklece závodí s bílou barvou, kterou působí lomikámen 
(Saxífraga granulata) a s červení smolničky (Viscaria). 
Pod nimi žloutne se všude Cytisus ratisbonensis* 

Z ostatních rostlin provázejících naši step uvádím: Aspe- 
rula galioides, A. cynanchica, Trifolium alpestre, 
Myosotis strícta, Avena pratensis, Anthoxan thum 
odoratum, Sedům acre, Cerastium glomeratum, 
Peucedanum oreoselinum, Potentilla alba. Pote ri um 
Sanguisorba. 

Jinde modrá se v tisících kusech tu rostoucí divizna (Ver- 
bascum phoeniceum). Vedle ní setkáme se s travou Avena 
teiiuis. 

Na kopci Skalce, na konci údolí Křiby setkáváme se s touž 
vegetací. Přistuptge tu jen Centaurea axillaris. Na podzim 
Seseli glaucum stává se jediným pánem. Jen tu a tam dokvé- 
tají chrpa (Centaurea rhenana a C. scabiosa) a hvozdík 
(Dianthus C arth us i anorum), rozrazil (Věro ni ca spi ca ta). 

Brunella grandiflora X laciniata. 

Olomouc : Na svahu v rokli nad Olšany, na Babce, ve společ- 
nosti B. grandiflora hojně. — Na stráni na počátku údolí 
Eřiby nad Seničkou s oběma rodiči. 

Náhodou nepodařilo se mi nalézti na stanovisku olšanském 
6. laciniata, ač rostlina ta roste velice hojně v blízkých lomech 
grygovských a tu též s B. vulgaris tvoří míšence. Na tento 
zjev upozornil již Beck (Schedae ad florám exsiccatam austro- 
hungaricam, IV., 67, 1886), kde při čísle 1419 zcela správné 
uvádí pozorování, že tam, kde se vyskytuje B. grandiflora 
samotná, má vždy listy celokrajné, naopak míšenec má 
listy po B. laciniata vykrajované. Najde-li se pak míšenec 



— 79 — 

jen ve společnosti B. grandiflora, vysvítá, z toho, že budto 
B. laciní at a na stanovisku rostla a vyhynula neb posud na 
blízku roste a jest přehlížena. 

Brunella grandiflora X vulgari8. 

Olomouc: Na stráni na počátku údolí Kfiby nad Seničkou 
s B. laciníata, B. grandiflora a B. grandiflora X laci- 
ní at a hojně. Míšenec na stanovisku mezi rodiči hojné se vysky- 
tující a snadno na místě poznatelný. 




zprávy vědecké. 



Posměšná píseň na sedláky pro robotnf vzpouru 

z roku 1821. 

Podává Rudolf Dvořák. 

PIseĎ tu nalezl jsem v aktech, uložených v archive mini- 
sterstva vnitra ve Vídni, jimiž jsem se probíral, hledaje doklady 
k robotní vzpouře selské, vypuklé r. 1821 na Moravě. Tehda 
sedláci na Moravě, zvláště v kraji znojemském a jihlavském, 
přetíženi jsouce povinnostmi a dávkami všeho druhu, hromadné 
odepřeli vrchnostem robotovati. Zprotivilost nabyla povážlivých 
rozměrů, třeba sedláci pfi tom se nedopouštěli násilnosti, a veškero 
úsilí úřadů vrchnostenských, krajslcých, ano i zvláštní komise 
guberniálni, podporované vojskem, nedovedly toto hnutí potlačiti 
nadobro. To se podařilo teprve, když spojená dvorská kancelář 
vypravila do pobouřených krajů zvláštního komisaře, svob. pána 
Mayema, který většinou mírnými prostředky přivedl sedláky zase 
k poslušnosti. Mnoho náčelníků selských a jiných vynikajících 
účastníků vzpoury bylo však přece potrestáno bitím holí a 
vězením. 

Těchto události týká se píseň. Původce její není znám. 
Policejní ředitel brněnský Petr Muth, který ji spolu s jinjmi 
zprávami odeslal do Vídně presidentovi dvorského úřadu policej- 
ního, hraběti Sedlniekému, praví o ní: „Připojená báseíu 
složená dle udání v kraji znojemském, obsahuje líčení 
v kraji znojemském a jihlavském způsobem rolníkovi přístupnýiHt 
s potřebnými naučeními a napomenutími pro sedláka. ***) Ze píseň 
nepochází od sedláků, jest patmo z posměšného obsahu jejího, 



1) Polic, ředitel Muth hraběti Sedlniekému dd. 28. července 1821. AkU 
policejní, fasc. 868, čís. 7710, 4834 a 4841 v arch. min. vnitra. 



— 81 - 

spíše lze souditif že ji složil některý úřednik vrchnostenský. Obsah 
její seznamuje nás netoliko stručně s průběhem tehdejší vzpoury 
robotni, nýbrž líčí také dosti případně stav lidu poddaného za 
téch dob. 



Andante, 



I I 



isi^Ér^^^^i^p^^ 



-^d 



^^^É^lf^^ 



^^^^mmm^^m 



f & <: 






pĚigif^^il^^ 



^^^^^^^M 



fe. 




^ř=N^^ 



^ 



g f^^^= }^-Mb^=d 



— 82 — 



J^.^i=id:=í^ 



^mm 



:ízz3ciz»i 



BEfc 



3ir:tz^f:---t 



^ 4 * ? 



■ťrr 



irizt: 









-U— I — I- 



^^^=1 



m 



ti t ti 

_, ip: — »-- 



^^ 



!• Tisíctého dvacátého osmistého prvního 

Zlej duch vlez z jara v sedláky a hned z vnuknutí jeho 
Radili se na jarmakách, trhách a kde se sešli, 
Co a jak by dělat měli s robotou a desátky. 

2. Vino, pivo a kořalka dodala jim rozumu, 
Uzavřeli mezi sebou, že nechcou mít robotu, 
Svoje zdání, skrze psaní druhým oznamovali. 
Vyslance své, ves ode vsi, s kurendy posílali. 

3. Řkouce, víme, že Císař Pán je s vším vojskem ve Vlašich, 
Vrchností se nic nebojme, nebo nás je víc než jich, 
Žádného neposlouchejme, nechf si jak chcou mluvěji. 
Jenom na svým pevně stůjme, nic s námi nespravějí. 

4t. Přísně všem zapovídali, nejezdit na robotu, 
Sice že je vypálejí, jestli svolejí tomu: 
By se ničeho nebáli, že se jim nic nestane. 
Když rozkazu neposlechnou, že robota přestane. 

5. S veselým srdcem a rádi všechni tomu svolili, 

O to spíše, poněvadž vždy všichni na to myslili. 
Neb robota odjakživa sedláků netěšila, 
Stále sobě vinšovaH, aby brzo přestala. 

6. Jak jenom robota usne, chtějí zbudit desátky. 

Se smíchem si povídali, to vezmem kněžím taky. 



- 83 — 

Potom teprv zbijera vSechny, vovce i 8 vovčákama 
A naposled Oficiry, budem sami pánama. 

7. Ach! nebohí sedlákové, váš oumysl vám chybí, 
Toto vaše zprotiveni přivede vás do bídy, 

Co jste měli, prochlastáte, dluhů si nadéláte. 
Robotovat, desátek dát po vejprasku musíte. 

8. Ti, co vás v tom naváděli, ti dostanou odplatu, 

V krátkým čase stát se může, že přijdou v ruce katu, 
Budou od něj povýšeni, mezi nebem a zemí. 
To bude slavná památka našeho pozdvižení. 

9. Máte příklad z Bonaparta, který byl císař možný, 
Měl své vojska a dost zbraně, přece byl přemožený, 
Vy jak se snad spoléháte na své vidle a kosy, 
Několik vostrejch kartáčů celej váš plán pokazí. 

10. Již po druhý začali ste skrz roboty zbouření. 
Po každý pak skrze vojsko byli ste přemoženi. 
Husaři a granatiři, a něco od Orelly 

Platili vám důstatečně holima po p .... . 

11. Po třeti neprubirujte, to se kor nepodaří. 
Dejte, co Božího Bohu, Císařovo Císaři, 
Proti prachu a volovu kůže vaše je slabá, 
Trest smrti čeká každého, kdo nectí zemopána. 

li Všichni, kteří pokoj ruší, zemopána hněvají, 
Poněvadž jeho řízeni na odpor se stavějí, 
Kdo se mocnosti protiví. Bohu neposlušný je. 
Což jiného než trest smrti on sobě zasluhuje. 

13. Skne tuto slavnou komis, kterou CisařPán s vojskem k vám vyslal. 
Jakož také skrz ten patent, kterej vám do rukouch dal, 

Jen si ho čtěte pozorně, a tak poznat můžete 
Jeho vůli a kterak se dle něj zachovat máte. 

14. V kterém vám dost zřetedlné ke srozumění dává. 
Že on se vší svojí mocí chce chránit panské práva, 
A poroučí vám každému, vrchnosti své poslouchat. 
Jí povmné služby konat, daně určitý skládat. 

^ó. To je důkaz jeho lásky, že vás vpravdě miluje, 
Je pán života i smrti, od híiěvu se zdržuje, 

6* 



- 84 — 

Moh by trestat, napominá, kofle se jeho moci, 
Ne ale jenom na oko, jak dělají pokrytci. 

16. Když vám někdo ubližuje, k tomu se utíkáte. 
Aneb ve své velké bídě kde pomoci hledáte. 
Jistě že u své vrchnosti, kterou opustit chcete. 
Když v čas setí na robotu žádnej poslat nechcete. 

17. Při ujímáni svých gruntů každej ste přislíbili. 
Všechny dané, služby konat, které předci činili. 
Což vše v starších urbariách psané se vynachází. 
Zde vám svědomí říct musí, že ste v té věci lháři. 

18. Sám Bfih lidu přikazuje, poddaným vrchnost svou ctil 
A všechny její rozkaze bez odporu vyplnit: 

Který se odbojní staví, činíc všechno svou hlavou. 
Jak časoTých, tak věčných trestů dozajista neujdou. 

19. Protož se i vám tak stane, nežli se nadějete, 
Trest mocnáře skrze vojsko na sebe přivedete; 
Bude mnohej pykat pozdě, té svojí nemoudrosti. 
Že sebe, ženu i děti uvedl do ouzkosti. 

20. Jste hodní kamenování od těch, co pol nemají. 

Neb chcete skrz svou bezbožnost způsobit všem hlad v zemi 
Co ze svých rolí sklidíte, sami zase strávíte, 
O vojsko a lid ostatní žádnou starost nemáte. 

21. Kdyby pole vrchnostenské neoseta zůstala, 
Dozigista že by z toho nouze povstat musela: 
Od koho by pekař, pecnář obilí kupovali. 

Když by na panskejch špejchařích na prodej nic neměli. 

2ž. To vidouce obec jedna, nechtíc jmenovaná být, 
2e již rozseté obili na zmar by mohlo přijít. 
Které vy dle povinnosti zavorat ste nechtěli, 
K vaší hanbě a potupě z lásky to udělali. 

23. Aby vám tím dokázali, že lepší rozum mají 
A o vše obecné dobré víc než vy se starají. 

Ten čin jim slouží k pochvale, před všemi, kteří to zví, 
A již také obdrželi chválu od své vrchnosti. 

24. Jak se toho zdověděla slavná císařská komis, 
odeslala oné obci psaný chvály plný spis, 



— 85 — 

Kterej na budoucí Čase dobfe schovaný bude, 

A i budoucím potomkům vždy ke cti sloužit mfiže. 

25. Víte, že i vám milé jest, když do města přijdete, 
U pekafe chléb, žemličky a kahánky najdete. 
Oni nejvíc to obilí od vrchnosti kupují^ 

A to vy zkazit chcete s tou vaší zlou nevolí. 

26. Dejte pozor, byste pozdě robot nelitovali, 
Kdyby se někdy stát mělo, a roboty přestaly, 

Z platu jeden víc udělá, než dva i tři z roboty, 
Však víte, kdy ste začali, a kdy ste vypráhli. 

27. Kdyby panské pole hnojem sesileny nebyly, 
Příčinou darebnou vorby málo by z nich sklidili. 
Darmo bych o tom více psal, proč ste to tak činili, 
Vaše starost byla jenom, abyste dni odbyli. 

^. Větším dílem volí byli starší nežli voráči, 
Robotu vždy odbejvali děvčata neb pohunci: 
Až za ni musíte platit, to zcela jinač bude, 
Sám hospodář musí donést do důchodu peníze. 

29. A jestli jich mít nebude, musí prodat, kde co má. 
Jinší pomoci nebude, exekuci se mu dá, 

Posledně se mu prodá dům, a on musí v podružství. 
Až do smrtí hlavu drbat skrze jeho bláznovství. 

30. O desátkách slušná věc jest i vám něco oznámit. 
Že by tak, jak vy myslíte, přestaly, to nemůže být; 
Desátky sou mnohem starší, nežli vy si myslíte, 
Hlídněte jen v starej zákon, začátek jich najdete. 

31. Židé v zemi zaslíbený desátky již dávali 

Svojim knězům, všech užitků, by živi býti mohli; 
Dávaly se, dávat budou, vy to nepředěláte, 
6udete-li za ně platit, stokrát hůř vám to bude. 

32. Desátky sou k vyživení duchovenstva určitý, 
Rozvažte si to jen moudře, jak budou bez nich živi; 
Nejsou-li pak knězi lidé, že musejí jíst a pít, 

By mohli život zachovat a vás ve víře. cvičit. 

33. Když se vám dítě narodí, kďo mu křest uděluje. 
Když někdo z vás nemocnej je, kdo pak ho potěšuje, 



— 86 — 

Když pro rozličnou zlou nemoc každej se jej štítíte. 
Duchovního třebas v noci a v zlé cestě voláte. 

34. Mnohé jiné obtížnosti a starosti ten stav má, 

A které vaším rozumem vám poznat není možná: 
Dávejte jim čest a vážnost, jak na jejich stav sluší, 
Jen nevybírejte pro ně, jako Kain to nejhorší. 

35. Zdaliž stádo bez pastýře může k užitku vám být, 
Nebude-li větší škodu než užitek působit: 

O! jak rádi a ochotně od pasení platíte, 

Když jen dobrého pastýře někde dostat můžete. 

36. Mnohem více na dobytek než na své duše dbáte. 
Když svým duchovním pastýřům desátek odpíráte: 

Za všechnu od nich k vám službu, která vás k nebi vede. 
Ne všichni, však velmi mnozí, tuze neuznali ste. 

37. Proč pak ste tak rozčertěni, dyf vám není kor tak zle, 
Nemáte kabát plátěný a dřevěný pantofle. 

Ani příbedří z vodkorku, střechu dmma přikrytou, 
Komíny z proutků spletený, netáhá vůl s kobylou. 

38. Domy, maštale, komory větším dílem klenuté, 
Vokna sklenné, tuplované, štíty z cihel parádně, 
Dobytka tažného hojnost a dojného v té míře, 
Vovcí, sviň dost a drůbeže, jako v nějakém dvoře. 

39. Bankocetle vás zpyšnily, měli ste sta, tisíce. 
Ty časy sou pominuty, sotva přydou kdy více: 
Mnozí jich juž toli měli, chcouc s nimi pod koze stlát, 
Jakmile k sníženi přišly, začali ste hned mumlat. 

40. A- brumtáte neustále, nic vás nikde netěší. 
Ani pokoj, ani vojna, ani laciný časy: 

Rád bych věděl, co pak chcete, vy snad sami nevíte, 
Představte si tento obraz, robotu v něm spatříte. 

41. Když hospodář svůj grunt pustí synovi neb zeťovi. 
Zanechá sobě vejminku, v každé tratě dvě míry. 
Kterou ten jeho nástupnik pro něj zdělávat musí, 
Vorat, hnojit, zaset, vláčet, vše udělat^ jak sluší. 

4á. Rovněž i tak na ten způsob vaši předci s vrchnosti, 
Které to panství patřilo, v podobnou smlouvu vešli: 



— 87 - 

Přislíbili své vrchnosti svou tělesnou poddanost, 
Zavázali se ji také robotovat na věčnost. 

43. V ten čas bylo lidu málo, mnohé panství veliké, 
Vrchnosti se vždy snažily rozmnožit poddané své: 
Vyhlídly šikovná místa, kdežto vsi zakládaly^ 
Lesy vysekat nechaly, pole, louky dělaly. 

44. Ifnohé domy vrchnost sama svým nákladem stavěla. 
Pole, louky i dobytek, polní nářadí dala; 

Obili zimní i jarní, jak na chléb i k zaseti 
Dostal ten novej hospodář do začátku živnosti. 

fó. Někteří zas sami sobě domy stavět nechali. 
Od vrchnosti plac k staveni, pole, louky dostali, 
Co se jim nedostávalo, s tím jim vrchnost pomohla, 
Na ten a takovej způsob každá ves se začala. 

46. Ti noví obyvatelé mívávali též lhůtu, 

Že skrz deset let v začátku nekonali robotu; 
Kdo darebně hospodařil, vrchnost ho pryč zahnala 
A podle svojí libostí jinýmu ten grunt dala. 

47. Potom když sq lid rozmnožil, a kdo šetřil, zásobil, 
Zakoupil si raděj svůj dům, by z něj zahnanej nebyl, 
Kterej stál snad za pár tisíc, a on pak tolik neměl. 
Po dost malém pakatelů své vrchnosti uplatil. 

48. Ačkoliv vám svobodno jest vaše domy prodati. 
Však bez vědomí vrchnosti nesmí se přec státi; 
Dyf zápisy v kancelářích až podnes se dávají, 
Zdaliž pak to není důkaz, že ste pořád poddaní. 

49. Nyní komu ten grunt patřil, na kterým zůstáváte, 
Ty pole, louky čí byly, které vy užíváte, 

A dokud ten grunt a vy v něm na tom panství zůstane. 
Věřte tomu dozajista, robota nepřestane. 

50. Konejte ji raděj stále a z mnohej povinnosti, 

Vyvadle se s tou Ghramostou,^) co řek, že jen z milosti. 

Ostatek zanechám v péře, nechci ho tuze hanět, 

Můž být, že svou hloupost pozná, a sám se bude stydět. 



') Mini se Chromý, hospodský z Ostrova, z hlavních náčelníků vzpoury. 



— 88 — 

5L Jestli se pak nepolepší, trestejte vy ho sami, 
Neberte ho nikdá sebou, když ste někam volaní, 
Af zůstane s volma doma, neb jé nehoblovaný, 
K tomu tuze prostořečný, přived by vás do hanby. 

52. Kdo před ho^y tuze vejská, po nich zajisté pláče, 
Vám taky ta radost vaše brzo proměnila se, 
Zdaliž pak. vám až dosavad, jak prve dopisujou, 
Jistě že ne; ale proč pak? migi p . . . . voteklou. 

53. Někteří přej sto padesát, jiní méně dostali, 
Museli mít dohřej držák, jestli živi zůstali. 
Doufám, že z nich ani jeden nežádá repetici. 
Nedělejte víc da kápo takových hloupých věcí. 

54. Chudému je dovoleno, bohatého poprosit, 
Slabej ale vždy mocnému povinen jest se kořit: 
A kďo to tak konat nechce, co má k očekávání, 
První ten nic nedostane, druhej by byl trestaný. 

55. Poděkujte Bohu svému za tu velikou milost. 

Že nemáte tuze přísnou, tak jako jmde vrchnost, 
Nežádá nic nemožného, v ničemž vás nesužuje. 
Chce mít jenom co slušného, kde možno ušanuje. 

56. Zanechejte pejchu, lenost, nestřídmost v jídle, v piti. 
Oblibte si křesťanskou cnost a pravé náboženství: 
Vzdělávejte roli dobře, šetřte vomí nádobí, 
Netejrejte váš dobytek, vyhněte vinopalní. 

57. V zimě, když čas postačuje, přebírejte obilí, 
Neb kdo nečisté zasévá, zase smotlachu sklidí. 
Nelitujte při tom práce, dobře se vám vyplatí, 
Každý, kdo ho od vás koupí, dražej vám ho zaplatí. 

58. Jestli sami nemůžete, dejte to dětem dělat, 
Oni mají dobré oči a zvyknou doma sedat: 

Když jim moudře nařídíte, mejtník za den přeberou, 
Alespoň vám na zklouzačce obuvu nezederou. 

59. Budete-li moct při nich bejt, hleďte jen co povídat, 
Musíte, by rozuměli, tenkrát fajfku z huby dát: 
Mluvte k nim vždy přívětivé, bez klení a zlobení. 
Nejvíce o Pánu Bohu a o jejich spasení. 



— 89 — 

60. Vedle je vždy k poslušnosti, s rozumem je trestejte, 
Bezbožné rozpustilosti provozovat nedejte: 

Jestli svou chybu poznají, za odpuštěni prosí, 
Slibiyíee polepšení, tenkrát trest počkat musí. 

61. Když prosící neslyšíte, sliby nepřijímáte. 

Pro malou jak pro velkou véc vždy stejné je trestáte, 
Tím je myslíte obměkčit, zatím je zatvrdíte, 
Xa místě jejich zlepšeni pokrytce z nich děláte. 

62. Samé biti nespomáhá, jen děti zvolovati, 

Posledně přivyknouc k tomu, všechnu lásku k vám ztratí: 
Místo otců tyranama vesměs vás nazývají, 
Jak jen dost málo odrostou, rádi vás opustějí. 

63. A když vy jednou zemřete, od vás zkažené děti 
Misto modleni a pláče budou se veseliti: 

Řkouc: Dobře tak, však sme měli vždy víc bití než ji3la, 
Nikdá sme neuslyšeli od nich dobrého slova. 

64. Protož vy, milí vlastenci, už jen se polepšete. 
Všech svárů a nepokojů všemožně se varujte. 
Platte vaše povinnosti beze všeho nucení; 

Každej má své obtížnosti, žádnej stav bez nich nejni. 

65. Koho se zde něco teklo, nechf mně z lásky odpustí, 
A komu se to dlouhý zdá, af si, co chce, vypustí; 
Mnoho věcí v málo verších zkrátka říct nejni možná, 
Bezpečný sem v svém svědomí, že je to pravda věrná. 

66. A jestH mimo nadání přece by něco bylo, 

Co by v opravdové pravdě jinač se bylo stalo. 
Kdo to lépe vi, af řekne, uvěřit připovidám. 
Však ale ne jako Bohu, to si napřed vyjímám. 

* ♦ 

Nález brakteátů z doby Přemysla II. Otakara 
u Josefova při Hodoníně. 

Sděluje ředitel Josef KlvaAa. 

V březnu r. 1901 obdržel jsem od správce školy josefovské 
p. Josefa Kapice zprávu, že nalezen byl u Josefova hrneček 
s mincemi, jejichž ukázka přiložena, a dotaz připojen, jsou-li to 
skutečně mince; ano-li, jakého druhu? 



— 90 — 

Mince byly brakteáty, a protože učiněn tu nález hromadná, 
hleděl jsem jednak o nálezu jeho dosici podrobnějších zpráv, 
jednak pokud možno z něho co nejvíce získati a podle získa- 
ného materiálu přesněji určiti, ze které doby pochází nález. 
Zprávu o nálezu podal mi velice ochotně p. správce školy 
Josefo vské, který také, pokud možno mu bylo peníze sehnati, 
mně je i s kouskem nádoby odeslal, a určeni dobysdéHI laskavě 
nejlepší znalec numismatiky moravské p. inž. I. L. Červinka 
v Uher. Hradišti, začež jim tuto srdečné diky vzdávám. 

' Kdyžtě nyní moravské museum Františkovo stalo se zem- 
ským, neváhal jsem odevzdati celý nález, pokud se do rukou 
mých dostal, i s ukázkou nádobky, v níž peníze nalezeny, tara, 
kam všechny nálezy moravské njmí patří: do musea toho, 
a podávám v následujících řádcích k celému nálezu (na půl tře- 
tího sta mincí) několik slov doprovodných. 

Mince byly nalezeny na obyčejné, neštěrkované cestě, která 
od Josefova u Hodonína vede ke studni, k niž denně honívá se 
dobytek jako k napajedlu. Cesta má dosti značný svah, a každým 
rokem bylo proto z ní odplaveno něco pĎdy. R. 1901 byla sněhem 
a vodou koncem února hlína tak odplavena, že hrnec, ve 
kterém byly mince, patrně vyčníval ze zSmě. Náhodou kráva 
při hnaní ke studni kopla do hrnce a vyrazila jej ze zemé. 
Mince se rozsypaly po blátě, což zpozoroval soused Martin Turek, 
který krávy hnal ke studni. Na jeho pokřik, že našel poklad, 
sběhlo se několik osob, a o mince hned na místě, jak často 
bývá, svedena hotová rvačka. Každý uchytí, co mohl, a mince 
proto rozšířily se po celé osadě. Několik jich přišlo i mimo osadu. 
Horlivosti a píli p. správce školního se však přece podařilo 
asi polovinu minci sehnati a mně i s kouskem nádoby odeslati, 
čímž učinil se p. správce o zemské musejní sbírky velice zasloužilým. 

Na místě, kudy nyní vede cesta, byla před dávnými časy 
osada Kukvi^ce, která zanikla za XVIL století. Nynější Josefov 
založen za Josefa II. Nález mincí učiněn dne 5. března 1901. 

Nádoba, v níž byly mince, byla neopatrností rozbita 
tak, že z ni zbyl pouhý střep. Střep ten, vně i vnitř i na lomě 
černý, tuhovaný, poukazuje k tomu, že nádoba byla hrubé v ruce 
dělána. Jest v hořejší polovině dvěma rovnými čarami a dvěma 
nepravidelnými vlnovkami zdobena, misty až 5 mm tlustá. 



- 91 - 

Mince samy nebyly stejného ražení. Typy zastoupených 
kolků vybral jsem zvláště, a patří tedy tylo také do nálezu 
josefovského. Jsou to kusy, na nichž ražba je nejzřetelnější. 
Všechny brakteáty josefovské patří mezi t. zv. menší plecháče 
a nejsou proto asi stejně ostré, jelikož jich bylo nejspíše několik 
najednou raženo, anebo nějakými měkkými kolky, jež se 
snadno otřely. 

Nejčastěji, u více než poloviny penízů jsou vyraženy 
dvě ryby s přilbami. Dosti časté jest korunované poprsí, držící 
ve zdvižených nikách koule. Na několika jsou dvě věže pod stře- 
chou, harpye korunované s mečem v jedné a se znakem vévodství 
Rakouského v druhé ruce, nejméně jest penízů s věží nad branou, 
dále s rybou nohatou nebo s přílbou nad pavézami, z nichž 
pravá nese zase rakouský štít a mezi přílbou a pavézami 
písmenka R E X, na konec s nezřetelnou hlavou jakousi a konečně 
s korunovaným králem, majícím v pravé ruce državu a v levé žezlo. 
Bližší a určitější popis podá zajisté některý z našich 
numismatikův. 

Podotčeno jen budiž, že brakteáty jsou vesměs moravských 
ražeb a že vyskytly se i na několika jiných místech moravských 
(u Nov, Hvězdlic, •Ivančic, Přerova a j.). 

Pouze harpye se znakem rakouským (břevno ve štítě) a 
přilbice nad pavézami se slovem ,rex" mluví. Ostatní typy jsou 
němé. Z našich českých panovníků byl jenom Přemysl II, Otakar 
vévodou rakouským,^) a byly tedy mluvící mince raženy v letech 
mezi 1251—1276. Ostatní brakteáty, jevící celkem týž ráz, 
nejsou asi starší. 



1) Známe též dle tfděleni p. I. L. Červinky peníz s opisem Otakarus 
rejc, kde na rubě opírá se král o étit rakouský. 




zprávy spolkové. 

A. Zprávy z Moravské musejní společnosti. 

1. Zprávy z druhé třidy odboru vědeckého za období 1904—5. 

Schůze 1, konána dne 17. listopadu 1904 v posluchárně 
fysikálniho ústavu české techniky. Přednášel pan MUDr. F. K. 
Studnička, docent české techniky, ^o parietálnich orgá- 
nech obratlovcův*. 

Přednášející uvedl předem pojem parietálnich orgánův a 
stručné dějiny objevu těchto orgánů, promluvil pak o všeobec- 
ných poměrech morfologickych a genesi jejich a podal různé 
Iheorie těchto orgánův. Přednášku svou doprovázel demonstracemi 
vlastních preparátů mikroskopických, které předvedl objektivně 
projekčním mikroskopem. V řadě dvaceti preparátů zastoupeny 
byly parietálni orgány všech skupin obratlovcův. Mikroskopické 
struktury orgánů parietálnich ukazoval na četných výkresech 
vlastních, provázeje jednotlivé ukázky upozorůovánim na zají- 
mavé podrobnosti. 

Schůze 2. konána dne 26. ledna 1905 v zasedací síni 
musea Františkova. Přednášel pan Ph. Dr. Vladimír Novák, 
professor české techniky, ,,o početních vztazích ve spek- 
trech*. 

Přednášející zmínil se v úvodě o propracovanosti optiky 
po stránce theoretické, připomenuv některých význačných pří- 
kladův o tom. Jsou však dosud partie optiky, kde theorie teprve 
jest v počátcích. Mezi tyto partie náleží theorie stavby spekter. 
Spektra dle svého vzhledu dělí se na spojitá, pásmová a 
čárová. Předmětem přednášky byly pouze poslední dva druhy. 
Základem obou těrhto druhů spekter jest čára, t j. jednoduchý 



— 93 - 

obraz lineámé štěrbiny. Z čar skládá se pásmo, několik pásem 
tvoří skupinu, několik skupin pak spektrum pásmové. 

Číselné vztahy spekter pásmov;^ch určeny jsou třemi 
zákony Deslandresovými (1885—86), které lze vyjádřiti 
rovnicí 

kde N značí kmitočet čáry, m a w čísla celá z přirozené řady 
čísel, A^ B, C jsou pak konstantami. Zákony Deslandresovy 
zkoušeny byly četnými pozorovateli (LiveingaDewar, Runge 
aKayser, Loos, Lauwartz atd,), a nalezena pouze přibližná 
jejich platnost. Zejména nalezený větší odchylky pro vyšší hod- 
noty čísla m. R. 1904 shledal Deslandres, že zákony jeho 
platí velmi přesně pro plyny zředěné, které jsou k emissi 
přivedeny paprsky kathodovými, 

U spekter čárových upozornil na první jednoduchý vztah 
Balmer r. 1885. Délku vln známého spektra vodíkového bylo 
možno vyjádřiti vzorcem 

a m* — 4, 
kde a jest konstantou, m číslem celým 3, 4, 5, 6. 

Kayser aRunge a nezávisle na nich R y d b e r g zobecnili 
zákon Balmerftv v letech 1888—90. Dle Rydberga lze vyjádřiti 
kmitočet N vzorcem 

N=no H \ — -T 

v němž čísla no a No mají význam kmitočtův. Konstanta no 
značí limitní kmitočet, analogický hranám spekter pásmových. 
Konstanta No měla míti společný význam pro spektra různých 
prvkův. Této podmínce vyhovují mnohem lépe vzorce, které 
r. 1903 uveřejnil Ritz. Hořejším vzorcem spravují se spektra, 
jejichž charakteristikou jest vyskytování dubletův a tri- 
pletů v. Dle toho rozdělují se čárová spektra na dvě třídy. 
V prvé třídě obsažena jsou spektra, jejichž čáry přicházejí jako 
dublety a triplety, spektra druhé třídy nemají ani dvojitých ani 
trojitých čar. Spektra prvé třídy lze děliti dále na série čar 
Hlavní série čar (P) skládá se z dubletu nebo tripletů, a to 
velmi jasných ; vedlejší série jsou dvě, první série ve- 
dlejší (D) má čáry mlhavé, které se vyskytují po jedné 



~ 94 — 

v dubletech a po dvou y Iriplelech, druhá série Yedlejéí 
ťS) má ostré Cáry jak v dubletech tak i v tripletech, ale rozsah 
těchto sérii jest zúžen proti sérii D. Přednášející uvedl vlast- 
nosti sérií (V). (D) a (S) a přešel pak k četntm vztahům mezi 
spektry různých prvkflv. PředevMm upozornil na čáry horoo- 
logické a na prostředky, ktertmi se zkouši tato homologie. 
Příbuznost "spekter prvků chemicky příbuzných dotvrdil před- 
nášející číselnými doklady. Uvedl potom periodický průběh 
limitních kmitočtů, který souhlasí s periodickým systémem Men- 
délejevovým, a ukázal, jak ze souvislosti logarithmu kmitových 
differenci a logaritmu atomové hmoty bylo možno ze spektra 
radiová určiti atomovou hmotu jeho. Přednáška skončena byla 
přehledem dosavadních theorií o stavbě spektr, z něhož bylo 
patrno, že uspokojivé řešení theoretieké vyžaduje ješté dalších 
lakt experimentálních. 

Schůze 3. konána dne 16. února 1905 v zasedací síni 
musea Františkova a měla ráz slavnostní. Oslavovány byly osm- 
desáté narozeniny dvorního rady prot dra. Karla 
rytíře Kořistky. 

Schůzi zahájil předseda prof. dr. J. J. Jahn vzdáním 
srdečného holdu a úcty p. dvoř. radovi ryt Koristkovi k osm- 
desátým narozeninám. Kořistka byl jedním z prvních professorft 
brněnské techniky, byl spoluzakladatelem Wernerova spolku na 
geologický výzkum Moravy a získal si nehynoucích zásluh věde- 
ckými pracemi svými v oboru geodesie a vlastivědy. Byl upřínmým 
příznivcem a otcovským rádcem mladých badatelů, jež po- 
bízel stále k usilovné práci. I vlastní práce jeho byla veliká, 
mnohostranná a v různých oborech zdárná. Budiž mu zvláštní 
dik za všechno, co vykonal pro vysokou školu technickou v Bmé, 
pro přírodovědecký výzkum Čech a Moravy a pro vědy přírodní 
vůbec. Předseda skončil proslov svůj přáním, aby slovutný 
jubilant žil ještě mnoho let ve zdraví a duševní svěžesti a radoval 
se z výsledků zdárné práce své. Potom přednášel pan ing. Jos. 
L i č k a, ř. professor české techniky, ,o činnosti a zásluhách 
dv. rady proí. dra. Karla ryt. Kořistky*. Přednášející 
uvedl nejdůležitéj>i momenty ze života oslavencova a vytkl zá- 
služné působeni jeho vědecké na Moravě, kde Kotístka po dlouhá 
léta konal první měření hypsometrická na sestrojení hypsome- 



— 95 -- 

trické mapy Moravy. Kofístka věnoval zvláštní pozornost studiu 
topografie, do téeh dób málo pěstěné, a přírodních poměrů na 
Moravě Přednášející doložil vědecké působení Kořistkovo vypo- 
ítenim a oceněncm spisův oslavencových, pojednal pak o činnosti 
utítelské a potitické a ukázal, jak záslužně působil při organisaci 
a zvelebení vyučování průmyslového a technického Slavnostní 
schůze byla ]ak účastenstvím, tak i průběhem svým důstojnou 
oslavou muže vědecky i národně neobyčejně zasloužilého. 

Schůze 4. konána dne 23. března 1905 v posluchárně 
fysikálního ústavu české techniky. Přednášel pan Ph. Dr. Karel 
Absolon ,o theorii podzemních toků Punkviných*. 

Přednášející nastínil stručnými, ale obsažnými rysy celkový 
charakter moravského Krasu, provázeje výklady své fotografiemi 
význačných míst a scenerií, které promítal skiopticky, tak že četné 
posluchačstvo mohlo bezpečně sledovati vývody jeho. Dr. Absolon, 
který je nyní všeobecně znám jako odvážný zkoumatel pod- 
zemních jeskyíi, chodeb, tokův a jezer moravského Krasu, zmínil 
se o všech předchůdcích svých, kteří započali badání zajímavých 
téehlo útvarů přírodních a po nmohé stránce je prohloubili, 
a podal tak obraz nejen toho, co vykonáno bylo jinými, ale 
i náčrtek utěšeného pokroku obtížných výzkumů, které učinil se 
svými přáteli. Přednášející poukázal na theorie tvoření toků 
podzemních vůbec a podal mínění své o podzemních tocích 
Pankviných, jakož i popsal projektovaný plán, jak nutno pokračo- 
vati v dalším zkoumání a sledováni těchto tokův. Mnohé diapo- 
sitivy Dra. Absolona byly velmi zdařile kolorovány a způsobily, 
jako přednáška sama, všeobecný zájem. 

Schůze 5. konala se dne 30. března 1905 v zasedací síni 
musea Františkova. Přednášel pan Ph. Dr. Karel V and as, 
professor české techniky, „o některých nových a méně 
známých rostlinách orientálních". 

Studium rostlin orientálních spojeno bývá s mnohými obtí- 
temL Botanikové a sběratelé rostlin na cestách krajinami, které 
poskytují málo bezpečnosti a ještě méně pohodlí, sbírají rostliny 
v stadiích, které nestačí na určení jejich. Často nemůže býti 
2 exemplářů, v jednom stadiu vývoje nasbíraných, určen ani rod 
rostlinný. Přednášející zabývá se více než rok revisí orientálního 
herbáře po zemřelém prof. Dru. Ed. Formánkovi a nalezl při 



— 96 — 

tom řadu zajímavých rostlin, o nichž pak stručně pojednal. Na 
prvém místě uvedl „Peucedanum oligophyllum Vs.", jež bylo pro 
neznalost plodů až dosud určováno za ^Seseli oligophyllum Grsb." 
Jiná zajímavá rostlina jest ^Hypericum bithynicum Boiss.* /3) majus 
Boiss., již dr. Formánek uvádí jako „Hypericum Monthetii**. Rost- 
lina ta, sbíraná v pokročilém stavu plodním, souhlasí úplné 
s květonosným exemplářem (vypůjčeným z českého musea), a to 
mimo lodyhy, které jsou v tomto stadiu ostré, čtyřhranné 
a nikoliv oblé, jak chybně udává Boissier. Z dalších zajímavosti 
ukázány .Gypsophila macedonica Vs." určená Drem. Formánkem 
za ,Tunica saxifraga Scop." a »Ballota macedonica Vs." určená 
Drem. Halascym za „Ballota rupestris Vis.* Z rostlin, které 
Dr, Formánek nasbíral na své poslední cestě a které přednáše- 
jícímu daroval pan c. k. poštovní rada R. Formánek, předloženy 
byly dva nové druhy: „Hypericum pseudotenellum Vs." a „Haplo- 
phyllum balcanicum Vs." Konečně ukázány některé exempláře, 
které popsal Dr. Formánek dle neúplných známek jako nové 
druhy, totiž: Delphinium Midžorense Form.*, což jest .Aconitum 
ranunculifolium Rbb.*, a pak ,Rapistrum macedonicum Form.", 
jež jest ve skutečnosti .Hirschfeldia adpressa Meh.* 

Prof. Dr. Vlád. Novák, 
t. č. tajemník druhé tHdy. 



S. Zprávy o zasedánich kuratoria Mor. mu8. společnosti. 

Schůze dne 9. ledna 1905. Předsedal praesident prof. Dr. Fr. 
Kameníce k. 

Zahájiv schůzi, vénoval pi^dseda vřelou vzpomínku zemřelému 
Clenu a konservátoru společnosti akad. malíři a prof. č. techn. Fel. 
Jeneweinovi. Přítomní projevili úCast povstáním. Sbírkám musejním věno- 
vali: kurátor prof. C. techn. Dr. J. J. Jahn sbírku zkamenélin z mor. 
útvaru třetihomího ; rada zem. soudu Dr. Ricb. šl. Janeček poprsí svého 
t otce vlád. rady Aloisa šl. Janečka a starSÍ obraz vídeňského hradu 
císařského ; MUDr. H. Breitenstein. láz. lékař v Karlových Varech, náro- 
dopisné předméty; konservátor Rud. Dvořák, gymn. professor, rukopis; 
konservátor Amo5t Hanisch, vrchnost, inspektor v Třebíči, fotografie a 
pohletlové dopisnice; konservátor Jan Knies, učitel v Rogendorfé, 
výtažky svých výzkumů jeskynních; Dr. Fr. Slavík, prof. v Praze, svůj 
spis a A. Vrbka, učitel ve Znojmč, fotografie odboru Udovédnému. 
Dárcům byly vysloveny vřelé díky kuratoria. Rovnéž byl projeven 
dik správé vojenského musea vídeňského za vykonanou restauraci dvou 



- 97 - 

praporů z let 1744 a 1800, náležejících zem. museu. Knihovní zpráva 
přednesená knihovníkem cis. radou Drem. Schramem a amanuensem 
Drem. Jarníkem jakož i zpráva komise na pi^odovédecký výzkum Mo- 
ravy, podaná kurátorem prof. Drem. Jahnem, vzaty na vědomí a schvá- 
leny. V téže schůzi přijati byli za řádné členy společnosti pp. : Albin 
Kučera, c. k. učitel tělocviku ve v., Konstantin Lofíler, c. k. rada zem- 
ského soudu, a Josef Schwetz, kand. práv, vesměs v Brně. 

Schůze dne 6. února 1905. Předsedal praesident professor 
Dr. Fr. Kameníček. 

Předseda věnoval především vřelou vzpomínku zesnulým členům 
Med. Dru. Hanmierovi a spisovateli J. Spáčilovi-Zeranovskému ; shromáž- 
dění projevilo povstáním svou účast Přijata s díkem na vědomí zpráva 
okr. soudu ynitřního města Brněnského, že pí. Malvína Drechselová, 
zemřelá loňského roku, odkázala zem. museu sbírku rytin jakož i dva 
kusy nábytkové ze XVII. století. Dále věnovali: konservátor Rom. For- 
mánek, c. k. pošt. rada v Brně : vlastní pubhkace ; konservátor J. Knies, 
učitel v Rogendorfě: nálezy jeskyfiové; konservátor A. Hanisch, 
hosp. inspektor v Třebíči, a J. Pánek, řed. měéť. školy v Zábřeze, 
fotografie a pohledové dopisnice; A. Ličman, farář v Popovicích (kons, 
A. Kratochvílem) starou dřevěnou sochu ; B. Beigel, starosta v D. Visto- 
nicích, fosilní kosti ; K. Kamenář, řed. měšť. školy, a si. V. Budišovská, 
ind. učitelka, oba v Dačicích, a si. Ter. Janušková, učitelka v Holešově : 
pohledové dopisnice. Po zprávě kurátora prof. Kašpara o soukromé sbírce 
núncí usneseno doporučiti zem. výboru její koupi. Rovněž povoleny 
po návrzích kurátorů místopředsedy prof. Rzehaka, Dra. Fischela a prof. 
Bayera úvěry na koupě pro odbor uměl. průmyslu a pro sbírky biolo- 
gické. Vzata na vědomost a schválena zpi^va, kterou o výroční schůzi 
komise na přírodovědecky výzkum Moravy konané 29. ledna i o jejích 
usneseních podal předseda její prof. Dr. Jahn. Předseda oznámil ote- 
vření sbírek praehistoríckych a národopisních, i vysloven po jeho návrhu 
kustodovi Palliardimu za účelné a vzorné jejich vystavení dík kuratoria. 
V téže schůzi přijati za řádné členy Musejní společnosti pp. Siegbert 
Ehrenstein, žurnalista, J. Schnirch, inženýr, oba v Brně, a Dr. Hugo 
Spina, advokát ve Val. MeziHčí. 

Schůze dne 6. března 1905. Předsedal praesident prof. dr. 
Kameníček. 

Předseda oznámil mezi jinými zprávami, že podal ministerstvu 
^čování i poslanecké sněmovně říšské rady žádost o státní příspěvek 
na rozšíření musejní budovy a že zemský výbor moravský jmenoval 
provisorního amanuensa zemské knihovny dra. Jamíka definitivně. Po spo- 
lečném návrhu kurátora prof. dra. Jahna a vicepraesidenta prof. Rze- 
liaka usneslo se kuratorium zakoupiti dvě palaeontologické sbírky (za 
300 K). Zpráva konservátora prof. dra. Vandasa o vykonaném převezení 
herbáře Freynova z Prahy do Brna a o jeho zatímním uložení v míst- 
nostech Františkova musea byla se souhlasem vzata na vědomí, a prof* 

7 



— 98 — 

Vandasovi za úspéáné přiCi ní projeveny díky kuratoria. Účelní závérka 
za r. 1904 byla vzata na védomí, a návrh rozpočtu na r. 1906 schválen. 
Po zprávé kurátora prof. dra. Šujana byly schváleny zásady o jmeno- 
vání dopisujících členův. Sbírkám darovali : prof. Fr. Gemy knihy ; Karel 
MaSek, ředitel měSť. Školy v TiSnové, pohledové dopisnice ; Alois Pozbyl, 
kooperátor v Zubří, fotografie; V. J. Procházka v TiSnové a Ludvík 
Zvéřina v Jaroméřicích, publikace; Děpolt Suchánek, řed. c. k. místo- 
držitelské účtárny na odp., spisy do kustodovy knihovny; účetní oficiál 
Fr. Wurzinger předměty národopisné; (konservátorem prof. Součkem) 
Fr. Jelínek a Jar. KoS(ál, studující II. č. gymn., po dvou starých vyží- 
vaných čepcích (do národopisné sbírky). DárcAm byly vysloveny vřelé 
díky kuratoria. V téže schůzi byli přijati za řádné členy pánové: Josef 
Fischer, učitel, Jan Ev. Nečas, vrchní rada c. k. zemského soudu, a Oskar 
Pettera, přednosta c. k. deposítního úřadu, vesměs v Brně. 

Schůze dne 10. dubna 1905. Předsedal praesident prof. dr. Fr. 
Kameniče k. 

Vzaty s uspokojením na vědomí zprávy předsedovy o krocích pod- 
niknutých za dosažením státní podpory na zamýšlené rozšíření musejní 
budovy. V poslední době darovali pp. kurátor prof. Dr. Jahn sbírku 
nerostů; c. k. stavební rada Alois Franz spis a želvový jehelníček: 
konservátor prof. Jindrich Laus (Olomouc) dva spisy: si. Marie Šlecht. 
Wolfskronová po přání svého bratra Max. ryt. Wolfskrona, zatím zesnu- 
lého: starSí zbraně (4 pistole, dýku a 2 tesáky), měděný pohár, dvé 
starSí knihy a dva diplomy : dárcům byly vysloveny vřelé díky kuratoria. 
Po návrhu kurátora prof. dra. Jahna byly dvěma domácím badatelům 
povoleny podpory na sbírání nerostů do musea. Dále bylo dokončeno 
jednání o návrzích na vymožení zákona na ochranu starožitností v mark. 
Moravském, jež podal ředitel MaSka (zpravodajové Dr. Dolanský a 
Dr. Fischel) ; i usneseno po zevrubném rokování zaslali je se zvláštním 
přípisem zemskému výboru, řed. MaSkovi pak vysloviti za jeho pričinéní 
vděčné uznání kuratoria. Zprávy o činnosti zemského musea a zemské 
knihovny za r. 1904 byly pak schváleny, a ustanoveno valnou hromadu 
konati v neděli 30. dubna o 10. hod. dopol., v ní pak oznámiti dopi- 
sující členy, zvolené kuratoriem. Za řádné členy společnosti přijati pp. : 
Josef Boubela, c. k. rada zemského soudu, S. Frisch, úředník, Dr. Rudolf 
Frucht, tajemník, Richard Laseker, lučebník, Dr. techn. A. O. Samohrd. 
inženýr a podnikatel staveb, a slečna Antonie Waltrová, c. k. cvičná 
učitelka č. paedagogia v. v., vesměs v Brně. 

V neděli dne 30. dubna 1905 dopoledne o 10. hod. konala 
se v zasedací síni Františkova musea řádná valná hromada. 

Valnou hromadu zahájil praesident professor dr, Rameníček. 
přivítav přítomné a omluviv nepřítomnost dra. Dolanského, prof. Jahna 
a ryt. Proskowtze. Verifikatory protokolu jmenováni prof. Líčka a hosp. 
správce Raab. Předseda pHpomíná, že se koná poslední valná hromada 
2B, dosavadního kuratoria a že v prosinci letoSního roku budou vyko- 



— 99 — 

nány nové volby do kuratoria. Vedle vlastní činnosti kuratoría, totiž 
zvelebováni a účelné úpravy zemského musea a zemské knihovny, zkou- 
máni stavu přírodních pomérů zemských a podporování védecké literární 
a umélecké kultury domácí, čelila snaha dosavadního kuratoria hlavné 
na opatření vhodných místností zemskému museu a stále rostoucím 
sbirkám. Za tím účelem jednala musejní společnost o koupi tří domáv, 
a to nadačního domu brněnského a dvou sousedních domáv. Vládé 
pak byla v téže záležitosti podána žádost za příspěvek 1200.000 korun. 
Předseda podotýká konečně, že kuratorium se usneslo navrhnouti valné 
hromadě jmenování dopisujících clená společnosti a spolu počet kon- 
servátorův omezovati. Dopisujícími členy byli jmenováni : Fr. Barto§, 
školní rada na Mlatcově, dr. A. Fleischer, zdravotní rada v Brně, Alois 
Franz, stavební rada v Brně, K. J. MaSka, ředitel v Telči, prof. H. Molisch, 
prof. K. Vandas, prof. Jul. Wiesner ve Vídni. Po té přikročilo se 
na projednání rokovacího pořadu. Po přečtení zápisu o minulé valné 
hromadě činí prof. Cemy dotaz v příčině vyjednávání o koupi nových 
sbírek, jmenovitě sbírky inženýra Červinky a ředitele Maáky. Předseda 
dr. ELameníček praví na dotaz, že vyjednávání o sbírku ředitele MaSky 
odročeno po přání jmenovaného do doby, až zjednány budou nové 
musejní místnosti. Pokud jde o sbírku inženýra Červinky, žádá majitel 
24.000 K. Kuratorium usneslo se navrhnouti zemskému sněmu za kupní 
cenu 10.000 K. Prof. Cemy namítá, že nabízená cena deseti tisíc korun 
jest pNlid malá, a praví, že sbírku měli prohlédnouti odborníci, dle 
jejichž dobrozdání se mělo vyjednávati. Po debattě, v níž prof. Rzehak 
hájil stanoviska kuratoria, oznamuje předseda jména zesnulých členů 
společnosti, jimž valná hromada povstáním vzdává poslední čest. Zpráva 
poiladní za rok 1904 vykazuje úhrnný příjem 39.4 12 K 35 h, úhmny 
výdej 39.404 K 89 h, tak že zbývá 7 K 46 h. Mimo to bylo ze zemské 
pokladny vyplaceno 32.696 K 40 h. Revisor, tajemník zemědělské rady 
J. Máda prohlašuje, že revisemi byla správnost účetní závěrky a pokladní 
hotovosti zjištěna, pročež navrhuje, aby bylo kuratoriu dáno absoluto- 
rium. Rozpočet musejní společnosti na rok 1906 vykazuje potřebu 
o 1705 K více než loni, která bude uhrazena příjmem lá.830 K a 
zbývající schodek 65.330 K moravským zemským fondem. Na konci za 
obecného souhlasu projeveny díky mus. kuratoriu, redakcím obou časo- 
sopisú musejních a spolkovému úřednictvu. Přiměřeným doslovem skončil 
pak praesident hromadu. 

Schůze dne 15. května 1905. Předsedal praesident prof. Dr. Fr. 
Kameníček. 

Knihovně a sbírkám darovali: kancelář řádu německých rytířů 
I uložem' J. c. a k. Výsosti pana arcivévody Eugena: Dějiny řádového 
hradu a panství Búzovského; odb. učitel Karel Gzižek: dvě publikace; 
J. Exc. pí. bar. Malá a pí. bar. Leopoldina ďElvertová-Ulrichová : velký 
poCel knih obsahu hlavně právnického ; pp. Vlád. J. Procházka v TiSnově, 
>icepraesidenl prof. Rzehak a dvorní rada Dr. Jul. Wiesner ve Vídni: 



— 100 — 

publikace; pí. Marie §1. Šromová: tišléné knihy a podobizny; purkmistr 
Dr. Aug. rytíř Wieser: zprávu o správé mésta Brna; pp. Aug. Berger 
ml.: limonilové srostliny ze Strážovic; majitel lomů na formový písek 
v D. Lhoté Fr. Fiala a učitel Lad. Hudeček z Bochoře: zkameněliny: 
bývalý poslanec V. Lebloch z Bilovic: bavorský záslužní kříž z r. 1750: 
konservátor prof. Jan Svozil v Prostějove : biologické preparáty. Dárcům 
byly vysloveny vřelé díky kuratoria. Dva akvarely moravského malíře nabíd- 
nuté na koupi uměleckým závodem byly odmítnuty, a po zprávě kurátora 
Dra. Fischela usneseno, aby se přímo jednalo o nějaké dílo význačné 
s umělcem samým. Návrh podaný kurát, náměstkem redaktorem Welzlem 
na zvelebení uměleckých sbírek byl odročen do příStí schóze, a po ná- 
vrhu téhož zpravodaje usneseno vysloviti obecní radě moravskotřebovské 
soustrast nad úmrtím zasloužilého kustoda tanmího musea p. Emila 
Pleskotá. Jednomyslně schválena zpráva knihovního komitétu, obsahující 
návrh, aby knih. amanuensovi Dru. Jamíkovi u zemského výboru byla 
žádána IX. třída hodnostní. Po té podal kurátor prof. Bayer řadu ná- 
vrhů na systematičtější roztřídění a účelnější správu sbírek, návrhy ty 
byly zatím na zevrubnou poradu a podání zprávy přikázány komisi. Po 
návrhu prof. Dra. Jahna bylo usneseno požádati zemské Školní rady 
o zakročení, aby přírodniny, ojedinělé v majetku mnohých obecných 
Skol, byly odstoupeny museu výměnou za duplikáty z jeho sbírek. Za 
řádné členy byli přijati pp. : Dr. Oldřich Kramář, c. k. gynm. professor. 
Eugen Stupka, mor. zemský oíiciál, oba v Bmě, a Vlád. Jos. Procházka, 
geolog a spisovatel v TiSnově. 

Schůze dne 19. června 1905. Předsedal praesident prof. dr, Fr. 
Kameniče k. 

Z předmětů jednání zaslouží zvláštní zmínky zpráva vice- 
praesidenta prof. Rzehaka o větší soukromé sbírce archaeologické a 
o výsledcích studijní cesty jeho na jihozápadní Moravu. Za tuto zprám 
vysloveny referentovi díky kuratoria. Kurátor prof. Dr. Jahn podal zprávu 
o cestě vykonané kustodem Palliardim na severovýchodní Moravu za 
účelem sbírání nerostů v. Návrhy zpravodajem ptípojené na získání sou- 
kromých sbírek nerostných byly přijaty souhlasně. Dále se jednalo 
o návrhu kurátora prof. Bayera na soustavnější roztřídění sbírek : i byly 
pHjaty návrhy přednesené za komisi prof. Bayerem a drem. Rschelem. 
Dle ptíjatého návrhu prof. Bayera roztříděny sbírky na osm oddělení 
tak, že v čelo každého z nich postaven ředitel, jenž na pomoc může 
míti správce jednotlivých vedlejších oddělení. Ředitelům oddělení se 
přiznává větSÍ samostatnost, co se týče disposice s úvěrem na oddělení 
povoleným, ftediteli oddělení jsou: mineralogického kurátor odb. učitel 
Schirmeisen, geologického kurátor prof. Dr. Jahn, botanického prof. Dr. 
Vandas, zoologického kurátor prof. Bayfer, praehistorického vicepraesidenl 
prof. Rzehak, historického kurátor Dr. Fischel, ethnografíckého prof. 
Rzehak, lidovědného místodrž. vicepraesident rytíř Januschka. Správcem 
entomologického oddělení vedlejšího zvolen zem. zdrav, rada Med. Dr» 



— 101 - 

Fleischer. Ostatní správcové budou se jmenovati v příští schůzi. Po té 
odůvodňoval kurát, náměstek redaktor Welzl svůj návrh na zvelebení 
sbírek uméleckých, i byl po krátkém rokování, jehož se účastnili hlavně 
kurálori Dr. Fischel, zemsky školní inspektor Dr. Schober, archivář 
Dr. Bretholz, přijat návrh, ustanovující, aby především bylo sepsáno 
umělecké bohatství markr. Moravského a také starší díla mor. malířů 
byla zachována zemi. Vykonání bylo svěřeno oddělení výtvarných umění. 
Sbírkám darovali : konservátor A. Gzerny v Mor. Třebové fossilie, kons. 
rada Dr. K. Eichler, dómsky varhaník F. Musil, nadučitel J. RoCek ve 
VeL Meziříčí a pí. prof. M. KathoHcká hudebniny; konservátor ředitel 
J. Klvaóa v Kyjově: 254 mincí: O. Leminger, c. k. báňský adjunkt, 
nerosty; J. Možný, starosta v Ondraticích, lirot středověkého kopí a 
si. J. Ranová (slečnou M. šl. Wolfskronovou) tři podobizny (olejové 
obrazy). DalSího potěšitelného obohacení se dostalo uměl. sbírkám vý- 
tečnou podobiznou předsedky ženského odboru Červeného kříže paní 
Adély šlechtičny Teubrové, kterou maloval prof. E. Pirchan. V téže 
schůzi byli pfijati za řádné členy : bibliotheka bohosloveckého alumnátu, 
Med. Dr. T. Saudek, prakt. lékař v Brně, a Jaroslav Veselý, c. a k. 
nadporučík v Králově Poli. 

Schůze dne 9. října 1905. Předsedal praesident prof. Dr. Fr. 
Kameniček. 

Sbírkám darovali v posledním čase: ředitelství kn. arcib. hutí ve 
Frýdlante sbírku zkamenělin ; pp. : Ludvík Biach pár mexických ostruh ; 
Eduard Domluvil, professor ve Val. Meziříčí, Gustav Riedel, velkostatkář 
v Borotíně, a konservátor Alois Vogler, nadučitel v Hlubočanech, lido- 
védné fotografie; disponenl Adolf Fries nerosty; Josef Goldmann, ma- 
jitel lomu, zkamenělé kosti z Bohonic; malíř Hugo Henschl původní 
kresbu ; kontrolor Robert Kafka střepy z popelnic od Medlánek ; konser- 
vátor zemský zdravotní rada Dr. Karel Katholický dře vory tmu: konser- 
vátor Frant. Kretz, redaktor v Uh. Hradišti, starou lékárnickou nádobu 
a reprodukci Úprková obrazu; kamenický mistr Rudolf Lang kamenné 
hlavice; majitel domu Josef Leisser schrónku z r. 1765; kurátor prof. 
Josef Matzura zkameněliny ; soukromý úředník Adam Obdulovič kraslice ; 
hostinský Robert Procházka starý dveřní zámek s klíčem ; Antonín Vrbka, 
učitel ve Znojmě, zkameněliny. Dárcům byly vysloveny vřelé díky kurato- 
ria. Dále vzata se zvláštním potěšením na vědomí zpráva zemského vý- 
boru, že pí. Růžena Mahlerová v Šumberce zemřelá odkázala Franti- 
škovu museu své sbírky nerostů, broukův a motýlův. Převzetí do ma- 
jetku zemského vykoná kustos Palliardi. Dle návrhu kurátora prof. Ka- 
špara usneslo se kuratorium o zakoupení některých mincí nalezených 
v Brně a v Cehovicích. Vzata na vědomí zpráva Komise na přírodově- 
decký výzkum Moravy, přednesená kurátorem prof. Bayerem. Rovněž 
byla vzata na vědomí dobrá zdání, podaná předsedou odboru lidověd- 
ného míst. vicepraesidentem Jos. rytířem Januschkou o došlých žádostech 
za zemskou podporu, a usneseno předložiti je zemskému výboru. V téže 



— 102 — 

schůzi byl prof. č. v. techn. školy Ferdinand Herčík zvolen konservátorem, 
a za řádné členy přijali pp. : Richard Greisinger, irrchní účetní I. mor. 
spořitelny, Viktor Muntendorf, ředitel eskomptní banky, Rudolf Neuhofer, 
c. k. gymn. professor, Alfred Redlich, právník, Dr. Max. Sonnenschein, 
advokát, vesmés v Bmé, a František Smyčka, c. k. gymn. professor 
v Prostéjové. 

Schůze dne 6. listopadu 1 905. Předsedal praesident professor 
Dr. Fr. Kameníček. 

Sdělení zemského výboru, že povolil subvenci kuratorieni poža- 
dovanou na udélání mapy krojů s výkladem, vzato s uspokojením na 
védomí. Kurátor prof. Dr. Jahn podal více obšírných zpráv o svých 
studijních cestách, které podnikl v lété z části společně s kustodem 
mus. Palliardim, při čemž na severovýchodní Moravě a v širším okolí 
brněnském nasbíral velice bohatý materiál hornin, zkamenělin a nerostův, 
jejichž Část předložil ve schůzi. Zprávy prof. Dra. Jahna vzaty shromáž- 
děním za souhlasu velmi pochvalného na vědomí, a návrhy, které pan 
přednášející učinil, přijaty. Po návrhu místopředsedy prof. Rzehaka, 
kurátora Dra. Fischla a konservátora prof. Líčky vysloveny zpravodaji 
za námahu nezištně podniknutou a za velmi potěšitelné obohacení nius. 
sbírek nejvřelejší díky a kustodovi Palliardimu uznání kuratoria. Na návrh 
kurátora Dr. Fischla do sbírek zakoupena cechovní skříň s uměleckým 
starožitným zámkem, a dle návrhu kurátora kons. rady prof. Kašpara 
získána koupí zlatá mince římská. Kons. rada prof. Kašpar jmenován 
přednostou oddělení numismatického. Další jednání týkalo se podání 
různých dobrých zdání zemskému výboru, a dotčené návrhy podané 
náhradním kurátorem prof. Rypáčkem (přečetl kurátor prof. Dr. Šujan) 
a kurátorem Drem. Fischlem, přijaty. Sbírkám musejním darovali : Kurátor 
prof. Dr. Jahn sbírku 129 starších mincí a národopisné předměty: ná- 
městek kurát, redaktor Hanuš Welzl : mědirytiny : Ferd. FráĎa, nadučitel 
v Mouchnicích : fosilie ; soukromý docent a soudní adjunkt Dr. Hugo Herz 
a Vlád. Jos. Procházka, geolog v Tišnově: vlastní pubhkace a konser- 
vátor prof. Emil Moser ve Štýrském Hradci : příspěvek 20 K zemské 
výzkumné komisi. Dárcům vzdány nejvřelejší díky. V téže schůzi přijati 
za řádné členy : slečna Marie Bríillová, učitelka v Brně, a městský archiv 
v Litovli. 

Mimořádná schůze dne 18. listopadu 1905. Předsedal 
praesident prof. Dr, Fr. Kameníček. 

Podle návrhu kurátora p. prof. dr. J, J. Jahna usneseno, aby 
zakoupena byla sbírka čelechovských zkamenělin devonských, sebraných 
p. prof. Frant. Smyčkou z Prostějova. Dle návrhu kurátora p. prof. 
Fr. Šujana doporučena žádost literárního odboru „Klubu přátel umění*, 
podaná zemskému výboru, aby odbor náležitě byl podporován z dotace 
zemské na vědy a umění. Usneseno, aby valná hromada volební (na 
příští tříletí) byla dána na neděli dne 17. prosince 1905 o deváté 
hodině dopolední. 



— 103 — 

Schůze dne 11. prosince 1 905. Předsedal praesident professor 
Dr. FV. Kameníček. 

Předseda zahájiv schůzi, připomenul, že jest pravdépodobné po- 
slední před novými volbami, promluvil krátce o činnosti a o výsledcích 
práce kuratoria za poslední tříletí a poděkoval vřele kurátorům, kouser- 
vátorám a vSem spolupracovníkům za činnou podporu, jakož i musejním 
a knihovním úředníkům za horlivé konání povinnosti. Jménem kuratoria 
poděkovali pp. Dr. Fischel a prof. Dr. Jahn předsedovi za objektivní, 
duchem svornosti prodchnuté řízení a jednání i za neúnavnou a obétovnou 
činnost, jejíž hlavně zásluhou byl v nejSirgích kruzích vzbuzen zájem 
pro Musejní společnost a pro ústav jí spravovaný. Potom vzata s díkem 
na vědomí zpráva zemské školní rady moravské, dle níž byly správy 
obecních i mesiánských Skol zmocněny, aby zemskému museu odstu- 
povaly ze svých sbírek výměnou přírodniny, kterých se neužívá za vy- 
učování. Rovněž vysloveny díky kuratoria bisk. konsistoři brněnské za 
odstoupení tří obrazův oltářních (od Hellicha) a pí. Anně Wolfové za 
dvě pamětní medaile darované prostřednictvím kurát, náměstka H. Welzla. 

— Další jednání se týkalo dobrých zdání k zemskému výboru, i byly 
přijaty příslušné návrhy, podané referentem kurátorem Drem. Fischlem. 

— Kurátor prof. Dr. Jahn prodal zprávu o posledních sneseních 
komise na přírodovědecký výzkum Moravy. Návrhy komise, jakož i zpráva 
komise knihovní potom přednesená byly vzaty na vědomí a schváleny. 

— V téže schůzi byli za řádné členy přijati pp.: Dr. Bedrich Bencz. 
assistent c. k. německé vysoké školy technické, Dr. Heřman Rodler, 
c. k. poštovní komisař, Dr. František Struntz, soukromý docent c. k. 
německé vysoké školy technické, pí. Em. Taussigová, vesměs v Brně, 
pak Adolf Daumann, ředitel gymnasia v Uničové, Gabriela hr. Haug- 
witzová v Náměšti, Fr. Václav Peřinka, c. k. berní adjunkt a spisovatel 
ve Val. Kloboucích, a Josef Soukal, říd. učitel v Boraci. 

Valná hromada volební dne 17. prosince 1905. Před- 
sedal praesident prof. dr. Fr. Kameníček. 

Po příslušném zahájení schůze jmenoval veriííkatory protokolu í 
pp. vrchní radu Jana E. Nečasa a ředitele Děpolta Suchánka 
a za skrutatory z české volební kurie pp. učitele AI. Procházku a 
prof. dra. H. Trauba, z německé kurie dra. Behra a dra. Fruchta. 
Česká volební kurie zvolila jednosvomě za kurátory : prof. Em. Bayera, 
adv. dra. Josefa Dolanského, prof. dra. Fr. Kamenická, prof. 
dra. Fr. Šujana a prof. č. těch. dra. Karla Vandasa (nově). Za 
náhradní kurátory zvoleni rovněž jednosvomě pp. prof. Fr, J. Rypáček 
a redaktor Josef Merhaut, za revisora tajemník Jan Máša. Volební 
kuně německá zvolila jednomyslně za kurátory pp. : soudního radu 
dra. Gustava Haina (nově), adv. dra. Alfreda Fischla, ř. proí. 
něm. těch. Ant. Rze ha k a, odborného učitele Karla Schirtneisena 
a většinou hlasů redaktora Hanuše Welzla (nově); za náhradní 
kurátory pp. prof. dra. Otakara Lenečka a prof. Jos. Matzuru; 



— 104 — 

za revisora p. odhadce statků Josefa Erlachra. Praesident vřele 
podékoval vystupujícím kurátorům pp. zem. arch. dru. Bert. Brethol- 
zovi, prof. Jos. Matzurovi a prof. dru. Vlád. Novákovi za 
činnost a práci jejich v kuratoriu a žádal jich, aby i dále podporovali 
snahy kuratoria i musea. Po volbé za obecného souhlasu podékoval 
odstupujícímu kuratoriu za úspéšnou a horlivou činnost v minulém tříletí 
p. ředitel Némec (za českou kurii) a p. dr. Fritsch (za německou kurii). 
Ihned po valné hromadé o schůzi kuratoria zvolen byl za praesidenta 
souhlasné p. ř. prof. Antonín Rzehak a za vicepraesidenta rovnéž 
souhlasné prof. dr. František Kameníček na nové tříletí. 



B. Zpráva o Musejním spolku v Telči. 

Jako vSude, kde smysl a snaha po zachování starožitností a své- 
rázných památek naSly plného a zaslouženého ohlasu, došlo na zakládání 
musejních spolkův a museí, tak tomu bylo též i v Telči, kde horlivou 
snahou povolaných činitelů, jakož i zápalem a láskou jejich pro na5e 
památky došlo před 8 lety na založení Musejního spolku. Správé jeho 
svéřeny cenné předmély a památky staroslavného mésta Telče, zboží to 
druhdy královského a r. 1339 sídla vynikajícího rodu pánů z Rožmberka, 
linie jindřichohradecké, z nichž pro Telč nejdůležitějším byl Zachariáš 
2 Hradce (1526 — 1589), jehož činnost spadá do druhé polovice 
XVI. stol., kdy jako zemský hejtman moravsky po 7 let vedl správu 
zemskou obezřele za dob velmi pohnutých a neklidných. Tento mocny 
ZachariáS z Hradce neobyčejné zasloužil se o Telč, kde zbudoval zámek 
(155*^ — 15(58) v rozměrech sice menších jiných hradův a zámků v Čechách 
a na Moravé (jmenujme tu jen zámek jindřichohradecký), ale za to 
zámek, který zvlášté uvnitř hleděl vyzdobiti ve slohu renaissančním, 
o čemž nejlépe svědčí zámecká loggie, kaple sv. Jiří, kaple Všech 
Svatých, hrobka to Zachariášova, jeho manželky Kateřiny z Valdštejna 
a syna z tohoto manželství, Menharta, jakož i nedávno objevená a právě 
minulélio roku (1904) opravená klenotnice se zdařilými sgrafíity české 
renaissance. 

Nejen zámek poutá oko cizincovo, nýbrž i celé město zajímá 
každého svým starobylým rázem, jenž nejlépe se jeví na náměstí, 
z největší části loubím opatřeném. Svým založením a opevněním spadá 
Telč do doby vlády Přemysla II. Otakara. Románská věž svatodušní, 
jednoduchý, ale pěkný goticky vnitřek kostela sv. Jakuba, jakož i zbytek 
městských hradeb vyluzuje v duši pozorovatelově obraz minulosti města 
Telče, „moravských Benátek**. 

Snaha Musejního spolku se především nese na zachování staro- 
bylého rázu města a jeho stavitelských památek. H. 1903/4 opraveny 
byly nákladem Musejního spolku městské hradby, spadající do XIII. stol. 
starší svou částí, pozděj^5í přístavba, zvýšení hmdeb (zvláště vyznačená !) 
do století XVll. 



— ia5 - 

4ako T mnohých městech, bohatých krásnými architektonickými 
památkami (jmenujme tu jen Prahu), naráží se často na odpor při opra- 
vování, a zvlásté jeví se snaha po odstraňování některých památných 
staveb, třeba 'donměle pro komunikaci atd., tak i v městech venkovských 
často přes všechen odpor veřejnosti bývají zvláště fasády domů znedva- 
řovány, proto rozhodl se Musejní spolek, aby aspoň podoba fasád byla 
zachována, že dal průčelí vdech domů na náměstí a některých význačných 
i na předměstích fotografovati, aby tak potomstvu aspoň na fotografiích 
uchovány byly, nebo v případě nahodilé zkázy v původním tvaru obno-. 
Teny býti mohly. 

Dále opravena ,Boží muka** u silnice třeštské, některé důležitější 
náhrobní kameny při farním kostele a na hřbitově u sv. Anny. Na 
příští rok chystá Musejní spolek dalSí opravu náhrobních kamenů, a to 
v kostele P. Marie na Starém městě, jakož i hodlá podniknouti přípravné 
práce na opravu věže SvatoduSní, věže slohu románského, jež jest jedinou 
toho druhu památkou v celé západní Moravě. Na návrh Musejního 
spolku obecní zastupitelstvo města Telče provedlo r. 1902 označení 
náměstí a ulic města Telče; Musejní spolek za tím účelem vydal bro- 
žuro: , Pojmenování náměstí a ulic města Telče*, jež byla rozdávána 
po celém městě. Při svrchu zmíněném restaurování zámecké klenotnice 
byli někteří členové Musejního spolku pomocní radou svou. 

V srpnu r. 1904 účastnil se Musejní spolek výstavy mést a mě- 
steček moravských v Napajedlích 140 předměty; exposice telečská těSila 
se všeobecné pozornosti návštěvníků, mezi vystavenými předměty poutal 
neobyčejně model města Telče. Musejní spolek jest ve spojení s někte- 
rými musejními společnostmi, zvláště se zemským museem v Brně. 
Zemskému archivu daroval Musejní spolek četné letáky z roku 1848, 
zemské knihovně pak původní vydání J. A. Komenského: „Januae lin- 
guarum reseratae vestibulum** z r. 1633, spisu to česko-latinsko-německo- 
maďarského; o vydání z r. 1633 se nevědělo, známo bylo jen vydání 
z r. 1702. Tento spis Komenského věnován byl zemské knihovně 
z důvodu, že při knihovně zakládá se zvláštní oddělení spisů Komenského. 
Též zahájeno bylo jednání" s p. C. Zíbrtem, univ. professorem a bibli- 
otekářem Musea království Českého, stran stati v knížce v Museu našem 
chované, jež nesouc nápis , Potěšení** přičítána jest v dílku tom Komen- 
skému. Korespondováno bylo s p. J. Janouškem, ředitelem měStanské 
školy v Kumžaku, který žádal za půjčení některých pramenů, zvláště 
urbáre, na sepsání dějin Kumžaka, Strmilova a okolí. 

Vedle snahy o zachování a opravu stavitelských památek pečuje 

Musejní spolek o to, aby cenné předměty, at již z oboru literatury neb 

umění lidového, mincí, keramiky, oděvu neb i jinak historicky cenné 

předměty byly na budoucnost uchovány. Činnost Musejního spolku za 

dobu trvání nejlépe vysvitne z čísel: při vzniku Musejního spolku 

r. 1897 převzalo 1450 předmětů, r. 1900 vzrostl počet na 2000, a 

počátkem roku letoSního na 2500 předmětů, tedy za dobu málo přes 

7 let o více než 1100 čísel, četných mincí v to nepočítáme. 



— 106 — 

V oddíle knih přibylo v minulém roce 40 kusá, do sbírky listin 
12 kusů, koupí a darem získáno nékolik kusů zbraní; zmínky zaslu- 
hují též mince získané koupí, a to z nálezu v TřeSticích mince ze 
XVI. stol. (270 kusů), dále turecky zlatý .tomán* ze XVI. stol., nale- 
zeny y Popelíné. Z obrazů Tvtknouti dlužno olejomalbu asi ze stol. XVII. 
, Kristus zbičovaný*, pastellovy obraz (císai^ Josefa 11.?) s krásným 
rámem, 2 akvarely z r. 1 820, železný odlitek Večeře Páné (dle Leonarda 
da Vinci) a j. Zdejší nakladatel a knihkupec p. E. Šolc daruje Museu 
pohlednice Telče a okolí svým nákladem vydané. 

O činnosti spolkové jasné svédčí níže uvedené sumy vydání za 
poslední tři léta; r. 1902 činilo vydání 269*52 K, r. 1903 27904 K, 
za r. 1904 vydáno bylo 807*81 K na opravu památností, jakož i na 
zakupování předmétů do Musea. Vydání tato jsou na poméry místní 
dosti značná; příjmy opatřeny členskými příspěvky a podporou zem- 
ského vVboru moravského a mésla Telče. 

Vyhoř Musejního spolku, jenž zvolen byl o valné hromadé r. 1903 
(dle stanov na 3 léta), konstituován jest takto : předseda Karel J. Ma5ka, 
ředitel zemské vy^^í reálky a c. k. konservátor; místopředseda Ant. 
VoříSek, c. k. notář; jednatel Fr. Kouba, professor zemské reálky: 
pokladník J. Franže, soukroumik; kustos J. Tiray, ředitel méSíanské 
íikoly; členové vVboru: J. Čáp, obchodník a mést. radní; Fr. Fromek, 
professor zemské reálky; O. Ša^^ecú professor zem. reálky; M. Stocker, 
starosta mésta Telče; náhradníci: J. Jarň^ek, odb. učitel méSianské 
sokoly, a B. Los. prof. zemské reálky. 

K liikončení zprávy o činnosti Musejního spolku třeba jeSlé po- 
ukiuati na okolnost, že venkov a jeho intelligence nemají namnoze 
poniziunéni pro Ziíchování památek jak architektonických, tak zvU^té 
uniOlecko-historickVoh, tak že dosud dosti mnoho bývá zničeno, neb 
doí^távíi se do ciziny, kde plní památky ty sbírky soukromníků neb 
musei. Bylo by žadoucno. aby navázán byl čily styk mezi venkovem 
a Musejním spolkem, aby zvlá^lé po stránce ethnograíické využito bylo 
Tíieho. co v budoucnosti by mohlo osvětliti velmi mnohou stránku historie 
dn^lmé -• místní, krajiuné. Prof. František Kouba, 

t. é- jednatel. 




Literatura. 



Fr. Bartoš : De8et rOZprav lidopisných: Nákladem H. Prom- 
bergra ? Olomouci 1906. Cena K 1-40. 

SloTutný a neobyčejné pracovitý folklorista náá desaterem svých 
rozprav lidopisných podává pestrou kytici ze svých studií o naSem 
tída jako bystrý a zkumný pozoroval i jako svérázný a vzorný stilista. 
Rozprava , Slovanští kmenové mora vS ti", původně tisténá 
v Ottové Slovníce Naučném, v oddíle o Moravé, (XVII. díl, na str. 
640. — 644.), rozeznává patero kmenů moravských : slovenský (Valachy, 
Doláky, Slováky), laSský, hanácký, horácký a český. Stručné jsou na- 
rýsována sídla a rozdíly kmenové, krojové i jazykové (s ukázkami 
i národních písní), jakož i rozdíly povahy té lesné i duSevní. Rozprava 
jest sytým a výstižným obrazem národopisumorav ského. — „Příspěvky 
k charakteristice naSeho lidu", jsouce částečné historickým po- 
idadem do nedávné minulosti, zabývají se dětským věkem života lido- 
vého, zbožností (s pi^padnými ukázkami z lidových zpěvů), pracovitostí, 
dobrodéjností, družností, poctivostí, mravopočestností a poměrem lidu 
našeho ku přírodě. Rozpravou touto, nejSirSí ve sbírce a po prvé 
UTeřejněnou v „Obzore** VI. Šťastného (ročn. XXVIII., 1905), věrný syn 
lidu svého dal tomuto milovanému lidu vysvědčení nejlepSí a zároveň 
ukázal pronikavou znalost života i povahy naSich venkovanův. — » Ně- 
kterými zprávami o skřítkovi dle dosavadních názorů 
lidu moravsk ého*" (vizi. ročník „Českého Lidu*) podává autor 
(na doplněnou práce Zíbrtovy o skřítkovi) několik drobných rysů, vy- 
braných z ústního podání nynějšího lidu moravského. — V „divých 
ženách dle dosavadních pověr lidu moravského" (viz „Liter, 
piemii Umělecké Besedy na rok 1888), nazývaných také jinak (na 
jihovýchodní a na severní Moravě šlovou „divími (tak!) ženami *, na 
Horensku divoženkami, na Mohelnický mají jméno „divný ženke*, na 
Přerovsku „zvěSčky**, na LaSích „věSčice*, na záp. Moravě „koru- 
ženky*), soudí autor důmyslně, že jádro pověsti o nich jest původu 
déjinného. Líčíť se nám „diváci* jakožto prabydlitelé naSich krajin, 
jakožto lidé jiného plemene i jiného jazyka, kteří před „lidmi** vzděla- 
néjSími, před lidem rolnickým ustupují do hor, odkudž pak docházejí 
^ „lidem" jako na žebrotu, učíce lidi za to znáti léčivou moc 
zeKn sobě známých. Že se leckterá dívoženka provdala za syna 



— 108 — 

„lidského" a že se divoženkám lépe líbily pékné déti , lidských" matek, 
nežli déti vlastní, a že si je zaměňovaly nékdy, není zcela nepochopi- 
telno. NaSi předkové rolničtí zastah tu patrné néjaké plémé kočovnické, 
kteréž pak vytlačili ponenáhlu. K tomuto nižSímu a kočovnickému 
plemeni mažeme asi připínati jádro našich povésti o „divácích' a 
„divých ženách" . — Úvaha o „duši dle názorůvapředstav lido- 
vých", protkaná lidovými úslovími a pořekadly, jest vítaným pří- 
spěvkem psychologickým. Lid náá duši jakožto prvotní základ životní 
stotožůuje se životem sumým a se svédomím a za vlastní podstatu 
člověkovu, za člověka vlastního pokládá duši lidskou. — Pojednáním 
o „těhotenství a koutě dle obyčejův a pověr lidu mo- 
ravského" (viz „Český Lid" r. 1891) ukazuje spisovatel, jak 
z citlivého srdce lidu naSeho se zrodila řada blahodějných pověr, 
které chrání rodičku i budoucí dítko její všelikého úrazu a nebezpe- 
čenství a jimiž se jí dostává potřebného klidu i oddechu. Rozprava 
tato jest poutavým doplňkem autorových „Našich dětí", kde jsou po- 
dány zvyky a pověry týkající se novorozených dítek. — „Smrtapohřeb*' 
(viz „Obzor" r. 1891), líčené dle zvyků, názorův a pověr lidových 
a jednajíce o posledních věcech člověkových, jsou doplňkem rozprav 
starších ve sbírce nazvané „Lid a národ". Vidíme tu zřejmě vzácnou 
pietu k nebožtíka m a rozhčné obřady za skonu i za pohřbu, jak doma 
ve příbytku tak i mimo dám. — Jak hospodařili na statku selském 
hospodář a hospodyně s dětmi, s čeládkou a s dělníky za doby 
nedávno minulé, líčí nám rozprava „Hospodářství na starém 
gruntě moravském" (viz „Obzor" r. 1896). Mnozí jsme ještě 
z mládí svědky doby této v pravdě patriarchální. Hospodář, čeládb 
i přibraní dělníci považovali se za společnou rodinu, svornou, praco- 
vitou a spokojenou. Tím se nejlépe a prakticky (jak dí autor správné; 
a dokonale na venkově našem řešila otázka sociální, bez boufí a bez 
převratův. — Rozpravou devátou s titulem „Dvě moravské pověsti 
o císaři Josefovi a o Ječmínkovi" podává autor ukázky po- 
věstí z doby selské roboty, kdy lid náš novými bájemi obestřel 
mythického knížete Ječmínka a stotožnil s ním císaře Josefa II. První 
pověst o Ječmínkovi-Josefovi píše autor dle vypravování p. F. Zelinky, 
rolníka z Luk na bývalém panství malenovském, druhou pověst o císaři 
Josefovi dle zprávy p. Jar. Gryce z Ruprechtova na VíSkovsku. Obé 
pověsti dokazují, že mezi robolníky našimi časem a místy objevovaly 
se osoby, nemilé pánům, a že proto byly konány přísné prohlídky 
úřední dvakrát za rok, čemuž se říkalo „hledání Ječmínka". — Poslední 
rozpravou, uveřejněnou již dříve v „Komenském" (r. 1899), podal 
autor pěkný obrázek ze staré školy a z rodné krajiny. Název obrázku 
jest „Bratři Josef a František Vojtěchové, rektoři zl inSti^ 
Josef Vojtěch působil na škole zUnské r. 1840 — 1848 a mladší bratr 
jeho František r. 18i8 — 1854. Oba byli učiteli vynikajícími, vzdělanými, 
výtečnými hudebníky, vzornými povahami, nadšenými vlastenci, kteří 
vlastenectví projevovali, jak má býti, hlavně neúmomou prací ve škole 
i mimo íkolu. Zvláště dojemná jest zpráva, že byli horlivými ctiteli 



— 109 - 

a vroucími přáteli Karla Havlíčka Borovského, jenž r. 1848 byl hostem 
Františkovým po nékolik dní. Obrázek vhodný, milý a srdečný I 

Barlogových , Deset rozprav lidopisných* bylo vydáno na pro- 
spéch , Národní jednoty pro východní Moravu*. Ponévadž rozpravy 
tyto jsou výborným líčením prostého života lidu našeho, jsouce vy- 
pravovány nejlepším znalcem našeho lidu, doufáme, že budou kupo- 
vány hojné, aby mél dobrý užitek lid i národ. 

Proslulému panu autorovi přejeme srdečně, aby ho Bůh pozdravil 
zdravím nadéjným a plným na další neúnavnou a neúmomou práci 
národopisnou, k níž pravé také přibyl ^Dialektický slovník 
moravský* (část I. nákladem České akademie védecké), vrchol a koruna 
,DiaIektologie mor.*, opus operátům naší folkloristiky ! 

Front J. Rypáček, 

Hrady moravské, l. Hrad Búzov. Napsal Viktor Pinkava. Illu- 
strovali K. Liebscher a V. Král z Dobré Vody. Fotografie J. Planity. 
Nákladem vlastním. V komisi R. Prombergra v Olomouci. 1905. 
Cena 3 K. 

Vítáme dílo Pinkavovo, ponévadž dle prvního svazku bude ozdobou 
naši literatury. 

R. 1904 bylo vydáno ve Vídni velkolepé dílo Aug. Proko- 
povo ,Die Markgrafschafl Máhren in kunsthistorischer Beziehung*.^) 
Jsou to obšírné déjiny uméní na Moravé, obzvláSté déjmy uméní sta- 
vitelského, které prof. Prokop jako znamenitý architekt vylíčil s dů- 
kladnosti a podrobností podivuhodnou. Hlavní cena veHkého díla jeho 
(4 velké svazky foliové) spočívá v ohromném počtu názorných a s vé- 
deckou svédomitostí nakreslených půdorysů všech památnějších 
budov na Moravé od nejstarší doby do nynějška. V tom oboru dílo 
Prokopovo jest a zůstane dílem monumentálním, za které vdéčna 
b^ musí celá Morava. Prokop snaží se vyložiti vznik každé památné 
budovy i každého díla uměleckého (plastika, malířství a průmysl umě- 
lecký) z historického rozvoje obyvatelstva v zemích českých (v Cechách 
a na Moravě) i v zemích sousedních se svědomitým zřetelem na roz- 
voj kulturní v celé Evropě. Methoda tato je docela správná. V oboru 
déjin ryze moravských uvázl však Prokop na stanovisku, k němuž 
d^ezpyt a dějepis moravský dospěl do let 1867, kdy Prokop začal 
budovati velkolepé dílo svoje (sv. I. str. 14 atd.) Neznalost pokroku 
v dějinách moravských za posledních 30 let a nedostatečná znalost 
prací českých (i jazyka na př. Kravá Hora II. 367 — Kuhberg) jsou 
nejslabšími stránkami díla Prokopova. Ostatní slabosti Prokop mužně 
naznačil sám v Předmluvě na str. Vil. ř. 19 — 26. Nicméně však po- 
drobným popisem a názorným i vědecky a umělecky dokonalým 
zobrazením všech památek uměleckých na Moravě dílo Prokopovo 
stalo se bohatým zdrojem poznatků nových, z nichž musí vyplynouti 



M Podrobný posudek podal V. Houdek v C. M. M. 1^5, str. 89—94 a 
a02-ÍU. 



— 110 — 

lepSí poznání duchové práce na Moravé v oboru uméní od nejstarších 
dob do nynějška. Z lepSího poznání vzejde také větSí úcta k práci 
v minulosti a posílí se láska k vlasti. Dílo Prokopovo je velkolepé a 
velmi záslužné. 

Nedostatek v arcidíle Prokopové nejpatméjSÍ částečné napravili 
slibuje české dílo V. Pinkavy. Pinkava chce vydati nádherné dílo 
o nej památnějších hradech moravských dle vzoru Sedláč- 
kova. Se svédoraityra historikem k záslužné práci spojili se osvědčení 
umělci. Prvním svazkem všichni dokázali schopnost svoji. 

Úvod o hradech středověkých u nás (str. 5 — 7) svědčí o dů- 
kladných studiích historických, ale je příliš stručný na celá století 
(8. — 13. století). Výklad pojmuv urbs ^= civitas = grád a castrum 
= castellum = gradec je správný a jasný. Výklad pojmu ^burgus je 
chybný. Neznamenal tržní ves opevněnou, která slula latinsky 
„oppidum*, česky „hradiátě". Tyto dva pojmy jsou různé a nekryjí sebe. 
Doklad o Starém Velehradě k r. 1228 nedovedu posouditi, proto od- 
kazuji k úvaze Pekařově v C. C. H. 1902. str. 201—202. Doklad 
o Starém Brně k r. 1247 a 1293 není vhodný. V Brně burgus po- 
čátkem 13. století znamená hrad s neopevněným podhradím 
(městysem), kdežto civitas dostávala hradby s právem německým. *) 
, Civitas Bruna" znamená město Brno s právem německým (1243), ale 
, burgus Antiqua Bruna** neznamená — opevněnou tržní ves : Staré 
Brno s právem slovanským — nýbrž hrad brněnský s celým 
podhradím neopevněným (městysem), které bylo podřízeno 
právu slovanskému na hradě. Tržní ves » Staré Brno** nikdy opevněna 
nebyla a vznikla teprve koncem 13. a počátkem 14. století. Původcem 
„opevnění" Starého Brna je ď Elvert, ale názor jeho mylným ukázal 
Šujan.'^) Přehled kolonisace na severní Moravě (str. 9 — 10) vykládá 
vlastně vznik panských (feudálních) hradů na severní Moravé. Popis 
starého hradu Búzova (str. 11 — 14) je dobrý, ale rozměry zdí a míst- 
ností bylo by dobře určiti podrobněji, jako jest v popise Prokopové. 
Popis nového hradu (15 — 22) je podrobnější. Severní dům, Východní 
dům, OprStorfský dům a Eliščin jsou popsány pěkně a podrobně. 
Popis je znázorněn krásnými obrazy. Dějiny hradu (23 — 34) jsou 
vypsány podrobně dle panských rodů podle četných a spolehlivých 
pramenů historických, čím práce Pinkavova značně vyniká nad dílo 
Prokopovo. Tato část je v 1. svazku nejdokonalejší. Hrad Búzov za 
válek švédských (str. 35) a Stavba nového hradu (str. 36) jsou na- 
značeny dobře. Na konci je popsáno malebné okolí Búzova (37 — 38) 
se zříceninou Spránkem a skalou Zámkem. Je to patrně bývalá tvrz 
Brány (Branky), poněvadž cena 250 hřiven z r. 1358 byla tehdy ob- 
vyklá za tvrz. O ^zkamenělém zámku" spisovatel uvádí pověsti lido?é, 
z nichž vane duch zlý, poněvadž lid nerad stavěl panstvu tvrze a hrady. 



») Fr. Šujan: Dějepis Brna, str. 72— 74, 83—89 a 100. 
2) Fr. áujan: Dějepis Brna, str. 153. 



— 111 — 

Text Pinkaváv je znázorněn 32 stkvostnými obrazy a obrazem 
felmi.stra arcivévody Eugena, jenž umožnil vydání nádherného díla. 
Důkladný historik nalezl povolané umélce, a vytvořili dílo krásné. 
Radíme upfímné, by pro budoucí svazky přibrali si jeSté dovedného 
architekta, neb aspoň neostýchali se použiti vysledká práce Prokopovy. 
Kéi by pro svazky budoucí nalezli také štědrého mecenáše, by dílo 
neuvázlo! Budou-li svazky následující tak dokonalé, jako je svazek I., 
bude celé dílo ozdobou literatury a ke cli Moravy. Dr, Ifrant Stojan. 



Svaz osvětový. 

Novy a kulturné zvláště dáležity podnik národní! 

Národní rada česká v Praze uvažovala zevrubně o nynějším stavě 
národa našeho po stránce hmotné, rozumové i mravní a došla přesvěd- 
čení, že musíme působiti sjednocené a spořádaně, aby vzdělání lidové 
bylo šířeno a povznášeno měrou vydatnější a soustavnější, nežli dosud, 
a že základní vychová, řádnými školami a zdravým životem rodinným 
poskytovaná, musí u nás býti stále doplňována dokonalou výchovou 
společenskou, kterážto vychová nezbytně se musí státi novým a zvláště 
doležitym článkem vědomého programmu národního. 

Pravdou-h, že jako nečetny národ jen osvětou dojdeme svobody, 
a pravdou-li dále dle výstražné rady otce Palackého, že ,nepovzneseme-li 
ducha národu našeho k vyšší a ušlechtilejší činnosti, nežU jest u sou- 
sedů, neuhájíme konečně ani přirozeného bytu svého", musíme ne- 
odkladně přikročiti k dílu, abychom lid vzdělávali ve všech krajích jazyka 
českého a ve všech vrstvách národních, aby rostl i sílil duševně. Za 
téžké doby v zápase průmyslovém, technickém a hospodářském nestačí 
jen povinné vzdělání školní, ale jest potřebí, aby vědomosti v lidu byly 
upevňovány a Sířeny dále, aby duSevnř život jeho byl obohacován stále 
a cenně. Síla duševní a ušlechtilost mravní jsou zajisté hlavními mocmi 
a zbraněmi národními. Záslužné hnutí osvětové v různých našich spolcích 
jest nutno spořádati, sjednotiti, prohloubiti, dávati mu svěží směr a cho- 
vati je ve zdravém rozvoji na prospěch celkový, jmenovitě aby mládež 
zapuzovala vlažnost a lhostejnost k ideálu a kráse, aby hořela opět 
vroucími roznéty, aby zmizela mravní otupělost, která se jeví v zábavách 
málo uSlechíujících a v nedostatečném zájme vzdělávacím, aby nebyla 
zanedbávána ani četba krásná ani poučná, jakož aby společensky život 
náš se nerozptyloval ani netříštil ve všednostech. Všechny naše organi- 
sace národní musejí si býti plně vědomy, že všechna vzdělávací práce 
má bjti řízena i konána hospodárně, účelní, promyšleně a jednotně. 
Všechno školství, všechny různé spolky, veškera samospráva (zemská, 
okresní, městská i vesnická), všechny vědecké, odborné i stavovské 
jednoty musejí pracovati uvědoměle a sjednocené za heslem práce 
osvětové. 



— 112 — 

Proto Národní rada česká zřídila ,Svaz osvětový" s působ- 
ností na vSechny zemé koruny Svatováclavské i na sídelní mésto Vídeň 
za účelem spořádání a zdokonalování osvétné práce národní svépomocí, 
a volá proto vlastence, aby se přihlašovali za členy svazu tohoto (zaklá- 
dající platí 1000 K najednou neb ročné 100 K, skuteční ročné 
10 K. činní 5 K). 

Přihlášky i příspěvky přijímá kancelář Nár. rady české v Praze, 
II., Jungmannova tř. 28. 

Předsedou » Svazu** jest pilný pracovník osvětný, univ. professor 
dr. Jaromír Celakovský. 

Spolky i jednotlivci hlaste se za čFeny, vykonáte tím jen svatou 
povinnost národní! 

Svaz osvétový má podobnou důležitost význačné národoí, 
jako Ústřední Matice Školská. Proto zasluhuje ,Svaz* podpory v Šech 
národovcá na zachovávání rázu i bytu národního! 




Příspěvek k dějinám umění v naší vlasti. 

Aby se budil v obyvatelstvé čilejší zájem pro umění, kura- 
torium musejní ustanovilo poříditi seznam uměleckých předmětů 
na Moravě. Příspěvkem k seznamu sestavil konservátor H. W e 1 z 1 
z topografií ft. Volného jména umělců s jejich výtvory, jimiž ozdo- 
beny jsou památné budovy na Moravě. Do českého Časopisu 
musejního příspěvek Welzlův upravil prof. Rudolf Kreutz. 

Jediná návštěva obrazárny našeho zemského musea pře- 
svědčí každého milovníka umění, že staří mistři jenom poskrovnu 
zde jsou zastoupeni, jelikož malíři v užší vlasti naší, Moravě, 
za XVin. století působící od doby založení obrazárny došli jen ma- 
lého ocenění, nebo chybějí dokonce. Teprve nedávno dvorní rada 
Prokop ve Vídni ve sv^ém díle: „Die Markgrafschaft Máhren in 
kunstgeschichtlicher Beziehung'' poukázal k tomu, že vlast naše 
velmi jest bohatá poklady uměleckými. Platí-li opravdu tvrzení 
zkušeného znalce, jakým Prokop jest, o pokladech uměleckých 
z oboru stavitelského, jest stejně oprávněno vzhledem k malířství. 
Jediné nahlédnutí do dějin umění nás přesvědčí, že Morava vždy 
oplývala malíři, umělci, kteří požívali zvučného jména, jejichž 
dfla byla vyhledávána a dobře placena, umělci, z nichž přemnozí 
dosáhli vzácné hodnosti c. k. dvorního malíře. 

Není-li to zjev neutěšený, že chybějí mnozí z těchto zna- 
menitých umělců v naší zemské obrazárně, jiní že nedů- 
stojně jsou zastoupeni, tak že jména jejich ve vlastní domovině 
jakoby určena byla zapomenutí? 

EUavní příčinou toho, proč nastal tento tak citelný ne- 
dostatek ponenáhlu, bylo, že se u nás posud nikdo vážně nepo- 
kusil poklady umělecké v zemi se nacházející poznamenati a tak 
na věky budoucí umělecký majetek zemský pevné seřaditi. Kdy- 
bychom byli bývali měli takový seznam po ruce, sotva by bylo 
bývalo možno, abychom malíře, jakými byli Chambrez (Holešov), 

8 



- 114 - 

Frómel (Fulnek), Geissler (Sebranice), Hanke (Olomouc), Kraker, 
Licht (Brno), Lublinsky, Nosecký (Jihlava), Pistauer (Jihlava), 
Preiss (Jihlava), Rotter (Bmo), Sattler (Olomouc), Sebastini (Pro- 
stějov), Steiner (Jihlava), Super (Mor. Třebová), Tópper (Vel. 
Meziříčí) a Winterhalter (Znojmo) hledali mamě, aneb aby nej- 
výše zastoupeni byli skizzami, jako proslulý J. Stem. 

Jest nejvýš nutno přikročiti konečně na pořízení seznamu 
pokladův uměleckých, po celé zemi roztroušených ; o prostředcích 
a způsobu, jakým by tak státi se mělo, zajisté se kuratorium 
rozhodne záhy. 

Ř. Volný, neúnavný badatel, jehož památce každý přítel 
umění a dějin žehná, zanechal nám ve svých dvou dílech ,Die 
Markgrafschaft M&hren* (1835—1842) a .Kirchliche Topographie 
von Máhren* (1855—1863) takový poklad uměleckých záznamů, 
že již jediné z něho poznati můžeme, že Morava oplývala malíři 
a také že v ohledu tomto nezůstala za žádnou jinou zemí. 

V těchto řádcích buďtež uvedeny v abecedním pořádku 
jména umělcův a výtvory jejích, jak nám je zaznamenal Volný: 

Ablasser, malíř ve Vídni, zem. 1799. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Kunhuty) kostela v Pasece 
u Uničova, 150 zl. 
Adolf František z Frydentála u Jevíčka, malíř. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Václav), obrazy bočních oltářů 
(večeře Páně, sv. Barbora) famího chrámu Páně v Mikulově. 
Adolf Karel z Frydentála, malíř v Olomouci. 

Malby v tak zvané velké dvoraně sídelního zámku v Kro- 
měříži (večeře bohů), rodokmen hrabat Hamiltonů, Genius 
s Jovišem a Herakleem, podobizna knížete biskupa hrabete 
Hamiltona. 
Adolf Ludvík, malíř. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petra a Pavla) kostela v Kelci 
u Hranic. 

Aigen Karel, malíř, nar. 1684 v Olomouci. 

Čtyři obrazy bočních oltářů (sv. Petr, mučeník, sv. Florian, 
Bůh Otec, přátelstvo Kristovo čili sv. Anna) dominikánského 
kostela v Brně ; v témže kostele oltářní obraz (sv. Barbory); 
obrazy klášterního kostela sv. Anny v Brně. 



— 115 — 

AI degraf Hanuš, malíř. 

Večeře Páně arcibiskupského paláce v Olomouci. 
Altmann Josef, malíř v Dačicích, zem. 1819. 

Obraz oltářní (sv, Václav) kostela v Pavlovicích u Telče, 
1774. 
Altmann Matiáš František, malíř, nar. v Dačicích, působil 
v Brně, zem. 1718. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Václav) kostela v Kostebií Myslové 
u Telče, 1718. 
Altomonte Bartoloměj v Brně, v XVUI. století. 

Tři oltářní obrazy (sv. Josef, sv. Sebastian, Nanebevzetí 
Panny Marie) kostela v Rancířově u Jemnice. 
A mand, sochař v Bruntále. 

Hlavní oltář kostela v Jelení u Bruntála. 
Anderle, malíř. 

Obraz hlavního oltáře (Navštívení Panny Marie) kostela 
v Lomnici u Tišnova, 1845; obraz oltářní (apoštol Jakub) 
kostela v Rasově u Tišnova. 
Anderscht Ondřej, malíř v Poličce. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Anny) kostela v Moravské 
Radiměři u Svitav. 

Angeler, sochař. 

Křížová cesta farního chrámu Páně v Lednici. 
Arche Antonín, stavební rada v Olomouci, zem. 1851. 
Přestavba universitní budovy v Olomouci, 1840. 
Augustinus aSt. Luca, augustiniánsky bratr laik ve Vídni, 
v XVffl. století. 

Tři oltářní kartony kostela v Novosadech. 
6 a sile Januario, malíř v Brně, zem. 178S. 

Oltářní obraz (sv. Michal) kostela v Křižanově, 1775; 
obraz hlavního oltáře (sv. Mikuláš) farního chrámu Páně 
ve Velkém Meziříčí ; byl nahrazen jiným ; obraz hlavního 
oltáře (sv. Václav) kostela ve Svratce Radešínské u Nového 
Města, jest pochybný. 
Bassano Jakub, malíř. 

Obrazy kláštera Novoříšského : Kristus vyhání prodavače 
z chrámu a druhý obraz arcibiskupského paláce v Olomouci ; 
obraz v zámku Kroměřížském. 

8* 



— 116 — 

Bauer A., sochař ve Vídni 

Oltář s Kristem na kříži kostelní hrobky v Mikulově. 
Bauer Lukáš, malíř ve Valčicich a ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jiljí) kostela ve Dvorcích, 1757, 
za 500 zl. ; obraz (Úzkosti Kristovy) téhož kostela; obrazy 
bočních oltářů (sv. Křiž, sv. Jakub Vetší) kostela v Břeclavi; 
oltářní obrazy (sv. František Serafinský, sv. Barbora) kostela 
v Archlebově u Ždánic, byly odstraněny. 
Baumgartner Karel, malíř. 

Obrazy bočních oltářů (sv, Vendelín, sv. Jan Nepomucký) 
kostela v Lanžhoté, 1782. 
Bayer František, malíř v Pozořicích. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) kostela 
v Pozořicích (u Slavkova). 
Bayer Robert, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (Pád andělů, kopie dle obrazu 
Lukáše Giordana); obrazy bočních oltářů (Matka Boži. 
sv. Jan Nepomucký) kostela ve Velkých Dyjákovicích u Jaro- 
slavie, 1855. 
Běda Václav, stavitel v Olomouci. 

Stavěl 1774 kostel na Nové Ulici u Olomouce. 
Bědu z z i, architekt. 

Zámek v Rájci 1750—1755. 
Beil Jan, sochař v Brně, ok. r. 1780. 

Práce sochařské, štukatérské atd. na hlavním oltáři, 
kazatelně a křtitelnici farního chrámu Páně ve Svitavech. 

Ber gel Jan, malíř. 

Fresky kláštera v Louce u Znojma (výjevy ze života 
sv. Norberta), jídelny tamějšího opata (výjevy ze života 
Šalomounova). 

Berger Ignác, malíř v Novém Jičíně. 

Oltářní obraz (sv. Vendelín) kostela v Třebovicích u Klim- 
kovic (Slezsko) ; křížová cesta kostela v Bánové u Uher. 
Brodu, 1847; oltářní obraz (Pozdvižení sv. Kříže kostela 
v Halenkově u Vsetína; oltářní obraz (Matka Boži) kaple 
kostela v Lipníku, 1855; dále oltářní kartony dotčeného 
kostela, 1856; oltářní karton (sv. Joseí) kostela při nemoc- 
nici v Lipníku, 1858. 



- 117 - 

Beriiegger František, sochař ze Solnohrad, ve Znojmě. 

Kazatelna kostela Nanebevzetí P. Mane v Louce, 1699, 
za 1000 zl. 
Bertrandi, architekt 

Zámek ve Slavkově ok. r. 1790. 
Béla František, stavitel v Opavě. 

Kostel v Kunvaldě u Nov. Jičína, 1810; kresby náhlavní 
oltář ,Ježíš, přítel dítek* a ^Svatá rodina" dotčeného 
kostela. 
Béla Jan z Frýdka. 

Stavěl hlavní oltář kostela v Brušperku u Místka a také 
jej umělecky vyzdobil. 
Birong A., belgický malíř, v Brně ok. r. 1842. 

Oltářní obraz (sv. Jan Nepomucký, sv. Alois) kostela 
v Lomnici u Tišnova. 
Blasch Antonín, malíř v Opavě, také zvaný Blaschke. 

Křížová cesta v Bravanticich u Klimkovic, 1797; nlavní 
oltář (Nanebevzetí P. Marie) kostela v Pišti (Prus. Slezsko) ; 
obraz oltářní (sv. Šimon a Juda, sv. Jan Nepomucký) kostela 
ve Vano vících (Prus. Slezsko), 1807, za 150 zl.; obraz hlav- 
ního oltáře (Narození Matky Boží) a obraz bočního oltáře 
(sv. Jan Nepomucký) kostela Oldřišovského (Prus. Slezsko). 
Blasch Josef, malíř v Opavě. 

Křížová cesta kostela ve Fulštejně u Osoblahy. 
Bleiberger, malíř v Brně, zem. 1777. 

„Ecce Homo* a Bolestná Matka Boží kostela v Obřanech. 
Bleiberger Ondřej, sochař v Brně. 

Dvě sochy a práce štukatérské kostela ve Sloupě; štuka- 
terské práce kostela v Rosicích u Ivančic, farního chrámu 
Páně ve Šternberků ok. r. 1740. 
Bliembl Sebastián, stavitel ve Vídni. 

Stavěl r. 1730 s Koppnerem kostel a klášter ve Vraténíně 
u Jemnice. 
Bóhm Jiří, štukatér ve Vídni. 

Práce v kostele Slavkovském. 
Bóhm Václav. 

Řezbářské práce na oltáři sv. Křiže farního kostela 
v Místku. 



^ 118 - 

Bokelen van, malíř hollandský. 

Obraz hlavního oltáře (Povýšení sv. Kříže); boční oltář 
(Matka Boží) kostela v Křížovech (Prus. Slezsko); obraz 
posléze jmenovaný za 70 říšských tolarův. 

Brak a Augustin, kameník. 

Práce v kostele sv. Ignáce v Jihlavě, 1680. 

Brand Jan Kristián, malíř ve Vídni, v XVni. století. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jakub) kostela Lednického, 
dvanáct symbolických obrazů (dvanáct měsíců) refektáře 
klášterního na Hradisku u Olomouce, byly po zrušení kláštera 
zakoupeny nějakým měšfanem Olomouckým. 

Br anděl Jan Petr, malíř, zem. 1739 v Kutné Hoře. 

Obrazy bočních oltářů (Zjeveni Spasitelovo, sv. Anna, 
umírající sv. Josef, sv. Kříž) farního kostela Nanebevzetí 
P. Marie v Jihlavě; oltář.«ií obraz (sv. Jeroným) kaple 
sv. Ludvíka v Jevišovicich u Znojma; obraz sv. Jakuba 
kostela v Lednici byl odstraněn; obraz (Poslední večeře) 
kostela ve Výmyslicích u Mor. Krumlova, byl tam ješté 
r. 1806; obraz ,Dva mudrci* z Velehradu byl prodán. 

Brandt. 

Obrazy v zámku Slavkovském, v bytě Rajhradského preláta. 

Bredal. 

Obraz v arcibiskupském paláci v Olomouci. 

Břenek Josef, sochař v Brně, nar. 1820 v Hranicích. 

Sochy sv. Vojtěcha a sv. Vintíře klášterního kostela Raj- 
hradského; křížová cesta kostela v Kolenfíirtě u Mikulova, 
1848; Hrob Boži kostela v Lomnici u Tišnova; socha 
Mariánská v Lomnici, byla r. 1852 očištěna a opravena; 
socha sv. Anny v Šerkovicích u Tišnova, 1852. 

Brenner Adam, malíř ve Vídni. 

Opravil obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) kostela 
Napajedelského, 1852; oltářni obraz (Bolestná Matka Boži, 
Anděl Strážný) kostela Tlumačovského u Napajedel, 1852; 
obrazy oltářni (Matka Boží, sv. Cyrill a Metoděj) kostela 
v Pavlovicích, 1847, 160 zl. 

Brent ani Jan, vlaský štukatér. 

Práce v kostele sv. Ignáce v Jihlavě, 1680. 



— 119 — 

Breughel Petr ml, HollandaĎ. 

Obraz v zámecké kapli v Mikulove, 1510 — 1570, (několika 
lidem se ostrými nástroji odnímají hlavy a místo nich 
nasazuji se jim hlávky zelné, jež se znenáhla zakořeňigí, 
vyvinují a opět na hlavy lidské proměňuji); obraz .selská 
svatba* v zámku Slavkovském ; obraz v klášteře NovořiSském ; 
hostina a selský výjev v arcibiskupském paláci v Olomouci ; 
, Aksamit' v arcibiskupském paláci v Olomouci ; obraz v zámku 
Kroměřížském. 
Breyer Jan, malíř ve Vratislavi. 

Obraz oltářní (sv. Prokop) kostela v Pohoří u Fulneka. 
Brunner František, sochař ve Vídni. 

Sochařské práce na hlavním oltáři v Kralicích. 
Bruykel (?) Jan, malíř v Brně, lépe asi Bruynel. 

Oltářní obraz (sv. František Seraflnský, sv. Jan Nepomucký) 
v kostele Vizovském. 

Březovský Fabián, bratr laik v Brně, umělecký stolař. 

Bývalý hlavní oltář v kostele sv. Maří Magdaleny v Brně, 1693. 
Burger A., starší v Hlubčicích. 

Hlavní oltář (sv. Josef, pěstoun) kostela v Pelhřimově (Prus. 
Slezsko). 
Buček Karel, malíř v Jaroméřicich. 

Oltářní obraz (umírající sv. Josef) kaple sv. Josefa v Jaro- 
méřicich, 1802. 
Canaval, architekt ve Vídni. 

Plány na kostel Sloupský, 1751—1754. 
Candido Petr, malíř. 

Večeře Páně v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Ganeval, stavitel v Uh. Hradišti. 

Farní chrám v Uh. Hradišti, 1670. 
Caracci Annibale, malíř. 

Obraz v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
C areste Petr, Stukatér v Brně. 

Práce v kostele sv. Ignáce v Jihlavě, 1680. 
Centnéř Sebastián, sochař ve Znojmě. 

Hlavní oltář kostela v Žeroticích u Znojma, 1775. 
Geregetti Josef, malíř v Chrudimi, zemřel 1799. 

Hlavní oltář v zámeckém kostele na Podklášteří v Třebíči. 



— 120 — 

Chám b re z, malíř. 

Obrazy oltářní (sv. Jakub, apoštol, sv. Petr, Kristus na kříži) 
kostela v Nikolčících u Židlochovic; hlavní oltář (sv. Mi- 
kuláš) farního kostela v Malenovicích u Napajedel; oltářní 
obraz (sv. Jakub) v kostele v Roštíné u Zdounek, 1793; 
oltářní obraz kaple sv. Anny tamtéž; obraz oltářní (Na- 
nebevzetí P. Marie) kostela v Jindřichově u Hranic, 1799, 
30 zl. ; obraz hlavního oltáře (apoštol Jakub) kostelního v Te- 
čovicích u Napajedel. 
Christ Josef ze Staré Vsi u Berouna. 

Maloval kněžsky kůr (Všech Svatých) kostelní v Herčivaldé 
u Dvorců (okres Šternberský), jakož i oratorium tamtéž, 1804. 
Cimbalist, malíř. 

Fresky v lékárně milosrdných bratří v Brně. 
Cochin. 

Mědirytiny v obydlí Rajhradského preláta. 
Daisinger F. L., malíř v Sla vonicích. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Mikuláš) ve farním kostele sv. 
Mikuláše ve Znojmě, 1754, tamtéž obrazy bočních oltářů 
(sv. Josef, sv. Sebastián), obraz posléze jmenovaný byl od- 
straněn; obrazy oltářní (sv. Linhart, P. Maria s růžencem, 
sv. Jan Nepomucký) v kostele v Kdousově u Jemnice; obraz 
oltářní (Korunování P. Marie č. P. Maria Sněžná v kostele 
Božího Těla v Slavonicich, 1771. 
Dallinger Jan, malíř. 

Oltářní obraz (sv. Jan Nepomucký) v kostele v Krnově, 1804; 
obraz hlavního oltáře kostelního v Rudě nad Moravou u Šum- 
berka, 1853; obraz hlavního oltáře (sv. Alois) kostelního ve 
Velké Moravě u Šumberka ; obrazy bočních oltářů (sv. Karel 
Boromejský, sv. Alois) kostela v Jedli u Šilperka. 
Dam, malíř. 

Zátiší (ovoce) v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Damel Kristián, stavitel ve Vídni. 

Poutní chrám v Lechovicích u Znojma. 1718—1721. 
Danner, malíř, v XVII. stol. 

Oltářní obraz (Matka Boži) v kostele v Račicích u Vyškova. 
Deboys Adolf, kaplan v Brně, malíř. 

Křížová cesta kostela v Komíně u Brna, 1853, 185zl.konv.in. 



- 121 — 

Dechet Hanuš, stavitel v Olomouci. 

Budova konventu klášterního na Hradisku, 1679. 

Der ford t Jan, sochař. 

Pracoval r. 1675 do kostela v Tutanech čtyři sochy svatých 
a čtyři cherubíny. 

Dickel Josef, malíř ve Šternberků. 

Obraz hlavního oltáře (Zvěstování P. Marie) ve far. chrámu 
ve Šternberků, jest to kopie dřívějšího obrazu na oltáři tom 
od Lublinského; oltářní obraz (sv. Vavřinec) v kostele 
Téšíko vících u Šternberka; obraz oltářní (sv. Maří Magda- 
lena) ve filiálním kostele v Bousově u Litovle, 1791 ; obraz 
oltářní (Narození P. Marie) kostela v Jamarticích u Ry- 
mařova. 

Din ke Vavřinec v Opavě. 

Veškeré práce stolařské, sochařské a sádrové v jesuitském 
kostele Opavském, 1678. 

Dittel Josef, malíř ve Šternberků. 

Křížová cesta kostelní v Lomnici u Rymařova. 

Dittenberger Gustav, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (Levita Vavřinec) v kostele Hodon- 
ském, 1840, za 900 zl. konv. m. 

Dittmann Jan, malíř ve Svita věch, zemřel 1847. 

Oltářní obrazy (sv. Josef, sv. Leopold) kostelní v Kun- 
štáté, 1843. 

Dobiašovský, žák Kupelwiesrův. 

Obraz oltářní (sv. Barbora) v kapli sv. Barbory při žele- 
zárnách Frydlantsk;^ch u Místka. 

Donner Rafael. 

Kamenické práce na Olomoucké kašné. 

Dorazil František, malíř v Uh. Hradišti. 

Oltářní obraz (sv. Josef, kopie obrazu Ignáce Raaba) 
kostela ve Štítné u Val. Klobouk, 1853. 

Doré Josef, malíř ve Vranově (u Znojma). 

Oltářní obraz (sv. Barbora) kostela ve Křtalku u Vranova 
(okr. Znojemský); obraz oltářní (sv. Maří Magdalena) kostela 
v Lanžově u Vranova (okr. Znojemský). 



— 122 — 

Dostál Jiří, malíř v Litovli. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Mikuláš) kostela v Šumvaldě 
(okr. Uničovský), 1802. 
Drechsler Jan, malíř v Olomouci. 

Oltářní obraz (sv, Jan Nepomucký) chrámu sv, Václava 
v Olomouci, 1727; obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) 
kostela ve Špiklici u Starého Města. 
Důrer Albrecht. 

Dvě podobizny v arcibiskupském paláci v Olomoucí; obraz 
^Žebrácká" na dřevě z Velehradu byl prodán Brněnskému 
vetešníkovi A Junkovi za 27 zl. ; obraz v zámku Kroméfížském. 
Dyck, van. 

Obrazy v zámku Slavkovském ; podobizna krále anglického 
Karla I. a jeho manželky v arcibiskupském paláci v Olomoucí. 
Eckstein Daniel, malíř v Brně. 

Nástěnné obrazy (sv. Václav, sv. Ludmila) farního chrámu 
ve Svitavech. 
Eckstein František, malíř v Brně. 

Fresky na stropě v kapli sv. Mořice v Brně, 1736; obraz 
hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) jesuitského kostela 
v Brně, 1735, za 340 zl. ; fresky loretánské kaple u mino- 
ritu v Brně; fresky v chrámě Velehradském a práce na 
oltářích. 
Eckstein Viktor, malíř v Brně. 

Fresky v poutním kostele na Burgberce u Krnova. 
Edele Benedikt, sochař v Brně. 

Sochy na oltáři Všech Svatých v klášterním kostele Raj- 
hradském; hlavní oltář a práce sochařské poutního kostela 
na Hostýne. 
Egidi, mistr kamenicky v Olomouci. 

Vodní nádržka (kašna) v klášteře Hradisku u Olomouce, 1693. 
Endlinger Jan, malíř, nar. 1730 v Brně. 

Obraz hlavního oltáfe (sv. Maří Magdalena) v Kuřími u Tiš- 
nova; oltářní obraz (sv. Michal) kostela Šlapanického, 
307 zl., rok 1739 (??); oltářní obraz (sv. Jan Nepomucká) 
v témže kostele, 1777. 
Engel, architekt. 

Cirkus tří grácií v Lednici, 1825. 



— 123 — 

Engerth starší a J. 

Oltáfni obrazy v kostele Boskovském. 
Engler Michal, maUř v Místku. 

Obrazy chrámu v Místku (Zvěstování P. Marie, Narozeni 
a zjeveni Kristovo, Očišťováni P. Marie, Rozesláni apoštolů, 
sv. Jan Nepomucký) ; obraz hlavního oltáře (sv. Jan Krtitel) 
kostela v Pálko vících u Místka, 1632. 
Ens Adam. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) klášterního ko- 
stela v Nové Říši; jest pochybný. 
Epée. 

Fresky v dominikánském kostele v Opavé, 1730. 
Ermon Jan, malíř v Brně. 

Maloval 1730 za 120 zl. obrazy do kaple na cestě z Brna 
do Tuřan. 
£ tg ens Jan, malíř v Brně, zemřel 1754. 

Fresky: Kopule (báně) piaristského chrámu v Kroměříži; 
kaple na Velehradě (Křest Svatoplukův) ; kostel minoritský 
v Brně, 1732; kostel ve Krtinách (Obec Svatých), 3000 zl.; 
chrám na Velehradě; radniční kaple a sakristie v Brně, 
1729; kaple sv. Kříže jesuitského kostela v Brně, 1748, 
241 zl. 33 kr.; kaple u sv. Tomáše v Brně; dva oratoře 
kostela na Vranově u Brna, 1905 zl. ; komnata pokladů 
kostelních, archiv a lékárna kláštera na Vranově, 1736; 
knihovna a dům kapitulní; klášterní kostel v Rajhradě, 1739; 
knihovna v klášteře Rajhradském ; klášterní kaple v klášteře 
Hradisku, 1732, 501 zl.; letní síň konventu v klášteře Hra- 
disku, 1732. 

Obrazy: Skizzy ku hlavnímu oltáři farního kostela Na- 
nebevzetí P. Marie v Jihlavě, karton tohoto hlavního oltáře, 
1745; oltářní obraz (sv. František de Paula) kostela na 
Vranově (u Brna); obrazy oltářní (sv. Benedikt, sv. Jan 
Nepomucký, sv. Gertruda, sv. Scholastika) v klášterním ko- 
stele Rajhradském. 
Fabricius, malíř. 

Obraz v zámku Slavkovském. 
Faderle Jindřich z Kroměříže. 

Štukatérské práce na oltářích (Bolestná Matka Boží, sv. 
Anna) kostela v Přerově. 



— 124 — 

Fastenberger, malíř. 

Obrazy v obydlí Rajhradského preláta; obraz v arcibi- 
skupském paláci v Olomouci. 
Feldhass Antonin, malíř v Eroměřiži. 

Oltáře (Matka Boží, sv. Anna) kostela v Ratajích u Kro- 
měříže; obrazy oltářní (sv. Jan Nepomucký, sv. Jan a Pavel, 
dva jiné obrazy) kostela v Kelci u Hranic, 1793, byly 
odstraněny; oltářní obraz (sv. Petr a Pavel) kostela 
v Horních Němčících u Telče; obraz v boční kapli při 
křtitelnici kostela v Kelci obnoven, jest dílo vlaské. 
Felix Matěj, malíř v Dolních Kounicích. 

Obraz oltářní (sv. Gotthard, sv. František Serafínsky) 
kaple sv. Antonína a Floriána v Dolních Kounicích u Ivančic; 
oltářní obraz kaple nemocniční v Dolních Kounicích. 
Fenzl A., malíř ve Vídni. 

Fresky v hostinských komnatách a ve velké síni Novohš- 
ského kláštera, 1809, za 3000 zl. 
Ferenz A., malíř v Brně a Znojmě. 

Křížová cesta kostela v Obranech u Brna, 1850; obraz 
oltářní (sv. Florián) kostela v Troskoto vlcích u Mikulova; 
Fiota Silvestr z Chiavenny, v Boskovicích ok. 1626. 

Kazatelna z kutého železa kostela v Boskovicích, byla 
přenesena do chrámu Všech Svatých. 
Fischer z Orlové. 

Plán zámecké dvorany a chrámu ve Vranově u Znojma, 1700. 
Fischer Vincenc, malíř ve Vídni. 

Architektonická malba v letní síni kláštera v Louce u Znojma; 
obrazy v zámku Slavkovském. 
Fissee Michal, malíř, nar. ve Znojmě. 

Fresky: v klášteře dominikánském ve Znojmě (výjevy ze 
života sv. Dominika) ; v klášterním chrámě kláštera Hradiska 
u Olomouce, 1710, za 2000 zl.; chrám na Svatém Kopečku 
u Olomouce ; v kapli kostela sv. Michala ve Znojmě, jíž se 
používá za Boží hrob. 

Obrazy oltářní: v kostele sv. Michala ve Znojmě; kostel 
v Lechovicích u Znojma (sv. Vavřinec), jest pochybný, 
v témže kostele (sv. Florián, sv. Donát). — Vedlejší práce 
na čtyřech oltářích v kostele Lechovském, 1730. 



— 125 — 

Fontána Baltazar. 

Stavba Olomouckého arcibiskupského paláce, 1670. Kresba 
do svatostánku v kostele na Svatém Kopečku u Olomouce. 

Práce štukatérské: v kostele na Svatém Kopečku u Olo- 
mouce s freskami; v klášteře augustiniánském v Olomouci 
s částmi architektonickými; v sini kláštera Hradiska u Olo- 
mouce; v kapitulní sini téhož kláštera; na bočních oltářích, 
varhanách, kazatelně atd., na náhrobku v klášteře Hradisku ; 
v zámecké dvoraně v Kroměříži; na oltáři Bolestné Matky 
Boži ve farním chrámě sv. Jiljí ve Svitavech. 

Ozdoby a práce sochařské tří oltářů v Polešovicích u Uh 
Hradiště, 1735; oltáře v chrámě Velehradském s pracemi' 
štukatérskými. 
Fór ster A., sochař, žák Ondřeje Schweigia. 

Socha na náměstí Vyškovském (Početí P. Marie). 
Fossati Bernard, sochař z Itálie. 

Práce na hlavním oltáři kostela na Svatém Kopečku 
u Olomouce. 

Francia František, malíř, 1552. 

Svatá Rodina na dřevě v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Frank A., malíř. 

Obraz hlavního oltáře (Nejsv. Trojice) kostela v Opa- 
vici (Slezsko), 300 zl.; obrazy bočních oltářů (sv. Barbora, 
sv. Jan Nepomucký) v témže kostele. 
Freitag Adam, bratr laik, umělecký truhlář, zvaný v Uh. Hra- 
dišti .domácí Praxiteles". 
Práce truhlářské do jesuitského chrámu v Uh. Hradišti. 
Friedrich A., malíř v Olomouci. 

Hlavní oltář (Zvěstování P. Marie) kostela ve Stražisku 
n Konice. 
Fritsch Josef Antonín, sochař, zemřel v Tovačové. 

Socha ze dřeva řezaná ^Spasitel na kříži'' na bočním oltáři 
filiálního kostela sv. Anny v Holešově; socha Všech Svatých 
v témže kostele; práce sochařské a sochy na bočních oltářích 
ve farním chrámě v Holešově; , Kristus na hoře Olivetské • 
na oltáři v kapli farního chrámu v Holešově; práce 
sochařské v kostele Tovačovském : oltář sv. Cyrilla a Meto- 
děje, socha sv, Václava, dva andělé na hlavním oltáři. 



— 126 — 

Fritsch Jan Kašpar, malíř v Bruntále. 

Oltářní obraz (sv. Jiří, Nanebevzetí P. Marie) kostela 
v Jiříkově u Rymařova; obraz oltářní (sv. Jan NepomuckJ, 
archanděl Michal) kostela v Moravském Kočové u Ryma- 
řova; oltářní obrazy (sv. Křiž, Poslední večeře), mimo to 
ještě pět obrazů kostela v Dolním Vildgrubě u Bruntála 
(Slezsko), 1792. 

Fritz Jiří, maliř z Chrudimě, usedlý v Mor. Třebové. 

Obraz oltářní (Nejsv. Trojice) kostela v Lysieích u Kun- 
štátu, 1600. 

Fritz Bohumír (aneb Jiří), sochař. 

Práce v kostele na Vranově u Brna (čtyři sochy), 1739; 
socha sv. Františka de Paula tamtéž. 

Fritz Petr, maliř. 

Oltářní obraz (sv. Jan Nepomucký, sv. Vendelín) kostela 
v Mor. Budějovicích. 

Frómmel Jan Jiří, malíř z Fulneka. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) kostela v Poče- 
nicích u Zdounek, 1801 ; obraz hlavního oltáře tsv. Jan 
Křtitel) kostela ve Staré Vsi u Rymařova; obraz oltářní 
(sv. Petr a Pavel) kostela ve Vražném u Nového 
Jičína ; oltářní obraz (Navštívení P. Marie) kostela v Bema- 
ticich u Nového Jičína, 1795; obraz hlavního oltáře (sv. Martin) 
kostelního v Senově u Nového Jičína; obraz hlavního 
oltáře (sv. Maří Magdalena) kostehiího v Dětrichově u Štern- 
berka; obraz hlavního oltáře (sv. Václav) fiamího chrámu 
v Mor. Ostravě; oltářní obraz (Nejsv. Trojice od Herberta) 
kostela v Ostravici u. Místka, byl 1784 obnoven; oltářní 
obrazy i^sv. Kateřina, sv. Jan Nepomucký) kostelní v Stacho- 
vicich u Fulneka; obraz oltářní (Navštívení P. Marie) kostela 
v Mankovicich u Oder (Slezsko), 1800; oltářní obrazy (Všech 
Svattch, sv. Kříže, Narozeni Páně) kostela v Butovicich 
u Fulneka, 1788 a 1789; oltářní obrazy (sv. Anna, sv. Jan 
NepomuckÝ) kostela ve Slatině u Bílovce (Slezsko); obraz 
oltářni (sv. Vavřinec) kostela v Bilově u Bílovce (Slezsko); 
obraz hlavního oltáře (biskup sv. Mikuláš) kostela v Živo- 
ticioli u Fulneka ; oltářni obraz (sv. Markéta) kostelní v Čerrané 
(Slezsko) u Vilkovic; obraz oltářni (Všech Svatých) kostela 
v Barnově u Libavé (okres Šternberský); obraz hlavního 



- 127 — 

oltáře (sv. Máři Magdalena) kostela v Čermném u Budí- 
šoTa (u Libavé); obraz hlavního oltáře (biskup sv. Mikuláš) 
kostela v Střelné u Libavé; obraz hlavního oltáře (apoštol 
sv. Jakub) farního chrámu v Lipníku, 1810; křížová cesta 
kostela v Rudolticích u Libavé. 
Fůger, malíř. 

Dido v zámku Slavkovském. 
Fůhrieh Josef, malíř ve Vídni. 

Křížová cesta kostela v Bohdalieích u Bučovic; náčrty 
křížových cest do kostelů v Kloboukách r. 1843 a Vrbné 
(Slezsko); nékolik na dřevě malovaných obrazů do kostela 
v Kloboukách, v tom narozeni Páně, vjezd do Jerusalema, 
nejsvětějši Trojice ; Mariánský obraz na svatostánku farního 
chrámu .Naší milé Paní^ v Kroměříži. — V kostelích mo- 
ravských a slezských jsou křížové cesty, jež dle Fuhricha 
jsou pracovány, v hojném počtu. 
Gallina František, malíř v Pelhřimově. 

Oltářní obraz (sv. Jan Nepomucký) kostela v Palupíně 
u Telče, 
Gams, stavitel v KrĎově. 

Stavěl r. 1755 kostel v Dolním Vildgrubě u Bruntála. 
Gebhardt Jan, malíř v Brně. 

Hlavní oltář (sv. Václav) kostelní v Kostelci, 1832; obraz 

hlavního oltáře (sv. Vavřinec) kostelního ve Vojkovicích u Židlo- 

chovic; obraz hlavního oltáře kostela v Krásensku, 1842; 

obnovil 1852 všechny oltáře kostela Troubského u Brna. 

Geiling F., malíř ve Vídni. 

Obraz oltářní (Zasnoubení Panny Marie) v zámecké kapli 
v Jemnici. 
Geiner A., naalíř ve Vídni. 

Pracoval o malbě nástropní v kostele Sloupském. 
Geissler Alois, malíř v Jihlavě, zemřel r. 1832. 

Obrazy bočních oltářů (sv. Tekla, Matka Boží) chrámu 
sv. Jakuba v Jihlavě. 
Geissler Ludvík, malíř, narozený v Sebranicích uKunštátu, žil 
r. 1742 ve Svitavech. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) ve Svitávce u Bo- 
skovic; obraz hlavního oltáře -{sv. Jiljí) kostela sv. Jiljí ve 
Svitavech, 1742; oltářní obrazy (Matka Boží, sv. Vít) kostela 



— 128 — 

v Moravské Radimětí u Svitav; obrazy oltářní (sv, Aniuu 
sv. Florian, oba s dvojími kartony) kostela Sebranického; 
obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) kostela v Černovicich 
u Kunštátu, na plechu. 

Genaart Jan, malíř v Brně. 

Votivní obraz (patronové moru: sv. Sebastián, Rochus 
a Rosalie), ok. r. 1831, kostela v Líšni. 

Gialdi Jiří, architekt v Brně. 

Stavěl od r. 1598 jesuitský chrám v Brně. 

Gionima Šimon, vlaský malíř, ok. r. 1710 ve Velkém Meziříčí. 
Obraz oltářní (sv. Antonín Paduánský) farního chrámu 
Velkomeziříčského ; oltářní obrazy klášterního kostela ve 
Žďáře, 1760; nástěnné malby zámeckého kostela ve Ždáře; 
14 velkých obrazů ze života sv. Mikuláše zámeckého kostela 
Ždárského, 1708; dva shořely 1784, ostatní se zkazily; 
20 malých maleb výjevů ze života sv. Bernarda a jiných 
svatých, jež visi v klášterní chodbě ve Ždáře ; obraz oltářní 
(sv. Jan Nepomucký) kostela v Heřmanové u Velkého 
Meziříčí; fresky v kostele Jaroměřickém u Moravských Budě- 
jovic: Stvoření prvních lidí, narození Páně, obřezání, křest, 
židovský beránek velikonoční, poslední večeře Páně, Moj- 
žíšem vztyčený had, Kristus na kříži, Jonáš a velryba, 
vzkříšení Páně, Eliáš, nanebevstoupení Páně, Mojžíš a desa- 
tero Božích přikázání; Sesláni Ducha sv.. Stvoření světa, 
Kristus při posledním soudě, v kopuli chrámové: Spasitel 
ve shromáždění svatých ; dále hlavní oltář, dva oltáře boční, 
obraz v kapli tamtéž. 

Glasner Martin, kameník ve Valaš. Meziříčí. 

Brána jesuitské gymnasijní budovy v Opavě, 1737. 

Glóckel Lukáš, stavitel v Olomouci. 

Stavba jesuitského chrámu v Olomouci, 1712 — 1719 
stavba jesuitské kolleje v Olomouci, 1708 — 1717; stavba 
klášterní budovy na Hradisku u Olomouce, 1694. 

Goluška, zednický mistr v Holešově. 
Stavba kostela ve Zlíně, 1803. 

Górig Josef, stavitel v Novém Jičíně. 

Stavba kostela v Drahotoušich u Hranic, 1784—1787. 



— 129 - 

Gran Daniel le. 

Fresky starého zemského domu v Bmé ; loretánská kaple 
v Olomouci (Nanebevzetí P. Marie) ; chrám jesuitský v Olo- 
mouci, 1748, 500 zl.; prelatura kláštera Hradiska (Obrá- 
cení sv. Pavla) ; sv. Oldřich a Linhart kostela v Matějovicích 
u Dačic. 

Velké obrazy: 7 svátostí a 4 evangelisté, 11 obrazA 
v klášterní chodbě kláštera Hradiska, 1747. 

Green. 

Mědirytiny v obydlí Rajhradského preláta. 

Greipel, malíf ve Vídni. 

Obraz oltáfní (svatý Jakub) kostela v Dolní Moravici 
u Rymařova; obraz hlavního oltáfe (sv. Kateřina) kostela 
ve Stránce u Rymařova ; oltářní obraz (Navštívení P. Marie ; 
Marie, Joachim a Anna) poutního chrámu v Andělské Hoře 
u Bruntála (Slezsko) : obraz hlavního oltáře (Nejsv. Trojice) 
kostela v Malé Moravici u Bruntála (Slezsko); obraz hlavního 
oltáře (biskup sv. Martin) kostela Krnovského; oltářní obraz 
(Narození P. Marie) kostela v Brumovicích u Krnova (Slezsko) ; 
oltářní obrazy (Neposkvrněné Početí P. Marie, sv. Jan Nep.) 
a obraz hlavního oltáře (biskup sv. Martin) kostela v Bret- 
nové u Bruntála (Slezsko), 1777; obraz hlavního oltáře 
(sv. Jan Nepomucký, Nejsv. Trojice), dále malý obraz nad 
hlavním oltářem a cesta křížová kostela v Karlovicích u Vrbna 
(Slezsko), 1779; oltářní obraz (Sv. tři králové) kostela 
v Zátoře u Krnova (Slezsko); obraz hlavního oltáře 
(sv. Michal), oltářní obraz (Matka Boží) kostela v Dětři- 
chovicích u Bruntála (Slezsko). . 

Grimm František, stavitel v Bmé, zem. 1784. 

Zámek Vizovský, 1750—1770, kaple tamtéž ok. r. 1760; 
kostel v Dmoholci u Mikulova, počatý 1750; chrám v Hra- 
nicích, 1754—1763. 

Grimm Mořic, stavitel v Brně, zem. 1757. 

Chrám a klášter sv. Tomáše v Brně, 1737; chrám mino- 
ritský v Bmé, 1729-1733; loretánská kaple při něm 
1716—1719; kaple sv. Mořice u sv. Jakuba v Bmě, 1736 
přestavěna; kaple u sv. Tomáše v Bmě, 1735, nyní místo- 
držitelská registratura; klášter augustiniánský na Starém 

9 



— 130 — 

Brně, 1732; chrám milosrdných bratří v Brné 1767—1770; 
druhé patro kláštera františkánského v Brné, 1748. 

Gross Ferdinand. 

Práce v chrámě sv. Anny v Mikulově, 1701. 

Gůnther Ignác, malíř z Opavy. 

Oltářni obrazy (Andél Strážný, sv. Kříž, posléze jmeno- 
vaný za 160 zl.) farního chrámu v Místku; obrazy oltářni 
(sv. Bartoloměj, sv. Anna, sv. Jan Křtitel) jakož i křížová 
cesta farního chrámu v Odrách ; oltářni obraz (sv. Vavřinec) 
kostela v Kunčicích u Fulneka, 1793; obraz hlavního oltáře 
(sv. Duch), architektura a postavy; obraz oltářni (sv. Florián) 
minoritského farního chrámu v Opavé ; obraz oltářni (sv. Křiž) 
kaple ve Lhotce u Vítkova (Slezsko), 1777; oltářni obraz 
apoštol sv. Jakub) kostela v Podolí u Opavy (Slezsko) ; obraz 
hlavního oltáře (biskup sv. Mikuláš) kostela v Stibořicích 
u Opavy (Slezsko); oltářni obrazy (sv. Jan Nep., sv. Josef 
a sv. Anna) kostela v Hrabyni u Opavy (Slezsko); obraz 
oltářni (sv. Jan Nepomucký) kostela v Janově u Jindřichova 
(Slezsko); oltářni obraz (Bolestná Matka Boži) kostela 
v Bitárně u Krnova (Slezsko); obraz hlavního oltáře 
(Neposkvrněné Početí P. Marie) kostela v Zátoře (Slezsko): 
obraz hlavního oltáře (mučeník sv. Jiří), oltářni obraz 
(sv. Křiž) kostela v Lomnici u Rymařova. 

Gutwein Jan Jiří, malíř v Brně. 

Obrazy (Vzkříšení Páně a Seslání sv. Ducha) kostela 
v Pohořelicích u Židlochovic, 1720; obraz hlavního oltáře 
(sv. Bartoloměj) klá^^temiho chrámu v Mor. Krumlově, 1702. 

Guttalek Vincenc, dekorační maliř v Brně. 

Vyzdobil veškery práce sochařské kostela v Netíné u Vel. 
Meziříčí ; kazatelna a křtitelnice kostela v Hostících u Zdounek, 
1812; výzdoby na oltářích a kazatelně kostela sv. Josefa 
v Brně; výzdoba hlavního oltáře kostela v Cebíně u Ti- 
šnova; práce pozlacovačské na oltářích v Dědicích u Vyškova. 

Hackenschmid Mikuláš, mistr zednický v Olomouci. 

Stavěl s Hanušem Můllerem refektář a knihovnu v jesuitské 
kolleji v Olomouci, 1641. 

Hagenmůller Jan, sochař ve Vídni. 

Mramorování klášterního chrámu kláštera Hradiska u Olo- 
mouce, 1736, za 442 zl.; práce v síni kláštera Hradiska, 



— 131 — 

1800 zL; práce na hlavnim oltáři chrámovém na Svatém 
Kopečku u Olomouce. 
Hager Josef, malíř v Praze. 

Fresky v kůru modlitebním za hlavním oltářem kostela 
na Vranově u Brna, 1777. 
Haier František, malíř v Brně. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Mikuláš) kostela v Tvarožné 
u Brna. 
Halaška A., malíř v Přerově. 

Oltářni obrazy (Matka Boží, sv. Josef) kostela ve Vlkoši 
u Přerova. 
Halvachs Michal. 

Obraz oltářni (sv. Norbert) farního chrámu sv. Jakuba 
v Jihlavě; obraz (českých patronů) v kapli téhož kostela. 
Hamán n Josef, dekorační malíř v Brně. 

Práce v poutním kostele na Hostině; vyzdobil oltář (sv. Jan 
Neporaucký) kostela Moravičanského u Mohelnice, 1812. 
Hamb František, sochař v Prostějově. 

Práce na bočních oltářích a na kazatelně jesuitského ko- 
stela v Telči, 1768, za 820 zl. 
Háraerlein, malíř ve Vídni. 

Obraz oltářni (sv. Štěpán) v Malešovicích u Židlochovic, 
1852, 400 zl. konv. m. 
Hamilton, malíř. 

Obrazy: „v^ev ze života vysoké zvěře" v zámku Slav- 
kovském; w spící myslivec s honícím psem" v arcibiskupském 
paláci Olomouckém. 
Hanke Jan Kristián, malíř, nar. v Janovicích u Ryraařova. 

Fresky: kostela v Jívové u Šternberka; nástropní 
malba (životopis sv. Jana Křtitele) a dvanáct apoštolů ko- 
stela v Křenové u Mor. Třebové; nástropní malba kaple 
sv. Isidora na hřbitově v Křenové; zámecká kaple ve Vel. 
Losině u Visenberka, 1742 — 1744; kaple sv. Stanislava 
v Olomouckém metropolitním chrámu (Život sv. Stanislava ; 
sv. Stanislav v nebeské záři); loretánská kaple v Olomouci 
(Sláva andělů), 1736, 200 zl.; jesuitský chrám v Olomouci 
a kaple chrámu tohoto; koUej jesuitská v Olomouci (osm 
Wahoslavenství ; vědy a umění holdující katolické církvi; 

9* 



- 132 — 

knihovna v této kolleji), 1725 a 1726; svaté schody (stupně) 
v Olomouckém kostele dominikánském, 1722; chrám ^Naši 
milé Pani** a kaple sv. Vavřince v Olomouci (Salvě Regina 
v sedmi obrazích), 1742 — 1750; obydli opatovo, jeho kaple, 
archiv, malá siů v klášteře Hradisku, 1737—1739; oratoře 
kostela na Svatém Kopečku u Olomouce, 1727; jídelna a 
besídka (Šalomounova píseň písni) augustiniánského kon- 
ventu ve Šteraberku, 1736, knihovna tamtéž, okolo r. 1740; 
kaple Ježíše, P. Marie a sv. Anny v Holešově; kaple tato 
byla odstraněna; křížová kaple ve Velkém Losině, 1730; 
farní chrám minoritský v Opavě, 1724, za 1100 zL; nyní zalí- 
ceno; kaple kostela Moravičanského. 

Obrazy hlavních oltářů vkostelich: ,sv. Maří Magdaleny'' 
v Hor. Městě u Rymařova; „sv. Václav* v Hankštejně u Ryma- 
řova, 1749; ,sv. Michal a sv. Tomáš*, dva kartony, 1753 
.Navštívení P. Marie** v kostelíčku pod lipami u Rymařova 
„sv. Petr a Pavel** v Brusovicích u Frýdka (Slezsko) 
,sv. Jiří* v Pivině u Přerova; ,sv. Mikuláš* ve Stamové 
u Šternberka; „Očisto vání P. Marie** hřbitovního kostela 
ve Šternberků; „sv. Matěj" v Červené Vodě u Šilperka, 
1766; ,sv. Vavřinec* v Bojkovicích u Uh. Brodu; .Matka 
Boží" u sv. Mořice v Olomouci ; obraz byl jiným na- 
hrazen; .Nanebevzetí P. Marie* chrámu „Naší milé Pani' 
v Olomouci; ,sv. Klára" klášterního kostela sv. Kláry 
v Olomouci; byl odstraněn; .Nanebevzetí P. Marie* na Nové 
Ulici u Olomouce; ,sv. Štěpán" v kapli sv. Štěpána v klá- 
šteře Hradisku; ,sv. Petr a Pavel* v Kunovicích u Uher. 
Hradiště ; .Nejsv. Trojice** v Suchdole u Fulneka; „archanděl 
Michal** v Kujavech u Fulneka, 1751: ,sv. Míchal** ve Vla- 
chovicich a Val. Klobouk, 1790; byl 1834 odstraněn; .Ne- 
poskvrněné Početí P. Marie** v Bojkovicích; srovnej shora; 
.biskup Mikuláš^ v Hanušovicích u Starého Města; „biskup 
Mikuláš* v Šumvaldě u Budišova (u Libavé, okr. Šternberský). 

Obrazy bočních oltářů v kostelich: pět obrazů v Jívové; 
^sv. Florián a sv. Hilarius* kaple v Janovicích; „Nejsv. 
Trojioe* ve Staré NTsi u Rymařova; .archanděl Michal% 
, Matka Boži* a .sv. Sebastián** vHom. Městě; .Nejsv. Trojice* 
v Neufunku u Rymařova; . s v. Antonín Paduánský** v T vra- 
kově u Rymařova: nyní pod kňrem zavěšen; ^sv. Vavřinec** 



- 133 — 

, přátelstvo Kristovo**, „Anděl Strážný* ve Vejšovicích čili 
Výšovicieh u Prostějova, 1748; ,P. Marie se škapuliřem* 
v Mor. Třebové; ,sv. Rochus* a sv. „Sebastián** v Březové 
u Mor. Třebové, na stěně; „sv. Kateřina", „Tři králové*, 
.Nalezeni sv. Kříže*, „Matka Boží s děťátkem*, 1749, 
v metropolitnim chrámě Olomouckém ; „sv, Ignác"*, „sv. Fran- 
tišek Xaverský*, ,sv. Jan Křtitel*, tři sv. mučeníci v je- 
suitském kostele Olomouckém; „sv. Pavlína*, „sv. Jan KřtiteP, 
„sv. Jan Nepomucký" kostela sv. Mořice v Olomouci; „sv. 
Voréila" dominikánského kostela v Olomouci; „sv. Jan 
Křtitel*, „sv. Josef* kapucínského kostela v Olomouci, 1749; 
„sv. Jan Nepomucký" na Nové Ulici u Olomouce; „sv. Josef* 
v Náměšti u Olomouce; byl odstraněn; „Nejsv. Trojice* 
v Renotech u Uničova; pochází ze zrušené radniční kaple 
v Uničově; „sv. Augustin*, „sv. Norbert" v Štěpánově 
u Šternberka; „Matka Boži", sv. Jan Nepomucký* v Kuno- 
vicích u Uh. Hradiště, 1829; „biskup sv. Martin* kostela 
nemocnice Holešovské; „sv. Štěpán, král Uherský* ve Lhotě 
Francové u Valašských Klobouk; „Ondřej Avelinus* a 
druhý oltář v Ostružné u Starého Města, z kostela „Naší 
milé Paní* v Olomouci sem darovaný; „archanděl Michal", 
„sv. Maří Magdalena", „Matka Boží*, „sv. Šebestián* v Hor. 
Městě; „sv. Frant Seraflnský* kostela minoritského v Opavě; 
„sv. Josef Kalasanzský* kostela piaristského v Bruntále, 
1747, tamtéž „sv. Tekla", 1755; „sv. Křiž* v Dolanech 
u Olomouce; „Matka Boží", „sv. Josef*' v Holešove. 

Obrazy vůbec; „Kající sv. Petr* a „Maří Magdalena* 
kostela ve Dvorcích u Šternberka; sv. Petr^ a „sv. Wolfgang* 
na stěnách farního chrámu ve Svitavech; devět obrazů, 
představujících utrpení Páně, rozliční svatí řádoví, dvanáct 
obrazův apoštolů na kůře, ukřižování Kristovo nade dveřmi 
kapucínského kostela v Olomouci; dále dva obrazy (cesta 
Kristova na místo ukřižování, ukřižování), 1749 v refektáři 
kapucínů Olomouckých ; dvanáct apoštolů Kartouzského 
kláštera (bývalého) v Olomouci; dva obrazy sv. Kříže kostela 
na Svatém Kopečku u Olomouce; práce dřívějšímu farnímu 
chrámu ve Šternberků. 

Křížové cesty kostela v Jívové, dominikánského kostela 
v Olomouci, společně s Pilzem, 1 743 : křížová kaple u Dolan. 



— 134 — 

Harringer Karel Josef, malíř. 

Fresky Olomouckého jesuitského kostela (Obcováni svatjch, 
P. Maiía Sněžná); obrazy oltářni (sv. Josef, Anděl Strážný, 
sv. Alois, sv. Barbora, sv. Stanislav) jesuitského kostela 
v Olomouci. 

Hartmann František, malíř ve Vídni. 

Oltářni obraz (Bolestná Matka Boží) kapie v Novém Vrbné 
u Fulneka. 

Hartmann Václav, malíř v Třebíči. 

Oltářni obraz (sv. Marek) kostela ve Stříteři u Třebíče; 
obraz hlavniho oltáře (sv. Marek) kostela v Beneticích, 1851; 
obraz hlavniho oltáře (Nejsv. Trojice) kostela v Babicích 
u Mor. Budějovic; obraz hlavniho oltáře (sv. Jilji) kostela 
v Heralticích u Třebíče. 

Hartmuth Josef, architekt ve Vídni. 

Zámek v Nových Zámcích u Litovle, oL r. 1810; orientálská 
věž, hrad Hanseatský, Dostaveníčko (oblouk vítězný) v Led- 
nici, 1810. 

Haupt Vavřinec, stavitel v Olešnici. 

Farní chrám v Bystřici aad Pernštýnem, 1754. 

Hausrucker Jiří, zednický mistr v Opavě. 

Stavěl 1720 s Riesem jesuitskou kollej v Opavě. 

Havelka Jan, malíř v Lošticích. 

Obrazy oltářni (Početí P. Marie, apoštol sv. Pavel) kostela 
v Lesnici u Zábřeha. 

Havelka Josef, malíř v Brně. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Vavřinec); boční oltáře (sv- 
Jáchym; Anděl Strážný; sv. Jan Nepomucký) kostela v Boh- 
dalově u Žďára; oltářni obraz (sv. Kříž) kostela v Méříné 
u Vel. Meziříčí; ,Joseí Kupertin", obraz v loretánské kapli 
kostela minoritského v Brně ; výjevy z nového zákona chodeb 
kláštera minoritského v Brně ; křížová cesta kostela Sloupského, 
1766; oltářni obraz (křest sv. Augustina) kostela v Jevíčku. 

Havránek Ferdinand, malíř v Novém Jičíně. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jan a sv. Pavel) kostela v Horní 
Bečvě u Rožnova 



— 135 — 

Heinisch Jan, malíř v Praze. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Anna) kostela v Tuřanech, 
1707; obraz hlavního oltáře kostela v Qher. Hradišti (sv. 
František Xaverský), 1674, 350 zl. 

Heinz Antonín, sochař v Uničové. 

Ctyfi figury (roční počasí) v prelatuře kláštera Hradiska, 
1731, za 160 zl. 

Heinz Jiří, sochař v Olomouci. 

Mariánská socha v Olomouci, 1729—1743; socha Matky 
Boží v Uničové, 1743, se Severinem Tischlerem. 

Heinz Klaudius. 

Práce sochařské (olt«ře, varhany, sochy) farního chrámu 
sv. Křiže ve Znojmé. 

Heliodor, piarista v Příbore. 

ftídil stavbu piaristského kostela v Příbore, 1740—1750. 

Heliích J., malíř v Praze. 

Oltářní obraz (sv Cyrill a Metodéj) v útulné zpustlé 
mládeže v Černých Polích v Bmé; obraz hlavního oltáře 
(Nanebevzetí P. Marie) kostela v Bohdalicich u Bučovic, 
1849, 500 zl.; obrazy bočních oltářů (sv. Maří Magdalena, 
sv. Teresie, Archandél Michal) téhož kostela ; obraz 
hlavního oltáře (sv. Jíl jí) kostela v Studnici, 1853. 

Hennevogel, sochař. 

Svatostánek se dvéma andély na hlavním oltáři klášterního 
kostela Novoříšského. 

Herb, malíř. 

Genre arcibiskupského paláce v Olomouci. 

Herbert Eliáš Ferdinand, malíř v Novém Jičíne a v Hradišti 
Uher., zem. 1771. 

Hlavní oltáře v kostel ích : ^sv. Jeroným" v Kojetíne; 
„Nanebevzetí P. Marie* v Novém Jičíne, 1733; .Nanebevzetí 
P. Marie** ve Slatiné u Bílovce (Slezsko), 1744; byl od- 
straněn. 

Obrazy oltářní v kostelích : sv. František Serafinský, 
sv. Antonín Paduánský, sv. Josef, kostela františkánského 
v Uher. Hradišti; Nejsv. Trojíce, sv. František Xaverský, 
1756, v Novém Jičíně; sv. Ondřej v kapli při nemocnici 



— 136 — 

tamtéž, 1734; sv. Kateřina v Olbramicíeh u Klimkovic 
(Slezsko), 1751, sv. Barbora filiálního kostela ve Slatině 
(Slezsko), 1726. 

Herbert Bohumír, malíř. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) kostela ve Vlasa- 
ticích u Mikulova, 1720; byl odstraněn r. 1847; obraz oltářni 
(sv. Antonín) kostela v Kojetíně ; byl odstraněn ; oltářni obraz 
(Nejsv. Trojice) kostela v Ostravici u Místka, 1706; byl 
r. 1784 opraven Frómmlem. 

Herdě J. D., malíř. 

Maloval bývalý obraz na hlavním oltáři (sv. Jakub) 
v chrámě sv. Jakuba v Brně r. 1666; později zavěšen na 
stěnu chrámovou a pak odstraněn. 

Her ti A., malíř. 

Obraz oltářni (sv. Libor) farního chrámu sv. Mikuláše ve 
Znojmě. 

Hessová Anna, svobodná paní, malířka ve Vidni. 

Oltářni obraz (Matka Boži, Spasitel nesoucí kříž) kostela 
v Dalešicích u Hrotovic, 1793 a 1795. 

Heyden Jan Martin, truhlář z Litovle. 

Klekátka v kostele Velehradském, 1695. 

Hickel, malíř. 

Obraz cis. Josefa II. v zasedací síni obecní rady Brněnské 
(radnice). 

Hillebrand A., architekt. 

Stavba kláštera v Louce, 1760. 

Hintermaier Zbyněk, malíř v Brně v XVII. stol. 

Obraz města Brna v radnici Brněnské. 
Hirnle František, sochař v Kroměříži. 

Práce sochařské: na oltářích kostela v Morkovicicb 
u Zdounek; v čítárně arcib. zámku v Kroměříži; farního 
chrámu v Uh. Hradišti ; náhrobek v kapli kostela sv. Mořice 
v Kroměříži ; na oltářích, kazatelně, ozdoba oratorií, varhany 
farního chrámu ve Fulneku. 

Hltsche Adolf, knížecí příručí stavební kanceláře. 

Nárysy na stavbu ko?tela v Otnicích u Slavkova, 1855. 



— 137 — 

Ho f Jindřich, malíř t Brné. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Václav) kostela v Hustopečí, 
1742; oltářní obrazy (sv, Jan Křtitel, sv. Barbora, Anděl 
Strážný) kostela v Doubravici u Blanska; obrazy oltářní 
(Všech Svatých, Andél Strážný) kostela Všech Svatých 
v Rájci u Blanska. 
Hdíel Jan, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jiljí), 900 zl. v. m.; oltářní 
obrazy (sv. Jan Nepomucký, Útěk sv. rodiny do Egypta) 
kostela v Jaroslavicich u Znojma, 1819: obrazy oltářní 
kostela v Těšeticích u Olomouce ; oltářní obrazy (sv. Vavřinec, 
sv. Josef, sv. František de Paula) kostela v Paskově u Místka; 
obraz hlavního oltáře (sv. Jiljí) farního chrámu v Bystřici 
pod Hostýnem. 
Hoffer Jindřich, vikář na dóniě v Olomouci. 

Obraz oltářní (Anděl Strážný) kaple sv. Stanislava při 
metropolním chrámě v Olomouci; obraz hlavního oltáře 
(sv. Jiljí) kostela ve Zvoli u Zábřeha. 
Hoffmann A., malíř v Přerově. 

Obrazy oltářní (obraz hlavního oltáře sv. Michal ; sv. Jan 
Nepomucký, sv. Antonín Paduánský) kostela sv. Michala na 
Šířavě v Přerově; přeneseny byly r. 1793 do městského 
farního chrámu v Přerově. 
Hógel Jan, sochař v Eggenburce. 

Kamenické práce kostela v Milfronu, 1773, za 312 zl. 
12 kr. konv. m. 
Hógler, sochař ve Vídni. 

Mariánská socha kostela v Lednici. 
Hohenberg Ferdinand, dvorní architekt ve Vídni, v XVIII. stol. 

Plán na farní chrám ve Slavkově. 
Hohn František, sochař v Prostějově. 

Sochařské práce na oltářích kostela v Bystřici nad Pern- 
štýnem. 
Hojný Josef, malíř v Ivančicích, ok. r. 1770. 

Obrazy oltářní (sv. Barbora; sv. Florián) farního chrámu 
v Ivančicích. 
Holbein. , 

Obrazy v klášteře Novoříšském, v arcibiskupském paláci 
v Olomouci, v zámku Kroméřížském. 



— 138 — 

Hondt de, malíř. 

Krajina v zámku Slavkovském. 
Hořička František, jesuitský bratr laik v Uher. Hradišti. 

Vyzdobil varhany farního chrámu v Místku. 
Horký František, malíř v Mor. Třebové. 

Obraz oltářní (Nanebevzetí P. Marie) kostela v Kladkách 
u Jevíčka: oltářní obraz (sv. Jan Nepomucký) v Starém 
Městě u Moravské Třebové. 
Hrabovský, sochař ve Fulneku. 

Vyřez-ival oltáře „Ježiš, přítel dítek*, « Svatá Rodina* 
kostela v Kunvaldě u Nového Jičína; kresby na ně udělal 
Opavský stavitel Běla. 
Hromádka Josef, sochař v Litenčicích. 

Svatostánek na hlavním oltáři kostela v Letovicích u Bos- 
kovic, mimo dva cherubíny, 240 zl. konv. m. ; socha Matky 
Boží na hlavním oltáři kostela v Křižanovicích u Slavkova; 
Boží lu-ob kostela v Litenčicích, 1851; oltáře kostela 
v Roštíné u Zdounek, 600 zl. konv. m.; svatostánek a dva 
cherubíni na oltáři kostela ve Velkém Ořechové u Uher. 
Brodu ; hlavní oltář kostela v Halenkově u Vsetína. 

Huber, malíř. 

Fresky (Kristus na kříži) v kapli (v hrobce) v Moravském 
Krumlově. 
Hůbnerové Josef a Antonín, malíři v Brně. 

Obrazy hlavních oltářů v kostelích: „sv. Jan Křtitel" 
v Bystrci u Brna; ,sv. Jan Křtitel" v Popovicích u Ivančic; 
,sv. Jan Nepomucký* v Kolenfurtě u, Mikulova; „sv. Kun- 
huta" v Nížkovicích u Slavkova, 1853, 132 zl. konv. m.; 
„sv. Anna"* v Roštíně. 

Obrazy bočních oltářft: , Zvěstováni P. Marie^ v Čučících 
u Třebíče, 1853, 145 zl. konv. m. ; »P. Maria'' v Rosicích 
u Ivančic; „P. Maria* v Kolenfurtě u Mikulova; ,P. Maria" 
v kapli v Boraci u Tišnova, 1856; „P. Maria* v Nedvědicích 
u Tišnova, 1853; «sv. VendeUn'' v Želeticích u Ždánic, 
1852; ^sv. Růženec'' v kapli sv. Barbory v Kloboukách 
u Hustopeče, 80 zl.; ,sv. Jan Křtitel* v Sobotině u Visen- 
*berka, 1854. 

Křížová cesta kostela v Německých Kněnicích u Ivančic* 



— 139 - 

Huk František, mistr stolařský v Brné. 

HlaYni oltář kostela sv. Maří Magdaleny v Brně. 
Jáger, dvorní architekt. 

l&esby na zpovědnice v oratořích kostela sv. Mořice 
v Kroměříži. 

iDdegrenz Mikuláš v Kroměříži, 1732. 

Svatostánek (dle nákresů Fontanových) kostela na Svatém 
Kopečku u Olomouce. 

Joch A., sochař v Brné, v XVIII. stol. 

Veškeré sochařské a štukatérské práce farního chrámu 
ve Svitavech zároveň s Ondřejem Schweiglem. 

Jorg Antonín, sochař v Hlubdcích. 

Mariánská socha na náměstí města Hlubčic (Pruské 
Slezsko), 1738. 
Jourdan, malíř. 

.Bakchantkj', obraz arcibiskupského paláce v Olomouci. 
Juliette Petr, stavitel, nar. v Miláně, měšťan Slavkovský. 

Stavěl farní chrám ve Starém Rousinové okolo r. 1740. 
•(ungnikl Antonín, dekorační malíř ve Znojmě. 

Práce na hlavním oltáři kostela sv. Kříže ve Znojmě, 1856; 
práce kostelní ve Fryšavě, 1852. 
Kalter Josef, malíř ve Vratislavi. 

Hlavní oltář (sv. Kateřina) kostela v Blišticích (Pruské 
Slezsko). 
Kammereith Jan, sochař v Olomouci, 1746. 

Práce na bočním oltáři („sv. Kříž*) kostela v Dědicích 
u Vyškova. 
Kammereith Pavel, malíř v Olomouci. 

Obrazy oltářní kostela v Těšeticích u Olomouce; obraz 
hlavního oltáře (biskup sv. Martin) kostela ve Veselé u Val. 
Meziříčí, 1821; práce na oltářích kostela Všech Svatých 
v Místku; obraz hlavního oltáře (sv. Stanislav) kostela hřbi- 
tovního v Mohelnici, 1797. 
Kasal, malíř v Polné. 

Obraz oltářní (sv. Josef) kostela v Obyčtově u Zdára. 
Kásmann Josef, sochař ve Vídni. 

Socha Spasitelova kostela (v hrobce) v Mikulově ; pomník 
biskupa ryt Stufflera na starém híbitově v Brně. 




\3Ȓ 

Horkí FranliSeW, maUr ^ Mor- 
u iBviaa-. o\třitt« Oto' 

Hrabnv.ký, ^"'=^**,^.^ 

kosteltt v KuT^"' 
ijpavsky sta' 
tlromindktL J*~ 

kcivie, ^^ _^ 






, . ..i =' 



iOt^' 



I- <® 



I 






kúětůla 

M Okmm 
f*T. Kat* 

n t r f h n e r t^' 

tnmtéí s 
Kl^in A„ ni 

Olřářn 
kovic (SI 












^y 




rtii 






- 141 — 

v Brně. 

'. Florián) kostela v Tvarožné u Brna. 

(biskup sv. Stanislav) farního chrámu 



dě, 1809; figury a basreliefy 
\ 1817; figury a sochařské 
lugviců v Náměšti u Tře- 
V Lednici. 

1756), 150.000 zL; 

- ), v novém slohu 

xiuj hrade dle nárysfl Santi- 

jus, zednicky mistr v Olomouci, 
.aova konventni kláštera augustiniánek v Olomouci, 1750. 
.uoller Martin, malíř z Milána, v Bmé. 

Dva obrazy (sv. Petr, sv. Maří Magdalena) kaple kartu- 
ziánského kláštera v Králové Poli; poslední opat vzal je 
k sobě; náhrobek Scipionův; Regulus loučí se s ftímem; 
Scipio na zříceninách Karthaginských ; Lukrecie a Tarquinius ; 
modlící se Judita, obrazy v zámku Slavkovském. 
Koblischke, umělecký truhlář ve Šternberků. 

Práce: dva oltáře farního chrámu ve Šternberků, 1841; 
řezby kostela sv. Mořice v Kroměříži; kostel v Ivanovicích 
u Vyškova; kostel v Brankách u Val. Meziříčí, 1849—1853; 
boční oltář (Bolestná Matka Boží) kostela ve Veselé u Val. 
Meziříčí, 1853; boční oltáře a kazatelna farního chrámu 
v Bystřici pod Hostýnem ; oltáře a kazatelna kostela v Sobě- 
chlebích u Lipnika, 1853—1855; oltář (Matka Boží) kostela 
ve Všechovicich u Bystřice pod Hostýnem, 1852; hlavní 
oltář kostela v Horním Újezdě u Bystřice pod Hostýnem, 
1854; vyzdobil kazatelnu a varhany kostela v Pavlovicích 
u Bystřice pod Hostýnem, 1854; dva oltáře kostela ve Vlkoši 
u Přerova, 1854. 
Koch, knížecí Dietrichštejnský architekt. 

Nákresy bočních oltářů jesuitského chrámu v Mikulově. 



— 142 — 

Kohl A., sochař ve Vídni. 

Práce do kostela v Dubě. 
Kopecký, malíř. 

Fresky zámecké kaple v Budišové u Třebíče, 1720—1730. 
Koppner Jan, stavitel ve Vídni. 

Stavél s Bliemblem r. 1730 kostel a klášter ve Vraténiné 
u Jemnice. 
Kornháusel Josef, architekt ve Vídni. 

Plány olomoucké budovy divadelní; zámek v Lednici, 
chrám Apollinův tamtéž, dostaveníčko (vítězná brána) tamtéž, 
1810 — 1813; rodinná hrobka hrabat Haugviců v Náměšti 
u Třebíče, J 822— 1825. 
Korompai František Vavřinec, malíř v Brně, zemřel r. 1779. 
Obrazy oltářní v kostelích : „sv. Jan Nepomucký* v Roz- 
sochách u Bystřice nad Pernštýnem ; čtrnáct pomocníků 
u sv. Jakuba v Brně, tamtéž sv. Šimon a Juda, Nejsv. Trojice, 
Nanebevzetí P. Marie, sv. Sebastián, sv. Valentin, sv. Jan 
NepomuckÝ v Dědicích u Vyškova; sv. Kateřina ve Staro- 
vičkách u Hustopeče; nejsvětější Trojice, svati tři králové 
v Horních Dubnanech u Moravského Krumlova, 1775; 
rozloučení Kristovo, kladení do hrobu, nešpory loretánské 
kaple u minoritu v Brně ; obrazy kostela sv. Maří Magdaleny 
v Brně; narození P. Marie v Bílovicích u Podivína; Matka 
Boží kaple Matky Boží kláštera augustiniánek v Olomouci, 
1769; Matka Boží, čtrnáct pomocníků, sv. Jan Nepomuekt, 
sv. František Serafinsky v Hostících (Pniské Slezsko), tamtéž 
křížová cesta. 
Korompai Jan, malíř. 

Obraz oltářní (sv. Prokop) stoličního chrámu v Brně; 
kartony oltářních obrazů kostela dominikánského v Brné. 
Korompai Josef, malíř, zemřel 1829 v Brně. 

Veškeré oltářní obrazy kostela v Hněvotíné u Olomouce; 
obraz hlavního oltáře (sv. Mat^j) kostela v Dolanech u Olo- 
mouce; oltářní obraz (sv. Anna) kostela v Dědicích u Vy- 
škova; dva obrazy oltářní kostela v Předmostí u Přerova; 
byly odstraněny. 

Korompai Leopold, farář, maHř v Brné, zemřel r. 1824. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jiljí) farního chrámu v Komá- 
^ rove; obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) kostela v Je- 



— 143 — 

dovnici; podobizna opata Novoříšského Pelikána v tamním 
klášteře, 400 zl. vid. m. 

Košacký A., sochař v Opavé. 

Kazatelna kostela v Hradci u Uničova, 1800, dle nákresu 
udělaného ve Vídni; práce architektonické na kazatelně 
a křtitelnici kostela v Babicích (Pruské Slezsko). 

Kosmas, kapucin z Tyrol. 

Maloval dle originálu v Pasově obraz P. Marie kaple Panny 
Marie Pomocné v Brtnici u Jihlavy. 
Kovanda Václav, jesuitský bratr laik v Jihlavě, zemřel 1788. 

Vyzdobil hlavní oltář farního chrámu sv. Jakuba v Jihlavě, 
1777; práce sochařské kostela a kláštera dominikánského 
v Jihlavě; práce sochařské hlavního oltáře jesuitského ko- 
stela v Telči, 1747. 

Kováč Jan Lukáš, sochař ve Vídni. 

Mramorové poprsí císaře Františka I. v radniční síni 
ve Znojmě. 

Kraker Jan Lukáš, malíř. 

Obrazy hlavních oltářů: .Přijetí odpustků sv. Františka" 
(v chrámě Porciunkuly) kostela v Březí u Nového Města, 1767 ; 
obnoven Šfastným; „sv. Vavřinec* kostela v Krásonicích 
u Telče, 1774: ^Nanebevzetí P. Marie" farního chrámu 
ve Slavonicích, 1718; „sv. Markéta** kostela v Příměticích 
u Znojma; „sv. Jakub" kostela v Hodonicich u Znojma; 
chrámu Spasitelova ve Znojmě. 

Obrazy bočních oltářů: sedm kartonů klášterního kostela 
v Nové flíši ; kostela ve Staré Říši (sv. Rochus a sv. Seba- 
stián), 1760; dominikánského kostela ve Znojmě; sv. TomáS 
Aquinský dominikánského kostela v Brně ; tři kartony kapu- 
cínského kostela ve Znojmě; „sv. Barbora*, „sv. Tekla** a 
,sv. Libor* kostela sv. Kříže ve Znojmě; „sv. Anna**, „sv. 
Florián*, .Bolestná Matka Boží" kostela sv. Barbory v Opavě; 
,sv. Sebastián" ve Slavonicích, 1751. 

Obrazy: deset kartonů řádových svatých klášterního ko- 
stela v Nové flíši, 1766; kapucínského kostela v Jihlavě; 
kláštera v Nové ftíši; křížová cesta kostela sv. Barboiy 
v Opavě. 



- 144 — 

Fresky: kostela klášterního v Nové ftíši, a to v presby- 
táři stolice sv. Petra, v kopuli lodní obrácení sv. Pavla, 
čtyři díly světa, čtyři ctnosti. 
Kramolín Josef, jesuitsky bratr laik. 

Sochy hlavního oltáře sv. Ignáce v Jihlavě, t766. 
Kranach, malíř. 

„Cizoložnice", obraz obrazárny dra. Rincoliniho v Bmé; 
nešpory, obraz v obydlí Rajhradského opata. 
Krátký Emanuel, bratr laik. 

Obraz klášt^*a redemptoristského v Litovli. 
Krause A., malíř ve Frankensteiné. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) kostela v Něm. 
Nové Cerekvi (Pruské Slezsko), 50 dukátft; obrazy bočních 
oltářů (Bolestná Matka Boží, sv. Jan Nepomuctf, večeře 
Páně, sv. Josef) téhož kostela, po 25 dukátech; obraz 
hlavního oltáře (Nanebevstoupení Páně) kostela v Jindřicho- 
vicích (Pruské Slezsko), 1819. 
Kreipl Jiří, malíř. 

Obraz oltářní dominikánského kostela v Brně (sv. Kateřina). 
Kress Jindřich. 

Křížová cesta kostela v Rejharticích u Šumberka. 
Kupecky Jan, malíř. 

Obraz oltářnf (sv. Václav) stoličního chrámu v Olomouci. 
Kupelwíeser Leopold, malíř ve Vidní. 

Obraz oltářní (sv. František Serafinský) kostela (ve hrobce) 
v Mikulově; obraz hlavního oltáře (sv. Václav) kostela v Tu- 
rovicích u Bystřice pod Hostýnem ; obrazy oltářní (sv. Josef, 
sv. Florián) farního chrámu ve Šternberků, 1841, každý za 
600 zl. konv. m. ; oltářní obraz (Snětí s kříže) kostela sv. 
Mořice v Kroměříži, 800 zl. konv. m.; oltářní obraz (sv. 
Vincenc de Paula) domácí kaple milosrdných sester v Kro- 
měříži, 800 zl. konv. m.; podobizna kardinála svob. pána 
Someraua v zámku Kroměřížském ; obraz hlavního oltáře 
(biskup a m učeník sv. Maximilián) kostela na Hukvaldech 
u Místka, 800 zl. konv. m.; obraz hlavního oltáře (sv. 
Jan Křtitel) kostela ve Starém Vogelzejfě u Bruntála 
(Slezsko), 1828. 
Kurz Vincenc, farář v Pozlovicích u Uher. Brodu. 

Práce zlatnické a v^řzdobné kostela v Pozlovicích. 



— 145 — 

Eaizer Bernard, sochař v Homim Gruntě (Slezsko) u Cukmantla. 
Cherubíni na hlavním oltáfi v Maršíkově u Visenberka, 
1843; dva oltáře kostela v Osoblaze, 1825. 
Kutzer Gyrill, sochař ze Starého Moletína. 

Práce na svatostánku kostela v Berouně u Šternberka, 1823. 
Lachtropius, malíř. 

Obrazy hmyzu v zámku Slavkovském. 
Lammer Stanislav, malíř na Velehradě. 

Obraz oltářní (Narození P. Marie) kostela ve Štípě. 
Laniranco, malíř. 

.Rodina Páně* v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Las ser Josef; malíř; (neb Lassler?) 

Fresky kostela v Opavici (P. Slezsko), 1728; malby 
kostela hřbitovního v Podstatě u Hranic, 1693; obrazy 
oltářní (fresky na stěně ; sv. Josef, sv. Jan Křtitel, sv. Anna, 
sv. Alžběta) kostela v Bohuslavicích (Prus. Slezsko), také 
kostelní klenba tamtéž. 
Lauffer Emil, malíř, nar. ve Dvorcích 1830. 

Tři obrazy (Srdce Ježíšovo, P. Maria, Neposkvrněné Po- 
četí) kostela v BUSticích (Prus. Slezsko), 1854, bezplatně. 

Lauterer Adam, jesuitský bratr laik, nar. 1733. 

B[resby na hlavní oltář kostela sv. Ignáce v Jihlavě, 1766 (?). 
Lechleitner, dekorační malíř. 

Kazatelna kostela v Klentnicich u Mikulova. 
Leichert Felix, malíř ve Vídni, nar- 1727 v Bílovci. 

Obrazy hlavních oltářů : ,sv. Michal* v Jiříkové u Rymařova, 
ok. r. 1790; „sv. Petr a Pavel* v Jaktaři u Opavy; „Nejsv. 
Trojice* farního chrámu ve Fulneku; ,sv. Mikuláš* v To- 
polanech u Olomouce, 1846; , Nanebevzetí P. Marie* kláštera 
kartouzského v Olomouci; „biskup sv. Mikuláš* farního 
chrámu v Bílovci; ,sv. Barbora" kostela sv. Barbory 
v Opavě, 1767. 

Obrazy bočních oltářů: „sv. Antonín Paduánský*; sv. , Se- 
bastián**; „sv. Florián**; ,sv. František Serafinský*; ,sv. Jan 
Nepomucky*; ,sv. Erazim* kostela minoritského v Brně; 
,sv. Josef* a »sv. Ivo" loretánské kaple tamtéž; »sv. Ka- 
teřina*, , archanděl Michal*, »sv. Jan Nepomucký* kostela 

10 



— 146 - 

v Mutěnicích u Hodonína ; několik kartonů do kostela v Král. 
Poli, do předměst farního chrámu v Mikulově (také klenba); 
„Rodina Páně* a „sv. Jan Nepomucký" do Topolan, 1846; 
pět kartonů do Morkovic u Zdounek; ^P. Marlíi", „Rodina 
Páně* farního chrámu v Místku; ^sv. Norbert** v Milifroné; 
,sv. Josef" kapucínského kostela ve Fulneku; ,sv. Josef*, 
,Nejsv. Trojice* a »sv. Aug:ustin*, „Matka Boží**, .archanděl 
Michal**, »sv. Peregrin*, všecky farního chrámu Nanebevzetí 
P. Marie v Opavě ; „sv. Barbora* a „sv. Anna* v Násilí 
(Prus. Slezsko), 1788; „sv. Kateřina* a »sv. Karel Borromejský* 
v Babicích (Pruské Slezsko); „sv. Barbora**, „sv. Alžběta' 
v Hrobníkách (Pruské Slezsko); „apoštol sv. Jakub** ve Svi- 
nově (P. Slezsko); ,sv. Anna*, „sv. Valentin* v Lysoticích 
(Pruské Slezsko). 

Leimen Josef, sochař ve Vídni. 

Práce ve dřevě řezané na devět rakví hrobky Mikulovské. 

Leitner Matyáš, malíř v Olomouci. 

Obraz bočního oltáře (Matka Boží) kostela sv. Jiljí ve Svl- 
tavech, 1705. 

Lengelacher Ignác, sochař ze Švábska, okolo r. 1 770 v Mikulově. 
Práce sochařské hlavního oltáře a šest oltářů bočních 
klášterního kostela v Rajhradě; oltář Bolestné Matky Boži 
farního chrámu v Mikulově ; práce kostela sv. Anny v Miku- 
lově (sv. rodina), na hlavním portále; socha Nejsv, Trojice 
kostela (v hrobce) v Mikulově ; hlavní oltář kostela v Perné 
u Mikulova; práce sochařské na oltářích v Dolních Visto- 
nicích u Mikulova, sv. hora Olivetská ve vedlejší kapli tamtéž; 
sochy na oltářích kostela v Pouzdřanech u Mikulova, 1748 
a 1 749 ; sochy sv. Augustina a sv. Norberta na věži kostelní 
ve Krtinách. 

Leuchert Leopold, malíř ve Svitavech. 

Obraz oltářní (sv. Jan Nepomucký) farního chrámu v Bře- 
zové u Svitav. 

Ležatka Jan, kameník a štukatér v Kroměříži. 

Prácena oltářích (štukatérské) kostela v Drahotouších ; hlavní 
oltář z mramoru (sv. Mořic) kollegiátního kostela v Kromě- 
říži, 1767; oltář vedlejší kaple kostela sv. Jakuba v Brně; 
oltář kaple Matky Boží kostela v Králové Poli ; práce kostela 
Morkovského u Zdounek. 



- 147 ^ 

Licht A., malíř v Opavě. 

Hlavní oltář (Nejsv. Trojice) kostela v Heřmanicích 
u Opavy (Slezsko). 
Licht Ignác, malíř v Brně. 

Hlavní oltář (sv. Markéta) kostela v Dolní Bobrové u No- 
vého Města. 
Licht Ferdinand, malíř v Bmé, nar. r. 1750 v Opavě. 

Hlavni oltáře: ,sv. Vavřinec** v Sobotíně; , Nanebevzetí P. 
Marie*' v Liptani (Slezsko), 1880; obraz .Všech Svatých^ 
v Ořechově u Brna; »svaty Oldřich* v Novosedlech 
u Mikulova; ,sv. Mikuláš** v Heřmanově u Vel. Meziříčí; 
,sv. Václav** ve Svatce Radešínské u Nového Města (jest 
pochybný); ,sv. Jiljí* v Rudě u Vel. Meziříčí; ^biskup 
sv. Martin* v Benešově (Pruské Slezsko), 1812; ,sv. Václav* 
v Ghřenovicích (Pruské Slezsko), 1805; „sv. Vavřinec** v Pišti 
(Pruské Slezsko). 

Obrazy oltářní: tři kartony v Sobotíně; ,8v. Bartoloměj** 
v Bobrůvce u Nového Města; „sv. Gothard,* „sv. Jan Ne- 
pomucký,* „sv. Kateřina** v Modřících u Brna; dva kartony 
v Žilošicích u Brna; „sv. Filip a Jakub* v Dolních Němčících 
uDačic, 1795; „sv. Jan Nepomucky,"* ,sv. Florián** v Oře- 
chově; „sv. Barbora** v Šakvicích u Hustopeče; ,sv. Bar- 
toloměj"* v Ivani u Židlochovic; „umírající sv. Josef,* 
,sv. Barbora* v Doubravníku u Tišnova; několik kartonů do 
Tovačova; „Matka Boží,* „sv. Valentin,* „sv. Anna,** „sv. Jan 
Nepomucký* v Benešově (Pruské Slezsko), 1812—1814; 
,sv. Václav* v Ghřenovicích (Pruské Slezsko), t805; ,sv. Antonín 
Paduánský,* ,sv. Anna* v Pišti (Pruské Slezsko). 
Linke A., stavitel. 

Stavěl kostel v Královicích (Pruské Slezsko), 1847—1849. 
Lippert A., architekt ve Vídni. 

Kaple sv. Cyrilla (Cyrilka) na Velehradě, 1862. 
Long Adam, malíř. 

Obrazy oltářní (sv. Maří Magdalena); (Ježíš, Maria a Joset; 
sv. Josef) farního chrámu v Příbore, 1640 a 1669, 105 tolarův. 
Loserth A., sochař. 

Práce na oltári , Úzkosti Kristovy** kostela ve Zborovicích 
u Zdounek. 

io» 



— 138 — 

Hond t de, malíř. 

Krajina v zámku Slavkovském. 
Hořička František, jesuitský bratr laik v Uher. Hradišti. 

Vyzdobil varhany farního chrámu v Místku. 
Horký František, malíř v Mor. Třebové. 

Obraz oltářní (Nanebevzetí P. Marie) kostela v Kladkách 
u Jevíčka: oltářní obraz (sv. Jan Nepomucký) v Starém 
Mésté u Moravské Třebové. 
Hrabovský, sochař ve Fulneku. 

Vyřezival oltáře ,Ježiš, přítel dítek", , Svatá Rodina* 
kostela v Kunvaldé u Nového Jičína; kresby na ně udělal 
Opavský stavitel Běla. 
Hromádka Josef, sochař v Litenčicích. 

Svatostánek na hlavním oltáři koslela v Letovicích u Bos- 
kovic, mimo dva cherubíny, 240 zl. konv. m. ; socha Matky 
Boží na hlavním oltáři kostela v Křižanovicích u Slavkova; 
Boží lu-ob kostela v Litenčicích, 1851; oltáře kostela 
v Roštíné u Zdounek, 600 zl. konv. m.; svatostánek a dva 
cherubíni na oltáři kostela ve Velkém Ořechově u Uher. 
Brodu ; hlavní oltář kostela v Halenkově u Vsetína. 
Huber, malíř. 

Fresky (Kristus na kříži) v kapli (v hrobce) v Moravském 
Krumlově. 
Húbnerové Josef a Antonín, malíři v Brně. 

Obrazy hlavních oltářů v kostelích: „sv. Jan Křtitel*' 
v Bystrci u Brna; ,sv. Jan Křtitel" v Popovicích u Ivančic; 
,sv. Jan Nepomucký* v Kolenfurtě u, Mikulova; „sv. Kun- 
huta" v Nížkovicích u Slavkova, 1853, 132 zl. konv. m.; 
„sv. Anna"* v Roštíné. 

Obrazy bočních oltářů: ^Zvěstováni P. Marie^ v Čučících 
u Třebíče, 1853, 145 zl. konv. m.; ,P. Maria'' v Rosicích 
u Ivančic; „P. Maria** v Kolenfurtě u Mikulova; ,P. Maria" 
v kapli v Boraci u Tišnova, 1856; „P. Maria** v Nedvédicích 
u Tišnova, 1853; «sv. Vendelín'' v Želeticích u Ždánic, 
1852; «sv. Růženec" v kapli sv. Barbory v Kloboukách 
u Hustopeče, 80 zl.; «sv. Jan Křtitel* v Sobotině u Visen- 
* herka, 1854. 

Křížová cesta kostela v Německých Kněnicích u Ivančic* 



— 139 - 

Huk František, mistr stolařský v Brné. 

Hlavní oltář kostela sv. Maří Magdaleny v Brné. 
Jáger, dvorní architekt. 

lů-esby na zpovědnice v oratořích kostela sv. Mořice 
v Kroměříži. 

Indegrenz Mikuláš v Kroměříži, 1732. 

Svatostánek (dle nákresů Fontanových) kostela na Svatém 
KopeCku u Olomouce. 

Joch A., sochař v Brné, v XVIII. stol. 

Veškeré sochařské a štukatérské práce farního chrámu 
ve Svitavech zároveň s Ondřejem Schweiglem. 

Jorg Antonín, sochař v Hlubčicich. 

Mariánská socha na náměstí města Hlubčic (Pruské 
Slezsko), 1738. 
Jourdan, malíř. 

^Bakchantkj', obraz arcibiskupského paláce v Olomouci. 
Julie tte Petr, stavitel, nar. v Miláně, měšťan Slavkovský. 

Stavěl farní chrám ve Starém Rousinové okolo r, 1740. 
iungnikl Antonín, dekorační malíř ve Znojmě. 

Práce na hlavním oltáři kostela sv. Kříže ve Znojmě, 1856; 
práce kostelní ve Fryšavě, 1852. 
Kalter Josef, malíř ve Vratislavi. 

Hlavni oltář (sv. Kateřina) kostela v Blišticich (Pruské 
Slezsko). 
Kammereith Jan, sochař v Olomouci, 174G. 

Práce na bočnim oltáři («sv. Kříž**) kostela v Dědicích 
u Vyškova. 
Kammereith Pavel, maliř v Olomouci. 

Obrazy oltářni kostela v Těšeticích u Olomouce; obraz 
hlavního oltáře (biskup sv. MarUn) kostela ve Veselé u Val. 
Meziříčí, 1821; práce na oltářích kostela Všech Svatých 
v Místku; obraz hlavního oltáře (sv. Stanislav) kostela hřbi- 
tovního v Mohelnici, 1797. 
Kasal, malíř v Polně. 

Obraz oltářni (sv. Josef) kostela v Obyčtově u Zďára. 
Kásmann Josef, sochař ve Vidní. 

Socha Spasitelova kostela (v hrobce) v Mikulově ; pomník 
biskupa ryt. Stufflera na starém hibitové v Brně. 



- 140 — 

Kastner A. v Opavě. 

Vyzdobil kjizalelnu a křtitelnici kostela v Babicích (Pruské 
Slezsko). 
Kaučík František, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) kostela v Napa- 
jedlích. 
Kautsch Jan, malíř, v XVIII. stol. 

Hlavní oltář (sv. Václav) kostela v Novém Veselí u Žďára, 
Kautsch Karel, malíř v Kutné Hoře. 

Obraz hlavního oltáře (opat sv. Prokop) kostela ve Ždáře. 
Ke Her, dvorní architekt. 

Náhrobní pomník kostela ve Štípě u Holešova. 
Ke Her M. Karel, štukatér. 

Práce ve farním chrámě Slavkovském. 
Kiesling J„ e. k. dvorní sochař ve Vídni. 

Mramorové poprsí císaře Františka I. v zasedací síni obecné 
rady v Brně; Psyche, v olově litá v Lednickém sadě. 
Kiesling Josef, francouzsky emigrant, malíř v Holešově. 

Obrazy oltářní (Přátelstvo Kristovo, sv. Jan Nepomucký) 
kostela v Hradisku u Kromětíže, 1802; obraz oltářni (sv. Jan 
Nepomucký) farního chrámu v Holešově; obraz hlavního 
oltáře (apoštol sv. Jakub) kostela v Domaželicích u Hole- 
šova; obrazy oltářní (Narození Páně, Vzkříšení Páně) kostela 
v Němčících u Kojetína, 1810. 
Kindermann Dominik, malíř ve Vídni. 

Obrazy oltářní (Nejsvétější Trojice, Neposkvrněné Poóetí) 
kostela ve Velkém Třebovárově u Moravské Třebové; 
pět obrazův oltářních farního chrámu v Tovačově, 1794; 
oltářní obrazy (sv. Anna, sv. Antonín) kostela v Náměšti 
u Olomouce; byly 1840 odstraněny; obraz hlavního oltáře 
(sv. Kateřina) kostela v Klimkovicích ; oltářní obraz (sv. Jan 
Nepomucký) kostela v Malé Moravici u Bruntála (Slezsko), 
1799; jest odstraněn. 
Kirchner Dominik, bratr laik, sochař v Brně, zemřel 1745. 
Obraz hlavního oltáře dominikánského kostela v Brné, 
tamtéž sochy bočních oltářův. 
Kl^in A., malíř v Olomouci. 

Oltářní obraz (Matka Boží) kostela ve Studénce u Klini- 
ko víc (Slezsko), 1762. 



- 141 — 

Klein Edvard, malíř v Brně. 

Oltářní obraz (sv. Florián) kostela v Tvarožné u Brna. 
Klein Jan, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (biskup sv. Stanislav) farního chrámu 
v Kunstáté. 
Kliebeř Josef, sochař ve Vídni. 

Sochy mus v Lednickém sadě, 1809; figury a basreliefy 
na chrámě Apollínově v Lednici, 1817; figury a sochařské 
práce v rodinné hrobce hrabat Haugviců v Náměšti u Tře- 
bíče; kříž nad svatostánkem kostela v Lednici. 
Kličník Jiří, stavitel v Brně. 

Kostel v Dubě u Olomouce (1734—1756), 150.000 zl.; 
loď brněnského stolidního chrámu, 1720, v novém slohu 
zbudovaná; klášterní kostel v Rajhradě dle nárysů Santi- 
niho, 1720—1740. 
Kniebandl Matyáš, zednicky mistr v Olomouci. 

Budova konventní kláštera augustiniánek v Olomouci, 1750. 
Knoller Martin, malíř z Milána, v Brně. 

Dva obrazy (sv. Petr, sv. Maří Magdalena) kaple kartu- 
ziánského kláštera v Králově Poli; poslední opat vzal je 
k sobě; náhrobek Scipionův; Regulus loučí se s ftímem; 
Scipio na zříceninách Karthaginských ; Lukrecie a Tarquinius ; 
modlící se Judita, obrazy v zámku Slavkovském. 
Koblischke, umělecký truhlář ve Šternberků. 

Práce: dva oltáře farního chrámu ve Šternberků, 1841; 
řezby kostela sv. Mořice v Kroměříži; kostel v Ivanovicích 
u Vyškova; kostel v Brankách u Val. Meziříčí, 1849—1853; 
boční oltář (Bolestná Matka Boži) kostela ve Veselé u Val. 
Meziříčí, 1853; boční oltáře a kazatelna farního chrámu 
v Bystřici pod Hostýnem ; oltáře a kazatelna kostela v Sobě- 
chlebích u Lipníka, 1853—1855; oltář (Matka Boží) kostela 
ve Všechovicích u Bystřice pod Hostýnem, 1852; hlavní 
oltář kostela v Horním Újezdě u Bystřice pod Hostýnem, 
1854; vyzdobil kazatelnu a varhany kostela v Pavlovicích 
u Bystrice pod Hostýnem, 1854; dva oltáře kostela ve Vlkoši 
u Přerova, 1854. 
Koch, knížecí Dietrichštejnský architekt. 

Nákresy bočních oltářů jesuitského chrámu v Mikulově. 



— 142 — 

Kohl A., sochaf ve Vídni. 

Práce do kostela v Dubě. 
Kopecký, malíř. 

Fresky zámecké kaple v Budišově u Třebíče, 1720—1730. 
Koppner Jan, stavitel ve Vídni. 

Stavěl s Bliemblem r. 1730 kostel a klášter ve Vraténíné 
u Jemnice. 
Kornháusel Josef, architekt ve Vídni. 

Plány olomoucké budovy divadelní; zámek v Lednici, 
chrám Apollinův tamtéž, dostaveníčko (vítězná brána) tamtéž, 
1810 — 1813; rodinná hrobka hrabat Haugviců v Náměšti 
u Třebíče, J 822—1 825. 
Korompai František Vavřinec, malíř v Brně, zemřel r. 1779. 
Obrazy oltářní v kostelích: „sv. Jan Nepomucký* v Roz- 
sochách u Bystřice nad Pernštýnem ; čtrnáct pomocníků 
u sv. Jakuba v Brně, tamtéž sv. Šimon a Juda, Nejsv. Trojice, 
Nanebevzetí P. Marie, sv. Sebastián, sv. Valentin, sv. Jan 
Nepomuck}^ v Dědicích u Vyškova; sv. Kateřina ve Staro- 
vičkách u Hustopeče; nejsvětější Trojice, svati tři králové 
v Horních DubĎanech u Moravského Krumlova, 1775; 
rozloučení Kristovo, kladení do hrobu, nešpory loretánské 
kaple u minoritu v Brně ; obrazy kostela sv. Maří Magdaleny 
v Brně; narození P. Marie v Bílovicích u Podivína; Matka 
Boží kaple Matky Boží kláštera augustiniánek v Olomouci, 
1769; Matka Boží, čtrnáct pomocníků, sv. Jan Nepomuckt, 
sv. František Serafinský v Hostících (Pruské Slezsko), tamtéž 
křížová cesta. 
Korompai Jan, malíř. 

Obraz oltářní (sv. Prokop) stoiičního chrámu v Bmé; 
kartony oltářních obrazů kostela dominikánského v Brné. 
Korompai Josef, malíř, zemřel 1829 v Brně. 

Veškeré oltářní obrazy kostela v Hněvotíně u Olomouce; 
obraz hlavního oltáře (sv. Mat^j) kostela v Dolanech u Olo- 
mouce; oltářní obraz (sv. Anna) kostela v Dědicích u Vy- 
škova; dva obrazy oltářní kostela v Předmostí u Přerova: 
byly odstraněny. 
Korompai Leopold, farář, maliř v Brně, zemřel r. 1824. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jiljí) farního chrámu v Komá- 
^ rove ; obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) kostela v Je- 



— 143 — 

dovnici; podobizna opata Novoříšského Pelikána v tamním 
klášteře, 400 zl. vid. m. 

Košacky A., sochař v Opavé. 

Kazatelna kostela ? Hradci u Uničova, 1800, dle nákresu 
udělaného ve Vídni; práce architektonické na kazatelně 
a křtitelnici kostela v Babicích (Pruské Slezsko). 

Kosmas, kapucín z Tyrol. 

Maloval dle originálu v Pasově obraz P. Marie kaple Panny 
Marie Pomocné v Brtnici u Jihlavy. 
Kovanda Václav, jesuitský bratr laik v Jihlavě, zemřel 1788. 

Vyzdobil hlavni oltář farního chrámu sv. Jakuba v Jihlavě, 
1777; práce sochařské kostela a kláštera dominikánského 
v Jihlavě; práce sochařské hlavního oltáře jesuitského ko- 
stela v Telči, 1747. 
Kováč Jan Lukáš, sochař ve Vídni. 

Mramorové poprsí císaře Františka I. v radniční síni 
ve Znojmě. 

Kraker Jan Lukáš, malíř. 

Obrazy hlavních oltářů: .Přijetí odpustků sv. Františka" 
(v chrámě Porciunkuly) kostela v Březí u Nového Města, 1767 ; 
obnoven Šfastným; „sv. Vavřinec* kostela v Krásonicích 
u Telče, 1774: „Nanebevzetí P. Marie" farního chrámu 
ve Slavonicích, 1718; „sv. Markéta" kostela v Příměticich 
u Znojma; „sv. Jakub'* kostela v Hodonicich u Znojma; 
chrámu Spasitelova ve Znojmě. 

Obrazy bočních oltářá: sedm kartonů klášterního kostela 
v Nové Říši ; kostela ve Staré Říši (sv. Rochus a sv. Seba- 
stián), 1760; dominikánského kostela ve Znojmě ; sv. Tomáš 
Aquinsky dominikánského kostela v Brně ; tři kartony kapu- 
cínského kostela ve Znojmě; „sv. Barbora", «sv. Tekla** a 
,sv. Libor* kostela sv. Kříže ve Znojmě; „sv. Anna", „sv. 
Florián", .Bolestná Matka Boží* kostela sv. Barbory v Opavě; 
,sv. Sebastián* ve Slavonicích, 1751. 

Obrazy: deset kartonů řádových svatých klášterního ko- 
stela v Nové Říši, 1766; kapucínského kostela v Jihlavě; 
kláštera v Nové Říši; křížová cesta kostela sv. Barbory 
v Opavě. 



- 144 — 

Fresky: kostela klášterního v Nové fliši, a to v presby- 
táři stolice sv. Petra, v kopuli lodní obrácení sv. Pavla, 
čtyři díly světa, čtyři ctnosti. 
K r a m o I í n Josef, jesuitský bratr laik. 

Sochy hlavního oltáře sv. Ignáce v Jihlavě, t766. 
Kranach, malíř. 

„Cizoložnice**, obraz obrazárny dra. Rincoliniho v Brně; 
nešpory, obraz v obydlí Rajhradského opata. 
Krátký Emanuel, bratr laik. 

Obraz klášt^^ redemptoristského v Litovli. 
Krause A., malíř ve Frankenstemě. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) kostela v Něm. 
Nové Cerekvi (Pruské Slezsko), 50 dukátů; obrazy bočních 
oltářů (Bolestná Matka Boži, sv. Jan Nepomucký, večeře 
Páně, sv. Josef) téhož kostela, po 25 dukátech; obraz 
hlavního oltáře (Nanebevstoupení Páně) kostela v Jindřiche- 
vících (Pruské Slezsko), 1819. 
Kreipl Jiří, malíř. 

Obraz oltářní dominikánského kostela v Brně (sv. Kateřina). 
Kress Jindřich. 

Křížová cesta kostela v Rejharticích u Šumberka. 
Kupecky Jan, malíř. 

Obraz oltářní (sv. Václav) stoličního chrámu v Olomouci. 
Kupelwieser Leopold, malíř ve Vídni. 

Obraz oltářní (sv. František Serafinský) kostela (ve hrobce) 
v Mikulově ; obraz hlavního oltáře (sv. Václav) kostela v Tu- 
rovicích u Bystřice pod Hostýnem ; obrazy oltářní (sv. Joseí, 
sv. Florián) farního chrámu ve Šternberků, 1841, každý za 
600 zl. konv. m.; oltářní obraz (Snětí s kříže) kostela sv. 
Mořice v Kroměříži, 8Ó0 zl. konv. m.; oltářní obraz (sr. 
Vincenc de Paula) domácí kaple milosrdných sester v Kro- 
měříži, 800 zl. konv. m.; podobizna kardinála svob. pána 
Someraua v zámku Kroměřížském ; obraz hlavního oltáře 
(biskup a mučeník sv. Maximilián) kostela na Hukvaldech 
u Místka, 800 zl. konv. m.; obraz hlavního oltáře (sv. 
Jan Křtitel) kostela ve Starém Vogelzejfě u Bruntála 
(Slezsko), 1828. 
Kurz Vincenc, farář v Pozlovicích u Uher. Brodu. 

Práce zlatnické a výzdobné kostela v Pozlovicích. 



— 145 — 

Kntzer Bernard, sochař v Horním Gruntě (Slezsko) u Cukmantla. 
Cherubíni na hlavním oltáři v Maršíkově u Visenberka, 
1843; dva oltáře kostela v Osoblaze, 1825. 
Kutzer Cyrill, sochař ze Starého Moletína. 

Práce na svatostánku kostela v Berouně u Šternberka, 1823. 
Lachtropius, malíř. 

Obrazy hmyzu v zámku Slavkovském. 
Lammer Stanislav, malíř na Velehradě. 

Obraz oltářní (Narození P. Marie) kostela ve Štípě. 
Lantranco, malíř. 

„Rodina Páně* v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Las ser Josef, malíř; (neb Lassier?) 

Fresky kostela v Opavici (P. Slezsko), 1728; malby 
kostela hřbitovního v Podstatě u Hranic, 1693; obrazy 
oltářní (fresky na stěně ; sv. Josef, sv. Jan Křtitel, sv. Anna, 
sv. Alžběta) kostela v Bohuslavicích (Prus. Slezsko), také 
kostelní klenba tamtéž. 
Lauffer Emil, malíř, nar. ve Dvorcích 1830. 

Tři obrazy (Srdce Ježíšovo, P. Maria, Neposkvrněné Po- 
četí) kostela v Blišticích (Prus. Slezsko), 1854, bezplatně. 

Lauterer Adam, jesuitský bratr laik, nar. 1733, 

Kresby na hlavní oltář kostela sv. Ignáce v Jihlavě, 1766 (?). 
Lechleitner, dekorační malíř. 

Kazatelna kostela v Klentnicích u Mikulova. 
Leichert Felix, malíř ve Vídni, nar. 1727 v Bílovci. 

Obrazy hlavních oltářů: ,sv. Michal* v Jiříkové u Rymařova, 
ok. r. 1790; „sv. Petr a Pavel" v Jaktaři u Opavy; „Nejsv. 
Trojice" farního chrámu ve Fulneku; ,sv. Mikuláš" v To- 
polanech u Olomouce, 1846; , Nanebevzetí P. Marie" kláštera 
kartouzského v Olomouci; „biskup sv. Mikuláš" farního 
chrámu v Bílovci; ,sv. Barbora" kostela sv. Barbory 
v Opavě, 1767. 

Obrazy bočních oltářů: „sv. Antonín Paduánský"; sv. , Se- 
bastián"; „sv. Florián"; „sv. František Seraflnský"; „sv. Jan 
Nepomucky"; ,sv. Erazim" kostela minoritského v Brně; 
,sv. Josef" a „sv. Ivo" loretánské kaple tamtéž; „sv. Ka- 
teřina", „archanděl Michal", „sv. Jan Nepomucký" kostela 

10 



— 146 - 

v Muténicích u Hodonína ; několik kartonů do kostela v Král. 
Poli, do předměst farního chrámu v Mikulově (také klenba); 
„Rodina Páně" a „sv. Jan Nepomucký" do Topolan, 1846; 
pět kartonů do Morkovic u Zdounek; ,P. MarR**, „Rodina 
Páně" farního chrámu v Místku; ,sv. Norbert** v Milifroné; 
,sv. Josef" kapucínského kostela ve Fulneku; ,sv. Josef*, 
,Nejsv. Trojice" a ^sv. Augustin", „Matka Boží", .archanděl 
Michal", .sv. Peregrin", všecky farního chrámu Nanebevzetí 
P. Marie v Opavě ; „sv. Barbora" a „sv. Anna" v Násilí 
(Prus. Slezsko), 1788; „sv. Kateřina" a ,sv. Karel Borromejský* 
v Babicích (Pruské Slezsko); „sv. Barbora", „sv. Alžběta* 
v Hrobníkách (Pruské Slezsko); „apoštol sv. Jakub" ve Svi- 
nově (P. Slezsko); ,sv. Anna", ^sv. Valentin" v Ljrsotících 
(Pruské Slezsko). 

Leimen Josef, sochař ve Vídni. 

Práce ve dřevě řezané na devět rakví hrobky Mikulovské. 

Leitner Matyáš, malíř v Olomouci. 

Obraz bočního oltáře (Matka Boží) kostela sv. Jiljí ve Svi- 
tavech, 1705. 

Lengelacher Ignác, sochař ze Švábska, okolo r. 1 770 v Mikulově. 
Práce sochařské hlavního oltáře a šest oltářů bočních 
klášterního kostela v Rajhradě; oltář Bolestné Matky Boží 
farního chrámu v Mikulově ; práce kostela sv. Anny v Miku- 
lově (sv. rodina), na hlavním portále; socha Nejsv. Trojice 
kostela (v hrobce) v Mikulově ; hlavní oltář kostela v Perné 
u Mikulova; práce sochařské na oltářích v Dolních Visto- 
nicích u Mikulova, sv. hora Olivetská ve vedlejší kapli tamtéž; 
sochy na oltářích kostela v Pouzdřanech u Mikulova, 1748 
a 1749; sochy sv. Augustina a sv. Norberta na věži kostelní 
ve Krtinách. 

Leuchert Leopold, malíř ve Svitavech. 

Obraz oltářní (sv. Jan Nepomucký) farního chrámu v Bře- 
zové u Svitav. 

Ležatka Jan, kameník a štukatér v Kroměříži. 

Prácena oltářích (štukatérské) kostela v Drahotouších ; hlavní 
oltář z mramoru (sv. Mořic) kollegiátního kostela v Kromě- 
říži, 1767; oltář vedlejší kaple kostela sv. Jakuba v Bmé; 
oltář kaple Matky Boží kostela v Králově Poli ; práce kostela 
Morkovského u Zdounek. 



- 147 ^ 

Licht A., maliř v Opavé. 

Hlavní oltář (Nejsv. Trojice) kostela v Heřmanicích 
u Opavy (Slezsko). 

Licht Ignác, maliř v Bmě. 

Hlavni oltář (sv. Markéta) kostela v Dolní Bobrové u No- 
vého Města. 

Licht Ferdinand, malíř v Bmé, nar, r. 1750 v Opavě. 

Hlavni oltáře: ,sv. Vavřinec" v Sobotině; .Nanebevzetí P. 
Marie" v Liptani (Slezsko), 1880; obraz , Všech Svatých" 
v Ořechově u Brna; „svatý Oldřich* v Novosedlech 
u Mikulova; »sv. Mikuláš** v Heřmanově u Vel. Meziříčí; 
,sv. Václav" ve Svatce Radešínské u Nového Města (jest 
pochybný); ,sv. Jiljí* v Rudé u Vel. Meziříči; „biskup 
sv. Martin" v Benešově (Pruské Slezsko), 1812; ,sv. Václav" 
v Chřenovicích (Pruské Slezsko), 1805; „sv. Vavřinec" v Pišti 
(Pruské Slezsko). 

Obrazy oltářní: tři kartony v Sobotině; »sv. Bartoloměj" 
v Bobrůvce u Nového Města; „sv. Gothard," „sv. Jan Ne- 
pomucký," „sv. Kateřina" v Modřících u Brna; dva kartony 
v Žilošicich u Brna; „sv. Filip a Jakub" v Dolních Němčících 
uDačic, 1795; „sv. Jan Nepomucký," «sv. Florián" v Oře- 
chově; „sv. Barbora" v Šakvicích u Hustopeče; ,sv. Bar- 
toloměj" v Ivani u Židlochovic; „umírající sv. Josef," 
,sv. Barbora" v Doubravníku u Tišnova; několik kartonů do 
Tovačova; „Matka Boží," „sv. Valentin," „sv. Anna," „sv. Jan 
Nepomucký" v Benešově (Pruské Slezsko), 1812—1814; 
,sv. Václav" v Chřenovicích (Pruské Slezsko), 1805; «sv. Antonín 
Paduánský," ,sv. Anna" v Pišti (Pruské Slezsko). 

Linke A., stavitel. 

Stavěl kostel v Královicích (Pruské Slezsko), 1847—1849. 

Lippert A^ architekt ve Vídni. 

Kaple sv. Cyrilla (Cyrilka) na Velehradě, 1862. 

Long Adam, malíř. 

Obrazy oltářní (sv. Maří Magdalena); (Ježíš, Maria a Joset; 
sv. Josef) farního chrámu v Příbore, 1640 a 1669, 105 tolarův. 

Loserth A., sochař. 

Práce na oltáři .Úzkosti Kristovy" kostela ve Zborovicích 
u Zdounek. 

10* 



— 148 — 

Lublies Antonín, augustiniánský kanovník v Olomouci, malíř. 
Fresky kostela augustiniánského a kaple sv. Josefa v Olo- 
mouci. 
Lu hlinský Antonín, augustiniánský kanovník, malíř, zemřel 1690 
Bývalé oltářní kartony Záhrdovského kostela hýly přene- 
seny do kostelů ve Krtinách, v Bahicích u Bma a v Komo- 
řanech u Vyškova; ohrazy oltářní (Nejs v. Trojice) stoličního 
chrámu v Olomouci, dále sv. ,Petr a Pavel* tamtéž; kartony 
kostela „Naší milé Pani" v Olomouci; fresky (Narození Páné) 
kostela a kaple augustiniánského kláštera Všech Svatých, 
v kapli sv. Josefa proslulý ohraz , Anděl Strážný* v Olomouci, 
1687; oltářní obrazy kostela konventu klášterního na Hradisku 
a křížové kaple tamtéž; obraz hlavního oltáře (Zvěstováni 
P. Marie) farního chrámu ve Šternberků, nyní v oratoři 
chovaný; rovněž fresky na klenbě kostela Všech Svatých 
v Olomouci. 
Ludwig, poustevník na Křížové Hoře u Berouna. 

Vyzdobil oltáře kostela v Berouně. 
Lux Josef, malíř v Opavě. 

Oltářní obraz (Bolestná Matka Boži) kostela v Třemešné 
u Jindřichova (Slezsko), tamtéž obraz hlavního oltáře (sv, 
Sebastián) ; obraz oltářní (sv. Valentin) a čtyři obrazy evan- 
gelistů na stěnách kostela v Odrách; obraz hlavního oltáře 
(sv. Jakub) kostela ve Staré Plesně u Opavy, 1787; obraz 
hlavního oltáře (Navštívení Panny Marie) kostela v Bitámé 
u Jindřichova. 
Mach Bernard, stavitel v Moravské Ostravě. 

Vystavěl 1594 bývalou věž při metropolitním chráme 
v Olomouci. 
Mana A., sochař. 

Práce na hlavním oltáři kostela na Svatém Kopečku 
u Olomouce. 
Man dík Matyáš, kameník v Olomouci. 

Brána konventní při klášteře Hradisku, 1694. 
Mánes Josef, malíř v Praze. 

Obraz hlavního oltáře kostela v Bohuslavicích u Napa- 
jedel (sv. Bartoloměj), 1854, 600 zl. konv. m. 
Mango Id Jan, sochař v Brně. 

Práce kostela sv. Anny v Mikulově, 1701. 



— 149 — 

Mantschko, malíř ve Vídni. 

Obrazy íarniho chrámu v Bystřici pod Hostýnem. 
Maratti Karel, malíř. 

Obraz Madonny zámecké kaple v Rájci. 
Marik Tomáš, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel), 1848, za 100 zl. 
konv. m., kostela v Křoví u Vel. Meziříčí. 
Marinelli, stavitel. 

Plán zámku Slavkovského. 
MartinellL 

Nákresy na opatství v klášteře Hradisku. 
Max Emanuel, sochař v Praze. 

Křtitelnice z mramoru kostela v Sobotíné; sochy sv. Cy- 
ril la a Metoděje na Velehradě, 1840, 
Marschner Tadeáš, malíř v Králíkách. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Florián) kostela při nemocnici 
ve Svitavech ; rovněž fresky presbytáře a křížová cesta 
tamtéž, 1765. 
Mather Jan Michal, malíř v Dobřičově, ok. r. 1800. 

Oltářní obraz kostela v Dolní Moravici u Rymařova; 
obraz oltářní (sv, Antonín Paduánský) kostela v Tvrdkově 
u Rymařova. 
Mathis Jan, stavitel v Brně. 

Stavél r. 1699 budovu konventní a knihovnu kláštera 
na Hradisku. 

Matielli LfOrenzo, sochař ve Vídni. 

Sochy v zahradě kláštera v Louce, byly prodány r. 1784 
do Jevišovic. 
Matthfius, malíř v Krnově. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) kostela v Pomor- 
čovicích (Prus. Slezsko), 1614. 

Maulpertsch František Antonín, malíř ve Vídni, zem. 1796. 
Obrazy hlavních oltářů : „Křest Páně" v Čechách u Plum- 
lova; .Zjevení Páně apoštolům,** mezi nimiž jest také 
,sv. Tomáš/ u sv. Tomáše v Brně; „sv. Oldřich* v Stra- 
chotině u Hustopeče; , Nanebevzetí Panny Marie* v Zábrdo- 
vicích; .Nanebevzetí P. Marie" v Pfedklášteří u Tišnova, 



— 150 — 

1500 zL; , archanděl Michal" ve Švábenicích u Vyškova, 
1770; .Nanebevzetí P. Marie* farního chrámu v Kyjové, 
162 zl. ; , Anděl Strážný* kostela servitského v raéstě Veselí nad 
Moravou u Uher. Ostroha; „Nanebevzetí P. Marie" farního 
chrámu „NaSí milé Paní* v Kroměříži; ,sv. Hippolyl" 
na Hradišti u Znojma; „Nalezení sv. Kříže sv. Helenou* 
v Doubravníku u Tišnova, 1784; ^sv. Vavřinec* v Přerově; 
byl odstraněn r. 1860. 

Obrazy oltářní : ^Nanebevzetí P. Marie" v Dolanech u Olo- 
mouce; předměstského farního chrámu v Mikulově; , Rodina 
Páně,* .čtrnáct Pomocníků," „sv. František Serafinský* na 
Vranově u Brna; ,sv. Vavřinec,* .Umírající sv. Josef,* ,sv. 
Barbora* v Přerově; »sv. Jan Nepomucký* ve Vranově (okr. 
Znojmo); ,sv. Jan Nepomucký* v Prostoměřicích u Znojma; 
^svaty Jan Křtitel* v Mašovicíeh; „svatý Jan Křtitel* 
v Předklášteři u Tišnova; „sv. Petr a Pavel," ,P. Maria 
Pomocná,* „sv. Jan Nepomucký" na Hrádku u Jaroslavic; 
.Spasitel" za hlavním oltářem farního chrámu sv. Kříže ve 
Znojmě; .Spasitel na kříži" v letní síni kláštera v Louce, npí 
oltářní obraz dominikánského kostela ve Znojmě; .Poslední 
* večeře,* malovaný do refektáře kláštera v Louce; jest prý 
v kostele ve Vrbovci u Znojma ; „sv. Jan Nepomucký,* „sv. 
Antonín Paduánský* ve Vrbovci; .sv. Jan Nepomucký* ve 
Vranově u Znojma. 

Fresky: v zámku Kroměřížském ; kostela v Milíroně (Vykou- 
pení člověka); proboštského kostela v Hradišti (Nalezeni 
sv. Kříže, Čtyři evangelisté); Život P. Marie kaple Matky 
Boží kostela v Král. Poli ; tamtéž sakristie, kapitulní komnata 
(Římská církev, Mlčelivost, sv. Jan Nepomucký, sv. Václav, 
Bruno, Markrabí Jan), 1789, v kapli téhož kláštera kartuzián- 
ského; letní síně kláštera v Louce, 1778; knihovna tamtéž 
(Dějiny vědy a umění), 1778. 

Maurer Hubert, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (Navštívení P. Marie) farního chrámu 
ve Svitavech, 1795. 

Malba fresková Kristus na Kříži knížecí hrobky v Mor. 
Krumlově; Odysseus a Kirke, Herakles a Omfale, Loutnistka 
v zámku Slavkovském. 



- 151 — 

Mayer Ignác, malíř v Brně, zem. r. 1842. 

Oltářní obrazy (Početí P, Marie, sv. Jan Nepomucký) ve 
Velkém Losině; obrazy sakristie Starobménského kláštera 
(Měděný had. Večeře Páně, sv. Amadeus, sv. Gelasius, 
sv. Josef, sv. Tomáš) 1763; fresky (Výjevy ze života sv. Nor- 
berta) kláštera v Nové Říši; obraz oltářní (svatá Anna, 
Dvanáct apoštolů na zlaté půdě) kaple v Šebetové u Bo- 
skovic ; obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) ve Velké 
Bíteši; obraz hlavního oltáře (Apoštol sv. Jakub) v Olbra- 
movicích u Morav. Krumlova, 1781; hlavní oltář (sv. Jiljí) 
v Našiměřicích u Mor. Krumlova, 1781, 433 zl. 

Mayer Jan, malíř v Brně. 

Obraz Všech Svatých kaple v Troubsku u Brna. 

Mayer Joset, malíř v Brně. 

Oltářní obraz (sv. Kunhuta) v Hlíně u Ivančic. 

Mayer Raimund, bratr laik. 

Vyzdobil boční oltáře (sv. Dominik a sv. Vincenc) domini- 
kánského kostela v Brně. 

Mazzari de, malíř. 

Oltářní obraz (sv. Norbert) kostela na Svatém Kopečku 
u Olomouce, 1631. 

Medřícký Tomáš, malíř v Bučovicích. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) a obrazy bočních 
oltářů (sv. František Xaverský, sv. Barbora) kostela ve Velkých 
Lovčicích u Ždánic; fresky kostela v Nevojicích u Bučovic; 
hlavni oltář (sv. Petr a Pavel), obrazy bočních oltářů 
(Očišfování P. Marie, sv. Florián) kostela v Milonicích u Bu- 
čovic, 1817. 

Meister František, malíř v Jimramově. 

Obrazy oltářní (Matka Boží, sv. Josef) hřbitovní kaple ve 
Ždáře, 1804. 

Mertha Vavřinec, stavitel v Boskovicích. 
Kostel ve Sloupě, 1751-1754. 

Mesmer V., malíř. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Václav) kostela v Račicích 
u Vyškova, 1697; byl obnoven r. 1853. 



— 152 — 

Messerschmid, sochař, zemřel r. 1783. 

Kříž se dvěma modlícími se andělí v zámeckém kostele 
Slavkovském. 
Metzger, malíř v Židlochovicích. 

Obrazy oltářní v Blučině u Židlochovic, v Hunkovicích 
u Židlochovic a ve Velkých Němčících. 
Michel Angelo. 

Kříž ze slonoviny kolegiátního chrámu v Mikulově; po- 
chybný. 
Miegil. 

Obrazy oltářní (Zvěstování P. Marie, Umírající sv. Josef) 
kostela v Novém Rousinové, 1704. 
Mil Han Tadeáš, malíř v Hranicích, zem. r. 1875. 

Obraz hlavního oltáře (biskup sv. Mikuláš) kostela v Ru- 
dolticích u Libavé, 1834. 
Miris, malíř. 

Obraz v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Mohrweiser Jan, hospodářský rada a inženýr. 

Portál metropolitního chrámu v Olomouci. 
Monti Innocenc, malíř, nar. r. 1644 v Imole. 

Obraz oltářní (Sv. rodina) v klášteře kartuziánském v Olo- 
mouci. 
Monzorno(?), vlaský malíř. 

Obraz oltářní (Zvěstování P. Marie) kostela v Příméticích 
u Znojma. 

Moravek Ignác, sochař v Uherském Hradišti. 

Sochařské práce oltářní kostela v Hluku; dřevěné sochy 
svatých na oltářích kostela v Dolních Dubnanech, 1763; 
práce ve farním chrámě v Uherském Hradišti; práce so- 
chařské františkánského kostela v Uherském Hradišti; socha 
Matky Boží na hlavním oltáři v Březolupech u Napajedel. 
Morgenschón (mylně za Wageaschóna) František, malíř ve 
Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (Archanděl Michal), dva obrazy 
bočních oltářů (Matka Boží a sv. Jan Nepomucký) kostela 
v Dy jako vících u Jaroši avic, 1780; r. 1855 nahrazeny obrazy 
Bayerovými. 



— 153 — 

Morgenstern Ondřej, sochař a štukatér. 

Světelsky oltář kostela v Adamové 1515. (Dle vzoru ve 
Světlé v Rakousicb.) 
Moschner František, maliř v Králikách. 

Fresky kostela v Rychnově u Moravské Třebové, 1781 ; 
fresky kostela nemocníce ve Svitaveeh a křížová cesta 
tamtéž, 1765. 
Můhldorfer Josef, malíř, ok. r. 1758. 

Fresky v klášteře Luckém (obraz sv. Norberta); freska 
hlavního schodiště tamtéž. 
Můller Hanuš, zednický mistr v Olomouci. 

Stavěl v Olomouci r. 1641 refektář a knihovnu kolleje 
jesuitské. 
Múller Jan, malíř v Johannisberku (Slezsko). 

Křížová cesta kostela ve Visenberku. 
Můller Josef, malíř v Opavě. 

Maloval kůr a lod kostela v Porube u Hraníc. 

Muzikář František, poustevník v Líšni, malíř v Brně. 

Obraz hlavního oltáře (Všech Svatých) kostela v Újezdě 
u Brna, dále oltáťni obraz (sv. Gothard) tamtéž. 

Naboth Jan, malíř v Olomouci, učitel Hank&v. 

Obraz oltářní (Navštívení P. Marie) v kostelíčku pod lipami 
u Rymařova. 

Navrátil František, malíř, v XVIII. stol. ve Valašském Meziříčí. 
Horské krajiny, vodopády atd. 

Nejebse Martin, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Markéta) kostela v Loděnicích 
u Moravského Krumlova, 1834. 

Němec Valentin v Místku. 

ftezby na hlavním oltáři farního chrámu v Místku. 

Nessman Jan Adam, sochař v Brně, zem. r. 1773. 

Sochy (sv. Alois, sv. Vincenc) na dominikánském kostele 
v Brně, 1737; pět soch na kapucínském kostele v Brně; 
sochařské práce na bývalém hlavním oltáři kostela sv. Ja- 
kuba v Brně; práce na bočních oltářích, na zpovědnicích 
atd. jesuitského kostela v Brně; kresby na hlavní oltář 



— 154 — 

kostela sv. Maří Magdaleny v Brně; oltáře kostela v Hra- 
nících; čtyři postavy (díly světové) na kazatelně kostela 
v Hranicích. 
Ne ve František de, malíř, nar. r. 1627 v Antverpách. 

Obraz oltářní (sv. Joachim) kostela na Svatém Kopečku 
u Olomouce, 1679. 
Nevídal Antonín, malíř v Hulíně, žák Etgensův. 

Oltářní obraz hřbitovního kostela v Tovačově, 1761; 
oltářní obraz (sv. .Dismas) kostela sv, Tomáše v Brně, tamtéž 
oltářní obraz (Nejsv. Trojice); obraz oltářní (Matka Boží) 
kostela v Syro ví ně u Kyjova. 
Nevídal Jiří, malíř. 

Oltářní obraz (sv. Valentin) kostela Kojetínského. 
Nieport Jan. 

Strop, schodiště konventu klášterního na Hradisku, 1692. 

Ni klas v. Edeispitz (Mikuláš Edeispitz), stavitel ve Znojmě, 1440. 

Radniční věž ve Znojmě, 1440; farní chrám sv. Mikuláše 

ve Znojmě; jest pochybný; klášterní chrám v Louce 

1444—1447; kostel v Hnanicích u Znojma, 1483—1487; 

pochybný. 

Noldínger František, jesuitský bratr laik, zemřel 1768. 

Architektonické kusy na hlavním oltáři kostela sv. Ignáce 
v Jihlavě, 1766. 
Nosecký Václav, malíř v Jihlavě a v Praze. 

Obrazy oltářní v kostelích: sv. Jan Nepomucký zároveň 
s komposicí na oltář sv. Norberta u sv. Jakuba v Jihlavě; 
sv. patronové čeští ve vedlejší kapli jmenovaného kostela; 
Ukřižovaný Spasitel a Bolestná Matka Boží hřbitovního ko- 
stela v Jihlavě; sv. Norbert, sv. Jan Nepomucký* kaple 
sv. Jana v Jihlavě; karton kapucínského kostela v Jihlavě. 
Jiné obrazy: Hora Olivetská na stěně kostela sv. Jakuba 
v Jihlavě; Nanebevzetí P. Marie, sv. Jan Křtitel, sv. Jan 
Nepomucký, sv. Fidelis, sv. Vavřinec, sv. Sebastián, sv. 
Rochus, sv. Otylie, sv. Apolloníe, Mariazell a křížová cesta 
v dominikánském kostele a v klášterní chodbě dominikánské 
v Jihlavě; Řádoví svati v kapitulní světnici, fresky v lore- 
tánské kapli a na stěně kůru, několik menších obrazů tamtéž; 
freska (Zasnoubení P. Marie) v domácí kapli jesuitské koUeje 
v Jihlavě. 



— 155 — 

Oblížek J., malíř. 

Křížová cesta kostela v Otnicích u Slavkova. 
Odrlický, jinak Oderlitzer, malíř v Uničové. 

Obraz oltářní (Nejsv. Trojice) a fresky kostela v Kopři- 
vové u Šumperka; fresky (životopis sv. Jana Křtitele) far- 
ního chrámu v Šumberku, 1755; obraz oltářní (P. Marie 
u Alžbéty) kostela v Hynčicích u Vel. Losina. 
Oed Kristián, zednický mistr v Olomouci. 

Velká věž při klášteře Hradisku, 1705. 
Oelenheinz Bedřich, malíř v Brné. 

Obraz hlavního oltáře (Pozdvižení sv. Kříže) kostela ve 
Válči u Hrotovic. 
Onghers Osvald, malíř v Benátkách. 

Obraz Snětí s kříže kostela v Bruntále, 1668. 
Orel (Orlíček), zednický mistr v Místku. 

Stavba farního chrámu v Místku, 1763—1769. 
Ossenbeck, malíř. 

Vjjev ze života zvířecího ve Slavkově. 
Ostade, malíř. 

Vyjev ze života selského v arcibiskupském paláci Olo- 
mouckém; obraz v zámku Kroměřížském. 
Pachmajer Josef, divadelní mahř v Brně. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) farního chrámu 
ve Velkém Losině, 1784. 
Pagani Pavel, vlaský malíř, zemřel 1716. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) kostela na 
Velehradě, 818 zl., r. 1707; byl r. 1757 přenesen do opatství 
a později prodán do Střílek; fresky kostela Velehradského. 
Pálko František, malíř v Praze, zemřel 1767. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jakub) kostela sv. Jakuba 
v Brně; byl odstraněn; podobizny císařovny Marie Terezie 
a císaře Josefa II. v letní síni kláštera v Louce; oltářní obraz 
(P. Marie dobré rady) klášterního kostela sv, Anny v Hole- 
šově (bratr Františkův Karel), rovněž karton hlavního oltáře 
(sv. Anna) tamtéž, 400 zl. 
Palma, malíř. 

David s hlavou Goliášovou arcibiskupského paláce v Olo- 
mouci, a ještě jiný obraz. 



— 156 — 

Pendel, sochař z Tyrol. 

Řezby kaple sv. Anny v Šebetové. 

Perner Šimon, bratr laik, v XVIII. stol. 

Práce stolařské jesuitského kostela v Olomouci. 

Petři Petro, malíř, zemřel v Mor. Třebové r. 1611. 

Zdobil zámek v Mor. Třebové několika malbami, mezi 
nimi zvláště Ukřižování Páně. 

Petter Antonín, ředitel vídeĎské akademie. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Mořic) kollegiátního kostela sv. 
Mořice v Kroměříži, 1839, 1500 zl., oltářní obraz (sv. Jan 
Nepomucký) tamtéž, 800 zl. 

Piazzeta, malíř. 

Dvě hlavy apoštolův arcibiskupského paláce v Olomouci. 

Pichler Bedřich, dekorační malíř ve Vídni. 
Práce kostelní v Dešné u Jemnice. 

Pichler Josef, malíř, zemřel 1808. 

Maloval boční stěny v šedém tóně na půdě šedé kostela 
Zábrdovského, r. 1781 ; kopule zámecké kaple ve Slavkově, 
r. 1769. 

Pil gram A., dvorní architekt. 

Plány stavby kláštera v Louce, okolo r. 1750. 

Pilk (?, má asi zníti Pilz) A., malíř. 

Obraz oltářní (sv. Josef) kostela v Budišově u Libavé, 
r. 1760. 

Pilz Jan (neb Josef), malíř v Olomouci, nar. vRájci, zemřel 17%. 
Obrazy hlavních oltářů v kostelích: ,sv. Martin" v Domá- 
šově u Šternberka, 1841 obnoven; ,sv. Vavřinec*^ v Dohiím 
Štěpánově u Olomouce, 1798; obraz „Všech Svatých* kaple 
v Herčivaldě u Dvorců (okres Šternbersky); „svatá Maří 
Magdalena* v Senici u Litovle, 1794; .svatý Tomáš* v Mo- 
helnici, 1776; ,sv. Anna" v Domštátě u Šternberka; 
,sv. Petr a Pavel* v Ratajích u Kroměříže ; ,sv. Vavřinec* 
v Drahotouších; „Nanebevzetí Panny Marie* ve Věřovicích 
u Nového Jičína; .Nanebevzetí Panny Marie" na Vsetíně, 
1789; „sv. Jan Křtitel* ve Velkých Prosenicíeh u Lipníka, 
1788. 



— 157 — 

Obrazy oltářní v kostelich: „s?. Antonín* a ,sv. Josef* 
na Nové Ulici u Olomouce; „Početí P. Marie* v Póvle 
u Olomouce; karton v Starém Moletíně; sv. .Karel Boro- 
mejský" v Renotech; „Přátelstvo Kristovo* a ,sv. Jan a 
Pavel* ve Velké Slaténici u Olomouce, 1794; „sv. Vendelín,* 
.Uktížováni Páné* ,s v. Terezie.** „sv. Petr z Alkantary* v Ho- 
lešově; „sv. Vendelín* ve filiálním kostele v Holešově; tri 
kartony v Mysločovicích ; kart^on v Hranicích ; .Bolestná Matka 
Boží" a ,sv. Valentin** v Drahotouších ; tri kartony v Horní 
Bečvě, 1807; „sv. Peregrin,** „P. Marie Pomocná* a .sv. Petr 
z Alkantary* v kostele sv. Anny v Holešově, srovn. shora; 
,sv. Antonín Paduánský* v Benkově u Uničova byl odstraněn 
a jiným nahrazen r. 1804; „sv. Florián** v Staré Lublici 
(Slezsko); „sv. Josef ** v Krnově; „sv. Anna* v Budišově 
u Libavé, 1778; „opat sv. Havel** v Dolním Újezdě u Hranic. 

Jiné obrazy: Krizová cesta kostela v Dolní Moravici u Ry- 
raařova; obraz v kopuli (seslání sv. Ducha) kostela ve Velké 
Slaténici; Krizová cesta v Domštátě u Šternberka; Krizová 
cesta v dominikánském kostele v Olomouci zároveň s Hankem, 
1743. 

Pirner Jan, architekt. 

Stavba jesuitského kostela v Olomouci, 1712 — 1719. 

Pistauer Jan Tomáš, malíř v Jihlavě. 

Obraz oltářní (Neposkvrněné Početí P. Marie) v kostele 
v Březové u Svitav; obrazy oltářní (Bolestná Matka Boží, 
sv. Petr a Pavel) v Pavlově u Telče ; obrazy oltářni (sv. Anna, 
Bolestná Matka Boží) v Růžené u Telče; oltářní obrazy 
(sv. Prokop, sv. Mikuláš) v Urbanově u Telče, 1782. 

Pistauer Josef, malíř v Jihlavě. 

Fresky oltáře P. Marie Útěšné ve farním chrámě Nanebe- 
vzetí P. Marie v Jihlavě; obraz v kapucínském kostele 
v Jihlavě. 

Piterii, Vlach. 

Měděrytiny v obydlí Rajhradského preláta. 

Platzer, malíř. 

Obraz v klášteře Novoříšském. 



— 158 ^ 

Pock Tobiáš, malíř, narozen v Kostnici, v XVII. století. 

Obraz oltářní (sv. Josef) v kostele na Svatém Kopečku 
u Olomouce ; obraz hlavního oltáře (Matka Boží s děfátkem 
a sv. Dionys Areopagita) kostela v Křižanově u Vel. Mezi- 
říčí, 1655; obraz hlavního oltáře (nejsv. Trojice) kostela 
v Králové Poli u Brna, 1659; dolejší část maloval Stern. 

Pokorný Jan, malíř v Opavé. 

Obraz hlavního oltáře (biskup sv. Mikuláš), obraz bočního 
oltáře (sv. Antonín Paduánský), Křížová cesta v Porube. 

Porup J., malíf. zem. 1833 v Brušperku ve veku 18 let. 

Dva oltářní obrazy v kostele Brušperském, 1833. 
Porst Matyáš, zednický mistr v Kroměříži. 

Stavél r. 1686 budovu konventní na klášteře Hradisku. 
Poussin, malíř. 

Obraz v zámku Kroméřížském. 
Pozzo Ignác, jesuitský bratr laik. 

Kresby na hlavni oltář v dominikánském kostele v Bmé. 

Prachař Antonín, malíř v Olomouci. 

Obrazy oltářní v kostele Ivanovickém u Vyškova. 

Pražák, malíř v Olomouci. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Ondřej) a obraz bočního oltáře 
(sv. Anna) kostela v Slavoníné u Olomouce, 1840. 

Pratzker Josef, sochař, nar. ve Valašském Meziříčí, v XVIII. stol. 

Čtyři sochy apoštolů v evangelické modlitebně v Těšíně; 

čtrnáct obrovských postav havířů v panských vysokých 

pecech v Těšíně ; Z mrtvých vstalý Spasitel v katol. kostele 

v Těšíně. 

Prchal Jan, sochař v Jihlavě, zem. 1809. 

Sochy svatých v Kroměříži a u Kroměříže: sv. Vendelín 
u druhého mostu přes Moravu; kříž se dvěma sochami se 
sv. Tomášem a Matkou Boží; sochařské práce na kazatelně 
kostelní v Třešti ; sochařské práce na 7 oltáNch a na křtitel- 
nici farního chrámu v Kelci u Hranic; sochařské práce (archa 
úmluvy a cherubíni) na hlavním oltáři kostela v Staré Říši, 
1802; práce ve dřevě řezané a štukatérské v klášterním 
kostele v Nové Říši, 1764; práce sochařské na bráně a na 
náhrobku v kapli farního chrámu ve Šternberků. 



— 159 — 

Preiner Josef, komorní malíř císařovny Amalie ve Vídni. 
Fresky v zámku Mikulovském, 1724. 

Preiss František, malíř v Jihlavě, zem. 1842. 

Oltářní obraz (sv. Barbora) v klášterním kostele v Raj- 
hradě; obraz oltářní (sv. Otylíe) v kostele sv. Jakuba 
v Jihlavě; obraz oltářní (sv. Antonín Paduánský) ve farním 
chrámě Nanebevzetí P. Marie v Jihlavě, 1827; obraz hlav- 
ního oltáře (sv. Jiljí) farního chrámu ve Dvorcích; oltářní 
obraz (sv. Mikuláš) ve farním chrámě ve Velkém Meziříčí, 
1840; Křížová cesta farního chrámu Nanebevzetí P. Marie 
v Jihlavě, 240 zl. konv. m. ; obraz hlavního oltáře (apoštol 
sv. Jakub) kostela v Kněžicích u Jihlavy, 1824; obraz hlav- 
ního oltáře (sv. Jan Křtitel) kostela v Měříné, 179 zl. vid. m., 
r. 1827. 

Prenaer A., malíř. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) a oltářní 
obrazy (sv. Jan Nepomucký, sv. Barbora) kostela v Budišově 
u Třebíče, 1721; fresky v zámecké kapli v Budišově 
u Třebíče. 

Prinz Michal v Prostějově. 

Práce štukatérské v kostele v Drahotouších u Hranic, 1786. 

Própstel Kašpar, sochař v Brně ok. r. 1690. 

Sochy při velké bráně minoritského kostela v Brně. 

Progh Kristián, sochař v Brně, v XVIII. stol. 

Nejsv. Trojice a socha P. Marie v Hustopečí. 

Raab Ignác, malíř, zem. 1787 na Velehradě. 

Hlavní oltáře v kostelích : »sv. Maří Magdalena* v Pustých 
Žibřidovicich u Visenberka; „Archanděl Michal" v Maršíkově 
u Visenberka; , Apoštol Jakub" v Brtnici u Jihlavy; «sv. 
Vavřinec" ve farním chrámě v Hodoníně, od r. 1786 vftečko- 
vicích u Brna; , Archanděl Michal" v Šardicích u Kyjova; 
byl snesen r. 1832; |,sv. Mikuláš* v Oslavanech; ,sv. Kříž" 
v Dřevohostieích u Bystřice pod Hostýnem; „Nanebevzetí P. 
Marie" v Spytinově u Napajedel; „Nanebevzetí P. Marie" ve 
Velehradě; ,sv. Václav" na stěně malovaný v Boršicích 
u Uher. Brodu; odstraněn; „Nejsv. Trojice" ve Zdounkách; 
„sv. Martin" v Buchlovicích u Uher. Hradiště ; „apoštol sv. 
Matěj" v Teplicích u Visenberka; „apoštol sv. Jakub" 



— 160 — 

v Roketnici u Třebíče; ^mučenik sv. Stanislav* v Boletidch 
(Prus. Slezsko); ,sv. Jan Křtitel" ve Velkých Hostících (Prus, 
Slezsko), r. 1860 obnoven. 

Obrazy bočních oltářů: „sv. Josefa v jesuitském kostele 
v Olomouci; „sv. Vincenc* a „sv. Alois* ve farním chrámě 
v Mor. Třebové; tři kartony do Visenberka; ,sv. Josef,* 
^Bolestná Matka Boží "^ v bývalém jesuitském kostele v Telči; 
kartony v dominikánském kostele v Bmé (sv. Dominik, sv. 
Vincenc); obraz Všech Svatých, „čtrnáct Pomocníků,* 
,sv. Dominik* v augustiniánském kostele v Brně; „sv. Anna* 
v Ostrovačicích u Ivančic; ,sv. Markéta,* .Matka Boži,* 
„sv. Mikuláš* v Přitlukách u Hustopeče^; ,sv. Josef,* ,sv 
Anna** v Lulči u Vyškova; ;, apoštol sv. Jakub* (hlavni oltář), 
„Přátelstvo Páně,** „čtrnáct Pomocníků* v Nových Hvézdlicích 
u Bučovic; čtyři kartony do Krtin; , srdce Ježíšovo,* „s?. 
Josef," „sv. Jan Nepomucký,* „Anděl Strážný,* „sv. Ignác,** 
,sv. Anna,* ,sv. Alois* ve farním chrámě v Uherském 
Hradišti; tři kartony do Bílovic u Napajedel; karton 
v Kunovicích u Uh. Hradiště; tři kartony v Polešovicich 
u Uh. Hradiště; „sv. Jan Nepomucký,*' „sv. Václav" v Do- 
maníné u Uher. Ostroha; „Zvěstování P. Marie,** ,sv. Josef" 
ve Zdounkách u Kroměříže; , Matka Boží,* „umírající sv. 
Josef,* „sv. František** v Dřevohosticích ; .Bolestná Matka 
Boží,* „Ecce homo,* „sv. Barbora' ve farním chrámě ve 
Fulneku; „obraz Všech Svatých,* „čtrnáct Pomocníků,* 
„sv. ApoUonie* v klášterním kostele na Starém Brně; „sv. Jan 
Nepomucký** v Předklášteří u Tišnova; „sv. Jan Křtitel,*^ 
„sv. Kříž,** „sv. Antonín Paduánský** v Telnici u Slavkova; 
„sv. Mikuláš* v Šaraticích u Slavkova; „Smrt sv. Františka 
Serafinského,* „sv. František Xaverský** na Hradišti u Znojma; 
„Anděl Strážný,* „sv. Jan Nepomucký* v Mistříně u Ky- 
jova, 1789; „sv. Šimon a Tadeáš,* „sv. Sebastián* vJalubí 
u Uher. Hradiště; kartony na Velehradě; „sv. Jan Nepo- 
mucký" do stejnojmenné kaple tamtéž; byl prodán; 
„sv. Josef Kalasanzský* v piaristském kostele v Příbore, 
jest pochybný; „sv. Kateřina* v Boršicích u Uher. Brodu; 
„sv. Jiří,* „Početí P. Marie," „sv. Bruno* v Moravičanech 
u Mohelnice; „sv. Jan Nepomucký" v kapli Nanebevzetí P. 
Marie v Opavě; „sv. Anna," „sv. Josef,* „sv. Ignác', 



- 161 - 

v jesuitském kostele v Opavé; ,sv. Antonín** v Kelci; ,sv. 
Jaií Nepomucký** v Sosnové (Slezsko); ,sv. František Serafin- 
ský/ ,sv. Ignác* v Roketnici; „opat sv. Bernard,* „biskup sv. 
Mikuláš* v Boleticích (Prus. Slezsko), 1775. 

Jiné obrazy: ^sv. Jan Nepomucký* a ,Proménéní Páně** 
v kostele v Dolnim Štěpánově u Šternberka; ,sv. František 
Xaverský^ a „sv. Linhart" v kostele ve Visenberku ; Křížová 
cesta kostela ve Krtinách; ,sv. Anna/ „umírající sv. Josef* a 
.Daniel ve lví jámě* na stěnách kostela v Polešovicich u Uh. 
Hradiště; tři obrazy ve škole v Bartultovicích u Hranic; 
dva obrazy v sakristii a v refektáři klášterním na Starém Brně ; 
36 obrazů (výjevy ze života Spasitelova a Matky Boži) na 
stěnách kostelních v Předklášteří u Tišnova ; několik obrazů 
v jídelně fary Doubravnické (u Tišnova) ; kresby na hlavním 
oltáři kostela sv. Ignáce v Jihlavě, 1766; na Velehrad osm 
obrazů bočních oltářů, hovornu a jídelnu fresko (sv. Cyrill 
a Metoděj; Narození Páně), do jídelny 13 větších obrazů, 
mimo množství obrazů menších ještě 13 obrazů oltářních 
do kostelů klášterních, všecko za doby čtyřletého pobytu 
na Velehradě; ,Vražděnl dítek Betlémských* dleRubensa do- 
stalo se z Velehradu za 167 zl. do Rajhradu; nástěnné obrazy 
(výjevy ze života Matky Boží) ve farním chrámě v Opavě; 
obraz P. Marie nad hlavním oltářem kostela sv. Ignáce 
v Jihlavě, 1766; obrazy v kostele v Bartolovicích byly sem 
přeneseny z Velehradu, viz shora. 
Rabel, zednický mistr ve Znojmě. 

Kostelní věž v Starém Petříně u Vranova (okr. Znojemský). 

Rabenalt Adolf, malíf v Olomouci, zemřel tam 1892 (?). 

Obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) kostela v Klenovicích 
u Kojetína, 1850, 100 zl.; obraz oltářní (Matka Boži) 
tamtéž; obnovil r. 1852 oltářní obrazy v zámeckém 
kostele v Tovačově. 

Radda Vojtěch, malíř ve Znojmě. 

Fresky v kostele v Hodonicich u Znojma a na Hradišti 
u Znojma, 1784; obraz oltářní (sv. Václav) v kostele na Hra- 
dišti; obraz hlavního oltáře („sv. Petr a Pavel ) v kostele 
v Mikulovicích u Znojma; oltářní obra/, v kostele sv. 
Kříže ve Znojmě. 

11 



- 162 " 

R a i b o I i n i F., malíř. 

Obraz oltářní (sv, Sebastián) v kapli zámecké v Kro- 
měřiži. 
Rainer J., malíř. 

Obraz hlavního oltáře kostela v Černé Hoře u Blanska; 
oltářní obraz (sv. Benedikt) v kostele v Ostrovačicích 
u Ivančic. 

Rankl Matyáš, kameník v Kroméříti, ok. r. 1750. 

Oltáře v boční kapli u sv. Jakuba v Bmé. 
Redl Josef, malíř v Bmé. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) v Brodku u Ko- 
nice, 1802; byl obnoven r. 1850. 
Reich Volfgang, stavitel v Olomouci. 

Vystavěl klášterní kapli 1730 a prelaturu v klášteře 
Hradisku, 1733. 
R e i c h e r t Jan, malíř v Opavě. 

Obraz hlavního oltáře (mučeník sv. Vavřinec) v kostele 
v Posuticích (Prus. Slezsko), 1778. 
Reichl Josef, malíř ve Starém Městě. 

Obraz oltářní (Rodina Páně) v kapli P. Marie v Holbé 
u Šumperka. 
R e i d i n g e r, sochař. 

Kazatelna kostela v Lednici. 
Reinhart Jan, malíř v Olomouci, ok. r. 1840. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jiří) kostela v Bludově. 
R e i n i s c h, malíř. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) farního 
(íhrámu v Moravské Třebové. 
R e i 1 1 e r Karel, sochař v Brně. 

Kazatelna kostela v Dmholcr u Mikulova ; sochy (sv. Cyrill 
a Metoděj) ve farním chrámě sv. Mořice v Kroměříži. 
R e n i Guido. 

Sv. rodina na hl. oltáři v kostele sv. Anny v Mikulově; 
obraz v zámku Kroměřížském. 
R e s c h František, malíř v Jindřichově Hradci. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) kostela v Po- 
pelíně u Telče. 



— 163 — 

Rej na Karel, zednický mistr v Roketnici (v Cechách). 
Stavěl s Reichem prelaturu v klášteře Hradisku. 
Ricei, malíř. 

Oltářni obraz (P. Marie Pomocná) v Olomouckém kostele 
metropolitním. 
Ricci (neb ,Ricca") Antonín, sochař v Brně, ok. r. 1730. 

Kazatelna kostela sv. Maří Magdaleny v Brně; štuka 
v síni kláštera Hradiska; sochy svatých Dominika, Tomáše 
Vincence, Hyacinta, archanděl Michal ve výklencích čelní 
zdi dominikánského kostela v Brně. 
Richter Antonín, malíř ve Šternberků. 

Křížová cesta na kostelní stěně v Brunzejfé u Rymařova, 
také několik obrazů tamtéž. 
Richtrova Karolína, malířka v Brně. 

Obraz v kapli Mariecelské u Komárova (P. Marie rftžen- 
cová). 
Richter Kristián, umělecký stolař ve Vyškově. 
Zpovědnice farního chrámu v Tovačově. 
Rieser M., malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Alois), obrazy bočních oltářů 
(sv. Havel, Matka Boží) kostela v Otnicích u Slavkova. 
Riet, zednický mistr v Opavě. 

Stavěl r. 1720 s Hausruckem jesuitskou kollej v Opavě. 
Riga Antonín, sochař v Brně. 

Socha P. Marie na Hradišti, 1715 ; práce v kostele sv. Anny 
v Mikulově, 1701; hlavní oltář kostela Velehradského, 1702, 
za 1050 zl. 
Ringelhahn, malíř v Lanškroune. 

Obraz hlavního oltáře (nejsv. Trojice) kostela v Plumlově 
1853, za 128 zl. konv. m. 
Rit z A., zednický mistr v Brně, zem. r. 1767. 
Stavěl chrám ve Křtmách, 1728—1750. 
Rodemůller Bernard, malíř ve Vídni. 

Obrazy oltářni (sv. Kateřina, sv. Barbora) kostela v Tu- 
řanech, pak obraz znázorňující výjev večerní. 
Rónder Václav, kameník v Olomouci. 

Hlavní portál jesuitského kostela v Olomouci, 1715; ka- 
menické práce jesuitské kolleje v Olomouci, také portál, 

11* 



- 164 - 

1713; socha nejsv. Trojice na Horním náměstí v OioraoucL 
počatá 1717; socha Matky Boží na Dolním namésti v Olo- 
mouci, 1716. 
Rondez Antonín, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Anna) kostela sv. Anny 
v Telči, 1720. 
Roos, malíř. 

Vjjev ze života zvířecího v médi v arcibiskupském pa- 
láci v Olomouci. 
Rosa Salvátor, malíř. 

Obrazy v obydlí Rajhradského preláta, v klášteře Novo- 
říšském a v zámku Kroméřížském. 
Rósch František z Jindřichova Hradce. 

Vyzdobil a omaloval zadní stenu hlavního oltáře, pak 
oba boční oltáře kostela v Kostelním Vydři u Dačic, 1795. 
Rósner, professor ve Vídni. 

Kresby na hlavním oltáři kostela sv. Mořice v Olo- 
mouci. 1854. 
Rossier Pavel, malíř. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel), obrazy bočních 
oltátĎ (sv. Křiž, sv. Barbora, Neposkvrněné Početí P. Marie) 
kostela v Batelové u Jihlavy. 
Rothe Karel, malíř ve Vratislavi. 

Obraz hlavního oltáře (biskup sv. Martin) kostela v Holaso- 
vičkách (Prus. Slezsko), 1844, za 150 tolarův. 
Rotter Josef, malíř v Brně, zem. r. 1763. 

Několik obrazů oltářních, obraz votivní znázorňující obleženi 
města Brna Švédy r. 1645, v kostele sv. Tomáše v Brně; 
obraz hlavního oltáře v klášteře augustiniánském, bočni 
oltáře (sv. Anna, sv. Alberich) tamtéž; obraz na čelní zdi 
kapucínského kostela v Brně (Nalezení sv. Kříže); oltářni 
obraz (Svatá rodina) v kostele sv. Jakuba v Bmé, tamtéž 
obraz oltářni (sv. Florián); kartony oltářni v kapli sv. Mořice 
u sv. Jakuba v Brně; oltářni obraz (přátelstvo Kristovo) 
v kostele sv. Tomáše v Brně; fresky v knihovně klášterní 
na Starém Brně; obraz oltářni v kapucínském kostele 
v Jihlavě; obraz hlavního oltáře (sv. Maří Magdalena, dle 
, originálu Rubensova) kostela sv. Maří Magdaleny v Bmé. 



- 165 — 

400 zl.; obraz oltářní (sv. Antonín) v posléze jmenovaném 
kostele; obraz Nanebevzetí P. Marie za hlavním oltářem 
klášterního kostela na Starém Brně ; podobizny císaře Fran- 
tiška I. a císařovny Marie Terezie v jidelné jmenovaného 
kláštera ; čtyři obrazy, výjevy ze života sv. Augustina v pre- 
latuře tamtéž; dva obrazy (Poslání Mojžíšovo, Šalomounftv 
soud) v refektáři tamtéž; obraz oltářní (sv. Jan Křtitel) 
v bývalém kostele sv. Jana na Pekařské ulici v Brně, nyní 
v klášteře augustiniánském. 
Rottmayer Jan František, malíř, zem. r. 1727. 

Malba na kopuli zámku Vranovského u Znojma ; nástropní 
malba (Pád andělů) v zámeckém kostele ve Vranově; hlavni 
oltář (sv. Antonín Paduánský) v kostehi Dačickém; byl 
prý za 1200 zl. 
Roy van le, Petr, malíř. 

Obrazy oltářní (Umírající sv. Josef, sv. Kříž, sv. Barbora) 
farního chrámu v Uher. Brodě, 1733; obraz (Křest Svato- 
plukův) na Velehradě byl prodán Židlochovskému děkanu 
Ježkovi. 
Rubens. 

Nad obětním stolem nad hlavním oltářem farního chrámu 
v Bílovci obraz Spasitelův na dřevě ?); kopie výjevů lo- 
veckých v zámku Slavkovském; ,Hon na tygry** v arcibi- 
skupském paláci v Olomouci; obraz v zámku Kroméřížském. 
Rúcker A., architekt. 

Kaple Nanebevzetí P. Marie v Bítově u Vranova ok. 1840. 
Ruef Jan, sochař v Opavě. 

Kazatelna v jesuitském kostele v Opavě, 1694 
Rugendas, malíř. 

Obraz v klášteře Novoříšském. 
Rus sova Klementina, malířka ve Vídni. 

,Sv. Cecilie* v hrobce kostela ve Zlíně. 
Russ L., malíř ve Vídni. 

Obraz oltářní (sv. Hyacint) v kostele ve Zlíně, dále obrazy 
oltářní (svatý Filipp a Jakub a sv. Terezie) tamtéž; obraz 
na obětním stole (P. Marie Pomocná) v kostele ve Zlíně. 
Ruthard C, malíř. 

Dva obrazy, výjevy ze života vysoké zvěře v arcibiskupském 
paláci v Olomouci. 



— 166 - 

Saint-Genois August, hrabě, malíř. 

Obraz oltářní (Matka Boží, kopie) v kostele v Porube 
u Hranic. 
Saint-Genoisová hraběnka, rozená svobodná pani Reben- 
tischová, malířka. 

Obraz Madonnin nad křtitehiicí kostela v Paskově u Místka. 
Sam pach Kašpar, malíř ve Vídni, zem. 1795.' 

Dva obrazy oltářní (sv. Jan Křtitel, sv. Bruno) v kostele 
ve Vážanech Kralopolních u Slavkova, od r. 1765, dřivé 
v sakristii kostela v Králově Poli ; obrazy oltářní (sv. Fran- 
fišek Serafínský, umírající sv. Josef, sv. Karel Borromejský, 
sv. Anna) v kostele Sloupském, rovněž nástropní malba 
taméjšího kostela; obrazy oltářní (sv. Karel Borromejský. 
sv. Jan Nepomucký) v kostele v Matějovicich u Dačic ; fresky 
v dominikánském kostele v Opavě, 1730. 
Sampach Kristián neb Sebastián (asi předešlý), malíř ve Vídni. 
Obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) kostela v Jedli 
u Šilperka, 1786. 
Sandrat Jáchym, malíř, zem. r. 1618. 

Obraz hlavního oltáře (Nalezení sv. Kříže) v kapucínském 
kostele v Brně. 

Santini Jan, architekt. 

Nákresy na klášterní budově Raj hradské a na kostele 
tamtéž, 1720. 

Sattler Josef, akademický malíř ve Vídni, rodilý z Olomouce 
r. 1770. 

Obraz hlavního oltáře (P. Marie Pomocná) kostela sv. 
Mořice v Olomouci; tamtéž obrazy oltářní (sv. Pavlína, 
přátelstvo Kristovo, sv. Cyrill a Metoděj aneb křest knížete 
Bořivoje sv. apoštoly slovanskými, poslední roku 1853 
odstraněn ; oltářní obraz (sv. Michal) v jesuitském kostele 
v Olomouci, mimo čtyři obrazy (Poslední večeře Páně, Početí 
P. Marie, sv. Petr, sv. Dorota) v sakristii jmenovaného ko- 
stela ; obraz hlavního oltáře (Početí P. Marie) a obraz 
bočního oltáře (sv. Bonaventura) v dominikánském kostele 
v Olomouci; fresky v jesuitském kostele v Olomouci; obrazy 
oltářní (Nanebevzetí P. Marie, sv. Jan Nepomucký, sv. Bar- 
bora) v kostele ve Velkém Týnci u Olomouce; obraz hlav- 



— 167 — 

niho oltáře (Nanebevzetí P. Marie) kostela ve Velké Slatěnici 
u Olomouce; obrazy oltářni (sv. Augustin, sv. Valentin) ve 
farním chrámě ve Fulneku; obraz oltářni (Večeře Páně) 
v kostele sv. Jakuba v Brně, zde také „Snětí s kříže" čili 
„Bolestná Matka Boži*: obrazy oltářni v kostele „Naší milé 
Paní* v Olomouci ; fresky v kapli sv. Kříže u Dolan u Olo- 
mouce; kaple byla odstraněna roku 1800; obraz oltářni 
(sv. Antbemius) v kartuziánském klášteře v Olomouci ; fresky 
ve farním chrámě v Olomouci, 1760; obrazy oltářni (sv. 
Josef, archanděl Michal, sv. Jan Nepomucký) v kostele sv. 
Josefa ve Fulneku, také fresky v téže kapli; obraz oltářni 
(sv. Josef) v kostele sv. Barbory v Opavě; fresky v kostele 
v Senově u Nového Jičína (výjevy ze života sv. Martina), 1758. 
S a u e r Jan, malíř v Olomouci. 

Obraz hlavního oltáře (biskup sv. Mikuláš) kostela v Kladkách 
u Jevíčka. 
S c a 1 p e n s, malíř. 

Obrazy v zámku Slavkovském. 
Schabart František, malíř v Brně, zem. 1820. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) v Ktíža- 
novicích u Slavkova; obraz oltářni (nejsv. Trojice) v ko- 
stele ve Výmyslicích u Morav. Krumlova. 
Schabart Tomáš, malíř ve Ždáře. 

Šest obrazův oltářních do zámeckého kostela ve Ždáře, 1705. 
Schall Rafael, malíř ve Vratislavi. 

Obraz hlavního oltáře (Pozdvižení sv. Kříže) kostela 
v Lysovicích (Prus. Slezsko), 1851, 200 říšských tolarův. 
Scharter Jan a Michal, bratři, řezbáři v Brně. 

Práce v piaristském kostele v Kroméíiži. 
Šašecí Rudolf, malíř v Telči. 

Obnovil 1856 hlavní oltář klášterního kostela Novo- 
říšského za 149 zl. 
Schauberger Jan Jiří, sochař v Brně, zem. 1744. 

Sochařské práce na dvou oltářích Brněnského kostela 
minoritského (Bolestná Matka Boží; Spasitel na kříži) za 
1144 zl. 30 kr.; hlavní oltář mramorový (Nanebevzetí P. 
Marie) farního chrámu v Holešově ; kazatelna, křtitelnice, sochy 
sádrové na stěnách kostelních tamtéž; sochy na oltářích 



- 168 - 

v kapli sv. Mořice u sv, Jakuba v Brně; Wavní oltář 
v jesuitském kostele v Brně, 1735, za 800 zl. ; sochy při 
velkém portále minoritského kostela v Brně ; ozdoby a sochy 
v kapli u sv. Tomáše v Brně; oltářní sochy, kazatelna 
v kostele Nanebevzetí P. Marie v Jihlavě, 1735 ; sochy na 
bočních oltářích kostela sv. Mořice v Kroměříži; práce so- 
chařské kostela ve Veselí nad Moravou 

S c h e f e r Ondřej, sochař. 

Hlavní oltář (Pozdvižení sv. Kříže) kostela v Hustopečí 
u Kelče, 1726. 

Scheffler Felix Antonín, malíř v Praze, zemřel r. 1760. 

Obraz jeho v hlavním vchodě jesuitského kostela v Bmé 
v malbě nástropní. Fresky jesuitského kostela v Brně, 1744; 
obraz oltářní (sv. Pavel) téhož kostela; obrazy oltářní (sv. 
Bernard, sv. Benedikt) klášterního kostela na Starém Bmé. 

Scherhau z Olomouce. 

Řezby na oltáři „Rodina Páně* farního chrámu v Místku. 

Se her z J., sochař v Brně. 

Práce na oltáři (sv. Antonín) kostela sv. Maří Magdaleny 
v Brně. 

Scherzauf František, sochař v Olomouci. 

Socha Nejsv. Trojice na Horním náměstí v Olomouci, 
1747—1749. 
Schilcher A., malíř ve Vídni. 

Freskový obraz kostela Lednického, zaličen r. 1857. 
Schilling, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv, Josef) kostela v Lukově u Hole- 
šova ; obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) kostela v Slu- 
šovicích u Vizovic. 
Schindler Edmund, malíř v Andělské Hoře, nar. 1805. 

Oltářní obraz (sv. Tomáš, slavnost Božího hodu Svato- 
dušního) kostela v Holčovidch (Slezsko) u Albrechtic. 
Šlakhamerský Bernard, truhlář v Novém Městě. 

Hlavní oltář kostela ve Ždaře. 
Schlepps, architekt ve Vídni. 

Plán na rozí^iření zámku v Dačicích, 1831. 



— 169 — 

Schmidt Martin, Kremžský malíř, zemřel 1801. 

Obraz hlavního oltáře (svatý Jilji) kostela v Pulgarech 
u Mikulova, 1773; obrazy oltářní (svatý Augustin, svatý 
Norbert) kostela v Zábrdovicích, 1782; oltářní obrazy 
(sv. František Saleský, nad nim malý sv. Alexandr, sv. Jan 
Nepomucký, sv. František Xaverský) kostela na Vranově 
u Brna; obrazy oltářní (sv. Jan Křtitel, sv. Barbora) stoličního 
chrámu v Brné ; obraz oltářní (Pád andělů) sakristie v Krá- 
lově Poli, 1772; oltářní obraz kaple kláštera kartuziánského 
v Králové Poli ; neznámo, kam se poděl. 

Schmit Jan Jiři, malíř ve Vídni. 

Obraz (P. Marie Sněžná) nad hlavním oltářem jesuitského 
kostela v Olomouci, 1721, za 550 zl ; obrazy oltářní (sv. 
Pavlína, sv. Anna) téhož kostela. 
Schónberger, maUř. 

Východ slunce v zámku Slavkovském. 
Schónbrunner Karel, maliř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) a obraz bočního 
oltáře (Neposkvrněné Početí) farního chrámu v Březové, 
1854; oltářni obraz (Křest Páně) kostela ve Staré Vsi 
u Budišova (okr. Libavský). 
Schónfeld, maliř. 

Obraz arcibiskupského paláce v Olomouci. 
Schoonjans Antonín, hollandský malíř, nar. r. 1653, činný 
v Brně. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Libor) kostela v Jesencl u Ko- 
nice; oltářní obraz (sv. Wilgefortis) u sv. Tomáše v Brně; 
obraz hlavního oltáře (Všech Svatých) lamího chrámu v Rož- 
nově; obrazy oltářní (sv. Jan Nepomucký, sv. Vincenc) ko- 
stela v Lechovicích u Znojma, tamtéž obrazy oltářní (sv. 
Vavřinec (jest pochybný) a sv. Jan Nepomucký) ; obraz hlav- 
ního oltáře klášterního kostela na Hradisku u Olomouce, 
1709, za 3926 zL; obraz hlavního oltáře (Hrob Matky Boží, 
dvanáct apoštolů kolem) kostela v K alicich u Náměště ze 
zrušeného kostela klášterního na Hradišti zakoupený za 291 zl., 
z roku 1709, klášter zaplatil 1300 zl. 
Schopper Tomáš, stavitel v Německém Brodě. 
Jesuitská kollej v Jihlavě, 1710—1713. 



- 170 — 

Šrámek Antonín, malíř z Polné. 

Obrazy oltářní (sv. Jan Křtitel, sv. Florián) kostela v Mě- 
říné; obraz hlavního oltáře (Korunováni P. Marie) kostela 
ve Vysokých Studnicích u Jihlavy; oltářní obrazy (sv. Bar- 
bora, sv. Kateřina) kostela v Lukách u Jihlavy, 1769 a 1771; 
obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) kostela v Konéšíné 
u Náměště, 1746. 
Schroth Ondřej ve Vídni. 

Návrh na nový kostel v Boskovicích, 1845. 

Schrott Josef, sochař ve Vídni. 

Kristovo z mrtvých vstání, poslední večeře, křest v Jor- 
dáně ve farním chrámu Slavkovském. 
Schubert Josef, sochař v Moravské Třebové. 

Práce štukatérské na kazatelně a křtitelnici kostela v Něm. 
Nové Cerekvi (Pruské Slezsko). 

Scholz Leopold, professor ve Vídni. 

Obrazy oltářní (NejsvětějSí v růžích, Neposkvrněné Početí, 
sv. Josef, sv. Anna) chrámu redemptoristského v Litovli: 
oltářní obraz (sv. Valentin) kostela Drahotoušského, 1853. 
Schůrová, malířka v Mikulově, dcera malíře Adolfa. 

Obraz (sv. Tekla) kostela konventu sv. Anny v Brně. 
Schwarz Damascen, bratr laik. 

Hlavni oltář, sochy bočních oltářů dominikánského kostela 
v Brně, 1743. 

Schwarz Josef, malíř v Olomouci. 

Oltářní obraz (Matka Boží) a obraz bočního oltáře kostela 
ve Svitávce u Boskovic. 

Schweigel Ondřej, sochař v Brně, zemřel r. 1813. 

Oltáře a práce na nich v kostelích ve Velké Slatěnici, 
1801—1803; ve Šternberků, Tovačově, Svitavech, RadostíDě 
u Vel. Meziříčí, Německém u Nov. Města, Brně, v domini- 
kánském kostele, u s v, Jakuba v Brně (17 oltářů), u sv. Maří 
Magdaleny v Brně, 1759, v Kučerově u Bučovic, v Dmholci. 
Lulči, Strachotíně, Klentnicieh, Zábrdovicích, Krtinách, na Vra- 
nově, v Oslavanech, Rajhradě fpochybno), Sloupě, Rosicích, 
Uher Hradiéti, Kyjově, Bzenci, Olbramovicích, Křtěnicich 
čili Tfténicit^h, Žeroticích u Znojma, Bzenci, 1807, Buchlo- 



- 171 - 

vicích. Veselí nad Mo., u sv. Petra v Brné, v kapli ústavu 
šlechtičen v klášterním kostele na Starém Brně, v klášterním 
kostele sv. Anny v Brné, v Olešnici u Kunštátu ; oltář sem byl 
přenesen r. 1805 ze Zábrdovic; v Čebíné u Tišnova, v Před- 
klášteři u Tišnova, v Jevíčku, Lysicich u Kunštátu ; oltář 
sem byl přenesen z Předklášteří, byl zhotoven r. 1771, 
v piaristském kostele v Mikulove, v Nikolčičich u Židlo- 
chovic, v Jaroslavicich, Výškové, Dědicích, Vizovicích. 

Kazatelny a křtitelnice, jakož i varhany a svatostánky máji : 
Svitavy, Zábrdovice, Rosice, Hoštice u Zdounek (kazatelna 
s obrazem sv. Jiljí, 1812), Křténice čili Třténice, Ostrova- 
čice, u sv. Josefa v Brně, klášterlii kostel na Starém Brně, 
Předklášteří u Tišnova, Mikulov, farní chrám, Klentnice, 
Jaroslavice, Sloup, Černovice u Pemštýna, Tovačov. 

Sochy, pomníky, kříže mají : Pomník zakladatele Lva z Klo- 
bouk v kostele Zábrdovském ; socha P.Marie ze dřeva v kostele 
v Mistříně, 1785; Pozdraveni P. Marie archandělem na zadní 
stěně oltáře v kapli dómu Brněnského; sv. Cyrill a Metoděj, 
sochy ve farním chrámě v Kyjově; dvě 'postavy sádrové 
v Brněnském domě ; sochy na hlavním oltáři kostela klášter- 
ního na Starém Brně; sochy v kostele v Předklášteří 
u Tišnova; postavy na bočních oltářích v Oslavanech, 
štukové sochy na hlavním oltáři v Ostrovačicích ; velký 
kříž v kostele v Lysicich u Kunštátu ; dříve v kartuziánském 
klášteře u Brna. 

Sehweigel Jan, sochař v Brně, 1779. 

Svatostánek v kapli Všech Svatých v Troubsku u Brna. 

Sehweigel Karel, sochař v České Třebové. 
Kazatelna kostela v Karlové u Šilperka 

Sehweigel Tomáš, sochař v Brně, 1814. 

Sochy (Kristus na kříži, Matka Boží, sv. Jan) v kostele 
v Křepieích u Židlochovic; práce sochařské jakož i svato- 
stánek a kazatelna kostela v Křoví; práce sochařské na 
hlavním oltáři v Pozořicích; sochařské práce na hlavním 
oltáři v Žarošicích u Ždánic. 

Sebastiani Sebastiano, malíř. 

Obraz oltářní v zámecké kapli v Kroměříži (svatý 
Sebastián). 



— 172 — 

Sebastini Fr., malíř v Prostějově, 1750. 

Obrazy hlavních oltářů: , Všech Svatých** v Dobromělicich 
u Kojetína; ,sv. Prokop" v Lošticícli; ,sv. Vavřinec* v By- 
střici nad Pernštýnem; ,sv. Bartoloměj* ve Ghvalkovicích 
u Vyškova; ^Nalezeni sv. Kříže* v Staré Stařici u Místka, 
1785; »sv. Jakub Větší* v Libuši u Šternberka; , apoštol 
sv. Jakub* v Litenčicích u Zdounek ; ,sv. Benedikt a Matka 
Boži Čenstochovská* v Kostelci u Krnova (Slezsko). 

Obrazy oltářní: tři kartony do Smržic u Prostějova; 
^sv. Jiljí* do Studnice u Vyškova, 1766; tři kartony do 
Chvalnova u Zdounek; .Zasnoubení P Marie* a ,sv. Jan Ne- 
pomucký** v Staré Staříci ; ^sv. Josef", „Matka Boží* v Úvalné 
u Krnova (Slezsko). 

Jiné obrazy: Křížová cesta ve farním chrámě ve Velkém 
Losině; „sv. rodina" v kapli arcibiskupského paláce v Olo- 
mouci; „sv. Karel Borromejský*, „sv. Stanislav" na stěnách 
kostelních v Býkově u Krnova (Slezsko). 

Fresky: ve farním chrámě ve Šternberků a ve Velkých 
Hostících (Prus. Slezsko). 
Seebald Václav, sochař v Dačicieh. 

Práce sochařská na hlavním oltáři v Pavlově u Telče, 1775; 
obrazy svatých v kostele Novořišském, 17G4. 
Seeblumer Benedikt, bratr laik, malíř. 

Bývalý oltář v chrámě sv. Maří Magdaleny v Brně, 1693. 
Sika František, stavitel v Dačicieh. 

Stavěl farní chrám ve Velkém Újezdě u Dačic, 1859. 
Simrath Antonín, malíř. 

Obraz oltářní (sv. Rosalie) v kostele v Slavonicich, 1759. 
Sing Kašpar, bavorský dvorní malíř. 

Obraz hlavního oltáře (apoštol sv. Tomáš) ve farním 
chrámě v Ketři (Prus. Slezsko mezi Opavou a Ratiboří), 
1722, 400 zl.; byl před blížícími se Prusy do Olomouce 
přenesen, píi tom poškozen, konečně přemalován. 
Skřeta Karel, malíř, zem. 1674. 

Obraz hlavního oltáfe (Jména Ježíš) v kostele „Jména Ježíš*^ 
v Telči; obrazy v klášteře Rajliradském a v arcibiskupském 
paláci v Olomouci. 
Slováček Antonín, zednický mistr v Židlochovicích. 
Stavěl 1754-17(>3 kostel v Hranicidi. 



- 173 — 

Solíme na František, malíř. 

Obraz oltářní (sv, Sebastián) v zámecké kapli v Kroměříží. 
Somraer, sochař v Moletiné. 

Kamenný kříž při vchode do hřbitovního kostela v Mor. 
Třebové. 

Sommer Hanuš, malíř v Linci. 

Obraz oltářní v kostele v Starovicích u Hustopeče, 1679. 
Sonnieithner František, malíř, naroz. v Litovli. 

Obraz oltářní (Korunování P. Marie) v kostele v Renotech. 
Spagnoletto, malíř. 

,Dva filosofovo* v arcibiskupském paláci v Olomouci, 
obraz v zámku Kroměřížském. 
Spielberg Jan, malíř, méšCan Augsburský, XVIL stol. 

Obraz hlavního oltáře (Navštívení P. Marie) v kostele na 
Svatém Kopečku u Olomouce, 1677; obraz hlavního oltáře 
(sv. Petr a Pavel) v Brněnském chrámě na domě. 
Spinetti z Kutné Hory. 

Stavěl r. 1701 zámecký farní chrám ve Žďáře. 
Sprinz Bohdan z Přibora. 

Vyzdobil boční oltáře v kostele v Nových Lublicích 
u Vítkova (Slezsko) 1841—1847. 
S t e g e r Jan, malíř ve Vídni. 

Fresky v kopuli chrámu na Svatém Kopečku u Olomouce, 
rovněž na klenbě chrámové tamtéž (Loretánská litanie). 
S t e i n d I, malíř. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jan Křtitel) kostela v Urbanově 
u Telče, 1750—1760. 
Steiner František Xaverský, jesuitský bratr laik. 
Fresky v jesuitském kostele v Opavě, 1731. 
Steiner Jan Josef, c. k. dvorní malíř, nar. v Jihlavě, zem. 1792 
Obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) kostela v Lukách 
u Jihlavy, 1755; obraz tento malovaný za 70 zl. a 1846 
obnovený doporučil mladého malíře majiteli panství hraběti 
Kounicovi tak, že hrabě umělci dopomohl k místu dvorního 
malíře; obraz hlavního oltáře (sv. Jakub) 1763 chrámu 
sv. Jakuba v Jihlavě, 400 dukátů; obrazy oltářní (sv. Florián, 
sv. Jan Nepomucký) ve farním uhrámě Nanebevzetí Panny 
Marie v Jihlavě; obrazy oltářní (Snětí Krista s kříže; svatý 



— 174 — 

Jan Křtitel) v kostele ve Vilánci u Jihlavy; obraz sv. Augu- 
stina na obětním stole klášterního kostela Novořišského; 
obrazy oltářní (sv. Jan Nepomucký, přátelstvo Páně), dále 
Křest Páně v Jordáne, nad křtitelnicí, vše v Hranicích; 
obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) farního chrámu 
v Místku, 300 zl; fresky kostela v Rancířové u Jihlavy; 
obrazy oltářní v kapli ústavu šlechtičen v Brně, dále obrazy 
„sv. Jan Nepomucky* a .Rodina Páné* tamtéž; obraz oltářní 
(Obětování P. Marie) v chrámě sv. Jakuba v Jihlavě ; obraz 
oltářní (Nanebevzetí P. Marie) v kostele v Třešti. 
Steinhůbel Jakub, sochař. 

Opravil 1692 a 1701 hlavní a boční oltáře zámeckého 
kostela ve Ždáře. 
Stern, malíř v Židlochovicích. 

Nacházíme od něho obrazy v kostelích v Blučině, Hunko- 
vicích, Nosislavi a Velkých Němčících. 
Stern Josef, malíř, zem. 1 775. 

Obrazy hlavních oltářů: ^sv. Jan* u minoritu v Brně: ,sv. 
Augustin** v Syrovicích u Židlochovic; „sv. Martin* v Ro- 
sicích „Nejsv. Trojice" v Dědicích; .Stětí sv. Jana Křtitele* 
v Hniracích. 

Obrazy oltářní: „sv. Kříž" v Dubě; ^Nanebevzetí P. Marie* 
a .Večeře Páně" v Brněnském chrámě sv. Jakuba; ,sv. 
František Serafinský* v kostele sv. Maří Magdaleny v Brně; 
„svatá Teresie* a ,sv. Antonín* v Kutími u Tišnova; ,sv. 
Antonín Paduánský,* ^sv. Josef,* „sv. Tekla," „sv. Cecilie* 
v Troubsku; „svatý fYantišek* ve farním chrámě v Místku; 
„sv. Karel Borromejský," „sv, Josef Kalasanzský* v piaristském 
kostele v Kroměříži „sv. Jan Nepomucký* v dominikánském 
kostele v Brně; „svatý Peregrin* na zadní straně bývalého 
hlavního oltáře u svatého Jakuba v Brně; „sv. Leopold'' 
v témže kostele; „Navštívení P. Marie,* „Blristus na kříži" 
ve zrušeném kostele sv. Jana na Pekařské ulici v Brné; 
nyní v klášteře augustiniánském; „svatý Bernard*, „Seslání 
Ducha sv." v kostele v Předklášteří u Tišnova; „sv. Kříž* 
v chrámě sv. Barbory v Opavě, 80 zl; „Umírsgící sv. Josef*t 
„sv. Michal* ve farním chrámě v Hranicích. 

Jiné obrazy: v kostele konventu sv. Anny na Pekařské 
ulici ; odstraněn ; skupiny andělfi na hlavním oltátí v chrámě 



— 175 - 

v Králově Poli ; dvanáct obrazův apoštolů na hořejších stěnách 
kostelních v Králově Poli. 

Fresky: knihovna zámecká v Kroměříží; knihovna králov- 
ského kláštera na Starém Brně; druhá sakristie u sv. Jakuba 
v Brně; poslední soud,* malba v kopuli, ,,61oria,* celý strop 
u milosrdných v Brně; refektář v klášteře Hradisku; velká 
síň zámku Kroměřížského (Pamass a chrám králů); kostel 
minoritský v Krnově. 

Stern Jan, bratr Brněnského malíře, sochař v Židlochovicích. 
Veškery sochy před kostelem, zámeckou kaplí a na mostě 
v Židlochovicích, ok. r. 1740. 

S t e 1 1 n e r Bernard, bratr laik, umělecký truhlář. 

Skříně v knihovně kláštera augustiniánského na Starém 
Brně; fornitury v sakristiích augustiniánského kostela na 
Starém Brně. 

ŠCastný Matyáš, malíř v Brně, zem. 1866. 

Obraz oltářní (sv. Ondřej) v kostele klášterním v Rajhradě ; 
obraz hlavního oltáře (Všech Svatých) kostela v Ořechově 
obnoven; obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) kostela 
v Petrovicích u Blanska, 1845, 200 zl. a 40 zl. konv. m. 
rám ; oltářní obraz (sv. Stanislav) v koslele v Osykách u Ti- 
šnova; obraz hlavního oltáře kostela v Budíšově u Třebíče 
obnoven 1848, v témže kostele fresky; obraz hlavního oltáře 
kostela v Březí u Vel. Meziříčí, obnoven r. 1855; obraz 
hlavního oltáře (Všech Svatých) kostela ve Staré Říši, 1857; 
obraz hlavního oltáře (sv. Cyrill a Metoděj) kostela ve 
Starých HvězdHcích u Bučovic, 1854, 200 zl. konv. měny; 
obraz hlavního oltáře (archanděl Michal, 1853), oltářní 
obrazy (Matka Boží, sv. Jan Nepomucký) 200 zl., v kostele 
v Šardicích ; obraz hlavního oltáře (mučeník sv. Jiří) kostela 
v Litobratřicích u Mikulova, 1852, 180 zl. konv. m.; obnovil 
domnělého Tiziána (sv. Michal) v kostele v Rozstání uPlum- 
lova, 1847, 

Storch, komorník, malíř v klášteře Rajhradském. 

Obrazy několika biskupů, opatův a proboštů v klášteře 
Rajhradském ok. r. 1780. 

Stránský Jan, sochař v Brně, ok. r. 1730. 

Socha nejsv. Trojice a P. Marie v Hustopečí. 



— 176 — 

Strauss Dionys z Mor. Třebové, augustinián v klášteře Hra- 
disku, malíř, zem. 1720. 

Fresky v letni síni zahrady konventní a v lékárné v klá- 
šteře Hradisku, 1695; nová klenba v knihovně tamtéž, 1706. 
S t r o b I František v Kroměříži. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Maří Magdalena) kostela v Něm- 
čících u Kojetína, 1778. 
Stržanovský, malíř ve Velkém Meziříčí. 

Obnovil 1803 hlavní oltář farního chrámu v Radostíné 
u Velkého Meziříčí, dilo Winterhaltrovo, 
Stubeneck, malíř v Brně. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) kostela 
v Troubsku ; oltářní obraz (Početí P. Marie) v zámecké kapli 
tamtéž. 

Sturm Tomáš, zednický mistr v Holešově. 

Farní chrám v Bystřici pod Hostýnem, budovaný 1744 
poutničky chrám na Hostýne, 1748. 
S t u r m e r Jan, socha v Olomoucí. 

Socha P. Marie v Mor. Třebové, 1717. 
Super František Karel Silvestr, malíř v Mor. Třebové, zem. 1790. 
Jednotlivé stropy ve farním chrámě v Mor. Třebové; 
obraz bočního oltáře (Nejsv. Trojice) ve farním chráme 
v Březové u Svitav. 

Super Tadeáš, malíř v Mor. Třebové, zem. 1771. 

Obrazy hlavních oltářů: „sv. Petr a Pavel* v Biskupicích 
u Jevíčka; ^sv. Jan Křlitel" v Tatenicích u Zábřeha; ,sv. 
Vavřinec** v Chornicích u Jevíčka; ;,sv. Mikuláš* v Rychnově 
u Mor. Třebové; „sv. apoštol Jakub" v Nové Tmávce 
u Mor. Třebové. 

Obrazy oltářní: , Matka Boží,'' ,sv. Anna" v Krumperkách 
u Šumperka; ,sv. Bartoloměj," „Nanebevzetí P. Marie,** 
» přátelstvo Páné" v Zábřeze; „čtrnáct Pomocníků" ve íamim 
chrámě v Morav. Třebové, „sv. Josef" v hřbitovním kostele 
tamtéž ; čtyři kartony ve františkánském kostele tamtéž, byly 
obnoveny r. 1800; „sv. Josef Kalasanzský" v piaristském 
kostele tamtéž; čtyři kartony do Křenové u Moravské 
Třebové; ,sv. Anna" do Starého Města u Mor. Třebové; 
.Bolestná Matka Boži" v Gruně u Mor. Třebové; ,sv. Kate- 



- t77 - 

řina, „sv. Mikuláš^ do Ghornic u Jevíčka; ^sv. Jan Nepo- 
mucký* do Rychnova u Moravské Třebové; ,sv. Antonín/ 
„sv. František* v kostele při nemocnici ve Svitavech. 

Fresky: Kostel v Tatenicích u Zábřeha; farní chrám 
v Morav. Třebové ; kostel hřbitovní tamtéž ; ^sv. Rochus a 
Sebastián' v kaplích v Březině u Morav. Třebové; kostel 
v Chomicích, 1760; za hlavním oltářem ve farním chrámu 
v Uher. Hradišti; loretánská kaple P. Marie v Morav. Tře- 
bové (Pozdravení andělské. Narození Páně, Přenesení ma- 
riánského domu. do Loretty); „Nanebevzetí P. Marie • na zdi 
kostelní věže této kaple v Moravské Třebové. 
Sůssmayer Tobiáš, jesuitský bratr laik. 

Kazatelna kostela sv. Ignáce v Jihlavě, 1771 ; sochařské 
práce, kazatelna, figury na křtitelnici kostela v Urbanově 
u Telče; štukatérské práce v jesuitském kostele v Brně. 
Svítil Josef, maUř v Brně ok. r. 1780. 

Obraz oltání (sv. Václav) v stoličním chrámě v Brně; 
oltářni obraz (sv. Bartoloměj) v Žebětině u Brna; obraz 
hlavního oltáře (sv. Jiří) v Čebíně u Tišnova, obrazy oltářni 
(sv. Petr a Pavel) v Lysicích u Kunštátu. 
Sylva-Taroucca August, hrabě. 

Obraz oltářni (Spasitel na kříží) v kostele v Drahanovicích 
u Olomouce. 
Tam, malíř. 

Obraz v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Tas si Antonín, malíř. 

Architektura a nástropní malba v síni kláštera Hradiska, 
1726 (Kristus nasyciye pět tisícův). 
Tas tel František, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (mučeník sv. Jiří) ko.^tela ve Ští- 
tarech, 120 zl. konv. m. 
Telčík Benedikt, štukatér v Uherském Brodě. 

Sochařské a štukatérské práce na oltářích kostela Nivni- 
ckého. 
Teniers Daniel, malíř. 

,Dva chemikové' v arcibiskupském paláci v Olomouci; 
obraz v zámku Kroměřížském. 
Teniers Jan, malíř. 

.Hody*, obraz v arcibiskupském paláci v Olomouci. 

12 



— 178 — 

Tettauer Florián, dékan, malíř, 1736—1760. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Mariin) kostela v Pačlavicích 
u Zdounek; byl přemalován r. 1843. 
Thaer Robert, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) kostela 
v Slatině (Slezsko), kopie Rafaelovy Madonny. 
Thalherr František, stavitel ve Fulneku. 

Stavěl kostel v Bystrci, 1779. 
Thenis, malíř. 

Oltářní obraz farního chrámu v Německém u Nového 
Města, mimo to obraz Matky Boží tamtéž. 
Theny A., sochař z Čech. 

Sochy na hlavním oltáři zámeckého farního kostela ve 
Ždáře, 1709. 
Thomas Jan, malíř. 

, S v. Jan s Ježíškem" a , mladý Bacchus* v arcibiskupském 
paláci v Olomouci. 
Thomasberger Augustin, sochař v Olomouci. 

Práce na oltářích jesuitského kostela v Olomouci, 1720 
až 1722, ve farním chrámě sv. Mořice tamtéž. 
Thomek Václav, sochař v Movém Městě. 

Sochařské práce na hlavním oltáři kostela ve Žďáře. 
Tischler Severin, sochař v Moravské Třebové. 

Socha P. Marie v Uničově, 1729—1743, zároveĎ s Jiřím 
Heinzem. 
Titel A., malíř ve Šternberků. 

Obraz hlavního oltáře (Neposkvrněné Početí) kostela 
v Dolním Vildgrubě u Bruntála (Slezsko), 1755. 
Titsch František na Hukvaldech. 

fiezby na oltáři „Anděl Strážný" farního chrámu v Místku, 
také kazatelna tamtéž. 
Tittmann Jan, malíř. 

Obrazy oltářní (Neposkvrněné Početí, Bolestná Matka 
Boží) kostela v Gruně u Mor. Třebové, také cesta křížová 
tamtéž. 
T i z i a n. 

^Kristus nakříži'' v kostelní kapli vHolešové(?); obraz oltářní 
(sv. Jan Evangelista) kostela v Polehradicích u Klobouk (?); 
obraz hlavního oltáře (sv. Michal) kostela v Rozstáni (? aneb 



- 179 — 

od některého z jeho žáků), 1847 Šfastným obnoven; obraz 
(Sedm svátosti) kostela dominikánského v Jihlavě; hlavy 
historických osob v zámku Slavkovském; .Herodiada^ v arci- 
biskupském paláci v Olomouci. 

Toncalla Carpoforo z Milána, v Olomouci ok. r. 1675, maliř. 

AUegorická malba (Korunovace genia uměni a věd veškerých 

národů) v sini knížecího arcibiskupského paláce v Olomouci, 

tamtéž v komnatě , Příhody Josefovy v Egyptě,** 1674; fresky 

v zámecké síni v Blroměříži. 

Tónninger Jiří, malíř ve Vídni. 

Obrazy oltářní (sv. Kříž, sv, Valentin) farního chrámu ve 
Svita věch, 1797. 

Tópper Karel, malíř ve Velkém Meziříčí, zem. r. 1738. 

Nástropní fresky kostela sv. Ignáce v Jihlavě, 1717 ; 
obrazy oltářní (sv. Ignác, sv. Florián) farního chrámu ve 
Velkém Meziříčí, dále ukřižovaný Spasitel nad obětním 
stolem v témže kostele; oltářní obraz (Nejsv. Trojice) v před- 
městském hřbitovním kostele ve Velkém Meziříčí; obraz 
hlavního oltáře (Nanebevzetí P, Marie) farního chrámu v Ne- 
tině u Velkého Meziříčí; šest obrazův oltářních zámeckého 
kostela ve 2dáře, 1760; nástěnné malby hlavního oltáře 
kostela sv. Ignáce v Jihlavě, 1766; fresky v divadelní sini 
(Pamass s ApoUinem a Musami) v jesuitské kolleji v Jihlavě ; 
obraz v kapucínském kostele v Jihlavě a fresky v přista- 
věné kapli. 

Traunfellner, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (Nejsv. Trojice) kostela v Janově 
u Jindřichova (Slezsko). 

Treger Wolfgang, sochař. 

Pracoval v metropolitním chrámě v Olomouci. 

T r e v i s a n i František, malíř. 

Obraz Matky Boží (Magnificat) stoličního chrámu v Olo- 
mouci. 

Troger Pavel, malíř ok. r. 1770. 

Obrazy oltářní (sv. Augustin 1730, Anděl Strážný 1738, 
8v. Pavlína 1730) kostela na Svatém Kopečku u Olomouce; 
obraz oltářní (sv. Petr a Pavel) kostela v Petrovicích u Vi- 
senberka, 1793; obraz hlavního oltáře (sv. Martin), obrazy 

12* 



— 180 — 

bočnich oltářů (sv. Anna, sv. Josefj farního chrámu y Tře- 
bíči; obraz hlavního oltáře (Nejsv. Trojice) kostela na Vra- 
nově u Brna; práce v piaristském kostele v Mikulově; ko- 
pule s výjevy biblickými v kapli farního chrámu v Třebíči; 
obrazy oltářní (sv. Anna, sv, František Xaverský) kostela 
v Náměšti u Třebíče; dva kusy nástropní v síni kláštera 
Hradiska, za 1200 zL a stravu ; práce sochařské (?) piaristského 
kostela v Kroměříži. 
T u 1 1 i n g e r, malíř ve Vídni. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jijjí) kostela v Moravských 
Budějovicích, 1850. 
Turovský Jan, malíř ve Vídni, 

Obraz hlavního oltáře (biskup sv. Martin) kostela ve 
Starém Ptení u Plumlova, 120 zl. 
Turovský Josef, malíř v Přerově a ve Vídni (?). 

Obraz hlavního oltáře (sv. Jiljí) kostela v Křenové u Olo- 
mouce, také ostatní oltářní kartony tamtéž; obraz hlavního 
oltáře (Navštívení P. Marie) kostela v Suchdole u Konice, 
1849, 200 zl. • 
U 1 1 r i c h Karel, kameník u Olomouce. 

Portál při jesuitské kolleji v Opavě, 1727, vodní nádržka 
v klášterní budově kláštera Hradiska, 1693. 
U 1 r i c h Josef, malíř v Příbore. 

Kopie obrazu „Vpád Švédů do Příbora** v kostele Příbor- 
ském, 1846. 
U m s t a 1 1 F. G. 

Obraz (sv. Nešpory) v kapli kostela v Dalešicích, 1714; 
byl obnoven r. 1833. 
Unterberger Michal, malíř ve Vídni. 

Obrazy oltářní (sv. Jan Křtitel, hlavní oltář; sv. Rodina, 
sv. Jan Nepomucky) piaristského kostela v Kroměříži; ná- 
stropní malby v refektáři kláštera Hradiska, 1751. 
V e r n e t, mahř. 

Obrazy v klášteře Novoříšském, v arcibiskupském paláci 
v Olomouci (mořský přístav). 
Veronese Paolo, malíř. 

„P. Maria s děfátkem** a „sv. Jeroným," ,sv. Kateřina* 
a „sv. Antonín Paduánský** v arcibiskupském paláci v Olo- 
mouci; obraz v zámku Kroměřížském. 



" 181 — 

V i d o n Josef, malíř. 

Architeldonické malby v prelatuře kláátera Hradiska. 
Vikart Josef, malíř v Brně, zemřel r. 1729. 

Obraz oltářni (sv. Jan Nepomucká) kostela sy. Jakuba 
v Bmé; oltářni obraz (svatý Jan Nepomucky) stoličního 
chrámu v Brné; obraz oltářni (sv. Martin) radniční kaple 
v Brně, byl ještě roku 1820 v pokladniční komnáté 
na radnici; oltářni obraz (sv. fifichal) jesuitského kostela 
v Olomouci; tamtéž oltářni obrazy sv. Karel Borromejský, 
sv. František Serafinský, sv. Rosalie. 
Vinci Leonárdo da, maliř. 

Malý obraz pani v arcibiskupském paláci v Olomouci. 
Vólkl Ferdinand, malíř v Ratiboři. 

Obraz hlavního oltáře (Narození Panny Marie) kostela 
v Bavorovicích (Prus. Slezsko) 1820, za 493 říšských tolarů 
18 grošův. 
VOrndle August, malíř ve Vídni. 

Obrazy oltářni (sv. Vavřinec, Bolestná Matka Boži) 
v kostele v Drahotouších, 1853. 

V ort Ferdinand, francouzský malíř. 

Obraz hlavního oltáře (Zvěstování P. Marie) v kapucínském 
kostele v Olomouci. 
Wagner František, malíř ve Vyškově. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Petr a Pavel) kostela v Je- 
dovnicích, 1788; požárem velmi byl poškozen a byl 
odstraněn. 
Wagner František Julius, malíř ve Vídni. 

Obrazy oltářni (Matka Boži, sv. Florian) v kostele v Na- 
pajedlich, 1712. 
Waizmann František, maliř. 

Maloval výplň zadní stěny kostela v Komárově. 
Walter Florián, maliř v Brné, zem. 1810. 

Obraz hlavního oltáře (?vatý Josef Kalasanzský) kostela 
v Karlové u Silperka, 1794^ 
Wanke František, kameník v Starém Moletíně. 

Křiž (představuje horu Kalvárii) na hřbitově v Starém 
Moletíně u Mohelnice. . 
Vašíček, stavitel v Kimštátě. 

Stavěl 1830 kostel v Olešnici u Kunštátu. 



— 182 — 

Wawere H. V. v Mechlích. 

Křídlový oltář z 15. století v domácí kapli nemocnice 
německého řádu v Opavě, 
Weber Antonín, sochař ve Znojmě. 

Portál se sochami svatých při kostele sv. Tomáše 
v Brně. 
Weber Jos., sochař. 

Práce v knihovně klášterní na Starém Brně. 
W e i d 1 i c h Antonín, malíř v Brně, 1784. 

Obraz hlavního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) ve farním 
chrámě ve Vyškově, 1784; oltářní obraz (Nejsv. Trojice) 
v kostele v Lažánkách u Tišnova. 
Weidlich Jan Josef, malíř, nar. ve Velkém Meziříčí 1753, 
zem. 1814. 

Oltářní obraz v kapli v Dukovanech u Hrotovic; obraz 
oltářní (sv. Anna) ve far. chrámě ve Vel. Meziříčí; obrazy 
oltářní (sv. Vendelín, sv. Jan Nepomucký) v kostele v Ne- 
tíně u Vel. Meziříčí; oltářní obrazy (Matka Boží, Umírající 
sv. Josef) ve farním chrámě v Horní Bobrové u Nového 
Města; obrazy oltářní (sv. Josef, sv. Anna) v kostele 
v Novém Veselí u 2dára; oltářní obrazy (Nanebevzetí P. 
Marie, sv. Jan Nepomucký) v kostele ve Zhoři u Jihlavy; 
obraz oltářní (nejsv. Trojice) v kostele v Buči u Žďára; 
obraz hlavního oltáře (sv. Štěpán) kostela v Hrušovanech; 
obraz hlavního oltáře (sv. Markéta) v kostele ve Zhoři; tři 
kartony pro kostel v Březníku u Náměště (o. Třebíč) 200 zl. 
Weinhold, malíř v Ratiboři. 

Obrazy oltářní (sv. Josef, sv. Anna) v kostele v Ghřeno- 
vicích (Prus. Slezsko). 
Weintritt Baltazar, malíř v Brně. 

Obraz oltářní (sv. Jan Nepomucký) v kostele v Mohelnici, 
1728. 
Weissmann Matyáš z Frýdka. 

Práce sochařské, křtitelnice ve filiálním kostele apoštola 
sv. Jakuba v Místku ; práce na hlavním oltáři kostela Všech 
Svatých v Místku. 
Weitzmann Raimund, bratr laik. 

Pracoval o bočním oltáři (sv. Dominik a sv. Vincenc) 
v dominikánském kostele v Brně r. 1770. 



— 183 — 

Wenzel Antonin, sochař v Brně. 
Práce y kostele v Rosicích* 

Werner František, malíř v Březové, zem. 1820. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Bartoloměj) farního chrámu 
v Březové. 

Werner František, malíř v Bmé. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Václav) v kostele Obřauském, 
1806; oltářni obraz (sv. Kateřina) v kostele v Eetkovicích 
u Náméétě(o. Třebíč), 182*; obraz hlavního oltáře (sv. Jakub 
Vétóí) kostela ve Veveří Bítišce, 160 zl.; obraz hlavního 
oltáře (sv. Václav) farního chrámu v Tišnove ; křížová cesta 
Eostela v Jevišovicích, 490 zl. ; obrazy oltářni (P. Marie Po- 
mocná, sv. Florián, sv. Jan Křtitel, obraz hlavního oltáře) 
kostela v Drahanech u Plumlova. 

Willmann Michal, malíř, zem. 1706 (?). 

Obrazy oltářni ve farním chrámě v Německém u Nového 
Města, 1735; obraz Spasitele v témže chrámě; obraz hlav- 
ního oltáře (Nanebevzetí P. Marie) v zámeckém kostele ve 
Ždáře, 1692, 1500 zl.; obrazy oltářni (sv. Bernard, sv. Be- 
nedikt) v kostele Velehradském; olejová malba v prelatuře 
Rajhradské a v arcibiskupském paláci v Olomouci. 

Wimberger Pavel, stavitel v Brně. 

Stavěl chrám Zábrdovský, 1661—1668. 
Wingejmůller Jiří, architekt. 

Obnovil kostel v Lednici, 1848. 
Winkler Antonín, malíř ve Vídni. 

Oltářni obraz (sv. Leopold) v kostele v Bitámé (Slezsko) 
Winterhalter Jan, sochař ve Znojmě. 

Práce sochařské na hlavním oltári kostela sv. Tomáše 
v Brně. 
Winterhalter Josef Antonín, sochař ve Znojmě, zem. 1766. 
Sochy v kostele na Svatém Kopečku u Olomouce; ka- 
menné sochy na bráně téhož kostela; socha sv. Norberta 
a kazatelna tamtéž; práce sochařské ve famim chrámě 
v Třebíči; sochy (sv. Gyrill a Metoděj, sv. Ludmila, sv. 
Václav) kolem dominikánského kostela v Brně ; ,Pád andělů" 
na kazatelně téhož kostela; práce na hlavním oltáři a na 
bočních oltářích v kostele Jaroměřickém, také socha sv. 



— 184 — 

Markéty tamtéž; socha Nejsv. Trojice, sochy při kostele a 
20 soch na mostě přes Oslavu v Náměšti u Třebíče, 1737; 
práce sochařské v kostele při nemocnici tamtéž; kazatelna 
farního kostela svatého Mikuláše ve Znojmě (Stvoření 
světa), práce v letni síni kláštera v Louce, dále v metro- 
politním chrámě v Olomouci; sochy (Spasitel, Matka Boží) 
před hlavním vchodem farního chrámu sv. Michala v Olo- 
mouci; dvanáct soch na hřbitovní zdi chrámu ,Naší milé 
Paní* v Olomouci, společně s Zonnerem; byly r&zným ko- 
stelům rozdány ; geniové, vásy na hlavním schodišti kláštera 
Hradiska, sochy na vodní nádržce tamtéž (2970 zl.); socha 
sv. Jana Nepomuckého před vjezdem do prelatury tamtéž, 
1737, 320 zl. 57 kr.; řídil 1752 stavbu refektáře v klášteře 
Hradisku; sochy na oltáři ,sv. Rodina" v kostele klášterním 
v Rajhradě. 
Winterhalter Josef, malíř ve Znojmě, zemřel r. 1807. 

Hlavní oltáře v kostelích: ,sv. Vavřinec* farního chrámu 
v Dačicích, „sv. Bartoloměj" v Radostíně, trpěl vlhkem a byl 
obnoven r. 1803; , apoštol sv. Jakub' v Osovské Bítišce 
u Vel. Meziříčí; «sv. Petr a Pavel*' v Horní Bobrové, 1788; 
„sv. panna Markéta" ve Zhoři; .narozeni P. Marie** v Neslo- 
vicích u Ivančic; „sv. Mikuláš** v Tvarožné n Brna; ,sv. 
Jiří" v Klentnicích u Mikulova; »sv^ Petr a Pavel" v Řezno- 
vicích u Ivančic, 1790; „sv. Jiljí" v Lukové u Vranova 
(okr. Znojemsky) ; „sv. Kliment" v Hor. Břečkově u Vra- 
nova; „sv. Jakub Větši" v Krbově u Hrotovic, 1790; jest 
odstraněn; „sv. Vít", freska v Podolí u Jemnice; „Bolestná 
Matka Boží" v Načeraticích u Znojma; , Nanebevzetí Panny 
Marie** v Ivančicích; obraz , Všech Svatých" v Moravském 
Krumlově; ^Nanebevzetí Panny Marie" v Oleksovicích 
u Znojma; ,sv. Martin" v Biskupicích u Hrotovic, s archi- 
tekturou na stěnách; ,mučeník sv. Jiří" v Klentnicích, 
roku 1792; „sv. Jan Křtitel** ve Valtrubicích u Jaro- 
slavic; „sv. Martin" v Třešti; „sv. Jakub Větší" v Bí- 
teši; „sv. Vít", freska v Jemnici (srov. shora); „sv. Ji^í" ve 
Velké Slatěnici u Olomouce, 1802; .biskup sv. Martin" 
v Šatově u Znojma; „sv. Vít" v Dyjákovičkách u Znojma; 
»sv. Markéta" v Ghvalovicích u Znojma; ,sv. Jan Křtitel" 
ve Vrbovci u Znojma; byl nahrazen jiným r. 1831, jelikož 



— 185 — 

byl steřelý; ,sv. Jakub Vétfií" v Želeticích u Znojma; ^sv. 
Klára" kostela sv. Kláry v Olomouci. 

Obrazy bočních oltářů v kostelich: „sv. Jan Nepomucký* 
a ,sv. Anna' v Rudě nad Moravou; ,sv. Augustin" a „sv. 
Jan Nepómucky* farního chrámu ve Šternberků; ,sv. Jan 
Nepomucký", ,sv. Valpurga*, ^Nanebevzetí P. Marie" v Da- 
eicích, r. 1787; „sv. Matyáš* a „sv. Eleonora", dále ^Boží 
hrob*, obraz „P. Marie* nad svatostánkem v Radostině; tři 
kartony do Rudíkova u Vel. Meziříčí; ,sv. Ignác* v Osovské 
Bítišce; „sv. Edvard", .sv. Gecilie" v Brtnici; .čtrnáct 
Pomocníků", .Věrné Dušičky* v Dmholci, r. 1801; ,sv. 
Kříž" v Kuřími; „sv, Anna*, .sv. Jáchym" v Zábrdovicích ; 
,sv. Jan a Pavel*, „sv. Gilbert", .sv. Florián", .sv. Ven- 
delín*, .sv. 'Barbora*, ., čtrnáct Pomocníků* ve E^řtinách, 
dva kartony v Rajhradě; .sv. Vincenc**, .sv. František 
Serafinský* dominikánského kostela ve Znojmě : dva kartony 
v Strachoticích u Znojma; „sv. Anna", „sv. Barbora* 
v Budči u Dačic; odstraněny; .sv. Jan Nepomucký* v Duko- 
vanech u Hrotovic; .sv. Jan Nepomucky* ve Štítarech 
u Vranova; tři kartony v Šatově u Znojma; po dvou 
kartonech v Dyjákovičkách a ve Valtrubicích *. čtyři kar- 
tony v Milifroně u Znojma; dva kartony v Běhařo- 
vicích u Hrotovic; „sv. Maří Magdalena*, „sv. Rosalie" 
dominikánského kostela v Brně; .sv. Augustin*, .sv. Jan 
Nepomucky*, k tomu malé obrazy : „sv. Antonín Padu- 
ánský* a „sv. Alžběta" u sv. Josefa v Brně; .sv. Anna" 
v Mor. Krumlově; .sv. Tadeáš* v Třešti; .sv. Anna* v Bí- 
teSi; .sv. Markéta* ve Zboří; obraz byl odstraněn ; .sv. Jan 
Nepomucky* a .sv. Anna" v Hradišti u Znojma; .sv. Kříž* 
ve Chvalaticích u Vranova; byl odstraněn; .Nanebevzetí 
Panny Marie" v Oleksovicích u Znojma; „sv. Florián*, 
,sv. Bertrand* a obraz u křtitelnice ve Křtěnicích čili Třtě- 
nicích u Mor. Krumlova. 

Jiné obrazy : Obrazy obou bočních oltářů v Horních Kou- 
nicích u Hrotovic; .Křest Páně* na křtitebiíci farního 
chrámu v Mikulově; čtyři evangelisté, čtyři otcové církevní 
v knihovně Novoříšské ; na zadní stěně hlavního oltáře 
v Běhařovicích obraz .Cizoložnice před Spasitelem v chrámě" 
a .Milosrdný Samaritán*; obnoven r. 1856. 



— 186 — 

Fresky: Zasedací sin obecni rady v Brněnské radnici; 
kopule kostela Zábrdovského; v kláštefe Rajhradském; 
kostel ve Chvalovicích; kaple v Prostoméfících u Znojma; 
nad křtitelnicí kostela v Lecbovicicb u Znojma, 1785; kostel 
v Křténicich čili Třténicích; kostel Zábrdovský (ze života 
svatých); kopule nad hlavním oltářem klášterního kostela 
Rajhradského, 1770 (Prcménéní Páné na hoře Tábor); na 
oltářích kostela v Běhařovicich, 1792, v kostele v Horních 
Kounicích u Hrotovic na bočnich oltářích. 
Winterhalter Michal, sochař. 

Geniové a vásy na velkém schodišti prelatury v klášteře 
Hradisku ; kazatelna v kostele na Svatém Kopečku u Olomouce. 
Wirkner Jan. 

Práce v kostele sv. Anny v Mikulove, i 701. 
Vlach Šimon, stavitel v Kroměříži, z Itálie? 

Stavěl r. 1585 kostel v Tlumačově u Napajedel. 
Vladař Josef, sochař ve Fulneku. 

Nanebevzetí P. Marie (štuka) nad hlavním oltářem, ve- 
škeré práce sochařské, kazatelna, křtitelnice, obětní stůl 
farního chrámu v Mor. Ostravě. 
W^olf A., malíř z Blrnova. 

Obraz oltářni (biskup sv. Mikuláš) kostela v Lichnově 
u Benešova (Slezsko); byl odstraněn. 
Volný Jiří, malíř v Příbore, žák Brněnského Etgensa. 

Votivní obraz (sv. Isidor, sv. Vendelín, postavy v kroji 
tamější krajiny) v kostele Příborském, 1750. 
Wouwermans, malíř. 

Obrazy v klášteře Novoříšském. 
Wůrschbauer Jiří, zlatník ve Vídni. 

Svatostánek ze stříbra v kostele Vranovském u Brna, 1739. 
Wůrth Fr. Xav., modelář. 

188 odlitků hlav v klášteře Novoříšském. 
Zacherle František, sochař, zemřel r. 1790. 

Rozesláni sv. apoštolů v životní velikosti, štuka na kostele 
Slavkovském; práce sochařské v kostele Slavkovském. 
Zadej ček František, malíř v Novém Městě. 

Nástěnné malby (v^evy ze starého a nového zákona, 
Utrpení Páně, ze života apoštolů) kostela v Némeekém 
u Nového Města, 1795. 



— 187 - 

Zapletal A,, malíř v Kroměříži. 

Obraz hlavního oltáře (sv. Václav) kostela v Boršicich 
u Uh. Hradiště; obraz hlavního oltáře (bipkup sv. Martm) 
famiho chrámu ve Strážnici, 1833; obraz hlavního oltáře 
(sv. Jiljí) kostela v Pavlovicích u Kojetína, 1852. 

Zeidler, učitel kresleni ve Vídni. 

Obraz oltářní (sv. Antonín) v kostele Kojetínskéra. 

Zel lne r, sochař ve Vídni. 

Kristus ve dřevě řezaný na kříži a svatostánek na hlavním 
oltáři kostela v Hostících u Zdounek. 

Zelený Josef, malíř v Brně, zemřel r. 1886. 

Oltářní obraz (sv. Benedikt) v oratoři klášterního chrámu 
v Rajhradě. 

Zerhau, sochař v Olomouci. 

Veškery práce sochařské, kazatelna, sochy sv. Ambrože 
a sv. Augustina kostela v Kladkách u Jevíčka. 

Zettelmann David, malíř z Kuronska. 

Obraz oltářní (Nejsv. Trojice) kostela v Třemešné u Jindři- 
chova (Slezsko), 1790. 

Zettelmann Jan, malíř v Osoblaze. 

Obraz hlavního oltáře (biskup sv. Martin) kostela ve Ful- 
štejoé u Osoblahy (Slezsko). 

Zilliak (patrně Ciliják) Václav, malíř v Jimramově. 

Obraz oltářní (sv. Jan Nepomueký) kostela v Líšni, 1828. 

Zink Jakub, malíř v Uničově. 

Obrazy oltářní (Úzkosti Páně), sv, Jan Nepomucký, sv. 
Maří Magdalena) v kapli sv. Anny a křížová cesta kostela 
v Hor. Městě u Rymařova; obraz oltářní (Nanebevzetí Panny 
Marie) kostela v Hankštejně u Rymařova. 

Zinter Bartoloměj, stavitel v Brně, zemřel r. 1773. 

Dokončil (r. 1770 dle nárysů Grimmových) stavbu kostela 
milosrdných bratři v Brně. 

Zirkovec Jan. 

Práce v chrámě sv. Anny v Mikulově. 

Zim David, sochař v Olomouci. 

Sedm soch na jesuitském kostele v Olomouci, 1715. 



— 188 — 

Zim František, sochař v Olomouci. 

Tři sochy (víra, naděje a láska), dále sochy sv. Štěpána, 
sv. Augustina, Matky Boži při kostele na Syatém Kopečku 
u Olomouce; kazatelna téhož kostela, 1679, za 2070 zl. 

Zollern, malíř ve Vídni. 

Tři fresky a obrazy oltářni v kostele ve Vratěníně u Jemnice 
1500 zl. 

Zonner Ondřej, sochař v Olomouci, zemřel r. 1753. 

Socha Nejsv. Trojice na Horním náměstí v Olomouci, 
1717 — 1749; práce sochařské na hlavním oltáři farního 
chrámu v Holešově; čtyři sochy a dvě brány piaristského 
kostela v Kroměříži; sochy sv. Petra a Pavla, sv. Cyrilla a 
Metoděje ve výklencích portálu stoKčniho chrámu Brněn- 
ského; sochy sv. Jana Křtitete, sv. Ivona a sv. Floriána kolem 
dominikánského kostela v Brně; , Kristus v hrobě" v zá- 
mecké kapli v Židlochovicich ; sochy na hlavním oltáři ko- 
stela Nanebevzetí P. Marie v Jihlavě ; práce v metropoUtním 
chrámě v Olomouci; dvanáct soch na hřbitovní zdi kostela 
.Naší milé Paní* v Olomouci, společně s Winterhaltrem; 
byly rozděleny do různých kostelftv. 

Zoppelmann A., malíř ve Vídni, 

Práce na nástropní malbě kostela Sloupského. 



Na konec budiž připojen seznam měst a míst, v kterých 
se chovají práce jednotlivých zde jmenovaných umělců, aby ti, které 
zajímá věc, snáze je nalezli ve svých rodných obcích. 

Adamov. Morgenstern Ondřej, sochař a štukatér. 
Andělská Hora u Bruntála (Slezsko). Greipel, malíř. 
Archlebov u Ždánic. Bauer Lukáš, malíř. 
Babice u Brna (u Adamova), Lublínsky Antonín, malíř. 
Babice u Mor. Budějovic. Hartmann Václav, malíř. 
Babice (Pruské Slezsko). Kastner A., dekorační malíř. — Ko- 

šacký A., sochař. — Leichert Felix, malíř. 
B á n o v u Uh. Brodu. Berger Ignác, malíř. 
Bar no v u Libavé (okr. Šternberský). Frómmel Jan Jiří, malíř. 
Bartolovice u Hranic. Raab Ignác, malíř. 
B a t e 1 o v u Jihlavy. Rossier Pavel, malíř. 



— 189 — 

Bavorovice (Pruské Slezsko). Vólkl Ferdinand, malíř. 

Benešov (Pruské Slezsko). Licht Ferdinand, malíř. 

Benetice u Třebíče. Hartmann Václav, malíř. 

Bernatiee u Nového Jičína. Frómmel Jan Jiří, malíř. 

Beroun u Šternberka. Kutzer Cyril 1, sochař. — Ludvik, deko- 
rační malíř. 

Běhařovice u Hrotovic. Winterhalter Josef, malíř. 

B í 1 o v u Bílovce. Frómmel ían Jiří, malíř. 

Bílovec (Slezsko). Leichert Felix, malíř. — Rubens, malíř. 

Bílovice u Napajedel. Raab Ignác, malíř. 

Bílovice u Podivína. Korompai Frant. Vavřinec, malíř. 

Biskupice u Hrotovic. Winterhalter Josef, malíř. 

Biskupice u Jevíčka. Super Tadeáš, malíř. 

Bitárno (Slezsko). Gůntlier Ig., malíř. — Lux Josef, malíř. — 
Winkler Ant, malíř. 

Blištice (Pruské Slezsko).. Kalter Josef, malíř. — Lauffer 
Emil, malíř. 

Biu či na u Židlochovic. Stem,, malíř. 

B 1 u d o v. Reinhart Jan, malíř 

BobrAvka u Nového Mésta. Licht Ferdinand, malíř. 

Bohdalice u Bučovic. Fůhrich Josef, malíř. — Heliích J., malíř. 

Bohdalov u Zďára. Havelka Josef, maUř. 

Bohuslavice u Napajedel. Mánes Josef, malíř. 

Bohuslavice (Pruské Slezsko). Lasser Josefy malíř, či Lassier ? 

Bojkovice u Uh. Brodu. Hanke Jan Kristián, malíř. 

B o 1 e t i c e (Pruské Slezsko). Raab Ignác, malíř. 

B o r a č u Tišnova. HObner Josef a Antonín, malíři. 

B o r š i c e u Uh. Brodu. Raab Ignác, malíř. 

B o r š i c e u Uher. Hradiště. Zapletal A., malíř. 

Boskovice. Engerth starší a J., malíř. — Fiota Silvestr. — 
Schroth Ondřej, stavitel. 

Bousov u Litovle. Dickel Joset, malíř. 

Branky u Valašského Meziříčí. Eoblischke, umělecký stolař. 

Bravantice u Klimkovic (Slezsko). Blasch Antonín, malíř, 
také Blaschke. 

Břeclav. Bauer Lukáš, malíř. 

Bretnová u Bruntála (Slezsko). Greipel, malíř. 

B ř e z n í k u Náměště (okr. Třebíčský). Weidlich Jan Josef, malíř. 

Březolupy u Napajedel. Moravek Ignác, sochař. 



— 190 — 

Březina u Moravské Třebové. Hanke Jan Kristián, malíř. — 
Super Tadeáš, malíř. 

Březová u Svitav. Leuchert Leopold, malíř. — Pistauer Jan 
Tomáš, maliř. — Schónbrunner Karel, malíř. — Super Fr. 
Karel Silvestr, malíř. — Werner Frant. v Březové, malíř. 

Březí u Nov. Města. Kraker Jan Lukáš, malíř. 

Březí u Velkého Meziříčí. Šfastný Matyáš, malíř. 

Brno. Aigen Karel, malíř. — Březovský Fabián, umělecký stolař. 
Cimbalist, malíř. — Eekstein Frant, malíř. — Ermon Jan, 
malíř. — Etgens Jan, malíř. — Gialdi Jiří, architekt — 
Gran Daniel le, malíř. — Grimm Mořic, stavitel. — Guttalek 
Vincenc, dekoraCní malíř. — Havelka Josef, malíř. — Hellich 
J., malíř. - Herdě J. D., malíř. — Hiekel, malíř. — Hinter- 
maier Zbyněk, malíř. — Huk František, stolařský mistr. — 
Kásmann Josef, sochař. — Kiesling J., c. k. dvorní sochař. — 
Kirchner Dominik, sochař. — Klíčník Jiří, stavitel. — Ko- 
rompai Frant Vavřinec, malíř. Korompai Jan, malíř. — 
Kraker Jan Lukáš, malíř. — Kranach, malíř. — Kreipl Jiří, 
malíř. — Leichert Felix, malíř. — Ležatka Jan, kameník a 
štukatér. — Maulpertsch Frant Antonín, malíř. — Mayer 
Ignác, malíř. — Mayer Raimund, dekorační malíř. — Ness- 
mann Jan Adam, sochař. — Nevídal Ant, malíř. — Pálko 
Frant, malíř. — Pozzo Ignác, malíř. — Própstel Kašpar, 
sochař. — Raab Ignác, malíř. — Rankl Matyáš, kameník. — 
Ricci (neb Ricca) Antonín, sochař. — Rotter Josef, malíř. — 
Sandrát Jáchym, malíř. — Satteler Jos., akademický maliř. 

— Schauberger Jan Jiří, sochař. — Scheffler Felix Ant, 
malíř. — Scherz J., sochař. — Schmidt Martin, malíř. — 
Schoonjans Antonín, malíř. — Schůrová, malířka. -- Schwarz 
Damascen. sochař. — Schweigel Ondřej, sochař. — Seeb- 
lumer Benedikt, maliř. — Spielberg Jan, malíř. — Steiner 
Jan Josef, c. k. dvorní malíř. — Stern Josef, malíř. — 
Steltner Bernard, umělecký stolař. — Sůssmayer Tobiáš, 
sochař. — Svítil Josef, malíř. — Vikart Josef. — Weber 
Antonín, sochař. — Weber Josef, sochař. — Weitzmann 
Raimund, sochař. — Winterhalter Jan, sochař. — Winter- 
halter Josef Antonín, sochař. — Winterhalter Josef, malíř. 

— Zinter Bartoloměj, stavitel. — Zonner Ondřej, sochař. 
B r o d e k u Konice. Redl Josef, malíř. 



— 191 — 

Brtnice u Jihlavy. Kosmas, malíř. — Raab Ignác, malíř. — 

Winterhalter Josef, malíř. 
Brumovice u Krnova (Slezsko). Greipel, malíř. 
Bruntál (Slezsko; Hanke Jan Kristián, malíř. — Onghers 

Osvald, maliř. 
Brunzejf u Rymařova. Richter Antonín, malíř. 
Brusovice u Frýdka (Slezsko). Hanke Jan Kristián, malíř. 
Brušperk u Místku. Běla Jan. — Pomp J., malíř. 
Buč u Žďára. Weidlich Jan Josef, maliř. — Winterhalter Josef, 

maliř. 
Bucblovíce u Uher. Hradiště. Raab Ignác, malíř. — Schweigel 

Ondřej, sochař. 
Budeč u Dačic. Winterhalter Josef, malíř. 
Budíš o v u Libavé. Pilk (lépe Pilz], maliř. 
B u d i š o v u Třebíče. Kopeek;^, malíř. — Prenner A., malíř. — 

Šfastný Matyáš, malíř. 
Burgberk u Krnova. Eckstein Viktor, malíř. 
Bntovice u Fulneka. Frómmel Jan Jiří, malíř. 
Bíkov u Krnova (Slezsko). Pilz Jan (neb Josef), malíř. — Se- 

bastini Frant., malíř. 
Bítov u Vranova (okr. Znojemský). Růckert A., architekt. 
Bystrc u Brna. Hůbner Josef a Antonín, malíři. — Thalherr 

Frant, stavitel. 
Bystřice nad Pemštýnem. Haupt Vavřinec, stavitel. — Hohn 

František, sochař. — Sebastini Frant., maliř. 
Bystřice pod Hostýnem. Hófel Jan, malíř. — Koblischke, 

umělecký stolař. — Mautschko, malíř. — Sturm Tomáš, 

zednický mistr. 
B z e n e c. Schweigel Ondřej, sochař. 
Čebín u Tišnova. Guttalek Vincenc, maliř dekorační. — 

Schweigel Ondřej, sochař. — Svítil Josef, malíř. 
Čechy u Plumlova. Maulpertsch Frant. Ant., malíř. 
Čermná u Vítkova (Slezsko). Frómmel Jan Jiří, malíř. 
Čermné u Budišova. J. J. Frómmel, malíř. 
Černá Hora u Blanska. Reiner J., malíř. 
Cernovice u Kunštátu. Geissler Ludvík, malíř. — Schweigel 

Ondřej, sochař. 
Červená Voda u Šilperka. Hanke Jan Kristián, malíř. 
Chornice u Jevíčka. Super Tadeáš, malíř. 



— 192 — 

Ghvalatice u Vranova. Winterhalter Jos., malíř. 
Chvalkovice u Vyškova, Sebastini Frant, malíř. 
Chvalnov u Zdounek. Sebastini Frant, malíř. 
Ghvalovice u Znojma, Winterhalter Jos., malíř. 
Čučíce u Třebíče. Hůbner Jos. a Ant., malíři. 
Dačice. Rottmayer Jan Frant,, malíř. — Schlepps, architekt — 

Winterhalter Jos., maliř. 
Dalešice u Hrotovic. Hessová Anna, svobodná paní, malířka. — 

Umstatt F. G., malíř. 
D edice u Vyškova. Guttalek Vincenc, dekorační malíř. — Kam- 

mereith Jan, sochař. — Korompai Frant Vavřinec, maMř. — 

Korompai Jos., malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. — Stem 

Jos., maliř. 
Dešná u Jemnice. Pichler Bedřich, dekorační malíř. 
Dětřichov u Šternberka. Frómroel Jan Jiří, malíř. 
Détřichovice (Slezsko). Greipel, malíř. 
Dobromélice u Kojetína. Sebastini Frant., malíř. 
Dolany u Olomouce. Hanke Jan Kristián, malíř. — Korompai 

Josef, malíř. — Maulpertsch Frant. Ant., malíř. — Sattler 

Jos., akad. maUř. 
Dolní Bobrová u Nového Města. Licht Ignác, maliř. 
Dolní DubĎanyu Morav. Krumlova. Moravek Ignác, sochař. 
Dolní Kounice u Ivančic. Felix Matěj, malíř. 
Dolní Moravice u Rymařova. Greipel, malíř. — Mather Jan 

Michal, malíř. — Pilz Jan (neb Jos.), malíř. 
Dolní Němčíce u Dačic. Licht Ferd., malíř. 
Dolní Štěpánov u Šternberka. Hanke Jan Kristián, malíř. — 

Pilz Jan (neb Jos.), malíř. — Raab Ignác, maliř. 
Dolní Újezd u Hranic. Pilz Jan (neb Jos.), malíř. 
Dolní Vistonice u Mikulova. Lengelacher Ignác, sochař. 
Domanín u Uher. Ostroha. Raab Ignác, malíř. 
Domášov u Šternberka. Pilz Jan (neb Jos.), malíř, 
Domaželice u Holešova. Kiesling Jos., malíř. 
Domštát u Šternberka. Pilz Jan (neb Jos.), maliř. 
Doubravice u Blanska. Hof Jindřich, maliř. 
Doubravník u Tišnova. Licht Ferdin., maliř. — Maulpertsch 

Frant. Ant, malíř. — Raab Ignác, malíř. 
Drahanoviceu Olomouce. Sylva Taroucca August hrabě, malíř. 
Drahany u Plumlova. Werner Frant, malíř. 



— 193 — 

Drahotouše u Hranic. Górig Jos,, stavitel. — Ležatka Jan, ka- 
meník a štukatér. — Pilz Jan (neb Jos.), maliř. — Princ 

iGchal, štukatér. — Scholz Leop. prof., malíř. — Vómdle 

August, maliř. 
Dřevoho štice u Bystřice pod Host^em. Raab Ignác, malíř. 
Drnholec u Mikulova. Griram Frant., stavitel. — Reitter Karel, 

sochař. — Schweigel Ondřej, sochař. — Winterhalter Jos., 

malíř. 
Dub u Olomouce. KUčník Jiři, stavitel. — Kohl A., sochař. — 

Stem Jos., malíř. 
Dukovany u Hrotovic. Weidlich Jan Jos., malíř. — Winterhalter 

Jos., maliř. 
Dvorce u Šternberka. Bauer Lukáš, malíř. — Hanke Jan Kristián, 

malíř. — Preiss Frant, malíř. 
Dyjákovice u Jaroslavic. Bayer R., malíř, — Morgenschón 

(vL Wagenschón), malíř. 
Dyjákovičky u Znojma. Winterhalter Jos., malíř. 
Frydentál u Jevíčka. Adolf Fr. a Kar., malíři. 
Frýdlant u Místka. Dobiašovský, malíř. 
Fryšava u Nového Města. Jungnikl, dekorační malíř. 
Fulštejn u Osoblahy (Slezsko). Blasch Jos., malíř. — Zetlel- 

mann Jan, malíř. 
Fulnek. Himle Frant., sochař. — Leichert Felix, malíř. — Raab 

Ignác, maliř. — Sattler Jos., akad. malíř. 
Gruna u Morav. Třebové. Super Tadeáš, malíř. — Tittmann 

Jan, maliř. 
Halenkov u Vsetína. Berger Ignác, malíř. — Hromádka Josef, 

sochař. 
Hankštejn u Rymařova. Hanke Jan Kristián, malíř. — Zink 

Jakub, mahř. 
Hanušovice u Starého Města. Hanke Jan Kristián, malíř, 
Heraltice u Třebíče. Hartmann Václav, malíř. 
Herčivald u Dvorců (o. Šternberský). Ghrist Jos., malíř, — Pilz 

Jan (neb Jos.), malíř. 
Heřmanov u Vel. Meziříčí. Gionima Šimon, malíř. — Licht 

Ferdin., malíř. 
Heřmanice u Opavy (Slezsko). Licht A., maliř. — 
Hlína u Ivančic. Mayer Jos., malíř. 
Hlubčice (Prus. Slezsko). Jorg A., sochař. 

13 



— 194 — 

Hluk. Moravek Ignác, sochař. 

Hnanice u Znojma. Mik. Edelspitz, stavitel. 

Hněvotín u Olomouce. Korompai Jos., malíř. 

Hodonice u Znojma. Dittenberger Gustav, malíř. — Kraker 

Jan Lukáš, malíř. — Radda Vojtěch, malíř. 
Hodonín. Raab Ignác, malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. 
Holasovičky (Prus. Slezsko). Kotte Kar., malíř. 
Holba u Šumperka. Reichl Jos., malíř. 
Holčovice u Albrechtic. Schindler Edmund, malíř. 
Holešov. Fritsch Jos., sochař. — Hanke Jan Kristián, malíř.— 

Kiesling Jos., malíř, — Pálko Frt, malíř. — Pilz Jan (neb Jos.), 

malíř. — Schauberger Jan Jiří, sochař. — Tizian, malíř. — 

Zonner Ondřej, sochař. 
Horní Bečva u Rožnova. Havránek Ferdin., malíř. — Pilz Jan 

(neb Jos.), malíř. 
Horní Bobrová u Nového Města. Weídlich Jan Jos., malíř. — 

Winterhalter Jos,, malíř. 
Horní Breč kov u Vranova (o. Znojemský). Winterhalter 

Josef, malíř. 
Horní DubĎanyu Morav. Krumlova. Korompai Frant. Vavřinec 

malíř. 
Horní Grunt, Kutzer B., sochař. 
Horní Kounice u Hrotovic. Winterhalter Jos., malíř. 
Horní Město u Rymařova. Hanke J. K., malíř, — Zink J., malíř. 
Horní Němčíce u Telče. Feldhass Ant., malíř. 
Horní Újezd u Bystřice pod Hostýnem. Koblisehke, umělecký 

stolař. 
Hostíce (Prus. Slezsko). Korompai Frant. Vavř., malíř. 
Hostíce u Zdounek. Guttalek Vincenc, dekorační malíř. — 

Schweigel Ondřej, sochař. — Zeilner, sochař. 
Hostýn. Edele Benedikt, sochař. — Hamann Jos., dekor, malíř. 

— Sturm Tomáš, zednický mistr. 
Hrabyně u Opavy. Gůnther Ignác, malíř. 
Hradec u Uničova. Košacký A., sochař. 
Hrádek u Jaroslavic. Maulpertsch Frant Ant., malíř. 
Hradisko u Kroměříže. Kiesling Josef, malíř. 
Hradisko u Olomouce. Brand Jan Kristián, malíř. — Dechet 

Hanuš, stavitel. — Egidi, kameník. — Etgens Jan, malíř. 

— Fissee Michal, maUř. — Fontána Baltazar, stavitel, sochař. 



— 195 — 

malíř a štukatér. — Glóckel Lukáš, stavitel. — Gran Daniel le, 
malíř. — HagenmůUer Jan, sochař. — Hanke Jan Kristián, 
malíř. — Heinz Ant, sochař. — Lublinský Ant, malíř. — 
Mandik Matyáš, kameník. — Mathis Jan, stavitel. — Nieport 
Jan, malíř. — Oed Kristián, zednický mistr. — Porst Matyáš, 
zednicky mistr. — Reich Wolfgang, stavitel. — Rejna Karel, 
zednicky mistr. — Ricci (neb Ricca) Ant,, sochař. — Riga 
Ant, sochař. — Schoonjans Ant, malíř. — Stem Josef, 
malíř. — Strauss Dionys, malíř. — Tassi Ant., malíř. — 
Troger Pavel, malíř, — Ullrich Karel, kameník. — Unter- 
berger Michal, malíř. — Vidon Jos., malíř. — Winterhalter 
Jos. Ant, sochař. — Winterhalter Michal, sochař. 

Hradiště u Znojma. Maulpertsch Frant. Ant, malíř. — Raab 
Ignác, malíř. — Radda Vojtěch, malíř. — Winterhalter Jos., 
malíř. 

Hranice. Grimm Frant, stavitel. — Nessmann Jan Adam, sochař. 
Pilz Jan (neb Jos.), malíř. — Sebastini Frant, malíř. — 
Slováček Ant, zednický mistr. — Steiner Jan Jos., c. k, 
dvorní malíř. — Stem Jos., malíř. 

Hrob niky (Pr. Slezsko). Leichert F., malíř. 

Hrušovany. Weidlich Jan Jos, malíř. 

Hukvaldy u Místka. Kupelwieser Leop., malíř. 

Hunkovice u Židlochovic. Stem, malíř. 

Hustopeč. Hot Jindřich, malíř. — Stránský Jan, sochař. 

Hustopeč u Kelče. Schefer Ondřej, sochař. 

Hynčice u Vel. Losina. Odrlický neb Oderlitzer, malíř. 

Chřenovice (Prus. Slezsko). Licht Ferdin., malíř. — Wein- 
hold, malíř. 

Ivan u Židlochovic. Licht Ferdinand, malíř. 

Ivančice. Hojný Josef, malíř. — Winterhalter Josef, malíř. 

Ivanovice u Vyškova. Koblischke, umělecký stolař. — Prachař 
Ant., malíř. 

Jaktař u Opavy. Leichert Felix, malíř. 

J a luh i u Uher. Hradiště. Raab Ignác, malíř. 

Jamartice u Rymařova. Dickel Jos., malíř. 

Janov u Jindřichova (Slezsko), Traunfellner, malíř. 

Janovice u Rymařova. Hanke Jan Kristián, malíř. 

Jaroměřice u Morav. Budějovic. Buček Karel, malíř. — 
Gionima Šimon, malíř. — Winterhalter Jos. Ant, sochař. 

13* 



— 196 — 

Jaroslavice u Znojma. Hófel Jan, malíř. — Schweigel 

Ondřej, sochař. 
Jedle u Šilperka. Dallinger Jan, malíř. — Sampach Kristián 

neb Sebastián (asi předešlý) malíř. 
Jedovnice. Korompai Leop., malíř. — Wagner Frant, malíř, 
Jeleni u Bruntála. Amant, sochař. 
Jemnice. Geiling, malíř, — Winterhalter Jos., malíř. 
Jesenec u Konice. Schoonjans Ant., malíř. 
Jevíčko. Havelka Jos., malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. 
Jevišovice u Znojma. Brandel Jan Petr, malíř. — Matiell 

Vavřinec, sochař. — Werner Frant, malíř v Brně. 
Jihlava. Braka Augustin, kameník. — Brandel Jan Petr, 

mahř. — Brentani Jan, štukatér. — Carosta Petr, štukatér. 

— Etgens Jan, maliř. — Gcissier Alois, malíř. — Halwachs 
Michal, malíř. — Koranda Václav, dekor, malíř. — Kraker 
Jan Lukáš, malíř. — Knimolín Jos., sochař. — Lauterer 
Adam, malíř. — Noldinger Frant., architekt. — Nosecký 
Václav, malíř. — Pistauer Jos., malíř. — Preiss Frant, 
malíř. — Raab Ignác, malíř. — Rotter Jos., malíř, — Schau- 
berger Jan Jiří, sochař. — Schopper Tomáš, stavitet — 
Steiner Jan Jos., c. k. dvorní malíř. — Sůssmayer Tobiáš, 
sochař. — Tizian, malíř. — Tópper Karel, malíř. — Zonner 
Ondřej, sochař. 

Jindřichov u Hranic. Ghambrez, malíř. 
Jindřichovice. (Prus. Slezsko). Krause Ant, malíř. 
Jiřík o v u Rymařova. Fritsch Jan Kašpar, malíř. — Leichert 

Felix, malíř. 
Jívová u Šternberka. Hanke Jan Kristián, malíř. 
Janov u Jindřichova (Slezsko). Gůnther Ignác, malíř. 
K a r 1 o v u Šilperka. Walter Florián, malíř. 
Karlovice u Vrbna (Slezsko). Greipel, malíř. 
Kdousov u Jemnice. Daisinger F. L., malíř. 
K e 1 č u Hranic. Adolf Ludvík, malíř. — Feldhass Ant., malíř. — 

Hamb Frant, sochař. — Prchal Jan, sochař. — Raab 

íguác, maliř. 
Ketkovice u Náméště. Werner Frant., malíř v Bmé, 
K e t ř (Prus. Slezsko). Sing Kašpar, bavorský dvorní malíř. 
Kladky u Jevíčka. Horký Frant, mahř. — Sauer Jan, malíř* 

— Zerhau, sochař. 



- 197 — 

Klen o víc e u Kojetína. Rabenalt Adolf, malíř. 

Klentnice u Mikulova. Lechleitner, mramorář. — Schweigel 

Ondřej, sochař. — Wínterhalter Jos., malíř. 
K li m k o v i c e (Slezsko). Eindermann Dominik, malíř. 
Klobouky u Hustopeče. Fůhrich Jos., malíř. — Hůbner Jos. 

a Ant., malíři. 
Knéžice u Jihlavy. Preiss Frant., malíř. 
Kojetín. Herbert Eliáš Ferdinand, malíř. — Herbert Bohumír, 

malíř. — Nevídal Jiří, malíř. — Zeidler, učitel kreslení. 
Kolenfurt u Mikulova. Břenek Jos., sochař. — Hůbner Jos. 

a Ant, malíři. 
K o m á r o v. Korompai Leop., malíř. — Riehtrová Karolina, 

malířka. — Waizmann Frant,, malíř. 
Komín u Brna. Deboys Adolf, malíř. 
Komořany u Vyškova. Lublinský Ant, malíř. 
K o n ě š í n u Náměště. Šrámek Ant., malíř. 
Kopřivov u Šumperka. Odrlický neb Oderlitzer, malíř. 
Kostelec u Krnova (Slezsko). Gebhardt Jan, malíř. 
Kostelní Myslová u Telče. Altmann Matyáš Frant, malíř. 
Kostelní Vydři u Dačic. Rósch Frant, dekorační malíř. — 
Kralice u Náměště (o. Třebíčský), Brunner Frant, sochař. — 

Schoonjans Ant., malíř. 
Královice (Prus. Slezsko). Linke A., stavitel. 
Královo Pole. Knoller Martin, malíř. — Leichert Felix, malíř. 

— Ležatka Jan, kameník a stukatér. — Maulpertsch Frant. 

Ant., malíř. — Pock Tobiáš, malíř. — Schmiedt Martin, 

malíř. — Stern Jos., malíř. 
Krásensko. Gebhardt Jan, malíř. 
Krás oni ce u Telče. Kraker Jan Lukáš, malíř. 
Křenová u Olomouce. Turovský Jos., malíř. 
Křenová u Moravské Třebové. Hanke Jan Kristián, malíř. — 

Super Tadeáš, malíř. 
Křepice u Židlochovic. Schweigel Tomáš, sochař. 
Krhov u Hrotovic. Wínterhalter Jos., malíř. 
Krnov (Slezsko). Dallinger Jan, malíř. — Greipel, malíř. — Pilz 

Jan (neb Joset), malíř. — Stern Josef, malíř. 
Křižanov u Vel. Meziříčí. Basile Januarius, malíř. — Pock To- 
biáš, malíř. 



— 198 — 

Křižanovice u Slavkova. Hromádka Jos., sochař. — Schabart 
Frant., malíř. 

Křížový (Pruské Slezsko). Bokelen, malíř. 

Kroraéřiž. Adolf Karel, malíř. — Bassano Jakub, malíř. — 
Breughel Petr, malíř. — Důrer Albrecht, malíř. — Etgens 
Jan, malíř, — Fontána Baltazar, stavitel, sochař, malíř a 
štukatér. — Fůhrich Josef, malíř. — Hirnle Frant., sochař. 
Holbein, malíř. — Jáger, dvorní architekt. — Koblischke, 
umělecký stolař. — Kupelwieser Leop., malíř. Ležatka 
Jan, kameník a štukatér. — Maulpertsch Frant. Ant., malíř. 

— Ostade, malíř. — Petter Ant., malíř. — Poussin, malíř. — 
Prchal Jan, sochař. — Raibolini Frant, malíř. — Reitter 
Karel, sochař. — Reni Guido, malíř. — Rosa Salvátor, malíř. 

— Rubens, malíř. — Scharter Jan a Michal, bratři, řezbáři. 

— Schauberger Jan Jiří, sochař. — Sebastini Sebastiano, 
malíř. — Solimena Frant., malíř. — Spagnoletto, malíř. — 
Stern Jos., malíř. Teniers Daniel, malíř. — Toncalla Carpo- 
řoro z Milána, malíř. — Troger Pavel, malíř. — Unterberger 
Michal, malíř. — Verones: Paolo, malíř. — Zonner Ondřej, 
sochař. 

Křoví u Vel. Meziříčí. Mařík Tomáš, malíř. — Schweigel Tomáš, 

sochař. 
Křtalek u Vranova. Doré Jos., mahř. 
Křténice u Moravského Krumlova. Schweigel Ondřej, sochař. 

— Winterhalter Jos., malíř. 

Krtiny 'u Brna. Etgens Jan, malíř. — Hanke Jan Kristián, malíř. 

— Lengelacher Ignác, sochař. — Lublinský Ant., malíř. — 
Raab Ignác, malíř. — Rilz A., zednický mistr. — Schweigel 
Ondřej, sochař. — Winterhalter Jos., malíř. 

Krumperky u Šumperka. Super Tadeáš, malíř. 
Kučerov u Bučovic. Schweigel Ondřej, sochař. 
Kuj a vy u Fulneka. Hanke Jan Kristián, malíř. 
Kun či co u Fulneka. Gůnther Ignác, malíř. 

Kunovice u Uher. Hradiště. Hanke Jan Kristián, malíř. — Raab 

Ignác, malíř. 
Kun stát. Dittmann Jan, malíř. — Klein Jan, malíř. 

Kunvald u Nového Jičína, Běla Frant., malíř. — Hrabovský, 
sochař. 



— 199 - 

Kuřim u Tišnova. Endlinger Jan, maliř. — Stern Jos., malíř. — 

Winterhalter Jos., malíř. 
Kyjov. Maulpertsch Frant., maliř. 
Lažánky u Tišnova. Weidlich Ant., malíř. 
LanžhoL Baumgartner Karel, maliř. 
Lanžov u Vranova. Doré Jos., malíř. 

Lech o víc e u Znojma. Damel Kristián, stavitel. — Fissee Michal, 
malíř. — Schoonjans Ant, malíř. — Winterhalter Jos., malíř. 
Lednice. Angeler, sochař. — Brand Jan Kristián, malíř. — 
Brandel Jan Petr. — Engel, architekt. — Hartmuth Jos., 
architekt. — Hógler, sochař. — Kiesling, c. k. dvorní sochař. 
- Klieber Jos., sochař. — Kornháusel Jos., architekt. — 
Reidinger, sochař. — Schilcher A., maliř. — WingelmůUer 
Jiří, architekt. 
Lesnice u Zábřeha. Havelka Jan, malíř. 
Letovice u Boskovic. Hromádka Jos., sochař. 
Lhota Francova u Valaš. Klobouk. Hanke Jan Kristián, malíř. 
Lhotka u Vítkova (Slezsko). Gůnther Ignác, malíř. 
Libuše u Šternberka. Sebastini Frant., malíř. 
Lichnov u Benešova (Slezsko). Wolf A., maliř. 
Lipník. Berger Ignác, malíř. — Frómmel Jan Jiří, malíř, 
Liptan u Osoblahy (Slezsko). Licht Ferdinand, malíř. 
Lišen u Brna. Genaart Jan, malíř, — Zilliak Václav, malíř. 
Litenčic^ u Zdounek. Hromádka Jos., sochař. — Sebastini 

Frant, malíř. 
Li to bratříce u Mikulova. Štastný Matyáš, maliř. 
Litovel. Krátký Emanuel, malíř. — Scholz Leop., prof., malíř. 
Loděnice u Morav. Krumlova. Nejebse Martin, malíř. 
Lomnice u Rymařova. Dittel Jos., malíř. — Gůnther Ignác, malíř. 
Lomnice u Tišnova. Anderle, malíř. — Birong A., malíř. — 

Břenek Jos., sochař. 
Loštice. Sebastini Frant., malíř. 

Louka u Znojma. Bergel Jan, malíř. — Bemegger Frant., sochař. 
— Fischer Vincenc, malíř. — Hillebrand A., architekt. — 
Maulpertsch Frant. Ant., malíř. — Mflhldorfer Jos., malíř. — 
Mik. Edelspitz, stavitel. — Pálko Frant., malíř. — Pilgram 
A., dvorní architekt, — Winterhalter Jos. Ant, sochař. 
Luka u Jihlavy. Šrámek Ant., malíř. — Steiner Jan Jos., c. k. 
dvorní malíř. 



— 200 — 

Lukov u Vranova (okr. Znojemský). Winterhalter Josef, malíř. 

Lulč u Vyškova. Raab Ignác, malíř — Schweigel Ondřej, sochař. 

Lysice u Kunštátu. Fritz Jiří, malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. 
— Svítil Jos., malíř. 

Lysotice (Prus. Slezsko). Leichert Felix, malíř. — Schall Rafael, 
malíř. 

Malá Moravice u Bruntála (Slezsko). Greipel, malíř. — Kinder- 
mann Dominik, malíř. 

Malenoviee u Napajedel. Ghambrez, malíř. 

Malešovice u Židlochovic. Hámerlein, malíř. 

Mankovice u Oder (Slezsko). Frómmel Jan Jiří, malíř. 

Maršíkov u Visenberka. Kutzer Bernard, sochař. — Raab Ignác 
malíř. 

Mašovice u Znojma. Maulpertsch Frant. Ant., malíř. 

Matéjovice u Dačic. Gran Daniel le, malíř. — Sampach Kašpar, 
malíř. 

Méřín u Vel. Meziříčí. Havelka Jos., malíř. — Preiss Frant., 
malíř. — Šrámek Ant., malíř. 

Mikulov. Adolf Frant., malíř. — Bauer A., sochař. — Breug^el 
Petr, malíř. — Gross Ferdin. — Kásmann Jos., sochař. — 
Koch, architekt. — Kupelwieser Leop., malíř. — Leichert 
Felix, malíř. — Leimen Jos., sochař. — Lengelacher Ignác 
sochař. — Mangold Jan, sochař. — Maulpertsch Frant Ant, 
mahř. — Michel Angelo. — Preiner Josef, malíř. — Reni 
Guido. — Riga Ant, sochař. — Schweigel Ondřej, sochař. 
Troger Pavel, malíř. — Winterhalter Jos., malíř. — Wirkner 
Jan, sochař. — Zirkowetz Jan, sochař. 

Mikulovice u Znojma. Radda Vojtěch, malíř. 

Mil i fr on u Znojma. Hógel Jan, sochař. — Leichert Felix, malíř. 
Maulpertsch Frant. Ant, malíř, — Winterhalter Jos., malíř. 

Mi loni ce u Bučovic. Medřický, malíř. 

Místek. Bóhm Václav. — Engler Michal, malíř. — Gůnther Ignác 
malíř. — Hořička Frant., dekorační malíř. — Kammereith 
Pavel, malíř. — Leichert Felix, malíř. — Němec Valentin, 
řezbář. — Orel (Orlíček), zednicky mistr. — Scherhau, řezbář. 

— Steiner Jan Jos., c. k. dvorní malíř. — Stern Jos., malíř 

— Titseh Frant, řezbář. — Weissmann Matyáš, sochař. 
Mistři n u Kyjova. Raab Ignác, maliř. — Schweigel Ondřej, 

sochař. 



— 201 — 

Modři ce u Brna. Licht Ferdin., malíř. 

Mohelnice. Kammereith Pavel, malíř. — Pilz Jan (neb Jos.), 

malíř. — Weintritt Baltazar, malíř. 
Mora?ičany u Mohelnice. Hamann Jos., dekor, malíř. — Hanke 

Jan Kristián, malíř. — Raab Ignác, malíř. 
Moravská Ostrava. Frómmel Jan Jiří, malíř. — Vladař Jos., 

sochař. 
Moravská Radiméř u Svitav. Anderscht Ondřej, malíř. — 

Geissler Ludvík, maliř. 
Moravská Třebová. Hanke Jan Kristián, malíř. — Hork;f 

Frant, malíř. — Petři Petro, maliř. — Raab Ignác, malíř. 

— Sommer, sochař. — Sturmer Jan, sochař. — Super Frant, 
Karel Silvestr, malíř. — Super Tadeáš, malíř. 

Moravské Budějovice. Fritz Petr, malíř. — TuUinger, maliř. 
Moravsky Kočov u Rymařova. Fritsch Jan Kašpar, malíř. 
Moravský Krumlov. Gutwein Jan Jiří, malíř. — Huber, malíř. 

Maurer Hubert, malíř. — Winterhalter Jos., malíř. 
Morkovice u Zdounek. Himle Frant., sochař. — Leichert 

Felix, malíř. — Ležatka Jan, kameník a štukatér. 
Muténice u Hodonína. Leichert Felix, maliř. 
Mysločovice u Holešova. Pilz Jan (neb Josef), maliř. 
NačeratJce u Znojma. Winterhalter Jos., malíř. 
Náměšť u Olomouce. Hanke Jan Kristián, malíř. — Kindermann 

Dominik, malíř. 
Náměšf u Třebíče, Klieber Josef, sochař. — Kornháusel Josef, 

architekt — Troger Pavel, malíř. — Winterhalter Joseí 

Antonín, sochař. 
Napajedla. Brenner Adam, malíř. — Kauczig Frant., malíř. — 

Wagner Frant. Julius, malíř. 
Našiměřice u Mor. Krumlova. Mayer Ignác, maliř. 
Násile (Prus. Slezsko), Leichert Felix, malíř. 
Nedvědice u Tišnova. Hůbner Josef a Antonín, malíři. 
Němčíce u Kojetína. Kiesling Josef, maliř. — Strobl František, 

malíř. 
Německá NováCerekev (Prus. Slezsko). Krause A., malíř. 

— Schubert Jos., sochař. 

Německé Kněnice u Ivančic. Hůbner Josef a Ant., malíři. 
Německé u Nového Města. Schweigel Ondřej, sochař. — Thenis, 
malíř. — Willmann Michal, malíř. — Zadejček Fr., maliř. 



— 202 — 

Neslovice u Ivančic. Wiuterhalter Josef, malíř. 

Netín u Vel. Meziříčí. Guttalek Vincenc, malíř dekorační. — 
Tópper Kare), malíř. — Weidlich Jan Josef, malíř. 

Neufunk u Rymařova. Hanke Jan Kristián, malíř. 

Nevojice u Bučovic. Medřický, malíř. 

Nikolčice u Židlochovic. Hůbner Josef a Antonín, malíři. 

Nivnice. Telčik Benedikt, štnkatér. 

Nížkovice u Slavkova. Hubner Josefa Antonín, malíři. 

Nosislav. Stern, malíř. 

Nová Říše. Bassans Jakub, malíř. — Breughel Petr, malíř. — 
Ens Adam, malíř. — Fenzl A., malíř. — Hennevogel, sochař. 
— Holbein, malíř. — Korompai Leop., malíř. — Kraker Jan 
Lukáš, malíř. — Mayer Ignác, malíř. — Platzer, malíř. — 
Prchal Jan, sochař. — Rosa Salvátor, malíř. — Rugendas, 
malíř. — Sašecí Rudolf, malíř. — Seebald Václav, sochař. — 
Steiner Jan Josef, malíř. — Vernet, malíř, — Winterhalter 
Josef, malíř. — Wouvrermans, malíř. — Wůrth Frant. Xaver, 
modelář. 

Nová Trnávka u Mor. Třebové. Super Tadeáš, malíř. 

Nová Ulice u Olomouce. Běda Václav, stavitel. — Hanke Jan 
Kristián, malíř. — Pilz Jan (neb Josef), malíř. 

Nové Hvézdlice u Bučovic. Raab Ignác, malíř. 

Nové Lublice u Vítkova (Slezsko). Sprinz Theodor, dekorační 
malíř. 

Nové Veselí u Ždára. Kautsch Jan, malíř. — Weidlich Jan 
Josef, malíř. 

Nové Vrbno u Fulneka. Hartmann Frant., malíř. 

Nové Zámky u Litovle. Hartmuth Josef, architekt. 

Novosady u Jemnice. Augustinus a St. Luca. 

Novosedly u Mikulova. Licht Ferdinand, malíř. 

Nový Jičín. Herbert Eliáš Ferdinand, malíř. 

Nový Rousinov. Miegil, malíř. 

Obrany u Brna. Bleiberger, maliř. — Ferenz A., malíř. — 
Werner Frant., malíř v Brně. 

Obyčtov u Žďára. Kasal, malíř. 

Odry. Gůnther Ignác, malíř. — Lux Josef, malíř. 

Olbramice u Klimkovic (Slezsko). Herbert Eliáš Ferd., malíř. 

Olbramovice u Moravského Krumlov.a. Mayer Ignác, malíř. — 
Schweigel Ondřej, sochař. 



— 203 — 

Oldřišov (Pruské Slezsko). Blasch Ant, také Blasehke, malíř. 
01 eš nice u Kunštátu. Schweigel Ondřej, sochař. — Vašíček 

stavitel. 
Olomouc. Aldegraf Hanuš, malíř. — Arche Ant., stavební rada 

— Bassano Jakub, malíř. — Bredal, malíř. — Breughel Petr, 
malíř. — Candido Petr, malíř. — Caracd Anibale, malíř. — 
Dam, malíř. — Donner Rafael. — Dreehsler Jan, maliř. — Důrer 
Albrecht, malíř. — Dyck van, malíř. — Faslenberger, malíř. — 
Fontána Baltazar, stavitel, sochař, malíř a štukatér. — Francia 
Fr., maUř. — Glóckel Lukáš, stavitel. — Gran Daniel le, mahř. 

— Hackenschmid Mikuláš, zednický mistr. — Hamilton, malíř. 

— Hanke Jan Kristián, malíř. — r Harringer Karel Jos., malíř. — 
Heinz Jiří, sochař. — Herb, malíř. — Hoffer Jindřich, malíř. — 
Hoibein, malíř. —- Jourdan, maliř. — Kniebandl Matyáš, 
zednický mistr. — Komhausel Josef, architekt. — Korompai 
František Vavřinec, malíř. — Kupecký Jan, malíř. — Lan- 
franco, malíř. — Leichert Felix, maliř. — Lublies Antonín, 
maliř. — Lublinský Ant., malíř. — Mach Bernard, stavitel. 

— Mana A., sochař. — Mazzari de, malíř. — Miris, malíř. 

— Mohrweiser, inženýr. — Monti Innocenc, maliř. — Můller 
Hanuš, zednický mistr. — Ostade, malíř. — Palma, malíř. 

— Pemer Šimon, stolař. — Piazzeta, malíř. —- Pilz Jan 
(neb Josef), malíř. — Pimer Jan, architekt. — Raab Ignác, 
malíř. — Ricci, maliř. — Rónder Václav, kameník. — Roos, 
mahř. — Rósner, professor, malíř. — Rubens, malíř. — 
RuthardC, malíř. — Sattler Josef, akad. malíř. — Scherzauf 
František, sochař. — Schmit Jan Jiří, mahř. — Schónfeid, 
maliř. — Sebastini Frant, maliř. — Skřeta Karel, malíř. — 
Spagnoletto, malíř. — Tam. malíř. — Teniers Daniel, malíř. 

— Teniers Jan, malíř. — Thomas Jan, malíř. — Thomas- 
berger. Augustin, sochař. — Tizian, maliř. — Toncalla 
Carpoforo z Milana, malíř. — Treger Wolfgang, sochař. — 
Trevisani Frant, malíř. — Vernet, malíř. — Veronese Paolo, 
malíř. — Vikart Josef, malíř. — Vinci Leonardo da, malíř. 
Vort Ferd., malíř. — Willmann Michal, malíř. — Winter- 
halter Josef Antonín, sochař (s Zonnerem). — Winterhalter 
Josef, malíř. — Zim David, sochař. — Zonner Ondřej, sochař. 

Opava. Dinke Vavřinec. — EpéeT, malíř. — Glasner Martin, 
kameník. — Gůnther Ignác, malíř. — Hanke Jan Kristiáni 



— 204 — 

malíř, — Hausrucker Jiří, zednický mistr. — Kraker Jan 
Lukáš, malíř. — Leichert Felix, malíř. — Raab Ignác, malíř. 

— Riet, zednicky mistr. — Rueí Jan, sochař. — Sampach 
Kašpar, malíř. — Sattler Josef, akad. malíř. — Steiner 
Frant. Xaver, malíř. — Stern Josef, malíř. — Ullrich Karel, 
kameník. — Wawere H. V., malíř. 

Opavice (Prus. Slezsko). Frank A., malíř. Lasser Jos., malíř. 
Oslavany u Ivančic. Raab Ignác, malíř. — Schweigel Ondřej, 

sochař. 
Osob 1 aha (Slezsko). Kutzer Bernard, sochař. 
Osovská Bítiška u Vel. Meziříčí. Winterhalter Joset, malíř. 
Ostravice u Místka. — Frómmel Jan Jiří, malíř. — Herbert 

Bohumír, malíř. 
Ostrovačice u Ivančic. Raab Ignác, malíř. — Rainer J., malíř. 

— Schweigel Ondřej, sochař. 

Ostružná u Starého Města. Hanke Jan Kristián, malíř. 

O syky u Tišnova. Štastný Matyáš, malíř. 

Otnice u Slavkova. Hitsche Adolf, stavitel. — Oblí žek J., malíř. 

— Rieser M., malíř. 

Pačlavice u Zdounek. Tettnauer Florián, malíř. 

Palkovice u Místka. Engler Michal, malíř. 

Palupín u Telče. Gallina Frant., malíř. 

Paseka u Uničova. Ablasser, malíř. 

Paskov u Místka. Hófel Jan, malíř. — Saint-Genoisová, hraběnka, 

roz. svob. paní Rebentischová, malířka. 
Pavlov u Telče. Altmannn Josef, malíř. — Pistauer Jan Tomáš, 

malíř. — Seebald Václav, sochař. 
Pavlovice u Bystřice, pod Hostýnem. Koblischke, umělecký 

stolař. 
Pavlovice u Kojetína. Brenner Adam, malíř. — Zapletal A., 

malíř. 
Pelhřimov (Prus. Slezsko). Burger A., starší, malíř. 
Perná u Mikulova. Lengelachei- Ignác, malíř. 
Petrovice u Blanska. Šťastný Matyáš, malíř. 
Petrovice u Visenberka. Troger Pavel, malíř. 
Píst (Prus. Slezsko). Licht Ferdin., malíř. 
Pí vín u Přerova. Hanke Jan Kristián, malíř. 
PÍ um lov. Ringelhahn, malíř. 
Plst (Prus. Slezsko). Blasch Ant, také Blaschke, malíř. 



— 205 - 

Počenice u Zdounek. Frdmml Jan JiH, malíř. 

Podolí u Jemnice. Winterhalter Jos., malíř. 

Podolí a Opavy. (Slezsko). Gůnther Ignác, malíř 

Podstat u Hranic. Lasser Jos., malíř, či Lassler? 

Pohoř u Fulneka. Breyer Jan, malíř. 

Pohořelice u Židlochovic. Gutwein Jan Jiří, malíř. 

Polehradice u Valašs. Klobouk. Tízian, malíř. 

Polešovice u Uher. Hradiště. Fontána Baltazar, stavitel, malíř, 

sochař a štukatér. — Raab Ignác, malíř. 
Pomorčovice (Prus. Slezsko). Matthftus, malíř. 
Popelin u Telče. Resch Frant., malíř. 
Popovice u Ivančic. Hůbner Jos. a Ant., malíři. 
Porubá u Hranic. MůUer Jos., malíř. — Pokorný Jan, malíř.— 

Saint-Genois August, hrabe, malíř. 
Posuti ce (Prus. Slezsko). Reichert Jan, malíř. 
Pouzdřany u Mikulova. Lengelacher Ignác, sochař. 
Povel u Olomouce. Pilz Jan (neb Josef), malíř. 
Pozlovice u Uh. Hradiště. Kurz Vincenc. 
Pozořice u Slavkova. Bayer Frant., malíř. — Schweigel Tomáš, 

sochař. 
Předklášteři u Tišnova. Maalpertsch Frant. Ant, malíř. — 

Raab Ignác, malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. — Stern 

Jos., malíř. 
Předmostí u Přerova. Korompai Jos., malíř. 
Přerov. Faderle Jindřich, štukatér. — Hoflfmann A., malíř. — 

Maalpertsch Frant. Ant., malíř. 
Příbor. Heliodor, stavitel. — Long Adam de, malíř. — Raab 

Ignác, malíř. — Uh-ich Jos., malíř. — Volný Jiří, malíř. 
Přímětice u Znojma. Kraker Jan Lukáš, malíř. — Monzomo, 

malíř. 
Přítlaky u Hustopeče. Raab Ignác, maliř. 
Prostoméřice u Znojma. Maulpertsch Frant. Ant., malíř. — 

Winterhalter Jos., malíř. 
Pul g ary u Mikulova. Schmidt Martin, malíř. 
Pusté Žibřidovice u Visenberka. Raab Ignác, malíř. 
Račice u Vyškova. Danner, malíř. — Mesmer V., malíř. 
Radostfn u Vel. Meziftči. Schweigel Ondřej, sochař. — Str- 

žanovský, malíř. - Winterhalter Jos., malíř. 



— 206 — 

Rájec u Blanska. Beduzzi, architekt -— Hof Jindřich, malíř.— 
Maratti Karel, mahř. 

Rajhrad. Brandt, malíř. — Břenek Jos., sochař. — Coehin. — 
Edele Benedikt, sochař. — Etgens Jan, mahř. — Fastenberger, 
maliř. — Green. — Klíčník Jiří, stavitel. — Kranach, malíř.— 
Lengelaeher Ignác, sochař. — Piterii, malíř. — Preiss Frant, 
malíř. — Raab Ignác, malíř. — Rosa Salvátor, malíř. — 
Santini Jan, architekt. — Schweigel Ondřej, sochař. — 
Skřeta Karel, malíř. — Šťastný Matyáš, maliř. — Storch, 
malíř. — Willmann Michal, malíř. — Winterhalter Jos. 
Ant., sochař. — Winterhalter Jos., malíř. — Zelený Jos., 
malíř. 

Ranci řo v u Jihlavy. Altomente Bartoloměj, malíř. — Steiner 
Jan Jos., c. k. dvorní malíř. 

Raš o v u Tišnova. Andrle, malíř. 

Rataje u Kroměříže. Feldhass Ant., malíř. — Pilz Jan (neb 
Josef), malíř. 

Řečkovice u Brna. Raab Ignác, maliř. 

Rejhartice u Šumperka. Kress Jindřich, malíř. 

Renoty u Uníčova. Hanke Jan Kristián, malíř.— Pilz Jan (neb 
Josef), malíř. — Sonnleithner Frant., malíř. 

Řeznovice u Ivančic. Winterhalter Josef, malíř. 

Roketnice u Třebíče. Raab Ignác, malíř. 

Rosice u Ivančic. Bleiberger Josef, sochař. — Hůbner Josefa 
Antonín, malíři. — Schweigel Ondřej, sochař. — Stern 
Josef, malíř. — Wenzel Antonín, sochař. 

Roštín u Zdounek. Chambrez, malíř. — Hromádka Jan, sochař. 

— Hůbner Josef a Antonín, malíři. 
Rožnov. Schoonjans Antonín, malíř. 

Rozsochy u Bystřice nad Pernštýnem. Korompai Frant. Vavřinec, 

malíř. 
Ro z stá ní u Plumlova. Šťastný Matyáš, malíř. — Tizian, malíř. 
Ruda nad Moravou u Šumperka. Dallinger Jan, malíř. — 

Winterhalter Josef, malíř. 
Rudí kov u Vel. Meziříčí. Winterhalter Josef, maUř. 
Rudoltice u Libavy (okr. Šternberský). Frómmel Jan Jiří, malíř. 

— Millian Tadeáš, malíř. 

Růžená u Telče. Pistauer Jan Tomáš, malíř. 



- 207 - 

Rychnov u Moravské Třebové. Moschner Frant, malíř. — Super 

Tadeáš, malíř. 
Rymařov (Kostelíček pod lipami). Hanke Jan Kristián, maliř. — 

Naboth Jan, malíř. 
Šakvice u Hustopeče. Licht Ferdinand, maliř. 
Šaratice u Slavkova. Raab Ignác, malíř. — Šfastný Matyáš, 

malíř. 
Šardice u Kyjova. Raab Ignác, malíř. 
Šat o v u Znojma. Winterhalter Josef, malíř. 
Šebetov u Boskovic. Mayer Ignác, malíř. — Pendl, sochař. 
Sebranice u Kunštátu. Geissler Ludvík, maliř. 
Senice. Pilz Jan (neb Josef), malíř. 
Seno v u Nového Jičína. Frómmel Jan Jiří, malíř. — Sattler 

Josef, akademický maliř. 
Šerkovice u Tišnova. Břcnek Josef, sochař. 
Šilperk. Schweigel Karel, sochař. 
Šlapanice u Brna. Endlinger Jan, mahř. 
Slatina u Bílovce (Slezsko). Frómmel Jan Jiří, malíř. -- Herbert, 

Eliáš Ferdinand, malíř. — Thaer Roberty malíř. 
Slavkov. Bertrandi, architekt. — Bóhm Jiří, štukatér. — Brandt, 

malíř. — Breughel Petr, malíř. — Dyck van, malíř. — Fa- 

bricius, malíř. — Fischer Vincenc, malíř. — Fůger, malíř. 

— Hohenberg, Ferdinand, dvorní architekt. — Hondt de, 
malíř. — Keller M. Karel, štukatér. — Knoller Martin, 
malíř. — Lachtropius, malíř. — Martinelli, stavitel. — Maurer 
Hubert, malíř. — Messerschmid, sochař. — Ossenbeck, malíř. 

— Pichler Josef, malíř. — Rubens, malíř. — Scalpens, 
malíř. — Schónberger, malíř. — Schrott Josef, socliař. — 
Tizian, malíř. — Zacherle Frant., malíř. 

Slavonice u Dačic. Daisinger F. L., malíř. — Kraker Jan Lukáš, 
maliř. — Simrath Antonín, malíř. 

Slavonín u Olomouce. Pražák, malíř. 

Sloup u Blanska. Bleiberger Ondřej, sochař. — Ganaval, 
architekt. — Geiner A., malíř. — Havelka Josef, malíř. — 
Mertha Vavřinec, stavitel. — Sampach Kašpar, malíř. — 
Schweigel Ondřej, sochař. — Zoppelmann A., malíř. 

Slušovice u Vizovic. Schilling, malíř. 

Smržice u Prostějova. Sebastini Frant., malíř. 

Soběchleby u Lipníka. Koblischke, umělecký stolař. 



- 208 — 

Sobotín u Visenberka. Hůbner Josefa Antonín, malíři. — Licht 
Ferdinand, malíř. — Max Emanuel, sochař. 

Sosnová (Slezsko). Raab Ignác, malíř. 

Spikl ice u Starého Mésta. Drechsler Jan, malíř. 

Spytinov čili Spytihnév u Napajedel. Raab Ignác, malíř. 

Stachovice u Fulneka. Frómmel Jan Jiří, malíř. 

Stará Plesna u Opavy. Lux Josef, malíř. 

Stará Říše. Kraker Jan Lukáš, malíř. —Prchal Jan, sochař. - 
Šťastný Matyáš, malíř. 

StaráVesu Budišova (okr. Libavský). Schónbrunner Karel, malíř. 

Stará Ves u Rymařova. Frómmel Jan Jiří, malíř. — Hanke 
Jan E[ristián, malíř. 

Staré Hvězdlice u Bučovic. Šťastný Matyáš, malíř. 

Staré Lublice u Vítkova (Slezsko). Pilz Jan (neb Josef), malíř. 

Staré Mésto u Moravské Třebové. Super Tadeáš, malíř. 

Staré Ptení u Plumlova. Turovský Jan, malíř. 

Starnov u Šternberka. Hanka Jan Kristián, malíř. 

Starovice u Hustopeče. Korompai František Vavřinec, malíř. 

— Sommer Hanuš, malíř. 

Starý Moletín u Mohelnice. Pilz Jan (neb Josef), malíř. — 

Wanke Frant, kameník. 
Starý Petřín u Vranova (okr. Znojmo). Rabel, zednický mistr. 
Starý Rousinov u Slavkova. Juliette Petr, staviteL 
Starý Vogelzejf u Bruntála (Slezsko). Kupelwieser Leop., 

malíř. 
Šternberk. Bleiberger Ondřej, soííhař. — Dickel Josef, malíř. 

— Hanke Jan Kristián, malíř. — Koblischke, umélecký stolař. 

— Kupelwieser Leopold, malíř. — Lublinský Ant, malíř. — 
Prchal Jan, sochař. — Schweigel Ondřej, sochař. — Sebastini 
Frant , malíř. — Winterhalter Josef, malíř. 

Štípa u Holešova. Keller, dvorní architekt. — Lammer Stanislav, 

malíř. 
Štít ary u Vranova. Taslel Frant., malíř. — Winterhalter Josef, 

malíř. 
Štítná u Valašských Klobouk. Dorazil Frant., malíř. 
Strachotice u Znojma. Winterhalter Josef, malíř. 
Strachotín u Hustopeče. Maulpertsch Frant. Antonín, malíř. 

— Schweigel O., sochař. 
Stránka u Rymařova. Greipl, malíř. 



— 209 — 

Stražisko u Konice. Friedrich A., malíř. 
Strážnice. Zapletal A., malíř. 
Střelná u Libavé. Frómmel Jan Jiří, malíř. 
Střílky u Zdounek. Pagani Pavel, malíř. 
Střiteř u Třebíče. Hartmann Václav, malíř. 
Studénka u Klimkovic (Slezsko). Klein A., malíř. 
Studnice u Vyškova, Heliích J., malíř. — Sebastini František, 
malíř. 

Such do 1 u Fulneka. Hanke Jan Kristián, malíř. 

Suchdol u Konice. Turovský Jos., malíř. 

Šumperk. Odriický neb Oderiitzer, malíř. 

Šumvald u Budišova (u Libavé). Hanke Jan Kristián, malíř. 

Šum v a Id u Uničova. Dostál Jiří, malíř. 

Švábenice u Vyškova. Maulpertsch Frant. Ant., malíř. 

Svatý Kopeček u Olomouce. Fissee Michal, malíř. — Fontána 
Baltazar, malíř, stavitel, sochař a štukatér. — Fossati Bernard, 
sochař. — Hagenmůller Jan, sochař. — Hanke Jan Kristián, 
malíř. — Indegrenz Mikuláš. — Neve Frant. de, malíř. — 
Pock Tobiáš, malíř. — Spielberg Jan, malíř. — Steger 
Jan, malíř. — Troger Pavel, malíř. — Winterhalter Josef 
Ant., sochař. — Winterhalter Michal, sochař. — Zim Frant., 
sochař. 

Sví nov (Pr. Slezsko). Leichert F., malíř. 

Svitavy. Beil Jan, sochař. — Eckstein Daniel, malíř. — Fontána 
Baltazar, malíř, sochař, stavitel a štukatér. — Greissler 
Ludvík, malíř. — Hanke Jan Kristián, malíř. — Joch A., 
sochař. — Leitner Matyáš, malíř. — Marschner Tadeáš, malíř. — 
Maurer Hubert, malíř. — Moschner Frant., malíř. — Schweigel 
Ant., sochař. — Super Tadeáš, malíř. — Tónninger Jiří, 
malíř. 

Svitávka u Boskovic. Geissler Ludvík, malíř. — Schwarz Jos., 
malíř. 

Svratka Radešínská u Nového Města. Basile Januarius. — 
Licht Ferdin., malíř. 

Syrovice u Židlochovic. Stern Jos., malíř. 

Syroví n u Kyjova. Nevídal Ant., malíř. 

Tatenice u Zábřeha. Super Tadeáš, malíř. 

Tečovice u Napajedel. Chambrez, malíř. 

14 



— 210 — 

Telč. Hamb Frant, sochař. — Kovanda Václav, maliř. — Raab 
Ignác, malíř. — Rondez Ant., maliř. — Skřeta 'Karel, malíř. 

Telnice u Slavkova. Raab Ignác, maliř. 

Teplice čili Vernířovice u Visenberka. — Raab Ignác, malíř. 

Téšetiee u Olomouce. Hófel Jan, malíř. — Kammereith Pavel, 
malíř. 

Těšíkovice u Šternberka. Dickel Jos., malíř. 

Těšín. Pratzker Jos., sochař. 

Tišnov. Werner Frant., malíř v Brně. 

Tlumačov u Napajedel. Brenner Adam, maliř. — Vlach Širaon, 
stavitel. 

Topolany u Olomouce. Leichert Felix, malíř. 

Tovačov. Fritsch Jos., sochař. — Kindermann Dominik, malíř. 

— Licht Ferdin., malíř. — Nevídal Ant., malíř. — Rabenall 
Adolf, maliř. — Richter Krislián, umělecký stolař. — Schweigel 
Ondřej, sochař. 

Třebíč. Geregetti Jos., malíř. — Troger Pavel, malíř. — Winter- 

halter Jos. Ant., sochař. 
Třebovárov u Mor. Třebové. Kindermann D., malíř. 
Třebovice u KHmkovic (Slezsko). Berger Igná(!, malíř. 
Třemešná (Slezsko). Lux J., mahř. — Zettelmann Dav., maliř. 
Třešf. Prchal Jan, sochař. — Steiner Jan Jos., c. k. dvorní 

maliř. — Winterhalter Jos., malíř. 
Troskotovice u Mikulova. Ferenz A., malíř. 
Troubsko u Brna. Gebhart Jan, maliř. — Mayer Jan, malíř.— 

Schweigel Jan, sochař. — Stern Jos., malíř. — Stubeneek, 

maliř. 
T urany u Brna. Derfordt Jan, sochař. — Heínisch Jan, maliř. 

— Rodmůller Bernard, malíř. 

Túro v i ce u Bystřice pod Hostýnem. Kupelwieser Leop., malíř. 
Tvarožná u Brna. Haier Frant., malíř. — Klein Eduard, maliř. 

— Winterhalter Jos., malíř. 

Tvrdkov u Rymařova. Hanke Jan Kristián, malíř. — Mather 
Jan Michal, mahř. 

Uherské Hradiště. Caneval, stavitel. — Freitag Adam, 
umělecký stolař. — Heínisch Jan, malíř. — Herbert Eliáš 
Ferdin., maliř. — Hirnle Frant., sochař. — Moravek Ignác, 
sochař. — Raab Ignác, malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. 
Super Tadeáš, malíř. 



- 211 — 

Uherský Brod. Roy van le Petr, malíř. 

Újezd u Brna. Muzikář Frant, malíř. 

U n i č o v. Heinz Jiří, sochař. — Fischler Severin, sochař. 
Urbanov u Telče. Pistauer Jan Tomáš, malíř. — Steindl, 
malíř. — Sůssmayer Tobiáš, sochař. 

Úval no u Krnova (Slezsko). Sebastini Frant., malíř. 

Valč u Hrotovic. Oelenheinz Bedřich, malíř. 

Valtrubice u Jaroslavic. Winterhalter Josef, malíř. 

Vanoví ce (Prus. Slezsko). Blasch Ant, také Blaschke, malíř. 

Vážany Kralopolniu Slavkova. Sampach Kašpar, malíř. 

Velehrad. Brandel Jan Petr, malíř. — Eckstein Frant., malíř. 
— Elgens Jan, malíř. — Fontána Baltazar, stavitel, malíř, 
sochař a štukatér. — Heyden Jan Martin, stolař. — Lippert 
A., architekt. — Max Emanuel, sochař. — Pagani Pavel, 
malíř. — Raab Ignác, malíř. — Riga Ant., sochař. — Will- 
mann Michal, malíř. 

Vejšovice u Prostějova. Hanke Jan Kristián, malíř. 

Velká Bíteš u Vel. Meziříčí. Mayer Ignác, malíř. — Winter- 
halter Jos., malíř. 

Velká Morava u Šumperka. Dallinger Jan, malíř. 

Velké Hoštice (Prus. Slezsko). Raag Ignác, malíř. — Seba- 
stini Frant., malíř. 

Velké Lovčice u Ždánic. Medřický, malíř. 

Velké Meziřléi. Basile Januarius. Gionima Šimon, malíř. — 
Preiss Frant., malíř. — Tópper Karel, maHř. — Weidlich 
Jan Jos., malíř. 

Velké Němčíce. Metzger, malíř. — Stern, malíř. 

Velké Prosenice u Lipníka. Pilz Jan (neb Josef), malíř. 

Velké Slatěnice u Olomouce. Pilz Jan (neb Josef), malíř. — 
Sattler Josef, akad. malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. — 
Winterhalter Josef, malíř. 

Velký Losin u Visenberka. Hanke Jan Kristián, malíř. — Mayer 
Ignác, malíř. — Pachmaier Josef, divadelní malíř. — Seba- 
stini Frant., malíř. 

Velký Ořechov u Uher. Brodu. Hromádka Josef, sochař. 

Velký Týnec u Olomouce. Sattler Josef, akad. malíř. 

Velký Újezd u Dačic. Sika Fr., stavitel. 

Věřovice u Nového Jičína. Pilz Jan (neb Josef), malíř. 

14* 



— 212 — 

Veselá u Val. Meziříčí. Kammereith Pavel, malíř. — Koblischke, 

umělecký stolař. 
Veselí nad Moravou. Maulpertsch Fr. Ant., malíř Schau- 

berger Jan Jiří. sochař. — Schweigel Ondřej, socha . 
Veveří Bítiška. Werner Frant., malíř v Brně. 
Vildg rub Dolní u Bruntála. Frítsch Jan K., malíř. — Gams 

stavitel. — Titel A., malíř. 
Vilánec u Jihlavy. Steiner Jan Josef, c. k. dvorní malíř. 
Visenberk. MůUer Jan, malíř. — Raab Ignác, malíř. 
Vlachovice u Val. Klobouk. Hanka Jan Kristián, malíř. 
Vlasatice u Mikulova. Herbert Bohumír, malíř, 
VI koš u Přerova. Halaška A., malíř. — Koblischke, uméleckt 

stolař. 
Vojkovice u Židlochovic. Gebhardt Jan, malir. 
Vranov u Brna. Etgens Jan, malíř. — Fritz Bohumír neb Jiři. 

sochař. — Hager Josef, malíř. — Maulpertsch Frant Ant., 

malíř. — Schmidt Martin, malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. 

Troger Pavel, malíř. - Wůrschbauer Jiři, zlatník. 
Vranov u Znojma. Fischer z Orlové, stavitel. — Maulpertsch 

Frant Ant., malíř. — Rottmayer Jan Fr., malíř. 
Vratěnínu Jemnice. Bliembl Sebastián, stavitel. — Koppner 

Jan, stavitel. — Zollern, malíř. 
Vražné u Nového Jičína. Frómmel Jan Jiří, malíř. 
Vrb no (Slezsko). Fůhrich Josef, malíř. . 

Vrbovec u Znojma. Maulpertsch Frant Ant, malíř. — Winter- 

halter Josef, malíř. 
Vsetín. Pilz Jan (neb Josef), malíř. 

Všechovice u Bystřice pod Host Koblischke, umělecký stolař. 
vy myslíce u Krumlova. Brandel Jan Petr, malíř. — Schabarl 

Fr., malíř. 
Vyškov. Fórster A., sochai\ — Schweigel Ondřej, sochař. — 

Weidlich Ant, maHř. 
Vysoké Studnice u Jihlavy. Šrámek Ant, maUř. 
Vizovice. Bruykel (?) Jan, malíř, lépe asi Bruynel. — Grimm 

Frant, stavitel. — Schweigel Ondřej, sochař. 
Zábřeh. Super Tadeáš, malíř. 
Zábrdovice. Maulpertsch Fr. Ant, malíř. — Pichler Jos., maUř. 

— Schmidt Martin, malíř. — Schweigel Ondřej, sochař. — 

Wimberger Pavel, stavitel. — Winlerhalter Josef, malíř 



- 213 - 

Žárošice u Ždánic. Schweigel TomáS, sochaf. 

Zátor a Krnova (Slezsko). Greípel, malíř. — GAnther Ignác, 
malíř. 

Zborovice u Zdounek. Loserth A., sochař. 

Ždár. Gioníma Šimon, malíř. — Kautseh Karel, malíř. — Meister 
Frant., malíř. — Schabart TomáS, malíř. ŠlakhamerskJ 
Bernard, stolař. — Spinetti, stavitel. — Steinhůbel Jakub, 
sochař. — Theny A., sochař, — Thonet Václav, sochař. — 
Tópper Karel, malíř. — Willmann Michal, malíř. 

Zdonnky. Raab Ignác, malíř. 

Žebétín u Brna. Svítil Josef, malíř. 

Želeti ce u Ždánic. Hůbner Josef a Antonín, malíři. 

Želetice u Znojma. Winterhalter Josef, malíř. 

Žerotice u Znojma. Centnéř Sebastián, stavitel. — Schweigel 
Ondřej, sochař. 

Z hoř u Jihlavy. Weidlich Jan Josef, malíř. — Winterhalter 
Josef, malíř. 

Židlochovice. Roy van le Petr, malíř. — Stern Jan, sochař. 
— Zonner Ondřej, sochař. 

Žil o šice u Brna. Licht Ferd., malíř. 

Ži Votice u Fulneka. Frómmel Jan Jiří, malíř. 

Zlín. Goluška, zednický mistr. — Russová Klementina, malířka. 
Russ L., maliř. 

Znojmo. Daisinger F. L., maliř. — Fissee Michal, malíř. — 
Heinz Klaudius, sochař. — Hertl A., malíř. — Jungnikl, 
dekorační malíř. — Kováč, sochař. — Klraker Jan Lukáš, 
maliř. — Maulpertsch Frant. Ant, malíř. — Mik. Edel- 
spitz, stavitel. — Radda Vojtěch, malíř. — Winterhalter 
Jos. Ant, sochař. — Winterhalter Josef, raaUř. 

Zvole u Zábřeha. Hoffer Jindřich, malíř. 




Redakci Časopisu, resp. Mor. mus. společnosti a zemslcé 
icnibovně se zasilaji (kromě ročních zpráv a lifednich publikací, 
Dehledic také k oboru německému) za Časopis nebo zdarma publi- 
kace těchto společnosti, redakcí a vydavatelstev: 

Morava, Slezsko a Uh. Slovensko: Eva, Hlas, Hlídka, 
Chov hospod, zvířat, Komenský, Lid. Noviny, Čas. Matice Moravské, 
Moravský HÉspodář, Moravské noviny. Moravská Orlice, Moravský 
sever, Museum, Mus. společnost ve Val. Meziříčí, Museálná slo- 
venská spoločnost, Národ a škola, Naše Žně, Náš Domov, Našinec, 
Neděle, Nový život, Obchodní Obzor, Obzor, Pozor, Pozorovatel, 
PřirAdo vědecký klub v Prostějově, Revue Revui, Samosprávné 
liííty. Sborník ústř. spolku učit jednot na Moravě, Sborník země- 
dělský. Selský archiv. Slovanské Listy, Učitel, Věstník Matice 
Opavské, Věstník těsnopisný, Včela Moravská, Vlasten. spolek 
muzejní v Olomouci, Zemědělská politika. Zprávy právn. jednoty 
moravské. Zprávy z mor. zein. rybářského spolku. Ženské směry. 

Čechy: Archaeologický sbor při MKČ., Archiv pro přírodo- 
vědecký výzkum Čech, Čáslavský kraj, Česká Akademie, Cesko- 
slovanské letopisy musejní. Český lid. Hradecký kraj, Král. č. 
společnost nauk. Krása našeho domova, Komise pro soupis stav. 
atd. památek kr. hl. m. Prahy, Listy filologické. Lovecký obzor, 
Museum král. Českého, Národopisná společnost českoslovanská, 
Obchodní, listy, Sborník historického kroužku. Sborník č. společ- 
nosti zeměvědné. Slánský obzor. Slovanský přehled. Společnost 
přátel starožitností českých. Spolek č. professorů. Spořitelní obzor. 
Učitelský přehled, Vlasf, Zemský archiv král. Českého, Živno- 
stenský věstník. 

Říše Rakousko-Uherská: Akademia umiejetnošči 
v Krakově, Hrvatsko arheološko društvo, Hrvatsko'naravoslovno 
društvo, Jugoslav. akademija u Zagrebu, Matica Srpska, Muz. 
društvo za Kranjsko, Naukovo tovarištvo im. Ševčenka, Officium 
hungar. omithologicum, Slavonsko gospodarsko društvo u Osijeku, 
Slovenska matica v Ljubljani, Towarzystwo ludoznawcze (Lvov), 
Zemaijski muzej u Bosni i Hercegovini. 

Cizina: Academy of Nat. sciences of Philadelphia, Academy 
ofsciences of St. Louis, Academia románá, Archives néerlandaises 
des sciences exactes et nátur.. Bulletin de la Sociěté impér. des 
naturalistes de Moscou, Bulletin of the Bussey institution (Harvard 
University), Bulletin of the geolog, institution jf the University of 
Upsala, Bulgarskoto prirodoizpit. družestvo, ifomenius-Gesellschafl 



(Berlín), Demograíia de la provincia de Buenos Aires, Chronique 
agricole du canton de Vaud, Imperat. Akademija Nauk (Petrohrad), 
Kr. norská universita v Kristiánii, Museo nacionál de MéJdco, 
• \ "fl. Aocademia dei Lincei, R. Aceademia ď agricoltura di Torino, 
***'^bornik za nar. umotvoreníja (Soíija), Sraithsonian institution 
(Washington), Société royale des antiquaires du Nord^ Srpska 
kralj. akademia (Srpski etnogr. zbomik), The Boston Society of 
Nat history, The U. S. geological survey, Towarzygdro fimjacióí 
nauk poznaňskie, Žurnál ministerstva narodn. prosvěščenija. 

Knihy redakci zaslané dávají se do knihovny: 
Buďeč a okolí. Péčí Společnosti přátel starosl. Budce v Cáko- 
lanech. J. Bartocha: Čeština na bývalé universitě a stavpvské 
akademii v Olomouci. (Promberger v Olomouci.) Rudolf D^řák: 
Dějiny markrabstvi Moravského. Stručné vydáni. Nákladem A. Píše 
v Brně. Listář kr. m. Plzně a druhdy poddaných osad. Vydal 
Josef Strnad. Část 11. (Nákladem m. hist. musea v PlznL) P. Viktor 
Pinkava: Hrady moravské. í. Búzov. Nákl. vlastním. V korartissi 
R/Trombergra v Olomouci. 



Oznámení* 

Cena „Časopisu*, vycházejícího dvakráte ročně^ pořgtkem 
m. ledna a počátkem m. července, za rok 2K.. Lze jej kooř 
piti ve Františkově mor. museu zemském v Brně. . , 

Páni čeští členové Moravské Musejní Společijosti a paní 
kurátorové, členové dopisující a konservátorové 
všicími dostávají „Časopis** zdarma. 

Noví páni členové přihlašují se písemně u pana 
s e k r e tá ř e E m i 1 a K o ř i s t k y ve Františkově, moravském musea 
zejrp^ém, v Musejní ulici^ v čísle 2., a u pp. konservátorů 
téhož musea. 

. Roční příspěvek členský pouze 4 K. 

Prosíme uctivé za výměnu časopisf^ vědeckých a slušně 
žádáme si. musejních spolkův a společností národopisných za 
posílání publikací jejich. 



Upozornini. 
Ponévadž ,,]?Ioravfiká Mušejni §poleeiiost<^ jest jedinou 
právní nástnpkyní bývalé ,c. k. mor.-sl. společnosti na zvelebení orby, při- 
rodnictvi a vlastivědy" a .Musejní sekce c. k. mor. společnosti hospodáftké*, 
prosíme, aby všechn^^l^i^y knih a časopisů 'byly posílány Jen s adressoti: 
illoravsliiá JVIuscJní Spol^vnoei ^(ťémská knihovna) v Brnř. 

Za kuratorium: 
Prof. MBr. Fr. HLannenicelL. 

vicepraesidenL 



Časopis 



[ORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. 

VYDÁVÁ 

MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLEČNOST. 




REDAKTOROVÉ 



iÓF. FRAŇT. j. RYPÁČEK. 
LOR DH JAR. J. JAHN. 



\'l<ni-'. Ui' )'I<A>JT, ŠUJAN 
ní OF KMIL JiAVKk. 



řOČNÍK VI. 



CISLO 2. 



V liRNK, 

TISKKM KORAVXKK AKCII tVli KNIH I IA\.UÍN\ 
l'IOfí. 



Obsah čísla druhého. 



A Rozpravy a pojednání. 

l)r. Vraní Šujan: František Bartoš f Str. 1-VI. 

Jaroslav J. Jahn: Zvláštní druh vlnovitých ryh (ripple marks). 

(S tabulkou.) . Str 215—210. 

Jaroslav J. Jahn: Příspěvek k seznání vzniku nesouvislých 

vyvrženin sopečných. (Se 2 tabulkami a se šesti obrázky.) 

Str. 217-243. 
Vlád. Jos. Procházka: O nutnosti soustavného výzkumu di- 

luviálních a alluviálních naplavenin v jeskyních moravského 

krasu Str. 244-258. 

Vlád. Jos. Procházka: Zpráva o výzkumných geologických 

pracích ^za rok 1905 Str. 259-270. 

Dr. Frant. Šujan: Vývoj hradů na Moravě v letech 1029—1197. 

Str. 271-291. 
K Ivana Josefť Kroj lidu slovenského na Moravě. Gást I. 

Str, 292-308. 

B. Zprávy vědecké. 

Náhrobky pp» Konických ze Švábenic. (S obrázky.) (Frant. 
Lipka.) Str. :]09-313. 

Poměr pánův Jana i Albrechta Černohorských z Boskovic k Jed- 
notě bratrské. (Aug. Kratochvíl.) . . Str. 313-315. 

C. Zprávy spolkové. 
A, Zprávy z Moravské musejní společnosti: 

1. Zprávy z prvé třídy odboru vědeckého za období páté. (Fr. 

J. Rypáček.) Sir. 316-3Í8. 

2. Zprávy z druhé třídy odboru vědeckého za období 1905— C. 

(Dr. Jan Koutný.) ....... Str. 328— 331 

D. Literatura. 

Fr. Bartoš: Dialektický slovník moravský. (Ref. dr. Fr, Šujan.) 

Str. 331-331 

Alois Procházka: Památky z bitvy u Slavkova roku 1805. 

(Ref. Fr. J. Rypáček.) Sir. 331 

E. Zprávy kommisse na přírodovědecké prozkou- 
mání Moravy. 

Jiří Janda: Ptactvo okolí kroraěřižského. . . Str. 1—66. 

Josef Dostál: Ptactvo okolí lan.^torfského. , , Str. 1—13. 
Dr. M. Remeš: Vrchní vrstvy křídové v Klokočově u Příbora. 

Sir. 1-7. 



FRANTIŠEK BARTOŠ. 



Ve čtvrtek 14. června t. r. pochovali jsme na hřbitůvku 
zlínském největšího Moravana naši doby. Zlín takového pohřbu 
ješté neměl. Sama příroda plakala s celým národem nad ztrátou 
nejlepšího syna. Hluboký smutek zachvíval těly i dušemi všech účast- 
níkův. Duševní stav jejich projevil nad otevřeným hrobem nejlepší 
přítel Bartošův mons. Vladimír Štastný, prof. Pastrnek a dr. Bu- 
dinský. Za řečí jejich nevýslovný žal propukl v pláč. Duší ctitelů 
nebožtíkových se ulevilo, a sama příroda projevila upokojení. 
Přestalo pršeti, na obloze zjevilo se jasné slunce jako pokyn 
Prozřetelnosti, bychom přestali kvíleti a přáli Bartošovi slávy 
mezi nesmrtelnými nebešfany. 

Tělo Bartošovo pochováno, ale duch jeho žije a bude žíti 
mezi námi jak ochranný strážce ducha a jazyka národního. Bartoš 
žil a pracoval jen národu našemu. 

Narodil se v nepatrné chyšce hostinské na Mlatcově u Zlína 
16. března 1837. Školu obecnou vychodil ve Zlíne, hlavní 
v Olomouci a tamže také gymnasium, kde vlastenecké védomí 
probudil v ném svérázný professor Fr. Vaněk. Na universitě ví- 
deňské Bartoš byl už horlivým , Moravanem**. Uvědomělí akade- 
mikové čeští utvořili přátelský kroužek „Moravu*, jenž vydával 
psaný časopis na pěstování vzájemnosti slovanské a na poznání 
jazykfiv a písemnictví slovanských. Láska k rodnému jazyku při- 
vedla Bartoše mezi žáky Miklosičovy. 

Po studiích universitních byl professorem na gymnasiích ve 
SUážnici (1863), v Olomouci, v Těšíně (1866), v Brně (1869— 
1888) a ředitelem gymnasijním na Starém Brně (1888—1898). Od 



- II - 

1898 do 8. června 1^6 pracoval v rodišH svém Mlatcrové a 12. 
června zemřel. Stručný to životopis, ale veliká kniha nevystihne 
činnosti Bartošovy. Pokusím se zachytit aspoň hlavni rysy učitele, 
spisovatele a člověka. 

Bartoš byl učitelem a vychovatelem nadšeným a šfastným. 
Vynikal nejen bohatými vědomostmi, horoucím nadšením a hor- 
livostí, ale i výmluvností a otcovskou laskavostí. Jako žák došli 
často jsem se domníval, že Bartoš chce míti žáky tak dokona- 
lými, jak nelze na tomto světě, ale jako učitel teprve jsem po- 
chopil stanovisko Bartošovo. Byl nedostižitelným idealistou. Sám za 
ideálem svým bral se vždy neúprosně svými skutky, ale u jiných 
spokojoval se pouze — dobrou vůlí. Už jako žáci cítili jsme 
dobře, jak otcovského rádce a ochránce měli jsme v Bartošovi 
za každé příhody dobré i zlé. Jako učitel přesvědčil jsem se, že 
mládež studující neměla laskavějšího a lepšího přítele nad Bar- 
toše. Byl ochráncem a těšitelem mládeže vždy a za všech okol- 
ností, ale zřídka to mládeži řekl. Ve škole jen povzbuzoval nad- 
šeným slovem i vzorným příkladem ke všemu krásnému. Unášel 
mládež, rozhovořiUlI se o účinné lásce vlastenecké. I v nejne- 
tečnějším dovedl probuditi touhu po ctnostech vlasteneckých. 
Úžas a radost budil výkladem o poesii lidové a umělé. Dovedl 
vznítiti v mládeži vnímavost pro krásu slovesnou, že mnozí z jeho 
žáků stali se spisovateli a všichni přáteli literatury. Ducha vla- 
steneckého budil v české mládeži již i na gymnasiích německých. 
Byl jsem svědkem, jak žá<á Bartošovi ze Strážnice po letech při- 
váděli děti své do Brna a se slzami vděčnosti prosili ředitele 
Bartoše, by dopřál dětem jejich vychování, jaké dal jim. Bartoš 
byl vzorem učitele horlivého, ideálního a dobrotivého. 

Ačkoli Bartoš ve škole měl práce mnoho (Č. L. R.) a pra- 
coval velmi svědomilě, stal se přece velikým spisovatelem a ba- 
datelem. Práci literární zasvětil celý život. Zřekl se blaha rodin- 
ného a zůstal svoboden, aby všecek mohl se věnovati práci na 
zvelebení našeho jazyka a naší poesie. Již na německém gymnasiu 
v Těšíně v programe gymnasijním uveřejnil rozpravu o českém 
instrumentále. Lid a nářečí těšínské na rozhraní polštiny, slo- 
venštiny a češtiny zvábilo vnímavého ducha Bartošova k podrob- 
nému studiu jazyka a zvyků lidových. Činnost jeho se stupňovala 
příchodem na české gymnasium do Brna. 



- ni - 

Čoská gymnasia byla v počátcích. Měla nadšené učitele, ale 
neměla vhodných knih českých. Bartoš usiloval o dobré knihy 
pro češtinu. Nejprve zabralo jej studium české skladby, poněvadž 
všude slýchal česká slova bez českého ducha. Výsledkem studií 
těch byly četné rozpravy v programe gymnasijním, v , Časopise 
Matice Moravské** a v , Listech filologickýi-h**. Dovršením prací 
těch byla , Skladba jazyka českého" (1878). Zároveň pečoval, by 
se mládeži dostalo náležitého poučeni o všech útvarech slovesných. 
Za pomoci jenmého aesthetika K. Šmidka a liter, historika J. Ev. 
Kosiny vydal .Malou slovesnost* (1875). Pamatuji se, jak jsme 
se jí nemohli dočkati a rozchvacovali jsme ji po arších od lysu 
tiskařského. Nahradila nám čítanky a literární historii. Pro nižší 
třídy sestavil čítanky zvláštní (1., II., líl., IV.), jež každým vy- 
dáním byly zdokonalov«'my po stránce obsahové, slohové a me- 
thodické. Rovněž knihy ostatní. Pod pseudonymem J. Vesnického 
T Praze 1874 vydal „Stručný přehled dějin literatury české doby 
staré a střední**. Také dbal o soukromou četbu mládeže a uspo- 
řádal nové vydání „Příhod** Vratislava z Milrovic, „Babičky* 
Boženy Němcové. Ze sbírek národních písní českých, moravských 
a slovenských učinil výbor r. 1874: .Anthologii z národních písní*. 
Pod jménem Frant. Zapletala učinil podobný výbor také z umě- 
lých básní pěkných a vydal vlastenecké v oddíle , Vlast" a lyrické 
? oddíle .Vesna" (1875). Stále pak přispíval poučnými články, 
kritikami a pěknými rozbory plodů básnických v .Časopise Ma- 
tice Moravské", v „Obzoru", v „Komenském* a v .Hlídce hterární**, 
by na ně upozornil a poučil mládež i učitele, jak pohlížeti 
na ně s hlediska aesthetického. Podobně prospěti čistotě ja- 
zykové usiloval spisem „Rukověf správné češtiny" (1891). Těmito 
pracemi Bartoš usiloval prospěti především české škole a české 
mládeži. 

Slávy nesmrtelné však dosáhl na poli jiném. Život, jazyk 
a poesie lidová slaly se vůdčími hvězdami duchu Bartošovu. 
Jako syn nezkaženého venkova zálibu k nim cítil již z domova. 
Vzděláním uvědomil si, v čem a jak třeba pracovati. Chu( pra- 
covati literárně byla podstatou duše Bartošovy. Vytvořil tedy díla 
veliká. Bartoš jemněji než všichni oslatní vycítil důležitost poesie 
lidové pro život národa celého a jal se pokračovati, kde přestal 
Fr. Sušil. Přípravou byla Anthologie a Nové národní písně mo- 
ravské s nápěvy do textu vřaděnými (1882). Dvě léta (1883 a 



- IV - 

1 884) cestoval po Moravě a Slezsku od vesnice k vesnici a sbíral 
pisné národní obsahem i nápěvem cenné. Poznal zpěváky písni 
a získal intelligenci pro další sbírání. Plodem toho putování byly 
, Národní písně moravské v nově nasbírané" I. (1888), 11. (1889), 
III, (1889). Ke sbírce připojeno „Několik slov o lidových písních 
moravských", jimiž Bartoš projevil názor svůj o myšlenkové 
i hudební podstatě poesie lidové a o účasti jednotlivých kmeiiA 
moravských v ní. Výbor z této sbírky podali Bartoš s Janáčkem 
v „Kytici z národních pisní moravských* (1891). Výbor pro 
mládež studující učinil Bartoš dílkem „Sto lidových písní česko- 
slovanských s rozbory a výklady" (1903). Dovršení činnosti Bar- 
tošovy v oboru sběratelském jsou monumentální sbírky národních 
písní, jež vydala Česká akademie , Národní písně moravské nové 
nasbírané" I. (1899) a II. (1901) za hudební úpravy L. Janáčka. 
Obsahuje 2057 písní na 1196 stranách. Sbírka z r. 1882 má pře? 
400 písní a sbírka z r. 1889 přes 1017 písní, tedy celkem Bartoš 
vydal přes 3474 písní, jež jsou nepřebratelným zdrojem umění 
básnickému a hudebnímu. 

Sbíráním nnrodní<-h písní Bartoš dostal se v přímý styk 
s význarnými jednotlivci, z nichž vypozoroval nebo vyzvěděl 
mnoho ze života lidového, a ostatek nalezl v písních. Z těclilo 
zdrojň Bartoš znal dobře život lidu moravského, zvláště na Slo- 
vácku a na Valašsku, a také jej dovedně vylíčil. Stal se u nás 
zakladatelem folkloristiky. Kmenový ráz Slovákův a Valachů na- 
značil rozpravan)i v ,.Časopise Matice Moravské*, v ,Osvělé* a 
v „Obzoru". Rozpravy ty vyšly pak souborné ve spise ,Lid a 
národ^ I. (1883) a 11. (1885). Spisem tím Bartoš povzbudil mnoho 
následovníkův. Sám zobrazil jefelě obyčeje, hry, písně, říkadla a 
vůbec všecek dětský život v rodině, mezi sebou a v obci, i zá- 
bavy a práce společné v díle , Naše děti" (1888). tjinnost v oboru 
folkloristickém Barloš dovršil dílem , Domácí čítanka* a „Deset 
rozprav lidopisných"* (I90f>). Pracemi folkloristickými Bartoš zjednal 
si nehynourí slávy nejen doma a u Slovanů (Petrohrad), nýbrž 
u všeirh v/d laných národů v. 

Sbíráni pisní národnir-h a studium o životě lidovém osvítilo 
Bartoše také pro badání o jazyku. Plodem prací těch je veliké 
dílo „Dialektolojíic moravská" I. (1 88(5) a II. (1895). Je to po- 
drobné a úplné vypsání mluvy lidové na základě mnoholetého 
badání vlastního i přečetných pomocníkův. I v tomto oboru mi- 



- v — 

loslivý Bůh dopřál Bartošovi badáni dovršili ni >numentálním dilem, 
„Dialektickým slovníkem moravským**, 1. (11)05) a II. (1906). Tisk 
druhého dílu obstarával již ctitel Bartošův p. prol. Jos. Bartocha, 
ale Bartošovi dopřáno ješlé nókolik dni před smrti spatřiti dílo 
hotové, jež vlastní rukou ješté rozeslal svým ctitelům. Vědecké 
zásluhy Bartošovy dostoupily vrcholu, veleduch jeho vykonal více 
než leckde celé učené společnosti, více vykonati nelze t-mrtelnikovi, 
vznesl se tedy Bartoš v pravý čas mezi nesmrtelné. Ve vzorném 
učiteli a velikém učenci opustil nás také vzácný človék. 

Lidé jsou jen dvojí: jedni se řídí právem, druzí hamiž- 
nosli. Bartoš náležel k prvým a mezi nimi byl v řade nejpřed- 
nější. Všecek život zasvětil práci, ale prári ideální, která měla 
prospívati jen dinliym. Je známo, ze Bartoš věnoval národu nejen 
všecku sílu duševtn', nýbrž i odměnu za práci. Za velikou část 
prací svých nežádal ani nedostal honoráře. Co dostal, rozdal. Sám 
potřeboval velice málo. Nebylo však národního ústavu ani spolku, 
jemuž by Bartoš nepřispěl hřivnou. Osobně působil jen ve spolcích 
véde<!kveh (redaktor ^Oasupisu Matice Moravské" 1870— 1 8S2) a 
dobročinných (Vesna, Matice Školská), ale platícím členem byl 
všude v Brně i z velké části mimo Brno. Hojně podporoval pří- 
buzné a známé. Vím, že často byl i podveden. Ač sám byl nad 
pomyšleni skromným, často byl uváděn do tísně. Však nermoutilo 
ho to nikdy, naopak zářil radostí, vykonal-li dobrodiní bez 
védomí ostatních. Byl vzorným vlastencem akřesfanem. 
Při tom býval veselý a bujarý. Už byl v letech (1893-1894) a 
ješté s námi v Sokole cvičil a skákal tak horlivě, že jsme mívali 
strach o kosti jeho. Náruživě rád chodil na vělší procházky, na 
kterých se bavil vesele. Nejveselejším býval po práci večer ve 
Čtenářském spolku, kde kolem sebe míval dobrých lidí jako 
kvočna kuřátek. Přátel a ctitelů měl velmi mnoho. Byl v národě 
českém nejvíce ctěn a milován, ač o to stál nejméně. Nevěděl 
a nevěřil, že ho lidé mají tak rádi. Jednak byl velice skromný, 
jednak příliš citliv. Za bojů v o R. Z. a R. K. byl nešťasten. 
Nedal si vymluviti, že odpůrci nic neměli proti němu. Každý spor 
a nezdar národní ho rmoutil. Vlastenecký cit jeho byl nejjemnější. 
Když jednou jakýsi smetek v ^Mor. Orlici'* pro podpis vyčetl 
Bartošovi nevlastenectví, vypudilo ho to z Čes. čtenářského spolku, 
kde žil na 30 rokův. Trvalo dlouho, než přivedli jsme ho z vy- 
hnanství, ale více nezdomácněl. Brzy opustil Brno. Před odchodem 



— VI ~ 

se přísvédčil o večírku v léinže spolku, jak v Brné niéli ho 
rádi. Vědomé neublížil nikdy nikomu. 

Z Hrna na Mlal^ovu však Harloše vedla touha, by v klidu 
mohl (híkoncili díla svá životni. Bfth ho odměnil a dopřál nin 
síly, až (lokíHial vse. Tam dokonal veliké sbírky písni, jež vydala 
akadenne, lam dokonal roz|>ravy lidopisné a tam dožil se ješlě 
vytištění slovnika. Když v záři \*M)3 s p. proí. J. Hartocho!! na 
Mlalcově, louéíee se s Bartošem, přáli jsme mu pevného zdraví 
na mnoho let, odvětil: „Děti, kdyby mne tak Pán Bůh nechal 
pracovat ještě aspoň 5 let, až byeli ten slovník dodělal.' Tolik 
už nežil, ale dokonal slovník. Že dokonal všeehny práce, bylo 
mu nejlepší odměnou od Boha. Bartoš byl odměněn laké 
lidmi. Sám píál si jen jednoho, by národ náš sám sobě se neod- 
cizil a nez íhynul. To se nestane, zachováme-li si aspoň část 
nadšeni Bartošova a budeme-11 pracovati dle zářícího přikladu 
Jeho. Dui;hu velikV a jasný, přimlouvej se za nás, abychom to 

dovedli ! Ur, Fr. SH^an. 



Zvláštní druh vlnovitých ryh (ripplemarks). 

(S 1 Ubulkou) 
Podává Jaroslav J. Jahn. 

Ve svém článku ,0 některých zjevech dynamické geologiemi 
uveřejněném v roč, IV., v č. 2. tohoto časopisu, pravil jsem, že velmi 
hezké a zřetelné vlnovité rýhy vyskytigí se v množství velikém 
na vrstevných plochách červených břidlic a pískovců permských 
a Zbejšova« 

V řečeném článku svém poukázal jsem i na důležitost 
léchto vlnovitých ryh při posuzování původu usazeniny, v níž 
se rýhy tyto vyskytují. 

Loňského roku nasbíral pan A. Stehlík, odborný učitel 
méštanské školy v Rosicích, z návodu mého veliké množství tako- 
výchto vlnovitých ryh v perraských břidlicích a pískovcích v okolí 
Rosic a Zbejšova do sbírek české techniky a zemského musea 
Františkova v Brně, 

Mezi vlnovitými rýhami, sebranými panem učitelem Stehlí- 
kem, jsou zvláště skvostné exempláře z hlubokého údolí 
.Kopaniny" u Zbejšova. A z těchto zvláště zajímavé jsou 
kusy, jejichž vyobrazení tuto podávám. 

Na první pohled upomínají originály obr. 1. a 2. na otisky 
lepidodendra, zvláště jsou-li osvětleny tak, že dlouhé pásy, na 
vlnovité rýhy přímo upomínající, mizí, a celá plocha vrstevná 
jeví se pokrytou čtvercovými hrboly. 

Jeden z kusů takových zaslán byl vynikajícímu professorovi 
geologie na jedné z rakouských vysokých škol, jenž v odpovědi 
své jej také opravdu prohlásil za ,lepidodendron, blíže ne- 
určitelný, poněvadž špatně zachovalý. Jelikož lepidodendron 
v permu jest vzácností, zasluhuje nález tento, byt i špatně za- 
chovalý, přece povšimnutí* (uvádím doslovné z dopisu onoho 
professora ze dne 6. listopadu 1905; dopis onen byl mi zasí- 
latelem řečeného kusu dán na volné použití). 

Povšimneme-li si však jen poněkud blíže oněch kusů, shle- 
dáme, že nejsou původu rostlinného, nýbrž mechanického, totiž 
že představují dvě křižující se soustavy vlnovitých ryh. 

15 



— 216 - 

V řečeném článku svém vysvětlil jsem původ ripplemarW 
takto: Rýhy tyto vznikají na plochých pobřežích mořských i je- 
zerních pohybem vln vodních na jemně písčitém nebo bahnitém 
dně jezerním nebo mořském, pohání-li vítr vlnky vodní směrem 
ke břehu. 

V našem případě vznikly takovýmto způsobem nejprve 
obyčejné vlno vité rýhy, řekněme prvotné, jež na všech třech 
vyobrazem'ch našich jsou zřetelně viditelný (ony výše zmíněné 
dlouhé pásy). Po té změnil se směr větru kolmo na směr 
dosavadní, a následek toho byl, že na přič přes hotové již, dosud 
však neztuhlé rýhy prvotné počaly se tvořiti rýhy druhotné, 
s prvotnými se tudíž křižující. Přirozeno jest, že hlavní, dříve 
vjrtvořené rýhy prvotné vynikají v reliéfu vrstevné plochy zcela 
zřetelné v celé své délce, kdežto rýhy druhotné jsou pouze na- 
značeny. U ryh prvotných pozorujeme zřetelné u ripplemarků 
zhusta se vyskytující vidlicovité rozvětvování, u ryh druhotných 
jest toto rozvětvování naznačeno jen místy, a to nezřetelné. 

Velmi poučný jest obr. 3. Kus tuto vyobrazený naznačuje 
nám zřetelně počátek druhotné soustavy ryh. Rýhy prvotné 
vynikají tu velice ostře, rýhy druhotné jsou pouze naznačeny 
slabě vynikajícími příčnými žebry. 

Jako při jiných ripplemarkách i tu představují prohloubené 
rýhy vlastní výtvor vlnobití na hořejší vrstevné ploše vrstvy 
dolejší, kdežto vypuklé rýhy jsou otiskem vlastních ripplemarků, 
t j. otiskem na dolejší ploše vrstevné vrstvy patrové (hořejší). 

Upozorňuji však na zajímavý optický klam: otočime-li 
naše vyobrazem' o 180^ zdají se prohloubené rýhy vypuklými a 
vypuklé prohloubenými. 

Není mi známo, že by tento druh křižujících se dvou sou- 
stav vlnovitých ryh byl již někde popsán. Tuším, že nález tento 
i hořejší můj výklad jeho jsou úplně nové. 

Veškery tři originály tuto vyobrazené pocházejí z červených 
břidlic permských z údolí „Kopaniny" u Zbejšova a jsou ve 
sbírkách zemského musea Františkova v Brně. 

Vyobrazení udělána byla v atelieru Pietznerově v Bmé, 
a vzdávám kustodovi zemského musea Františkova, panu E. P a 1- 
1 i a r d i m u, srdečný dík za laskavost, s níž mi umožnil toto fo- 
tografování. 



Obr. 1. 



Obr. 2 




lOT. ^- í'"* '^MJi V IlKM- 



'«^ 



JAHN: ZVLÁŠTNÍ DRUH VLNOVITÝCH RYH. 



Obr. 3. 




PERm. „KOPnHlHV U ZBElšOUn. 

Obr. I. Dvó křižující se soustavy vlnovltých ryh (ripplc marks). 
Originál jest 39 cm. dlouhý, 26 cm. Široký. 

Obr. 2. Otisk dvou křižujících se soustav vlnovltých ryh. 

Originál jest 35 cm. dlouhý, 25 cm Široký. 

Obr. 3.. Vlnovitó rýhy s příčnými žebry, naznačujícími rýhy 
druhotné. 

Originál jest 18 cm. dlouhý, 13 cm. široký. 



SVKlI.OnSK 'IMK« v 1'KAZi:. 



Příspěvek k seznání vzniku nesouvislých 
vyvrženin sopečných. 

Podává Jaroslav J. Jahn. 
(Se S tabulkami a 6 obrazci v textu.) 

Kulmské pásmo sudetské proraženo jest na několika místech 
vyvřelinami čedičovými. Po stránce geologické jsou nejzajíma- 
vější z nich čtyři vyhaslé sopky v okolí Bruntála: sopka Dhliřská, 
Venušina a oba Roudné. 

Sopky tyto leží na zlomné čáře, 11 km. dlouhé (Malý 
Roudný poněkud stranou na jz. od ní). Kdežto tento kaenozoický 
zlom směřuje od JV. k SZ., probíhají zlomy palaeozóické, dle 
nichž vy vřely všecky tamější diabasy, od JZ. k SV. 

O řečených sopkách vyhaslých jest obsáhlá literatura. 
Nejnověji pojednal o nich ředitel říšského geologického ústavu, 
dvorní rada Dr. E. T i e t z e, jenž vydal tiskem geologickou mapu listu 
Bruntál (pásmo 6., sloupec XVII.) s vysvětlivkami, v nichž uvádí 
také literaturu o našich čtyřech sopkách. Tietze opravil ve 
vysvětlivkách těchto mnoho nesprávných sdělení dřívější práce A, 
Makowského ,Die erloschenen Vulkáne Nord-Máhrens und 
oesterr. Schlesiens".^) 

Letos o prázdninách navštívil jsem spolu s kustodem zem- 
ského musea Františkova, panem E. Palliardim, a sluhou svým 
tyto vyhaslé sopky za účelem sbírání materiálu do petrografické 
a dynamické sbírky zemského musea Františkova. 

15. srpna dopol. navštívili jsme sopku Uhlířskou, odpol. 
sopku Venušinu; 16. srpna dop. t. zv. tuty u Karlovce a Rázové, 
odpol. Velký Roudný. 

Ačkoli ve dvou pouze dnech nemohl jsem se pouštěti do 
podrobných studií, přec i za kratičkou dobu tuto učinil jsem na 
jmenovaných sopkách několik zajímavých a důležitých objevů, 
jež sděluji v přítonmých řádcích. 



O Verhandl. d. natorforsch. Vereines in Brttnn. 1883., 21. svazek, str. 
W-97. 

15* 



- 218 — 

Panu kustodovi E. Palliardimu vyslovuji srdečný dik za 
ochotu, s níž mi umožnil fotografování pum, v práci mé vy- 
obrazených, v atelieru Pietznerově. 

Sopka Uhlířská (Kóhlerberg) s nadmořskou výškou 
674 m., vyzdvihuje se přibližné 140 m. nad údolím bruntálským. 
Jest již na území slezském, avšak téméř na hranici moravsko- 
slezské.^) Na jižním zalesněném svahu jejím otevřeny jsou ve 
dvou velikých, přes 10 m hlubokých jamách mohutné nakupe- 
niny lapillův a pum. Hořejší jáma jest poblíž vrcholu hory, 
pod poutnickým kostelem sv. Anny, daleko široko viditebiým ; do- 
lejší jáma jest skoro na úpatí hory. V jámé hořejší jsou lapilly 
i pumy hnédě až cihlové, v dolejší tmavohnědé až černě zbar- 
veny. Sopka tato vysílá mohutný, asi V/^ km dlouhý proud 
čedičový na V. až k železniční trati, v jejímž zářezu jest otevřen. 
Obě svrchu uvedené jámy i řečený proud čedičový byly známy 
již starším badatelům, ovšem i Makowskému. — Podobu 
sopky Uhlířské vystihuje celkem správně výkres v Kořistkové 
známém díle „Die Markgrafschaft Máhren und das Herzogtura 
Schlesien*' na straně 183. 

Sopka Venušina (Messendorfer Berg) s nadmořskou 
výškou 656 m, vyzdvihuje se nad vesnicí Mezinou, rovnéž 
již ve Slezsku, avšak též na hranici Moravy a Slezska. Sopka 
tato poskytla nejhojnější kořist naší dynamické sbírce. Na 
plochém, holém vrcholu jejím otevřeny jsou ve dvou velikých 
jamách a jedné menší (t. zv. „Venuslócher") mohutné nákupe- 
niny lapillův a pum. Makowsky uvádí pouze jednu z těchto jam, 
již považoval za zbytek jícnu(!) této sopky (1. c. p. 85). Tato 
jáma známa byla ostatně již i Schmidtovi (viz níže). I sopka 
Venušina vysílá proud čedičový na V. Čedič tento jest otevřen 
ve velikých lomech při silnici, vedoucí z Bruntála ku Karlo vci. 
Čedič jeví tu krásné sloupovité odlučování, štíhlé sloupy seřazeny 
jsou pérovitě, podobně jako v údolí Běly v Českém Středohoři.*) 
Čedič drtí se tu strojem z části na silniční štěrk, z části roze- 
mílá se na moučku, jíž se užívá na výrobu cementu. Tento 
výskyt sloupovitého čediče sopky Venušiny rovněž nebyl dosud 



^) Schmidt nesprávné dí, že hora Uhlířská jižnim svahem leží na 
území moravském, (Jahrb. d. k. k. geolog. R. A. 1858., p. 10.). 

^ Eckertovy ,Landschaftsbilder aus BOhmen*, Praha 1894, obrazá 
čís. 130. 



— 219 — 

y literatuře uveden^), ač Makowsky zmiňuje se o miste onom, 
pravě, že tu u silnice jest otevřen , celistvý čedič* (I. c. p. 85). 

Velký a Malý Roudný*), ležící na území moravském, 
pokláddl Makowsky za zbytky okraje bývalého jediného 
obrovského jícnu sopečného. Camerlander a Tietze do- 
kázali však, že mezi oběma Roudnými probíhá pásmo kulmské 
droby ; představují tudíž tyto dvě hory dvě samostatné 
sopky. 

Velký Roudný jest vysoký 780 m, Malý 775 m. Oba vy- 
značují se kuželovitým tvarem, který u předešlých dvou sopek 
(Uhlířské a Venušiny) není dokonale vyvinut (či lépe neza- 
choval se). 

Na návštěvu Malého Roudného nezbylo mi času. Na Velkém 
Roudném objevil jsem rovněž mnohé nakupeniny lapillův a pum^ 
otevřené v jámě na jz. svahu hory. Připomínám, že tyto lapilly 
na všech třech sopkách prosévají sýty, jemnějších používá se místo 
pisku na děláni výborné malty, většími se štěrkují cesty (na 
př. v Bruntále). 

Podle těchto nových pozorování mých víme tedy dnes, 
že všecky čtyři vyhaslé sopky na hranicích moravsko-slez- 
ských vysílají čedičové proudy,*) a to Uhlířská, Venušina a 



1) Makowsky uvádi sloupovitý čedič pouze z Chfipského lesa (Kreibisch- 
wald) a Bilčic (Heidenpiltsch) (p. 76, 80) a ze zářezu dráhy u Bruntála 
(p. 89J. 

^ Néipecky nazývají se tyto sopky Grosser a Kleiner Raudenberg neb 
Raatenberg. Poslední název je rozhodně nesprávný, a jak již Makowsky 
pravi, nelze jej nijak vysvětliti. Název Raudenberg odvozuje Makowsky od 
^ausroden des Waldes* (L c. p. 78), což ovdem je poněkud podivný výklad. 
Raudenberg je dojista znetvofeninou původního českého názvu Roudný 
(srovnej jména četných osad v Cechách, na Moravě, ve Slezsku, ano 
i v Sedmihradsku a v Prusku s týmž kořenem: Ruda, Rudka, Rudkov, Rudná, 
Rudné, Rudník, Rudov, Rudice, RudohoH a podobně Roudno, Roudná 
Roudné, Roudný, Roudka, Roudníky, Roudnice, Roudníček, Roudnická). Při- 
pomínám jedtě, že Klvaňa Velký Roudný jmenuje „Rudin** neb „Roudno* 
(Geologie Moravy* p. 104) neb hora Roudenská, hora Roudno — větáí Roudno 
t menáí Roudno (První zpráva česk. nižS. gymn. v Uh. Hradišti, 1885, str. 
8., 10., 11. atd.)a Woldřich ^Roudovská* sopka (.Všeobecná Geologie", II. 
dli. p. 128), jinde „Roudno (Rudín)" (lU. díl, p. 495). 

') Tietze pravi: „Proudy lávové vycházely jen z obou Roudných a 
2 bory Uhlířské* (1. c. p. 81). 



— 220 — 

Velký Roudný (Ghřipský les) na V., Velký a Malý Roudný mimo 
to i na J. (Schwarzwald a Ktesfanoviee) a Malý Roudný i na S. 
(Volárna); 2, že lapilly a pumy v mohutných nakupeni- 
nách otevřené jsou nejen na sopce Uhlířské, odkud dosud 
jediné byly známy ve větším množství^), ale i na sopce Venu- 
šiné i na Velkém Roudném ; 3. že čedič sloupovitý, dosud známý 
jen z Chřipského lesa a ze zářezu železnice u Bruntálu, vysky- 
tuje se i v proudu, jejž vysilá na V. sopka Venušina. 

Nejdůležitější nový objev můj na řečených třech vyhaslých 
sopkách týká se však lávových vyvrženin jejich. 

Ve svých přednáškách o geologii rozděluji sopečné vyvr- 
ženiny na tyto skupiny : 

I. Souvislé proudy lávové. 

II. Nesouvislé vyvrženiny sopečné: 

A. Cizorodé (vmetky) — větší (nazývají se též balvany) 
a menší (nazývají se nesprávně též pumy) úlomky hornin, jež 
magma sopečné, derouc se z nitra zemského na povrch, cestou 
urvalo z vrstev pevné kůry zemské, někdy úlomky tyto spálilo 
(kontaktní metamorfosa), někdy omlelo (zaoblilo), a pak vyvrhuje 
je sopka z jícnu bud přímo neb uzavřené v lávě. Takové úlomky, 
na př. prahomích hornin, vyvrhovaných sopkou, známy jsou ze 
všech obvodů sopečných. 

B. Lávové: 1. větší a) souměrné — pumy (dle tvaru 

slzy Vesuvu, koule atd.); 
b)nesouměrné až nepravi- 
delné (dle tvaru koláče, pecny, 
strusky atd.); 
2. menší — lapilly či v jižní Itálii zvané 
rapilly (= kaménky). 
Tyto lávové vyvrženiny sestávají vesměs z téže horniny, 
již provázejí (u čedičových sopek čedičové pumy, koláče, strusky, 
lapilly atd.), vyznačují se uvnitř slohem vždy pemzovité poro- 



<) Tietze praví: , Skutečné zřetelně a při tom ye vétdieh nakapeninách 
jsou lapiUy zastoupeny vlastné jen na hoře Uhlířské* (L c. p. 83). 
Makowsky zmiňuje se sice o lapillách i na Velkém Roudném (p. 79) a na 
Venudině sopce (p. 85), nepraví váak, že by na téchto dvou sopkách byly 
lapilly nahromaděny ve větdím množství. Schmidt již před Makow- 
sky m uvádí nakupeniny lapillů ze sopek Uhlífské a VenuSiny, nepraví vdak, 
jak mocny tu jsou. 



- 221 — 

rítým, struskovitým až bublinat^, zhusta tluidálnim a sklovitou 
hmotou základní (následek rychlejšího ochlazení při letu vzduchem). 

C. Krystallové — písek a popel (prach) sopečný. Jsou 
to jemné, sypké tvary sopečného magmatu, obyčejné úplné vy- 
vinuté krystally neb úlomky krystallů téchže nerostů, jež sklá- 
dají horninu, kterou popel a písek doprovázejí, neb ostrohranné 
úlomky skla, útržky pemzy neb strusky. Písek sopečný rozeznává 
se od prachu sopečného pouze vetší velikostí zrna. 

Nejblíže místa výbuchu spadnou k zemi balvany a pumy, 
dále lapilly (do nichž sem tam zalétnou i větší pumy) a nejdále 
písek a popel sopečný. Čím dále od místa výbuchu tím více roz- 
lišeny jsou vetší a těžší vyvrženiny od menších a lehčích (kry- 
stally od skel). 

Usazují-li se tjrto nesouvislé vyvrženiny sopečné pod vodou, 
smísí se s usazeninami vody v t. zv. tu fy, jež proto nezřídka 
obsahují i otisky rostlin i živočichův. Tyto tufy rozeznáváme: 
1. agglomeratické (slepence s okulacenými a brekcie 
s hranatými úlomky), sestávající z větších lávových neb i ci- 
zorodých vyvrženin sopečných ; 2. k r y s t a 1 1 o v é, utvořené z písku 
sopečného a 3. popelové (cinérites), složené z popele a 
prachu sopečného. 

Předeslav toto všeobecné rozvržení vyvrženin sopečných, 
pojednám nyní postupně dle rozdělení tohoto o vyvrženinách 
vyhaslých sopek moravsko-slezských. 

I. Proudy lávové. 

Uvedl jsem již výše, že veškery čtyři moravsko-slezské 
vyhaslé sopky vysílaly proudy lávové, i odkazuji čtenáře na ře- 
čenou práci Tietzovu i na uvedený spis Makowského, kde 
o téchto proudech čedičových podrobně bylo pojednáno. 

II. Nesouvislé vyvrženiny. 

A. Cizorodé. 
Již Makowsky zniiřiuje se v uvedené práci své o uza- 
vřených úlomcích jakéhosi »jílu" v lávách na sev. svahu sopky 
Uhlířské a v zahradních zdech již. předměstí Bruntálu (1. c. p. 
78, 89). Úlomky tyto J5ou dle autora do červena vypáleny a 
z části v porcellanit přeměněny. 



Makowsky praví, že tyto uzavřeniny ,jílu" pocházejí 
z ložiska plastického jílu na vých. svahu hory Uhlířské. Ložisko 
toto bylo v době, kdy Makowsky tu dlel, z nejvétší části již 
vybráno a přikryto spraší (lóssem). 

Tento názor o původě oněch uzavřenin je však naprosto 
nesprávný. Není přec možno, aby kusy horniny, jež za naší 
doby leží na vnějším svahu sopky, dostaly se do pum, 
jež vyvrho^ány byly za doby dávno minulé (oligocenní) z nitra 
sopky. 

Tietze soudí naopak zajisté správně, že tyto ,jíly* 
nejsou nic jiného než výsledek rozkladu čediče (l.c. 
p. 84). 

Připomínám, že jsem popsal zcela podobné jíiovité pro- 
dukty rozkladu čedičového tufu od Semtína ve vých. Čechách. 
V práci své^) pravím, že se čedičový tuf semtínský rozkládá bud 
na špinavě šedý, plastický jíl (tegel), anebo na bílou, jíiovité vá- 
penitou zeminu, již popisuji blíže. Ostatně pozoroval jsem zcela 
podobný jílovitý výsledek rozkladu nefelinického tefritu i na 
Kunětické Hoře u Pardubic. 

Schmidt, jenž již r. 1858 zabýval se studiemi našich vy- 
haslých sopek, uvádí i z pum sopky Venušiny uzavřeniny podobné: 
^Kleine und bis zollgrosse Wackenstůcke von gelbrótlicher Farbe 
und mit sehr feinen Poren".*) 

Pozoroval jsem v pumách lávových všech tří mnou na- 
vštívených vyhaslých sopek ostrohranné uzavřeniny jakési hlinité 
(recte jíiovité) horniny, do žlutá až do červena vypálené. Na 
sopce Uhlířské jsou tyto uzavřeniny téměř ve všech pumách 
na jižním svahu sopky; některé pumy tamější jsou jich 
plny (i úlomků 1 — 3 mm. v průměru). Na povrchu některých 
našich pum právě nad místem, kde uvnitř pumy jest takovýto 
úlomek, lze pozorovati vypukl i ny. 

Proti Makowskému, jenž tyto uzavřeniny pokládal za 
vypálený j í 1, pravím, že jsou to úlomky kontaktně přeměněných 
hornin kulmských. 

Prof. Ing. A. Rosiwal, jemuž jsem zaslal výbrusy těchto 
uzavřenin ze sopky Uhlířské a ze sopky Venušiny na dobrozdání, 
sděluje mi o nich toto: 



») Verhandl d. k. k. geolog R. A., 1896, p. 445. 
2) Jahrb. d. k. k. geolog. R A., 1858, p. 13— U. 



— 223 — 

„Úlomky tyto jsou do červena vypálená břidlice. Pod 
lupou ukazují velmi jemnozmný až celistvý sloh, místy jsou po- 
rovité až jemně struskovité. Břidličnatost jejich jest ponejvíce 
ještě zřetelně pozorovatelna. Na výbrusu lze rozeznati ve slídna- 
tém aggregatu četné malé úlomky křemene a i živce, četné, hli- 
nitým břidlicím význačné jehličky rutilu a mikrolity kyzové*'. Hor- 
nina takto vypálená jest dle úsudku Rosiwalova téměř ce- 
listvá břidlice drobová, jaká se, jak jsem se přesvědčil, 
hojně vyskytuje v tamějším kulmu. 

I jest přirozeno, že eruptivní magma, derouc se na povrch 
země, urvalo v hlubinách úlomky těchto kulmských hornin, 
uzavřelo je v sebe, a naše sopky je pak vyvrhly ve tvaru oněch 
uzavřevnin v lávových pimiách na povrch zemský. 

O t zv. tufech u Karlovce a Rázové a o cizorodých vyvr- 
ženinách, v nich se vyskytujících, pojednám později. 

B. Lávové vyvrženiny. 

1. Větší souměrné vyvrženiny či pumy. 

Ve všech vulkanických okrscích naší země vyskytuje se 
týž základní tvar lávových pum. Patrno, že se tudíž tyto pumy 
tvořily všude za těchže okolností. 

O původě a tvoření lávových pum vydal zajímavé a dů- 
ležité pojednání před 11 lety prof. Dr. F. Berwerthi) podle 
bohatého materiálu, jejž nasbíral na Kanárských ostrovech prof. 
Dr. O. Simony. 

V následujícím přidržím se (ovšem jen z části) vývodů B e r- 
werthových, jež doplním a doložím přikady z moravsko-slez- 
ských sopek. 

Berwerth především připomíná s důrazem, že lávové 
pumyjsou vzácností mezi vyvrženinami sopeč- 
nými a že pravé lávové pumy jsou podnes ve 
sbírkách jen velmi skromně zas tou p eny. Dvorní 
museum vídeňské chovalo ve sbírkách svých, než se mu dostalo 
materiálu Simonyho, pouze čtyři kusy pum*), a to 



O Cber vulcanische Bomben von den Cauaríschen InselD nebst Be- 
tracbtangen Ober deren Entstebung. Annalen d. k. k. naturbistor. Hofmus. 
m IX., sedit 3.-4., Videu 1894. 

*) V novéjdi dobé dodává závod Krantzův v Bonne skvostné pumy 
Iá\ové z Anvergne i z Ládskébo jezera ve velikém množství. 



— á24 — 

po jedné z Vesuvu, z Etny, z Kapverdských ostrovův a z Au- 
vergne — tedy z nejbližších sopek moravsko-slezských ani 
jediný kus. 

Tím většim údivem jsem byl naplněn, naleznuv na sopkách 
Uhlířské, Venušině i na Velkém Roudnéra veliké množství 
pravých lávových pum, jež dosavadními navStěvovateli těchto 
sopek zůstaly téměř nepovšimnuty. 





Obr. l. 
Čtvrtina struskové placky; v hořejdl 
části je struskový cár přehozen (pře- 
klopen) přes ostatní hmotu strusky. 
Velký Roudný. 



Obr. 2. 
Lávový cár, povrch dupinovitý; pro- 
střední vejčitý kus dopadl pozdéji na 
onen cár a připekl se naň (anetK> cár 
poloztuhlý dopadl na onen vejčitý 
kus, utuhlý již na zemi letícO. 
Venudina sopka. 



(Orig. v zem. museu Františkové v Brné.) (Orig. v zem. museu Frantidkové v Brně.) 
{Orig. je 20-5 cm vys. a 11 cm flir.) (Orig. je 19*5 cm vys. a 18 cm Sir.) 

Podmínkami tvoření lávových pum jsou: 1. explosivní 
výbuchy par a plynů ^); výbuchy tyto srovnává správně Penck*) 
s klokotáním vařící se tekutiny; 2. na eruptivním magmatu 
v jícnu sopky musí plovati poloztuhlý škraloup lávový. 



M Rosenbusch praví, že takovéto prudké vyvíjení par a plynů v mag- 
matech nastává, když magma náhle jest zbaveno tlaku, na ně působivSího. 
To se stává při náhlém otevření výbudného kanálu sopky, při čemž magma 
vystoupí až na den („Elemente der Gesteinslehre*, p. 46.). 

•O „Studien Uber lockere vulkanische Ausvvttrflinge".* Otisk z Zeitschr. 
d. deutsch geol. Ges , ročník 1878., p. 31. 



— 225 — 

Veliké bubliny plynů (hlavně vodních par), deroucí se 
v přestávkách stále z kanálu (sopouchu) sopečného na den, pro- 
trhují čas od času těstovitou kůru lávovou. Při unikání do 
vzduchu urvou s sebou do výše kus lávy, jenž je obaloval. Za 
letu vzduchem takový cár lávový, je-li ješté plastickým, buď se 
zbali ve známý tvar souměrné pumy, anebo, je-li ješté málo 
nebo již příliš ztuhlý, nezbalí se, nýbrž utvoří se shluky často 
obrovské, někdy různé zprohýbané, jež dopadše k zemi, 
zhusta se sploští. Dle různého tvaru nazývají se pak tyto ne- 
souměraé až nepravidelné vyvrženiny lávové balvany, lávové 
koláče či placky (Lavakucben), chleby či pecny (Lavabrot), stru- 
sky, sploštélé zovou se struskové placky (Schlackenfladen), hadry 
či cáry (Flatschen), nebo kotouče a chumáče (Flocken). Těchto 
oesouměrných a nepravidelných vyvrženin lávových pozoroval 
jsem na všech jmenovaných třech vyhaslých sopkách moravsko- 
slezských veliké množství (viz obr. 1. a 2. v textu). Mnohé ve- 
liké kusy jsou lanovité zkrouceny, protaženy, uvnitř slohu fluidal- 
nílio, upominajíce na t. z v. „okružovitou" lávu Vesuvu. 

Naopak není-li na lávě takovéto poloztuhlé kůry, rychle 
po sobě následující, prudké výbuchy plynův a par rozpráší 
žhavě tekutou lávu do vzduchu v obrovských spoustách jemného 
materiálu sopečného, jenž ve vzduchu za letu rychle ztuhne na 
struskovité neb skelnaté lapilly*), po případě i jen na vyvrženiny 
krystallové (písek a popel sopečný), jež úplně utuhlé na zemi 
dopadnou. 

Je-li magma hustší a vyvíjí-li se plyny a páry méně prudce, 
klidněji, přetéká vroucí a klokotající magma (podobně jako při 
vroucí tekutině v nádobě) přes okraje jícnu ve tvaru struskových 
proudů lávových, jež stékají po svazích sopky. 

Nestačí-li přestávka mezi dvěma po sobě následujícími vý- 
buchy par a plynů k tomu, aby se taková souvislá, poloztuhlá 
kůra na lávě vytvořila, vyvrhuje sopka jen lapilly a vyvrženiny 



1) Lapilly vedle toho vznikají také roztrieníni vétdích pum výbuchem 
uzavřených v nich par a plynův. — Mimo to Penck praví, že se lapilly, písek 
a popel sopedný tvoří, je-li magma tuhé, anebo vyvinování plynA méné prudké, 
klidQéjdi,a to ve vysokých sopkách; tu pak že se rozprádí magma podobné, 
jako když rourou foukáme roztok mýdla. Proto prý vyhazování lapillů, písku a 
popela i nedostatek proudů lávových zdají se býti omezeny na nejvyáSí sopky 
za normálního stayu (1. c. p. 31). 



— 226 — 

krystallové. Utvoří-li se však v těchto přestávkách na žhavé tekutém 
magmatu jen ojedinělé škraloupy ztuhlejší hmoty, vy- 
vrhuje sopka současně s lapilly, piskem a popelem čas od času 
i nějakou pumu. Tím vysvětlíme si, že na moravsko-slezských 
vyhaslých sopkách pumy uloženy jsou v mohutných spoustách 
lapillův a vyvrženin krystallových. 

Tvoření souměrných pum. 

Při letu do výše zahnou se kraje útržku lávového dolů; 
častěji však teprve při padání útržku zpět na zemi, tedy při 
letu dolů zahnou se kraje útržku nahoru. Prohnutí a dále zavi- 
nutí útržku děje se dle některé úhlopříčny jeho. neb při zcela 
nepravidelných cárech dle nejdelšího průměru* 

Nastane-li při letu úplné zabalení či zavinuti útržku (a tu 
je lhostejno, stane-li se to při letu nahoru neb dolů, vždy je 
výsledkem týž tvar pumy), až se oba kraje zahnuté dotknou, utvoří 
se na čáře dotyku podélná ^rýha*^ (tab. II., obr. 7.), někdy s na- 
duřelými okraji (tab. L, obr. 7. a obr. 8. ; obr. 3. v textu), byla-li 
láva již značněji ztuhlá. Byla-li však láva méně ztuhlá, sliji 
s e dotčené kraje, tak že zbude jen vráska, někdy sotva znatelná 
(tab. I., obr. 3.; tab. IL, obr. 1.). Někdy se stává, že se kraje 
útržku lávového při zavinuti úplně nedotknou, takovéto pumy na- 
zýváme neúplně uzavřené neb nedodělané (viz tab. L, 
obr. 1. a obr. 8.). 

U většiny pum mimo tuto rýhu (Berwerth ji jmenuje 
,Randnaht") možno pozorovati na protější straně pumy v téže 
rovině ještě „šev* (dle Berwertha ,Knicknaht*), jenž vytvořil 
se na čáře, dle níž se útržek lávový prohnul (viz tab. I., obr. 6.; 
tab. IL, obr. 8.). ftíkáme tudíž, že puma sestává ze dvou laloků, 
obyčejně úplně stejně velkých. Kde se vytvořil šev, bylo značné 
napětí při sbalování útržku lávového, až se někdy útržek ten na 
onom místě přetrhl (viz tab. I., obr. 2., obr. 4.). Rýha a šev 
spojují se na obou pólech pumy v jedinou t. zv. aequatori- 
ální rýhu, probíhající tudíž kolkolem pumy. 

Základní typ souměrné pumy lávové záleží tudíž: 
1. v „slzovitém" tvaru jejim^); 2. v aequatoriální rýze a 3. ve dvou 
lalocích jejích. 



i> Dle různých variaci se vyskytujících nazývá se tvar pum kyjovitým, 
vřelenovitým, tlusté neb ploše mandlovitým, hruškovitým, kokosovitým, rohli- 
kovitým atd. 



— 227 — 

Ovšem přirozeno, že při nezcela ztuhlém stavu za letu 
vzduchem (padáni) tento základní tvar dozná různých defor- 
mací, při čemž však základní tvar pumy zůstává týž. 

Tak na př.: 

1. Často při letu prohne se puma srp ovité (obr. 4. v textu). 

2. Narazí-lí puma při letu na jinou vyvrženinu, neb zmém'-Ii 
se za letu těžiště její, nastane rychlé otáčeni pumy kolem po- 
délné osy, při čemž se puma šroubovitě zkroutí — t. zv. rotační 





Obr. 4. 

Srpovitáy z části ároubovité stočená 

Obr. 3. puma, povrchu struskovitého, pokrytá 

,Slzovitá puma", táž, jež jest vyobra- připečenými lapilly; okrajnl rýha (na 

zena i na tab. L, obr. 7. v převrácené obraze v právo) a protéjSl flev (v levo) 

poloze. sotva znatelný. 

SopkaVenuSina. VýSka originálu 21-5 cm, fiířka 10 cm. 

(Ong.vzem.museuFranUflkověvBmě. Láflské jezero v Porýnsku. 

(Orig. je 21 cm vysoký a 9 cm Široký.) (Oríg.vzero. museu Frantidkové v Brně.) 

pumy (tab. I., obr. 3.). Rýha aequatoriáhií probíhána takovéto 
rotační pumě ve šroubovici, soudobně na povrchu pumy utvoří 
se rýhy a vrásky, rovnoběžné s aequatoriální rýhou (tab. I., obr. 1.). 
3. Jiná deformace pum jsou pumy okřídlené. Za letu 
následkem odstředivosti během zavinování útržku lávového na- 



— 228 — 

hromadí se vice polotekuté hmoty na krajích obou lalokův. Na- 
hromadilo-li se v jednom laloku více hmoty než ve druhém, 
udeří při zavinutí těžší lalok svým krajem do druhého, rozmáčkne 
(„rozplácne") jeho okraj, jenž se tudíž rozšíří v jakési křídlo (tah. 
L, obr. 7.; tab. II., obr. 3. a 4.). Při tom nékdy i na protějším 
švu ubytím hmoty počne se tvořiti druhé křídlo (tab. L, obr, 
5. a 6.; tab. II., obr. 6. až 8.). Křídla za letu se různě zprohybávají 
(tab. IL, obr. 3. a 4.); čím méně ztuhlá hmota pumy, tím .větší a 
tenčí křídlo se vytvoří, a u pum téměř ztuhlých, jak výše řečeno, 
vyskytují se jen naduřelé okraje lalokův. Při dopadu na zemi se 
často křídla pumy urazí (tab. I., obr. 6.). 

Některé pumy jeví na povrchu soustředně misko vité odlu- 
čování (viz tab. í., obr. 2.), u některých jest povrch hladký (tab. 
IL, obr. 1.), u jiných bublinatý (tab. I., obr. 7.) až struskovitý 
(tab. IL, obr. 2.). 

Mnohé pumy jsou duté.^) Dutina bývá buď axiální (tab. 
L, obr. 2.), nebo centrální (tab. IL, obr. 2.). Prvé dutiny 
vznikají při zbaleni již poněkud více ztuhlého útržku lávového. 
Taková axiální dutina jest jen zřídka na obou pólech pumy 
otevřena, obyčejně pozdějším propadnutím hmoty na pólech pumy 
se ústí axiální dutiny ucpou, buď úplně, neb zůstane bývalé ústi 
pouze naznačeno. Častěji vyskytuje se centrální dutina v pumách, 
které blíží se pak obyčejně tvaru kulovitému a mají nezřídka 
i bublinovité vypukliny na povrchu, které někdy i prasknou. 
Tyto povrchové nádory dokazují, že ústřední dutiny vzniklí 
rozpětím plynů v pumě uzavřených (zvláště vodní páry, lávu 
nasycující), jež při chladnutí lávy snaží se dostati se ven, nadmou 
pumu (tab. L, obr. 1.), jejíž kůra je však ztuhlejší než vnitřek, 
pročež ku povrchu pumy ubývá bublinatosti lávy. Duté pumy 
poznají se obyčejně již dle poměrně skrovné váhy. 

Při dopadu na zemi, nebyla-li puma úplně ještě ztuhlá, 
spi ostí se kotoučovitě. 

Narazí-li již ztuhlá puma při dopadu na hranu skály, utvoří 
se na povrchu jejím nálevko vitá jizva, od níž vycházejí radi- 
ální trhliny (viz tab. L, obr. 6.; tab. IL, obr. 2.). 

U našich sopek dopadly pumy vesměs na sypké, kypré 
nakupeniny lapillů, pročež nepozoroval jsem u nich kotoučovitého 

*) Viz práci Makowského, p. 77. 



- 229 - 

splošténi a pouze na jediné z nich uzřel jsem otvor a trhliny 
nárazem na skálu vzniklé. Mnohé pumy naše jsou obaleny lapilly, 
jež jsou na povrchu jejich jakoby pHpečeny^) ; na povrchu některých 
pum našich lze dokonce pozorovati i vtisky těchto lapillů — důkaz, 
že takové pumy dopadly na, zem ještě nezcela utuhlé (viz i Ma- 
kowsky 1. c. p. 77, 87). Tytéž zjevy pozoroval jsem i na pumách 
z Lášského jezera a z Puy de Gravenoire v Auvergne (viz naše 
tabulky). 

Ochlazovala-li se a tuhla-li puma rychle, vytvoří se na 
povrchu jejím síf trhlin; je-li současné povrch pumy hladký a 
trhliny se různě křižují, vzniká t. zv. sloh chlebové kůry 
(bread crust structure) (tab. I., obr. 2.). 

Laskavosti přítele Berwertha bylo mi popřáno prohlednouti 
bohatý materiál lávových pum z ostrovů Kanárských ve dvorním 
museu vídeňském. Přesvědčil jsem se, že pumy lávové sopek 
moravsko-slezských souhlasí nejen tvarem, deformací atd., ale 
i vnějším vzhledem úplně s pumami z ostrovů Kanárských. 
Kdyby se pomíchaly pumy moravsko-slezské s pumami z ostrovů 
Kanárských, sotva by kdo rozeznal různou tuto provenienci jejich. 
Než i lávové pumy eifelské a z části i auvergneské, jež mi 
dodal závod Krantzův v Bonne, úplně souhlasí tvarem i ha- 
bitem s pumami moravsko-slezskými. 

Pouze v dolejší jámě na Uhlířské sopce vyskytují se lávové 
pumy (i lapilly) černě zbarvené. 2) Jinak téměř veškery nesčetné pumy 
lávové (i lapilly) jak na této sopce, tak i na Venušině i na Velkém 
Roudném jsou hnědě až cihlově zbarveny, kterážto červená barva 
ovšem pochází od okysličeného hojného Feg O4. Vlivem tohoto 
okysličení jest i půda polí na našich čtyřech sopkách červeně 
hnědá. 

Schraidt, svrchu již vzpomenutý,*) znal z Roudného pouze 
hnědé a červenavé, bublinaté strusky a lávové balvany (1. c. p. 
11, 13). Ze sopky Uhlířské uvádí z již. svahu , lávové strusky a 



») Klvaúa praví ve své práci ,0 třelihorních horninách na Moravě 
a ve Slezsku vůbec a Bánovsko-Bojkovických zvládté", že pumy lávové mívají 
povrch plný popela sopečného, kterýmž se při pádu obalily (p. 1 1). Pfipomínám, 
ie Klvaůa pídě .pískovité rapiUy čili t. zv. popel sopečný* (ib). 

*) Makowsky praví, že v této jámě vyskytují se sice větSí kusy lávy, 
avSak žádné pumy (p. 87). 

«) Jahrb. d. k. k. geolog. R. A. 1858. 



— 230 — 

hrubé lapilly hnědé barvy" (p. 14). Hořejší polovinu sopky Ve- 
nušiny označuje jako „úplnou struskovou horu" (vollkommener 
Sehlackenberg). Praví, že na vrcholu jejím viděl jániu, v níž po- 
zoroval živě červené (až červenohnédé) mnohotvárné balvany 
lávové, 3 — 5 stop dlouhé, buď volně nakupené, nebo vynikající 
z nahromaděnin rapillův a sopečného písku. Vedle toho uzřel tu 
zkřivené cáry lávové, veliké elliptické žlutošedé pumy, jež se 
prý snadno rozeznají od obyčejných lávových balvanů podobných 
tvarův. Jedna takováto puma, vězící v usazeninách rapillů, byla 
18 palcĎ dlouhá a 9 palců široká, tvarů tykvovitého ; tlustším koncem 
byla obrácena dolů, úzkým, stopkovitým koncem nahoru. Druhá 
Schmidtem tu nalezená puma byla prý méně pravidelná 
a menší; třetí největší, obrácená opět tlustším koncem dolů, jevila 
stopy hranolovitých ploch čiU rovnoploché splošténiny; uvnitř 
byly tyto pumy slohu soustředně miskovitého (1. c. p. 13 — 14). 

Pochybuji, že Schmidt viděl pravé, souměrné pumy 
lávové na sopce Venušině; nebof pum s hranolovitými 
plochami a pum s vnitřním slohem soustředně miskovitým 
neznám. Možno, že jedná se tu o soustředně miskovité odlučo- 
vání vHvem zvětrání, zjev vyskytující se často právě u čedičův. 

Makowsky v řečené práci své mluví o , kulovitých a elli- 
psoidických pumách, .často obrovských rozměrů*)** na sopce 
Uhlířské (p. 75, 77, 87), Venušině (p. 85: „miskovité složené** 
pumy — viz výše Schmidt) — o pumách na Velkém a Malém 
Roudném nepraví ničeho. Jak vidno, opakuje tu Makowsky 
jen starší zprávy, zvláště Schmidtovy, sám nepřičiňiye 
nových, vlastních popisův. Vlivem nedokonalosti a neúplnosti 
těchto starších zpráv o lávových pumách na sopkách moravsko- 
slezských praví T i e t z e, jenž později sopky naše mapoval : 
„musíme se vyvarovati, abychom každý struskovitý kus čediče, 
jejž na svahu takové hory (t. j. na našich sopkách) nalezneme, 
ihned považovali za pravou vyvrženinu" (p. 8á). 

Tietze 1. c. uvádí „malé balvany a pumy" z obou Roud- 
ných, ze sopky Venušiny i z Uhlířské, avšak nepodává bližšího 



») Patrně vzal Makowsky zprávu tuto z článku Jeittelesovt ve 
Verhand. d. k. k. geolog. R. A. 1858, p. 36, jenž uvádí z hory Uhlířské parny 
„velikosti pésti až hlavy a v průméru jednoho i více (!!!) sáhůvV Netřeba 
snad dokazovati, že pumy až jako hlava veliké a současné nékolik sáhů 
v průrnéru měřící jsou nesmyslem. 



— 231 - 

popisu jejich tvaru, výskytu atd., což ovšem pochopitelno při 
stručných vysvětlivkách mapy. 

Já jsem, jak řečeno, nalezl souměrné (pravé pumy) i ne- 
soumérné a nepravidelné vyvrženiny lávové na všech třech sopkách 
moravsko-slezských, jež jsem navštívil. 

Na sopce Uhlířské vyskytují se lávové pumy v obou 
uvedených již jamách na j. svahu hory této. Obyvatelé tamějSl 
prosévají lapilly v řečených jamách sýty nejen tu, nýbrž i na ostat- 
ních sopkách taméjších, spolu vykopané vyvrženiny lávové (pumy 
i nepravidelné shluky lávové) jako nepotřebné nahromaďují v jamách 
i mimo ně. V hořejší z řečených jam na sopce Uhlířské pozo- 
roval jsem ještě in šitu (a to v poloze vodorovné) ve stěně jámy 
obrovskou pumu o ^4 "^ ^ průměru s pěknou axiální dutinou. 
V dolejši jámě obsahují pumy (jak řečeno černé) hojný olivín. 

Na sopce Ven uši ně jsou lávové pumy jednak v ře- 
čených 3 jamách na vrcholu hory, kde jako na sopce Uhlířské 
a rovněž i na Velkém Roudném vězí porůznu v mohutných usa- 
zeninách lapillů, pisku a popela, avšak hojně našel jsem pěkné 
pumy i shluky lávové také v kamenných hrázích, jež nakupeny jsou 
obyvateli tamějšími na hranicích poli z vyoraných vyvrženin této 
sopky. O těchto kamenných hrázích mluví již r. 1858 ve své 
práci Sehmidt. 

Rovněž na Velkém Roudném jsou hojné pumy 
jednak v řečené jámě na jz. svahu hory, jednak však hojně 
i v podobných kamenných valech na hranicích polí, jako na 
sopce Venušině. Také o těchto kamenných hrázích na Velkém 
Roudném rozepisuje se ve své práci Sehmidt. 

2 Menši vyvrženiny lávové či lapilly. 

Lapilly jsou obyčejně úplně nepravidelné, ostrohranné 
(někdy kulovité) úlomky bublinaté, struskovité, ale i celistvé lávy, 
velikosti hrachu až ořechu. Jak řečeno, dopadly lapilly k zemi 
již úphiě ztuhlé. 

Lapilly na sopce UhUřské pozorovali v řečených dvou 
jamách již nejstarší badatelé. Sehmidt a po něm Makowsky 
uvádějí sice lapilly i ze sopky Venušiny a Makowsky i zRoud- 
ného, nepozorovali jich tu však otevřených ve větším množství (viz 
výše), takže nejnověji Tietze praví: ^Opravdu zřetelně a při 

16 



— 232 — 

tom ve větším nakupeni jsou zastoupeny lapilly vlastně jen na 
sopce Uhlířské" (1. e. p. 83.). 

Tudíž nikdo z dosavadních badatelů nezmiňuje se o mo- 
hutných nakupeninách lapillťl, na sopce Venušině otevřených ve 
3 jamách, ani na Velkém Roudném, o nichž jsem výše po- 
jednal. 

C. Vyvrženiny krystallové. 

Již Schmidt a po něm zvláště Makowsky zmiňuje se 
o popelu (p, 75, 77, 83, 87) a pisku sopečném (p. 77) v tomto 
moravsko-slezském obvodě sopečném. Mohu zprávy Makow- 
ského jen potvrditi a vrátím se k tomuto druhu vyvrženin 
sopečných ještě, až promluvím o t. zv. tufech u Rázové a 
Karlovce. 



Úvahy závércčné. 

Důležitá otázka, jsou-1 i hory Uhlířská, Venušinaa 

oba Roudné skutečnými sopkami vyhaslými, jest 

mými pozorováními rozřešena definitivně. 

Tietze, jenž nejnověji se zabýval výzkumem těchto vy- 
vřelin, především opětovně připomíná s důrazem, že na žádné 
z těchto čtyř hor nelze viděti stop jicnů (p. 73, 77, 78, 81), což 
potvrzuji ovšem i já. Tietze však pochybuje, že by tyto jícny 
zde vůbec kdy byly existovaly a snad, jak někteří autoři 
(správně!) soudili, „později zvětráním a odplavením* zničeny byly. 

Tietze přiznává, že naše sopky jsou čtyři samostatné 
erupce (p. 73. 77, 78, 81) a že tyto právě čtyři hory nelze dobře 
považovati za konce čedičových proudů, za jaké se dnes mnohé 
čedičové kupy pokládají (p. 73 až 74). Pouze z výskytu čedi- 
čových proudův u všech těchto čtyř hor, jak Tietze správně 
praví, není nutno usuzovati, že by byly musely míti pravé jícny 
(p. 81). „Nikde není důkazu, že dotčené erupce 
představují typické sopky s relativně trva- 
lými jícny" (p. 81). Nezbývá tudíž dle Tietzeho, než po- 
kládati všecky tyto výskyty čediče (i oba kuželovité Roudné) 
v podstatě za hromadné erupce („Masseneruptionen*), při nichž 



— 233 — 

nedošlo na utvořeni stálého sopouehu^), anebo se tyto sopouchy 
velmi záhy opét ucpaly (p. 82). 

Hromadný výskyt nesouvislých vy vrženin sopečných 
u všech těchto čtyř erupci, především vy vrženin lávových 
(pravých, souměrných pum !) a krystallových (písku a popela so- 
pečného) s p o 1 u s mohutnými proudy lávovými svědči však ne- 
zvratně o tom, že hory Uhliřská, Venušina i oba Roudné před- 
stavuji nám skutečné vyhaslé sopky tufové, jež zajisté 
měly i pravé jícny, z nichž chrlily spousty vyvrženin nesouvislých 
a z nichž vytékaly i vzpomenuté proudy lávové.^) 

Z toho, co výše řečeno bylo o tvoření pum a lapillfi, vysvítá, 
že čtyři sopky naše nezbytně zajisté byly opatřeny 
jícny, a z mohutných spoust nesouvislých vyvrženin na sop- 
kách těchto a z uložení jejich i spolu ze vzpomenutých 
proudů čedičových nutno souditi, že sopky tyto byly po delší 
dobu činné, a že výbuchy jejich se několikráte opa- 
kovaly. 

Důležitá jest okolnost, že nejvyšší kupy sopky Uhlířské, 
Venušiny a Velkého Roudného nesestávají z pevného če- 
diče (což by býti muselo, kdyby — jak Tietze soudí — so- 
pouchy jejich se byly opět ucpalyj, nýbrž zestrusek anesou- 
vislých vyvrženin sopečných. 

Na sopce Uhlířské složena jest stěna jámy bezprostředné 
pod vrcholem hory této, celá až nahoru z nakupenin lapillův a 
lávových vyvrženin. Nad touto jamou na vrcholové planině hory 
této, kolem řečeného poutnického kostela vidíme strusky, kusy 
lávy a balvany pevného čediče (ze zdí ?), pomíšené s kusy malty 
a zdiva, jak již S c h m i d t správně zjistil (1. c. p. 34.). Snad 
dříve, než nynější kostel tu byl vystavěn, stávala zde jiná větší 
stavba, z niž pocházejí tyto kusy zdí. 

Že hořejší polovice sopky Venušiny jest , úplnou stru- 
skovou horou", zjistil rovněž již S c h m i d t. Týž praví 1. c. p. 14: 
„Zdá se, že celá hořejší část této hory, tudíž místo, kde druhdy 



^> Némecky Schlot, Fórderschlot, anglicky neck, česky nejsprávněji so- 
poucb, fiká se vdak též kanál neb roura erupCni, také komín sopky. 

•^ Již Kořistka pravi ve svém díle „Die Markgrafschaft M^Lhren und 
<ia8 Herzogtum Schlesien", že oba Roudné a hory Venušina i Uhlířská mají 
flfáz pravých sopek, jsouce provázený lávami, struskami a lapilly* (p. 182). 

16* 



— 234 - 

býval domnély jícen sopky, složena jest ze spoust toho druhu* 
(t j. z popela, písku, lapillů, pum, balvanů lávových, strusek 
atd.). Mohu toto pozorování Schmidtovo jen potvrditi. 

Nejvyšší kupa Velkého Roudného sestává rovněž ze 
samých balvanů lávových, strusek a pum, jak rovnéž již Schmidt 
správně pozoroval (1. c. p. 11 — 12). 

Pokud se pak týče stáří těchto sopek, souhlasím 
s Tietzera, že činnost jejich spadá do doby třetihorní, a 
to nejspíše do oligocenu (1. c. p. 85). 

Dnes ovšem na žádné z našich sopek nelze pozorovati stop 
bývalých jícnů — stopy tyto byly od třetihor podnes zničeny erosi 
a denudací a ovšem z velké části i rukou lidskou (kultury). Tiet z e 
poukazuje sice na andesitové (ne však trachytové, jak praví) sopky 
uBánova, u nichž prý se tvar jícnu dosud zachoval, ač prý tyto sopky 
zajisté stejně dlouho vystaveny byly rušivé činnosti vody atmo- 
sférické i vzduchu, jako naše čtyři sopky. K tomu připomínám, 
že andesit je proti rušivému působení vzduchu i vody mnohem 
trvanlivéjši a pevnější než železem bohatá, porovitá láva če- 
dičová. Ostatně se však ukázalo, že t. zv. ^kráter Ordějovský*^ 
(o nějž tu jediné jde) nyní již rozoraný, není sopečným jícnem^ 
nýbrž umělým spečeným valem hradištným.*) 

Pokud se týče výroku Tietzeho, že by naše čtyři hory 
byly „hromadnými erupcemi**, podotýkám, že Reyer*) rozumí 
pod názvem „Massenergůsse* : příkrovy, proudy, lože a kupy 
vybobnělé (Quellkuppen). Že naše čtyři hory nepatři k žádnému 
z těchto čtyř druhů hromadných erupcí, je jasno po všem, co 
jsem výše sdělil. T i e t z e m u zamlouval se tento výklad zajisté 
jen proto, že kladl hlavní váhu na čedičové proudy našich 
čtyř sopek, kdežto veliké spousty nesouvislých vyvrženin jejich 
nebyly snad ještě přístupny v době, kdy Tiet ze krajinu onu 
mapoval, v míře, jak jsem já je tu byl shledal. A přece takovýmto 



^) Kivaňa: ^0 třetihorních sopečných horaioách na Mora vé a Slezska 
fůbec a Bánovsko-Bojkovických zvlášté'*. První zpráva českého niždího gymnasia 
v Uher. Hradišti 1885, sir. á7. 

Týž: pDas sQdost-máhrísche Eruptivgebíeť. Otisk z VerhandL d.. 
natorforsch. Vereines in BrOnn. Svazek XXIX., r. 1890, str. 16.— 18. 

Týž: .Geologie Moravy*, p. 105—106. 

2) ^Theoretische Geologie", p. 3., 79 a j. 



— 235 — 

hromadným erupcím právě jest význačný úplný nedostatek 
nesouvislých vyvrženin sopečných^). 

Reyer praví (1. c. p. 106), že tafové sopky \7skytují se 
na zlomech, což právě platí o našich třech sopkách (zlom JV — SZ), 
kdežto u ^hromadných erupcí" vyskytuje se jen zřídka takovéto 
souměrné seřazení. 

Již Makowsky ve své práci (p. 87) praví, že v hořejší 
jámě na sopce Uhlířské vrstvy iapillův a popela s pumami příkře 
zapadají na J a že tudíž sopka tato představuje „einen íiufge- 
schůtteten Kegel von losen vulkanischen Producten an der Aussen- 
seite eines foaters". Podobně i v dolejší jámě na téže sopce za- 
padají vrstvy sopečných vyvrženin na J, ač nikoli již tak příkře. 

Dodávám k tomu, že i na sopce Venušině i na Velkém 
Roudném v řečených jamách jeví se podobný antiklinální sloh 
wstev nesouvislých vyvrženin sopečných. Sloh tento jest právě 
velice význačný t. zv. sopkám turovým^), k nimž naše sopky 
raoravsko-slezské dlužno přiřaditi. 

Roku 1906 hodlám věnovati delší dobu studiu těchto čtyř 
vyhaslých sopek moravsko-slezských a jejich vyvrženin, při čemž 
bohdá definitivně rozhodnuta bude i řada otázek, jichž se dnes 
zatím nedotýkám. 

Tufy u Rázové a Karlovce. 

Západně jižn. konce vesnice Rázové (Raase) a na západ- 
ním svahu Fiebigovy hory proti Karlovci (Karlsberg) jsou již 
na ůzemi slezském dvě osamotnělá ložiska horniny, již nazývali 
dosavadní badatelé krátce .tuf'. Jest to však typická tufová 
brekcie čedičová^, sestávající po většině z hranatých, mnohem 
řidčeji z úlomků poněkud zaoblených, nejčastěji úplně neporuše- 
ného, celistvého, řidčeji rozloženého a struskovitého, černého 
čediče, hornin kulmských (droby, břidlice) a vzácně i krystallických 



') Kayser: ,Lehrbuch der allgdmeinen Geologie*, II. vydáni 1905, 
p. 560. 

») Reyer: 1. c. p. 59, 106 atd. 

^) Makowsky i. c. nazývá horninu tuto ^eonglomeratartiger Basalttuff* 
neb „Basaittuflf-Conglomerat*, avSak již Tietze podotkl, že hornina ta má 
ráz vlče brekciovitý net slepencoví tý (1. c. p. 50). 



236 -- 



břidlic, k nimž pojí se obsah pisku a popela sopečného. Trael 
horniny této jest křemitý (dle Makowského nékdy menilit, 
anebo i hyalith). 

Obr. 5. v textu znázorňuje kus této horniny od Karlovce; 
brekciovitý ráz horniny této jest i na obraze našem zřetelné 
patrný, hranaté větši úlomky na tomto kusu sestávají z kulm- 
ského pískovce. 

Tato tufová brekcie čedičová, jak již dřívéjši badatele 
uvedli, jest sice značné sypká a porovitá a tudíž lehká, při tom 
však velice pevná, ti'vanlivá a dá se snadno zpracovati. Proto od 

staletí láme se tu jako výtečná 
hmota stavební i ozdobná (pod 
jménem „Raaser Stein'). Po- 
užívá se jí hlavně na kvádry na 
stavbu zdí, mostů, na zhotovo- 
vání schodů, žlabů, koryt, patníků, 
říms a rámův okenních, veřeji 
dveřních, ano i pomnikův atd. 
Již Makowsky (1. c. p. 83) 
poznamenal, že tul karlovecký 
jejemnozrnnějSí tufu rázovského, 
přesvědčil jsem se však, že je- 
mnozrnné (^pískovcovité'') i hru- 
bozrnné lavice této brekcie tu- 
rové vyskytují se i u Rázové 
i u Karlovce. Vyobrazený kus 
horniny této od Karlovce doka- 
(Originál je 17 cm vysoký a 13 cm zuje, že i na svahu hory Fiebi- 
Siroký: majetek zemského musea Fran- i » • i_ i • i : 

Uákova v Brné.) govy vyskytuje se brekcie velmi 

i hrubozmná. 

O původě této tufové brekcie vysloveno bylo několik do- 
mněnek. Všichni autoři jejich shodují se v názoru, že původcem 
tulň těchto je Velký Roudný. 

Pomíjeje názorů starších, chci se zabývati pouze domněnkami, 
jež vvíílovili Makowsky a Tietze. 

Makowsky soudi, že čedičový proud Roudného, na S. 
tekoiu-i, /.atarasil odtok řeky Moravice, prý již tehda existující, 
činiž utvořilo se veliké jezero. V^zdušné proudy zanesly nesouvislé 




Obr. 5. . 
Kus čedičové brekcie tufové ze západ, 
svahu Fiebigovy hory u Karlovce. 



— 237 — 

vyvrženiny Roudného (lapiUy a popel sopečný) až do vzdálenosti 
3 km na S. (recte SZ.), tyto usadily se v řečeném jezeře, v němž 
se smisily s náplavy Moravice v nynější tuf (1. e. p. 83). Tím 
Vysvětluje Makowsky přitonmost úlomků kulmských a pra- 
homích hornin v naši tufové brekcii. 

Již Tietze vyslovil (1. c. p. 34 a 55) některé pochybnosti 
o tonito názoru Makowského. 

Já pak podotýkám především, že na S. od Roudného není 
vůbec proudu čedičového.M I kdyby byla později Moravice, 
jak Makowsky soudí (p. 84), tento čedičový proud opět pro- 
razila, musely by se přec aspoň stopy takového mohutného 
proudu čedičového podnes zachovati (ct. Volárna), ale těch tu 
neni. Ostatně však právě v této krajině neprorážejí vodni stoky 
nikde čedičových proudů, nýbrž obtékají je a volí cestu svoji 
rozpukanými, drobivými horninami kulmskými, jež rušivé Činnosti 
jejicti méně vzdorují. 

Dále úlomky kulmských a prahorních hornin v řečených 
tufeeh jsou z největší části hranaté (ba i ostrohranné!) a jen 
výjimečné zaoblené. Kdyby úlomky tyto doneseny byly bývaly 
do řečeného jezera ústící v ně řekou až odněkud s pohoří 
Praděda, musely by z většiny býti omlety a nikoli hranatý. 

Pokud se týče předpokladů Makowského, že dnešní Mo- 
ravice tudy tekla již za doby oligocenni, do níž asi spadají če- 
dičové erupce tamější (Tietze 1. c. p. 85), není pro tento názor 
vůbec důkazů, jak správně řekl i Tietze (1. c. p. 76). Jsem 
naopak přesvědčen o tom, že za výbuchů těch dnešních řek 
tu ještě nebylo. Vždyf perioda nejmocnější erose a denudace a 
tudíž i hlavní vymodelování reliéfu v našich oblastech spadá do 
doby poglaciální, kdy z tajícílio vnitrozemského ledu spousty vod 
se valily do našich území a kdy atmosférické srážky byly obzvláště 
prudké a časté. Připouštím, že v době, kdy krajina ona byla 
jevištěm sopečných zjevů, o nichž pojednávám, bývaly tu vodní 
loky, bývala tu i údoU.-) Připustil bych konečně též, že snad 



í; Výbéžky Velkého Roudného smérem k písmene N (Niederhůtten) a H 
(Herold M. - oboje ua mapé 1 : 75CO0) nelze přec označovati jako . proudy* 
Velkého Roudného. 

^ ZáA se, že nékterá z téchto starých údolí vyplnily za doby oligocenni 
proudy čedičové, a že po skončení sopečných výbuchů (a zvlááté za diluvia) 
nastala v kr^ijiné této úplné nová soustava údolní (viz i Tietze 1. c. p. 
77. 78 a j.\ 



praeexistovaly již dnešní údolní čáry taméjši v podobě tekto- 
nických puklin (SZ — JV) i před oněmi erupcemi a že vodní 
toky volily za doby diluviální za cestu svoji právě tyto tekto- 
nické zlomy, vymodelovavše je v nynější údolí.*j Že by však, jak 
jinde bylo řečeno, právě údolí dnešní Moravice, Schwarzbachu 
atd. v nynější své šířce a hloubce byla existovala již 
za doby erupcí čedičových a že by koryto Moravice již tehdy bý- 
valo nejhlubší čarou v oné krajině, tomu prostě nemohu věřiti. 

Tietze pojednav o starších domněnkách o původě našich 
tufů, uznává, že každá z nich má jakousi závadu. I praví do- 
slovné: ^Ich wáre sonst nicht ganz abgeneigt gewesen sein, die 
Tuffe von Raase und Karlsberg fůr Ůberreste eines grossen 
vulkanischen Sch lamms tromes zu halten (1. c. p. 55)." 
Tietze zcela správně praví, že vzhled i ráz těchto tufů nej- 
lépe souhlasí s usazeninami podobných bahnitých proudův a že 
také hypsometricky nižší poloha tufu karloveckého proti rázov- 
skému svědčila by o správnosti této domněnky. 

Souhlasím úplně s tímto výborným názorem Tietzeho, 
jenž je zajisté jediné správný a možný, i představuji si 
vznik řečených tufů takto: 

Za výbuchu Velkého Roudného báječné spousty vodních 
par zhustily se ve výši v těžké mraky, jež chrlily pak ohromné 
lijáky (průtrže mračen) na sopku i okolí její. Spousty spadlých 
vod smísily se s pískem a popelem sopečným v bahno, jež sté- 
kajíc po svazích sopky, strhlo s sebou také ostatní vyvrženiny 
sopečné (ostrohranné úlomky čediče v oněch tufech) i větší lávové 
i cizorodé a valilo se v mohutném proudu k dnešní Rázové a 
odtud dolů ku Karlovci, kde se usadilo klidně v téměř vodo- 
rovných, z části až 2 m mocných lavicích.^ Při tom ovšem před- 
pokládám, že v době té údolí Moravice nebylo vůbec. 

Tufová brekcie čedičová u Rázové a Karl ovce nápadně mne 
upomíná na semtínskou tufovou brekcii čedičovou, již jsem svého 
času popsal.'^ 



^) Tietze praví, že údolí Moravice nikde nemá ráz tektonické pukliny, 
nýbrž jeví se všude jako typické údolí erosivní (p. 86). 

2) Tato zřetelná vrstevnatost, jaká se u rázovských a karloveckých tufů 
jeví, je význačná pravé usazeninám bahnitých proudů sopečných. 

^) J. J. Jahn: .Basalttuff-Breccie mit siluríschen Fossilien.in OstbOhmen* 
Verhandl. d. k. k. geolog. R. A. 1896, č. 16. 



— 239 - 

U Semtína poblíž Bohdanče (ve vých. Čechách), daleko na 
S. Železných hor, uprostřed oblasti křídové vyskytuje se zcela 
podobná tutová brekcie čedičová, obsahující vedle úlomků čedi- 
čových spousty z části zaoblených, z části hranatých úlomků 
hornin, jež známe ze Železných hor. V úlomcích silurských hornin, 
uzavřených v této brekcii, našel jsem řadu zkamenělin, úplné za- 
chovalých. Je přirozeno, že eruptivní magma, derouc se z nitra 
zemského na povrch, urvalo cestou z vrstev palaeozoických a pra- 
homích, skrytých pod východočeským útvarem křídovým, tyto 
úlomky, cestou je z části omlelo a posléze s sebou na povrch 
zemský vyneslo. 

Úplné obdobně vysvětluji si výskyt po většině hranatých 
úlomků hornin kulmských,^) hlavně však prahomích v tufové 
brekcii u Rázové a Karlovce. Zajisté i tu tvoří podklad kulmu 
prahory, a magma deroucí se vrstvami jejich do sopouchu Roudného, 
urvalo cestou úlomky hornin archaických a poblíž povrchu zem- 
ského i kulmských, jež pak sopka naše vyvrhla z jícnu, a bahno 
vjše vylíčené je s sebou strhlo a v sebe uzavřelo. Jako v sem- 
tínské brekcii (1. c. p. 451), tak i u Rázové a Karlovce doznaly 
tyto úlomky vlivem žhavého magmatu jen výjimečně kon- 
taktní přeměny, jsouce patrně chráněny před účinky horka obalem 
páry, jenž se utvořil z vody, která je prosakovala.^) 

Dovolávám se tu ideálního profilu Vysokým a Nízkým Je- 
seníkem, který uveřejnil K. Kořistka ve svém známém díle 
,Die Markgrafschaft Máhren und das Herzogtum Schlesien* na 
straně 131. Na výkresu Kořistkově skutečné zapadají 
prahomí vrstvy Praděda (rula, svor, fyllit) na jv., pokračují pod 
Bruntálem a Velký Roudný proráží nejen toto souvrství prahorní, 
nýbrž i patrové vrstvy kulmské (u Kořistky ještě silurské a 
ievonské). 

Již T i e t z e poukázal správně k okolnosti, že činnost de- 
ludujících sil a říční erose od doby třetihorní, kdy asi naše vý- 
skyty čedičové vznikly, podnes byla obrovská (1. c. p. 54, 55). 
A touto ohromnou erosi a denudaci za doby čtvrtohorní 



>) OstatQé možno i, že část úlomků kulmských hornin dostala se do 
bahnitého proudu, až když proud ten valil se po povrchu kulmské planiny 
taméjdí a strhl a uzavřel v sebe skalní dr€ povrchni (viz i T i e t z e p. 55). 

*) Cf. Pencb 1. c. p. 32. 



- 240 — 

vysvětluji si snadno, že z celého bahnitého proudu Roudného 
zachovaly se podnes pouze řečené dva relikty u Rázové a u Kar- 
lovce, a že ostatní části této velice sypké horniny byly od- 
plaveny,^) 

Bývalá existence tohoto bahnitého proudu sopečného jest 
dalším dokladem pro hořejší výrok můj, že Velký Roudný byl 
skutečnou sopkou, opatřenou pravým jícnem, a že 
svrchu vylíčený výbuch této sopky dal podnět na utvoření 
tohoto proudu bahnitého. Kdybychom Roudný pokládali za jakýsi 
druh hromadné erupce, při niž nedošlo na utvořeni déle otevře- 
ného sopouchu, nemohli bychom vysvětlili vznik tohoto bahni- 
tého proudu. 




Obr. li. 

Ideálny profil Velkým Roudný m. 

Profil tento yysvétluje: 1. Původ tufů rázovských; 2. proč svahy Moravice 

tvořeny jsou z hornin kulmských, a proč nezapahuje čedič až k niveam 

Moravice. 
(Vodorovným čárkováním kulmu nemá býti řečeno, že by vrstvy jeho byly 

vodorovné uloženy.) 

a—b povrch kulmu za oligocenu; - - - - dnešní reliéf; fi vlastni tufová 

sopka; fir proud bahnitý. 

Ze Čedič Roudného nesahá až k dnešní hladině Moravice, 
a že celý svah údoli Moravice pod ložiskem tutu u Rázové tvořen 
jest u výši asi 50 m nad dnešní hladinou řeky té z hornin 
kulmských, svédčí rovnéž opět o tom, že dnešní erosivni údol: 
Moravice vymleto bylo až po dobé erupcí čedičových. Čedid 



») Okolnost, že tyto tufy se oJ staletí lÁ.nou k účelům stavebním atd., 
nespadá tu na váhu. Při sebe důkladnéjáím vylámáni tufu zůstaly by ta přec 
stopy jeho na kulmovém podklade. 



- 241 — 

Roudného rozléval se po povrchu tehdejší planiny kulmské, a 
rovněž řečený bahnitý proud tekl na kulinskýc.h horninách. Když 
tu pak Moravice později zařízla své dnešní hkiboké údolí, 
proHzla ovšem nejen povrchní příkro v sypké tufové brekcie, 
njbrž i podklad jeho — kulmské droby, pískovce a břidlice (viz 
obr. C. v texlu). 

Okolnost, že žádný proud čedičový nejen Velkého Roudného, 
ale ani ostatních tamějších sopek nezasahuje na levý břeh Mora- 
vice, po případe Schwarzbachu, jest mi rovněž pochopitelná: 
vodní toky volily cestu svoji raději v rozpukaných, méně pevných 
a drobivých horninách kulmských, jež se snadněji vymlely a 
oblékaly okraje proudň pevného čediče. Skutečně také, jak 
jsem již podotkl výše, žádný z čedičových proudů v tamější krajině 
není proříznut vodním tokem, naopak na př. čedičový proud 
Chřipského lesa po obou stranách jest obtékán vodními toky 
- na SV. Moravicí, na JZ. Chřipským potokem. 



Vysvětlivky k tab. I. 

Obr. 1. Neúplná, nedohotovená puma rotační (recte šroubovitě 
zkroucený lávový pruh\ na obou koncích uražená; na 
povrchu rovnoběžné vrásky, probíhající ve šroubovici, 
jinak povrch hladký. Výška originálu 17 cm, šířka 7 cm. 
Sopka Uhlířská. 

Obr. 2. Hořejší polovina veliké pumy tvaru rotačního ellipsoidu, 
vrchol uražen; pohled se strany švu, s nín)ž rovnoběžně 
probíhají podélné trhliny, naznačující povrchové misko- 
vité odlučování pumy; Sev napětím při obalování 
přetržen, mezi oběma okraji jeho (uprostřed obrazu) 
probíhají rovnoběžně s okraji švu dvě podélné rýhy; 
povrch pumy celkem hladký, místy vyvinut „sloh chle- 
bové kůry** (bread crust structure), na obraze však ne- 
zřetelný; uvnitř pumy axiální dutina. Výška originálu 
17 cni, šířka 14*5 cm. Sopka Uhlířská. 

Obr. 3. Kyjovitá puma rotační, povrchu hladkého, místy pokrytá 
připečenými lapilly; rýha okrajní úplně uzavřená, vlnovitě 
zprohýbaná; oba konce (póly) uraženy; na spodním, stop- 
ko vitém konci příčné trhliny (cf. B e r w er t h 1. c. tab. XXL, 



obr. 2.); uprostřed obrazu silnější stín nesouhlasí ve 
skutečnosti s otvorem, jak by se zdálo. Výška originálu 
36 cm, šířka 11 cm. Sopka Venušina. 

Obr. 4. Tyž originál, pohled na šev, jenž napětím při sbalování 
pumy přetržen ; uprostřed obrazu kus pumy kladivem vy- 
ražen (tedy nepřirozený otvor). 

Obr. 5. Hruškovitá, okřídlená puma s hladkým povrchem (křídla 
na obraze nezřetelná) ; rýha (v právo) i šev (v levo) úplně 
uzavřeny, okřídleny; oba konce (póly) uraženy; puma 
slabě prohnuta. Výška originálu 17*5 cm, šířka 13 cm. 
Sopka Venušina. 

Oi)r. 6. Týž originál, pohled na okřídlený šev ; nálevkovitý otvor 
naznačuje místo nárazu při dopade pumy na zem, do- 
lejší část křídla tímto nárazem uražena. 

Obr. 7. „Slzovitá^ puma, povrchu z části bublinatého, mnohé bu- 
bliny jsou prasklé; okrajní rýha jest výtečné vyvinuta, 
poněkud vlnovitě prohnuta, úplně otevřena a hluboko 
dovnitř sahající ; pravý okraj rýhy naduřelý, oba okraje 
s poněkud naznačenými křídly; oba konce (póly) pumy 
uraženy. Puma tato z vyobrazených pum moravsko-slezských 
jediná sestává z černé lávy s úplné zachovalými olivíny 
a chová četné uzavřeniny červeně vypálené kulmské 
břidlice. Výška originálu 21 cm, šířka 9 cm. Týž originál 
vyobrazen je v poloze převrácené na obr. 3. v texta 
Sopka Venušina. 

Obr. 8. Kyjovitá puma neúplně uzavřená s povrchem hladkým; 
okraje rýhy jsou naduřelé ; příčné trhliny. Výška originálu 
22-5 cm, šířka 12 cm. Velký Roudný. 

Vysvětlivky k tab. II. 

Obr. 1. Mandlovitá puma, povrchu hladkého, poněkud prohnutá; 
pohled na rýhu okrajní, úplně uzavřenou; dolejší konec 
(z části ulomený) vybíhá v jazykovitý lalůček, poněkud 
ohnutý ; na povrchu pumy probíhají rovnoběžně s rýhou 
jemné vrásky. Výška originálu 19 cm, šířka 11 cm, 
Velký Roudný. 

Obr. 2. Dutá puma s ústřední dutinou, povrchu struskovitého, 
rýha a šev sotva viditelný ; na hořejším konci stopkovitt 



JAHN: NESOUVISLÉ VYVRŽENINY SOPEČNÉ. 







FOT. K. PIfcTZNER V BRNK. 



TAB. I. 







bvi:TL()Ti^.K »uMi:« v ri^\zi-. 



JAHN: NESOUVISLÉ VYVRŽENINY SOPEČNÉ. 







FOT. K. FILTZNER V BKNK. 




^ 



TAB. n. 








SVÉTLOTISK UME V PRAZE. 



— 243 — 

Týběžek, nárazem pť\ pádu na zemi ohnutý, na něm 
kolmo k prohybu příčné trhliny; v právo uprostřed ná- 
levkovitý otvor, od něhož radiálně vycházejí trhliny, 
vzniklé nárazem na hranu skály při dopade na zoml; 
dolejší konec pumy uražen. Originál je 19 cm vysoký a 
8 cm široký. Lášské jezero v Porýnsku. 
Obr, 3. Okřídlená puma neúplně uzavřená, povrchu struskovitého, 
na němž místy připečeny lapilly (část jich odpraeparo- 
vána); pohled na rýhu, levý okraj její je podivuhodně 
zprohýbán. Výška originálu 27 cm, šířka 15 cm. Lášské 
jezero v Porýnsku. 
Obr. 4. Týž originál, pohled na zprohýbané křídlo; v levo dole 
patrno překlopení části křídla (dupplikatura). . 

Obr. 5. Dle váhy zdá se tato jednostranně nadmutá puma dutou; 
povrch pokryt připečenými lapilly; pravý okraj obrazu 
představuje rýhu, v levo dole lze viděti část protějšího 
švu; levý okraj rýhy nadufen; v levo nahoře prasklá 
povrchní bublina ; hořejší konec pumy (stopkovitý) uražen, 
dolejší konec nárazem při dopade na zemi ohnut. Výška 
originálu 16*5 cm, šířka 9 cm. Puy de Gravenoire 
(Auvergne). 

Obr. 6. Okřídlená puma, povrchu hladkého; levý okraj obrazu 
představuje šev, pravý okraj rýhu, celá aequateriální rýha 
je okřídlena; na povrchu pumy prasklá bublina; puma 
tato upomíná tvarem svým i křídly na pumu ze sopky 
Venušiny, tab. 2., obr. l.~2. Originál je 17 cm vysoký 
a 13 cm široký. Puy de Gravenoire (Auvergne). 

Obr. 7. Pohled na rýhu téže pumy. 

Obr. 8. Pohled na šev téže pumy. 

Veškery originály jsou ve sbírkách zemského musea Fran- 
tiškova v Brně. 



o nutnosti soustavného výzkumu diluviálních a 
alluviálních naplavenin v jeskyních moravského 

krasu. 

Pi§e VI. Jos. Prochnzka. 

Není. snad oblasti v širé střední Evropě a po jistou míru 
i v Evropé západní, kde by bylo dokázáno, že jest tara nahro- 
maděno tolik vzácného a palaeontologicky cenného materiálu 
diluviálni zvířeny, kolik je ho jednak v nánosech jeskyĎ morav- 
ského krasu, pak v usazeninách jeskyň devonských a jurských 
útesových vápenců po střední, severní a jižní Moravě roztrou- 
šených, a posléze na některých místech v mimojeskynním diluviu, 
jako na př. na proslulém, nalezišti předmosteckém u Přerova. Jest 
tudíž zcela přirozeno, že tamějším fossilním pokladům zašlých mi- 
nulých říší živočišných věnována zvýšená pozornost od času, kdy 
význam studia diluviálni doby pochopen také u nás, a kdy vý- 
zkumem jeho zvířeny začali se obírati podrobněji domácí bada- 
telé přírodovědečtí, aby ji nejen seznali, nýbrž aby také přispěli 
výsledky svých prací na vyjasnění výskytu člověka diluviálniho 
a pomérův jeho k ostatní přírodě obkličující jej, jmenovitě ku 
zvířeně, uprostřed níž žil. 

Během skoro čtyřicetileté usilovné práce snesen odtamtud 
do veřejných i soukromých sbírek bohatý fossilní materiál, který 
rýsuje ostrými konturami ráz diluviálni zvířeny, a odhaluje 
u nás první stopy člověka tehdejší doby geologické, lovce to 
obrovských tlustokožců a soupeře litých šelem. 

Pravda, — největší, protože nejbohatší objevy na poU tomto 
učiněny za let šedesátých minulého století v jeskyních Sloupských 
a o něco později v jeskyních Štramberských a pak posléze ye 
spraši u Předmostí poblíže Přerova. Učiněny tam proto a tak 
hromadné nálezy, že se tehdy povedlo naraziti, třeba že náhodou, 
na naleziště převahou více méně netknutá a nenačatá, jmenovité 



— 245 — 

sbérateli-amateury, kteří, jak zhusta dokázáno, bohužel, mnohem 
vice poruší, rozptýlí a roznesou, než prací svou védě mohou po- 
skytnouti užitku. Když pak později též na těchto místech v pra- 
cích pokračováno a nenašlo se tam nálezů tak bohatých — pokud 
se týče hojnosti, přes to, že objevů vědecky velmi cenných a 
důležitých — jaký div, že se počal šířiti názor, jenž tvrdil, že 
je tam již alespoň zhruba vykořistěno všecko, a že jen málo 
zbývá naděje všem, kdo by se přes to chtěli odvážiti pracovati 
a neskrbliti ani pílí ani námahou, by došli alespoň uspokojivých 
vtsiedkft v sousedství míst vykořistěných nebo v jeskynních 
chodbách, jejichž náplavou nebylo dosavade hnuto. Leč mínění 
UiovA a jim podobná, tteba i vážné vyslovovaná, byla jmeno- 
vité koncem minulého století vyvrácena hromadnými nálezy, 
obzvláště v jeskyni Balcarově poblíž Ostrova a nejnověji v nových 
jeskynních chodbách Šošfiveckých. Jimi dokázáno, že můžeme 
býti zcela jisti, že v jeskynních chodbách příznivě položených, 
jejichž nános je dosud nedotčen, spočívá ještě dosti hojně fos- 
silnich zbytků, aby zásobily velké sbírky a poskytly dostatečného 
čerstvého materiálu srovnávacího, na jehož podkladě bylo by 
možno odstraniti mnohou záhadu, která dosud zatemňuje vice 
méné obraz vespolných poměrů diluviálních druhů k nynějším 
jejich zástupcům. 

Více než sto jeskyň a jeskynních bludišf bylo dosud napo- 
čítáno v moravském našem krase. Počet jejich, pokud se jich 
týče jako přechovatelkyň diluviálních a mladších nánosů, rozhojní 
se dosti značně, přiřadíme-li k nim menší skalní trhliny na úbočích 
údolí tamějších, z nichž jest dosti vyplněno nánosy. Pokud mně 
je známo, bylo dosud v 16 taméjších jeskyních a jeskynních blu- 
dištích kopáno a dosaženo příznivých výsledků, totiž fossilních 
zbytků živočišných a též některých vzácných pozůstatků lidských 
neb alespoň sledů po činnosti člověka diluviálního. Bylot tam 
leženo v jeskynním bludišti sloupském (v Nicové, Krápníkové, 
u ftezaného kamene, v Kůlně a Šošůvecké), v jeskyni Michalově 
v Holštýnském údolí, v jeskyni nad východem Punkvy, dále pod 
hradem u Suchdola, v Kateřinské, v Rytířské v Suchém žlebě, 
v jeskyni Balcarově u Ostrova, pak ve Výpustku, ve sluji Žitného 
u Krtin, v Býčí skále a v Jáchyraovce v Josefském údolí a pak 
v jeskyni Vlčí čili Netopýři, v jeskyni zvané „Švédův stůl", 
v Liščí díře, Kůlničce a Kostelíku. 



— 246 — 

Jak pestrá a bohatá zvířena byla v tamějšich usazeninách 
dosud zjištěna, uvedl jsem t seznamu níže položeném, jen2 
jest sestaven dle spisů J. Wankla,^) J. Szombathyho,^), F. 
Hoehstettra«), K. Lieba,*) M. Kříže,^) K. J. Mašky,^ 
A. Makowského,^) J. N. Woldřicha®) a J. Kniesa.®) V néni 



*) H» Wankl. Die Slouper Hóhlen und ihre Vorzeit Denkschriflen d. 
kais. Akademie d. Wissenscbaft. (math.-natucw. CL) Ve Vídni 1868. I. o«ld. 
Str. 1.— 39. a 10 tab. — Menschenknochenřuode in der Bý6i Skála Hohle 
MittheiluDgen d. antropolog. Gesellschaft. Ve Vfdnl 1871. Sv. 4. Str. 101.— 1U5. 

— Praebistorische Funde in der Pekárna HOble in M&bren. Tamž. 1881. Sv. 
10., str. 347. — 348. — Pekárna u Ochoze. Časopis vlasteneckého muzejniho 
spolku v Olomouci 1884 Str. 71.-72. 

^) J. Szombatby. Ueber Ausgrabungen in den mábrischen HOhlen iiu 
Jabre 1880. Sitzungsberícbte d. matb.-naturwissenscbaft. Classe d. k. k. Aka- 
demie d. Wissenschaften. Ve Vidní. I. Abth. 1880. Str. 410. — Ueber Ausgra- 
bungen in den mfthríscben HOhlen ím Jabre 1881. Tamž. 1882. Str. 9U. 
S mapkou a 2 profily v textu. 

3) F. Hochstetter. Ergebnisse der HOhlenvorschungen im Jabre 1S79. 
II. Berícbt der praebistoriscben Gommíssioii der matbem.-naturw. Classe d k. 
Akademie d. Wissenscbaft Sitzungsberichte d. matb. naturw. Gl. d. k. Akad. 
d. Wissensch. Ve Vidni 188 J. Sv. 80., sir. 526. 

*) K. Liebe. Die fossilien Faunen der HOble Výpustek in Máhren, 
nebst Bemerkungen betreffs einiger Knocbenreste aus der KreuzbergerbOhle in 
Krain. 8itzungsbericble d. matb.-naturw. Classe d. k. Akademie d. Wissenscb. 
Ve Vídni 1879. Sv. 89., str. 472. 

<^) M. Křiž. Die Hóblen in den m&hríschen Devonkalken und ibre 
Vorzeit Dii I. Jahrbuch d. k. k. geologischeu Reicbsanstalt Ve Vidni 1891. 
Sv. 41. St. 443. — Dii 11. Tamž. 1892. Sv. 42. Str 463. 

®) K. J Madka. Die diluviale Fauna und Spuren des Menscben in der 
Scboscbuvker Hoble. Jabrbucli d. geolog. Reicbsanstalt Ve Vidni Sv. 4t 
Str. 415. 

^ A. Makowsky. Der Menscb der Diiuvialzeit Mábrens mit besonderer 
Bertlcksicbtigung des in den mineralogisch geologíschen Sammlungen der k. 
k. tecbniscben Hocbscbule in BrQnn verwabrteu Fundobjekte Fest^cbrifl dei 
k. k. tecbniscben Hocbscbule in Brann. V Brné 1899. 4^. 52 str. 

^) J. N. Woldficb. Beitrftge zur diluvialen Fauna der mfibriscben 
Hóhlen. Verbandlungen d. k. k. geologiscbeii Reicbsanstalt. 1880. Str. 284. 

— Palaeontologiscbe Beitráge 3. Diluviale Fauna BObmens und Mábrens. 4. 
Kaenozoiscbe Fauna. Tamž 1886. Str. 17a 

•) J. Knies. Předvéké nálezy jeskyně ŠoSůvecké na Moravě. Časopis 
vlasten. muzejn. spolku olomouckébo. V Olomouci. 1899. Str. 141. — Přispévky 
ku poznáni diluvjálnibo človéka a ssavectva na Moravě. Tamž. 1897. Str. 61. 

— Ctvrtoborní zvlřer a jeskyně pod bradem u Sucbdolu na Moravě. Tamž 



— 247 — 

je zYiřena též z tamějších nánosů mladších než diluviálních, aby 
obraz, pokud jde o zvířenu náplavů jeskyň těch bez zření ke 
stáři, byl úplný. V seznamu řečeném jsou pak vedle jmen druhů 
též naleziště, na nichž byl zjištěn ten který druh. 



Mammalla. 

Hoino. 

Býčí skála, Kostelík, jeskyně Michalova, jeskyně Balcarova 
a Švédův stůl. 

Chiroptera. 

1. Plecotus auritus Geoff. Staré skály. Kůlna, jeskyně 
Kateřinská a Balcarova. 

2. Vespertilio murinus Schr. Jeskyně Krápníková, 
Staré skály. Kůlna, Šošůvecká, jeskyně Kateřinská, Balcarova, 
Výpustek a Kostelík. 

3. Synotus barbastellus Keys a Blas. Kůlna, jeskyně 
Balcarova a Michalova. 

4. Rhinolopus íerrum equinum Blas. Staré skály. 
Kůlna, Šošůvecká, jeskyně Kateřinská, Balcarova, Výpustek a 
Kostelík. 

5. Rhinolopus hippocrepisHer. Jeskyně Krápníková, 
Staré skály. Kůlna, Šošůvecká, jeskyně Balcarova, Výpustek a 
Kostelík. 

6. Brachyotus dasycnemus Boi. Kůlna, jeskyně Ka- 
teřinská a Balcarova. 

7. Brachyotus mystacinus Leisl. Kůlna, jeskyně Ka- 
teřinská, Balcarova a Výpustek. 

8. Isotus ciliatus Blas. Jeskyně Balcarova, jeskyně Ka- 
teřinská. . 



1901. Str. 5., 150. — Příspěvky k poznáni diluviálnl fauny moravských jeskyň. 
Véstnlk České Akademie věd, slovesnosti a uměni. V Praze. 1895. Cis. 4., str. 
218. — Pravěké náleiy jeskynni Balcarovy skály u Ostrova na vysoěiné Dra- 
hanské. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějove. 1901. Str. 31. 



— 248 — 

Insectivora. 

9. Erinaceus europaeus Lin. Kůlna, jeskyné 
Balcarova, Švédův stůl, Kůlnička, Kostelík, jeskyňka pod Koste- 
líkem, Liščí díra, jeskyně Netopýří. 

10. Talpa europaea Lin. Kůlna, Šošůvecká, jeskyné 
Balcarova, Výpustek, Švédův stůl, Kůlnička, Kostelík, jeskyňka 
pod Kostelíkem, Liščí díra, jeskyné Netopýři. 

n. Sorex vulgaris L. Kůlna, jeskyně Balcarova, Švé- 
dův stůl, Kůlnička, Kůlna, jeskyĎka pod Kostelíkem, Liščí díra, 
jeskyně Netopýří. 

12. Sorex pygmaeus Pall. Kůlna, jeskyně Balcarova, 
Švédův stůl, Kůlnička, KosteUk, jeskyňka pod Kostelíkem, Lišci 
díra, jeskyné Netopýří. 

13. Sorex alpinus Schinz. Jeskyně Balcarova, 
Kůlnička. 

14. Grossopus íodiens Wagn. kůlna, jeskyné 
Balcarova, Kůlnička. 

Carnivora. 

15. Felis catusLin. Kůlna, Šošůvecká, jeskyně Balcarova, 
Výpustek, Býčí skála. Kostelík, Švédův stůl. 

16. Felis spelaea Goldf. Staré skály, Šošůvecká jesk., 
Kůlna, Kateřinská, jesk. pod Hradem, jesk. Michalova, Výpustek, 
Býčí skála. Švédův stůl, Kostelík. 

17. Felis pardus Lin. Výpustek, Bjči skála. Švédův stůl. 

18. Felis lynx Lin. Kůlna, jeskyně Šošůvecká, Balca- 
rova, nad Východem, Výpustek, Švédův stůl, Kostelík. 

19. Mustela martes Br. Jeskyně Krápníková, Kůlna, 
Šošůvecká, jeskyné Balcarova, jeskyně nad Jedovuickým propa- 
dáním, Výpustek, Švédův stůl, Kůlnička, Kostelík. 

20. Mustela foina Br. Slaré skály, Kůhia, Šošůvecká, 
jeskyně Balcarova, pod Hradem, Výpustek, Kostelík, Švédův 
stůl, jeskyňka pod Kostelíkem, Liščí díra, jeskyně Netopýří, 
Kůlnička. 

21. Putorius foetidusGr. Kůlna, jeskyně Balcarova, 
Výpustek, Kostelík. 



— 249 — 

22. Putorius vulgaris Bris. Kůlna, jeskyně Balca- 
rova, Kostelík. 

23. Putorius ermineaus L. Kfilna, jeskyně Balca- 
rova, Výpustek, Kostelík. 

24. Gulo borealis Nils. Staré skály, Kůlna, Šošů- 
vecká jeskyně, Výpustek, Býčí skála, Švédův stůl. 

25. Meleš taxus L. Kůlna, Šošůvecká, jeskyně Balca- 
rova, Výpustek, Švédův stůl, Kostelík. 

26. Lutra vulgaris Erxl. Staré skály, Kůlna, Švédův 
stůl. Kostelík. 

27. Hyaena spelaeaGoIdf. Jeskyně Krápníková a 
Nicová, Staré skály, Kůlna, Šošůvecká, jeskyně Michalova, Bal- 
carova, Kateřinská jeskyně pod Hradem, Výpustek, Býčí skála, 
Švédův stůl. Kostelík. 

28. C a n i s 1 u p u s L. Staré skály. Kůlna, Šošůvecká, jes- 
kyně Balcarova, Kateřinská, jeskyně pod Hradem, Výpustek, 
Švédův stůl, Kostelík. 

29. Canis familiaris L. Kostelík. 

30. Canis intermedius Wold. Výpustek. 

31. Canis vulpes Lin. Staré skály, Kůlna, Šošůvecká, 
jeskyně Balcarova, Výpustek, Švédův stůl, Kostelík. 

32. Canis lagopus Lin. Staré skály. Kůlna, Šošůvecká, 
jeskyně Kateřinská, pod Hradem, Balcarova, Býčí skála, Výpustek* 
Švédův stůl, Kůlnička, Kostelík, Liščí díra, jeskyňka pod Koste- 
líkem, jeskyně Netopýří. 

33. Ursus spelaeus Bl. Jeskyně Nicová a Krápníková, 
Staré skály. Kůlna, Šošůvecká, jeskyně Michalova, Balcarova, Ka- 
teřinská, nad Východem, pod Hradem, Liščí dira. Býčí skála, 
Výpustek, Jáchymka, jeskyně Rytířská, Kostelík, Švédův stůl. 

34. Ursus arctos L Šošůvecká jeskyně. 

Rodentia. 

35. Sciurus vulgaris Lin. Kůlna, Šošůvecká, jeskyně 
Balcarova, Kateřinská, Výpustek, Býčí skála, Kůlnička, Kůlna. 

36. Spermophilus citillus Lin. Kůlna, jeskyně Bal- 
carova, Kůlnička. 



— 250 — 

37. Myoxus glisin. L Kůlna, jeskyně Balcarova, Kate- 
řinská, Výpustek, Kůlnička. 

38. Eliomys quercinus Lin. Jeskyně Balcarova. 

39. Muscardinus avellanarius Lin. Kůlna, jeskyně 
Balcarova, Kateřinská. 

40. G asi oř fiber L. Kůlna, jeskyně Balcarova, BýCí skála, 
Švédův stůl. Kostelík. 

41. Mus musculus Lin. Jeskyně Balcarova. 

42. Mus sylvaticus Lin. Jeskyně Balcarova. 

43. Mus agrarius Lin. Jeskyně Balcarova. 

44. Mus minutus Pall. Jeskyně Balcarova. 

45. Gricetus phaeus Pall. Kůlna, jeskyně Balcarova, 
Býčí skála, Kůlnička, KosteUk. 

46. Gricetus frumentarius Pall. Kůlna, jeskyně Bal- 
carova, Kateřinská, Výpustek, Kůlnička, Kostelík, Švédův stůl 
Liščí díra, jeskyĎka pod Kostelíkem, jeskyně Netopýří. 

47. Arvicola amphibius Desm. Staré skály. Kůlna, 
Výpustek, Švédův stůl, Kostelík, jeskyňka pod Kostelíkem, Liščí 
díra, Kůlnička, jeskyně Netopýří. 

48. Arvicola nivalis Mart. Kůlna, Kostelík, Býči skála, 
jeskyĎka pod Kostelíkem, Kůlnička, Švédův stůl, jeskyně Netopýří, 
Liščí díra. 

49. Arvicola glareolus Blas. Kůlna, Kostelík. 

50. Arvicola agrestis Blas. Kůlna, Kostelík. 

51. Arvicola gregalis Derm. Kůlna, Kostelík, Býči 
skála, Kůlnička. 

52. Arvicola ratticeps K. a B. Kůlna, Kostelík, Býčí 
skála. 

53. Arvicola arvalis Sel. Kůlna, Kostelík. 

54. Myodes lemmus Pall. Kůlna, jeskyně Balcarova, 
Býčí skála. Kostelík. 

55. Myodes torquatus Lin. Kůlna, jeskyně Balcarova. 
Býčí skála, Kostelík, jeskyňka pod Kostelíkem, Kůlnička, Švédův 
stůl. Liščí díra, jeskyně iNetopýří. 

56. Lepus europaeus Lin. Jeskyně Šošůvecká. 



— 251 — 

37. Lepus variabílis Pall. též L. tímidus L. Kůlna, Šo- 
šůvecká, jeskyně Balcarova, Býčí skála, Výpustek, Kálnička, Ko- 
stelík, Švédův stůl. Liščí díra, jeskyĎka pod Kostelíkem, jeskyně 
Netopýří. 

58. Lagomys pusillus Desm. Kůlna, jeskyně Balearova, 
Býčí skála, Kůlnička, Kostelík, jeskyĎka pod Kostelíkem, Švédův 
stůl. Liščí díra, jeskyně Netopýří. 

Proboscidea. 

59. Elephas primigenius Bl. Staré skály, Kůlna, Šo- 
šůvecká jeskyně. Liščí díra, jeskyně Michalova, Balcarova, Kate- 
řinská, Výpustek, Býčí skála. Kostelík, Švédův stůl. 

Perissodactyla. 

60. Equus caballus Lin. Staré skály. Kůlna, Šošůvecká, 
jeskyně Balcarova, Kateřinská, Býčí skála, Výpustek, jeskyně 
Žitného, Švédův stůl. Kostelík, Liščí díra, jeskyĎka pod Koste- 
líkem, jeskyně Netopýří. 

61. Rhinoceros tichorhinus Bl. Staré skály, Kůlna, 
Šošůvecká, Liščí díra, jeskyně Kateřinská, Výpustek, Býčí skála, 
Švédův stůl, Kůlnička, Kostelík. 

Artiodactyla. 

62. Capra íbex Lin. Jeskyně pod Hradem, Výpustek, 
Býčí skála. Švédův stůl. 

63. Capra hircus Lin. Kůlna, jeskyně Balcarova, Žit- 
ného, Výpustek, Kostelík, Švédův stůl, Kůhiička, jeskyĎka pod 
Kostelíkem, Liščí díra, jeskyně Netopýří, Býčí skála. 

64. Ovis aries Lin. Kostelík, Kůlna, Výpustek, Býčí skála. 

65. Ovibos moschatus Bl. Býčí skála. Švédův stůl, 
Kostelík. 

66. Bos primigenius Boj. Kůlna, Staré skály, Šošůvecká 
jeskyně, jeskyně Balcarova, pod Hradem, Žitného, Výpustek, 
Švédův stůl. Kostelík. 

67. Bos bis on Lin. Staré skály, Kůhia, Šošůvecká, jeskyně 
Balcarova, Výpustek, Švédův stůl. Kostelík. 

68. Bos t aur US Lin. Kostelík, Výpustek, Býčí skála. 



— 252 - 

69. Bos při se US Boj. Šošůvecká jeskyně. 

70. Rupicapra tragus Gany. Jeskyně pod hradem 
Švédův stůl. 

71. Antilopě saiga Wagn. Eůlnička. 

72. Gervus alces Lin, Staré skály, Kůlna, Šošůvecká 
j., Výpustek. Švédův stůl, Kostelík. 

73. Gervus t a r a n d u s Lin. Staré skály, Kůlna, Šo- 
šůvecká j.. Liščí díra, jeskyně Balcarova, u Východu, pod hra- 
dem, Kateřinská, Výpustek, Býčí skála, Jáchymka, Švédův stůl, 
Kůlnička, Kostelík. 

74. Gervus dáma Lin. Kůlna, jeskyně Balcarova. 

75. Gervus megaceros Hart. Jeskyně Balcarova, 
pod Hradem, Výpustek, Švédův stůl. Kostelík. 

76. Gervus elaphus Lin. Kůlna, Šošůvecká j., jeskyně 
nad výtokem Punkvy, Výpustek, Švédův stůl. Kostelík. 

77. Gervus capreolus Pall. Kůlna, Šošůvecká j., Vý- 
pustek, Kostelík. 

78. Sus scrofa Lin. Kůlna, Šošůvecká j., jeskyně Bal- 
carova, Výpustek, Švédův stůl. Kostelík, Býčí skála. 



Aves. 

Raptatores 

79. Falco aesalon Lin. Jeskyaě Balcarova. 

80. Tinnunculus alaudariusGray. Jeskyně Balcarova. 

81. Astur p alum bari US B ech. , , 

82. StrigicepscyaneusBp. » , 

83. AccipiternisusLin. , , 

84. Nyctea nivea Gray. Jeskyně Balcarova, Kostelík, 
Býčí skála. 

85. Otus brachyotus Guv. Jeskyně Balcarova. 

Picl. 

86. P i c u s major Lin. Jeskyně Balcarova. 

87. , leuconotusBecli. Jeskyně Balcarova! 



— 253 — 

Oscines. 

88. Turdus pilaris Lin. Jeskyně Balcarova. 

89. , musicusLin. ^ « 

90. , iliacusLÍD. , ^ 

91. , meru la Li n. , , 

92. Garrulus glandarius Vieil. Jeskyně Balcarova. 

93. Nucifraga caryocatactes Bris. Jeskyně Bal- 
caroYa, 

94. Corvus monedula Lin. Jeskyně Balcarova. 

95. , c o r a X L i n. Jeskyně Balcarova, Kůlna, 
Kostelík. 

Rasores. 

96. Lagopus albus Leach. Kůlna, Šošůvecká j., 
jeskyně Balcarova, Býči skála, Švédův stůl, Kůlnička, Kostelík. 

97. Lagopus mutus Leach. Kůlna, jeskyně Balca- 
rova, Švédův stůl, Kůlnička, Kostelík. 

98. Bonasia silvestris Břeh. Jeskyně Balcarova, 
Kostelík. 

99. Tetrao urogallus Lin. Kůlna, Šošůvecká j., Kostelík. 

100. , tetrix Lin. Kůlna, Šošůvecká j., jeskyně 
Balcarova, Kostelík. 

101. Perdix cinerea Lath. Jeskyně Balcarova. 

Grallae. 

102. Rallus aquatícus Lin. Jeskyně Balcarova. 

103. CrexpratensisBech. , „ 

104. Gallinula chloropus Lath. „ „ 

105. Otis tetrax Lin. Jeskyně Balcarova. 

106. Vanellus cristalus Mayer. Jeskyně Balcarova. 

107. Scolopax r u sticol a L in. „ , 

108. Totanus spec? Jeskyně Balcarova. 

Lamellirostres. 

109. Anser sp. Jeskyně Balcarova. 

110. , cinereus My er. Kostelík. 

111. Anas boschas Lin. Jeskyně Balcarova. 

112. - creccaLin. , - 



— 254 — 

113. Anas circia Bp. Jeskyně Balcarova. 

114. » sp. Jeskyně Balcarova. 

Batrachia. 

115. Raná esculenta Lin. Jeskyně Balcarova, Kůlna, 
Kůlnička. 

116. Raná fusca Rós. Jeskyně Balcarova. 

117. Bufo vulgaris Laur. Jeskyně Balcarova, Kůlna, 
Kůlnička. 

118. Bufo cinereus. Kůlnička. 

119. Hýla viridis Laur. Jeskyně Balcarova. 

Pisces. 

120. Squalius leuciscus Sieb. Jeskyně Balcarova. 

iVlollusca 

121. Hyalina fulva Můll. Jeskyně Balcarova. 

122. HelixpomatiaLin. ^ » 

123. , lapicídaLin. , n 

124. Patula ruderala Stud. „ , 

125. Glausilia gracilis Zyl. » r 

Mimo zbytky lidské, jak zjevno, nánosy jeskyň moravského 
krasu poskytly tedy dosud 125 druhů příslušných ssavcůra, ptákům, 
obojživelníkům, rybám a měkkýšům. Nejdůležitěiší z nich jsou 
pozůstatky po člověku diluviálním a hned po nich zbytky zvifeny 
diluviální z období předledového, ledového a poledového. 

Leč okolnost, nedbáme-li jiného, je tu zvláště kormutlivá. 
že totiž všechen fossilní materiál z nánosů jeskyň moravského 
krasu dosud vytěžený a odtamtud vědecky zpracovaný, je roz- 
ptýlen po různých sbírkách veřejných a soukromých, od 
sebe vzdálených a namnoze nepříliš snadno dosažitelných. 

Pokud mně je známo, nejvzácnější díl Wankl o vých pro- 
slulých nálezů ze Starých skal sloupských (z Nicové a od Řezaného 
kamene) a z Býčí skály získaly palaeontologické a praehistorické 
sbírky c. k. dvorního přírodovědeckého musea vídeň- 
ského, a jen něco z nich dostalo se darem do sbírek vlaste- 



- 255 - 

neekého muzejního spolku o 1 o m ou ck éh o. Tolikéž 
hoJDý íossilní matoriál z jeskynního bludiště sloupského (z Ni- 
cové, Starých skal, Kůlnj a Šošůvecké), dále z Výpustku, Býčí 
skály a z jeskyĎ údolí Hádeckého (EůlniCky, Liščí díry, Švé- 
dova stolu, Netopýří a Kostelíka) chová dr. M. Křiž, notář 
ve Ždánicich, v soukromých svých sbírkách. Také R. Trapler, 
ředitel reálky ve Vídni, má z náplavu jeskyň moravského 
krasu leckterou věc, zejména z jeskyně Michalovya z jes- 
kynních chodeb Šošůveckých. Vzácný fossilní materiál vy- 
kopal J. Szombathy ve Výpustku, v jeskyni Žitného, v Ko- 
stelíku a v Jáchymovce pro praehistorické sbírky c. k. dvorního 
přírodovědeckého musea vídeňského. Též ředitel reálky v Telči, 
K. J. Maska, má ve svých bohatých soukromých sbírkách dilu- 
viálni zvířeny moravské dosti hojný materiál z nánosu jeskynních 
chodeb Šošůveckých. Nálezy prof. A. Makowského z jeskyn- 
ního diluvia moravského krasu jsou deponovány ve sbírkách 
geologického ústavu německé vysoké školy technické v Brně. 
Leč pokud se týče drobné zvířeny z jeskynních náplavů morav- 
ského krasu, třeba soukromou sbírku učitele J. K n i e s e v Ro- 
gendorfě ze všech nahoře vyjmenovaných sbírek soukromých 
i veřejných pokládati za nejbohatší. Na nynější její výši pozvedl 
ji zejména hromadný nález v Balcarově jeskyni. Ale také hrubá 
zvířena odtamtud je v jeho sbírkách hojně zastoupena a pochází 
skoro ze všech jeskyň nahoře vyjmenovaných. 

Je-li kormutlivo, jak jsem nahoře podotkl, že vzácný a bo- 
hatý fossilní materiál známé již diluviální zvířeny z moravského 
krasu jest rozptýlen po tolika sbírkách, je zajisté až víře nepo- 
dobno, že Morava v palaeontologických sbírkách zem- 
ského svého musea nemá odtamtud ani tolik z pro- 
slulých taméjších nálezů, kolik toho shledávám v některé z vět- 
ších tuto uvedených sbírek soukromých. A přece nemůže 
býtisporu,že stěžejním úkolem zemského moravského 
musea je, aby v něm byl dokonalý obraz soudobé 
přírody moravské i živočišných říší zašlých, pokud 
se zachovaly zbytky ve vrstvách zemských na 
Moravě. 

Diluviální zvířena zabírá v palaeontologii Moravy již dnes 
vynikající místo jednak členitosti svou, jednak bohatstvím dru- 
hovým. Ale také moravská její oblast, v niž území našeho krasu 



— 256 - 

slojí v popředí, prozrazuje vlastnosti, které slibují, že tu bude 
možno řešiti otázky, jimž se nedostává jinde tolik náležitého 
podkladu. 

Máme-li zřeni k těmto okolnostem, je přirozeno, že bude 
třeba v blízké již době usilovati, aby moravské diluvium, 
tedy také v první řadě jeskyň moravského krasu, bylo v zem- 
ském museu moravském zastoupeno dů.stoJDě. Se- 
strojiti dokonalý obraz zvířeny té, propracovaný do podrobnosti, 
bude pak zajisté cílem snah těch. Jak velkolepým se zjevi, budou-U 
v rámci jeho seřazeny jen druhy, uvedené v tomto seznamu, 
není nesnadno si představiti. 

Za těchto prací jest si však přáti, aby se dělo vše pro- 
myšlené, co ve smyslu tom bude podniknuto, a jmenovitě, 
aby dosavadní naše vědomosti zvláště na území moravského 
krasu každým činem byly prohloubeny a rozšířeny. Nebof 
mnoho záhad čeká tam dosud na definitivní rozřešení. Vždyť 
názory se tam tříští, běži-li třeba jen o to, jsou-li naplaveniny, 
přechovávající diluviáhií zvířenu a proto přirozeně za diluviální 
pokládané, neporušeny diluviáhií svou sedimentací až do dneška. 
Dále není tam shody, pokud jde o dopravu, kudy vody vnesly 
naplaveniny do jeskynních chodeb, a které vody vlastně byly při 
tom činný, zdali jen srážkové, nebo v podstatě vody tekoucí, jme- 
movitě potoční, nebo snad oboje. Mimo to neumíme dosud dobře 
říťi, které jeskyně našeho krasu chovají nánosy starší než dilu- 
viální, z kterých geologických dob pochází sedimenty řečené a 
jaký jest jejich ráz petrografický a palaeontologický. Nebof to, 
co dosud tu a onde čteme v literatuře o starších těchto usaze- 
ninách jeskyň našeho krasu, jsou pouze jen odhady od oka, nic 
však určitého, závazného, vyplynulého ze srovnávacích studií jak 
petrografickélio habitu horniny, tak i ze studia zvířeny v ní 
eventuálně obsažené. Aby se došlo toho všeho, nezbude než 
znovu se dáti do zkoumání naplavenin jeskyň našeho krasu dle 
osnovy na léta napřed vypracované. Nahodilým kopáním nedojde 
se tu nejen ničeho uspokojivého, nýbrž naopak by tím jen utrpěla 
leckterá dosavadní naše představa o rázu diluvia moravských 
jeskyň. 

Budou-li však zkoumány nánosy jeskyň našeho krasu, jak 
tu byt i jen hrubě na/.načeno, zajisté pozná se ráz všech a zá- 
roveň též všechna jejich mohutnost na veškeré rozloze. Ale také 



— 257 — 

bude možno během prací, třeba po léta trvajíeícli. proniknout 
z dosud známých jeskynních chodeb dále do chodeb nových a 
jimi posléze do podzemních prostor, jež jsou bez hlin, štěrkův 
a piskA. Mám tu na mysli v první řadě jeskynní bludiště Sloupské, 
pak Výpustek a též jeskynní bludiště Ochozské, jehož vchodové 
chodby dosud skoro ani neznáme. Oč bychom si vývoj jeskyň 
výzkumem tímto ozřejmili, je ha bíle dni. 

Jak je také zjevno, naskytuje se tu vděčné působiště vý- 
ziumu, řízenému Komisí pro přírodovědecké prozkoumání Moravy, 
nebof jediné ona je s to, aby vyvedla se zdarem práce zamý- 
šlené. Za nich nabízí se příležitost říkajíc sama, 
získati palaeontologickým sbírkám morav- 
ského zemského musea fossilní materiál z di- 
luvia jeskyĎ moravského krasu, jehož velice 
pohřešuji Ale i kdyby nešlo tak naléhavé o studium se- 
dimentů jeskynních a zjevů krasových, jichž závažným členem 
jsou jeskyně, tož jistě důležitost a význam fossilního materiálu 
diluvia jeskynního moravskému krasu pro palaeontologické sbírky 
moravského zemského musea přinutí k novému, a to soustav- 
nému prozkumu. Neboť jest svrchovanou povinností morav- 
ského zemského musea nejen hromaditi materiál ve svých pro 
storách, upravovati jej a vystaviti na podiv diváku, nýbrž dbáti 
bedlivé také toho, aby v něm náležitě vynikalo vše úplností a 
bohatstvím, čím slyne Morava a vyniká nad jiné země. 

Že náplavy jeskyň našeho krasu dosud chovají vědecké 
poklady fo.-silního materiálu a i pozůstatků člověka diluviálního, 
kdo by o tom pochyboval, kdož ví, čeho se tam již došlo po 
této stránce, a jak velký terrain tam dosud čeká na podnikavé 
pracovníky. Kdo si však prohlédne třeba jen v palaeontolopckých 
sbírkách c. k. dvorního přírodnického musea vídeňského nálezy 
z našich krasových jeskyň a uslyší, že Morava má ve svém 
hlavním městě zemské museum, zajisté bude souditi, že jest 
v něm asi vše, co tu opisuje úryvky hlavní kontury. Ba bude 
se domnívati, soudě dle jiných zemí, že také u nás v našem 
museu zemském jsme si pořídiU za daných okolností dokonalý 
obraz o geologické době, jejíž význam v geologii naší vlasti 
zabírá znamenité místo. Není naši vinou, že obrazu toho a tak 
dokonalého tam není dosavad, ale vinou přemnohá okolností. 



— 258 — 

Nicméně za nynějších zcela změněných poměrů, kdy jde o to, 
vybudovati zemi naši ze základů důstojné významu jejirou 
zemské museum a zároveň prohloubiti za prací těch naše vědo- 
mosti o ni, doufáme pevné, že také čtvrtohorám moravským a 
z nich pokladům z jeskynních náplav moravského krasu dostane 
se v palaeontologickýeh sbírkách náležitého místa a ucelení. 



zpráva o výzkumných geologických pracích 
za rok 1905.. 

Podává V. J. Procházka. 

Vděčné pole výzkumné poskytuje a bude zajisté ještě dlouho 
poskytovati naše Morava snahám, jež se hledi uplatniti na nivách 
domácí geologie a palaeontologie. Přes to, že výsledky skoro dvou, 
ba místy též tři nákladných geologických výzkumů jsou nám dnes 
k disposici, zbývá přece jen pořád velmi mnoho záhadného jak 
ve stratigrafii, tak i v tektonice souvrství, skládajících naše hory, 
pohoří, roviny a vysočiny. A co jest říci o palaeontologii našich 
útvarů, bez níž nelze přece svésti nic kloudného ani ve strati- 
grafii, ba za jistých okolností též v tektonice ? Kdo mél příležitost 
sezDámiti se s ní poněkud podrobněji, ví zajisté, že dosavadní 
její obraz není nikterak v souhlase s bohatstvím třeba jen vrstev 
méně bohatých zbytky vyhynulých zvířen a květen. Proto jsem 
hluboko přesvědčen, že práce, nesoucí se k metě : získati geopa- 
laeontologickým sbírkám Zemského moravského musea náležitě 
bohatý fossilní materiál ze souvrství moravských útvarů a sestro- 
jiti z něho jasný obraz geopalaentologie Moravy, jednak vyphií 
béhem let značně dosud zející mezery v palaeontologii souvrství 
moravských, jednak vnesou zářivé světlo poznatků i tam, kam 
se až do dneška marně namáhali, kdo se brali po stopách byt 
i dosti vyšlapaných. 

Okolnosti tyto i roku minulého (1905) vymezily smér a určily 
ráz mým pracím, jež jsem provedl podporou 400 korun, poskyt- 
nutou mi Kuratoriem moravského zemského musea. Zde pak 
si dovoluji podati zprávu, jak jsem užil řečené podpory a co jsem 
béhem prací těch získal pro sbírky Moravského musea zemského. 

Veškera má snaha nesla se trojím směrem, jednak abych 
získal sbírkám Zemského moravského musea vhodný a účelně 



— 260 — 

volený palaeontologieký a též petr o grafický mate- 
riál, jednak aby za dobýváni materiálu toho byly učiněny nové 
poznatky, nové objevy a doplněna jimi dosavadní znalost 
míst a okolí nalezišť buď známých, buď dosud ještě nenačatých, po- 
sléze pak, aby práce ty byly provedeny v rámci dřívějších mých 
snah a doplňovaly výsledky již dříve dosažené. Proto ve fossil- 
ním materiálu, který jsem zaslal do Zemského moravského musea, 
jest kořist 2 diluvia (venkovského i jeskynního), dále z pli- 
ocenu, miocenu, oligocenu, pak z křídy (cenomanu 
i turonu), mimo tozpermua posléze jsou tam některé ukázky 
tak zvaných Kvétnických vrstev, jež podrobné prostudo- 
vati a stáří jejich vyšetřiti jest svrchovaně důležito a jmenovitě 
nyní včasno. A proto, že je mám říkajíc za humny, věnuji jim 
příštího roku skoro všechnu svou volnou chvíli. 

1. Již od let obírám se studiemi západomoravského a středo- 
moravského diluvia, V okruh jejich zabírám veškeru oblasf mezi 
řekami Jihlavkou a Moravou, sahající na jihovýchod až po severní 
úbočí Ždánického lesa a Hříběcích hor. Podrobný a jednotný obraz 
místy dosti různě utvářeného velezajímavého (zejména se zřením 
k zemědělství neobyčejně důležitého) útvaru toho jest metou snah 
těchto. V nich spočívá příčina, že jsem získal pro Zemské mo- 
ravské museum z nového naleziště (od Štěpán o víc) kosti 
druhu Ehinoceros tichorhinus. O nálezu tom uveřejním záhy po- 
drobnou zprávu. 

Když jsem se letos z jara ubíral z Vyškovská přes Sloup do 
Tišnova, kde jsem zas o kousek posunul v před své studie tamějších 
diluviálních štěrků, písků a spraše, zastavil jsem se u p. Brouška 
v Šošůveckém hotelu, bych si tam prohlédl a prostudoval pro- 
kopané jím nánosy v nových jeskynních chodbách šošft- 
veckých. Pan Brousek sdělil se mnou, že dělnici jeho narazili 
v nově objevených chodbách jeskynních na dvou místech na 
bohatší naleziště diluviálních kostí. Zpráva to zajisté nejen zají- 
mavá, nýbrž i důležitá. Jestif přece známo, že Šošůvské jeskynní 
chodby poskytly dosud poměrně málo fossilního materiálu dilu- 
viální zvířeny, pochodícího léměř vesměs z jeskynních prostor 
položených více k východu jeskynnímu a mimo to, že nikoli o 
všem tomto materiálu je zcela přesně známo, kde je prvotní jeho 
místo. E. Maska, J. Knies, M. Kříž a R. Trampler 
chovají odtamtud ve svých soukromých sbírkách kosti diluviál- 



— 261 — 

nich zvířat a též výrobky lidské. Toliko palaeontologlcké sbírky 
Moravského zemského musea nemají z nich skoro ničeho. Je tudíž 
pHrozeno, že kollekce diluviálnich kostí, jež mi p. Brousek z ná- 
plavů nových jeskyĎ ukázal a v nichž převládaly zbytky jeskyn- 
ního medvěda, byla příliš lákavá, než abych neuCinil pokus, 
získati ji pro sbírky Moravského zemského musea a zabezpečiti 
Museu moravskému právo, že zmíněná naleziště budou jedině pro 
jeho sbírky vykořisténa. Proto jsem dopsal ve smyslu tom p. prof. 
Dr. J. Jahnovi, jako předsedovi Komise pro přírodovědecké pro- 
zkoumáni Moravy, na jehož doporučení poskytnuta kuratoriem 
Zemského moravského musea p. Brouškovi podpora 50 korun ; tím 
dosaženo i zmíněného fossilniho materiálu díluviálního i práva 
kopati pro sbírky Moravského zemského musea na řečených dvou 
místech v nových jeskynních chodbách šošůveckých. Když jsem 
pak později dlel ve Sloupě na žádost kuratoria Zemského mo- 
ravského musea, abych přejal zmíněný fossilní materiál od pana 
Brouška pro sbírky musejní a do Brna jej poslal, prostudoval 
jsem znovu, a to podrobně diluviťJní nánosy ve všech šošůveckých 
jeskynních chodbách. Výsledkem práce té je, že jsem se i tu 
přesvědčil zrovna jako dříve ve .Starých skalách** sloupských, 
dále v Rasovně u Holštýna, jmenovitě však ve velikém jeskynním 
bludišti Ochozském, že totiž názor, že všechny nánosy tamnější 
byly do jeskynních chodeb zaplaveny vodami, vrhajícími se tam 
komíny, je nesprávný. To, co tam z něho donesly dešfové vody 
komíny, je docela nepatrné proti oné spoustě, kterou tam vpla- 
vily potoky. Také o tomto výsledku uveřejním podrobnou zprávu, 
k níž připojím zajímavé resultáty svých studií o hydrografických 
poměrech slepého údoU sloupského. 

Fossilní materiál diluviální zvířeny z nových jeskynních chodeb 
šošůveckých čítá kolem 350 kusů, a jsou v něm zbytky jeskyn- 
ního medvěda, jeskynní hyeny a j. Vyplňuje bednu, která jest 
v Zemském moravském museu. 

2. Letoší své práce na území jihomoravského pontského (kon- 
geriového) stupné a těsně s ním souvisícího stupně sarmatského, 
obmezil jsem z důvodů závažných na severní díl: na Kyjovsku 
a Čejčsku rozložený, a zašel na jeho jih jen tenkráte, když toho 
srovnávací studie žádaly. Původně jsem zamýšlel, jak jsem také 
ve své žádosti o podporu tuto byl podotkl, doplniti dosavadní 



svůj prostudovaný materiál, který mi byl dán na zpracování 
zesnulým ředitelem c. k. říšského geologického ústavu, D. Šturem, 
popsati jej, a pak výsledky dosažené o néra publikovati. Leč záhy 
jsem se přesvědčil, že by práce tato byla ve všech částech kusá 
a mezerovitá, ježto by nebylo možno v první řade obmeziti dů- 
vodné zejména některé druhy, a potom, kam jsem v oblasti 
jihomoravského kongeriového stupně vstoupil, všude se naskyto- 
vala příležitost, nahlédnouti hloub do vývojepisných poměrů pont- 
ského souvrství a rozpoznati v něm, jak se ponenáhlu měnil 
jeho živočišný svět během usazování jeho vrstev. Ale vše toto 
bylo možno zdárně provésti jen tehdy, když se podvolím namá- 
havému a času vyžadujícímu vykořisťování od vrstvy k vrstvě a 
od lokality k lokalitě na všem území. 

Výsledky, jichž jsem dnes již došel, jsou po každé stránce 
uspokojivé. Jsou o to nápadnější, oč nedostatečný byly do těch 
chvil dosavadní naše vědomosti o zvířeně kongeriového stupně 
jihomoravského. A že byly pranepatrný, ví kde kdo, kdož měl 
příležitost seznámiti se s geologickým obrazem jihomoravského 
pontského stupně, jak je vylíčen v literatuře. Výsledky ty doka- 
zují, že zvířena také našeho jihomoravského kongeriového stupně 
není tak chudá a jednotvárná. Ba naopak, kolem 90 různých 
druhů (příslušných gasteropodům, bivalvám, rybám [otolithy] a 
ostrakodům), jež se mi tam dosud podařilo zjistiti, prozrazujer 
Čeho lze se od nich nadíti a jak se rozhojní, až bude veškero 
souvrství jihomoravského pontského stupně na veškeré rozloze 
své oblasti alespoň tak vykořistěno a prozkoumáno, jak jsem to 
učinil za tím účelem na Kyjovsku a Gejčsku. 

V bohatém mém fossilním materiálu z pontského stupně 
Kyjovska a Cejčska jsou zvířeny ze všech petrograficky různých 
vrstev (ovšem odkrytých a přístupných) zářezů a pískoven, jichž 
jsem tam postřehl. Poblíž Kyjova nelenil jsem vykořistiti palaeon- 
tologicky všechny odkryté vrstvy dvou dosti poměrné blízkých 
otevřených pískoven. Výsledek je zajímavý a význam jeho vy- 
svitne až z podrobného popisu. 

Abych zatím alespoň stručný obrázek o svém fossilním 
materiálu zvířen kongeriového stupně jihomoravského zde na- 
stínil, podotýkám, že obsahuje 10 zvířen z pěti různých petro- 
grafických vrstev dvou kyjovských pískoven, pak 2 zvířeny 
pískovny poblíž kyjovské sklárny a 1 zvířenu z pískét 



— 263 — 

otevřených ve vinohradech na sv. Rochu. Dále jsou v něm 
(1 zvířena z písku s va toboři ckého, 2 zvířeny z písku a 
jilu raistřinského, 2 zvířeny (směsi to zvířeny sarmatské 
akongeriové) z hrubých diluviálních nánosů mistřin- 
ských a skoronických, 1 zvířena z písků šardických 
a posléze 3 zvířeny z písku a jílu Čejkovského. Skoro 
všechen tento fossilní materiál je převahou skvostně zachován a 
přebohatý individuy. Obsahuje 24 zvířeny z různých nalezišť 
a vrstev. 

K těmto zvířenám druží se poměrně malá dosud kolekce 
otisků rostlinných kongeriové květeny lupků čejčských. 

3. Také letoší mé práce v miocenu eápadomoravském jsou 
vykonány ve smyslu nahoře naznačeném. Vykořisfovalf jsem 
palaeontologicky jíly nedvědické, boračské, lomničské, tišnov- 
ské, lomnické, řepské, čebiňské, sentické, kuřímské, lažanské 
(u Černé Hory), dále lysické, u Perné, pak černohorské, v údolí 
Bejkovky, u Žerůtek, zejména u Dmovic, ale také u Sebranic. 
Valný díl získaného tohoto fossilního materiálu jest v bednách a 
bedničkách v Zemském museu moravském, kdežto výplavy z jílu 
a slinu od Lysíc, Bejkovic, Lažánek, Kuříma, Čenié Hory a Že- 
růtek mám dosud u sebe. Během této práce prostudoval jsem 
znovu naleziště zmíněná a okolí jejich, jakož i zrevidoval zároveň 
i doplnil a prohloubil výsledky, dosažené studiem miocenu ta- 
méjSího v letech devadesátých minulého století. Při tom při 
všem jde mi o to, abych získal závěrečné své monografické 
práci o miocenu západo- a severomoravském alespoň tak bohatý 
fossilní materiál, jaký jsem po pětileté namáhavé práci snesl ze 
západní a severní Moravy do palaeontologických sbírek c. k. ge- 
ologického říšského ústavu vídeňského — a abych jej uložil na 
kontrolu svých pozorování ve sbírkách Zemského moravského 
musea. 

Prostudovati a vykořisti palaeontologicky moravský náš 
neogen, jmenovitě staršího jeho člena, miocen, pokládám pro 
naše poměry za čin předůležitý a naléhavý. Význam jeho pro 
statigrafíi Moravy je nepopiratelný. A ježto jest členem morav- 
ského souvrství neobyčejně rozšířeným obzvláště v územích, kde 
zemědělství i průmysl pracují dnes nej intensivněji, zaměstnává 
a obírá se jím praktický život skoro nepřetržité. Po stránce pa- 



— 264 — 

laeontologické pak přísluší mu přední místo mezi útvary morav- 
skými. Bohatství jeho zvířen a zachovalost jejich individui za- 
bezpečige mu přednost tuto. Až bude vykořistén a kořist jeho, 
jak mi tane na mysli, v musejních sbírkách Moravského zemského 
musea soustředěna, poskytne přebohatá jeho zvířena nádherný 
obraz plný rozmanitosti. Abych alespoň jediným dokladem pravdu 
těchto slov potvrdil, uvádím tu, že se mi podařilo během ně- 
kolika let snésti z různých nalezišf moravského miocenu korá- 
lovou zvířenu, která předčí bohatstvím čeledí, rodů a druhů 
všechny dosud známé korálové zvířeny nejen miocenu rakousko- 
uherského, nýbrž také francouzského a zejména italského, jenž 
byl pokládán od dob Sequenzových za nejbohatší fossilninii 
anthozoy. 

Pokud mi lze již dnes přehlédnouti palaeontologickou kořist 
z miocenu západo- a středomoravského získanou r. 1905 sbírkám 
Zemského musea moravského, jeví se takto: 

Nedvědice, 1 druh korálů. 

Doubravnik, 20 gasteropodů, 6 druhů bivalv, 2 druhy ko- 
rálů a 1 druh bryozoí. 

Boračy 100 druhů gasteropodů, 7 druhů bivalv a 17 druhů 
korálů. 

Tišnov, hospodářská škola: a) z hloubky 27^ ni, 
26 druhů řoraminifer, 1 druh gasteropodů, 1 druh bivalv a 1 druh 
ryb (otolithy) ; b) z hloubky 3 m, 62 druhy foraminiíer, 4 druhy 
ostrakodů. 5 druhů gasteropodů a 7 druhů ryb (otolithy); 
c) z h 1 o u b k y 5 m, 62 druhů íoraminifer a 6 druhů ryb 
(otolithy). 

Lomnická, břehy Besénka západně vesnice 

a) vrstva c profilu, 80 druhů foraminifer, 18 druhů ostra- 
kodů, 13 druhů bryozoí, 22 druhy gasteropodů, 2 druhy bivalv, 
1 druh balanů, 1 druh mořských ježků a 6 druhů ryb (otolithy); 

b) vrstva c^ profilu, 45 druhů foraminifer, 1 druh bryozoí, 
3 druhy gasteropodů a 1 druh ryb (otolithy); c) vrstva a 
profilu, 31 druh foraminifer, 6 druhů ostrakodů, 2 druhy 
bryozoí, 1 druh moř. ježků, 6 druhů gasteropodů a 4 druhy 
ryb (otolithů). 

Železný, zelenkavý slin u kříže, jižně vesnice 
72 druhy foraminifer, 5 druhů ostrakodů, 1 druh gasteropodů, 
1 druh moř. ježků a 14 druhů ryb (otolithy). 



— 265 — 

Drásov, jižní Horka: a) vrstva vrchní, 56 druhů 
foraminifer, 7 druhů ostrakodů, 1 druh moř. ježků a 1 druh ryb 
(otolithy); b) spodní vrstva, 27 druhů foraminiíer, 1 druh 
mof, ježků a 8 druhů ostrakodů. 

Lomnice, světle šedý slin jižně městečka, 46 
druhů gasteropodů a bivalv. 

Klepáčov u Blanska ze žlutavého slinu: 40 druhů 
foraminiíer, 1 druh ostrakodů a 1 druh mof. ježků. 

Jedovnice, světlošedýjíl u nové školy: 15 druhů 
foraminifer a 2 druhy ryb. 

Drnovice, šedý slinu kříže za vesnicí: 32 druhy 
foraminifer, 18 druhů bryozoí, 11, druhů ostrakodů, 8 druhá 
anthozoí, 1 druh moř. ježků, 1 druh balanů, 1 druh pyrgom, 
1 druh brachyopodů, 27 druhů bivalv a 154 druhy gasteropodů. 

Mokrá u Líšně ze světle zelenkavě šedého 
jílu poblíž školy: 32 druhy foraminifer, 6 druhů ostrakodů 
a 2 druhy moř. ježků. 

Rebešovice, z pisku: i druh anthozoí, 3 druhy bivalv, 24 
druhy gasteropodů a 1 druh balanů. 

Mimo to zjistil jsem litavský vápenec západně Zbraslavce, 
pak mezi Rájcem a Raječkem, dále jihozápadně od KaroUn a 
posléze jihozápadně Černé Hory v polích, jimiž se ubírá voznice 
od Černé Hory ke Lhotě (439). 

4. Když jsem dlel letos návštěvou v Kyjově u p. ředitele 
J. Klvani, upozornil mne na málo dosud známé menilitové 
břidlice severozápadně od Muchonic. Pěkné otisky ryb, jež 
mi odtud ukazoval, slibovaly naleziště rybí zvířeny neobyčejné 
pěkně v otiscích zachované. Leč mé naděje se na místě nesplnily, 
ne snad že by v břidlici tamější nebylo dosti pěkných otisků, 
nýbrž proto, že prudký déšf, jenž se změnil v trvalý déšf celo- 
denní, přinutil mne naleziště opustiti, sotva že jsem je ohledal, 
vyšetřil hrubě jeho úložné a rozlohové poměry a nabyl trochu 
otisků. Avšak i to, co jsem odtamtud dovezl, svědčí názoru, že 
muchonické menilitové břidlice rorfiojní počet oligocenových na- 
lezišť moravských, vynikající pěknými otisky ryb a rybích šupin. 
Podrobnější zprávu o tomto nalezišti uveřejním později. 



— 266 - 

5. Na území zápa doraoravského vrchního křído- 
vého útvaru vedla mne jedině snaha, abych tam došel fossil- 
niho materiálu pro palaeontologické sbírky Zemského musea 
moravského, jimž odtamtud schází skoro všechno, zároveň však 
abych objevil v tamějši oblasti, možno-li, nová naleziště, jejichž 
zvířeny a květeny by pomohly vrhnouti alespoň poněkud jasnější 
světlo na vzájemné vztahy západomoravského výběžku k veliké 
oblasti východo- a severočeské, nepoměrně mnohem lépe pro- 
studované a vykořistěné. Pokud jsem se dosud přesvědčil, není 
západomoravská křídová oblast tak příliš chudá zvířenou, jak 
nám o tom vyprávějí všechny dosavadní a též i nejnovější o ní 
zprávy. Proč ji pořád tak velice málo známe, ba skoro 
vlastně ještě neznáme, příčina toho jest jedině, že se tam 
dosud fossilní materiál nesbíial na vší ploše účelně a soustavně, 
a že až skoro do nedávná nikomu na Moravě hrubé ani nena- 
padlo, aby si obral za úkol prostudovati a prozkoumati západo- 
moravskou křídu na podkladě faunistického vykořistění všech její 
vrstev. Jedné však věci bude třeba, aby si byl vědom, kdo se 
k práci této přece jen odhodlá, že totiž tamějši vrstvy křídové 
jsou sice poměrně chudý, ale, když se v nich bude po léta sbírati 
a využitkují se všechny okolnosti a když se budou nepřetržitě 
vykořisfovati, poskytnou svrchovaté všeho, čeho jest zapotřebí 
k dokonalé znalosti poměrů stratigrafických, t.j. dostatečně učlán- 
kované zvířeny. 

Na svých pochůzkách po jižním cípu západomoravské křídy 
zjistil jsem světlé cenomanské jíly (? perucké) poblíž nejjižnějšího 
domku Starého Blanska na západním svahu údolí Svitavina. Jiné 
naleziště jílů těch jsem zjistil západně Dolní Lhoty, kde jich do- 
bývá p. Fiala z Dobií Lhoty a prodává keramickým továrnám. 
Jíly ty chovají bohatou květenu. Vykořistil jsem je, pokud okol- 
nosti dovolovaly, a vybraný mnou materiál donesl p. Fiala do 
Moravského zemského musea, kde odevzdal jej kustodovi p. Pal- 
liardimu. Další naleziště jílů těchto povedlo se mi objeviti západně 
silnice, vedoucí z Drnovic do Lysic, poblíž starých, opuštěných 
hald. Jsou tam odkryty a přístupny šachtou. Jak jsem se dověděl, 
zamýšlí též je vyvážeti do keramických továren. Za to čile do- 
bývají a rozvážejí tyto jíly u Zbraslavce, kde je odkryli teprve 
nedávno. Také v nich jsou otisky rostlin, leč vyskytují se tam 
řidčeji, než v jejich aequivalentech na kopci Milenkách nad Kun- 



- 267 - 

státem. Dosici z Kunštátských cenomanskych jilů bohaté kvě- 
teny, J)ylo mou usilovnou snahou. Snažil jsem se o to již proto, 
2e jily ty poskytly dosud nejbohatší květenu, která je z cenomanu 
moravského do dneška známa (viz Fr. Krasser: Beitrftge zur 
Kenntniss der Kreideflora von Eunstadt in Máhren. Beitráge zur 
Palaeont. u. Geolog. Oest-Ungam etc. Vídeň 1895). Velké hromady 
jílft těch, nachystané k odvážení, poskytly mi dosti cenného 
materiálu, přes to však pokládám za svou povinnost navštíviti 
také příštího roku důležité naleziště toto, abych doplnil dosavadní 
s?é nálezy a možno-Ii učinil nové. Bedna materiálu fosilního 
z Milenek kunštátských je výsledkem letoší mé tam práce. 

Ale také turonské zdejší sedimenty osvědčily se zvířenou, 
jenže dosud nelze do nich tolik klásti nadějí, kolik do řečených 
jílů. Mnohem vydatnějšími než ony prokázaly se cenomanské 
pískovce na přechodu do opuk. V nich jsem odkryl severně 
Jestřábí u Černé Hory lavici bohatou echinodermaty a pří- 
buznou vrstvě, která vychází na den v t. zv. tunelech, starých 
opuštěných lomech, za Doležalovým velkým lomem jihovýchod- 
ně Dolní Lhoty. Dvě bedničky fossilií poslal jsem odtamtud 
do Moravského zemského musea. Tolikéž o tomto fossilním 
materiálu uveřejním během příštích měsíců podrobnější zprávu. 
K němu se druží kořist z exogyrové železité lavice, odkryté 
západně Starého Blanska. 

6. Od doby, kdy byly v permských bituminosnieh břidlicich 
a lupcích jižně Lhotky u Černé Hory objeveny náhodou 
zbytky ješlěrů, obracely se k nim zraky domácích našich palaeon- 
tologů. Nové druhy lákaly a mnoho okolností svědčilo, že lze 
tam učiniti nemalých objevů. Jaký div, že po A. Makowském kopal 
tam Ottomar Novák a Svěrák pro A. Frice, a že odtamtud mnoho 
fossilního materiálu bylo posláno do různých sbírek. Je tudíž při- 
rozeno, že jsem nemohl Lhotky minouti, abych se nepokusil do- 
býti tam pro Moravské zemské museum alespoů tolik fossilního 
permského materiálu, kolik ho již jinde mají a lecčím odtamtud 
se honosL Leč poměry, jak jsem je tam shledal, nebyly 
vpříčné zmole, jediném to tamnějším do těch dob zná- 
mém nalezišti permské flory a fauny, tak příznivý vykoři- 
stování, jako za mých předchůdců. V severním svahu řečené 
zmoly poblíž zabořeného ústí staré štoly bylo příliš mnoho od- 



— 268 — 

kopáno, než aby se odtamtud podařilo snadno a rychle vylomiti 
více větších kusů biturainosni břidlice a hořlavého lupku, na néž 
permská zvířena a kvetena jediné je připoutána. Pracoval jsem 
tam půl dne s 3 délníky a čtyři dny s jedním délníkem, abych 
došel uspokojivějšího výsledku. Neobmezil jsem se však pouze 
na naleziště toto. Již zmíněné úložné poměry nutily mne, abych se 
poohlédl, není-li někde poblízku nebo dál odtud východ bitumi- 
nosních břidlic a hořlavého lupku. V údolí Ihotského potoka 
jižně od příčné zmoly v tak z v. Podhájí naproti Dvoru po- 
dařilo se mi naĎ naraziti. Myslím, že se tam příště dostane 
menši námahou i prostředky alespoň takového fossilního mate- 
riálu jako v příčné zmole. Kořist odtud a z příčné zmoly, zaslaná 
mnou do Moravského zemského musea, vyplĎuje velkou bednu, 
a jsou v ní otisky rostlin, ryb a zbytky malého ještěra. Ani mně 
nepovedlo se dosud nalézti tam celé pěkně zachovalé otisky ještěrb. 
Že povinností naší je nasaditi vše, aby jich bylo dobyto a museu 
zemskému získáno, leží na bíledni. Palaeontologický jejich význam 
žádá již toho a tolikéž posláni Zemského musea moravského, 
jemuž Ihotské naleziště je přece tak blízko. 

7. Pro pttrografickou sbírku Zemského musea moravského 
získal jsem na svých pochůzkách tyto horniny a zformatisoval je: 

1. Miocen: litavský vápenec z levého břehu Besénku u Lom- 
nicky. 

2. Miocen : litavský vápenec z kopce »na vápnech* vý- 
chodně Rajce. 

3. Křída: cenomanský pískovec od Starého Blanska, jižné 
blanského hřbitova. 

4 Devon: a) střední, bituminosní vápenec z Mikuláškova 
lomu nad hotelem Šošůvským u Sloupu. 

5. Devon: b) spodní, sericitová břidlice ze svahu při cestě 
za Salmovou hutí v údolí Punkvy. 

6. Olivínový diabas z údolí Besénku západně Železného 
u Tišnova. 

7. Odlučivé koule diabasové od tamž. 

8. Vrstvy Květnické : Křemenec z Kozí brady nad sv. Janem 
za Červeným mlýnem u Tišnova. 

9. Vrstvy Květnické: řyllit křemenový od tamž. 
10. n n pískovec železitý od tamž. 



— 269 — 

11. Vrshy Kvétnické: slepenec od tamž. 
• 12. , , slepenec typ. od tamž. 

13. , ^ tmavomodrý vápenec z 2. lomu za 
Trmačovem naproti jezu. 

14. Vrstvy Kvétnické: vápenec žilkovaný od tamž. 

15. « „ křemenný fyllit z lomu na úpatí 
Evětnice u Besénka. 

16. Prahory: amfibolit z lomu na sever, západ, úpatí Evét- 
nice v údolí mezi Kvétnicí a Dřínovou. 

17. Prahory: amflbolitická břidlice od tamž. 

18. , lepidolíth z doteku s pegmatickou žulou 
z Hradiska u Rožné. 

19. Prahory: rula z podlož! Květnických vrstev v železnic, 
zářezu u cesty z TrmaCova do údolí Besénku. 

20. Prahory: granátonosný svor od Pernštýna z lomu při 
cesté z Nedvédice na Nové Dvory. 

21. Prahory: turmalínová rula od tamž. 

22. , muskovitová rula od tamž. 

23. , slídnatý mramor z mramorových vrstev od- 
halených železničním zářezem při žel. trati naproti vesnici Pern- 
štýnu při cesté do Nových Dvorů. 

Aby přehlednéji vyniklo, kde jsem letos pracoval a došel 
kořisti pro Zemské moravské museum, uvádím tuto na konci 
seznam míst: 

Diluvium: 

Štépánovice, Šošůvecké jeskynní chodby, Kelčany. 

Pii o cen pontský čili kongeriový stupeň: 

Kyjov a okolí, Kelčany, Svatobořiee, Mistřín, Skoronice, 
čejč a okolí, Šardice. 

Mio cen: 

Nedvédice, Doubravnik, Borač, Tišnov, Železný, Lomnická, 
Řepka, Lomnice, Úebín, Sentice, Kuřím, Lažánky u Černé Hory, 
Býkovice, Žerůtky, Dmovice, Zbraslavec, »Na vápnech* zapadne 
Rajce, Mokrá Hora u Líšné, Jedovnice, Rebešovice, Klepáčov 
XX Blanska. 

Oligo cen: 

Muchnice. 



— 270 — 

Útvar kříd o vý: 

Staré Blansko, Dolní Lhota, Jestřábí, Dmovice, Zbraslavec, 
Eunštát. 

Perm: 

Lhotka u Černé Hory a) Příčná zmola, b) v Podhájí. 

Květnické vrstvy: 
Tišnov. 

Prahory: 

Tišnov, Pernštýn, Rožná. 



Vývoj hradů na Moravě v 1. 1029-1197. 

Podává dr. Frant. Šujan. 

R. 1904 bylo vydáno ve Vídni veliké dílo Au g. Prokopovo 
flDie Markgrafschaft Máhren in kunsthislorischer Beziehung".^) 
Jsou to obšírné dějiny umění na Moravě, zvláště dějiny umění 
stavitelského, při němž sledován také rozvoj plastiky, ma- 
lířství a průmyslu uměleckého. Dějiny umění stavitelského prof. 
Prokop jako znamenitý architekt vylíčil s důkladností a podrob- 
ností podivuhodnou, ale bez ladné systematíky. Hlavní cena ve- 
likého díla jeho (4 velké svazky foliové o XX -j- 1492 stranách) 
spočívá v ohromném počtu názorných půdorysův a obrazů 
všech památnějších budov na Moravě od nejstarší doby do ny- 
nějška (obrazů 1851). Prokop snaží se vyložiti vznik každé pa- 
mátky umělecké z historického rozvoje obyvatelstva v zemích 
českých (v Cechách a na Moravě) i v zemích sousedních se svě- 
domitým zřetelem na rozvoj kulturní v celé Evropě. Methoda 
tato je docela správná. 

V oboru dějin ryze moravských Prokop však uvázl na sta- 
novisku, k němuž dějezpyt a dějepis moravský dospěl do let 
1867, kdy Prokop začal budovati veliké dílo své. Tak na str. 
18. ř. 53. — 56. zcela vážně tvrdí, že v IX. stol. statky kostela sv. 
Petra v Olomouci a sv. Glementa v Osvětiraanech sáhaly až po 
hranice rakouské. Ještě více zaráží seznam hradů, které dle Pro- 
kopa (str. 74. ř. 41.— 59.) stály na Moravě již v X„ XI. a XII. 
století.') 



O Podrobný posudek podal V. Houdek v C. M. M. 1905, str. 89.-94. a 
202.-214. 

^ Prokop uvádi: *Aus8ee, Austerlitz, Banow, Battelau, 'Bisenz, Bistrilz 
am Hostein, *BÍ8kupitz, Blansko, Boskowitz, ♦Brod, Braunsberg, *Brumov, 
•Brůnn, Buchlau, Budischau, Budwitz, Busau, Czema Hora, ♦Datschitz, Dou- 
brawnik, *Du2-nholz, Drzewohos itz, *Eichhorn, ♦Eiwanowitz, *Erdberg, Eisgrub, 



— 272 — 

Aby nebylo pochyby, Prokop uvádí ty hrady ještě po druhé, 
a to s chronologickým určením, kdy prý už měly věže kamenné 
(str. 76. ř. 12. etc.) a po třetí na str. 84. a 85.') Tyto veliké 
chyby nedají se vysvětliti ani padělky z Bočkova Diplomatáře. 
Prokop skoro všechny osady moravské z Diplomatáře prohlásil 
za hrady buď zeměpanské nebo šlechtické (feudální). 

Nápravu čekal jsem od Pinka vy, který r. 1905 počal vy- 
dávati dílo nazvané Hrady moravské. V I. svazku (hrad Búzov) 
v úvodu (sir. 5. — 7.) pojednává o vývoji hradů moravských. 
I tam jsou chyby veliké, na př. že r. 1145 biskup Zdik byl pře- 
paden na hrade či hradci Duranině. Ani Úsobmo nebylo hradcem. 
Dle pramenů biskup Zdik byl přepaden v celní vsi Osobrně ve 
dvoře. *^) Knize Soběslav nevystavěl první tvrdý hrad v Čechách 



Eulenberg, •Frain, Freiberg, Fulnek, Gaja, ♦Gewitsch, *G6<iing, Goldenstein, 
♦Hradisch, *Jaiimitz, *Iglau, Ingrovvitz, Joslowitz, Kanitz, *Ko8tel, *Kremsier. 
Mahrísch-Kromau, Krzižanau, Kunstadt, Leiiowitz, Lomníiz, Leipnik, Littau, 
Littentschitz, Lodenitz, Lomnitz, *Lundenburg, Malenovvitz, Medlau» Gross- 
Meseritsch, *Milolitz» Mittrow, *Můglitz, Míirau, *Nainiest, *M&hrisch-Neustadt, 
Neutitscheiii, Nikolsburg, ♦Olmůtz, Ungarisch- Ostrá, Pemstcin, ♦ProssniU, 
Pirnilz, Plumenau, Pohrlitz, *Ro.ssitz, Haitz, Rostein, Seelowitz, Scbdnberg, 
Sternberg, Stramberg, Slrassnitz, Strzilek, Tassau, Teltsch, *Tobitjschau, 
Túmau, Máhrisch-Triibau, *Trebilscb, *V6ltau, *Weisskircben, ♦Wischau, 
Wiese, Wisowitz, *\Vselin, Zlabings, *Znaim, Zornstein, *Zwiltau. Tedy 
Prokop uvádí 101 hrad, z nicbž hvězdičkou poznačené stály prý už v X. 
a XI. století. Téch bylo by ledy 35. 

») Prokop uvádí: Olomouc (862), Brno (884), Vranov (900), Znojmo 
(972), Podivín (983), Buchlov (1000), Ousov (1020), Břeclav (1026), Vsetín 
(1026). Brumov (10Ž6), Hodonín (1031), Znojmo (1043), Úsobrno (1050), Bítov 
(1052), Přerov (1051), Kojetín (1059), Veveří (1059), Boskovice (1062), Rosice 
(1085), Jihlava (1090), Sovinec (1090), Telč (1093), Buzov (1131), Uh. Ostroh 
(1131), Jemnice (1131), Kroméříž (1131), Blansko (1140), Jevíčko (1145), Léto- 
více (1145), Zubrstein (XI. stol.), Pernstein (1150), Kozlov (1155), Doubravice 
(1158), Těšín (1164), Svitava (1165), Lomnice (1169), Kyjov (1180), Kounice 
(1181), Mikulov (1183), BudiSov (1190), Velké Meziříčí (1197); Ivanovice, Je- 
viSovice, Jaroslavice, Stramberg, Goldstein a Sternberg uvádí Prokop pro XII. 
stol. bez vročení. 

*) Vincencius F. r. b. II. 414., 22. Conradus- suppliciter orat, et sic ad 
tel o ni um Uzobren ante ecclesiam euro dulcissima allocutionecircumvemens; 
Tamže 414., 32.: Et cum iam ad ipsam vilIam, in qua episcopus tamquam 
de páce securus dormiebat, processissent; Tamže 415., 10.: quidam autem 
curiam cum íacibus circumdederant; Godex dipl. Moraviae I. č. 182. a Codez 
dipl. Bohemiae I. č. 79.: Preterea data est curi a, que vocatur Uzobren cum 
sibi adiacentibus viUis sub omni tributo et consuetudine, sicut antea solvebat 
fue domine (Ota s manželkou Eufemií dariyí Úsobrno klášteru v Hradišti). 



— 273 — 

po Yítézné bitvé u Chlumce r. 1135 dle způsobu „latinského" 
(str. 7., ř. 8. — 9.), nýbrž kanovník Vyšehradský k r. 1135 praví: 
^eodem anno metropolis Bohemiae Praga more Latinarum civi- 
tatum coepit renovari**.*) 

Tyto nesprávnosti v dílech vědeckých nejnovějších i ne- 
správnosti v dílech starších pohnuly mne k této práci: naznačiti 
vývoj hradů moravských v 1. 1029-— 1197 na základě bezpečných 
pramenů. 

1. Morava v i. 1029-1197. Stav politický a sociálnf. 

Dobu nejstarší pomíjím, o té mluviti může jen archeologie. 
Historie podává nám zprávy o Moravě teprve v IX. století. Moj- 
mírovci (x — 906) vytvořili stát moravský, v němž prudce potíral 
se duch slovanský s duchem cizím v oboru politickém i nábo- 
ženském. V obou Mojmírovci pomáhali vítěziti názorům cizím. 
V oboro politickém Morava byla sjednocena vypuzením kme- 
nových knížat z Nitry. V oboru náboženském pohanství podlehlo 
křesťanství. Křesťanství z Německa srazilo se s křesťanstvím 
z Řecka. Zvítězilo křesťanství římské. Morava nebyla podřízena 
ani Salcburku ani Konstantinopoli, nýbrž z Říma bylo zřízeno 
arcibiskupství panonsko-moravské. 

Nežli stát moravsky mohl býti uspořádán politicky a cír- 
kevně, byl zničen od Maďarů (906). Organisace politická i nábo- 
ženská byla zastavena pod panstvím maďarským (906 — 955) a 
nevyvinula se ani pod panstvím českým (955 — 999) ani pod pol- 
ským (1000—1029). Polákům Moravu odňali Čechové, ale jen 
zmenšenou v nynějších hranicích (1029). 

Kníže český Oldřich (1004 — 1034) celou Moravu dal v moc 
synu svému Břetislavovi.^) Morava trvale byla připojena k Čechám. 
Tím nastává pro dějiny moravské doba jasnější, poněvadž nám 
ji objasňuji kronikáři čeští a listinj^ moravské. Třeba však opa- 
trnosti. Kronikáři češ.tí píší o Moravě málo a hledí na ni očima 
českýma, totiž zřízení česká přenášejí také na Moravu. Listiny 
moravské většinou nejsou dokumenty současnými, poněvadž se 
nám dochovaly jen v přepisech pozdějších s mnohými přídavky, 



•) Fontes r. b. II. 222., 27. 

^ Kosmas praví „pater sibi (Břetislavovi) totam illam terram tradiderat 
in potestatem, pugatis cunctis de civitatibus Poloniis". (F. r. b. II., str. 63., ř. 3.) 



— 274 — 

často tedy názory mladší přenášejí do doby starší. Těchto dvou 
věcí nedbali dostatečné ani moravští dějepisci novější (Dudík, 
Bretholz, Dvořák). Nyní lze Godex moravský kontrolovati Erbe- 
novými Regesty a hlavně Godexem českým (805—1148). Cinim 
tedy pokus o jasnější obraz Moravy v 1. 1029—1197 v oboru 
politickém, náboženském a sociálním. 

Cechy v té době byly už sjednoceny (995) s pevně vyvi- 
nutým zřízením župním (comites) a biskupství pražské (973) s ně- 
kolika kláštery řídilo správu církevní. Morava nebyla tak dokonale 
sorganisována ani politicky ani církevně (nábožensky). Morava 
neorganisací více se podobala Polsku. Nelze tedy zřízeni česká 
úplně přenášeti na Moravu.^) 

Kníže Břetislav (1029—1055) začal je tam přenášeti. 
Byl pánem celé země, poněvadž jí dobyl s bojovníky z Čech 
(milites). Knížeti po smrti otcově (1034) náleželo dominium,^ 
impérium^) a iudicium nad veškerým obyvatelstvem — pod- 
danými (homines). Poddanými byli: familiares^) (sedláci = 
mstící = G. D. B. č. 55.) a servi (otroci).*) Bydleli v dědinách 
rodových (okrouhlíce) se svými starosty, kteří rovnali v rodech 
(dědinách) spory menší a udržovali pořádek (familiae = familiares, 

*) Tak učinil R. Dvořák v Dftjinách Moravy v odst. Vil. : Vnitřní slav 
Moravy od 906 do 1197, str. 93.— 104. 

2) Dominium jmenige kníže Vratislav v listině z r. 1078, kterou potvr- 
zoval založeni kláátera HradiStského, jež učinil bratr jeho Ota, kníže olomoucký. 
Godex diplomaticus et epislolaris Regni Bohemiae = C. D. B. I. č. 80. : „Con- 
sensum prebuimus .... dominii nostri decreto coníirmationem abbatie . . . 
slatuimus." 

«) Impérium jmeniye se v listiné C. D. B. č. 110. k r. 1126, ale týká 
se teprve r. 1160, kdy týž klášter dostal od knížete Vladislava osadu Náklo: 
„Nakel ea conditione, ut qui eam inhabitare deliberant, tributům et decimas 
sancto Stephano solvant. Goeteris vero ad impérium ducis bella exercenlibus 
sivé urbem aut ponlem parantibus seu quamlibet necessitatem laborantibus, 
quod prefati coenobii pater iusserit, faciant." Pro iudicium dokladu nemám, 
ale tehdy patřilo knížatům vSude, tedy také u nás. Nepřímým důkazem pro 
iudicium jsoU pozdější imraunity ze XIII. století. 

*) V zakládací listině téhož kláátera C. D. B. č. 79.: „De femilia 
vero . . .-* Také v listiné témuž klášteru r 1087 kněžna Eufemie praví: „Siboto 
familiaris noster in villa sua, quam locavit ibidem, dědit terram unius aratri 
cum ministeríali Svatobor." C. D. M. I., č. 194. 

^) Kosmas k r. 1029 (1021): ex quibus multos comprebensos cenlenos 
et centenos . . . vendi iusserat in Ungaríam et ultra (F. r. b. II., str. 63., 7.) 



- 275 - 

jež řídili natu maiores = primates).^) Dédiny byly obyčejné (villae 
rasticanae) a trhové (villae forenses), v nichž se vybíralo clo pro 
zemépána.2) Kníže pro sebe podržel, co chtěl (possessio) : hrady, 
dédiny, dvory a i^jezdy (castra, villas, curias, circuitus).^) Co ne- 
podrzel pro sebe, ponechal poddaném za jisté povinnosti. Pod- 
daní zeměpánu byli povinni: službou vojenskou (obrana země), 
stavěti hrady zemské, cesty a mosty, daní (vectigal, tributům, 
eollecta) i desátkem.*) Z práv zeměpanských plynuly ještě příjmy 
(regalia): clo, mýto, kovy, mince, soudní pokuty. To jsou nej- 
starší povinnosti zemské. 

Kníže sídlel na hradě Olomouci. Byly kromě hradu sídel- 
ního také jiné hrady zemské na ochranu obyvatelstva zemského 
za vpádů nepřátelských.*) Prameny současné nazývají je castra 
i civitates. Knížeti připadly také zbylé kostely a kaple a on stavěl 
nové.^ 



*) Soudím tak ze slov Kosmových o knižeti českém Spytihnévovi, který 
r. 1055 začal válčiti s Přemyslovci moravskými „Praemisit autem dux Spitignew 
iliios tenrae ad primates litteras, in quibus nominatim vocat trecentos viros, 
quos ip«te nevit meliores et nobiliores ex omnibus civitatibus et ut sibi ad 
nrbem Hrudhn occurant, per salutem capitis sui mandát**. F. r. b. II., 89., 16.) 
Primates mohli býti jen starostové vétdich rodů, nikoli Šlechtici z hradů, po- 
Dévadž tolik Šlechty a hradů tehdy na Moravě býti nemohlo. Ostatně Kosmas 
I r. deíintge národ i v Cechách slovy: Omneš Bohemicae gentis, magni et 
parvi, communi consilio et voluntate pari elígunt sibi in ducem (Spytihněva) 
F. r. b. n., 87., 32. Také C. D. M. I., č. 225. = C. D. B. č. 110. a C. D. M. 
231. = G. D. B. č. 115. Také z listiny v C. D. B. č. 80. 

^ Kosmas mluvě o knižeti Oldřichovi, jak bi zamiloval Boženu, praví 
„cum rediret per villam rustícanam". (F. r. b. II., 53., 31.) O dědinách celnich 
mluvi listiny moravské v C. D. M. I., č. 137., 141. atd., i C. D. B. č. 79. 

^ R. 1078 Ota, kníže olomoucký, s manželkou Eufemií darovali klášteru 
Hradišti: villas, Uyezd Lasene; preterea data est curia que noroinatur Uzobren 
cum sibi adiacentibus vUlis sub omni tributo et consuetudine sicut antea sol- 
vebat sue domine (Eufemii). C. D. B. č. 79. 

*) C. D. B. č. 79., 80. a 110.; C. D. M. I., č. 247., č. 136. a 137. 

^) Tehdy bylo tak ve váech zemích. Kanovník Vyšehradský jeSté r. 1 134 
praví o Polácích, že po odchodu Cechů „Poloni de castris diversisque muni- 
tionibus exierant atque in villis suis morabantur^. F. r. b. II., 218., 32. 

*) C. D. M. 1., č. 136. a 137.: „In Moravia eciam quandum cellam in 
honoře ss. Petři et Pauli apostolorum in quodam castro deserto cui nomen 
Raygrad construxi." 



— 276 — 

Církevní správa připadla biskupu pražskému s mnohými 
statky.*) Kostely (ecclesiae) mely právo farní, totiž udělovati 
svátosti a kázati, kdežto cella = capella práva farního neměla. Po- 
něvadž kolem ecc^esií se pochovávalo, byl hřbitov s chrámem 
obehnán zdí, jako každý hrad — castrum, castellum — od čehož 
slul kostel. Spravoval jej larář (rector).^ Kaple byly na hradech, 
kde služby boží konal kaplan (capellanus), jenž obstarával také 
dopisování.*'*) Obojích bylo velmi málo>) 

Břetislav bojovníky své (milites) odměnil správou hradů 
(castellanus [správce hradu] nikoli comes [správce župy], který 
byl v Čechách).^) Kastelán s posádkou byl živen z knížecího. 
Kníže ze svého jmění zemského (possessio) a ze svých příjmů 
(regalia) rozdával bojovníkům í duchovenstvu (Rajhrad 1048), 
a to dary (allody, hereditarium, patrimonium) i výsluhy (praeda, 
phoedum, beneficium).^) V národ (poddaní zeměpanšti) začal 
vrůstati živel nový (privilegovaný). Začalo se vyvíjeti západo- 
evropské zřízení feudální a počalo klesati slovanské zřízení rodové. 
Zápas mezi oběma trval od roku 1029. do r. 1197., kdy zvítězilo 
zřízení feudální v oboru politickém, náboženském i sociálním. 



*) Před Um patřila některému biskupu polsk<^mu, na kterého hodi se 
slova Kosmova: fertur autem, quod fuisset ante tempora Severi (1030 — 1067) 
quidam episcopus, ut reor, nomine Wracen (F. r. b. 11. 96., ř. 2.). 

2) C. D. M. I., d. 362., 368. a 372. 

^ C. D. M. I., ř. 183. C. D. B. č. 80. 

*) Jedté za knížete Soběslava (1125—1140) asi k r. 1131 biskup Zdik 
(1126—1150) v seznamu majetku pro biskupství olomoucké připomíná jen 
ecclesiam olomurensem, prerovensem, spitignevensem, bracizlavensem, bren- 
nensem a znojmeusem (C. D. M. I., č. 231. = G. D. B. č. 115.). Tehdy kostely 
a kaple stavěli už také bojovnici, biskup a kláštery. Kdo kostel vystavěl, tomu 
patřil také s desátkem, z něhož vydržoval kněze a kostel. Kosmas vyslovil to 
k r. 1061 ústy MstiSe, župana (comes urbis BellLae): dux est et dominus, de 
civitate sua faciat, quod sibi placet Quod autem mea ecclesia habet, auferendi 
dux potestalem non habet F. r. b. II., str. 94., ř. 31. 

*) Na Moravě prameny poprvé uvádějí comitém teprve r. 1181. Jarloch 
praví : ^Erat in M. quidam comes nomine Wilhelmus de gratia praedicti Kun- 
radi^. Je to zakladatel kládtera Kounického, ale ten se povznesl teprve po 
sjednoceni Moravy po r. 1179. Listiny moravské jmenuji comitem ui k r. 1078 
(C. D. M. č. 182), k r. 1126 (G. D. M. č. 224), k r. 1145. G. D. M. č. 248, 
č. 253. r. 1146 č. 273. atd., ale vždy mohou to býti comUes z Cech, anebo 
listina je přepisem, v němž odráží se názor z doby po 1197. 

•) G. D. B. č. 76 a G. D. B. ř. 115. 



— 277 — 

Kníže Břetislav rozdělil Moravu synům: polovici východní 
dal Vratislavovi (Olomouc), druhou Konrádovi a Otovi (Brno a 
Znojmo), čili Morava byla rozdělena v knížetství Olomucké, 
Brněnské a Zn oj emsk é, jichž vrchním pánem byl kníže 
český.^) 

Kníže český hned r. 1055 začal boj s knížaty moravskými 
o sjednocení Moravy a připojení k Čechám. Biskup moravský 
(1062) v boji stál při knížeti českém, poněvadž od něho byl do- 
sazen a povznesen.^) Boj trval do r. 1197, tedy 142 let. 

Za tu dobu Morava bývala scelována i dělena často v 1 o- 
raucko. Brněnsko a Znojemsko*). Přemyslovci čeští 
bojovali s moravskými pětadvacetkráte.*) Morava bývala rozdě- 
lena na dva až tři politické celky, jen 1179—1189 byla sjedno- 
cena za Konráda Oty. Do té doby také nebyl možný sněm 
zemský na Moravě. Konrád Ota r. 1179 stal se jedinovládcem 
ar. 1182 markrabětem. Pak mohl svolati sněm zemský. Sněm 
v Sadské 1189 byl pro Čechy i Moravany, tedy sněm říšský. 
Morava r. 1189 byla opět rozdělena. Boj o scelení v 1. 1191 — 
1197 byl nejprudší. V té době už knížata moravská svolávají 



*) Fomér moravských Přemyslovců k českým je naznačen Kosmou 
r. 1055: „vadit novus dux (Spytibněv) novum disponere Moraviae regnum** 
(F. r. b. II. 89, 11), knížetem Vratislavem r. 1078 (G. D. B. č. 80) a Vince- 
dem k r. 1157, když Vladislav táhl na Polsko: „Vladislaus dux Boemiae cum 
príndpibus Moraviae et aliorum baronům venit". (F. r. b. II. 424, 38.) Patřilo 
jim nejvyddi imperínm a dominium. Toto a stolec pražský (stardinstvi) byly 
pfičiny vdech bojů mezi Čechami a Moravou. 

«) Vysloveno to v C. D. B. č. 67. Statky v C. D. B. č. 115 (Imm unita 
a právo raziti minci G. D. B. 138. 

«) Jemnicko a Bředavsko připomínají se teprve koncem XII. st. (1197?) 
jako provineia (kraje), a to v listinách sepsaných později (G. D. M. I. č. 372 
a č. 373, obé nespolehlivé), ale nebyly údělnými kníže tstvimi, nýbrž tam jen 
snad bydleli bratři knížete brněnského (Svatopluk) a olomouckého (Břetislav). 
Důkazem je listina knížete a biskupa Jindřicha, kterou r. 1195 jako pán Mo- 
ravy (marchio Moraviae) daroval statky klášteru Luckému. Svědky jsou: 
Wladiminis cum fratre suo Bracizlav principes Olomucenses. ZpitSgneus cum 
fratre sno Zwatopluk principes de Brinen. Ostatní svědkové jsou: de provineia 
Znojmensi, Olomucensi a Brinnensi. Vic údělných knížetstev na Moravě ne- 
bylo, a D. M. L č. 363. 

*) R. 1055, 1091 (dvakráte), 1099, 1100, 1115, 1123, 1125, 1129, 1135, 
1137, 1143, 114*;, 1160, 1161, 1173, 1177, 1178, 1179, 1185 (dvakráte), 1189. 
1192, 1194, 1197. (Všichni kronikáři a letopisy ve Fontes r. b. II. str.89— 511). 



— 278 — 

sjezd šlechty ve svých údělech na radu o výpravách. Pře- 
myslovci moravští podlehli r. 1197. Vítězem vyšel kníže český 
Vladislav jako markrabě moravský, biskup, kapitula (1131), 
kláštery (Rajhrad 1048, Hradiště 1078, Třebíč 1109 s Luhou 
1156 a Luka 1190; Kounice 1181) a šlechta — boj zaplatila 
většina národa (populus, lid) ztrátou svobody a majetku. 

V boji byla potřeba bojovníků (milites). Bojovníky (milites) 
byli všichni dospělí členové rodů (familia — familiares). Nebo- 
jovali (nesloužili) všichni stále. Bojovníky z rodů původně vybí- 
rali a knížeti přiváděli starostové (milites prirai et secundi ordi- 
nis).^) Nejstatečnější a nejoblíbenější bývali od knížete nejvíce 
odměňováni. Břetislavovi bojovníci z Čech i později moravští 
z původních familiares dostávali odměnou dary (allody, heredi- 
tarium, patrimonium) a výsluhy (phoeda, praedum, beneficium.^) 
Knížata darovala, propůjčovala i prodávala bojovníkům a ducho- 
venstvu (biskup, kláštery, kapitula) dědiny, dvory a Újezdy (villas, 
curias, circuitus).^) Úbytek nahrazovala novou kolonisaci Újezdů 
(circuitus), rozlehlých to lesů v krajinách hornatějších.*) Noví 
majitelé (bojovníci a duchovenstvo) kolonisovali také.*) Vznikaly 
nové osady, které už nepatřily rodům (familia) a přímo zeměpánu, 
nýbrž jednotlivcům (dominus).*) 

Vedle dědin rodových (okrouhlíce s koncovkou: -ici, -ice, 
-ani, -any v dolinách) vznikaly osady nové, jež dostávaly jména 
po svém mjgiteli nebo zakladateli (koncovky: -ov, -in), nebo dle 
povahy místa (U dubu = Dub).') 

V nových osadách nebydleli už familiares, nýbrž ministe- 
ríales homines, kteří měli domy a pozemky za úrok nebo za jiné 
povinnosti, jež platili svému pánovi — vrchnosti. Byli to osadnici 
(coloni = hospites). Právní poměr osadníků k vrchnosti (mini- 
steriales — dominus) byl jiný než v osadách starších (familiares 



^) Kosmas F. r. b. II. 120, 10; str. 191, 33; Kanovník Vyšehradský F. 
r. b. 229, 20. 

2) C. D. B. 6. 76. 

») C. D. B. č. 79. 

*) C. D. M. I. č. 182. 

*) C. D. M. I. 182. 

«) Nebyly to Lhoty, jak R. Dvofák na str. 95 ř. 3—9 myslí. Lhoty jsou 
útvarem mladším ze 13. a 14. století. 

^) Vysvítá to ze Seznamu statků bisk. olom. r r. 1131 v C. D. M. I. í. 
194 a 231 z C. D. B. č. 115. 



— 279 — 

— jež spravovali natu maiores), byl tu ž š í a t ě ž š i, poněvadž osad- 
níky vedle povinnosti zemépanských (zemských) tísnily ještě povin- 
nosti vrchnostenské. V týž poměr upadli také íamiliares v dědinách 
darovaných, propůjčených a prodaných : byli podruženi své 
vrchnosti a ještě zůstali poddanými zemskými.*) 

Nepodruženými zůstaly jen staré dědiny knížecí (země- 
panské), které nebyly rozdány, propůjčeny ani prodány, nýbrž 
patřily přímo knížeti (zemi). Proto obyvatelé jejich sluli zemane 
(rustici, pauperes) a zůstali svobodni čili jen poddanými zem- 
skými.^ Za zeměpána o pofádek v dědině pečovali starostové 
(natu maiores), zač dostali něco země (zeman = svobodník), 
kdežto ostatní seděli a pracovali na půdě knížecí — schudli 
(pauperes). 

Všecko ostatní obyvatelstvo stalo se hommes ministeriales. 
Sp&sob, jakým se to stalo, je naznačen v zakládací listině 
kláštera hradištského roku 1078.^) Knížetem Otou darovány 
klášteru peněžité příjmy a ,de íamilia vero Suda cum filio, 
Tesata cum filio, Milei cum íiliis, Krziscen cum filio, Bezen 
cum tribus filiis, Miross cum fratre Ostoi, duo molentes, duo 
pistores, duo coqui, duo stubarum calefactores, duo íabri, duo 
sutores, duo scutellarum et cyphorum artifices, duo figuli, 
duo operarii. Et hoc sciendum est, quia ex hiis, quos enumera- 
vimus, alii servi, alii šunt precio introducendi. Quatuor pisca- 
tores, septem aratra cum aratoribus; hii omnino introducendi 
šunt precio, et pro capite singulorum dandum est precium tre- 
ceotorum denariorum ea condicione, ut, si aliquando velit aliquis 
eorum de servitute exire, reddat precium, quod datum est pro 
se, et alius ex eo precio introducatur eodem ordine". Darováno 
tedy klášteru 33 lidí, z nichž 22 byli servi a 11 (4 rybáři a 7 
oráčů) měli býti precio introducendi, t. j. měli klášteru býti po- 
druženi, totiž konati práci, jež by se při každém rovnala úroku 

1) Vysloveno je to teprve v Statutech Konrádových z r. 1189 v C. D. 
M. U. t. 194. 

^) Pfimých důkazů pro tuto vrstvu společenskou nemám a do r. 1197 
míti nemoha, poněvadž kniiata sobe listin nedávala. Jsou vSak důkazy již po 
r. 1197, hlavně v listinách XOL stoleU: v C.D.M. 11.143 a 14i. kterými Pře- 
mysl L daroval jeptiškám n sv. Petra v Olomouci pozemky v Bukovanech, 
Týnec a dědinu Klopotovice r. 1223 (pauperes — proti nobiles), nebo C. D. 
M. 11. t. 180 a č. 310 (nejdůležitější!). 

>) C. D. B. ě. 79. 



— 280 - 

ze 300 denárů. Byli podruženi klášteru v cené 300 denárů, jimiž 
se mohli vykoupiti z podružstvi (servitus). 

Kromě této povinnosti podružné, zůstaly na nich ještě prvotní 
povhinosti zemské. To nám dokazuje pozdější vložka do téže li- 
stiny z r. I IGO.*) Data est . . . Nakel ea condicione, ut qui eam inhabi- 
tare deliberant, tributům et decimas beato Stephano solvant, 
ceteris vero ad impérium ducis bella exercentibus sivé urbem aut 
pontem parantibus seu qualibet necessitate laborantibus, quod pře- 
ťati cenobii pater iusserit, faciant.* Familiares stali se ministeriales 
homines, t j. poddaní zemi (knížeti) a ještě buď biskupovi, kapitule, 
klášterům nebo bojovníkům (militibus), z nichž vyvinula se vrch- 
n o s t =š lechtá. Slovo familia nabylo jiného významu=čeleď (rol- 
nická i řemeslná) nových vrchností duchovních a šlechtických.*) 

Kromě těchto zůstali ještě servi (sluhové), kteří se nemohli 
vykoupiti, nýbrž jen darem od pána svobody nabýti, ale působe- 
ním křesťanství osud jejich se zmírnil, proto nazývám je sluhy. 
Od nich lišili se podružení poddaní (liberi), kteří se mohli vy- 
koupiti, proto v listinách slují liberi, ač byli jen polosvobodni. 

Svobodnými zůstali jen přímí poddaní knížecí (země- 
panští = rustici C. D. B. č. 55), jejichž starostové (natu maiores) 
jen zůstali zámožnými = zemany (svobodníky), ale ostatní schudli 
(pauperes). Těchto darováním, propůjčováním a prodejem stále 
ubývalo. Ještě roku 1249 připomínají se v Čechách vedle šlechty 
také starostové.^) 

Uzákoněno to bylo za knížete Konráda Oty r. 1189.*) Za 



1) Gustav Friedrich v C. D. B. č. 79. 

^ R. 1144 definuje to listina krále Konráda IIL, který potvrdil biskupu 
Zdikoví hrad Podivín s mincovnou, darovaný od knížete Vladislava II., a udélfl 
mu immunitu (na Moravé neplatnou!) slovy: Omneš vero episcopií tui fami- 
liam, sivé servi sint, sivé coloni, sivé scrípticii (myslím, že jsou to precto 
introducti), utriusque videlicet sexus et omnis etatis personas sub tue tuorumque 
successorum potestatis dominio et ordínacione ac iurisdicione manere deere- 
vimus. C. D. B. č. 138. 

") Příbéhy krále Václava z r. 124i* připomínají ,anno d. inc. 1Í49 II 
kal. Augusti no bil es terrae Bohémi ae et natu maiores filium eiusdem 
regis Wenzeuslai nomine Premisl sibi in ducem vel in regem accepenint 
(F. r. b. II. 304. 9.). 

*) Důkazem jsou Statuta Přemyslova pro Brnénsko, ? nichž první článek 
zní: , Omneš hereditates, quas vin nobíles tam maiores quam minores (l!ř!ž8!) 
tempore ducis Conradi sine querela iuste et pacifice buc usque possederunt. 
in bona tranquilitete pacis ammodo possideant G. D M. II. (. 194. 



— 281 — 

desítileté vlády Konrádovy (1179—1189) bylo zaváděno na Mo- 
ravě zřízeni župní, jaké bylo v Čechách, ale nevyvinulo se.^) 
Konrád sám r. 1189 Moravu zase rozdělil. Nastalé boje po jeho 
smrti (1191 — 1197) nejvíce prospěly šlechtě (nobiles) jak v Olo- 
raueku, tak v Bménsku, tak na Znojemsku.*) Častá změna knížat 
prospívala bojovníkům (milites). Obratnější stávali se již comites, 
iudices, camerarii (správci údělů). Šlechta nejvíce získala r. 1197, 
kdy Vladislav stal se markrabětem, vypudiv Přemyslovce mo- 
ravské.^) Kdo získal mnoho, stal se pánem (barones ve XIII. sto- 
letí), kdo méně, zůstali milites (vládykové ve XUI. století). Obojí 
sluli nobiles (šlechta): maiores a minores = páni a vládykové. 
Bohatí už sami zakládali kláštery (Kounice r. 1181) a ve XIII. 
století už i hrady. Zřízení župní (hradské) však se na Moravě 
nevyvinulo, nýbrž po r. 1197 bylo zavedeno zřízení krajské 
(provinciae). 

Tehdy byly u nás tyto vrstvy společenské : k n í ž a t a (markrabě 
a biskup od r. 1144), duchovenstvo vyšší (kapitula i opati) 
a nižší (ostatní), šlechta vyšší (páni) a nižší (vládykové), svo- 
bodní zámožní (zemane) a chudí poddaní přímo markraběti, 
pak podruženi čili poddaní vrchnostenští (duchovních i svět- 
ských vrchností), z nichž jedni byli volní (liberi = mohli se vy- 
koupiti) a druzí byli nevolní (servi = nemohli se vykoupiti).*) 

2. Hrady na Moravé 1029—1197. 

Abychom mohli říci, které hrady byly na Moravě v 1. 1029 — 
1197, nutno určiti slovo a pojem pro hrad u tehdejších kroni- 
kářův a v listinách. 



S Kosmas a pokračovatelé pro pojem ,župa' užívají slova „regíones* a 
,pagas*, kterých listiny moravské neznají, nýbrž vždy uvádftjí jen ,,provincias* 
= ůdél (krajina = kraj). 

í) Seznam jich je v listině v C. D. M. I. č. 362, 363, 072. 

*) Stručné, ale jadrné vyslovily to Letopisy české (1196—1278): Dux 
Spytigneu? superavit Prziemysl ducem. Eodem anno coecatus est (Spytibnév, 
údélný kníže brnénský). Fontes r. b. II. 282. 3. 

*) Znám přísladnou literaturu o véci této, zvládté práce Celakovského, 
Hildebrandovy, Kadlcovy, LippeHovy, MQllerovy, Peiskrovy, Sedláčkovy, Vackovy 
i Pekařovo universitní čtení z r. 1902 „Přehled hospodář, a sociálních dějin 
českých', ale studoval jsem je, až jsem tuto studii dokončil. Učinil jsem tak 
schválně, bych si zjednal názor o véci přímo z pramenů. Přímým pak dojmem 
2 pramenů domácích dospěl jsem k názoru podanému, jímž chci přispěli 
k rozředení dávné záhady aspoň na Moravě. 



- 282 — 

1. Kosmas (x — 1125), jenž vypraviye, co sám viděl, nebo co 
zvěděl od těch, kteří viděli, slova a pojmy své doby přenáší 
také do doby starší, předbistorické. Pro pojem hrad užívá slov: 
castrum, castellumi, oppidum, munitio, urbs a civitas. 

Castrum jmeniye: Groc (F. r. b. II. str. 7. ř. 21), Telin (8, 1 1), 
Vlastislav (21. 32), Osek (41. 7), Lutomyssl (41. 7), Drewic 
(52. 30), Bamberk (54. 11) 1002, Gedec (71. 7) 1039, Hlumee 
(81. 2) 1040, Les cen (90. 1) 1055, Podivín (95. 35) 1062, 1099, 
1121, Guozdek (118.31) 1087, Recen (137.14) 1093, Brido (139. 
14) 1096, Kamenec (139. 14) 1096, Kladsko (140. 5) 1097, 
1114, Rakouz (145. 21) 1100, Vratislav (159. 36) 1108, Gradec 
(166.20) 1109, Křivoklát (171. 15) 1110. Hrad Dřevíc, Leščen 
(u Benešova), Kamenec (ve Slezsku) a Křivoklát nazývá .fírniis- 
simum castrum*, ostatní jen .castrum*. 

Casteilum jmenuje: Pšov (28. 1), Cladsco (41. 7), Rakouz 
(145. 21) 1100 ar. 1115 čtyři castella u Hradce Králové^). 

Urbs jmenuje: Lubossin (8. 24), Praga (16. 14), Wissegrad 
(16. 32), Satec (18. 33), Vratislav (19. 15), Dragus (24. 13), Bolezlaus 
(29. 29), Chynov (41 .7), Dudlebi (41.7), Netolice (41. 7), Lubec (43.36), 
Moguntina urbs (45. 9), Krakov (49. 36), Hrudim (89. 16), Olomuc 
(89. 32) 1055, 1073, 1091, Bělina (94. 7) 1061, Krakov (116. 18) 
1086, Missen (118. 31) 1087, Strigonia (123. 1) 1090, 1099, 
Bmen (125. 10) 1091, 1099, Gradec (128. 28) 1091. Glogow 
(137. 14) 1093, Znojem (145. 10) 1100, Rakouz (145. 30) 1100, 
VraUslav (159. 36) 1108, Possen [Prešpurk] (161. 33) 1108 a 
Kladsko (176. 32) 1114. 

Oppidum jmenuje: Diewin (16. 26), Lewigradec (19. 13) 
parvo in oppido, Bolezlaus (31. 18), Oppocen (99. 8) 1068, 
Němci (137. 14) 1093, munita oppida in Moravia (143. 21) 1099, 
Vranov (145. 25) 1100, Wissegrad (166. 20) 1109, Donin (181. 
22) 1121. 

Civitas jmenuje: Dragus (24. 16), Praga (39. 33) 982, civi- 
tates Moraviae (63. 3) 1029, 1055, 1091, 1099, 1113, 1115, Bě- 
lina (94. 26) 1061, Olomouc (104. 10) 1073, Krakov (116. 18) 
1086, civitates Poloniae (137. 22) 10Jí3, Possen (157. 26) 1108, 
Kladsko (177. 2) 1114, Hradec (177. 35) 1115. 



■) R. 1115 Vladislav dal bratrovi Sob6slavovl: dat ei civitatem Gradec 
et totam circa adjacentem cum quatuor castellis proviociam (F. r. b. IL 

177. 2.-». 



- 283 - 

Munitionos Kosmas připomíná jen dvakráte: r. 1039 kníže 
Břetislav .irrupit in munitiones" (Poloniae)*) a r, 1108 „Borivoy 
intrat Boemiam Wackone et Mutina in fugám versis de muni- 
tione, quae fuit versus terminos Poloniae.*) 

Kosmas slov easlrum, castellum, oppidum, urbs, civitas a 
rounitío jasně nerozeznává, nebot Kladsko při ohraničováni 
panství Slavníkova (kolem 982) nazývá castellum, r. 1094 a 1114 
castrum, r. 1114 urbs a téhož roku 1114 civitas. Kosmas přesně 
určil jen slovo oppidum právě o Levém Hradci .Lewigradec 
parvo in oppido*^ a r. 1099 praví o knížatech moravských Oldři- 
chovi a Lutoldovi, že proti českému knížeti Břetislavovi 11. 
.oppilaverunt se in munitis oppidis**). Z vypravování Kosmova 
však dá se určitě souditi, že oppidum a castellum byly 
menší hrady (hradee — Levý), castrum byl pevný hrad větší, 
munitiones byly snad ještě staré hrady násypové na 
ochranu obyvatelstva z celého okolí, urbs byl hrad s pod- 
hradím, civitas jednak kryje se s pojmem urbs, jednak užívá 
Kosmas toho názvu pro místa méně známá: civitates Moraviae 
(1029), 1055, 1091, 1099, 1113, 1115 a civitates Poloniae 1093. 
Můžeme tedy civitas vykládati jako hrad, ale nemusíme. 

Kosmas na Moravě jmenuje jen castrum: Podivín 1062, 
1099 a 1121; urbs: Olomuc 1055, 1073, 1091, Brněn (hrad) 
1091, 1099 a Znojem (hrad) 1100; oppidum: munita oppida 
1099 beze jmen a Vranov 1100; civitas: Olomouc 1073 a ci- 
vitas beze jmen (1029), 1055,1091, 1099^ 1113 a 1115. Výslovně 
tedy Kosmas jmenuje jen hrady: Brno, Olomuc, Podivín, 
Znojmo a Vranov. 

2. Kanovník Vyšehradský (1125— 1142) jako svědek soudobý 
uvádí castrum: Kladsko (206. 20) 1120, Bamberk, Goslar a Plysn 
(215. 2) 1132 v Německu, castra v Polsku (218. 32) 1134, 
Olomuc (227. 31) 1137 a Hostím Hradec (231. 25) 1139; ca- 
stellum: Donin (204. 40) 1126; urbs: W^issegrad (209. 16) 1130, 
1140 a metropolis Praga (222. 27) 1135; oppidum: Ghlumez 
(203. 20) 1126; munitíones: Przimda, Yzcorelik, Tachov (205. 4) 
1126—1131 a v Polsku (218. 32) 1134; Arx: Jaromír (205. 3) 



») Fonles 


r. b 


II. 


70. 


37 


«)F. 


r. 


b. 


U. 


157. 


20. 




•;F. 


r. 


b. 


II. 


19. 


13. 




♦) F. 


r. 


b. 


143 


. 21 







- 284 — 

1126. Slova a pojmy kanovníka Vyš. skoro shodují se s Kosmo- 
yfmi. Jen uvedl nové slovo arx a metropoli s, která obě zna- 
menají hrad. Nejmenuje civitas. Z moravských nejmenuje žádného. 

3. Letopisee Vincencius (1 140— 1 167) uvádí castrum : Znojem 
(416. 20) 1145, Budissin (424. 18) 1156, Glogov (424. 43) 1157; 
clvItas: Olomuc (409. 40) 1131, Praga (427.26) 1158; arx: 
Olomuc (409. 40) 1131. Vincencius jmenuje na Moravě: caslrura 
Znojem, civitas Olomuc a arx Olomuc, 

4. Jarloch Milevský (1167—1198) jmenuje castrum: Pra- 
gense (508. 27) 1189 a castra terrae in Moravia (511. 15) 1194; 
civitas: Olomuc (472. 39) 1178. 

Kronikáři čeští opravňují nás tedy pokládati za hrady 
v době 1029—1197 názvy tyto: castrum, castellum, oppidum, 
munilio, urbs, civitas a arx. Jménem jmenují hrady: Brno, 
Olomuc, Znojmo a Vranov. 

Listiny moravské z doby 1029—1197 jmenují více 
hradů. Uvádějí je názvem: castrum, urbs a civitas. Tyto 
názvy dle jmenovaných kronikářů lze pokládati za hrady. Po- 
něvadž však v Codexu moravském nelze důvěřovati listinám 
všem, nutno jej kontrollovati Codexem českým, který však, bohužel, 
připouští kontrolu jen do r. 1148.*) Nicméně doufám, že obsah 
mnohých listin v Codexu moravském bude obhájen, jen až se 



1) Vydavatel Codexu českého Gustav Friedrich přejal z Codexu morav- 
ského listin jen málo na pf. č. 79. : zakládací listinu kláštera HradišCskébo 
z r. 1078, č. 80; potvrzeni téže listiny knížetem Vratislavem r. 1078, í. 110: 
darování dédiny Kyjova klášteru HradiSCskému od Václava, knížete olomouc- 
kého po r. 1126; e. 115: zakládací listinu biskupa Jindficha Zdika pro bisk. 
chrám st. Václava v Olomouci se seznamem statků z r. 1131; č. 116: za- 
kládací listina biskupa Jindřicha Zdika pro kapitolu olomuckou u sv. Ste- 
pána r. 1131, č. 138: listinu krále Konráda III., kterou biskupovi ol. Jindřichu 
Zdikovi potvrzuje hrad Podivín s mincovnou (kníže) r. 1144 a ó. 156: zaklá- 
dací listinu biskupa Zdika pro klááter Strahovský (1143—1148). 

G. Friedrich listiny ty rektifíkoval, ^istÍ7 provenienci jejich a pozdéjSí 
vložky, (ím déjezpytu moravskému prokázal služby platné, poněvadž s mate- 
riálem v nich obsaženým déjepis moravský mfiže pracovati bezpečné. Ostatní 
listiny pominul : buď obsah jejich pokládá za nepravý, nebo ponechává rekti- 
ftkaci déjezpytu moravskému. (Zakládací listina kláštera Rajhradského z r. 1048?) 
Bektifikace Codexu moravského (Bočkových I.— V. dílů) je nejpřednéjSím 
úkolem déjezpytu moravského. Dokud ta nebude provedena, déjepis moravský 
je nemožný, ponévadž nemá pevných základů. Stavíme na písku sypkém. 



— 285 — 

zjistí provenience otisků Bočkových. Pro naši otázku nepokládám 
obsah Bočkových listm za průkazný, ale za možný. 

V zakládací listině Hradišťské r. 1078 připomíná se c i v i t a s : 
Olomuc, Gradech (ad Poloniam) a Bracizlaus. To je nesporné. 
Následující listiny jsou již sporné, ale obsah jejich neni nemožný. 
Kníže Břetislav prý vystavěl větší chrám v Břevnově a r. 1045 
daroval mu na Moravě „quandam cellam in honoře ss. Petři et 
Pauli apostolorum in quodam castro deserto cui nomen Raygrad".*) 
Zakládací listina kláštera Rajhradského z r. 1048 připomíná Brno 
a je podepsána presente ,Marquardo castellano Znoymensi*.-) 

V zakládací listině kapituly Boleslavské kolem 1050 kníže Bře- 
tislav daroval prý ,in Moravia vero de urbibus Rokicen, Znoim, 
Bethow decimationem, que sex denariis ab uno quoque solvitur*. 
K tomu pak „Olomuc solvat annuatim imam marcani et duos 
boves. Prerow unam marcam et duos boves. Zpitignew dimi- 
diam marcam et unum bovem. Godinin dimidiam marcam et 
ununi bovem. Bracizlawe dimidiam marcam et unum bovem 
Strahonin mediam marcam et unum bovem. Rokicen unam marcam 
et duos boves. Znoim unam marcam et duos boves. Brno unam 
marcam et duos boves. Pustimir unam marcam et duos boves".^) 

V zakládací listině klášteru Opatovickému král Vratislav r. 1086 
daroval mimo jiné ,hec vero beneficia per omneš civitates Mo- 
ravie nonum forum et nona septimana et čerta collecta seu 
colligenda, scilicet in Olomuc, Preroue, Bracizlaue, Brune, na 
Yuani, Strazince, na Prauloue tributům de ponte, sed non forum, 
Znoim nonum íorum, nona quoque septimana, et de ponte na 
Hrádku, simili módo Rokitnic forum tantum, Rosoczici tributům 
de via. In Oslaua nona septimana, in qua eodem módo de ponte 
concedo domino abbati accipiendum, quod dux et episcopus 
accipit*.*) Bojovník Mztey daroval prý klášteru Hradišfskému po- 
zemky v Topolanech a v Hněvotině (Ugneuotini), což mezi čet- 
nými svědky podepsal také „Mutis castellanus de Uzoue".^) Biskup 
Jindřich Zdik daroval prý svému poddanému Sobinovi dědinu 



1) C. D. M. I. č. 136. 

2) C. D. M.I. č. 137. 
•) C. D. M. I. č. 141. 
♦) C. D. M. I. č. 191. 
5) C. D. M. 1. č. 210. 



— 286 — 

Lubínu ,post expugnationem castri Rokiczen" (1146).*) R. 1169 
Fridrich, kníže oloraucký, daroval prý klášteru Rajhradskému 
místo Hranice, což mezi svědky podepsal „Tvrdisse, castellanus 
de Godonin et alii plures nobiles".^) Když r. 1174 Oldřich, kníže 
moravský, daroval kostelu sv. Václava v Olomouci dědinu Uher- 
čice (Ugricic), potvrdili darování také „Casta olomucensis ca- 
stellanus, Mladota iudex, Petrus iudex, Ratiboř castellanus de 
Godonin, Jaross castellanus de Prerow, Moiek castellanus de 
Brunna, Twrdissa castellanus de Podivín ".*) R. 1176 Soběslav, 
kníže český, potvrdil kostelu sv. Václava v Olomouci, že kníže 
Konrád daroval biskupství ,terram autem ad castrum Strachotin 
pertimentem".*) Když r. 1195 kníže a biskup Jindřich podma- 
ňoval si Moravu, daroval klášteru Luckému dědiny Luku a Bo- 
humělice «in castro Betow", kterou listinu podepsal také ^Roprecht 
castellanus de Podivín".*) 

Připomínají tedy nesporné listiny moravské r. 1078 slovem 
civí tas: Olomuc, Hradec (Opavský) a Břetislav; sporné pak 
castrum: Rajhrad 1045, Brno 1048, 1086, 1174, Znojmo 1048, 
Hradiště 1078, Úsov 1107, Hradec 1146, Rokycen (Rokytná) 
1146, Hodonín 1174, Přerov 1174, Podivín 1174, 1195, Stra- 
chotin 1176 a Bítov 1195; slovem urbs kolem 1052: Rokycen, 
Znojmo, Bítov, Olomouc, Přerov, Spytihněv, Hodonín, Břetislav, 
Strachonin, Brno a Pustimir ; slovem c i vit as r. 1086: Olomouc, 
Přerov, Břetislav, Brno, Iváň, Strážince, Pravlov, Znojmo, Hrádek, 
Rokytnici, Rosice a Oslavany. 

Kronikáři čeští a listiny moravské připouštějí tedy uváděti 
v letech 1029—1197 jen hrady: Bítov, Brno, Břetislav, Hodonín, 
Hradec, Hrádek, Hradiště (u Olomouce), Ivan, Olomouc, Oslavany?, 
Podivín, Pravlov, Přerov, Pustimir, Rajhrad, Rokycen (Rokytnice), 
Rosice ?, Strachotin, Spytihněv, Strážnice?, Úsov, Znojmo. Viděli 
jsme u Kosmy, že slovo cívitates neznamená vždy jen hrady. 
Já bych civitates: Oslavany, Rosice a Strážnice nepočítal mezi 
nejstarší hrady moravské, poněvadž pojmenování jejich (koncovka: 
-ici, -ani) nehodí se do XI. a XII. století pro pojem hrad, nýbrž 



») G. D. M. I č. 273. 
'^) C. D. M. I. ř. 306. 
8) C. D. M. 1. č. 310. 
*) C. D. M. I. č. 318. 
^) G. D. M I t. 363. 



— 287 - 

pro dědinu rodovou. Ostatně listina, která je uvádí, byla z Go- 
dexu českého vypuštěna. Hrady: Olomuc, Brno a Znojaio 
byly sídelní hrady knížecí. Všechny ostatní hrady byly na 
ochranu země, tedy hrady zemské. Potvrzuje to letopisem 
Jarloch Milevský r. 1194, pravě: „Heinricus dux et episcopus abiit 
cum exercitu in Moraviam et terrara illam sivé castra terrae suo 
dominio subiugavit." ^) Škoda, že těch hradů nevyjmenoval! 

Možná, že jich bylo více, než se mně podařilo z pramenů 
vyhledati (19), ale je jisto, že jich nebylo 101, jak uvádí Prokop 
v díle svém. Také ani jediný z nich do r. 1197 nebyl hradem 
feudáhiim (šlechtickým), nýbrž všechny byly zemskými. *) Stavěti 
hrady bylo tehdy právem zeměp^nským & nebylo z něho výjimek. ®) 

Jaké byly hrady moravské v I. 1029—1197. 

Až do doby Kosmovy hrady bývaly dřevěné. Stavělo se 
u nás všecko ze dřeva: hrady, paláce knížecí, kostely, dvory a 
dědiny. Kdykoli kronikáři mluví o dobytí hradu, praví, že shořel 
až do základů.*) I palác knížecí na Vyšehradě ještě r. 1119 byl 



1) Fontes r. b. IL 511. 15. 

^ C. D. M. L č. 343. uvádí sice, íe papež ,Gregorius VllL Hinconero 
de Zierotin in protectíonem suscipít* (1187), ale nepraví, že Hynek ze Žerotina 
měl hrad, nýbri, že byl „roiles Olomucensls diecesis^. Ostatně pochybuji, že 
tu listinu vydal papež ftehoř VIII., aspoň v té formě jisté nevydal. Přímým 
důkazem, že na Moravě hrady Šlechtické vznikaly teprve ve XUI. století 
je letopisec Jindřich Žďárský, který r. 1300 vypravuje o vzniku kláštera Žďár- 
ského. Založil jej pán Přibyslav z Křižanova. .Dominus Príbislaus, in Crisans 
mansit, quod tunc fundaverat ipse, sed nondum fuit hoc c astrům, quod 
cemitur ecce* (F. r. b. 524. 33.). Přibyslav měl za manželku Sibyllu, která 
přišla do Cech s Kunhutou, dcerou krále Filipa Švábského, zasnoubenou princi 
Václavovi Napřed provdala se za šlechtice Bohuslava, pak za Přibyslava. 
Tento Přibyslav r. 1197 podepsal listinu, kterou Spytihnév, kníže bméniký, 
potvrdil sUtkj klášteru Třebíčskému (C. D. M. č. 372.). 

') Dosvědčuje nám to Kosmas. Už za jeho doby povinnost zemská stavéti 
hrady byla téžká, proto vznik její uvaluje na bedra knížeti Boleslavovi I., vrahu 
sv. Václava (F. r. b. IL 32. 39.). 

*) Kosmas o přepadení Libice 995 „urbem comburunt, plateas sanguine 
perťnndunt et cruentis spoliis ac crudeli praeda onerati redeunt* (F. r. b. II 
44 3.). O výpravě Břetislavové 1039 do Polska ,in municiones irrupit et ceteras 
orbes igne suceendit et usque ad solum destruxit" (71. 5.). O Kladsku r. 1114 
.eombusta est fiinditus et eversa civitas tota (177. 2.). Vincencius r. 1157 
,Poioni castrum «uum Glogou fortissimum ipsimet comburrunt" (421*. 43.). 



dřevený.^) Kostely kamenné připomínají se r. 1134.*) Dvůr v 
Úsobrně, v němž biskup Zdik r. 1145 byl přepaden, shořel až do 
základů, byl tedy ze dřeva. ^ Dědiny dřevěné udržely se někde 
podnes. 

První kamenné hrady u nás vznikly za doby Kosmovy, a 
to nejspíše po první výpravě Čechů do Itálie za knížete Vratislava 
(1081). Kosmas první takový hrad připomíná z doby Boleslava!., 
totiž Boleslav, ale ze zprávy jeho patrno, že vznikl v době 
Kosmově, jenže nebylo radno jmenovati původcem jeho Vrati- 
slava, proto jmenoval nenáviděného Boleslava, vraha sv. Václava.^) 
Pak už číistěji připomíná .castrum munitissimum' Kamenec ve 
Slezsku 1096 (139. 14.); Křivoklát 1110 (171. 15.). Quoddam fir- 
missimum castrum versus Saxoniam 1113 (176 6. Přimda?), ano 
i pro dobu starší (Dřevíc 1003 [52. 30], Leščen 1055 [90. 1.]). 

« Castrum munitissimum" můžeme bezpečně pokládati za 
dílo doby Kosmovy z konce 11. a z počátku 12. století. V prvé 
polovici XII. století kronikáři připomínají nápadně mnoho hradů 
že se sesuly.*) Snad ne vždy samy, ani připomínanou vichřicí. 
Začalo se stavěti z kamene, proto dřevěné hrady musily ustupo- 
vati kamenným.*) 



O Kosmas o Vydehradě 1119 ,ventus irraens super solárium ducis io 
urbe Wissegrad, antiquum murum et eo fírmissimum funditus subveriit Et 
inde magis est admirandum ex utraque parte anteríorí et posteríorí integra 
et inconcussa inanente, medietas palatii solotenus est eruta, et citius quam tu 
festucam frangeres, trabes inferiores et superiores simul cum ipsa domo im* 
petus venti fregit in fruslra et dispersit* (180—181 ř. 37.^. 

^ Kanovník vyšehradský di, že r. 1184 boufe pobořila v noci .ecclesias 
tam lapideas quam ligneas' (2il. 39. >. 

^) Vincencius .et cum iam ad ípsam viilam, in qua episcopus tamquam 
de páce secunis dormiebat, processissent (^414. 32.) . . . quidam autem caríam 
cum facibus circumdederanf (415. 10.). 

*) Kosmas o Boleslavovi I. praví: ,unde factum est, ut in mentě conci 
deret, quo sibi urbem Romano opere conderet* (82. 1.). ,Hic volo et iubeo 
ut mihi opere Romano aedificatis murum urbis nimís altům per girum.* (32. 7.), 
„Et statím ad ducis voluntatem aedificant civitatem spisso et alto mnro, opere 
Romano, sicut hodie cernitur* i32. 39.). 

^) Kanovník vyšehradský k r. 1132, že sesul se palác in Bamberk, in 
castro Plysn a Goslarii (215. 2.). 

•) Kosmas r. 1121 ,eodem anno dux Wladislaus reaedifícavit oppidum 
Donin, similiter et Podivín castrum, quod est in Moravia* (181. 22.). Kanovník 
vyšehradský k r. 1126—1131 ,eodem tempore quasdam munitiones Boemi 
reaedificaverunt, quae sclavice Przimda, Yzcorelik, Tachov appellantur* (205. 4.). 



— 289 — 

Jak vypadaly? Kosmas připomíná nejstarší hrad Kroků v. 
Za doby Kosmovy byl již porostly lesem, byl to tedy hrad ná- 
sypový. ^) Hrad T e t i n byl prý velmi pevný povahou místa. ^ 
Hrad Libušin u Zbečna byl prý velmi veliký. ^ Hrady byly 
stavěny na vrších i na rovině.*) Příbytek knížecí na hradě slul 
palatium.*) Kromě palalia byly na hradě věže na obranu.^) Hrady 
byly obehnány zdí. ^) Blíže popsal Kosmas hrad Bělinu a Klad- 
sko. V Bělině stál hrad na vrchu a pod hradem dole rozkládalo 
se podhradí. Na hradě byl příbytek pro knížete, v podhradí stál 
kostel před dvorem župana Mstéje.®) Zrovna tak bylo v Brně. 
Hrad knížecí na vrchu (Špilberk) a kostel sv. Petra s dvorem 
(nyní biskupský = museum) pod hradem. V Kladsku r. 1114 kníže 
Soběslav vyzval obyvatelstvo hradu, by mu otevřelo bránu. Když 
nevyhověli, zapálil příbytek (palatium), jenž stál blízko zdi. Vítr 
zanesl oheů na sruby věže, která stála na hradě blízko zdi v 
předhradí. Hrad shořel až do základů.®) R. 1119 na Vyšehradě 
vítr zbořil zeď a palác knížecí. Opěrné stěny přední a zadní 



R. 1129 .Kladsko castrum renovatum est atque firmatum a Sobieslav* (106. 
^.). R. 1139 .Sobieslaas dux curtem saam adiit, quae Chwoyno dicitur, ubique 
manens castrum renovare coepit, quod Hostin Hradec dicitur" (231. 25.). 

*) ,Groc . . . castrnm iam arboríbus obsitum in silva, quae adjacet pago 
Stybecrne, extitit* (7. 21.). 

*) .Telin . . . castram nátura loci fírmissimum* (8. 11.). 

*) ^ drbem (Lnbossin) tunc potentissimam íuxta silvam, quae tendít ad 
pagum Stebecnam, eonstruxit (LibuSe)** (8. 24). 

*) ,Dux (Neklaň) novám urbem in piano loco construens nomine Dra- 
gas . . . tradidit civitatem et puerum paedagogo' (24. 13.). 

^) (Duríngus) ,invenit ducem in Pragensi palatio** (25. 19.). Nebo Bílin- 
ský župan .Mitis, comes nrbis fielinae, palatium ducis ingressus** (94. 4 ) zval 
jej r. 1061 ke svécení kostela y Bilině Na hradě Kladsku r. 1114 (176. 32.). 

^ Abatyše u sv. Jiří volá: «quam magnas turres nunc expugnavít et 
urbes* (88. 28.). Věž na hrade Kladsku připomíná se r. 1114 (176. 32.). 

^) Spjtihněv rozbořil pec abatyde u sv. Jifí ,dum reaediíicaret moenia 
totius urbis Pragae per girum* (88. 11.). U Kladska r. 1114 (176. 32.). 

^) .Venerat dux et episcopus, et ecclesia, quae est šita in suburbio, 
mox dedicata, ascendit dux in urbem ad prandium; episcopus vero et comes 
in sna curte, quae fuit ante ecclesiam, similiter positis mensis epulis discum- 
bunf (94. 22.). 

^ Sobieslaus veniens ad castrum Kladsko temptat, quo sibi cives ape- 
rirent portas urbis;... succendit palatium, quod prope murum situm erat. 
Vento inflammata šunt propugnacula in summitate turris, quae forte in ante- 
marali stabant propinqua muris (176. 33.). 



- 290 — 

zůstaly státi, ale steny příčné (prostředek) byly zbořeny až do 
základů, a to trámy spodní i horní byly přelomeny. Byl tedy 
palác ještě dřevěný.^) R. 1135 celá Praha (hrad i podhradí) 
začala se obnovovati po způsobu mést italských, t j. z kamene. -) 
Na Moravě za dob Kosmových byl vystavěn hrad Podivín. 
Vystavěl prý jej žid Podiva, jenž pak stal se katolíkem (knězem).^) 
Vznikl patrně za Břetislava, jemuž Podiva zřídil asi mincovnu v 
Podivíne. Když kolem r. 1055 vznikly mincovny v Olomouci a 
v Brně, byl Podivín darován biskupství pražskému, jemuž pone- 
chán i po založení biskupství v Olomouci*) r. 1062, a zůstal 
biskupům pražským až do r. 1144, kdy knížetem Vladislavem 
i s mincovnou byl darován biskupům olomuckým. Za tu dobu 
byl dvakráte opravován, r. 1099 od knížete Břetislava a r. 1121 
od knížete Vladislava. Byl tedy dřevěný.*) Však již také na 
Moravě začali stavěti z kamene. Tak r. 1131 biskup Zdík založil 
kapitulu při chrámě sv. Václava na pevném hradě v Olomoucí. *) 
Po přepadení Zdikově r. 1145 kníže Vladislav vytáhl proti kní- 
žatům moravským a oblehl pevný hrad Znojmo. '') Také v Bmé 
byl asi hrad pevný, když r. 1091 král Vratislav musil ho obléhati^) 
Jak vypadaly, nevíme, poněvadž se nám nezachovaly, lze jen se 
domnívati, že byly vystavěny slohem románským. 



») Kosmas str. 180—181, ř. 37. 

^) Kanovník vyšehradský ,eodem anno metropolis Bohemíae Praga 
more Latínarum civitatum coepit renovari" (2^2. 27.). 

^) Kosmas k r. 1062 .castmm ibidem sitnm in media aqna, Zuratka, 
nomine, Podivín dictum a conditore suo Podiva Jndaeo, sed postea catbolico'' 
(96. 1.). G. D. M. 1. č. 141. uvádí Podivu mezi svědky na zakládací listině pro 
kapitulu Boleslavskou kolem r. 1050 mezi ,reli(posis capellanis Bogosud, Podiva, 
Mak, Bosik.' 

*) Tehdy (1062) biskup pražský směnou (concambium) za statky mo- 
ravskě, jež připadly biskupství olomuekému, dostal ,phedo et allodio delibe- 
rato duodecim villas in Boemia et centům marcas annuatim/ kromě tobo 
,curtem in Moravia ad Sekircostel, willam Sliwnicam cum foro atque castnun 
ibidem situm in media aque Zuratka nomine Podivín^ (Kosmas 95. 35.). 

») Kosmas (95. 35; 143. 1. a 181. 22.). 

^) Vinceiicius k r. 1131 .in ipsa etenim civitate Olomuc monasteriom 
in honoře s. VVencezlai in ipsa arce perduzit* (Jiadfich Zdik, 409. 40.). 

^) Vincencius k r. 1145 »Dux Waladizlaus eastrum munitissimum Zno- 
gem obsidione circurodat* (416. 20.). 

^) Kosmas ,dux castra metatus est iuxta urbem Brněn' (143. 18.). 



— 291 — 

Na hradech ve 12. století kromě paláců připomínají se také 
Téže. Také Kosmas zmínku o věžích klade již v ústa abatyši 
svatojirské, když potupila Spytihněva, syna Břetislavova, slovy 
^quam magnas turres nunc expugnavit et urbes** (88. 28.). Při 
Kladsku r. 1114 (176. 32.). Po Kosmovi připomínají se častěji. 
R. 1 147 kníže Soběslav byl uvězněn ve větší věži na hradě praž- 
ském (418. 20.) ar. 1150 podařilo se mu prchnouti ze spodního 
žaláře ve věži na hradě Přimdě (419. 34.). Stejný osud stihl ho 
r. 1161 (452. 31.). Věže i paláce na hradech byly stavěny slohem 
románským, jejž podrobně popisuje již Prokop. 

Úkolem naší studie bylo jen ukázati, že na Moravě v 11. a 
12. století nebylo tolik hradů, kolik uvádí Prokop, a pak že 
nebylo na Moravě v té době žádných hradů šlechtických, nýbrž 
jen zeměpanské. Podrobnější sledování pramenů historických z té 
doby přivedlo mne také k jiným názorům, než dosud historie 
hlásala o politickém a sociálním zřízení na Moravě v 
1. 1029 — 1197, jež vylíčiti jsem se pokusil. Kéž by někdo brzy 
opravil také dosavadní názory o církevním zřízení na Moravě 
v době té ! 



Kroj lidu slovenského na Moravě. 

Popisiye řed. Jos. Klvaňa.*) 

Kroj kyjovský £i podhorácký. 

Kroj tento vyskytuje se v obcích: Sobůlkách, Dukovanech, 
Boršově, Néčicích. Kostelci, Moravanech, Čeložnicích, Labutech, 
Ilyzli, na Skalce, v Ježově, Břesovicích, Žadovicich, Kelčanech, 
Vlkoši a Skoronicích a jest zajímav^^ v nejedná příčině. U žen- 
ského pohlaví napadne nám neobyčejná krátkost su- 
ke n e k; sahají! jen až po kolena někdy, zřídka na dlaň pod né, 
a pak převaha barvy červené a bílé v oděve. 
U chlapců menších zase napadá naprostý nedostatek kroje 
selského. Školáci chodí úplně po městsku, jenže nosí nohavice 
do bot. U chlapcft nedospělých neuvidíš bílých gatí ani kordulek 
nebo košil vyšitých. Za to šohaji napadnou žlutými koženieemi 
a modrými punčochami, ač obojí teď se vytrácí pomalu. Dlouho- 
letým pohlížením a srovnáváním kroje a později i řeči a na konec 
i jmen vlastních nabyl jsem přesvědčeni, že na lid míla za sto- 
letí XVII. a hlavně XVIII. veliký vliv kolonisace z království Če- 
ského, která ovšem sahala i do sousedních osad a okresův. 
Osady jmenované samy nepočítají se za Slováky, ale ani za Ha- 
náky. Hanáci jsou jim v blízkých Stražovicích, v Nechvalíné. 
;i Veteřové, kde říkají „só* (jsou), budó (budou), Slovái-i ve 
Svatobořicich, Miloticích a Vaeenovicích, kde mají tvrdé 1, a 
chlapi bílé kožuchy. — Dáte-li šohaji moravanskému miste 
bot práškové střevíce, máte před sebou chasníka z jižních Čech 
s počátku 19. století. Čepečky děvčat a žen připomínají tvarem 
jihočeské holubinky. Ve své sbírce mám jeden čepec z okolí, 



í) Počátky téchto popisů krojových podal vážený pan autor v Annalech 
Musei Francisceic, I.— III. r. 



— 293 — 

přes sto let starý, který i technikou uzlíčkovanou na nerozeznání 
podobá se známým holubinkám. A na konec i dialekt a jména 
vlastní Čech a Bím, často se vyskytující, dotvrzují domněnku 
o koionisaci, která se dala u nás patrně zvolna, nikoli jako na 
pf. v Kašnici u Klobuk, kde dodnes fiká se Kašnickým .Češi*, 
proto že rázem založili novou tuto osadu vystěhovalci z Čech. 

Dětský kroj .kanduš*, jako jinde, skládá se z košilky 
a z čepičky, která pro tento kraj jest odííhylná od dřívějších. 
Nemá mašle na temeni, jest z květované látky a červenými 
pentličkami pěkně a tak obšita, že často málo lze viděti původní 
lálky. Celý tvar její nápadně se podobá čepičce děcka holand- 
ského na obrázku Petra Hoocha (1630—77) , domácí výjev" 
v amsterodamském říšském museu. Větší děti dostávají » šatečky" 
v celku pestré, a chlapci brzy poloměstské gatky s přišitým 
životem. Do školy chodí děvčata již skorém v úplném kroji dívčím, 
chlapci až do dospělosti v poloměstském látkovém, ovšem nej- 
raději temném šatě: v krátkém kabátci, v nohavicích do bot. 

Mužský oděv začíná chasník nositi asi v 16. roce. Nověji 
ovšem jest značně poměštělý; mají nohavice z černého sukna a 
kabátec bez ozdob vyšívaných. Pouze klobouk vyzdobený hou- 
senkami a soukenná vesta vyšívaná a vysoké boty činí jaksi 
krojový dojem. Starší a velmi svěčné odění šohajů nemůže však 
postrádati žlutýchjirchových nohavic do kolen sahajících. 
V Moravanech se zachoval tento krásný díl oděvu dosud nejvíce, 
poblíž Kyjova se vytrácí vůčihledě, a jen o velkých svátcích letních 
jej nyní (r. 1905) uvidíme pořídku. Potřebujít „kožky" žluté mnoho 
opatrnosti, aby se nepošpinily. Druhdy nosívaly se i v zimě; na 
všední dny ovšem obnošenější. K nim patří široký, as 12 cm pás 
kožený, často vybíjený a s kapsičkou vpředu, 
přaskami utahovaný, a modré punčochy, které lze viděti mezi 
koženicemi a botou asi na píd. Koženice se pod kolenem ovazují 
vysekávanými koženými stužkami, jejichž konce po bocích malebně 
visí dolů. Místo koženek nosí se nyní, jak řečeno, zpravidla již 
černé nohavice do bot opaskem stažené. V lété a za odvodu 
oblékají chasníci někdy plátěné ,třaslavice*, široké gatě, dole 
dlouze otřásněné přes boty, ale tak, že zpředu se zastrčí do bot 
a vzadu přepadají přes ně, což vypadá pěkně, ač trochu íuri- 
anf sky. Na svátek bývají tenčí, na všední den konopné. Boty jsou 



— 294 — 

ovšem holínkové a vrapené ; druhdy bývaly hladké, .úkladové*, 
bez opatkftv. Chasa mívá nahofe pestrou růžici. 

K o S i 1 e se širokými, v zápěstí do límečku sebranými 
rukávy, bývá na náramcích často pékné vyšita černě a dosti ši- 
roko. U krku i rukou spíná se šňůrkami, u starých bílými, u mladých 
černými pentlemi. Starší chasníci mívají kolem krku ještě černý 
šátek hedbávný, s dlouhými splývavými konci. 

Vesty „kordulky* jsou z černého sukna s nízkým stojatým 
límcem, s kulatými žlutými knoflíky, kolem dírek, kapes, u krku 
a vzadu u šůsků různě bohatě a pestře vyšité. Sahají od krku 
skorém až po pás a spínají se u krku pentličkami, u chasy čer- 
venými a květovanými. 

Přes kordulku nosi se obyčejně kabátek ,marýnka" nebo 
^lajbík*^ zvaný. Jest rovněž z černého sukna, jako kordulka, 
jenže má u krku vpředu přeložené výložky a rukávy. Na vý- 
ložcích, stojatém límečku, kolem dírek a kapes bývá také vyšitý. 
Druhdy nosívaly se marýnky na léto z bílého flanelu, nevyšívané, 
jako na Hradištsku. 

Halen nyní v kraji zdejším uvidíš málo. Nosívají je jen 
slaří lidé a za nepohody. Jsou bílé, hrubé, téhož rázu jako na 
Hradištsku. „Kutna," t. j. přehozený límec a okraj u krku, jest 
červeně ovroubena. 

Kožichy jsou nyní již jen ,d u b e Ď á k y", ke kotníkům 
sahající, zvláštního střihu, jejž vyznačuje na zádech krátce vy- 
značený život. Dole se šíři, a vpředu i kolem krku rozložena 
jest k o s m a t á bílá srst ovčí, což vypadá velice pěkně a bohatě, 
dokud jest srst pěkně bílá. Na zádech jest vyšit zeleným a čer- 
veným hedbávím typický nákres. Druhdy nosívaly se krátké, po 
pás sahající „ocasnáky", z bílé kůže beránčí, vpředu i vzadu 
s ocáskem — byly sešity ze dvou celých kozí — a navlékaly se 
přes hlavu. Ocasřiáky ty byly za století XVIII. rozšířeny i na 
Hané a v Čechách. 

Na hlavě nosí muži velmi širokostřeché .širáky* 
s černou pentlí, chasnici malé kloboučky s běločervenýrai hou- 
senkami (krepinami) a stříbrnými střapečky (kvastly). Vpředu 
je z krepin kňička, t. j. pozdravení. Za klobouček dává se kvítí 
a hlavně ,kosiřek", v kraji tom často až po pás v zadu spadající 
a velmi drahý (až 10—15 korun), bílý. Na zimu nosí se obyčejné 
beranice černé, „astrykánky". Za dávných dob nosily se 



— 295 — 

.aksamítky" s černým nebo zeleným sametovým vrchem a 
tchořím okolkem, nebo vysoké pentlemi zdobené vydrovice (šo- 
povice), takže vzhled mužův byl úplné týž jako kolem Domažlic 
T Cechách. Vlasy mládež střihá si na krátko. Staří dosud je 
uprostřed rozčesávají a zarovnávají jen v týle. 

Ženský oblek jest, jak řečeno, nápadný krátkostí sukének. 
Za to tím delší jsou drobounce zvrapené boty, s vysokými, pékně 
vybíjenými podpatky. Za stará nosívaly se Jojky" bez pod- 
patků, často z mékké kůže. Holínky nynějších bot bývají, jsou-li 
nataženy, až 130 cm dlouhé a z mékkého kordovanu. 

Rubáč má prostředně vysoké oplecí, jež se upevňuje dvěma 
šĎůrečkami přes ramena. 

Rukávce sváteční mají hlavně u děvčat velké baňaté 
rukávy a velké „kadle* přes zápěstí. Mají stojatý límec špen- 
dlíkem zapínaný a bývají na přednicích a u ,kadlí* červeně nebo 
černě vyšité. U černého vyšití bývá límec lemován ještě úzkými 
černými krajkami. Vdané nosí rukávce méně vyparáděné a s užšími 
rukávy. Také je v záloktí nepodvazují pentlemi. Druhdy bývaly 
rukávce krátké, takže oplecí bylo lze viděti, nyní jsou dosti 
dlouhé a převazuji se opaskem sukní. 

Š o r e c Hradíštska zastoupen tu suknicemi ^k a n a f a- 
skami**, ,satýnkami", „delínkami*, v základě červe- 
nými, různé vzorkovanými i pruhovanými. Pod ně obléká se 
několik bílých navrapených sukní. Na velký svátek nosí se sukně 
ze zelené nebo černé látky, dole širokou modrou pentlí hedbávnou 
zdobené a červeně ovroubené. Druhdy bývaly i žluté a modré 
s červenou pentlí. 

Velkou pýchou zdejšího kraje jsou vyšívané íěrtúSky, 
kteréž však ponenáhlu se zaměňují s laciným pošíváním pentli- 
čkami a portami. Bývaly druhdy vesměs z modročerného, lesklého 
někdy „vyvažovaného* (bělavou řetízkovou kresbou zdobeného) 
plátna. Uprostřed byl ozdobný šev „stínek" a v právo i v levo 
něho dva za stará bíločervené, později pestré rohy květové 
vzácného vyšívání. Dole končily se fértúšky těžkými až na 12 cm 
šh-okými charvátskými krajkami. Od 15 let zaniká stínek i rohové 
vyšívání a nahrazuje se pouhým pruhem květovým dole. Ale i to 
je dosud nádherné, ač vyšívá se někdy na různé kašmíry ne- 
vhodných barev, a krajky těžké, paličkované nahrazují se lehkými 
strojovými. Ještě větší úpadek jeví se nejnovějším nahrazováním 



— 296 — 

vyšívaných pruhů pentlemi a stříbrnými portami. Také různých 
hedbávů při tom se užívá na fértúšky. Na největší svátky nosí 
se — k sukním — bílé tylové „fértúšky" s různými vzory vpra- 
covanými. 

Kord úlky jsou krátké, velice svěčné, zpředu i vzadu vy- 
střižené, široce červenými pentlemi olemované, na 4 nebo 5 knoflíčků 
zapínané. Někdy stahují se vpředu po způsobe šněrování pentlič- 
kami. Vzadu jsou tři pentlová kolečka ,růže**. Druhdy bývaly 
kordulky z černého sukna. 

Za stará nosívaly se hlavně na podzim a v zimě při svatbách 
kabátky (lajble) z bílého flanelu. Takových již skorém nelze vi- 
děti. Rovněž zanikly „marýnky** ženské, s krátkým živůtkem, 
s rukávy u pěsti úzkými, k rameni se šířícími, vpředu po způ- 
sobe kordulek vyzdobené. 

Kožíšek ženský jest krátký frackovy s přeloženými šůsky. 
Jest z bílé beránčí kůže, kolem krku, rukávův a přeložených 
šůsků černou beránčinou lemovaný a velmi svěčný, ač není tolik 
starožitný jako v Pomoraví. Připomíná vojenské kabáty s konce 
XVIII. stol. svým střihem. Nad kyčlemi má zvláštní měsičkovité 
kůžky „lašfůvky" s bílými koženými střapci. 

Na hlav ě nosí se bud šátek turecký, s různým fondem 
červeným nebo tmavým i okrajem, ve svátek pěkně zarejděný 
(uvázaný). Na všední den se váže pod bradu, jako bílé šatky 
(ta šatka!). Šatky mají cípy často bohatě (bíle) vyšité a jsou 
zdejšímu kraji význačný. Pod šatkou nosí se zpravidla čepec 
pěkného střihu, jehož krajkový okraj velice pěkně vroubí čelo a 
spánky. Nevěsta mívá čepec velice vyšívaný a stříbrnými i zla- 
tými „patáčky* (bůstkami) zdobený. 

K celku patří ještě vlňák proti dešti, za stará ubrus, nebo 
konopná plachta. 

Na svatbu nosí družbové i ženich velké lopatkovité kytice 
za širákem. Ženich má kolem rozmarinové větvičky. Nevěsta a 
družičky jsou „zapentleny* či „zadruženy". Ústroj ten skládá se 
z věnce, z červené pentle do závitků svinuté a z pantlíku 
ze stuh, který se klade kolem věnce; nad věnec upevní se «ko- 
peček", vysoké kolečko z pentlí a kvítí, do týla „pupena*, t. j. 
kolo z pentlí a port Zpod pupeny splývají pentle neširoké na 
záda „na visato". Nevěsta mívá kolem pupeny rozmarinové 
větvičky. Při pohřbu zaplétají se vlasy do „lelíku", který ^isí 



- 297 — 

dolů. Na néj upevní se dole mašle, na hlavu pouhý „věnec* a 
,kopeček*. Jinak splétají ženské vlasy do dvou pletencťk, které 
ovinují se kolem hlavy. Patrně za dávných dob i tu vyznačoval 
děTčata jeden pletenec, a zachoval se pouze v úpravě slavnostní 
o pohřbe. 

Také plachetky nosí nevěsta a družičky kolem loket, červené 
uprostřed vyšité a, jako všechny svatebčanky, sváteční zelené nebo 
černé sukně. V Kostelci a v Ježově nosí se však bílé sukně , fěrtochy**. 

Koutné plachty, jež druhdy ověšovávaly se kolem po- 
stele šestinedělčiny, již vymizely. Bývaly konopné, červeně vyšívané. 

Kraslice zdejší mají zvláštní charakter. Jsou obyčejně 
čemofialové a lesklé, a na nich ve škrábány nejrůznější květy 
a ozdobné, příčné a podélné pruhy. Reprodukce několika jsou 
? Čes. Lidu [II. roč. na str. 487. (Vlkoš) a 488. (Ježov)]. 

Poznámka. Vyobrazení kroje zdejšího v barvě podal mistr 
J. Uprka v několika obrazích. Některé z nich i reprodukovány, a 
to v obraze č. 22. v díle o Národopisné výstavě z r. 1895, vy- 
daném Unií. 

Ostatně reprodukce fotografií najdeme v Čes. Lidu (L r. 
str. 274., 283.) (žena a šohaj z Moravan); roč. X. str. 90. (děvče) 
str. 241. a 243. (děvčata). Výšivky podány na př. ve Světozoru 
(1886, str. 716., obr. 3. (ze zástěry), str. 734., obr. 13. (ze zástěry). 

Kroj bohuslavský. 

V Bohuslavicíeh u Kyjova kroj ve svém celku zanikl již 
dávno. A poslední léta, co psány jsou tjrto stati krojové, vytratily 
se i poslední stopy jeho. Dnes nosí se v Bohuslavicích poloměst- 
ský šat venkovský. Mužští nosí látkové šaty, nohavice ven z bot, 
ženy dlouhé sukně, kacabajky a šátek pod bradu. 

Druhdy nosívali mužští na všední den boty bez opatků, 
bílé „třaslavice* z konopného plátna, na neděli žhité ,kožky* a 
modré punčochy i pás jako v kroji předešlém. Košile s baňatými 
rukávy zavazovaly se u krku na bílou neb černou pentličku a 
byly bez vyšívání. Kordulky z černého sukna byly olemovány 
červeným suknem. Vzadu vyšity byly tři ,růže*. Vpředu čer- 
vené obšity „slepé* dírky a kulaté žluté knoflíky. U krku zava- 
zovala se kordulka pentlemi. „Marýnky" nebo ,lajbíky" nebyly 
vjšívány, ale měly rukávy. Jako kordule sahaly jen po pás. 
Haleny s velkou „kutnou* nosily se jako na Kyjovsku, i kožichy. 



— 298 — 

Na zimu nosívali čepice „aksamítky*' a .sobolovice*. Klobouk 
býval tvrdý se širokým okrajem. Na svatbu dávala se za klobouk 
„vonička* ze šesti rozmarýnových halouzek, k tomu několik pavich 
„ok", a vše se ovinulo pentlerai červenými nebo bílými, které 
splývaly až pod klobouk. 

Ženské nosily rovněž boty „kordo vánky" s tvrdými holín- 
kami se 3—4 vrapy. Na svátek nosily se Jojky* z měkké kůže, 
Rubáč se nosil také. Sukně bývaly na všední den všelijak barvené 
„kanafasky**, na neděli z tištěného plátna i z barchetu, nejradéji 
žlutě páskované. Zástěrky na svátek byly bílé, červené nebo černé, 
široké až IV2 ni. Na všední den různě zbarvené a úzké. Koleni 
pasu mívaly bílé pentle, jejichž konce visely až ke spodu sukně. 
Rukávce byly konopné, na svátek plátěné. Na neděle byly bíle 
vyšité. Obojek ,krejsl" byl dosti široký a na tvrdo do záhybů 
vyžehlený. 

,Kordulky* byly z černého sukna na předu a vzadu vy- 
střihnuty. Kraj lemován širokou vrapenou, růžovou pentlí. Na 
zádech byly vyšity obyčejně tři „růže". .Kabátky* byly ze sukna, 
vpředu hodně vystřižené, s rukávy u ramen širokými, v zápěstí 
úzkými. Kolem krku dávala se , půlka*, která se na prsou kří- 
žila a uvazovala na zádech. Kožíšky byly hnědé nebo žlutohnědé, 
někdy i černé. Sahaly jen po pás. Lemování bylo černým prýra- 
kem beránkovým, na zádech bylo malé vyšívání. Zapínaly se jako 
.kabátky'' na řeménky. Šátky na hlavu byly modré .tištěné" 
(žlutě) nebo , lipské" červené a zavazovaly se na .drndu*. Na 
svatbu nosily družičky a nevěsta „věnec" na hlavě. Vlasy vpletly 
se tu do pentlí, a pentle ovinuly se nad to kolem hlavy tak, aby 
na bocích byly .smyčky"* a na zádech aby splývaly pentle až 
po pás. 

Šatičky dětské nazývaly se .kanduše" a bývaly šity v celku. 
Čepičky byly různě barevné, kolem krajkami lemované. 

Celkem byl bohuslavský kroj zpola slovenský po způsobe 
kyjovského, zpola hanácký po způsobe blízkých Jestřabit: a 
Nechvalina. 

Obrázků kroje starého neni. 

Kroj dubňansko-milotský. 

Podobá se poněkud ženským oděním kroji kyjovskému. 
mužským pak kroji mutěnsko-hovoranskému. Nosí se v obcích 



- 299 — 

Dubnanech, Ratiškovicích, Vacenovicích, Miloticích, Svatobořicich 
a Mistříné. Nejstarobylejší je v Ratiškovicich a v Dubfianech, 
nejvíce přepychový v Miloticich. 

V dile W. Horná z r. 1837*) jest na obr. 12. svobodný 
párek z Milotic a na obr. 13. manželský párek. Oba obrazy 
jsou, jako Homovy vůbec, starému kroji velice důležitý a proto 
zajímavý. Popíšeme je proto, aby se jim dobře rozumělo, a 
čtenář sám srovná starožitnost jejich kroje a kroj nynější. 
V párku svobodných má šohaj čižmy se střapci červenoflalo- 
\ými, po nárt sahajícími. Nohavice jsou světlomodré se svétlo- 
modrým šňůrováním. Košile má široké rukávy otevřené, jest 
u rukou černé vyšita a tu i lemována černými krajkami, červenou 
pentličkou jakoby propletenými. Vyšívání na náramcích jest 
modré, u krku čemé. U krku je límec stažen malou vázankou. 
Náprsní vyšívání vykukuje poněkud pod červenou kordulkou, 
zelenou pentličkou lemovanou. Na hlavé je vysoký klobouk bez 
střech, t. z. hrotek, až k vrchu červenými pentlemi obtočený, 
s kyticí krámskou a pávím pérem. 

Dévče má čižmy, sukni černou se d v é m a modrými pruhy 
dole a mezi nimi červené proužky. Sukné sahají až k lýtkám. 
Fértúšek je bleděmodrý, pokrytý pruhy osmičkových tvarů, 
střídavé modrých a červených až k červenému límečku. Kordulka 
je zelená, květovaná s červenou portou ve výstřihu a se šněro- 
váním vpředu: od každého páru dírek jsou různé pentličky. 

Rukávce mají obojek červeně a zeleně (!) vyšitý, menší 
než nyní, ale přece až na ramena. Přes baňaté rukávky jest 
černé a červené vyšívání a rovněž na „taclích** pod loktem. 
Přes vlasy ovinuty jsou červené pentle s prostředním proužkem 
bílým: v týle jest věnec s jakousi korunkou a pentle na záda 
visící — patrně je děvče na svatbu zapentleno po starodávném 
způsobe. 

Mužák manželského párku má úpravu jako šohaj, jenže 
kordulka je modrá, červeně lemovaná. Na hlavě má pěkné roz- 
česané vlasy. Pod krkem jest vyšívání černé a červené. 

Žena jest ustrojena jako dévče, ale má fértúšek bílý se 
srdcovitými ozdobami v pruzích vodorovných a kolmých. Kor- 
dulka je černá s červeným vyzdobením, kulatě vystřižená a na 



í) Wilhelm Horn: Máhrens ausgezeichnete Volkstrachten, Brunn 1837. 



— 300 — 

knoflíčky zapiatá. Obojek i rukávce jsou černě vyšité. V obojku 
jsou červené pentličky a v nadlokti též. Na hlavě jest patrné 
ručnikovitá šatka s krajkami žlutými v týle, s růžovým pruhem 
uprostřed. Sahala až do polou zad, vzadu jsouc za krkem za- 
vázána. Pod levým rukávem lze ji trochu viděti. 

Od dob Kornových se kroj zdejšího kraje změnil jen málo. 
rozhodně však stal se pyšnějším a bohatéjším. Sukně žen se 
zkrátily, tak jako na Kyjovsku, vyšíváni stalo se nádhemějšim, 
šatek ručníkoví tého tvaru se více nenosí, a vymizely též „hrotky". 

Mužský kroj nynější na den všední je typicky slovenskjř 
a jednoduchý: konopná hrubá košile s otevřenými, krátkým 
rukávy, stojatým Hmcem, zapínaným špendlíkem a tak, jako 
náprsenka, obyčejně červeně vrkůčkovým stehem vyšitým. K tomu 
široké konopné ,třaslavice", někdy „ven z botu", obyčejně ale 
do bot, černý, neširoký širák, u mládeže dle kraje různě housen- 
kami, krepinkami stříbrnými, ano i kvítím zdobený, boty holín- 
kové, a do práce ještě — kabela, bez níž „není chlap spravený*, 
t. j. oblečen. 

Na neděli obléká se šat z modrého sukna: nohavice úzké, 
vpředu i na křížích pěkně šňůrované a mezi šňůrováním často 
červeně vykládané, dlouhým řemenem ozdobně stažené, kordulka 
hedbávná, vyšívaná, různé barvy, krátká, na dva knoflíky — 
nahoře a dole — tak zapínaná, aby lze bylo viděti bohatě hed- 
bávem vyšívanou náprsenku košilovou. Košile má široké rukávy a 
dlouhé, tak že přesahují svěšené ruce, a jest kolem nich kraj- 
kami lemovaná a před krajkami jako límec a náprsenka pěkně 
vyšívaná ornamentem srdíčkovým, růžicovým a prolamováním. 
Vyšívání bývá obyčejně černé nebo modré, pod dírkováním a 
prolamováním červeně podkládané. Červené (nitmi) vyšíváni 
bývá vzácnější: mužáci mívají vyšívání bílé. Je-li sychravo — 
starší lidé vždycky — , nosí se Jajbl" z téže látky jako nohavice 
vyšitý u kapes a na výložcích u krku s kuličkovitými knoflíčky. 
Výložky lajblů modrých jsou červené. Často bývají nohavice 
i lajbl z černé lesklé látky, černě šňůrované a vyšité, lajbl bez čer- 
veného výložku. Do poklopce, „puntu", nohavic vkládá se jako 
paráda pestrý šátek tybetový nebo bílý vyšívaný a — knížky 
modlitební. Na ušetření nohavic nosí se někdy i modré zástěry, 
hlavně po domě v neděli. Též ke gatím konopným se nosí a to 
zpravidla tyto zástěrky. Za deštivého času — v zimě i na kožich 



— 301 — 

— nosí se halena obyčejného dolského typu, častěji než na Ky- 
joTsku. Kožich je v tomto kroji cel;f z bílé kůže; ale má kolem 
krku široký pfeložený límec z beránčiny černé, drobně kudrnaté, 
kolem rukou jest za beránčinou na decimetr i více černou kozí 
obšit Dole má lem z malých bílých a černých čtverečků, „buch- 
tiček*, které někdy místo beránčiny bývají také u rukou. Na prsou 
a dole nad buchtičkami bývá někdy také prém (pruh) z černé 
kůže, jako za beránčinou u rukou. Vzadu v bocích je výzdoba 
z černých kůžiček, t. zv. laštůvky, měsíci podobné. Od pro- 
středku visí střapec z bílé kůže upravený. Je-li kožíšek 
nový, je velice pěkný „nástroj". Na všední den bývají ovšem 
velice ušpiněné a nejsou nijak úhledné, jelikož i beránčina se 
odře. Širáček bývá dle osad různými housenkami zdobený. 
V DubĎanech a Vacenovicích mají na př. červené a bílé, v Ratiš- 
kovicích červené, bílé a zelené. Nad housenkami jsou stříbrné 
krepinky a sfřapečky jako na Kyjovsku. Mládež má ještě „péro** 
(,kosírek kohoutí**), někdy i více jich, alespoři nějakou „zeleninu** 
(kvítím Za starých dob nosívaU „hrotky** t. j. vysoké, u vrchu rovně 
zakončené a trochu zúžené klobouky beze stříšek, housenkami 
a výše pentlemi vyzdobené. „Ještě r. 1866 jeli v tem hrotku 
Fiala (z Dubňan) na fořpon.** Potom bývaly aksamítky u svo- 
bodné chasy, a za nimi nosily se „řezále** pštrosové až za 6 zl., 
kteréžto se každých 14 dní barvívaly „ plajvajzem**. Ted nosí se 
v zimě obyčejné beranice černé, „astrykánky**. Obuví jsou čižmy; 
u starších lidí, hlavně do polní práce, bezopatkové neforemné 
,úkladové** boty. Za dob dřívějších nosily se čižmy s podpatky 
vykutými zcela ze železa (sekavicemi) a dlouhými střapci vpředu 
— jak ukazuje obraz Homův. O svatbách nosívali ženich i ne- 
věsta dlouhé kabáty „menteše** z tmavomodrého sukna, premo- 
vané liščinou a šňůrované. 

Vlasy stříhá si mládež krátce, starší lidé uprostřed je od- 
dělují a nechávají delšími, vždy je do leskla mastíce. Odvedení 
anebo „orlábníci** mají na krku černý šátek s krátkými konci, 
kdo má „obšít**, má dlouhé konce. 

Ženský kroj, jak řečeno, podobá se dosti kyjovskému. 
Ale u rukávců nejsou stojaté límečky, než velké, novější dobou 
až pod záda převislé a bohatě (v neděli) vyšité obojky po způ- 
sobe límců „námořnických**. V Ratiškovicich nosí se málo sukní 
nad rubáčem obyčejného rázu, v Miloticích mnoho. Spodní 



— 302 — 

sukně přesahuje vždy až na dlaň vrchní .kanafasku*, nyní 
většinou vpředu uzavřenou, často i s různobarevnou lacinější 
přední vložkou. „Kanafasky" bývají červené, různé pruhované 
a z různé látky, někdy i polohedbávné, nebo polovlněné a kra- 
tičké do kolen. Klekne-li děvče, mají dosahovati po zem! Na 
slavnosti, svatby, úvody, pohřby a p. nosí se „sukně" z látky 
zelené nebo černé, dole pentlí modrou na 10 cm. širokou zdo- 
bené. Zelené mívají někdy i červenou pentli. 

Rukávce mají hlavně na svátek velice nádherné, baňaté 
rukávky, hlavně u rukou krajkami nebo i kroužkováním vyzdobené. 
Obojek btvá někdy velice xelký, zvláště ve Svatoboricích a Mi- 
loticích i Vaeenovicích, do polovice černě a bíle hedbávem vy- 
šívaná a prolamovanj^ vzorky typickými zdejšímu kraji a černými 
hedbávnými krajkami lemovaný. Též bleděmodré límce lze tu 
a tam viděti. Podkládány bývají i růžovou neb červenou látkou, 
která prohledá prolamováním a dírkováním. U krku připínají se 
špendlíkem. Za stará bývaly menší a jednodušší. Někdy je i přes 
rukávy pruh vyšívaný v místě nejširším. 

Kordulka jest hedbávná, v)'střižená zpředu a podobná 
kyjovské a stejně červeně lemovaná se třemi „růžemi* na zádech 
a krátká. Starší ženy nosily je^^tě kolem r. 1886 kordulky soukenné, 
černé s červenými střapci, v předu šňůrečkované a trochu v)'šité. 
Na všedno nosí se a hlavně v zimě různé kacabaje přilehlé, 
štofové, pestrobarevné. 

Fěrtúšky bývaly dříve vždy vyšité, af byly jakékoliv 
barvy a dole těžkými charvátskými krajkami zakončené. Xej- 
častěji z čeniomodrého lesklého plátna a ze dvou půlek „stínkem* 
(svém) ozdobným spojených. Také bývaly červené vzorkované, 
za nejstarších dob i bílé a ovšem také v)'šívané. 

Vyšíváni bylo prvně červenobílé stehem křížkovým, pak 
pLStré, stehem plochým, neobyčejně rázovitých vzorů — jablíček, 
karafiátů, bodláků, srdíček, tulipánů, růžic a p. To asi ponenáhlu 
šlo z charvátskýeh osad u Mikulova. V Ratiškovicich začali je čistě 
bile vyšívati. V Miloticíeh se móda prvně začala kazili různými 
hedbávnými fěrtúšky. na něž se nevyšivalo, než našívaly se pentle, 
porty stříbrně i zlaté ve vodorovných kruzích. Též paličkované 
krajky charvatské ustoupily strojovým laciným krajkám lehkým. 
A to se šiři nvni do okoli. Hlavně na Kvjovsku se tomu přivyklo 
snadno. K suknnn se vš.\k nenosí tyto íěrtúšky. Nosí se k nim 



- 303 — 

bflé, někdy i tylové, různě vyšívané a kroužkované zástěrky. Na 
nohách nosí se vesměs dlouhé vrapené čižmičky. Pokus v Miloticích 
druhdy učiněný, aby děvčata naučila se nositi střevíce a punčochy, 
ztroskotal se o tvrdohlavost milotských — šohajťk, kteří nechtěli 
tančiti se — střevíci. 

Ovšem děvčata v městských službách nebo slečinky, jež 
obleknou se do kroje, obuji začasté i nízké ^parýzky**. Na hlavě 
nosí se vesměs pod šátkem čepec, „gargula** nebo dmda, 
dradula zvaný. Na obyčejno jest jen z plátna nebo strakatého 
kanafasu a chrání šátek před pomaštěním. Na svátek je ozdob- 
nější, ač nedochází tak platnosti jako na Kyjovsku. Jen nevěsta 
se čepí do „čepce nevěstina* parádně vyzdobeného vyšíváním 
patáčky (bůstkami) a krajkami. A to je pravý „čepec" staro- 
dávný domácí, kdežto drndy přišly prý přes Dubňany a Ra- 
tiškovice z Uher. Na všedno nosí se i v kroji zdejším šátek 
uvázaný pod bradu, ale nikoli z pravidla bílý, jako na Kyjovsku, 
častěji i červený obnošený, turecký. Na svátek se vždy „z a rejdi" 
turecký šátek, dle osad různě. Tu různost vidí jen domácí. 

V Dubnanech na př. mají po bocích nad zavázáním t ř i 
faldy, v Mistříně, Vacenovicích a Miloticích čtyři faldy. A na 
to se hledí jako na důležitou věc ! Konce zavázaného šátku nosí 
se vždy dolů. Starší ženy nosily ještě koncem let osmdesátých 
minulého století bílé šátky s drobnými kvítečky tištěnými. Za prvé 
polovice 19. stol. nosily vdané ženy i šatky, jež brávaly se i na 
úvody a na čepeni nevěst, jak ukazuje i Hornův obrázek. Vlasy 
nosí se ve dvou pletencích na hlavě stočených. 

Zimní oděv představují hlavně kacabaje, k tělu přiléhající 
s krátkými šůsky z různých červených a někdy i květovaných 
látek, nebo černých květovaných aksamitů; ale u zámožnějších 
děvčat a u žen bílé kožichy úplně takové, jako na Kyjovsku, 
tedy se šůsky přeloženými fráčkovitě a vyzdobené černými ků- 
žičkaroi, s černým beránkovým přeloženým límcem, dosti širokým, 
a laštůvkami na zádech. 

Svatební úbor u mužských vyznačují dnes již jen , vonice", 
lopatovité kytice z krámského kvítí. Ženich má mezi kvítím vět- 
vičky rozmarýnové. Nevěsta a družičky jsou zapentleny skorém 
tak jako na Kyjovsku. V Dubnanech je pentlení jednodušší : přes 
čelo pentle, kolem níž nevěsta má rozmarýn, nad čelem vrkoče 
z pentliček, vzadu dýnko z pentlí a zrcadel (kotůlka) a pod ním 



— 304 — 

vrkoč pentlí na zad spadajících. Ve Vacenovicich a Miloticích 
i v mistřínské farnosti jest pentlení bohatší. „Je to samé ohrady 
(sic !) krámské až na vrch hlavy a zlaté střásna, až sa to mekoce 
(třpytí). DubĎanským družkám sa tu enem sméjú. Ty majú ty 
kotúlečky enem jakby „beleš* přilepil z málo pentlí. U nás (tc 
Vacenovicich) pod němá až 10 loktí pentU!* Ovšem, že na svatbu 
nosí se sukně černé nebo zelené a kolem loktí obložená ^plachta 
úvodnická*, uprostřed pěkně červená, vyšívaná zdejšími typickými 
vzory. „Při křtu to bábečko (děťátko) se v tem nese ke křtu, 
aji na úvod*, Je-li žena „v koutě", mívala do nedávná kout, 
ověšený „kútnickou plachtou*, která je na užitek šestinedělce. 
Má totiž prostředkem „površku" z paHčkované vložky, kolem 
červeně, v DubĎanech často ještě modře a černě, vyšitou. Jejími 
dírkami nedělka hledí na svět, ji samu pak nevidí nikdo ani — ne- 
uřkne ! Také tam, kde plachta, takto z hrubšího, často konopného 
plátna, ohýbá se kolem rohu postele, má pruh vyšívaný kolmý. 
Poslední dobou koutnice mizí rychle — místnosti selské jsou 
hojnější, a není potřebí, aby se všechno mačkalo do jediné jizby, 
a nedělka může býti oddělena od ostatních, hlavně dětí. 

Malé děti nosí se jako na Kyjovsku, mají stejné „kanduše^ 
i stejné čepičky. Chlapci až do vyjití ze školy nenosí kroje, než 
lecjaké poloméslské laciné šaty z tmavé látky, blůzy s červenými 
výložkami, nohavice i vestu, což jim ovšem svědči málo. 

Malováni kraslic děje se tu voskem, někdy i lučav- 
kou v typických vzorcích. 

Domky jsou juž malovány málo kde ; někde poněkud pěkněji 
v síních, hlavně v Mistříně. 

Poznámka: Nejzajímavější vyobrazení starého kroje 
zdejšího najdeme v díle Hornově z r. 1837. Novější vyobrazení 
kroje zdejšího podána v Čes. Lidu, IV. r. 438, (Vacenovice) ; 
r. XII., str. 378., 379., 381., (DubĎauy)^); roč. XIII. str. 181., 217. 
a 361. (DubĎanyj. Dále jsou v díle Oester. Ungar. Monarchie 
(Bd. Máhren) pěkné obrázky lidí vacenovských na str. 207. a 
světnice vacenovské ^ale s děvčetem od Uher. Hradiště přima- 
lovaným) na sir. 246. Barevný obrázek Milotčanky jest v díle 
„Joza Uprka", vydaném Unií v Č. 18. 

*) Obrázek na str. 377 zobrazuje dévče od Uher. Ostroha, omylem jako 
dubAanské podepsané. 



— 305 — 

Malováni ve vnitřku svétnice znázorněno na str. 183. dila 
.Národopisná výstava českoslov. r. 1895*, Kraslice jsou v Č. Lidu 
(II. r., str. 488.). Výšivky totožný jsou s kyjovskými alespoň na 
zástěrách. 

Kroj mutěnsko-hovoranský. 

Kroj tento, který nosi se nyní v Muténicich, na Čejči, v Ho- 
voranech, Terezově, Karlině a Šardicích, nosíval se druhdy i v Dol- 
ních Bojanovicích, které nyní se přichytly skorém docela kroje 
břeclavského. 

Mužský oblek podobá se značně dubňanskomilotskému, 
jenže kožichy bilé jsou tu na Hovoransku mnohem delší a v Bo- 
janovicích i na Čejči ustupují pozvolna břeclavským dlouhým na 
zádech květovaným „dubeňákům**. Ženský také značně se kloní 
ke kroji na mor. Podluží (Břeclavsku a Hodoňsku.) V Šardicích 
druhdy nosívaly ženské vyšívané fěrtúšky, jako na Kyjovsku. 
Koncem let 80tých minul, století ustoupily jednoduššímu rázu 
kroje hovoranského. 

Dětský kroj má jednoduché , šatečky* a k nim čepičky 
z pestré látky hedbávné na švech červenými pentličkami a stříbr- 
nými portičkami zdobené. Na vrchu hlavy jest mašle z pentlí, 
již nebylo v dřívějších krojích. Juž po druhém roce dostávají 
děvčátka sukýnky, rukávečky s obojkem do zad sahajícím, i vy- 
šitým, chlapci širáček a přes šatečky, ještě pořád jednotné — 
mužskou modrou zástěru. Gafky plátěné dostávají chlapci někdy 
až ve 4. roce. K nim ovšem také modrou zástěrku, košili s otevře- 
nými rukávy a kordulečku. 

Mužský oblek jest, jak řečeno, podoben milotsko-dubnan- 
skému. Vedle modrých nohavic jsou i černé (lastýnové) lesklé 
a rovněž i lajble. Sem a tam dotrhává některý stařík v Šardicích 
starodávný bílý flanelový lajbl. Koéile jsou stejné jako na Dub- 
nansku, jen že v Hovoranech, na Čejči, v Terezově ano i v Mu- 
ténicich zavazují je u krku čtyřmi tkanicemi, a to pod krkem dvěma 
a na pravé straně krku ještě dvěma. Tam totiž až sahá přelo- 
žená náprsenka (punt) košile. Jen Šardice zapínají košili špen- 
dlíkem, jakož dříve zapínala se až i v Bojanovicích. 

Kordulky krátké jsou jako na Milotsku z pestrého hedbávu. 
Haleny se hojně nosí a kožichy bílé, na okraji bílými a černými 
čtverečky kůže (buchtičkami) lemované jsou, jak již řečeno, hodně 



— 306 — 

delší než v kroji předešlém. Boty jsou obyčejné čižmy, nebo na 
všedno a do polní práce „úkladovice" bez opatků; na hlavě nosí se 
klobouk s tlustými, bílo-červeno-zelen^mi „húšenkami". Nad nimi 
bývají ještě tenčí bílo-červené a pak krepinky a dolu visící při- 
špendlené strapečky („zvonky**). Kosířky jsou někdy dva i tři a 
k nim ovšem kvítka krámská i „zelená". Staří nosí černé širáky 
bez housenek, se širšími střeškami. Vlasy se rozčesují uprostřed, 
mládež však má vlasy na krátko střižené. Na svátek zavazuje 
se na krk šátek, u mladých pestrý s třásněmi. Zástěra modrá 
nosí se všeobecně na všední den a pak na svátek po službách 
Božích. Za starých dob nosívali mužští i tu na hlavě „hrotky*. 
Svobodní měli je s úzkými stříškami, dole bílými nahoru červe- 
nými pentlemi omotané. Staří mívali stříšky asi na dva prsty a 
nad bílou, 3 — 4krát omotanou pentlí, širokou zlatou portu. Po 
40. roce zastoupena byla porta zlatá portou zelenou o něco 
užší. Tyto hrotky vytrácely se kolem r. 1860. 

Na čižmách bývaly železné „sekavice** a na předu čižem 
střapce z červeného hedbáví až k nártu sahající. Na svátky nosily 
se kabáty „mentliky" z černého sukna, po kolena dlouhé, liščinou 
obšité, šňůrované. K menthku patřil opasek z harasových karmi- 
nově fialových šnůreček spletený, na pídi široký. Na zimu místo 
nynějších beranic nosily se aksamitky č. tchořovice se zeleným 
soukenným nebo aksamitovým dýnkem. 

Ženský oblek má rubáč konopný s oplecim nevysokým. 
Rukávce mají obojek čtverhranný, hluboko do zad sahající, na 
všední den bez vyšívání, na svátek bíle neb červeně vyšívaný, 
místy i s tylovým podkladem vyšívaných motivů, a krajkami 
lehkými nebo kroužkováním zdobený, čímž Uší se od obojku 
kroje předešlého. — Za starých dob bývaly obojky menši, 
krajkami kopřivovými zdobené a černě nebo smetanově, nebo 
obojako hedbávem v archaických formách jablíčkových zajímavé 
vyšité. Ostatně jsou rukávce jen při krajích rukávů baňatých 
vyšívané, hlavně kroužkované. Sukně jsou buď krátké kana- 
fasky, černé nebo modré, bíle tečkované nebo různé temno- 
barevné, slabě vzorkované anebo těžké sukně látkové, hlavně na 
Mutěnsku a Hovoransku. Druhdy bývaly i tu na svátek v oblíhě 
červené a černé látkové „moldúnky** s hedbávným modrým 
pruhem u spodu. Fěrtúšky na všední den nosí se ze světlomodrého 
plátna (oxfortu), bez krajek, při spode s halouzkou barevně ry- 



— 307 — 

sívanou; na nedéli jsou pestrobarevné, z jemnějších látek krajkami 
vroubené. Límec jest širší než jinde u zástěr a pentlemi pře- 
vazuje se přes kacabajku. Do nedávná (asi do r. 1895) nosily se 
hlavně v Sardicích ještě fěrtúšky vyšívané po způsobe Mistřína, 
do stinku, s chorvátskými krajkami dole. Teď již, zanikly úplně. 
Přes rukávce nosí se kordulky hedbávné, portami lemované, dole 
jen na jeden ^haklik** zapiaté, s výstřihem k zápěstí sbíhavým. 
Kordulky blíží se tim kordulkám na Břeclavsku, ale jsou o něco 
delší než tam. Na rukávce a kordulku oblékají se hlavně na 
chladnější dobu různé kacabajky, často vlněné, černé, květované, 
modré nebo cínobrové a tu čtverečkované černými proužky se 
síímetovými širokými okraji u rukávův. Fěrtúšek váže se, jak 
řPěeno, přes šosy kacabajky. Na hlavě mívají ženské teď skorém 
vesměs šátek pod bradu, jak někde říkají „na kočár". Jen některé 
ženy zachovaly dosud všeobecně druhdy vázání šátku ,.na rožky". 
K tomu braly se čeiT^é šátky „turecké** a vázaly se tak, že 
konce nad temenem se zauzlily a vzadu šátek tvořil čtverhranné 
dynko. Pod šátek nosí se drnda bílá nebo barevná, druhdy vy- 
šívaná. To byl vlastně již čepec, kolem něhož ovíjela se úzká 
ručníkovitá šatka, která měla nad čelem úzké krajky a dole 
k zádům vyšívání široké, bílé nebo černé, hojně prolamované 
a na koncích zase krajky. Tuto šatku nosívaly i ^svobodné, ale 
na ()'»nlié vlasy, kolem jejichž lelíkň omotávaly se červené penlle. 
Onošeni těchtošatekjsem pouze slyšel (v Hovoranech 5. června 1899), 
a!e ani jediné jsem nedostal na kup. Ne''>ylo ji(?h již. 

B'jty nosí se na všedno neforemné, jnchtové „jojky" bez 
opatků, na svátek však čižmy z kordovanové jemné kňže „do 
clunku" (špice) šité, s vysokými opatky a s měkkými vrapenými 
holinkami. 

Pentlení svatební bývalo čtverhranaté vzadu, do stužek. 
V předu byla korunkovitá ozdoba z rozmarýnu a červených 
kvilkňv a pentli. Koleni hlavy byla „stnžka" a věneček z umělého 
kvítí. Vzadu s[)lývalo na ramena a zadá mnoho pentli rozmanitá 
bnivy. Penllení to nosilo se i na pohřby. „Oděti'** prý družkv 
tehdy nemívaly a nemívají. To patrně zašlo za velmi dávných dol . 
Za to mívaly nevěsty na svatbu hn»dré kabáty liščinou premo- 
vané. Děti na křest a na úvod ovíjejí se pěkné vyšitým čtvei- 
hranalým tylovým šátkem, t. zv. „tynlní-hem". Koutné plachty vynu- 
zely pied 30 a více lety. 



— 308 — 

Poznámka: Kroj tento vyobrazen pouze v Č. Lidu, XIII. r.. 
str. 412. (žena ze Šardic), a na obrázku světnice mistřínské v díle 
Národop. výstava českosl. r. 1895 (str. 183.) nevěsta z Karlina, 
která přišla návštěvou do blízkého Mistřina. Pozná se po zavázáni 
šátku na růžky. 

Poznamenati sluší ještě, že v Karlině malovaly se do nedávná 
obrovnáky na domdch, oknech a vnitřku siní pěkným kvítkovým 
ornamentem často hodně vysoko. 

(Pokračováni v ročníku VIL) 




Náhrobník Jindřicha Konického ze Švábenic. 

Dle snímKu Frant. Lipky. 




Náhrobník Václava Konického ze Švábenic. 

Dle snímku Frant. Lipky. 




HÚU^U^^ 



\ '%L^ 



Náhrobník Zdeňka Konického ze Švábenic. 

Dle snímku Frant. Lipky. 



Vědecké zprávy. 

Náhrobky pp. Konických ze Švábenic. 

Ode dávna držitelé statků za zásluhy o církev měli výsadou 
pochováváni v kostelich. Tak i větev pánů ze Švábenic, která 
se psala po svém sídle Konickými, měla svůj pohfeb v kostele 
konickém. 

Ačkoli se zachovalo ze starších dob na Moravě poměrně 
jeaom poskrovnu náhrobních kamenů postavených na pamět 
pohřbených nebožtíků, přece jich podnes máme několik na 
doklad, že takové náhrobky na oživení památky na zesnulé byly 
pořizovány už za starodávna. Největší část posud zachovaných 
kamenů datuje se z věku XVI. A jest přímo s podivem, jak četné 
výtvory, svědčící o větší nebo menší dovednosti mistrů kameníků, 
obyčejně původu domácího, přes časté ničení památek takových, 
af zcela bezděčné (bývaly z pravidla náhrobní kameny do dlažby 
kladeny nad rovy i hrobkami, jak napovídá samo jméno) nebo 
z pohnutek protináboženských i z nešetraosti a z pouhého ne- 
porozumění, podnes chová ještě leckterý zapomenutý kostel 
venkovský. Ale od dob Paprockého zmizela spousta památníků 
těch jím poznamenaných, a kdo na př. vybírá z „Topografie" 
Volného z nahodilých tam zmínek, sezná mnohdy, že z jeho 
seznamu od těch časův opět zmizel nejeden důležitý náhrobník. 
Kam zmizel? Žel, odpověď jest úžasně prosta, vždy táž. Byl 
zničen, odstraněn z nepochopení. A náhrady zaň není, nebyl-li 
nikým popsán, zobrazen, měřen, vůbec nikým neocenén. 

Náhrobní kameny buď s podobiznou v kostele pohřbených, 
anebo pouze jejich znaky rodinnými označených, skoro vždycky 
s připojenými nápisy, jsou velmi důležitým dokumentem nejen 
heraldice a rodopisům domácí šlechty, ale i často nikoli bez 
značné ceny dějinám výtvarného umění a kulturním dějinám vůbec. 



— 310 — 

O význame takových plastik není sporu, jak jsou toho dů- 
kazem občasná upozorňováni a výzvy na jejich ochranu v od- 
borných listech. Pole toto tedy neleží úhorem, jsouc odběláváno 
pracovníky mnohými. Už asi před 125 lety zabýval se Gerroni') 
myšlenkou, sebrati co možná úplný materiál náhrobkový. Co se 
posud nepoStéstilo uskutečniti, měla by míti na paměti zvláště 
vrstvy mladšícli badatelův, a to v pravý čas. Kolik náhrobních 
kamenů zničeno podešvemi věřících a kolik jich roztlučeno na 
zdivo, nelze ovšem více napraviti, za to každý z přispěvatelů do 
„Vlastivědy Moravské** by mel v okolí svém věnovati zaslouženou 
pozornost náhrobním kamenům, třeba pouze částečně zachovaným. 

Zabývaje se rád myšlenkou o zevrubném inventáři jmeno- 
vaných památek kolem svého působiště, počal jsem už před lety 
v ,Čas. vlast. muz. spolku v 01/ otiskovati soupis jejich, a ahy 
co možná byl dokonalý, hodlám opravovati nahodilé nedostatky, 
jakož i doplňovati popis potřebnými vyobrazeními v „Casopi>e 
m. m. z.** a hlavně uveřejňovali věci posud neznámé. Počínám ná- 
hrobníky konickými. 

Na Konici (v hejt. litovelském) sídleli páni ze Švábenic od 
r. 1446, a to po Janovi z Gimburka. Bratři Zdeněk a Václav ze 
Švábenii-. rozdělili se tak o zboží konické, že si Zdeněk podržel 
polovinu městečka a vsi Křemenec, Ostrov, Džbel, Břesko, Klu- 
žínek i Jesenec, Vádav pak druhou půli Konice s ostatními vesni- 
cemi. Členové tohoto rodu psali se po novém sídle Konickými 
ze Švábenic, a větev tato užívala jak ostatní rod za znak šlilu 
barvy červené se čtyřmi hroty stříbrných střel, způsobem rovuo- 
lamcnného kříže vybíhajících z malého kroužku vprostřed štítu, 
a jakožto klenotu rohů buvolích s přikryvadly týchž barev. Dlužno 
míti na paměti, že po Konici se původně psával vládycký rocl 
z Konice, jehož předkem byl Adam z Choliny-), znaku od pře- 
dt'š!ých zcela různého. Posledním potomkem mužským byl Jan 
Ferdinand Konicky ze Švábenic a posledním ženským dcera jeho 
Kateřina fl055). Členové t6to rodiny pohřbíváni byli ve farním 
kostele. Do poslední přestavby bylo možno viděli zamřiženýni 
okénkem do hrobky pod kostelem s několika rakvemi a na vchoď* 

M Snahu jelio vydatné podporovali též jiní topografové moravítí, jaio 
Alex. Habricl), Jos. Vrat. Monse, Jos. Val. Zlobický, Frant. Jos. Schwoy n jmi. 

*-) „nozletité kapitoly ze starého místopisu a déjio rodův" A. Sedláčln 
v ,(':as. Mat. Mor.^ XX. 



— 311 -- 

(io hrobky jednoduchou plotnu kamennou, jejich rodinným znakem 
označenou. Nyní jest hrobka zasypána, a kámen odstraněn. 
V kostele samém na různých místech jest posud 5 náhrobních 
karaenfl, vesměs hodných povšimnuti. 

Počínaje popisem nejstaršího z nich dle časového pořadu 
lituji, že mi nebylo možno, abych zachytil cestou fotografickou 
do podrobnosti vérný obraz kamene vpuštěného do hlubokého 
výklenku, segmentově sklenutého těsně za hlavním oltářem; je tu 
osvětlení nedostatečno a příliš blízko ollářni tumba. 

Jest to červenavý mramor, 1-39 m. vysoký a zcela uzounký, 
a řadí se k nejvzácnějším podobným památkám vůbec po stránce 
umělecké svým uspořádáním celkovým a výtečným vyvedením. 
Ve středním poli vyobrazen mladík klečící, s mocnými kadeřemi 
a s volným rouchem do přebohatých záhybů spadajícím. Draperie 
jest modelována výborně. Od rukou spiatých k modlitbě vine se 
blanka s legendou. Celek jest gotického rázu a připomíná staro- 
žitné skulptury středověké, jakých se v Čechách i na Moravě 
zachovalo jenom poskrovnu. Pod soškou na náhrobku asi 
ve spodní třetině vytesán znak rodinný s bohatými přikryvadly. 
Nápis o vydutých literách v gotické minuskuli kolem kamene 
praví: 

Seta' MCCCCCXXIII fobotu po fraate Su^i 
Dmrjeí gcft SBac^fam f^n pana ^axía 
^onicjfcí)o Droieneí)o lulab^fa ©íroobcnlcj 
a na íloniqi; profte $ana 'Sot)a ga uie^o. 

Na pásce pak čteme: 

93ogíe finilug fe uabe mnou. 

Jiný náhrobník, nyní na levé straně v levé boční kapH 
zazděný, svědčí Zdeňkovi Konickému ze Švábenic a tvoří pro- 
tějšek náhrobku Jindřichovu, stejně upravenému. Kámen má 
2-25 m. výšky a 1*07 m. šířky. Celý prostor vyplňuje podoba 
rytíře v plátovém brnění renaissančního slohu. Rytíř vypodobněný 
v živé pose a v plné mužné síle s vlasy i vousy rovně zastřiže- 
nými, v levo hledící, v pravé ruce jílec meče držící a levou se 
opírající o štít charakteristické formy se znakem rodinným. Přílba 
na spode a ornamentové 2 kartuše rohové vyplňují vhodně me- 
zery. Nápis švabachem počíná se na levé straně, pokračuje kolem 
hlavy rytířovy v polokruhu, obíhá kolem kamene a zní: 



— 312 — 

Seta t545 » pitoni fobotu poftni tunr^cl 

geft JBrojen^ 2í Stateqnp SR^tiri ipan j Denkf 

^oniqf^ « 5 « ©uabeniq a tuto poc^otoan 

@^í)olio buffQ $Qn 93uo^ aRiloftiiD S^ti 9tdCj amen. 

Nejjednodušším z konických náhrobníkův jest kámen pod 
zpěváčkem chorem, nyní ke zdi železnými háky připevněný, bile 
natřený a prachem a plísní znečištěný. Výšky má 1-87 m. a šířky 
0*95 m. Celé horní Va vyplňuje nápis o 10 řádcích, ukončent 
kolem prostého znaku (bez přílbice) o silně vydutých literách. 
Zní takto: 

Seta ?Panie 1564 w pon 
bieíi po nebíeí^ proioobni um 
mrjela geft Drojena pa 
ni ^íl^na Sonicjfa j @{ma 
benicj ♦ SDiangielfa 9Srojcneí)o a 
©tatecjnc^o SR^t^tic pa 39Í»nu 
ba ^eíta g cementu a na 9Ke 
jerjiq^ firaíe @e^o milofti 
SRabb^ a SDř^ftofancl^rje 
^ralomftmíc Sjicj!c^o ♦ 

Kolem znaku: 

@egijto • buffi ♦ ?Pan 
®uoé 9lacj 3)dloftiio 
^t)ti •-^^— ^ 

Ještě jeden nápis vnitř kostela nad vchodem do sakristie 
vzpomíná Alíny jakožto zakladatelky kostela, jehož stavba (vlastně 
jenom jedna stavební perioda) dokončena teprv r. 1556. 

Památník Jindřicha Konického ze Švábenic zazděn, jak už 
řečeno, taktéž v levé boční kapli na pravé straně oltáře božího 
hrobu. Rytíř štíhlé postavy vypodobněn jako stárnoucí muž 
s vlasy a vousy poněkud skadeřenými, v právo hledíci, v plném 
brnění renaissančním, německý spůsob (Důrerflv) připomínající, 
s rukama volnýma (jenom dvěma prsty pravé ruky se dotýká 
štítu s povědomým znakem). Přílba s velkými pery pštrosími a 
dvě andílci hlavičky vyplňují obvyklé mezery. Nápis praví: 



— 313 — 

9B 9íebict9 ^otrjeti) í)obiuic 

Síanocj pr^eb ©matu TOarji * SW • 

1573 SBmrjel geft SBroicn^ a 

Stateřp^ 9?t)tirj pon ®inbnc^ 

^onicjf^ j ©fiDabenicj a na 

^onicA^ . tuto obpoqiroa 

gc^ojto buffí pan 93uo^ račj 

mííoftinj b^ti amen. — 
Zdařilé dílo ušlechtilé práce o silném reliéfe. Méří .2*25 m. 
výšky a 0*95 m. šířky. 

Plastická část posledního náhrobku konického utrpěla nejvíce 
ležením v dlažbě. Kámen 1*70 m vysoký a 0*65 m široký, postavený 
nyní pod chorem zpěváckým, zastaven jest řadou lavic kostelních. 
Xa něm zobrazen rytíř téměř v profile, s plnovousem a s límcem 
nabíraným u krku; na rukou neforemné plechovnice. Štít se 
znakem, přilba i dvě andílci hlavičky jsou též na tomto náhrobním 
kameni, hodnoty předešlých menší. Nápis latinkou pravidelnými 
literami zní: 

LÉTA 1607 I DNE 23 LEDNA VMRZEL 
VROZENI A stateční . RITIRZ . PAN . 
WAGLAW i KONICKI . SSWABENIC • , A NA 
KONICI . GEHOZTO , DVSSI . PAN . BOH • RAC . 
ilILOSTIW • BEITI . AMEN '^:r--> 

Mimo popsané památníky rodiny Konických ze Švábenic 
chová kostel konický ještě v okenním výklenku v levé boční 
kapli zasazený pomník Jiřího svob. pána Hoffmanna v podobě 
rakve se sochou klečící na ní, vypravený s banální nádherou 
copového slohu. Fr. Lipka. 

* 

Poměr pánův Albrechta a Jana Černohorského 
z Boskovic na Bučovicích k Jednotě bratrské. 

v archive ochranovském čteme : 

,Léta Páně 1566. Před adventem, když pan Albrecht 
Černohorský z Boskovic,^) nejvyšší sudí markrabství moravského, 
koupil Prštice od p. Zabky,^) i tu byl přijel i se paní. I dojel 

^) Albrecht Černohorský z Boskovic na Bučovicích v I. 1554—1572. 
^) Burian 2abka z Limberka, syn Jifíka 2abky z Limberka a na hrad-^ 
KoQiiicich. 



— 314 — 

jsem^) k němu, chtéje s ním pilné promluviti; kteréhožto pro- 
mluvení příčiny nejprve o/.námim hned ab initio pro pamět. 

Před 5 lety, když pan Albrecht ješté dastéji na Bučovidch 
býval, shledával se s nim B. Václav Bílý, správce těch časů 
sboru slavkovského, a rozmlouvání společné mívali o věcech 
Jednoty bratrské. Ze ale B. Václav latině nic neuměl a p. Albrecht 
se latinou velmi honosil, i pohrdaje B. Václavem jako lajkem, 
žádal ho, jestli mezi bratřími kdo ještě by latině uměl, s tím že 
by on chtěl rád promluviti. A takž B. Václav slíbil, že to opatři. 
Potom po některém čase přivedl mne tam ku pánu na Bučovice. 
I tu jsme spolu ^ pánem a paní-) obědvali a mezitím promlou- 
vali o ty i ony věci, až potom pán koliks slov latině ke mně 
promluví, a já pánu odpověděl obšírně, což náleželo. Potom pak 
pán již s tou svou latinou umlkl a všecko česky mluvil, já někdy 
latině, někdy česky odpovídal tak, že jsme se tu přátelsky o všecko 
snesli. Pán zprávu mou přijal, také o závazcích, což jsou a proč 
se u bratří činí, a tak jsa spokojen, dobrem přítelem bra- 
trským byl. 

Po letech asi 2 neb 3, když paní jeho přece sobě toho do- 
vedla, že jest za sestru přijata, o čež se pán velmi hněval, já 
chtěje něco paní nápomoci, zvěděv, že pan sudí tu v Brně jest 
při soudu, jel jsem k němu, žádaje s pánem promluviti. Nalezl 
jsem jej mnohem jinadšího, nežli prve byl; neb ho kněžstvo ka- 
lišné moravské nadchlo páně Vojtěchovým^) duchem* (Foliant 
IX., 107). 

Za bratra a nástupce Albrechtova Jana Šembery (1572— 
1597) měli na panství Bučovském Češtíbratří sboryv Bran- 
kovicích, Dobročkovicích a Kožušicích, z nichž víme 
jen o brankovském, že Václav Bučovský z Boskovic, otec 
Janův, povolil r. 1552, aby byl vystavěn. Jak se k nim kolem 
roku 1587 choval pan Šembera, čteme v XIII. fol. (iíK)a): 

„Na Moravě nová těžkost proti bratřím začala. Pan Všembera 
v advent zavřel sbor v Bratikovicích a v Kožišicích. Po nedlouhém 
času ještě k hodům kázal zas otevřít. 



') Br. Jan Blahoslav. 

•-') Bylat to Bozina (= Božena) z Lipého; táž paní slíbila platiti 30 zl. 
!<)čné na Šlechtickou Školu bratrskou (gymnasium) v Ivančicích. 
») Z Pernštejna. 



. - 315 — 

Na Nové léto, že ne pojednou sesli se na předen (bojíc se 
jeho, že sám tu byl, když stavěli sirotky), úředník řekl: ^ Kdyby 
bylo do zboru, že by se pojednou sešli." Tím popudil pána tak, 
že hned v pátek po Novém lété opét dal zbory zavříti. Ouředník 
poručil psaním ouřadu brankovskému, aby sbor zavřeli a B. 
Matouš aby se preč odtad i s čeládkou stehoval. B. Matouš, 
nemnoho se zjevuje, předce tu zůstal i čeládka, až dal Pán Bůh, 
že se o to opět skrze dobré přátely spokojilo. Kněz brankovský 
> ouřednikem se spojili proti nevinnj-m. 

Pan podkomoří') také v Dobročko vících zboř zavříti dal. 
Tak se domejšlí, že jsou to všecko šiky xae ipaao^rj fí^JjO) 



') Jan Šembera z Boskovic. 

Z ochranovského archivu podává Áug. Kratochvíl. 



zprávy spolkové. 

Zprávy z Moravské musejní společnosti. 

A) Zpriyy z pryé třídy českého odborn Tědeekého za období 

páté (1905—6). 

Schůzi prvou (v pondělí dne 13. listopadu 1905) zahájil před 
sedá třídní prof. dr. KameníCek a žádal mravní podpory i hojné 
účasti za přednášek ; zároveň prohlásil, že bude snahou praesidia odbo- 
rového, aby i za tohoto období byl požádán o přednášku néklery 
professor české university Pražské. 

Potom přednášel prof. dr. Hugo Traub „o Moravanecii 
roku 1848" a podal sytý, obsažný a dle dosavadní literární práce 
védecké vystižný obraz Moravy a Moravanů za bouřlivého roku 1848. 
Vytknuv úvodem národní rozdíl mezi Čechami a Moravou Morava 
ješté dřímala, kdy v Cechách procitly národ dne 11. března 184S 
již vstupoval na kolbiště politické — přešel na vylíCení prvních orga- 
nisací Českých : na sdružení brněnských vlastenců (náčelníci A. V. Šem- 
bera a F. G. Kanipelík) a na čejko-moravsko-slezskou jednotu ve Vídni. 
Zmíniv se o Brně a Olomouci jako předních střediskách organisací poli- 
tických, ovšem německých, obíral se zevrubně otázkou tehdy do popředí vy- 
stupující, totiž otázkou o spojení Cech s Moravou, jak se ho dožadovalo 
poselstvo české v obou adressách svých. Bylo o to pracováno horlivě — 
z Prahy i z Vídně (, Slovo k Moravanům* nebo , Otevřen}' list studu- 
jícím moravským a slezským*) — vysíláni emissarové poučovat Hdu mo- 
ravského o tom, čeho lze dojíti spojením dvou význačných zemí ko- 
runních. 2e však úřady zeměpanské i arcibiskup Olomoucký — jak 
jinak si počínal tehdejší arcibiskup Pražsky i ostatní biskupové v Cecháclil 
— vystupovali bezohledně k emissarům, nelze se ovšem diviti zamíta- 
vému hledisku sněmovnímu. Po návrhu dra. AI. Pražáka, zástupce král. 
kraj. města Uh. Hradiště, téměř všemi hlasy byla schválena obšírné 
odůvodněná adressa proti spojení Moravy s Čechami (i 5 zástupců 
českých souhlasilo s adressou). Jen 5 něm. poslancův jihlavských podá- 
valo návrh prostředkující, aby definitivní rozhodnutí o adresse bylo 
odloženo na dobu pozdější, příznivější. Jediné kněz dr. iirabě Bedřich 
Sylva-Taroucca vroucně a rázně se ozval na prospěch spojení obou 



— -aij — 

srodnych zemí. Pravili, že Moravané mají jen dvé cesty před sebou : 
jedna vede k dobrovolnému zřeknutí národnosti, k úplnému znémOení, 
druhá k pevnému sjednocení (nikoli podrobení) s Cechy. Mimo adressu 
zabýval se snem otázkou rovnoprávnosti jazyka českého s némeckým 
ve školách i v úřadech. Navrhli rytíř Petr Chlumecky, aby , moravský 
jazyk na rovno postaven byl s německým; nebot není žádné panující 
národnosti; vždyf slovanští Moravané k německým tvoří poměr tří 
k jednomu*. Ale krátkost časová zavinila, že projevená zásada o rovném 
práTé jazykovém lebyla plné a prakticky zpracována na sněme; čá- 
stečné jen byla ujednána věc, jak se dovídáme z prohlášení výboru sta- 
vovského, které bylo vydáno obyvatelstvu moravskému. Vedle toho bylo 
jednáno o palčivé otázce, jaké hledisko má míti sněm moravsky ku 
SDému frankfurtskému. Přes nezřízenou, ano pustou agitaci velkoně- 
meckych stran brněnské a olomoucké (agitace německá chtěla zabiti 
dvé mouchy jedinou ranou: zrazovala spojení Moravana s Cechy a zá- 
roveň horlila pro Frankfurt) za přímé podpory zeměpanskych úřada 
zamítl sněm připojení Moravy k novému spolku německému. Zněn.čená 
města volila sice poslance, ale ani jediný Cech (jako v Cechách) ne- 
vyslán do Frankfurtu. Promluviv o složení posledního sněmu stavovského, 
pojednal pan přednášející o moravském sněme ústavodárném, složeném 
ze lži Čechův a 1Ž3 Němců, přes to že dle úřední statistiky byla na 
Moravě (r. 1847) a ve Slezsku (tehdy administrativně spoj<^ném s Mo- 
ravou) 791.000 Němců vedle 1,462.000 Čechův a Polákův. Potom pro- 
mluvil p. přednášející o » slovanském sjezde v Praze**, o jehož obesláni 
starali se zvláště Klácel a Ohéral; účastníků z Moravy bylo přes 10'J. 
AíkoH byli s Cechy v jednom sboru, podali zvláštní stilisaci svých 
přání, kde projevují sice souhlas se spojením s Cechy, ale žádají, aby 
Morava zůstala samostatným údem koruny České. Rozborem docela 
rozdilndio slávu poměrů českých a moravských r. 18i8 skončena ča- 
sová a věcná přednáška, která byla vhodným djplůkem přednášky 
,0 Ceších roku 1818**, konané za období čtvrtého (dne 10. ledna 1905). 

Schůze druhá (v ponděh' dne 18. prosince 1905) vyplněna byla 
výbornou přednáškou třídního předsedy p. prof. dra. Frant. Kame- 
nická ,0 věnném a vdovském právě moravském za 
XVI. století 

V úvodě pan přednášející připomenul dosavadních prací o před- 
měte a za hlavní pramen vyznačil » Knihy připovědl a naučení** v archive 
zemském. U národů slovanských jsou ustáleny hlavní rysy o věnném 
právě, v jednot livos ech jeví se ovSern značné odchylky v rozHčn.ch 
zemích. Tak bylo i na .Moravě. Otázky vénné a vdovské na statcích 
svobodných byly na Moravě svěřovány hlavně péči zemského soudu. 
Zemsky soud věnuje hlavní zřetel těmto otázkám, býval tázán za všech 
případů sporných. Většina soudních naučení zachovala se nám v knihách 
připonienutydí. O svatbě nevě>ta nebo poručník její jmenovali ženichovi 
véno: za starších dob ien na statcích movitých; od XVI. století též na 
statcích nemovitých. Ženich upisoval nevěstě potlobně ; úpis slul ,obvě- 



— 318 - 

nřní*^ neb ^odvénéní**, a uruCení dálo se „listem vénnym'', jenž býval 
vepsán pravidelné do zemských desek. Pannám obvéftovalo se o třetinu 
více nežli vdovám, ale jen lolik, kolik obsahovalo véno. Manželka mela 
vénné právo své zapsané před všemi véřiteli, ano i před odúmrtí i před 
nepřítelem. Zápis do zemských desek dával zené nárok na celé véno. 
ale nebyl-li zapsán, musela vdova podati dákaz hodaovérnými výpo- 
védmi. Bylo povinností rodičů neb jejich zástupcův, aby zajistili véno 
nevěstino, a museli se postarati včas, jinak ručili za né. Manžel mohl 
zené zajistiti véno její odvénéním a kromé toho mohl jí dáti ^nadvéno" ; 
úpisy o tom dával jen tehdy, nebyl-li zadlužen statek. Na véno i nad- 
věno byly vydávány Hsty zvláátní s podpisy rukojmích, a bylo-li nadvéno 
určeno zákonem, musel býti odkaz vyplacen řádné. Odkázal-li manžel 
zené a délem, dédila po smrti détí svých. Dala-li manželka mimo véno 
manželovi úspory svoje, byly jí vráceny po smrti jeho. Bylyí véno 
i dary pouze svérovány manželovi; zůstávaly majetkem ženiným, ačkoli 
je spravoval manžel, žena v5ak nesméla býti zkrácena nijak. Manžel 
nemel svrchovaného práva na dédiclví po manželce, nýbrž spravoval je 
détem svým, a nebylo-li jich, spadlo jméní na nejbližší příbuzné. Jen 
tehdy, sama-li mu žena odkázala jméní své, stal se majetníkem jeho. Po 
smrti manželové vypláceno véno hned, znélo-li na peníze hotové, jinak 
nikoU. I tehdy se vyplácelo hned, nechtéla-li vdova „chlebiti* s délmi 
nebo provdala-li se znova. Bylo-li vyplaceno véno, musela vdova vydali 
list o tom, aby véno bylo vymazáno řádné: peníze se vyplácely pravi- 
delně u zemského komorníka. Vdova, která mela peníze uručené jen 
listem vénným (nikoli v deskách zemských), mohla zůstati na statku 
manželové po čtvrt roku, ale nesméla sáhnouti na peníze, dokud o tom 
nerozhodl soud. Byl-li statek sirotčí, musel sojd ihned vdové uručiti 
véno i nadvéno. Byl-li prodán statek, kde žena mela véno i nadvéno 
pojištěné, mohl býti prodán jen za souhlasu jejího, takže nemohla býti 
zkrácena nijak. Mél-li manžel inkolál v Cechách (nikoli na Moravě), 
musilo vše býti zapsáno také v zemských deskách království Českého. 
Bývalo také dovoleno uručovati véno se statku na statek, ano někdy 
i na lidech poddaných, nikoli na statcích. Manžel mohl se ženou míti 
spolek („slupek**), t j. mohli sobě vzájemné odkázati vSecko. Poslední 
závéí uznávala se jediné za platnou, Nebylo-H sUbené věno vyplaceno 
do smrti manželovy, musel je otec vyplatiti i po smrti mužové, a ze 
s látku mužova vyplatilo se jen nadvéno. Vzala-li vdova peníze i , svršky* 
o své ujme, nedostala již věna. Ze zbylého majetku mužova nesméla 
si žena vzíti ničeho sama. Žena, dokud měla muže, nebyla ,sebe 
mocna", nebyla svéprávna, byla „vězném", nemohla s věnem svýro 
podniknouti ničeho, ale jako vdova stala se docela svéprávnou Sprá- 
vo val-H statek syn, musel platiti na výživu matce i sourozencům. Zena 
měla právo i na statek nový, manželem koupený z části za její peníze. 
Naleželo jí všecko, co jí dal muž dobrovolné a co mohla zjistiti bez- 
pečné. Dcery neduživé, které neměly naděje na vdaní, dostávaly véíší 
véno nežli dcery zdravé. Nevdaná a neoddělená sestra nesméla nikomu 
odká/ati véno po libosti, dokud nebyla plnoletá. Vdala-li se dcera bez 



- 319 - 

svolení otcova, pozbyla práva na véno i na statek, byť s ní souhlasila 
i matka. Panny vstupující do klášterů dostávaly příplatky na živobytí, 
nikoli véna. Ztratila-li dívka poctivost („zmrhalka"), mohla b\Hi připu- 
Sténa ke statku jen zvláštním listem. Déti nemanželské („pankarti") 
bývaly vydédény. Vdovy mely také právo na .^svrSky** vedle véna i nad- 
véna; vdova panská mela právo na více svr5ků nežli vdova zemanská. 
Vdové patřilo v5ecko, co přinesla s sebou a co dostala od muže. Manžel 
mohl ji odkázati i své svršky vlastní, a'e muselo býti všecko sepsáno 
podrobné i popsáno. O svršcích platilo v Cechách jiné pravidlo nežli 
ua Moravé. Listy vénné nemusely se psáti hned o svatbé, ale určité 
do dijr neílél po sňatku. Zmylil-li se písař v listé vénném. mohla se 
chyba opravili jen za souhlasu zemského soudu. Zápis vénnych listů 
do desek obstarával zemský komorník. Za vklad do desek platilo se 
ranoho (snad i IO^/q), a proto se koncem 16. století zapisovalo velmi 
málo listň vénnVch. Zemřela-li vdova bezdétná, méli právo dédické 
rukojmí. Potvrzení výplaty vénné bylo zapisováno do zemských regrister. 
Za plného souhlasu přítomnVch podékoval třídní tajemník za 
velmi bedlivou, opravdu vynikající a vzácnou přednášku, která ukazovala 
doklady, jak pékné vytříbený smysl právní méli na5i předkové na 
ochranu žen, vdov a sirotkův. 

Na schůzi třetí (v pondélí dne 15. ledna 19or») přednášel pan 
prof. Rudolf Dvořák ,o pramenech k dějinám selského 
povstání na Moravé roku 18:^1". 

Povstání bylo zvláště vyznaCným hnutím na Moravě, jakousi ,pas- 
sivni resistencí". Význam povstání tohoto jeví se v rozsahu, jakého 
nal)ylo do šíře, a v okolnostech časových. Za doby, kdy říše [{akouská 
řízením Melternichovým byla v čele státňv evropských a kdy byla 
vzorem státa dobře spořádaného (jak se tehdy soudilo obecné), došla 
do Vidné z Cista jasná zpráva, že moravští sedláci odepřeli robotu, 
byla obava, že hnutí jest vzbuzeno cizími náhoučínii (eiuissary). Povstání 
vzniklo s mylného výkladu o provis )riu dané poz^Mnkové : lid dal s(» 
své>ti a uvěřil agitátorům, že s novoi úpravou berní zrušena y-M takf^ 
robota. Hnutí vypuklo nejdfive na Znojemsku, a odtml šířilo se dále. 
aCkoli zemské gubernium vyhlásilo pomnění, že pabMitem o daňovém 
provisoriu míněna jest toliko nová úprava berní, nikoli zrušení robot. 
Sedláci nedbajíce poučtMii, konali pilné schize a uj«m1iiiIí vespolek, ž«* 
od svátku P. Marie (dh března ISál) všude prostan*' robota. Vzpoura 
šířila se na Jihlavsko, a jsouc dobře řízena, neštítila se hrozeb ani násilí. 
Vrchnostenské úřady si nevěděly rady. Zem<ký gnbernator hr. Ant. 
Bedr. Mitrovský z Nemysle vypravil do pobouřených krajin zvláštního 
konimissaře barona Forgáče, jenž z radů gubernialníeli jediný nnitd 
Iroí-hu česky, a s ním značnou a^sislenri vojm^kou. Zatím zardiválila 
vzpoura i Brněnsko a částečně i PnMovsko. Vyppivený kominissař 
dvorský z Vídně dvorní rada baron Mayern luni'''! aspoň poněknd črsky) 
rozmnožením vojska vyslaného kon^M-né potlačil vzpouru do měsíce 
srpna, a vinníci byli potrestáni. 



— 320 — 

Přešed na vylíčení pramená vzpoury (jinak málo známé), při- 
pomněl p. přednášející, že v tišléné literatuře není ani slova o povstání 
tomto a že jen mimodék byl přiveden na stopu jeho. Ani v aktech 
snémovních nenajdeme zmínky o véci. Na moravském místodržiteNlví 
jsou listiny (zprávy vrchnostenských i krajských úřada na gubernium) 
v tajném oddělení, které ochotou praesidialisty p. hrab. Goudenhova 
staly se přípustnými panu přednášejícímu. Nejvíce pramenů vSak nalezl 
v ministerstvé vnitra, totiž akta dvorské kanceláře (zprávy nejv. kancléře 
hr. Sauraua a dv. rady bar. Mayerna: zvláště obšírná zpráva jeho 
o konci povstání) a policejní akta, která bohatstvím převyšují prvá. 
Policejní akta jsou většinou důvěrné dopisy gubernatora hr. Mitrovského 
a polic, ředitele brněnského Petra Mutha nejvyššímu polic, úřadu ve 
Vídni (hr. Sedlnickému z Gholtic, vedle kníž. Lothara Mettemicha nejdo- 
ležitější osobě v říšských záležitostech). Listy Muthovy (61) jsou vlastně 
pramenem nejzevrubnějším ; neboť jsou k nim přiloženy obšírné pří- 
lohy důvěrníků, rozeslaných po krajích vzbouřených. Mél( Muth vyzvě- 
dače ve všech úřadech, ano i mezi povstalci samými, a byl bystrým 
pozorovatelem i odsuzovatelem : nebot v listech svých nešetří nikoho, 
ani nejvyššího kancléře. 

Pan přednášející vydá obšírný spis o povstání vylíčeném jako 
příspěvek k dějinám selským a kulturním. 

Za pilnou a poutavou přednášku poděkoval třídní předseda po 
zásluze a případnými slovy vybízel na práci podobnou i z nejnovějších 
dějin našich, kde jest mnoho dosud neobjasněného. Mladým badatelům 
podává se tu úloha vábivá i záslužná. 

Čtvrtou schůzi (v pondělí dne 19. února 1906) zahájil třídní 
předseda srdečným uvítáním vzácného hosta, vážného znalce dějin 
českých a kritického badatele p. professora dra. Václava Novotného 
z české university Pražské, jako rodáka moravského z Ivančic, načež 
p. professor vědecky pojednal „o církvi a státě v dějinách če- 
ských** po dobu husitskou (exclusive). Pan přednášející probral se 
thematem od nejstarších počátků církve české. Počav missiemi kněží 
bavorských, přešel na činnost sv. apoštolů slovanských, promluvil o první 
samostatné organisaci hierarchické, zaniklé pádem říše V^elkomoravské, 
a pojednal o založení biskupství Pražského, podřízeného Mohuči ně- 
mecké. Kněžstvo cizí, německé, jen ponenáhlu se doplňovalo tehdy 
theology domácími, č;mž se teprve uplatňoval ušlechtilý vliv víry Kristovy 
na lid český. Kněží (i kostely) byli tehdy předměty spekulace hospo- 
dářské, a moc kněžská závisela na moci světské. Biskup sv. Vojtěch 
byl důsledným stoupencem křesťanské renais^ance clunské, horlící o vnitřní 
vytříbení ducha křesťanského a o vymanění církevní z moci světské. 
Majetníky kostelův a jmění jejich tehdy hyb zakladatelé kostelní a ro- 
dové jejich. Zakladatelé ustauovovaU a sesazovali správce farní a vy- 
měřovali jim důchody. Biskup byl pánem jen na statcích svých, jako 
kníže na statcích knížecích. Kláštery (jako kostely) byly majetkem za- 
kladatelovým, a úřad opatský (jako biskupský) býval udílen hlavně 



— 321 — 

z vůle knížecí. Coelibát byl u nás téměř neznám za století dvanáctého, 
áfře promluveno o snahách biskupa pražského Daniela I., biskupa olom. 
Zdika i kard. Quidona o vymycování knéžského manželství Připomenut 
pokus Staufsky, aby Pražské biskupství se stalo říšským knížetstvím, 
nezávislým na říši České. Plné pojednáno o sporech a úsilích biskupa 
Ondřeje II. za let 1217 — 1221, o pokusech, aby majetníci kostelů se 
stali jen patrony jejich, pak o immunitách a exemcích, o snahách 
biskupa olom. Brunona Šaumburského a biskupů pražských TobiáSe 
z Bechyné a Jana IV. z Dražic. Jmenovité důrazné vylíčena význačná 
a všestranná činnost emancipační a administrativní, kterou vyvíjel slavný 
praelát česky Arnošt z Pardubic za doby Karlovy, kdy předhusitská 
organisace církevní došla vrcholu zřízením arcibiskupství Pražského, 
Cimž se počaly přímé styky s kurií ftímskou, jejíž tehdejší působení 
podrobeno historické úvaze a kritice, zvlášté po stránce finanční. Na 
konci připomenuty krátce spory krále Václava IV. s arcibiskupy Janem 
z Jeoštejna a Zbyňkem Zajícem z Hasenburka, za jehož vrchní správy 
duchovní mocné vystoupil M. Jan Hus. 

Třídní předseda uctivě poděkoval p. professorovi za odborné, 
přehledné a kritické výklady a zval ho na další přednášky v odboru 
našem. Přednáška byla přijata s hlučným potleskem. — 

Poznámka, V zasedání kuratoria Mor. mus. společnosti, dne 
á2. ledna 1906 konaném, zvoleni byli do předsednictva třídního prof. 
dr. Frant. Kameníček opětně předsedou a prof. F r a n t. J. 
Rypá-Cek opětně tajemníkem. 

V páté schůzi (v pondělí dne 12. března 1906) přednášel p. 
tinanční rada Zdeněk Lepař o „méně obyvatelstva krá- 
lovství Českého za posledního desítiletí (1890— 1900)\ 
přihlížeje při tom k něm. spisu prof. dra. Rauchberga „o národní 
državě' v Cechách ve smysle statistickém, t. j. o číselném zastoupení 
České a německé národnosti (v území) na měně obyvatelské. 

Království České za posledního desítiletí přetvořilo se po výtce 
na zemi průmyslovou. Úbytek zemědělsky nebyl snad pouze relativní 
(r. 1890 40-657., všeho obyv., r. 1900 jen 35-697o). nýbrž také abso- 
lutní (o 119.873 ob.). Veškeren úbytek tento, jakož i všechen přírůstek, 
za desítiletí tohoto dosti značný (475.603 = 8-147o, ^ ^^^^ j^n o'Oiy^), 
zpotřeboval průmysl a obchod (r. 1890 40*14 a 8*887o. ^' ^^^^ ^1'9 
a 10*7 1 7o)- Poněvadž zemědělství zastoupeno jest více mezi Cechy 
{le všech zemědělců bylo Němců jen 27'77o)» pramysl pak poměrně 
více mezi Němci (r. 1900 44'47o). jest zřejmo, že přeměna tato více 
prospěla kraji německému nežli českému. K území s přírůstkem mimo 
průměr patří především všechno Krušnohon a Liberecko na straně ně- 
raecké, Praha s okolím a s Kladenském a ojedinělé okresy (Plzeň, 
Budějovice, Pardubice, Náchod) na straně české. Rozčlem^ním země na 
území české a německé přirostlo v německém značné přes 107o. 
v českém sotva 77o (čítáme Prahu s okolím). Die obcovací řeči zjištěn 
rozdíl mnohem menší: přibylo toliž Cecilů 7-837ot Němců 8 á7 /„, tedy 



- 3i>'2 — 

více jen o O 4i%. Úkaz len vysvětluje se přílivem lidí i českélio území 
do německého, tedy vzrftstem Českých menšin v némeckém kraji. Sku- 
tečny přirůstek jest totiž pouze vVslednicí přirozeného vzrůstu a prouděni 
obyvatelského. PřirozenV vzrňst byl vétsí skute(^,ného o více než 2% 
(liži.áii), které tudíž připadají na stehování za hranice, vétáí polovicí 
do Vidné. Přirozený vzrůst závisí na rozdíle mezi počtem narozených a 
zemřelých. V úmrtnosti nastalo zlepšení v celé zemi, a to vétáí v kraji 
némeckém, kteréž valné pokulhávalo za éeským (z části vHvem průmyslu, 
hlavné textilního na Liberecku a Rumbursku), a dosud je5té se nevy- 
rovnalo českému. Zlepšení úmrtnosti týká se z valné části détf. Poně- 
vadž mezi nimi více umírává chlapců nežli dévčat, vyplývá z toho snížení 
procent ženských v celé zemi (r. isyo 107*1, r. 1900 105*6 žen na 100 
mužských). Dal5í příčinou úkazu toho je zvýšení procent nejmladšího 
dorostu u Némců (o 1 ' .,%, déláť nyní 25%), ačkoli Cechové dosud 
mají též relativné takového dorostu o n-rco více (!25*9*^ o). Tím vysvětluje 
se též poměrné větší přiliv školních dětí u Němcův. Mezi narozenými 
mají Němci více dětí nemanželských (18^^, Cechové ir9%) i mrtvé 
narozených (v celé zemi 3'3'\„ všech narozených, na Liberecku přes 
57o) í^si vlivem většího zaměstnání žen, lilavně vdaných, při textilnictvi. 
Rozdíl v úmrtnosti mezi manželskými a nemanželskými dětmi jest 
u Němců menši, nežli u Cecilův. Prouděním obyvatelstva získává většinou 
území německé. Přes SOO.OOO rodáků českého kraje dlí v území ně- 
meckém v Cechách i mimo Cechy (hlavně ve Vídni). Z toho připadá 
na německé území v Cechách asi V4 millionu, čili V'in všeho obyva- 
telstva území tohoto, počet zajisté velice povážlivý s hlediska ryzosti 
území, kdyby nebylo assimilace, t. j. pročešou odnárodňovacího, kteréma 
propadají % všech rodákov a ^ ^ příslušníků v krajích českých. Ovšem 
procenta lidí uchovávajících svoji českou řeč mateřskou jsou velice 
různá v jednotlivých končinách. Na Liberecku ^ ^ (asi tolik jako ve Vidn . 
z Cech 27*^/,,, z Moravy 22'^ „), na Ústecku sotva S7o» za to na Duch- 
covsku a Mostecku přes ^/^ všech přistěhovalcův. Co do přitažlivosti 
jednotlivých míst a obvodů sahá lidová zásobárna z Mostecka na jihový- 
chod až po samé hranice moravské, s přerušením v okolí pražském. 
Pralia jeví větší vliv na jih a východ nežli na sever a západ. Předěl 
přitažlivé mo(M Prahy a Vídně shledáváme asi mezi Piskem a Ledčem. 
Zíejuio, že phliv čínských přistěhovalec nezměnil valně jazykové hra- 
nice, nVbrž, přesunuv se dále za ni. tvoři spíše smíšené území uprostřt-d 
kraje německého, v němž jest poměrně mnohem více osad smíšenýrii. 
nežli naopak v iizenu' českém. — Úbytek rolnictva pozorovali lze tež 
(jle obvodiiv dIk hodních komor, rovněž také silnější zastoupení mezi 
Cechy ne/li mezi Němci (mimo komoru plzeňskou), lihivně na Lii.ereckn 
(mezi Němci 1 '.)"„, mezi Cechy 41^/,^ rolníků). Jsou ovšem také okresy 
kde zemědělství uchránilo se úbytku, ale jen po různu, a vesměs (mimo 
okres Jablonecky) v okn»sech převážně rolnických. 

Ani jednollivá pnnnyslova odvětvi neubránila se úbytku. Nejvíce 
prospělo hulnietvi. zpracovaní mineralií, stavebnictví (rozvojem měsli: 
ubylo nilynaniv a cukrovamictví, obuvnictví a textilnictvi; tomuto víťť 



- 323 — 

na východe nežli na západe. Zasluhuje zmínky, že pří zemédélství ptí- 
bylo samostatných rolníkův; nebot veškeren úbytek v zemédélství týká 
se vlastné délnictva, které, nemohouc při rolnictví nalézti stálého za- 
městnání po celý rok, přechází hromadné do řad pracovních sil prů- 
myslnických. Pokud se týče veřejné služby, jsou (mimo Plzeňsko) 
ve vSech obchod, komorách více při ní zaméstnáni Némci, nežli délá 
poraér v obyvatelstvé jednotlivých komor. V celkovém průméru vlivem 
Prahy zvýšilo se % ^^ prospéch Čechův. ZvláSté jest význaéno, že 
Čechové dříve se žení a vdávají, mají také pomémé více ženatých a 
vdaných. Némci více svobodných a vdov mladých (asi vlivem vétáího 
rozdílu ve stáří mezi manžely). Cechové mohou se pochlubiti také 
menSím procentem analfabetův a rychlejším vývojem ve školství. Zaslu- 
huje povšimnutí, že v némeckých okresech stoupl počet détí českých 
i dvojjazyčných, v českých poklesl počet dvojjazyčných i némeckých na 
soukromých školách, z části též zrušením nebo přeménou 69 židovských 
škol v krajích českých. Jeví se tu přecházení Židů do národního 
tábora českého, jež způsobilo, že r. 1900 z 90 tisíc domácích Židů 
50 tisíc se přiznalo k obcovací řeči české (v Praze i v okolí přes po- 
lovici; tím vysvétluje se tu klesnutí židovského živlu). Že přiznávání 
čeStiny není tu vždy mínéno upřímné, vysvítá z toho, že z 20 tisíc 
Židů přestéhovalých do Vidné z Cech, a to velikou vétSinou z krajů 
českých, pouze 73 zůstalo českých. Ostalné i v Praze možno přičítati 
veliké procento Némců přistéhovalých z krajů českých na vrub Židův. 
V Plzni přiznalo se ze Židů k Čechům jen 237o» ^ Budějovicích 11%. 
Zvláštností jest u českých židů nepatrné procento přirozeného přirůstku. 
Úbytek jejich od r. 1890 vysvétluje se mimo to také silným stehováním 
do Vidné. 

Třídní předseda podékoval za pilnou přednášku, která přes číslice 
své poutala svou důležitostí národní a znalostí vécnou. 

V šesté schůzi (v pondélí dne 9. dubna 1906) přednášel kurátor 
p. prof. dr. Frant. Šujan „o politických a sociálních po- 
raérech na Moravé za doby 1029 — 1197*. Úvodem p. předná- 
šející s hlediska dějepisného prohlásil veliké dílo Prokopovo (o stavi- 
řelském uméní moravském) za chybné a zastaralé, jmenovité v názoru 
o vzniku a vývoji hradů moravských. Ani Č. Pinkava, počav vydávati 
hrady moravské, nemá správného názoru o véci. Pan přednášející, chtéje 
pojednati důkladné o vývoji hradním na Moravé a o poměrech poli- 
tických i společenských za 1. 1029 — 1197, prostudoval prameny a hlavně 
diplomatáře zabírající dobu vytčenou a poznal, že Morava tehdy byla 
zorganisována méně nežli Čechy. Knížeti českému příslušelo na Moravé 
,dorainium*, „iudicium* a „impérium* ; každé darování, učiněné úděl- 
nými knížaty, bylo potvrzováno knížetem českým jako vrchním pánem 
moravským, který uděloval úděly po libosti. Poddaní obyvatelé moravští 
šlovou v listinách „homines* („familiares* a .rustici**) a „servi*. Ho- 
mines bydleli v dědinách okrouhlých (Okrouhlicích) se svými starosty 
í.priraales*, „natu maiores"). Dědiny byly dvoje: a) villae rusticanae, 



— 324 — 

b) villae forenses (kde se vybírala cla). Kníže si ponechal, co chtěl, hradů, 
dédin, dvorů, Újezdů (castra, villae, curiae, circuitus). Pofldaní byli 
vojáky, stavéli hrady, upravovali cesty a mosty a platiU dané a desátky. 
Knížeti patřila také regalia (hotové příjmy ze soudů, z hor atd.), jakoi 
i kaple a chrámy. Chrámy (kostely) spravoval farář, kaple bývaly na 
hradech (nemély farního práva). R. 1131 (dle zprávy olom. biskupa 
Zdika) bylo jen málo kostelův. Tehdy stavěly kostely mimo knížata již 
i biskupové, klááterové a boháči, kterým všem poddaní platili desátky. 
Jméno ^comes* vyskytuje se v bezpečných moravských listinách teprve 
u Viléma, zakladatele panenského kláštera Kounického (1180). Hrady 
moravské spravovali kastellánové s posádkou (živil je kníže). Zupního 
zřízení nebylo tehdy na Moravě, ale vtíralo se z Cech (kam vniklo 
z Němec) zřízení feudální a vytlačovalo staré řády slovanské. V zá- 
pasech českého knížete s údělnými Přemyslovci moravskými býval biskup 
olom. vždy na straně knížecí; bylť knížetem ustanovován za biskupa. 
Tehdy byly na Moravě jen tři pravé úděly knížecí : knížetství Olomoucké, 
Brněnské a Znojemské; Jemnicko ani Břeclavsko nebyly úděly vůbec. 
V zápase s mor. Přemyslovci byli vítězi markrabí Vladislav, bratr krále 
Přemysla 1., biskup a kláSterové. Lid pozbyl tehdy majetku i svobody. 
Knížata darovávaU i prodávali bojovníkům (milites primi et secundi 
ordinis) dědiny, dvory a Újezdy. Vznikaly nové osady, patřící jednotlivcům. 
Vedle rodových okrouhlíc (na př. ,Nevojici*) v doHnách vznikají nové 
osady zvané po zakladatelích (na př. Domášov) nebo dle místní povahy 
(Dub). V osadách těch bydleh ,ministeriales*, ^hospites" : osadnici 
platili mimo povinnosti vrchnostenské také povinnosti zemské Nepod- 
ničenými a svobodnými zůstali vlastní dědiny knížecí (.rustici*, ,paa- 
peres"), a původní familiares staly se časem ministeriály. , Servus' 
koncem 12. stol. znamená sluhu, nikoli otroka. Starostové (natu maiores) 
rustiků byli svóbodníky (zemany). Šlechta počíná se jmenovati ,nobiles' : 
kdo měl mnoho statků, slul „baro* (pán), kdo méně, ^miles* (vládyka). 
Boku 1197 spatřujeme stupnici obyvatelskou takto: kníže, markrabí, 
biskup ; vyšší duchovenstvo (kapituly a kláštery) ; nižší ducho- 
venstvo; vyšší šlechta (barones), nižší šlechta (milites) : 
svobodníci (pauperes) ; poddaní vrchností duchovních i sv^l- 
ských (někteří z nich mohli se vykoupiti z poddanství a sluli .liberi*, 
jiní se nemohli zbaviti poddanství a sluli „servi*, nevolníci). 

P. přednášející svými pramennými studiemi ukázal správně, že 
tehdy (za let 1029 — 1197) na Moravě vůbec nebylo hradů šlechtických, 
nýbrž jen několik hradů zeměpanských, došel jiných názoráv o poli- 
tickém a společenském zřízení na Moravě za doby tehdejší, nežli dosud 
hlásala historie, a projevil přání, aby také brzy opraveny byly dosavadní) 
názory o tehdejším zřízení církevním na Moravě. 

Pěkná přednáška shromážděnými byla vyslechnuta s rostoucí zá- 
libou a s pozorností neutucblou. 

V mimořádné (sedmé) schůzi (v ponděh dne 7. května 1900 
přednášel p. prof. Jos. Plaček „o poměru olomouckého b i- 



- 325 - 

sknpa Zdika k českým kiádterům, zvlásté praemon- 
slrátskym*. — 

Pan přednášející podal nejprve krátkou charakteristiku jmenovaného 
biskupa, který zajisté patří mezi nejznamenitéjSí české a moravské 
hodnostáře církevní za váech dob vftbec. Jindřich Zdik (biskupem byl 
Y Olomouci za let 1126 — 1151), syn proslulého kronikáře Kosmy, 
y hodnosti své slul , Jindřichem, biskupem moravským*. Vrstevníky 
sTýmí v Čechách i na Moravé zván byl pouze Zdikem, kteréžto jméno 
pávodní zaménil za jméno Jindřich již o některém svécení niždím. Byl 
snra časem vynikajícím a vlivným praelátem v Evropč, jehož činno:;t 
Teřejná a pronikavá netykala se jen říše České. Připomíná činností 
s?. Vojlécha, biskupa našeho, jehož asi napodobil vědomé, ale sv. Vojtěch 
jest repraesentantem mladého křesťanství českého, biskup spíše prvých 
století křesťanských ; Zdik jest již zplna středověkým knížetem církevním. 
Prvého vzdělání nabyl u otce, a studoval nejspíše v Paříži, snad i v Lu- 
lychu. Za druliého pobytu v Palaestině (r. 1137 — 38) nastala u něho 
Flivem tamějSích praemonstrátA ^conversio*, což u něho a ve většině 
případů za středověku neznačí obrácení, ale toliko vstoupení do řádu 
fv klášteřích .conversi**, česky konvrSové). Zdik se stal prvým praemon- 
strálem českým a největším šiřitelem řádu sv. Norberta v Cechách i na 
Moravé, užívaje k tomu zvláštního stavu tehdejších kláSterňv a vlivu 
sfého na církevní záležitosti české, zvláště na knížete Vladislava II. 
Potom vyznačil p. přednášející účast Zdikovu při vzniku jednotlivých 
klášterů českých. Prvý a nezdařeny pokus o založení praemonstrátského 
kláštera učinil Zdik r. 1138—9 na Sírahově; ale teprve r. 1142- -43 
povolal s úspěchem praemonstráty z porynského Steinfelda, o jejichž 
utvrzení na Strahově se postaral účinně a všestranně. Klášter na Stra- 
hově (Sión) považoval za své nejznamenitější dílo a dal se v něm i po- 
chovati. Zároveň založen panensky klášter praemonstrátsky v Doksanech, 
hlavně podporou kněžny Kedruty, choti Vladislavovy; při vzniku jeho 
mél Zdik asi podobnou účast jako při vzniku strahovského Siona. 
Zvláště mocně ukázal se vliv Zdikův r. 1148 — 49 při osazení Zeliva 
praemonstráty, odkudž pražsky biskup Daniel vypudil benediktiny bez- 
právně, propůjčiv sebe tu za nástroj nejspíše praemonstrátů strahovských 
a Zdika samého. Ctvrty klášter zjednal Zdik svému řádu v Litomyšli, 
před tím filiálce benediktinského kláštera v Opatovicích. Stalo se to 
někdy r. 1149 — 51 zároveii asi s uvedením praemonstrátů do morav- 
ského Hradiska u Olomouce. Ustoupení benediktinů z Litomyšle stalo 
se smírnou cestou; byl( jun založen klášter v Podlažicícb. Osazení klá- 
šterů v Litomyšli i na Hradisku praemonstráty Zdik nedokonal úplně, 
ale utvrdil je nástupce jeho biskup Jan, rovněž praemonstrát. Z jiných 
řádů podporoval Zdik hlavně cisterciáky, získav v šlechtici Miroslavovi 
zakladatele kláštera v Sedlci. Účast při založení cisterc. kláštera v Plaších, 
kdež mél Zdik asi také podíl, není doložena zprávami ani listinami, 
ale za to první panensky klášter benediktinsky v Cechách u sv. Jiří 
na Hradčanech měl v něm mocného ochránce a příznivce. 

Přednáška vyslechnuta pozorně a s patrným zájmem, jakého 
zasluhovala plně a opravdově. 



- 326 — 

V druhé mimořádné (osmé) schilzi slavnostní (v sobotu 
16. června 1906), konané vzpomínkou na Sedesátiny p. dvorního 
rady a proslulého professora české university v Praze 
dra. Jaroslava Golla (nar. 11. července 1846 v rodigti Klicperové, 
v Chlumci nad Cidlinou). 

Schůzi zahájil třídní předseda p. prof. dr. Kameníček vroucí 
vzpomínkou na proslulého učitele (byl žákemjBartoSovým), vzácného učence, 
neúnavného péstitele řeči naší a nejlepšího folkloristu našeho, Fran- 
tiška Bartoše (f 12. června 1906 v rodišti svém Mlatcové). — 
Potom přešel na oslavu Gollovu a jako vděčný žák podal osobní vzpo- 
mínky své na slavného historika a vychovatele nové česlcé školy histo- 
rické p. prof. Jar. Golla. — Potom vylíčil p. prof. dr. HugoTraub 
všestrannou, mnoholetou a význačnou i směrodatnou činnost slovutného 
jubilanta. Mluvil asi takto : 

Mezi historiky českými, stojícími mimo přímý vliv Palackého, za- 
ujímá zajisté přední místo GolL Počátky činnosti jeho literární padají 
ještě do studijních dob. Již téměř před 40 lety (r. 1866) uvedl se 
v Květech překlady z Mickiewiczowa „Pana Tadeusze*, později překládal 
z vlaštiny a zvláště z francouzštiny, vydal anthologii české lyriky a zá- 
roveň vystoupil s vlastními pracemi básnickými; „Básněmi* vydanými 
souborně r. 1874, jak praví literární kritik dr. FlajShans, „zapsal se 
trvale v dějiny české lyriky*. Záhy však obrátil se Goll k historii, ač 
lze říci, že záliba pro poesii neopustila ho nikdy. Jako básník byl při- 
praven po stránce formální, a okolnost ta ve spojení s přípravou 
methodickou, jakou získal studiemi v cizmě, opravňovala k naději, že 
Goll vynikne jako historik-vypravovatel, ale nestalo se tak, nebot velký 
význam Gollův tkví v působení jeho jako historika-kritika. Golla jeáté 
z university zajímala válka třicetiletá, a jí platí také první jeho studie 
archivní, konané za pobytu v cizině. Své nálezy archivní o věcech 
českých z doby tragoedie české zužitkoval v četných článcích, uve- 
řejněných v Osvětě, v Časopise českého musea a ve zprávách král. čes. 
spol. uáuk. Gollovy studie o Jeduotě bratrské, hlavní dosud a nej- 
významnější práce jeho životní, počínají se již r. 1876. Golla předešel 
tu ovšem Gindely, ale přes to možno říci právem, že naše poznání 
Jednoty počíná se teprve Gollem a nikoli Gindelym. Vlastním studiím 
o bratřích předcházejí zcela methodicky studie a referáty o sbírkách 
pramenův a o pramenech. Jeho „Petr Chelčický a spisy jeho* jest sice 
úvaha více literárně historická, ale o práci tuto opírá se Denis ve svých 
vývodech o Chelčickém, a právem nazýváj i Flajšhans „základem všeho 
dalšího badání a základním kamenem naší znalosti o Chelčickém*. 

Hlavní Gollova práce o Jednotě jsou „Quellen und Untersuchungen 
zur Geschichte der Bóhmischen Briider* (o 2 částech). Jest to vzácná 
práce kritická, a Goll je mistrem takové studie, postihující vývoj a přerod 
idejí a názorů během věkův. 

Látkou i významem souvisí s „Quellen* Česká práce „Jednota 
bratrská v 15. stol.*, kterou doplňují později práce o valdenských. 
Goll osvědčil se též jako pečlivý vydavatel pramenův, a zvláště slusí 



— 327 — 

s uznáním jmenovati yydánf Vavřince z Březové. Vedle ^Quellen* je 
nejbystřejší kritickou prací jeho ^Historický rozbor básní R. K.*, za 
niž dekujeme sporu o Rukopisy. FlajShans. aó obránce Rukopisů, na- 
zývá Gollův rozbor .nejlepší kritickou studií rozbornou u nás*'. Po- 
slední vétáí kniha Gollova jsou .Cechy a Prusy ve středověku*, jež 
jsou mimo jednu jeSté práci pozdéjší jediným vétSím spisem Gollovým, 
y némž vypravování převládá nad kritikou. FlajShans řadí tuto knihu 
,k dokonalým plodům české prosy védecké". Bystrost, kritická soudnost, 
duchaplné pojímání, důmyslný rozbor a výklad provázejí vSechny práce 
GoUovy. Jest výborným essayistou o otázkách eminentné vědeckých, ale 
také o denních (na pr. Svižné a obratné pojednání o universitní otázce 
(Der Hass der Volker und die ósterreichischen Universitaten). 

Jiné spisy Gollovy, jež lze nazvati příležitostnými, souvisí se sto- 
letou památkou narozenin Fr. Palackého. Zajímavý jsou práce Gollovy 
o úkolech české práce dějezpytné, jako .desideria a desiderata** nebo 
.déjiny a déjepis*. V .Oeském Časopise Historickém", který r. 1895 
založil spolu s Rezkem a rediguje dosud s J. Pekařem, v Časopise 
českého musea i jinde uveřejnil dlouhou řadu velmi zajímavých refe- 
rátův i menSích prací, a zvláSté třeba upozorniti na soustavné refe- 
ráty o české literatuře historické v .Revue historique". O GoUové 
činnosti učitelské (přednáší od r. 1875) nutno promluviti s pochvalou 
neobmezenou a s vdéčnou úctou. Goll stvořil u nás teprve historický 
seminář, a proto vSím právem mluví se o mladších historicích jako 
o Gollově Škole. 

Pan předseda srdečně poděkoval za výstižnou přednášku, a 
potom usneseno, aby jubilautovi, meškajícímu v Paříži, byl poslán te- 
l^ramm: První třída vědeckého odboru zemského musea Františkova 
v Brně, shromážděná na slavnostní schůzi na pamět VaSich Sedesátin, 
jež za nedlouho dovrSíte, vzdává hold VaSim neobyčejným zásluhám 
vědeckým a vy chovatelským. Vytrvejte v práci jeStě dlouhá léta jako 
přední ozdoba naSí staroslavné university Pražské! 

Kameniček, předseda. Rypáček, tajemník. 

Pan jubilant odpověděl listem z Paříže (dne 19. června t. r.) 
p. třídnímu předsedovi: 

.Milý příteU! Prosím, abyste přijal sám a vyslovil moje nejvře- 
lejší díky za projev I. třídy vědecké Franciscea. Jsem za projev ten 
velice vděčen, ale ne bez obavy, že moje skutečné zásluhy tomu ne- 
odpovídají, co v něm řečeno. Upokojuje mne jen ta myšlenka, že co 
bylo dosaženo, bylo výsledkem společné snahy a práce. A tu bylo pro 
mne Štěstím, že se mi dostalo tolik žáků, s nimiž pracovat bylo po- 
těšením. Míval jsem od počátku své akademické učitelské 
činnosti, jež se počala před 30 roky, mezi svými nejmi- 
lejšími žáky vždy Moravany, a tak se mi také z Moravy dostalo 
prvního projevu, na který nemohu dáti odpověď než přáním, aby i těm 



— 328 — 

mezi Vámi, kdo se včnujete úfadu učitelskému, osud tak přál, jako přál 
mné. Vás zcela oddaný GoU*. 

Tím skončeno páté období véd. odboru Českého. 

Fr. J. Rypáček, 
tajemník L třídy. 



B) Zprávy z drahé třídy věd. odboru za obdobi 1905—6. 

1. V prvé schůzi dne 9. listopadu 1905 přednáSel předseda trídni 
p. prof. dr. Jar. J. Jahn o vyhaslých sopkách v okolí brun- 
tálském 3 vyvržen i nach jejich. Sdělil nové objevy své a de- 
monstroval bohatou kořist lávových pum, jichž nasbíral na sopce 
Uhlířské, VenuSiné a na Velkém Roudném. Presvédčil se, že všecky Čtyři 
sopky taméjSí vysílaly proudy čedičové, že na sopce Uhlířské, VenuSinč 
i na Velkém Roudném jsou značné nakupeniny lapillů, v nichž uloženy 
jsou hojně souměrné pumy lávové, a že i na sopce VenuSině vysky- 
tuje se čedič sloupovitý. Promluvil obšírně o pávodě nesouvislých vyvrženin 
sopečných vůbec a o výskyte jejich na sopkách moravskoslezských 
zvláště. Hromadný výskyt těchto vyvrženin na horách Uhlířské, VenuSině 
a na obou Roudnych svědčí o tom, že tyto čtyři pry byly za doby 
asi třetihorní skutečnými sopkami s pravými jícny, z nichž chrlily mo- 
hutné spousty pum, lapillů, písku a popela sopečného a z nichž vyté- 
kaly i lávové proudy, že sopky tyto byly činné po deláí dobu a že se 
výbuchy jejich opakovaly několikráte. Pan přednášející zařazuje řečené 
čtyři hory k typu sopek tufovych. Na konci přednášky své promluvil 
o původě t. zv. lufův u Rázové a Karlovce, jež se od staletí lámou 
jako výtečný materiál stavební na dělání schodů, žlabů, koryt, patníků, 
říms a pomníkův. Pan přednášející pokládá tyto tufy za usazeniny mo- 
hutného proudu sopečného bahna, který stékal z Velkého Roudného. 
Tufy tyto jsou typickou čedičovou brekcií tufovou. 

2. Ve druhé schůzi dne 1. března 1906 s pochvalou obecnou a 
rozhledně přednášel p. V. J. Procházka, geolog z Tišnova, ^o pont- 
ském stupni na jižní Moravě". Před počátkem přednášky této 
případně a vřele vzpomněl pan předseda třídní nedávného skonu dvoř. 
rady prof. Kar. Kořistky a prof. dra. Jana Woldřicha. 

3. V třetí schůzi dne á2. března přednášel p ředitel české reálky 
státní Václav Jeřábek ,o tečnách jistého druhu křivek*. 
Pan přednášející podotkl v úvodě, že si obral za předmět přednášky 
tliema, o němž již pojednal p. prof. dr. Ant. Sucharda v ,R o zprá- 
vách České akademie, v roč. Vlil. č. 40., a ve Věstníku krá- 
lovské České společnosti nauk r. 1901, a které se lyká kon- 
strukce tečen křivek, taklo delinovanych: 



— 329 — 

V rovině jsou dány dvé křivky A a B. Normály 
křivky A v kterémkoliv jejím bode a seče li v bode 6; 
učiní-li se na přímce vedené bodem h v roviné křivek 
ve směru daném 6m = ^a 6, jest geom. místem bodu m 
křivka Jlř, jej íž tečna v bodě m prochází bodem c, vnémž 
se protínají tečny křivek A sl B y bodech a a 6. 

Napřed připomněl p. přednášející, kterak methodou deskr. geo- 
metrie prof. dr. Sucharda pro případ, že ^=1, důmyslně přichází 
k uvedené konstrukci a že i pro jakoukoli číselnou hodnotu X táž kon- 
strukce zůstává v platnosti. Zmínil se dále, kterak pan prof. B. Pro- 
cházka odvodil elegantně touž konstrukci křivky M kinematicky 
v , Rozpravách České akademie*, v roč. XIV., a přeSel pak ku svému 
řeáení tohoto úkolu. 

Vyjde-li se od normál křivky A jakožto křivky základní, přetvoří 
se svrchu uvedeným způsobem bod b na bod tn, a křivka /' v křivku 
Jř, a vyjde-li se od poloměrů kruhu křivosti v bodě a anebo od kte- 
réhokoliv jiného kruhu K křivky A v bodě a se dotýkajícího jakožto 
křivky základní, přetvoří se křivka B na jinou křivku ířj, která má 
s křivkou M společný bod m i tečnu v tomto bodě. Jsou-li sa, sa^ polo- 
měry kiuhu K a vedou-U se body 6 a 6j (v nichž sa a sa, protínají 
křivku B) rovnoběžky a učiní-li se na nich v daném směru 6 m = 6 a, 
6j m^ = 6j o,, obdrží se dva body m a Wj křivky M^. Spojnice am 
a Oj m^ protínají se na přímce jdoucí středem 8 rovnoběžné s bm 
v bodě ď, jenž přináleží kružnici K. Trojúhelníky a b m a. a^ b^ m^ 
jsou v centrální koUineaci, jejíž osou jest Sff, takže tm^, bb^ a wm, 
protínají se ve středu kollineace těchto troj úhelníků v. Tečny křivek A, 
B, Jfj v bodech a, 6, m, které jsou mezními polohami sečen aOj, 
66i a mm^y procházejí týmž bodem c, jenž jest mezní polohou uve- 
deného středu kollineace. Tím vychází na jevo jiným způsobem Su- 
chardova konstrukce tečny křivky M v bodě m. 

Dále uvedl pan přednášející, že základní kružnice K může přejíti 
v tečnu ac křivky A v bodě a, potom jest transformovaná křivka M^ 
affinně sdružena s křivkou B dle osy ac a směru bm, a ježto M a M^ 
mají v bodě m společnou tečnu, vysvítá opět dříve již uvedená kon- 
strukce tečny křivky M v bodě m. 

Když ukázal ještě, že křivka M jest orthog. průmětem křivky 
proniku jisté plochy válcové a plochy rozvinutelné, zmínil se o spe- 
ciální transformaci, při níž vychází se od bodu základního a jakožto 
pólu. Připonměl, že tuto transformaci uvádí G. de Longchamps ve své 
, Geometrie analytique* (roku 1884) a že H. Brocard v časopise fran- 
couzském , Journal de Mathematiques spěciales* (r. 1891) pojednal na 
základě této transformace o křivce, která slově trojlístkem (le trifolium), 
a že konstrukce tečny jím podaná v tomto speciálním případě sou- 
hlasí s konstrukcí Suchardovou. 



— 330 — 

Přednáška ukončena poznámkou, že i ve všeobecném případe, 
kterému snad dosud věnována nebyla pozornost a ve kterém pfímky 
bm nejsou rovnoběžný, nýbrž procházejí pevným bodem, lze též tečnu 
odvozené křivky sestrojiti buďto methodou deskr. geometrie nebo též 
kinematicky. 

4. Ve čtvrté schůzi dne 5. dubna přednášel p. Jan Kol oušek, 
prof české techniky v Brně, „o kursu pfljček annuitních a vy- 
počítávání procent půjček" Annuita značí původně obnos, jímž 
se splácí dluh ročně, půlletně, čtvrtletně atd., nebo značí jednotlivé 
požitky důchodové za lhůtu. Požitky tyto mohou trvati ustavičně, ne- 
ztenčuje-li se kapitál, z něhož plynou (annuites perpétuitées), neb jen 
dočasně, stravuje-li se kapitál (a. limitées). Důchody dočasné lze vždy 
převésti na důchody ustavičné (věčné); jest totiž možno představiti si 
důchod dočasný jako rozdíl 2 důchodův ustavičných : důchodu počína- 
jícího touž dobou, v níž se počíná důchod dočasný, a důchodu odlo- 
ženého o tolik lhůt (n), na kolik jest vyměřen důchod dočasný. Pan 
přednášející odvozuje různým způsobem praktické vzorce dočasných 
důchodů 



Tn - r- -j^ — j^(l -^JJt 



přichází k důchodovým funkcím a ukazuje, jak lze sestaviti zvláštní 
tabulky pro ně, zmiňuje se o tabulkách procentových, z nichž část vy- 
počítal sám, a konečně vykládá svou methodu, dle níž lze libovolně 
přesně vypočítati procenta, která nejsou obsažena v tabulkách rozdílo- 
vými řadami určitého stupně. 

Plodnost a výhodu této methody illustroval pan přednášející někte- 
rými praktickými příklady. 

V páté schůzi dne 26. dubna přednášel p. ing. Jos. Líčkai 
prof. české techniky v Brně, „o soustavách pravoúhlých v Ra- 
kousku a o tak zvané geodaetické hlavní úloze". 

Pan přednášející obral si za thema své přednášky způsoby, jak 
možno vyjádřiti výsledky měření na povrchu zemském souřadnicemi 
pravoúhlými za účelem grafického sestrojení map a plánův. 

Základem katastrálního vyměřování, kteréž má za účel zobraziti 
pozemky dle skutečného stavu co do formy, jakož i vzájemné polohy 
jejich a vyšetřiti vehkost plošnou — jest trigonometrická triangulace. 

Měření trigonometrické vykonáno bylo v zemích našeho mocnářství 
za let 1817 — 1862. Výsledkem měření toho jest sít bodův určených 
pravoúhlými souřadnicemi a vztažených k počátkům jednotlivých soustav 
souřadnicových, jichž jest v Předlitavsku 7, v Zálitavsku 3. Pri volbách 
těchto soustav řídila se vláda rada rakouská hlavně territoriálním roz- 
dělením dle jednotlivých zemí korunních : a bylo hlavní zásadou, že 



— 331 — 

trigonometrické body mají byii základem grafického méření detailního, 
čímž jest určen dalSí program. 

Od r. 1864, když veSkeré státy počaly zi4zovati nové soustavy 
na jednotných základech vyslovených kommissí o mezinárodním méření, 
byly ustanoveny podmínky přesnosti mnohem větší, a program těchto 
prací vzhledem k účelu technické praxe, jakož i k topografickému mě- 
ření značně rozšířen a prohlouben. 

Konečný účel všech prací měřickych záleží v tom, abychom vý- 
sledky vyjádřili pravoúhlými souřadnicemi, jež jsou nej praktičtější na 
sestrojení plánúv. Dle rozsáhlosti povrchu zemského užívá se pravoúhlých 
souřadnic sferoidickych, sférických a rovinných. Nejpohodlnější jsou 
souřadnice rovinné. Dle zkušeností v Bavorsku učiněných, kde byla za- 
vedena soustava Soldnerova, nestačí jediná souřadnicová soustava sfé- 
rická, tím méně rovinná pro rozsáhlé země, jako jsou Bavorsko, Čechy 
a pod., kde pořadnice y počítají od hlavního meridiánu 200 km. a více. 
Jest tedy otázkou, v jakém rozsahu možno rozšířiti soustavu Soldnerovu 
od hlavního meridiánu, aby výsledky s dostatečnou přesností mohly 
býti přeneseny na rovinu. Požadavek přesnosti jest definován tak, že 
chyby, které vznikly přenesením kulového povrchu na rovinu, nemají 
býti větSí nežli chyby nahodilé. Za předpokladu určité přesnosti 
(ioiŽoó — íolJóo) ^^^ ustanoviti vzdálenosti, do které jest ještě souhlas 
v dovolených mezích. Tak na př. v Prusku byla přijata soustava Sold- 
nerova tím způsobem, že zvoleno 40 bodů trigonometrických (jejichž 
poloha byla přesně ustanovena zeměpisnými souřadnicemi) za body 
počátkové soustav sférických, a to vzhledem k rozdělení politickému 
tak položených, že nejkrajnější vzdálenosti na východ, resp. na západ 
(pořadnice y) nepřesahovaly nikde 70 km; v průměru počítají tyto jen 
54500 m., čemuž odpovídá chyba nebo přesnost délek přenesených 
se sférického povrchu na povrch rovinný V = 20000' 

V Rakousku však jsou nmohde tyto vzdálenosti překročeny značně 
— pouze by vyhovovala soustava v Bukovině — , což má za následek, 
že na hranicích 2 soustav sousedních jeví se dosti patrné deformace; 
neboť, byť i bylo dosaženo souhlasu v jednotlivých trojúhelnících, nelze 
nmoho trojúhelníků, t. j. rozsáhlé území na rovině bez předpokladu 
určité projekce zobraziti přesně. 

Z těchto důvodů vyplývá přirozeně nutnost pomyšlení zvláště u nás 
v Rakousku na to, aby byl roznmožen počet soustav a aby sítě trigo- 
nometrických bodů byly účelně pHpojeny k počátkům vhodně voleným 
a nevykazovaly mezer, jakých bohužel právě u nás na Moravě poci- 
(ujeme s dostatek. 

Bude vděčnou úlohou státní a zemskou přispěti na doplnění sítě 
tak, aby jednotlivá města mohla vyhověti zákonitým požadavkům při 
zpracování polohopisnych plánů, že totiž dlužno připojiti síť místní 
k zemské triangulaci. 



— 33ř — 

Pan přednášející upozornil na pfíklad trigonometrické síté raésla 
Přerova, kterou by lze bylo pripojiti i k síti I. řádu. Dále poukázal na 
způsoby početní a naznaCil na několika příkladech z vySSí geodaesie 
výhody a početní pomůcky, kterých dlužno dbáti pH moderních vý- 
počtech geodaetickych. 

Tím skončeno páté období. 

Prof, Dr. Jan Koutný, 
tajemník IL třídy. 



Literatura. 



Dialektický slovník moravský. Sestavil František BarloS. Ná- 
kladem České akademie pro védy, slovesnost a uméní. V Praze 1905 — 6. 

První týden v mésíci červnu t. r. dostal jsem od autora II. díl Slov- 
níku s přípiskem „Svému milému žáku a příteli na památku véno val F. 
BartoS*. Ponévadž písmo bylo jeSté napsáno pevnou rukou, četl jsem 
dílo klidné a s radostí, že Bůh dopřál Bartošovi dokončiti dílo, v jehož 
dokončení již nedoufal sám. Hned jsem začal psáti krátkou zprávu 
o díle do Časopisu. Napsal jsem jen vetu: , Neúnavný badatel náš 
a zakladatel české folkloristiky dovršU životní úkol svůj velikým Dialek- 
tickým slovníkem moravským". V tom došla Jobova zvést, že Bartošovi 
je zle. Než jsem se vzpamatoval, byl v Brné telegram o smrti nejvét- 
šího Moravana naší doby. 

Je mi nemožno klidné uvažovati, proto píši krátce. Bartoš cely 
život věnoval poznávání jazyka našeho, a to lidového i spisovného. Jako 
syn venkovsky védél dobře, že lidová poesie je nezkalenym pramenem 
ryzího jazyka národního, jenž po stránce skladbové i slovné je vysazen 
účinkům myšlenkového proudu, který proniká národ náš z Hteratur 
klassickych i moderních cizích. Lidová poesie zaujala celého ducha 
Bartošova. Jemu dopřáno plné pochopiti důležitost lidové poesie, a z toho 
pochopení vznikly všechny literární práce Bartošovy. Pracoval literárné 
plných 40 rokův. Díla jeho jsou obecné známa. Při všech pracích myslil 
na poklad jazyka lidového. Jednotlivá zrnka pokladu toho zapisoval na 
lístky, kterých za léta přibylo na tisíce. Nespokojil se jen zrnky od ného 
zpozorovanými a sebranými, nýbrž na zapisování slov povzbuzoval mnoho 
jiných, jež vdéčné uvedl v Předmluvé (str. 1. — 3.). Že nepominul lite- 
ratury knižné, u Bartoše rozumí se samo sebou. Tak nashromáždil oprav- 
dový poklad jazyka lidového, jejž o dvou velikých dílech (566 stran) 
vydala tyto dny Česká akademie v Praze. 

Však hlavní zásluha Bartošova nespočívá v tom, že za 40 let na- 
sbíral veliký poklad jazykový (na 1 9.000 slov), nýbrž v pojetía vyklade 
toho pokladu. Tak hluboko vniknouti v ducha národního, tak plné ho 
pochopiti a tak názorné vyložiti, pokud se zjevuje jazykem, nepodařilo 
se u nás posud nikomu. Poukazuji jen na psychologicky hluboké a pékné 
ponétí jmen: duše, baba, bok, čert, fuk, chasa, chléb, chyba, mrcha, pán, 
rána, ráz, rozum, stodola, suk, svét, tele, véc; předložek: bez, do. 



- 334 - 

k, na, o, od, po, pod, před, přes, pro, proti, s, v, z, za; sloves: 
býti, dáti, jíti, míti, moci, přijíti, :?praviti, ubýti, vzíti; přídavných: 
boží, černý, dřevený, drobný, hodný, platný, podobný, pořadový, psí, 
rád, starý, tvrdý, živý; příslovcí: dlouho, kde, kdy, rovno; ná- 
méstek: co, který, sám, se, ten; spojek: a, ale, až, kdyby, že; 
slovcí: aj, bar, ja. jak, leda, ne. Jak názorně pojaty a zobrazeny 
pojmy: brány, dudy, hrabice, pilka, pluh, radlo, sáné, stav tkalcovským 
stolice řezací, stroj na koné a vůz ! 

Bartošův Slovník je pravým pokladem, z néhož vzejde jazyka 
spisovnému jadrné osvéžení a národní obohacení. 

Dr, Frant Stojan. 

Památky z bitvy U Slavkova roku 1805. Napsal Alois Pro- 
cházka. Nákladem vlastním. V Blažovicích 1906. Stran 21 s 12 
obrázky. 

Bedlivý přispěvatel naSeho časopisu uveřejnil (v 1. seSité 
roč. VI. na str. 62. — 73.) práci ,o ruských ikonách 2 bitvy u Slavkova 
r. 1805" a doplniv pojednání své jinými památkami na ^trojcísařskou* 
bitvu Slavkovskou, nákladem vlastním vydal krátký a illustrovaný spisek, 
přehlížející památky osudné bitvy této, památky hmotné, zachované mezi 
lidem a vybrané na bojiSti za polních prací. Zmíniv se o hrobech 
padlých bojovníků, popisuje autor zachované rozličné amulety, jako cí- 
nové, bronzové a olovené medailky a agnůsky s nápisy latinskými nebo 
německými, s obrazy Matky Boží z poutních míst, obrázky sv. Jana Nep. 
a j., také křížky a zvláště vkusné ikony ruské. 

Hlavní pozor věnuje spisovatel amuletůma ruským ikonám. 
Dopátral se posud 17 exemplářů, z nichž pět jest uloženo ve FVantiSkové 
museu zemském. Ikony jsou z bronzové litiny s výzdobami figurálními, 
reliéfně vyvedenými; některé jsou vyloženy barevnými smalty. Vedle 
figur jsou i značky a nápisy písmem kyrillským. Ikony roztřídil spiso- 
vatel na prosté obrázky (6 kusů), 1 na skládací oltáříiy (4 kusy), na 
modlicí knížky (4 kusy) a na křížky (3 kusy). Připojených 12 obrázká 
kreslil pilný pan autor sám; obrázky jsou kresleny bezvadně, zvláště 
velmi pěkný jest obrázek s čís. 5. 

Nfimo amulety a ikony spisovatel připomíná nalezených zbraní 
střelných, sečných i bodných, potom kulí i jiných předmétův. 

V tisku zůstalo několik nedopatření, na př. spolehnutý (správné 
spolehly), vtisknutý (správně vtiStěný), nabíják (spr. nabiják), nalézá se 
(spr. jest), chránidlo (spr. chranidlo) ; email zveme po česku smalt; 
Areis sur Aube (spr. Arcis s. A.). Za jméno zkomolené (Puntovice) 
mělo by se již psáti jméno původní Ponětovice. 

Pietní práce jest věnována vdp. prof. Aloisovi Slovákovi, autorovi 
„Bitvy u ^lavkova'' a předsedovi komitétu na zřízení důstojného pomníku 
padlým hrdinům slavkovským. Fr. J, Rypáček. 



ZpráTy Kommisse pro přírodOYědecké prozkoumáni Morayy. 
Odděleni zoologické, dis. 8. 



Ptactvo okolí kroměřížského. 

Vlastní pozorováni z let 1893—1905 s doplňky některých cizích pramenů 

podává prof. Jiří Janda v Praze. 

(Předloženo 15. ledna 1906.) 

Podávám obsah svých záznamů, jež bohužel mohly se díti 
jen v dobách velmi nepravidelných. Tak ztrávil jsem pouze dobu 
od září 1893 do července 1894 plynule na místě pozorovacím, 
jiné záznamy děly se hlavně v době středoškolských prázdnin 
hlavních a svátečních. Rovněž od 15. května do 15. září r. 1905 
jako rekonvalescent mohl jsem se úplněji pozorování věnovati. 
Prací touto, již možno mi bylo s podporou si. Kommissí pro 
přírodovědecké prozkoumáni Moravy zaokrouhliti, chci pouze na- 
značiti, iak as bych si přál i každý jiný, kdo po poznání místního 
bohatství přírodopisného na Moravě touží, aby byly zpracovány, 
pokud možno, alespoň rázovité kraje moravské, aby po letech 
byl vždy po ruce tiskem uložen pro orientaci odborných pracovníků 
jasný obraz omithologický, jaký si zaopatřili v jiných zemích už 
dávno. 

Kraj pozorovaný rozkládá se asi mezi městy resp. vesnicemi 
Kojetínem, Ghropíní, Hulínem, Kvasicemi, Novou Vsí, Kostelany 
a Zborovicemi, zabíraje jako hlavní terén nížinu v poříčí Moravy 
a (mlýnské) Bečvy. Jen nepatrné zvýšeniny, jako u Rataj a malá 
část stoupavého terénu směrem k Nové Vsi a Kostelanům, jež 
500 m. nikde nedosahuje, zahrnuty jsou v okrsku. Nížina skládá 
se jednak z vlastního poříčí, jež namnoze náleží terénu inundač- 
nímu, a je pokryta z části lesem, z části vlhkými lukami a po- 
lerai. Větší komplexy lesní rozkládají se: mezi Ghropíní, Ple- 
šoveem a řekou Moravou les Chropíňský, mezi Plešovcem a 

1 



— 2 — 

cukrovarem kroměřížským les Horní, osamělý polní les mezi 
Chropíní a Skaštieemi les Břestský, mezi Záhlinicemi a řekou 
Moravou Zámeček (největší komplex s oborou) a konečné mezi 
řekou Moravou a Trávníkem les Trávničky (rovněž hrazený). 
Lesy tyto jsou v nejstarších částech asi stoleté a zařízeny na 
střídavou kulturu. Mlází pasek i hůlkovina velmi husté a bujné 
s dobrým podrostem. Nejlepší podrost má trochu sušší les 
Břestský. Bahnitá půda lesní rodí celé houštiny kopřiv (Urtica dioica), 
ostřic a trávy. Stálých louží nemnoho, hlavně v Zámečku a 
lese Trávníčkem. Větóí rybník jen u Ghropíně. Z dřevin roste 
hlavně dub, jilm a jasan (nové pěstován), vtroušené topol bily, 
osyka, vrba, lípa a líska. Z křovin babyka, hloh, trnka, kalina, 
svída, vrba. Jako zvláštní forma lesa světlého rozkládá se pH 
samém městě na pravém břehu Moravy arcibiskupský park (pod- 
zámecká zahrada) anglického způsobu. Menší park, květná za- 
hrada, zařízen jest vkusem francouzským a oddělen od řeky 
městem, přijímaje spíše ráz vyšších, suchých míst Rovina hu- 
línská, jíž středem jest as vesnice Bylany, pokryta jest vlhčími 
poli a něco málo lučinami. Pravý břeh Moravy až na padlinu 
mezi Kotojedy, Trávníkem a řekou, lučinami a poli pokrytou, 
jest slabá vlnitá zvýšenina polní. Na samé patě podhoří stoupa- 
jícího k Tešnovicům a dále k Nové Vsi leží na severní stráni 
nevelký sušší lesík ,Hvězda\ Teprve kraj na jih od linie ve- 
dené od Kostelan k Nové Vsi možno počítati za vlastní zvýšeninu 
porostlou již prostříknutě jehličím. Jinak jsou vtroušené kultury 
smrkové jen v lese Trávníčkem a v Zámečku. 

K jednotlivým, méně obecným druhům přidal jsem krátké 
znaky druhové, jež nemají býti snad klíčem, nýbrž orientaci 
pracovníka už jinak zkušenějšího, ježto bez důkladných znaků 
rodových laiku jsou bezcennými. Pamatuji se dobře z minulých 
dob svých studií, jak takových několik slov rázem na dobrou 
cestu uvede a mnoho svízelů a času uspoří. 

Kde jde o měření, znamená d = celková délka, od špičky 
zobáku až ke konci ocasu, r = rozkřidlení, t. j. vzdálenost 
od špičky ke špičce roztažených křídel, * = křídlo, t. j. vzdálenost 
ohbí křídelního od konce nejdelší letky, o = ocas, t. j. délka 
ocasu od kořene až ke konci nejdelšího péra. Mérami vajec 
rozumí se délka hlavní a vedlejší osy vejce. 



3 — 



Některé choulostivější otázky a podrobné přehlédnuti a 
srovnání literatury místní ponechávám si na dobu pozdější a 
doufám, že co nejdříve bude mi možno podati ještě důležité 
dodatky. 

V Praze, v lednu 1906. 

J. J, 

1. Passer montanus (L.). — Úpolník. 

Znaky druhové: Trochu menší a štíhlejší vrabce domácího. 
Témě mdle hnědorezavé. Samec, samice i mládě stejně 
zbarveno. 

Přehojně v nejbližším okolí města a vesnic, v době hnízdění 
i daleko v lesích a polních křoviskách. Pták tento, jenž bohužel 
dosud nebývá rozeznáván od vrabce domácího, má celou řadu 
dobrých vlastností proti svému neomalenému strýci. Vede způsob 
života od Člověka zcela neodvislý a jen zrající obilí a krutá nouze 
v zimě svádí ho, aby se stal příživníkem. Po dobu prvého 
hnízdění, jež spadá mezi počátek dubna a konec května, žijí sice 
v párech, ale kde tomu poměry dovolují, shlukují se rádi v celé 
osady. Znal jsem dutou starou pláĎku v Horním lese, kde hnízdilo 
průměrem 1 1 párů. Jinak hnízdí i po různu ojediněle, a to často 
hluboko v lese. V lesích, jichž terén stoupá a kde jehličí pře- 
vládá, jsem jich nenalezl. Poblíž okrajních budov města a vesnic 
rovněž vyhledávají hnízdiště. Hlavně usazují se do skulin 
starého zdiva, do koutů půd ano i do prostorů po vypadlých 
kamenech v neužívaných studních. V mém domku zahradním 
u lesa (viz u sovy pál.) po léta hnízdí pár a pravidelné dvakrát. 
Hnízdo umístěno jest v koutě půdy a je k nému zvenčí malou 
skulinou pod krovem přístup. Skulina ústi směrem dolů, tak že 
přilétající pták v letu musí od spodu nahoru jako snovač do ní 
vklouznouti, což provádí s neomylnou jistotou. Materiál hnízdní 
zabírá celý kout a je ho dobrý košíček. Seno, sláma, větvičky, 
papír, listí, kořínky, vše naneseno a upéchováno tak, že od půdy 
to tvoří pevnou stěnu. Vnitřek vystlán peřím a chlupy. Při prvním 
hnízdění užívá přední části hnízda, již znovu vždy vyspraví, při 
druhém přestěhuje se dále do zadu a zanese přední dutinu až 
na úzkou chodbičku úplně. Jak pobnízdil podruhé, nedá se více 
vidět u svého bytu. Ač na dvorku, ze kterého jest vchod, bývá oby- 



_ 4 — 

čejné živo, přec nezvykl si tak na společnost lidskou, aby bez 
ostychu mláďata krmil. Často sedá na protější jabloni celé minuty, 
než odhodlá se vklouznouti do hnízda. Na dvorku se málo zdržuje 
a přináší potravu obyčejně až ze sadu neb i z polí. Měl jsem 
za doby své rekonvalescence dobrou příležitost pozorovati ho při 
krmení. Toho roku (květen 1905) zničili květopasi (Anthonomus 
pomorum) skoro celou úrodu jablek v mém sadě, a tu mohu 
říci, že larvami jejich vykrmil úplné svých 5 mláďat. Pozoroval 
jsem ho sklem, jak uštipnul vždy vršek zachváceného poupěte, 
vytáhl bílou larvičku a umístiv ji do koutků zobáku vyčistil ješté 
několik poupat. Až měl zobák řádně naplněn, až bílé larvičky 
ze všech stran z něho mu vykukovaly, zaletél do hnízda. 
Dlouho trvalo než přesvědčil jsem sousední sadaře, že jim ne- 
oštipuje květů! Když s odkvětem jabloní květopasové vymizeli, 
stále ještě sbíral po sadě, ale nemohl jsem více zjistiti, který 
hmyz. Že to byl jen hmyz, přesvědčil jsem se pokusem. Nechtě 
zabíti ptáčka, jenž stal se mi tak milý, obětoval jsem ze skoro 
dospělých mláďat jedno, které bylo nejhojněji nacpáno. Obsah 
jeho volete ukazoval nezřetelnou kaši špinavě bělavou, v niž 
byly nepatrné zbytky nožek a křidélek nezjistitelného hmyzu. Ale 
že to vše byl jen hmyz, a to podle zevnějšku as jen měkké 
larvy, ukázala zkouška jodovou tinkturou, která hmotu nezbarvila; 
Kdyby tam bylo bývalo zrní, tedy látky škrobové byl by jich 
přítomnost jistě jod ohlásil. Tentýž resultát dalo i mládě dru- 
hého hnízda počátkem července vybrané, tedy v době, kdy pše- 
nice právě stála ve mléku a kdy nehnízdicí dospělí a prvá mlá- 
ďata houfně zapadla do polí. Prohlédaje žaludky a volátka as 
30 úpolnikň v nejrůznéjšicli dobách letních ulovených shledal jsem 
skoro v každém případě stopy hmyzu. Jen v době mléčných klasů 
daly se i stopy obilní zjistiti. V záři ulovení ůpolníci měli mimo 
hmvz i semena plevele ve volátku, ale nikdy dozralého obil- 
ního zrní. V říjnu zastřeleni dva ůpolníci měli v žaludku kožky 
z jakýchsi černých, měkkých larev. V zajeti chovaní ptáci živili 
so s oblibou drobným zrnim, vyjímaje semenec vždy menším 
zrn obilních, kterých vůbec nepožívali. V každé době dychtivé 
přijímali larvy potemníka. V lese hnízdící páry zalétaly jen na 
paseky a do votví stromových, jak po hodiny je pozoruje jsem 
se přtsvedt>il. Rovněž jei^té koncem srpna chytil jsem do lapačky 
larvou poteiumka navnadéné — úpolníkal Z těchto důvodů soudím^ 



— & — 

že ptáci tito zasluhuji plné naší ochrany, kdyžté nad to ještě 
příjemným hlasem a pěkným zevnějškem vynikají nad vrabce 
domácího. Jen tam, kde skutečně snad přespříliš by se rozmohli 
a kde snad dokázaně by škodili obilí v mléku stojícímu, nechf 
jsou na pravou míru uváděni.*) 

Teprve, když i druhé hnízdo vyvedeno, spolčují se úpolníci 
jednotlivých okrsků v hejna často 80—200 kusů Čítající, opustí 
lesní sídla a nejbližší okolí chalup a toulají se po polích, na noc 
z pravidla shromažďujíce se na jednotlivých v poli stojících 
stromech, především v košatých vrbách. Ti, kteří bydlí při lesích, 
nocují i v korunách lesních stromů. Zajímavo je, že ona zmíněná 
osada v lesní pláĎce nevracela se v pozdním létě do dutin, v nichž 
pohnízdila, na noc. 

Jako vrabec domácí naprosto nehodí se do voliéry mezi 
drobné ptactvo, tak naopak úpolník jest milým a snášenlivým 
zajatcem, ve všech potřebách skromným a vždy uhlazeným a 
pěkným, který melodickým hlasem dobře se druží ke zpěvu jiných 
ptáků. (Viz ještě dále u kukačky!) 

2. Passer domesticus (L.). — Vrabec domácí. 

Znaky druhové: Témě bud popelavé nebo šedo- 
hnědé. Pohlaví různě zbarveno. Mládě jako samice. 

Ve městě i vesnicích obecný. Již v t. zv. „Zahradách* ne- 
hojný. V parku zámeckém při drůbeži a podporou návštěvníků 
ve velikém množství zatlačuje tam svým hřmotěním, ubíráním 
hnizdíšt i kažením hotových už hnízd zpěvné ptactvo. Již na 
okraji města vystřídává ho úpolník a samoty, nejsou-li velkými 
dvory, ho nehostí. Nenalezl jsem ani jediného hnízda, jež by bylo 
bývalo vzdáleno od stavení více než 200 kroků. Zajímavé stavby 
hnízdní nalezl jsem na hrušni u myslivny ve Hvězdě. Na třech 
stromech umístěno bylo 7 kulovitých hnízd o průměru až 30 - 50 cm., 
takže suché jedno takové hnízdo vážilo až 1 kg. Za látku sta- 
vební užito hlavně sena a slámy, méně hojně větviček. Provázky, 
kousky látky, papírky — ano i tenký drát proplétal neumělý 
chumáč. Ale vnitřek vystlán byl pevně žíněmi, chlupy a peřím. 



*) K torno arci je tfeha oba druhy dobře rozeznávati, i odkazuji ke svým 
spisům: Atlas pUctva, Kober, 1902 a Přehled zemédél. užiteč. ptactva, časové 
spisky zem. rady pro král. České, č. 6., kde čtenář nalezne poučeni. 



— 6 — 

Ve dvou případech dalo se zjistiti, že základ hnízda tvořilo hnízdo 
jednou pěnkavi, po druhé zvonci. Podobná hnízda viděl jsem 
i v .Zahradách'', ostatek hnízdí jen v dutinách, a rozumí se, že 
důkladné využitkuje budníků v parku vyvěšených — ale pak bez 
péče ostavených. Nikdy nepozoroval jsem více než trojí hnízděni, 
a to jen, bylo-li některé hnízdo zničeno. Výletů na zrající obili 
účastní se nanejvýš as na půl kilometru daleko od stavení. Více 
než 5 vajec neb mláďat jsem nenalezl. 

3. Passer petronius (L.). — Vrabec žlutokrký. 

Znaky druhové: Podobný samici vrabce domácího. Dospělý 
pták má na hrdle citrónově žlutou, mladý bílou 
skvrnu. Všechna péra ocasní mají na konci 
vnitřního praporu bílou skvrnu. 

Jediný případ vyskytnutí zaznamenán ve starší literatuře. 
Na podzim 1872 chytil ornitholog holešovský děkan K a šp ar jeden 
exemplář. (Zpráva Homeyerova není dost odůvodněna.) 

4. Chloris chloris (L.). — Zvonek. 

Znaky druhové : Velikost vrabce, zobák tupý, kuže- 
lovitý. Celý nažloutle zelenavý. Letky aocasní péra 
při kořeni žlutozelená. 

Méně hojný pěnkavy. Jen v sadech a stromořadích obecný, 
v lesích pořídku. 

5. Fringilla montifringill a L. — Jikavec. 

Znaky druhové: Spodní hřbet uprostřed bílý, po 
bocích černý. Vnitřní krovky křídelní sírově žluté. 
Velikost i podoba pěnkavy. 

Pravidelně v zimě na podhoří i v nížině. R. 1902 obrovské 
hejno v parku (25./XII.). 

6. Fringilla coelebs L. — Pěnkava obecná. 

Znaky druhové: Křídlem táhne se bělavý příčný 
pásek, kostřec žlutozelený. 

Velmi hojně hnízdí ve všech polohách a útvarech. Již po- 
čátkem července objevují se zavřená hejna mladých, co zatím 
dospělí ještě hnízdí. Poutě těchto hejn řídí se dle východu a zá- 



— 7 — 

pádu slunce a mivaji průbéh tak pravidelný, že možno s urči- 
tosti cely pohyb předpověděti. Tak pozoroval jsem v srpnu 1905 
hejno, jež okolo desáté hodmy dopoledni objevilo se na kraji 
homiho lesa a po pěnkavim zvyku po dvou, třech, pěti atd. nej- 
déle do jedenácté od stromu ke stromu, od pole k poli doputo- 
valo do kukuřice u cukrovaru. Tam učiněna siesta a druhou stranou 
kol jedné hodiny vracelo se hejno poU zas k lesu. Pak roz- 
troušené toulalo se po lese a ke čtvrté hodině shromáždilo se 
na hlavni aleji u kolejnic vodou naplněných. Na to as hodinu 
zdržovalo se v korunách dubů za obvyklého sváření a tichého 
notování mladých samců. Stále padaly při tom suché listy, staré 
obaly lupenů i malé větvičky k zemi — co ptáci sbírali, nemohl 
jsem vyšetřiti. Na to buď opět volný rozchod po lese a se zá- 
padem slunce shromáždění na třech dubech na okrají lesa nebo 
ještě malý skok do polí a pak teprv nocleh. Výletům těm při- 
bývalo chvatu čím den se krátil a zároveň stávaly se hromad- 
nějšími tím, že pěnkavy držely se vždy v hustším a hustším hejně. 
Násyp v mé zahradě u lesa z prvu navštěvovaly pravidelně, pak 
vždy vzácněji, až v září skoro úplné jej míjely. Nikde nezapadnou 
pěnkavy, aby vyčerpaly nalezenou potravu dokonale, vždy dál 
žene je jich neklid i z mist, v nichž cítí se bezpečnými. Tím zů- 
stávají zásobárny nepřebrány a v potravě získává se co nejvíce 
změny. ZároveĎ tak uchraftují se nepřátel, jimž není dáno času 
k přepadu se připlížiti. Zároveň i způsob, jakým zapadají, chrání 
je před překvapením. Sotva několik slétlo -a né^^o sebralo, už 
opět některé se zvedají a usazují na okolní větve, aby se roz- 
hlédly, vystřídávajíce ve hlídce ty, které sice ještě na větvích 
sedí, ale pro upjatou pozornost k žíru staly se méně opatrnými* 
Stále mezi tím se ozývající vábení udržuje členy před zatouláním 
a oznamuje směr výpravy. S jakou opatrností při pastvě si po- 
čínají, ukazuje, že postačí položiti na př. křížem dva proutky — 
tedy předměty jim známé — na krmistě, aby pěnkavy po několik 
dní se mu vyhnuly. Za to pranic je nevynišují práce polní a 
související s nimi změna povrchu zemského. Na posečené obilí 
slétnou právě tak jako na olámanou kukuřici a právě zorané pole 
bez ostychu. Ale položme arch papíru na takové oraništé a ne- 
uvidíme jedné pěnkavy. Tuže opatrnost Jeví i při vyskytnutí se 
dravce zvlášf denního. Hned jako by se hejno propadlo a jen 
z hloubi lesa zní rozčilené varování. Na kulicha dorážejí s velkým 



— 8 — 

ohněm, ale neopustí při tom bezpečných vzdálených stanovišl 
Sotva na pět metrů přiblíží se nejodvážnější, kdežto rehek za- 
hradní nezřídka vrazí až do samého kulicha, a žluva, jindy tak 
opatrná, prolétnouc kolem srazí ho i s berličky. 

7. Acanthis flavirostris (L.). — Konopka horská. 
Znaky druhové: Uzdička a hrdlo rezavě nažloutlé. 

Zobák žlutý. 

V zimě (prosinec) r. 1899; zastihl jsem hejno ve vrbinách 
u řeky Moravy. V zajetí dobrý zpěvák, ale veliký rváč. Odvažuje 
se i křivky ano i dlaska s úspěchem od zobu odháněti. 

8. Acanthis cannabina (L.). — Konopka, jiřice. 

Lok.: Konopníček. 

Znaky druhové : Ocasní péra, vyjímaje dvě vnitřní, 
podél ostnu černá, podél okraje bílá. Ruční letky 
s bílým 1 emem. 

As stejně hojna jako stehlík, ale jakoby v ostrovech hnízdi 
Na některých místech, jež zdánlivě ničím se neliší od oněch, kde 
hnízdí, chybí. Zvláěf vyhledává hájků lučních, okrajů lesních a 
skupin křovin v parcích. Zajímavo jest, že tento dosti plachý pták 
již po několik let hnízdí v Kroměříži na živé ulici v kulovitém 
akátu. Z okna prvního poschodí možno skoro ke hnízdu do- 
sáhnouti a kolem — ježto místa jest užíváno za tržiště — jest 
stále ruch a šum. Kolkolem jsou domy a teprv za těmito za- 
hrady. Za časného rána, pokud lidé ještě nechodí, sedává párek 
i na dláždění a chodníku, nikterak se vrabci nedávíije vyrušovati. 

9. Acanthis linaria (L.). — Čečetka. 
Znaky druhové: Uzdička a hrdlo černohnědé; témé 
leskle rudé nebo rudohnědé. 
Dle zpráv ptáčníků v zimě hojná. 

10. Carduelis carduelis (L.). — Stehlík. 

Znaky druhové : Na černém křídle živě žluté 
pole. Konečky černých per ocasních mají bílé 
špičky. 

Ve všech světlejších lesích a zahradách hojně hnízdí. 



— 9 — 

11. Chrysomitris spinus (L). — Čižek. 
Znaky druhové: Pět krajních per ocasních a 
(tyrtá až předposlední lelka při kořeni žluté. 

V létě (Červen) r. 1894 zastihl jsem pár čížků v zámeckém 
paitu a podle chováni bylo jisto, že to je spářeny pár; možnost 
hnízdění není vyloučena. Jmak pozoroval jsem ho jen v listopadu 
až únoru v hejnech. 

12. Serinus hortulanus Koch. — Zvonohlík. 

Znaky druhové: Skoro menší Čížka, jemuž se 
trochu podobá. Má však krátký, tupý zobáček a je 
štíhlejší. 

Jen v obou arcibiskupských parcích a stromořadích kol města 
a to dosti hojně. V lesích naprosto chybí. 

13. Coccothraustes coccothraustes (L.). — Dlask. 

Znaky druhové: Prostředni péra loketní jsou ke 
konci rozšířena a v tupém úhlu vyříznuta. (Po mo- 
hutném kuželovitém zobáku ode všech našich pěvců rozeznatelný.) 

Hnízdi především v zámeckém parku na topolech a po 
rftznu na dubech ve všech lesích. Vejce 3. května 1898. Vyve- 
dená mláďata 6. června 1905. 

14. Pyrrhula pyrrhula (L.). — Hýl obecný. 

Znaky druhové: Kostřec a spodní krycí péra ocasní 
čisté bílá. Ocas černý s kovovým leskem. 

Podle zpráv ptáčníků vyškytá se i v létě v okolí Nové Vsi. 
Sám pozoroval jsem ho jen v zimě a to pravidelně v zámeckém 
parku. 

15. Loxia curvirostra L. — Křivka obecná. 

Znaky druhové: Zobák poměrně slabý, táhlý, lehce 
zakřivený, při kořeni nejvýš 1 cm. vysoký. 

V srpnu roku 1894 zastihl jsem 6 kusů na thujích parku 
.Hertlova*. Jindy v letech pozorováni jsem ji neviděl ani ne- 
slyšel o ní bezpečných zpráv. Jest přirozeno, že jen náhodou 
zabloudí, ježto není pro ni vhodných lesů. 



— 10 - 

16. Emberiza schoeniclus (L.). — Strnad rákosní. 

Znaky druhové: Drobné peří na ohbí křidla rezavé, 
kostřec popelavý, hnědé poraíšený s černými podél- 
nými čárkami. 

Povaha půdy byla by s. r. příznivou; ježto však neni roz- 
sáhlých rákosin, vyškytá se jen po různu. Nenalezl jsem jeho 
hnízda a rovněž lze pozorovati, že z jara a v létě vyškytá se 
nepoměrně vzácné. Nejčastéji zastihl jsem ho na podzim v ráko- 
sinách a vrboví v okolí Trávníka a v Zámečku. Čisté vybarvený 
samec objevil se v polovici května r. 1905 v mé zahradě (u Hor- 
ního lesa), kde delší dobu polétaje po vrcholcích ovocných stromů 
zpíval. 

17. Emberiza citrinella L. — Strnad obecný. 

Znaky druhové: Hlava a spodina těla (alespoň při 
kořeni per) žluté, kostřec rezavý. 

Jeden z nejhojnějších obyvatelů. Stejně obecný na otevřených 
místech jako v lese a sadech, v nížině i kopcovině. Hnízdě ne- 
vyhýbá se ani zaplavovanému úzeiiií a tím spousta hnizd vezme 
za své. 

18. Emberiza calandra L. — Propáska. 
Znaky druhové: Značně větší vrabce; zbarveni 
skřivanímu podobné; postranní péra ocasní bez bí- 
lého zbarvení. 

Všude v nížině obecná, ale nehojná. Pro nedostatek polních 
a lučních křovisk, na nichž ráda sedává, místy chybí. 

19. Plectrophanes nivalis (L.). — Sně hule. 

Znaky druhové (pro naše kraje postačí znaky zimního šatu) : 
Hrdlo a tváře bílé, na křídle buď bílá příční páska 
(mládě) nebo bílá páska a bílé pole (dosp. samice) 
nebo celé rámě a velká část křídla bílá (dospělý 
samec). Zobáček něžný, kratičký, žlutý s černou 
špičkou. V těle trochu silnější strnada obecného. 

Častý zimní host. V r. 1894 (v listopadu) chytil jsem do- 
spělou samici vnitř města; od té doby pozoroval jseoa ji třikrát: 
1898 (list.), 1900 (pros.), 1901 (pros.). Posledně objevilo se 



— 11 — 

obrovské hejno na polích za hřbitovem a zdržovalo se tam ně- 
kolik dni. 

20. Alauda arvensis L. — Skřivan polní. 

Lok.: škrobánek. 

Znaky druhové : Trochu vétáí vrabce; krajní 
péro o časní čistě bílé až na č erný proužek při 
zevním praporu, druhé péro ocasní má bílý 
zevníprapor. 

Nechybí nikde na otevřených místech, vyhýbaje se jen 
stálým močálům. Na polích uměle hnojených řidčeji. V srpnu 
1905 hnízdo těsně u koleje polní cesty, po níž denně jezdilo 
k orání a rozrážení hnoje 10 potahů volských a chodilo stále 
mnoho chodců. Samice seděla tak pevné, že neuletěla ani když 
děti v poli pracující seděly na krok od hnízda. Děti tyto vybraly 
několikrát vajíčka, pohrály si jimi a zas je vložily do hnízda — 
samička opět na ně usedla. Jindy zasypalo se hnízdo hUnou; 
vyčistil jsem je, vejce vložil zpět a samice opět seděla ! A byla 
by snad i mladé vyvedla, kdyby byl cizí pes hnízdo nezničil. 
V rozbitých vajíčkách byla živá, normálně se vyvíjející mláďata. 

21. Lullula arborea (L.). — Skřivan lesní. 

Znaky druhové: Trochu menší předešlého; ocas 
(proti předešlému) nápadně krátký, světlý pruh 
nad okem zřetelný. 

Zastihl jsem ho jen ve „Hvězdě" a to pouze dvakráte jeho 
zpěv zaslechnuv. Zdá so, že v nížině úplně chybí. Ptáčníkům 
neznám. 

22. Galerida cristata (L.). — Ghocholouš. 
Lok.: trpělka. 

Znaky druhové: Trochu hřmotnéjši skřivana; na 
hlavě zašpičatělá chocholka, jež stále je patrná. 
Nic bílé ho v ocase. 

Na hlinitých polích a cestách kolem města a vesnic všude 
obecný. 



— 12 - 

23. Anthus trivialis (L.). — Linduška lesní. 

Znaky druhové: Dráp zadního prstu kratší než 
tento. Vrchní prsa světle okrová. 

Přehojná ve všech lesích. S rehkem zahradním první na 
místě, objeví-li se dravec, zvlášt sova. Při senosečích a žních 
často po jedné neb v rodinkách daleko od lesa. Hnízdí nejhoj- 
něji v starší hůlkovině. Jen jedenkrát nalezl jsem hnízdo v jetelí 
as 100 kroků od lesa. V době od 1894—1905 nikdy nenalezl jsem 
více vajec resp. mláďat než 5.*) 

24. Anthus pratensis (L.). — Linduška luční. 

Znaky druhové : Velmi podobná předešlé; vrch- 
ní prsa světle rezavožlutá, kostřec beze skvrn. 
Dráp zadního prstu delší tohoto. 

Nepříliš hojně na polích a lukách nížiny. Z jara a na pod- 
zim v mladém obilí mnohem hojnější než později v létě. Zdá se, 
že vysoušení luk ji z prvotně hojně osazeného bydliště vyhnalo. 

25. Anthus campestris (L.). — Linduška rolní. 

Znaky druhové : Vrch těla jen nepatrně skvrni- 
tý, se zřetelným šedým tonem; dráp zadního 
prstu delší tohoto, nápadně rovný. 

Jen jedenkrát (v dubnu 1899) zahlédl jsem na 15 kroků lin- 
dušku, o niž jsem se domníval, že náleží tomuto druhu. Nemaje 
tehdy skel po ruce ani zbraně, nemohu s určitostí se vysloviti. 

26. Motacilla alba L. — Koni pas bílý. 
Lok.: Pliska. 

Znaky druhové: Dvě krajní péra ocasní skoro či- 
stě bílá; hřbet popelavý. 

Všeobecně hojné rozšířoný druh. 

27. Motacilla boarula L. — Konipas horský. 

Znaky druhové: Tři zevní péra skoro čistě bílá. 
Nohy světlé, ocas 11 cm. 

Pouze jedenkrát na lesním potůčku poblíž myslivny ,Tabar- 
ky*, tedy již v kopcovině (v červnu 1894). 



*) Údaje Pražákovy (Journ. f. Drn. 1897) o 7 vejcích jsou jisté 
klamné. Sám R e y nenalezl mezi 108 násadami více než jedenáctkrát po Sestl 



— 13 — 

28. Budyles flavus (L.). — Konipas žlutý č. luční. 

Lok.: Žlutá plidka. 

Znaky druhové: Dvě krajní ocasní péra skoro čistě 
bila. Nohy temné; ocas 78 cm. 

Na vlhkých lukách všude obecný. V srpnu objevují se kom- 
pasové tito ve velikých hejnech potulujících se po posečených 
jetelinách a lukách, s oblibou se držíce krajů lesních a vyplašeni 
usedají často na stromy, ač v době hnízdění zřídka otevřených 
lok opouštějí. Jak velice lnou k lukám, ukázal párek, jenž vybral 
si ke hnízděni sotva sto kroků dlouhou a tHcet kroků širokou 
loučku prostřed polí poblíž silnice hulínské (1905). Okolní řepová 
a obilná pole, zarostlé příkopy zdály by se pozorovateli snad vhod- 
nějšími ke hnízděni, ale pták ani po trpkých zkušenostech místa 
neopustil. První násada, na níž samice ještě 17. května pevně 
seděla, zničena as lasičkou, jež v cípu louky v opuštěném doupěti 
syslím sídlila, dne 20. května, patrně i se samici. Sameček do 
konce května poletoval kolem varuje, jakoby ještě hnízdo bylo. 
Dne 2. června objevila se nová samička a 20. června seděla již 
pevně na čtyřech vejcích as piď od starého hnízda. Lasičku po- 
dařilo se mi odstraniti již před koncem května, ale zlému osudu 
hnízdo neušlo. Syslí vrátili se do svého hradu a ti nejspíše zni- 
čili druhé hnízdo. Ještě jednou pokoušel se pár pohnízditi snášeje 
hnízdní materiál, ale nepodařilo se mi bezpečně nic vice zjistiti. 
Ještě koncem července vídal jsem časem onen pár. 

Ž9. Locustella naevia (Bodd.). — Rákosník zelený. 

Znaky druhové: Vrch hlavy černohnědě skvrnitý; 
spodní krycí péra ocasní delší než krajní péro 
ocasní. 

Obyvatel lesních pasek. Zjistil jsem ho v Horním lese, chro- 
pinském, v Zámečku, Hvězdě a Trávníčkem lese. Na příhodných 
místech, totiž v pasekách, jejichž podrost dosáhl aspoň 1 m výše, 
bydlívají as na 1 km^ 2 — 3 páry. Rád volivá zpívaje vrcholky 
košů bažantích*) nebo jednotlivé z křovin vyčnívající větvičky, na 
něž se od spodu vyšplhá, a z nichž zas toutéž cestou v křoví 

•) Kol kmenů vétdích stromů kuželovité sestavené a drátem upevněné 
roSti, pod nimž bažanti rádi hnizdivajf. 



— 14 — 

zmizí dokončiv pisen nebo byv vyplašen. Jen v dobách největšího 
roztoužení, nebo sok soka pronásleduje, přelétne s vrcholu křoví 
na druhy. Nikdy neviděl jsem ho seděti výše dvou metrů, obyčej- 
ně as ve výši 1 až IV2 w« Jeho píseň ozývá se as do polovice 
června, po 20. t. m. jsem ho již neslyšel. Ač je zde celkem hoj- 
ný, přec podařilo se mi pouze dvakráte nalézti jeho hnízdo, jed- 
nou pouhou náhodou, podruhé byl jsem upozorněn pískotem 
mladých. Nemívá ve zvyku s potravou v zobáčku ukázati se zvě- 
davým, pobíhaje většinou jen při samé zemi nebo po ní. Po oba- 
kráte (12, června 1894 a 20. června 1900) bylo to 5 mláďat; po 
prvé úplně nahých as 2 — 3 dni starých, po druhé už vidoucích, 
ale spoře ještě opeřených. V prvém případě nalezl jsem hnízdo 
za několik dní zničeno, ve druhém neměl jsem již času k němu 
se vrátit, jsa povoláním vázán daleko od kraje kroměřížského. 
Hnízdo ve druhém případě neUšilo se mnoho od hnízda linduščího, 
založeno jsouc těsně na zemi mezi dvěma chumáčky trávy a měřilo 
vnitř 5*5 cm. Samice, která patrně nebyla při mém objevení se 
přítomna, přišla pěšky as za 2 minuty, co zatím jsem se skryl 
nepoznav, čí to byla mláďata. Ale nedošla hnízda, nýbrž s varov- 
ným ^čet-čet" ! zmizela v trávě. Pokud jsem v úkrytu se držel, 
v právo v levo ozývalo se její varování, k němuž přidružil se 
o poznání silnější hlas samcův — ale ptáků jsem již neviděl ! 

Mláďata podobala se puchem pěnicím a lituji, že jsem ten- 
krát aspoň jedno nezachoval, ježto nikde nečetl jsem pak bliž- 
šího popisu jejich. Obdivuhodný jest způsob pohybu tohoto 
ptáčka po zemi. Ve chvíli, kdy samice zpozorovala patrné moji 
přítomnost, ztrnulá v postavení, které zaujmouti může jen chřá- 
stal. S krčkem daleko do předu nataženým, ocáskem až k zemi 
svislým, tak jak byla rozkročena nehybně setrvala, co by tři na- 
počítal a hned na to sehnuvši se zmizela v trávě. 

Rozdíl v pamětihodném zpěvu tohoto rákosníka a násle- 
dujícího dá se jen prakticky postřehnouti. Skoro bych řekl, že 
cvrčení tohoto (r. zel.) jest kobylčí písní mnohem podobnější, u 
onoho přece spíše bychom uvěřili, že to je pták. Jsme-li zcela 
na blízku — a přiblížiti se ke zpěváku podaří se nám při některé 
opatrnosti zcela snadno až na 10—5 kroků — uslyšíme při pře- 
chodu z jedné árie do druhé jakýsi břichomluvný zvuk, který 
několik taktů provází, tak jakoby vzdálený skrytý pěvec jiný 
sekundoval hlasem trochu vyšším. Zpívaje vzpřimuje se, nadýmá 



- 15 - 

hrdélko, spoušti nedbale kfidla a ocas, tak že upomíná na malé- 
ho slavika. Přelomil jsem větvičku, na niž s oblibou sedal zpivaje 
a obešed kruhem natlačil zas ptáka na jeho místo. V necelých 
dvou minutách objevil se zas na svém místě šplhaje rychle od 
spodu křovi vzhůru, ale zahlédnuv změnu zarazil, varoval jako 
pěnice, střemhlav zmizel v křoví a už se na tom místě neobjevil. 
As v pěti minutách zpíval zas bezstarostně kousek dál. 

30. Locustella fluviatilis (Wolf). — Rákos nik říční. 

Znaky druhové :Vrch hlavy bez teček. Hrdlo a 
vole světlé věnčené podélnými čárkami. Velmi 
dlouhé spodní krovky ocasní světí cí rezavošedé 
s bílým i konci. 

Méně hojný předešlého. Bezpečně slyšel jsem ho zpívati jen 
ve vrboví proti parku a ve vrbinách u Bečvy. V r. 1900 chytil jsem 
samce náhodou do sáčku na jiného ptáka líče ve vysoké trávě 
na břehu Moravy dne 20. července. Zajatec zprvu choval se velmi 
divoce, ale v zastřené vhodné kleci již druhý den ráno přijal 
larev potemníka a za týden už navykl si na umělý žír. V něko- 
lika nedělích zkrotí úplně a dočkal se Vánoc, kdy ve společné 
kleci s jinými hmyzožravými ptáky byl červenkou zle poraněn a 
zahynul. Krátce před tím za slunečného dne, kdy na chvílí otevřel 
jsem okno, ozval se i svým kobylčím cvrkotem. Bylo to zvířátko 
tak líbezné, něžné a skromné, jakých jsem choval málo. Po vět- 
vích ve voliéře pobíhal nejraději podél a po drátech poskakoval 
šikmo vzhůru takořka stejně jakoby běžel. Zprvu časem se skryl 
do některého kouta nebo ubíhal přikrčen podél střední přepážky, 
aby rázem se přes ni přehoupl a po šikmo dolů sáhající větvi 
vyšplhal do koutka, jejž si zvlášC oblíbil. 

31. Acrocephalus schoenobaenus (L.). — Rákosník 

menši. 

Znaky druhové: Témě světle olivové hnědé s čer- 
nohnědými skvrnami; kostřecnarezavélý beze skvrn. 
Pruh nad okem světle rezavožlutavý, taková i spo- 
dina těla. 

Ne příliš hojný na loužích u Trávnika a Zámečku, na ryb- 
níčku chropíĎském. 



— 16 — 

32. Acrocephalus aquaticus 6m. — Rákosník vodní 

Znaky druhové: Podobný předešlému, ale témě černo- 
hnědé s šedožlutavým pruhem podél. 

Stejně s předešlým. 



33. Acrocephalus arundinaceus (L.). — Rákosník 

veliký. 

Znaky druhové: Trochu menší drozda zpěvného. 
Vrch těla narezavéle šedohnědý, spodina na- 
žloutle rezavobělavá. 

Největší tento z rákosníkft našich jest ve zdejším kraji zá- 
roveň nejhojnější. Na všech místech jako předešlí, na rybníčku 
chropíĎském velmi obecný. Hnízda, jež jsem na posledně jme- 
novaném místě nalezl, stála vesměs v rákosí (Phragmites), nikdy 
níže 1 m. a ne výše 1 V2 1"- ? "^^zi 5 hnízdy 3 byla na 6 stoncích, 
2 na 5 stoncích upevněna. Dne 30 května*) vejce nepatrně na- 
sezelá. Míry jedné násady: 23-5 X 16-2, 23*4 X 16-2, 23-2 X 16-1, 
23-9 X 16-8, 23-8 X 16-5.**) Čtyři hnízda po pěti, jedno se čtyřmi 
vejci. Jedno z hnízd (5 vajec) bylo nápadně vysoké a materiál 
visel vespod v chumáčích. Ježto se rákos každoročně v zimě 
seče, nemohlo to být staré nastavené hnízdo, bylo to spíše ně- 
jakou náhodou pokažené a pak vyzpravené. Jako materiál slouží 
převahou staré listy rákosové a travní, menší měrou čerstvé. Po- 
zoroval jsem (15. května 1899) rákosníka, jak z chumáče loňského 
naplaveného listu vytahoval vlákna a zaletovtil s nimi do rákosí 
ke hnízdu. Tam zavěšoval je lehce je otočiv na stébla rákosu a 
vracel se pro nová. Samice vybírala si — a často i zahodila — 
jedno po druhém a vplétala do stavby. Ježto hnízdo stálo trochu 
skrytě, nemohl jsem dobře viděti způsob práce. Při nepatrném 
pokusu, abych se přiblížil, nechali oba stavitelé práce a zmizeli 
v rákosí hlasitě varujíce. 



*) Podivuhodná jest Naumannova zpráva, že násada není nikdy před 
polovicí června úplná. Snad je tomu tak na otevřených vétrných místech, 
kde rákos pozdéji vzroste. Rybníček chropíAský chráněn jest před severními 
a západními větry jednak zámkem a osadou, jednak lesem. 
♦*) Průměr všech vajec z celého okolí: 238 X 17-03. 



— 17 - 

34. Acrocephalus palustris (Bechst) — Rákosník 

bahni. 

Znaky druhové : Vrch těla olivové šedohnédý se 
zelenavým nádechem, koutky oranžové žluté, 
světlý pruh nad okem málo zřetelný; délka vždy 
alespoň 14 cm. 

Břehy říční vrbami porostlé a obilní pole, zvlášť směsková, 
T nížině položená jsou jeho bydliátéra. Celkem obecný. Zvyk 
usazovati se v polích bývá mu osudným. Právě směska — jejíž 
hlavni součást bývá žito po sklizni vypadlé — seče se asi v dobu, 
kdy má vejce nebo už mláďata. Ve dvou polích směskových ne- 
daleko mého sadu hnízdily — podle všech známek — r. 1905 
3 páry. Dne 14. června prvá směska u lesa položena. Nalezl jsem 
? ní 2 hnízda pěnice popelavé, jedno hnízdo červenci, ale po 
rákosnících, jichž dva páry den co den jsem pozoroval, ani stopy. 
Jeden pár rákosník& zmizel pak nadobro, druhý usadil se v sou- 
sedním poli ječmenovém. Pole toto bylo daleko sušší předešlého, 
ječmen řídký a krátký, a jen kde trochu bodláčí rostlo, dával 
jakous takous houštinku. Nicméně slyšel jsem samce zpívati každo- 
denně ještě do konce června. Počátkem července a v polovici 
(při žních) probral jsem celé pole d&kladně, ale ani po hnízdě 
ani po ptácích nebylo stopy. Třetí pár, který hnízdil ve směsce 
as 500 kroků dále, přišel požatím o bydliště dne 16. června a 
ptáci zmizeli na dobro, ježto v nejbližším okolí rostla jen řípa 
a kukuřice. Rovněž tam mamě při žni hledal jsem hnízda. Teprv 
druhého dne napadlo mi přehlédnout houštiny kopřivové na pří- 
kopě. A v jedné takové houštině, as 10 kroků od pole, nalezl 
jsem konečné jeho hnízdo s 5 již vychladlými vajíčky. Když 
vzato mu bylo loviště, opustil i hnízdo ! Hnízdo jest k velikosti 
ptáka značných rozměrů a spíše bochánkovité než vakovité. Zevní 
průraér na nejširším místě 13 cm., na nejužším 12 cm., vnitřní 
prámér 5 cm., výška celého 7*5 cm., hloubka dutiny 35 cm. 
Zhotoveno z hrubého materiálu, stébel travních, jež směrem do 
vnitř stále jsou jemnější, vyložení schází. Po jedné straně svrchu 
vpleten jest roztřepený, přes 20 cm. dlouhý provázek, kterého 
v místě užívají k vážení obili. Celkem upomíná hnízdo na nízké 
hnízdo rákosníka velkého, a rovněž tak bylo upevněno ke stonkům 
kopřiv ve výši 35 cm, (od spod. okr. měřeno). Pět vajíček, silně 
nasezelých, typu spíše modravého s normálními skvrnami mělo 

2 



- 18 — 

tyto míry: 16X13i 16-5 X 13-7, 17X13-5, 16-9X13, 173X13; 
tedy celkem čísla velmi nízká, typus spíše kulovitý. 

35. Acrocephalus streperus (Vieill.) — Rákosník 

obecný. 

Znaky druhové: Vrch těla žlutavé rezavohnédý 
s hn ě dým nád e chem, koutky oranžově červené, 
světlý pruh nad okem určitě zřetelný; délka od 12 
do 14 cm. 

Ne příliš hojně u Cbropíně a u Trá vniká. 

36. Hypolais philomela (L.) — Sedmihlásek. 

Znaky druhové: Zobák u kořene silně sploštělý 
(s vrchu); vrch těla zelenavé šedý, spodina sírově 
žlutavá. Nohy světle modrošedé. 

V obou parcích a všech větších zahradách obecný, v lesích 
nížiny ne příliš hojný. Právě vyvedená mláďata v Horním lese 
12. července 1901. V r. 1901 ještě dne 30. července slyšel jsem 
v Mostěnici zpěv jeho. 

37. Phylloscopus rufus (Bechst.) — Budníček 

menší. 

Znaky druhové: Jeden z nejmenších našich ptáčků. Vrch 
těla zelenavě hnědošedý, spodina bělavá, boky 
nažloutlé, zobáček ten i nký, nohy hnědočerné 
se žlutými chodidly. 

Velmi hojné ve všech lesích, jak v rovině, tak i v podhoří. 
V sadech a zahradách méně četný. Jak v hůlkovině, tak ve vy- 
sokém lese, jak v listnatém, tak i jehličnatém. V příliš nízkých 
pasekách chybí. Je všude po ruce, kde se něco vrtne, a roz- 
marné: „cilp-calp — cilp-calp!* ozývá se až pozdě do léta. Ještě 
v polovici srpna zaslechl jsem budníčka malého zpívati a mladí 
samečkové téhož ještě roku již v září krátce před odletem za 
jasných slunečných dnů zkoušejí se ve zpěvu. Postavíme-li ku- 
licha, jest první na místě a doráží tak blízko, že se někdy kři- 
délkem dotkne až hlavy nepřítele. Když už všechny ostatní ptáky 
dráždění omrzelo, ještě objeví se znovu a znovu malý hrdina, 
aby ukázal svou nenávist nočnímu lupiči. 



— 19 — 

Ač ptáček jest zde tak hojným a tak důvětívým, přece po- 
dařilo se mi za tolik let jen asi pět hnízdeček nalézti.**^ 

38. Phylloscopus trochilus (L.) — Bud nicek větší. 

Znaky druhové : Vrch těla zelenavě šedý, spo- 
dina žlutobělavá. Nohy nažloutle masové. Ne- 
patrné větší předešlého. 

Méně hojný, ač zaslechl jsem ho téměř na všech lokalitách, 
leč vždy jen spoře. 

39. Phylloscopus sibilator (Bechst.) — Sykavka. 

Znaky druhové: Vrch těla zelenavé šedohnědý, 
krkaprsa postraně světle žlutá, ostatní spo- 
dina čistě bílá. Uzdička a proužek okem čeř navy. 
Trochu větší budníčka většího. 

Ve všech světlejších listnatých i jehličnatých lesích obecná, 
jen málo méně hojná budníčka většího ; v arcibiskupském parku 
nezřídka. 

40. Sylvia nisoria (Bechst.) — Pěnice vlašská, 

š p a n ě 1 k a. 

Znaky druhové: Krajní péro ocasní má kalně 
bílý lem po celé délce zevního praporu, na 
vnitřním praporu jen na konci bílou skvrnu. 
Dospělý pták má oko žluté, na prsou po bocích příčné pruhy 
nebo aspoň měsíci té skvrny. Největší z našich pěnic. 

Znamenitý tento zpěvák žije skrytě v hustě zarostlých pa- 
sekách, na nichž stojí něco vyšších stromů. Ve větších křovinách 
polních a na vrbovím zarostlých březích říčních řidčeji. Ráda 
stoupá jako pěnice pokřovní do korun stromů a odtamtud slyšel 
jsem ji nejčastěji zpívati. Jako masák vrhá se s koruny stromové 
na kulicha a je k tomu vycvičeného zraku potřeba poznati v ní 
při tom pěnici. Kdyby nezpívala a neozývala se svým masáčímu 
podobným varováním, jež zní silněji než u všech pěnic ostatních, 



*) Nedávéra nás jme k různým pozorovatelům, když čteme, jak za je- 
diného výletu denniho nalezli, zméřili atd. 5 — 6 hnízdeček jeho a jedtd i sub- 
specii naprosto bezpečné nrčili! Nevím, jak by se bylo takovým pánům dařilo^ 
kdyby je byl vyprovázel méné šťastný, ale za to svědomitější pozorovatel! 

2* 



— 20 — 

tak snadno bychom se o ní nedověděli. I tichounké „ér!% jež 
má zvláštní zabarveni a jež znamená slabší podezřeni a neroz- 
hodnost, ji znalci prozradí. Mladí zvlášť, pokud jsou ještě ve 
hnízdě, ozývají se jasným ^čim! čim!*, jež zní trochu měkčeji 
než u vrabce. Zajímavo jest, že jak hnízdo s vejci, tak mláďata 
ještě nedokonale opeřená, tak varování dospělých i let jejich mají 
do sebe mnoho masáčího, a přesvědčil jsem se, že všechny tyto 
čtyři momenty byly od jinak dosti zkušených pozorovatelů za- 
měněny. Vejce z okolí kroméřížského jsou průměrem narudlé, 
jen jednou (v Hulské) nalezl jsem násadu namodralých. 

41. Sylvia atricapilla (L.) — Černohlávek. 

Znaky druhové: Po celém temeni hlavy u samce 
černá, u samice a mláďat rezavá čepička. 

Ve všech lesních mlázích i v hůlkovině, ve větších sadech 
i v křovinách stromy prostoupených podél řeky obecný. V jehlič- 
natých lesích podhoří zvlášť dobří zpěváci. Na sýčka útočí z ne- 
nadání, obyčejně nízko přicházeje a hned zase mizí. 

V dobách, kdy ještě byla „Hulská" (viz pozn. n slavíka!), 
shromažďovali se černohlávci v září přehojně na bezových keřích 
ovocem osypanÝeh, a jistě že to nebyli jen ptáci domácí, nýbrž 
spíše poutníci od severu. 

Hnízda nalezl jsem dosud vždy jen v nejhustších partiích, 
často velmi stinných a vlhkých. Tak u myslivny .Taberk** v údolí 
lesního potůčku v koutku tak tmavém, že bylo si třeba řádné 
uvyknouti, aby člověk rozeznal okolí. Bylo v hustém krytu mladých 
smrků as 1 m od země v rozsošce suchých haluzí smrkových. 

V pasekách nížin staví nejradéji do hlohových keřů. 

Varietu, u niž i samec má nahnědlou hlavu — S. atricapilla 
var. rubricapilla Landb. — považuji za náhodnou a ne stálou.*) 

V arcibiskupském parku pozoroval jsem v r. 1894 párek rudo- 
hlavých černohlávkfl, jenž hnízdil v křovině u velkého rybníka. 
Věnoval jsem tomu zjevu pozornost a přesvědčil se v následu- 
jících letech, že až na 3 léta (1808, 1902, 1904) každoročně tam 
hnízdil pár až do r. 1905, a to vždy se samcem čemohlavýra. 
Jistě by se byl alespoň v některém roce objevil opět samec rudo- 
hlavý, buď onen původní nebo některé z mláďat — kdyby tato 
vlastnost byla dědičná nebo alespoň trvalá. 

♦) Viz o tom blíže v „Okolí Val. MeziH€l«. 



— 21 — 

42. Sylvia simplex Lath. — Pěnice slavíková. 

Lok: Hluchá pěnice. 

Znaky druhové: Vrch těla olivově šedý, spodina 
špinavě nažloutle bělavá. Nohy špinavě světle na- 
modralé. Konec ocasu rovně zastřižen. 

Z pěnic celkem nejvzácnější. Porůznu všude tam jako čemo- 
hlávek, v zámeckém parku asi nejhojněji. 

43. Sylvia curruca (L.) — Pěnice pokřovní. 

Znaky druhové: Vrch hlavy popelavý, tváře temně 
šedé, spodina bílá. Délka 12*4 cm. 

Stejně nehojná jako předešlá. Nejspíše ještě ve vyšších 
křovinách, stromy prostoupených v Břestském lese. Z jara v tahu 
přehojná, od polovice května jen vzácně. Hnízdo nalezl jsem 
ve vysokém polním křoví u Skaštic. Jsou celé lány lesa, kde ji 
neuvidíme. V zámeckém parku několik párů. 

44. Sylvia sylvia (L.) — Pěnice popelavá. 

Znaky druhové: Letky široce rezavě lemovány. 
Délka 14-1— 14-7 cm. 

Nejhojnější z pěnic. Všude při krsgích světlých lesů a v pol- 
ních křovinách, ve větších sadech a ve vrboví. S oblibou hnízdí 
ve směskách, jeteU, ano i v čistých obilninách. V prvých dvou pří- 
padech bývá veliké množství hnízd zmařeno červnovou sečL 
Po sežatí posledního obilí teprv ukazuje se ve vlastním množství 
Z polí nejraději ke hnízdění volí směsky bodláčím prorostlé a 
v nich nalezl jsem nejhojněji hnízda. Když sežata byla směska, 
o níž je řeč při rákosníku bahním, přestěhovaly se pěnice, hnízda 
zbavené (dva páry) do malého kousku, jenž ještě 14 dní zůstal 
státi a samci závodili ve zpěvu a také každou chvíli se zuřivě 
pronásledovali; ježto hnízdo, které jim bylo zničeno, bylo už patrně 
druhé (jen málo nasezelá vajíčka), nečinily páry již příprav 
ke hnízdění a s požatím posledního kousku směsky, zmizeli 
i ptácL Nepozoroval jsem, že by tyto pěnice snad nějak zvlášt 
lidským obydlím se vyhýbaly — jak dle zpráv Naumannových 
přechází z knihy do knihy — jsout právě tak málo plaché jako 
ostatní druhy. Den co den' -navštěvovalo několik párů i ojedinělá 
mláďata mou zahradu u lesa, a probíraly ryvíz, pokud nějaké 



zrnko na keřích se ještě červenalo. Při tom nebývalo v zahradě 
jako v kostele, ale pěničky nedaly se ze své práce vytrhovati, 
ba dokonce navštívily několikrát i okno, jímž slyšely ozývat se 
mé ptáky. V mé zahradě městské rok co rok hnízdíval pár 
v živém plotě a navštěvoval besídku obrostlou ryvízem, ve které 
děti si hrály a často i větší společnost sedala, U sýčka je tato 
pěnička první na místě a nedá se zaplašit ani přítomnosti 
člověka. 

45. Erithacus luscinia (L.) — Slavík obecný. 

Význačný pták okrsku. 

Znaky druhové: První letka alespoň tak dlouhá 
jako krycí péra, spíše delší. 

Celá nížina po obou březích řeky Moravy hojně jest osazena 
slavíky. Typická formace listnatého vlhkého lesa, jakou nacházíme 
v okolí říčním, jest právě slavíku nejpříhodnější. Všude tam, kde 
starší mlází prostříknuté hůlkovinou a porostlé bujnými jedno- 
letými bylinami a travou, zachovává pod příkrovem jednotlivých 
křovin nahou, neporostlou půdu se závějemi starého listu, jisté 
můžeme počítati na slavíka. Ale i jiná formace mu postačí. 
Patrně už přispůsobením se našemu lesnímu hospodářství i tara 
hnízdí, kde hůlkovina vzrostla až v 10 — 15 metrovou dřevinu, 
kde podrost a tráva takřka zmizely a rozložité koruny , výstavků* 
ještě větší šero a vlhkost vnášejí v les. V takových místech volívá 
třeba jen malé hojněji osvětlené mýtinky, byf i jen poražením 
některého velkého stromu vzniklé, anebo křovím lemovaný okraj 
lesa směrem k polím. Tak nalezl jsem na př. hnízdo jeho v malém 
proužku hloží, jež lemovalo vysoký as 40 — 50letý les, úplně jinak 
bez podrostu. I do nitra takového posléz jmenovaného lesa vni- 
kává. Vr. 1901 nalezl jsem zničené, ale po slupkách vajec i formou 
dosud znatelné jeho hnízdo uprostřed vysokého lesa přímo na 
zemi v chumáči řídké trávy. V celé rozloze porostu po obou 
stranách řeky chybí v době hnízdění jen v úplně sufthých a 
větrných cípech lesních, jež daleko do polí, a to nejvíce jen smě- 
rem severním zabíhají. Nejhojnější hnízdiště jsou: 1. zámecký 
park a květná zahrada, kde právě se jasně ukazuje, že klid 
v křovinách nejlépe svědčí hnízdění ptactva. Ač vlastní podmínky, 
jež slavík hledá při hnízdění, právě v těchto zahradách nejsou 
dokonalé (jmenuji jen na př. jarní vysmýčení spadlého listu ze 



- 23 — 

Tšech křovin, prořezávání huštin, návštěva koček, vyrušování 
vrabců atd.), přece v obou těchto zahradách jest zřetelně pozo- 
rovati nahloučení druhu, jako nikde v celém okolí. 2. Paseky a 
hůlkoviny všech lesů prostírajících se přímo při řece. Zde nutno 
upozorniti, že právě tato místa leží vesměs v inundačním 
okrsku a že jsem nikdy nepozoroval, že by si byli slavíci 
snad všímali nebezpečí hnízdům tam hrozícího. I tam nalezneme 
hnízda jen při zemi nebo na ni samotné. Ba dokonce letošního 
roku (1905) sídHl párek v přerostlé vrbině pod splavem tak blízko 
vody, že i malé zvednuti hladiny promočilo podlahu jeho hnízda 
a naneslo až k němu vrstvu nánosu. Přes to vše mláďata 
štastné vyvedena.*) 

Zajimavo jest sledovati, jak z těchto nízkých poloh rázem 
slavíků ubývá směrem k výšinám. Jediná zarostlá výšina v nej- 
bližším okolí kroméřížském jest obora zv. Hvězda, za vesnicí 
Kotojedy severozápadní svah zvýšeniny novoveské pokrývající. 
Tam nalezl jsem slavíky jen několik set kroků kol myslivny, jež 
leží na nejnižším místě terénu. Tím arci není řečeno, že by výše 
vůbec se neusazovali, ale zde, kde poměry lesní při řece jsou 
pro ně tak příhodné, dávají jim přednost. Po zrušení „Hulské** 
{viz pozn.), jež právě naproti ležela, nebylo pozorovati rozmnožení, 
patrně tamní hnízdoši odstéhovaU se raději zase k řece. 

V těchto nížinách pořičných teprve naučil jsem se znáti 
pravou povahu slavíka na svobodě. Skoro by člověka svádělo, 
když probere se spoustou literatury, aby považoval slavíka za 
omezeného hlupce, jenž člověku zrovna do ruky vletí. Tento 
lichý názor povstal jistě pro jakousi skutečnou důvěřivost anebo 
snad právě nedůvěřivost, kterou jevi slavik ke člověku. VšimáC 
si ho totiž víco než kterýkoli z našich drobných ptáků. Ač i jiní 
ptáci hnízdíce staví svou neohroženost proti člověku na jevo, 
hledíce ho svést s cesty od svého hnízda, slavik čini tak se 
zvláštní, abychom tak řekli, rozvahou. Slavičí pár, který hnízdil 



*) Jedno z eldorad slavičích zmizelo pfed nékolika lety s povrchu zem- 
ského. Za vesniřkou Vážany prostírala se malá oploténá bažantnice .Hulská*, 
bujnéma anglickému parku podobná. Nevím, který druh našeho zpévného 
ptactva by tam byl nehnizdil. Nevypsatelné hodiny a dny ztrávil jsem v tom 
zákouU pozorováním života ptačího. Ale předchůdci nynějšího arcibiskupa, 
smutné povéstnéma, zalíbilo se řepné pole více než slavičí háj. Skupina smrků 
a domeček hajného zbyl dnes z toho líbezného koutku. 



v lese právě při sadě, v němž trávil jsem svoji dlouhou rekon- 
valescenci, měl zvláštní methodu. ŠeMi po stezniku, jenž vedl 
několik kroků od jeho hnízda, někdo, jenž nelišil se od známých 
zjevů jeho okolí, jako dělník lesní nebo polní, či hajný, slavika 
nebylo. Ale jak vykročil kdokoli z těchto známých zjevů na krok 
se stezičky, nebo zastavil-li se jen a ohledal, hned tu byl pečlivý 
strážce domácnosti, ale — na zcela opačné straně stezky než 
bylo hnízdo a zároveň ve slušné vzdálenosti, a spustil svým da- 
leko znějícím „vít — vít! krrr — vít!"* takový hluk, že si ho i méně 
pozorný všiml. Šel-li prochazeč pak dále svou cestou, hned „vít ! 
krrr — vít* umlklo; dal-li se vésti, zavedl ho hezky daleko do 
lesa a pak rázem zmizel. Stejně podrážděně se choval i proti 
všem nápadněji např. městsky oblečeným lidem a dětem! 
Těchto zvláště nemiloval, patrně mu jejich prolézání křovinami 
nahánělo mnoho strachu o hnízdo. Samice velmi zfídka účastnila 
se této obrany hnízda, poznatelnou jsouc svým mnohem slabším 
hlasem. Mne, jako stálé štaíáže za kratičko vůbec se nevšímal; 
jen, ptíkročil-li jsem až asi na krok k jeho hnízdu, kde samička 
zcela klidně sedíc nic se neplašila, zlobivým „krr-vit* dal na 
jevo svou nevůli a — obyčejně pak odletěl dále do lesa! Slepice 
hajného s počátku naháněly mu strachu. Hrabouce kol dokola 
v listí a vyděšeny s křikem prchajíce před chodci, byly mu dosti 
nepohodlnými. Zdálo se mi dokonce, že se nejbUžšímu okolí 
hnízda úmyslně nepřibližují. A proč, dověděl jsem se krátce na 
to, když jedna zvědavější tak upřímně zahrábla do listí, až písek 
zaletěl k samičce na hnízdo. S velikým křikem vrhli se oba 
manželé na smělce, že slepice poděšena utíkala a celé hejno s ní. 
Když počátkem června nastalo takové sucho, že půda i ve stínu 
lesním se drtila a rosy bývaly velmi slabé, zakopal jsem v křoví ne- 
daleko hnízda nádobu s vodou, zakryv její okraje suchým listím. 
Skryt ve své pozorovací budce čekal jsem, zda některý z okolních 
obyvatelů ptačích použije nabízeného dobrodiní. A první byl tu náš 
slavík. Celý vyjeven přichvátal dlouhými skoky skoro až k nádobce, 
kde strnule stanul, ocasem vztýčeným zvolna kývaje. Skok a už 
uchvátil list od okraje a s hrůzou odskočiv jej odhodil. Tak 
v krátké chvíli odkryl jemu tak záhadný okraj nádoby. Na to 
stanul na skok od ní, chvíli uvažoval a pak prudce odlétl. Nikdy 
již neviděl jsem ho u strašlivého pron zařízení! Sedmihlásci, 
pěnice, strnadi a rehkové zahradní pili tam později zcela bez 



— 25 — 

bázně, jen slavik se nedostavil. A přece pfi vší své zvláštní 
opatrnosti hnízdečka se nedohlídal! Několik dní po tom oo pí- 
sklata se vylihla, nalezl jsem je vypleněno, patrně hajních 
kočkou.^) S hnízdem zmizela i samice. Samec objevoval se na 
svých oblíbených místech dále. V celém jeho chování jinak ne- 
bylo pozorovati změn, jen útočení a zlobivé varování ustalo. Jen 
když někdy vzal jsem s sebou psa, vylil si na něm zlost, pro- 
oásledige ho pobíhajícího těsně takřka nad hlavou od větve 
k větvi. I klokot jeho, jenž v pokročilé té době už jen z rána a 
na noc se ozýval, nedoznal změny, leč tím, že zcela normálně 
ho ubývalo, až koncem června umlkl nadobro. Ještě pak 5. čer- 
vence posledně zastihl jsem svého slavíčka, jehož každé stanoviště 
a každou větev, na níž s oblibou sedal, jsem znal. Ještě v ten 
večer zaslechl jsem as dva náběhy k písni, jež zůstala však ne- 
dokončena. Ježto i ostatní starší samci tehdy opustili svá stano- 
viště, zdá se, že v ty dny už nastalo stěhování. 

Nejpozději od polovičky července změní staří ptáci stano- 
viště; již v době, kdy první kropenatý mladý slavíček samostatně 
vyskytne se v lese, tedy, dle mých záznamů, počátkem července 
počnou se slavíci objevovati při strouhách a na samém břehu 
řeky v nízkém vrbí — v němž za hnízdění se zřídka staví — 
dokonce i v živých a volně stojících plotech a někdy i v křovi- 
nách lučních — stěhování počíná. V tu dobu slavíci (dospělí) 
nevydají takřka hlásku; neslyšně proskakují křovím a travou, 
opouštějí vyšší stanoviska na stromech, kam v době zpěvu — 
až do výše as 10 m — rádi zaletovali, tak že se zdá, jakoby 
kraj už nadobro opustili. Ale ještě než nadobro odletí, jest jim 
přestáti výměnu šatu, k níž třeba jim as 3-4 neděl. Od 10. srpna 
nikdy již slavíka dospělého s určitostí jsem nezjistil. Tím arci 
není řečeno, že by byli již nadobro zdejší krajinu opustili. Jakýs 
ptáčník z okolí tvrdil mi, že ještě začátkem září slavíka zde 
chytil, což však bylo-li s pravdou, mohl býti pták od severu 
v proletu. Poslední datum, kdy chytil jsem letošního slavíka 
náhodou do léčky na zralých bezinkách upevněné, v r, 1901 
bylo 20. srpna. V tu dobu je už doplněn šat mladých tak, že 



>) Táž kočka snad každého večera putovala pěšinkou kol hnízda na 
lov myftí na pole a přece zůsUlo ji uUjeno. Snad teprve neopatrné pisknuty 
mládéte v noci ji přivedlo na stopu! 



— 26 — 

jen místy rozčísnuté peři prvého šatu prozradí mladé, skvrny už 
nadobro zmizely. 

Nejvýše postavené hnízdo nalezl jsem v rozsošce křovi 
30 cm nad zemí, nejnižší bylo ono svrchu zmíněné takřka v pro- 
hlubině na zemi v trávě. V obou těchto případech nebylo cha- 
rakteristické stavby suchého listí — užito v okraji hnízda, 
aniž bylo suché hstí v okolí. Z měr vajec zaznamenávám 17./VI. 
r. 1890 snůška 4 k. 1. 2M>150, 2. 21-1X15-1, 3. Í06X^5% 
4. 21*5xl5*2 barvy velmi temné, jedno světlejší pezn. dala 
21-5X15 0, tedy dosti protáhlé. 

Nejlepší a nejpilnější zpěvák, kterého jsem kdy v okolí 
slyšel, byl onen svrchu zmíněný samec, jenž co do síly a hloubky 
hlasu vyrovnal se téměř slavíku uherskému, ve lkavých, někdy 
až 25 vteřin protahovaných slokách neměl rovného. Celkem 
v lese zpěváci méně cenní, v parku — patrně blízkou konku- 
rencí vyškoleni - zpěváci lepší. 

Nejčasnější doba příchodu^) 16. duben, pravidelná doba 
17. — 20. duben, do konce měsíce všichni na místě, není-li druhá 
polovice dubna příliš nepříznivou (rozumí se, že i na jihu!). 

46. Erithacus rubeculus (L.) — Červenka. 

Znaky druhové: Celo, tváře, hrdlo a vole žlutavé 
červené, kol do kola šedivě lemované (dosp.). 

V podhoří hojnější než v nížině ; v zaplavovaných lesích jen 
velmi vzácné. V celém Horním lese znal jsem v r. 1905 jen čtyři 
páry, jež své stanovisko zachovávaly. Dva vyvedly rodinu. 

47. Erithacus cyaneculus (Wolf.) — Modrá k. 

Znaky druhové : Vrch těla olivově hnědý; ocas 
až na dvě střední péra v kořenové polovicire- 
zavý, ku konci černohnědý. 

Dle ústního sdělení p. správce Taubenthalera, který několik 
jich v poříčí Moravy chytil, každoročně počátkem dubna. Sám 
jsem ho nepozoroval. 



1) LaskavosU dobrého znalce ptactva správce p. Taubenthalera. 



— 27 - 

48. Erithacus ti tys (L.) — Rehek domácí. 

Lok.: Komináf. 

Znaky druhové : Dvě prostřední péra ocasní 
temná, ostatní celá svétle rezavá. Samec na hrdle 
a prsou černý, samice a mladý pták špinavé 
p o p e I a v ý. 

Jen ve městě poněkud hojněji; ve vesnicích vzácně. Ježto 
není v okolí kamenných lomů, nevyskytuje se mimo stavení nikde. 

49. Erithacus phoenicurus (L.) — Rehek zahradní. 

Znaky dioíhové : Mládě a samice jako u předešlé- 
ho.*) Dosp. samec má hrdlo černé, prsa rezavá. 

Z nejhojnějších lesních ptáků. Neznám v nížině zdejší 
lesního koutka, kde by na rozlohu větší 500 kroků do čtverce 
nebyl alespoň jeden párek. Nejdříve ze všech dostaví se ke 
kulíchovi, statečně staví se proti fuhýku a af kočka či krahujec, 
rehek tento první ho oznámí. Nejspíše hnízdívá v dutých vrbách, 
ale i ve hrázích a dokonce i v kolnách a pod krovy. V ^Zahra- 
dách* z pravidla hnízdí ve krovu seníků. Na půdě mého zahrad- 
ního domku u Horního lesa a v duté vrbě na okraji sadu co rok 
dvakráte vyvádí mláďata. 

50. Accentor modularis (L.) — Pěnice modrá. 

Znaky dnihové : Hrdlo a vole temně modrošedé 
(makové) u dospělého, u mláděte temně rudošedé 
s podélným čárkováním. Záda hnědá, podélně černě 
Čárkovaná. Ocas jednobarvě šedohnědý. 

Pro skrytý způsob života pták tento velmi málo jest znám, 
ač v přemnohých krajinách hojný. V okolí kroměřížském vyškytá 
se hojněji než červenka, s níž má dost společného, a to hlavně 
ve Hvězdě, Trávníčkem lese, okolo Kostelan a Nové Vsi. Hnízdo 
nalezl jsem celkem dvakrát, jednou v zapomenuté hromadě chvojí 
poblíž Kostelan, podruhé v husté křovině bHzko za střelnicí ve 
Hvězdě. P. MUC. Karásek pozoroval ji hojné v Trávničkám lese. 
V prvém případě koncem května r. 1894 bylo hnízdo nehotové 



*) Samici i mladé tohoto druhu poznáme po deldím cviku po iiareza- 
Tělém nádechu brkA i vdeho drobného peří a po bélavém hrdle a středu prsou 
od druhu předcházejícího, jehož barvy vždy kloní se k Šedi. Všechny jiné 
znaky, jako pomérná délka letek atd. jsou klamné. 



asi půl m. od zemé a staří pilně snášeli stelivo. Ve druhém pří- 
padě bylo skoro u země v rozsošce podrostu jilmového a obsa- 
hovalo 5 nahých mláďat (ve druhé polovici června 1905). 

51. Saxicola oenanthe (L.) — Bělořit. 

Znaky druhové: Vrch těla světle popelavý neb na- 
rudle popela v ý, kostřec bílý; okem temný pruh, vnitř- 
ní krovky křídelní černě a bíle šupinkované. 

Jen na podzim a z jara náhodou staví se některý na holých 
stráních Barbořína. 

52. Pratincola rubetra (L.) — Bramborníček hnědý. 

Znaky druhové: Mimo dvě střední všecka ocasní 
péra u kořene běl avá, s hnědými neb černými ostny, 
6., 7., 8. a 9. ietka na zevním praporu těsně u kořene 
b ě 1 a v á. 

Obecný, ale nehojný v celé nížině. Od velké záplavy v r. 
1903 v inundačním terénu téměř vymizel. 

53.Pratincola rubicola (L.)-Bramborníčekčernohlavý. 

Znaky druhové: Všechna ocasní péra jsou černavá 
nebo hnědá. V zadu na křídle více méně znatelná 
světlá skvrna. 

Každoročně sídiíval pár poblíže mého sadu u Horního lesa 
a to na místech, kde nikdy bych byl právě tohoto brambomíčka 
nehledal. Kolkolem byla pole, něco hlavatých vrb a houštinek 
vrbových. Zamilovaným místem k odpočinku byl samci hřeben 
cukrovarské stodoly, samé okolnosti, ve kterých se tento obyva- 
tel horských anebo aspoň kamenitých pasek obyčejně nevyskytá. 
Odtud zabloudil pár někdy až do mého sadu a sýčkem přilákán 
přiletěl samec až na plot zahrádky. Jiný párek sídlil v okolí 
^Hráze" v poměrech rovněž jemu neobvyklých. Jinde jsem ho 
v okolí neviděl. 

54. Turdus merula L. — Kos. 

Znaky druhové: (Všeobecně známý.) 

V arcibiskupském parku i v lesích nepříliš hojný, alespoň 
vzácnější drozda zpěvného. 



— 29 - 

55. Turdus musícus. L. — Drozd zpěvný. 

Znaky druhové: Skvrny na prsou na bělavě žlutavé 
půdě trojhranné nebo zaokrouhlené, vnitřní kfidel- 
ní krovky bledě rezavožluté. Ocas jednobarvý, oli- 
7ové šedohnědý. 

Velmi hojný jak v parku tak i v lesích bez rozdílu porostu 
i polohy. 

56. Turdus pílaris L. — Kvíčala, 

Znaky druhové: Hlava a kostřec popelavý, ocas 
černý. 

Hnízdí dosti hojně v Horním lese, chropíĎském a v Zá- 
mečku. Koncem května první mláďata, v polovici července druhá. 
Hnízdí na jilmech a dubech, obyčejně v paži silné větve při 
samém kmenu 4— 6 m. vysoko. 

57. Turdus iliacus L. — Cvrčala. 

Znaky druhové: Podobný a stejně velký s drozdem zpěv- 
ným. Nad okem zřetelný světlý pruh, vnitřní krovky 
křídelní hnědorezavé. Peří po bocích prsou s 
rezavohnědým přibarvením. 

Tento severní host často prý v zimě, dle zpráv lesníků, ve 
velikých hejnech navštěvuje lesy poříční. V r. 1905 zdržovala se 
veliká hejna v lese Trávníčkem (fide Zlámal) až do března. Do- 
klady v myslivně trávnické. 

58. Turdus viscivorus L. — Brávník. 

Znaky druhové: Největší z našich drozdů. Krajní tři 
péra ocasní při špičce s bílým okrajem. Vnitřní 
krovky křídelní bílé. 

Jen na zimu sestupuje s horských lesů nebo přilétá od se- 
veru. U Kostelan pozorován i v létě (ústní sděleni). 

59. Troglodytes troglodytes (L.) — S t ř í z 1 í k. 

Lok. Plotníček. 
Znaky druhové: Všeobecně znám. Střední krovky 
křídelní mají po bílé tečce na konci. 



— 30 — 

Možno říci, že se s ním v kraji kroměHžském všude na 
trochu jen příhodných místech setkáme. Ale tím není tvrzeno, 
že by byl hojným. Páry obývají velmi daleko od sebe a mládáta 
brzo se rozprchnou, tak že od července setkáváme se obyčejně 
jen s jediným ptákem. Hnízdečka, jak nepravá, tak i plodní, na- 
lezl jsem nejspíše v bažantich koších a bažantich boudách 
k zimnímu krmeni. Jednou také v sesypaných jeslích srnčích. Ve 
všech skoro případech byla hnízda vždy několik decimetrů nad 
zemi, snad má na to vliv příliš vlhká půda a možnost zaplaveni 
Dne 8. června 1905 zastihl jsem párek střízlíků v Horním lese 
ještě při páření. Samec dlouho ještě v okolí zpíval, samičky ne- 
bylo však později viděti. R. 1898 hnízdil pár v kohiě mé za- 
hrady, násada kočkou cizí však vyloupena. 

60. Cinclus merula J. G. Scháff. — S korec. 

Dle doslechu objevil se v r. 1900 v zimě na ledě Bečvy 
Zpráva tato není zaručena, já sám nikdy jsem ho ani v zimě 
nepozoroval a ani z úplně věrohodných úst o něm neslyšel. Ve 
sbírce gymn. česk. (1887). 

61. Regulus regulus (L.) — Zlatohlávek obecný. 

Znaky druhové. Okolí okajednobarvé, nažloutle 
šedobílé. 

V zimě objevuje se pravidelně se sýkorami i samostatně 
v malých hejnech, v létě jen v podhoří v jehličnatých lesích 
(okolí Nové Vsi). Jediný případ, kde hnízdil v nížině, a to v arcib. 
parku zaznamenal jsem z r. 1894. Dne 5. května zpozoroval jsem 
na převislé větvi skupiny smrků nad gloriettem na samém kond 
větve asi ve výši tří metrů hnízdečko velikosti téměř pěsti, jež 
vpleténo bylo do větviček, tak že je tyto takřka objímaly. Po 
delším čekáni objevil se majitel, varuje několik pídi od hnízda. 
Samice patrně už seděla. Ač téměř každodenně ke hnízdu jsem 
docházel, přece zřídka podařilo se mi v době sezeni ptáka spatřiti. 
Teprve když asi v polovici května mláďata se vylíhla, objevovali 
se časem oba staří, ale to vždy tak tiše a spěšně, že to bylo 
pravým opakem obyčejné bezstarostnosti tohoto ptáčka, jehož 
možno v zimě takřka rukou se dotknouti. Třetího června bylo 
hnízdo opuštěno a po mladých i starých nebylo již stopy. 



— 31 — 

62. Regulus ignicapillus (Tem.) — Zlatohlávek 

ohnivý. 

Znaky druhové :Okem táhne se černý proužek, 
svrchu i spodu světle ohraničený. 

V srpnu r. 1900 ulovil jsem 1 ex. c? v lučním stromořadí 
,u Hráze*. Nejbližší les jest dobrých 20 minut vzdálen a v okolí 
holá pole s nemnoha ovocnými stromy. Jindy jsem ho již ne- 
pozoroval. 

63. Aegithalus caudatus (L.) — Mlynařík. 

Znaky druhové : Hlava čistě bílá. 

Jak v rovině, tak v podhoří dosti hojný. Hnízda roztroušeně 
ve všech polohách i útvarech. Tak nalezl jsem je v lese hůl- 
kovém i vysokém, ve stromořadí lučním i v hlubokém lese 
smrkovém (okolí Nové Vsi). V zimě velmi hojně. 

64. Par US maior L. — Sýkora koňadra. 

Znaky druhové: Témě, hrdlo a pruh středem 
prsou černý, tváře bílé; spodina žlutá. 
Všude obecná, nejhojnější ze sýkor. 

65. Parus ater L. — Úhelnice k. 

Znaky druhové: Hlava a hrdlo černé; na tvářích 
av záhlaví bílá skvrna. Menší sýkory koňadry. 
Jen v podhoří, v jehličnatých le?ích, a to nehojně. 

66. Parus cristatus L. — Parukářka. 

Znaky druhové : Na hlavědopředuztočená špičatá 
cbocholka, hrdlo a pruh okem černý. 
Jako uheiníček. 

67. Parus coeruleus L. — Modřinka. 

Znaky druhové: Křídla a ocas modré, spodina 
žlutá. 

Obecná ve všech polohách. Nejhojnější v .Zahradách* a 
v zámeckém parku. Po hnízdění navštěvuje i menší zahrádky, 
polní hájky a stromořadí. Hnízdí ve skulinách dubů a lip ve 
všech světlejších lesích. 



— 32 — 

68. Parus palustris subpalustris Br. — Sýkora 
lůžka, babka. 
Znaky druhové: Tváře kalné bílé, strany krku 
mdle narudle nabéhlé, záda mdle hnédá. Čepička 
na hlavé leskle černá. 

Po sýkoře koňadře nejhojnéjší druh, místy (v nížině) hoj- 
néjši než tato. 

Z celé skupiny lůžek [Parus palustris v širším smyslu] 
vyškytá se v okolí kroměřižském nejhojněji.*) 

69. Sitta europaea L. subsp. caesia. — Brhlik. 

Znaky druhové : Vrch těla jemně šedomodrý, 
hrdlo bělavé, ostatní spodina nažloutle rezavá, 
spodní ocasní krovky hnědé, bíle skvrnité. 

Ve všech lesích i sadech obecný. 

70. Certhia familiaris L. — Šoupálek. 

Lok.: Drvolozka. 

Znaky druhové: Vrch temně šedý, bíle zkropený 
spodina hedvábně bílá. Ocasjednobarvý. 

As tak hojný jako střízlík, ale všude jen tam, kde stoji 
silnější stromy. Ptáci typu rezavého i šedého, delších či kratších 
drápků a zobáčku zcela promíšeně. 

71. Sturnus vulgaris L. — Špaček obecný. 

Znaky druhové: Černý s fialovým leskem, drobné 
peří nápadné úzké a zašpičatělé. Konec pírek bé- 
lavě znamenán. 

Hojně hnízdí ve všech lesích i v zámeckém parku. Hlavni 
hnízdiště jest skupina starých dubů u zámečku, pak starší duby po 
různu stojící ve všech lesích. Za hnízda slouží dutiny po vypad- 
lých větvích, opuštěné díry datlí i pukliny stromové. Nejnápad- 
něji umístěné hnízdo viděl jsem ve větvi mohutného jilmu, jež 
as v úhlu 40® se sklánělo. Na spodní straně této větve vytesal 
datel díru a v ní usadil se pár špačků. As 40 cm. silná větev 
neměla postranních větviček a tak byl špaček nucen od spodu 
letmo do díry vklouznouti, což se mu bez namáhání dařilo. Někdy 



•) Podrobnéjšl zpracování lůžek zdejších ponechávám si na dobu pozdéjfli. 



— 33 — 

zachytil se drápy i v okolí díry setrvávaje jako datel nějakou chvíli 
zavěšen, a to zvláSf když krmil dospivcgici a z otvoru se deroucí 
mládáta. Jiné hnízdo umístěno bylo ve větvi vrchem puklé a 
když vichr přelomil hoření část, zatarasil se vchod do dutiny. 
Ale špaček si pomohl ; asi půl metru níže na druhé straně větve 
byla jiná puklina a tou nyní hnízdící ptáci od spodu dolézali do 
hnízda. Tato druhá díra byla však už jiným párem obydlena a 
tu za stálých bojů protlačovali se majitelé vrchního poschodí ke 
svým mládátům. V době hnízděni objevují se špačci po jednom, 
po dvou, jindy 4 — 5 na polích a lukách při okraji lesa a zvlášť 
hojné ukazuji se na posečených lukách. S chvatem sbírají potravu 
a stále vidíme jednotlivce čářivým letem z lesa a do lesa spěchati. 
Ale i v lese shánějí se za potravou. Vývraty stromové, požaté 
paseky, průseky a školky se jimi hemží; jen půdě v hlubokém 
lese nebo v hustém mlází se vyhýbají; i vysoké trávy nemilují. 
Nejen na zemi, i na větvích hledají v tu dobu potravu. Pozoroval 
jsem špačky, jak důsledně navštěvovali dub zachvácený Bourov- 
cem dubovým (Gastropacha quercus) a odtud celé chuchvalce 
housenek nosili svým mláďatům. Přesvědčil jsem se, že skutečně 
byly to tyto housenky, z chuchvalců, jež ležely pod hnízdem, vy- 
smeknuvše se náhodou krmícím ptákům. 

Když konečně v prvních dnech červnových mláďata hromad- 
né opouštějí hnízda, celý les ozývá se špaččím škrtáním, všude 
na větvích třepetají se křidélka o potravu žadonieích. A hned na 
to nastanou delší výlety do polí a luk Vždy dál a dál zavádějí 
přes den rodiče své potomky, aby je pak rázem opustili. Na noc 
ještě do konce června zalétají jednotlivé skupiny, v něž se vždy 
několik rodinek spojí, do lesa k odpočinku. Ale od té doby na 
dobro dávají lesu vale. Jen tu a tam ještě některý pár znovu 
hnízdí, což však ve zdejší krajině jest vzácností. Mladí i staří 
spojili se mezi tím v obrovská hejna, jež podnikají teď výlety na 
mnoho kilometrů do okolí a na noc jako na povel shromažďují 
se v rákosinách rybníčku chropíftského (viz u racka). Jest ne- 
představitelno, jaké spousty pohltí v těch dnech rákosina rybníku. 
Se západem slunce hejno za hejnem. 50—100-300-500 i více 
rázem přišumí přes luka a mizí v rákosí. Statisíce přenocuje jich 
tam v červenci, srpnu a záři. Od tohoto měsíce pozorovati úbytek 
a koncem října už jen tu a tam nějaké hejnko zapadá. Les opustili 
tou dobou na dobro. Nápadno jest, že třešňové aleje v okolí města 

3 



— 34 — 

málo jimi trpí; zdá se, že tam, kde mají k pastvě dostatek vlhkých 
luk a polí, málo se starají o ovoce. Tím větší pak mají význam 
pro polní a lesní hospodářství, což oceniti může jen ten, kdo 
viděl spousty špačků denně při práci. 

72. Oriolus oriolus (L.) — Žluva obecná. 

Znaky druhové: Samec sytě žlutý, křídla, uzdička 
a ocas (z velké části) černý. Samice a mladý pták 
na vrchu jako čížek zelení, na spodině bělaví, po bo- 
cích podélné čárky. Velikost skoro kosa. 

Ve všech lesích i větších stromořadích. Velmi hojně v arci- 
biskupském parku, v Horním lese a v Zámečku. Nejnižší hnízdo 
3 m. vysoko. Ve druhé polovici července ztrácejí se staří, v první 
polovici srpna možno na zrajících moruších v sadech zastihnouti 
celé výpravy mladých ptáků (Hertlov), kteří se při tom obzvlášť 
tiše chovají. Současně sotva uvidíme na jednom stromě 2—3, 
obyčejně jednoho a když ten uletí, ukáže se opět nový. Ježto jak 
jsem počítal v létě r. 1894, po 10 dní průměrem stejný počet 
přiletěl a odletěl, jde as o domácí ptáky [a ne cizí v tahu. 
Krmil jsem mladé housenkami bekyů a bourovců, při čemž zna- 
menitě prospívali a pozoroval krmící páry často, jak sbírali na 
stromech těmito škůdci zachvácených. 

73. Nucifraga caryocatactes (L.) — Ořešník. 

Znaky druhové: V těle trochu slabší sojky. Zobák 
rovný, protáhle kuželovitý. Barva černohnědá s bí- 
lými skvrnami. 

V listopadu i prosinci několikrát střelen a pozorován (Zá- 
meček, Trávničky les). 

74. Garrulus glandarius (L.) — Sojka obecná. 

Znaky druhové: Kro vky ručních letek modře, černě 
a bíle kropenaté. Celková barva narudle šedá, ocas černý. 

Celkem málo hojná. Ne snad, že by povaha krajiny jí ne- 
vyhovovala, nýbrž pro intensivni pronásledováni personálem 
lesním. V celém Horním lese na př. v r. 1905 zjistil jsem pouie 
jedinou rodinku. Ptáci byli tak plaší a opatrní, že bylo pravým 
umC^nim na dostřel se přiblížiti. I obvyklého lomozem a švitořeni 



— 36 — 

se varovali přicházejíce ve více navštěvované části lesní. Není sice 
co litovati tohoto plenice hnízd ptačích, ale přece jen neradi 
bychom ho nadobro v lese postrádali. 

75. P i c a p i c a (L.) — Straka. 

Znaky druhové: Ocas dlouhý, černý, kovově lesklý, 
spodní prsa a lopatky bilé, ostatek černá. 

Ještě vzácnější sojky, a to z týchž pHčin. Zřídka podaří se 
jí svého nápadného a už v březnu, kdy stromy jsou ještě holé, 
tak patrného hnízda uchrániti. Na podzim pozorovati přírůstek, 
patrně s hor. V Horním lese r. 1905 jedna rodina. 

76 Colaeus monedula (L.) — Kavka.^) 

Znaky druhové: Témě, křídla, záda a ocas černé, 
spodina čem ošedá, po stranách krku světlešedý 
límec. Velikost holuba. 

V okolí kroměřížském jest pouze jedna veliká osada kavčí, 
na tisíce kusů čítající, a to v Zámečku právě na oněch dubech, 
na kterých nejhojněji hnízdí špačci. Jinak jen po různu některý 
pár hnízdí, jako na topolech, stomořadí u parku, v parku samém^ 
v trávníčkem lese a na věžích. Ptáci této veliké osady mají svá určitá 
loviště. Jen velmi vzácně vidíme je jinde sbírati než na padlině 
mezi Kroměřížem, Zámečkem a Hvězdou. Skoro % všech pře- 
zimují. Již v Horním lese a okolních polích jen náhodou některé 
zatoulané hejnko na podzim nebo v zimě se vyskytne. 

77. Corvus cornix L. Vrána popelavá. 

Znaky druhové :Hlava, hrdlo, křídlaaocasčerné, 
ostatek popelavé. 

Ještě vzácnější než sojka a straka. Jen náhodou při neoby- 
čejné opatrností podaří se jí hnízdo vyvésti. Pozoroval jsem párek 
hnízdící v Horním lese v r. 1905. Prvé hnízdo bylo jim zničeno 
hned z jara; vystavěli si tedy nové as v polovici května, a to 
tak opatrně, že ani bedlivý hajný o nich nevěděl. Materiál hnízdní 
snášeli z daleka a často viděl jsem ještě za šera ranního s polí nositi 
haluzky a stébla. Přes den jakoby se propadli. V polovici června 



^) Na Hané říká se vnlgáraé kavce, havrana a vrané dohromady 
,kayoů**. 



— 36 — 

ozvala se poprvé mláďata. Hnízdo bylo v nejvyšší koruně dubu tak 
umístěno, že od spodu bylo neviditelno, hlavně pro husté koruny 
sousedních nižších stromů. Jen asi na 200 kroků s pole bylo je 
možno sklem pozorovati. Je skutečně těžko pochopiti, jak mláďata 
vykrmili. Po celý den nebylo po nich ani stopy, a přece v po- 
sledních dnech červnových zastihl jsem celou rodinu, ze 4 mladých 
a obou starých, za ranního šera na krajním dubu lesa* 
Na to nadobro vystěhovala se do polí a jen někdy, a to za úplné 
téměř tmy ozvalo se dušené ,krá— krá* do lesa k odpočmku 
táhnoucích chytrých ptáků. Jen jednou byl bych mohl puškou 
jim ublížiti, a to, když ona mláďata vyvedli, ale bylo mi lito 
tak chytrých a důmyslných ptáků, po nichž rozhněvaný strážce 
lesa, s biolo(?ií ptačí trochu na štíru jsoucí, marně celé léto pátral. 

V zimě, patrně přírůstkem s hor a od severu v malých 
hejnech s havrany. Semialbino ve sbírce gymn. česk. z Nové 
Vsi 1891. 

78. Gorvus frugilegus L. — Havran polní. 
Znaky druhové: Protáhlý, velmi zašpičatělý zo- 
bák, jen 2 cm. vysoký při kořeni, alespoň tak 
dlouhý, jako běhák. Ocas zaokrouhle ný; drobná 
pérka na hlavě a záhlaví sametově jemná (ne ostře 
konturovaná). Celý černý s modrým a fialovým 
leskem. Dospělý pták má okolí kořene zobáku nahé. 

V létě nadobro schází. V zimě — už od listopadu — hojně 
na polích. 

71). Lanius minor Gm. — Ťuhýk menši. 

Lok.: všechny druhy: strakoši n. hlaváči. 

Znaky druhové: Vrch těla popel avý, spodina 
bílá, čelo černé; na černém křídlejediná bílá 
skvrna. 

Jen jednou na ovocném stromě u Hráze zahlédl jsem 
i ex. (srpen 1898). Dle mých zkušeností zde nehnízdí, až níže 
po Moravě (na př. u Hradiště) jest obecným. 

80. Lanius excubitor L. — Ťuhýk šedý, veliký. 

Znaky druhové: Jako předešlý, avšak čelo bělavé,. 
na křídle několik bílých skvrn. Velikost skoro drozdí. 



— 37 — 

LesDi p. Zlámal zastřelil ho několikráte v zimé. Sám pózo- 
roiral jsem ho tou dobou několikráte. 

81. Lanius senátor L. — Ťuhýk rudohlavý. 

Znaky druhové : Vrch černý, spodina bílá, v zá- 
hlaví rezavé pole. 

Lesní p. Zlámal pozoroval ho ve skupině dubfi před my- 
slíynou (Trávník). Sám jsem ho nespatřil, (rovněž jako t. menSí 
vyškytá se již u Napajedel a Hradiště). 

82. Lanius collurio L. — Ťuhýk obecný. 

Znaky dmhové: Na křídle není patrných bílých 
skvrn. Hřbet rezavý; okem temná páska. Samec na 
hlavě a kostřeci popelavý. Samice a mládě světle 
rezavošedí, napříč Supinkovani. 

Všude na příhodných místech hojný. Hnízdí i sídlí jak na 
polních křoviskách, tak v lesních pasekách; neschází někdy do- 
konce i v zavřeném lese při průsecích. 

Snad se ani nepamatuji, že bych byl ve zdejší krajině nalezl 
nějakou větší zásobárnu fuhýčL Tu a tam na tmí nějaký 
čmelák je všechno. Též se mi zdá, že zdejší fuhýci vyznačují se 
nevelkou krvelačností. Mimo šarvátky při hnízdech, kde vůbec jsou 
ptáci vždy dráždivějšími a mimo několik proháněk mezi větvemi 
nemám (pro zdejší kraj!) důkazů o loupeživosti fuhýčí. Ba na- 
opak! V dutině vrby na okraji mé zahrady, ale tak, co by fuhýk 
pohodlně hlavou dosáhl, hnízdil v r. 1905 jako každoročně párek 
rehků zahradních. Na vrbě sousední as 20 kroků vzdálené v ko- 
runě párek fuhýků Právě když rehkové vyváděli, líhli se fuhýkům 
mladí, takže největší spotřeba potravy u fuhýků nespadala v dobu 
mladých rehků. Rehkové statečně odháněli fuhýky od hnízda a 
veškerá mláďata vyvedli a odchovali. Jalové jsou povídačky, že na 
př. by mohl křivku (!) *) přemoci, nebo že by za 5 dní v kleci za- 
rdousil a částečně sežral 7 pěnkavovitých ptáků, **) mezi nimiž 
i statečného rváče, jako je jikavec ! Je jisto, že, m ů ž e-1 i, fuhýk 
slabšího ptáka nešetři. Ale ježto ptactvo není jedinou a hlavní 
jeho potravou, nevěnuje jeho lovu celou svou sílu; nezdařil-li 



•) Naumann, nov. vyd. IV. 149. (Leu). 
♦•) Ibid. táž stránka (Floericke). 



— 38 — 

se útok hned na poprvé, raději se zase posadí na keř a čeká na 
hmyz. Na zajatých a léta chovaných seznal jsem, že maso syrové 
jest nutným doplňkem jejich stolu, ale že není třeba, aby bylo 
mimo hmyzí potravu dodáváno pravidelné denně, nýbrž jen 
v delších obdobích. Již vyspěním mláďat vzata jest fuhýkům mož- 
nost loviti ptáky, a jest jim spokojiti se myšmi jako přídavkem 
hmyzí kuchyně. Pod oblíbenými stanovišti fuhýků sbíral jsem co 
rok vývržky a číselně vyjádřeno jen 15% ze všech obsahovalo 
kůstky myší a chlupy, 5% zjistitelné zbytky ptačí. Moji zajatci 
nevšímali si celých ptáků mrtvých a požírali ochotně jen po- 
dávané kousky masa. Se živými ve velké voliéře se snášeli až na 
malé rvačky, ve kterých nebyli vždy vítězi. Ptáka velikosti pěnkavy 
nezabil žádný z nich. Sýkora koňadra mezi tyže zkušebné ptáky 
puštěná do dvou dnů na smrt poranila pěnici vlaskou a zabila 
čížka, *) sama teprv pátý den jsouc v zajeti. 

83. Muscicapa grisola L. — Lejsek šedý. 

Lok.: muchálek. 

Znaky druhové: Vrch těla jako myš šedivý, spodina 
kalně bělavá, po bocích podélné čárkování. 

Roztroušeně všude obecný, nikde hojný. Již konc em června 
počne hnutí mezi lejsky, a tu nacházíme je někdy i ve větši spo- 
lečnosti. Zvlášť za větrných dní hledajíce závětří, aby volně mohli 
loviti, objevují se po 10 — 15 exemplářích v některém chráněném 
díle lesa nebo sadu. Počátkem srpna zároveň s lejsky čemohla- 
vými ukazuji se rádi na vybíhajících z lesa cípech, aby několik 
dní pobyli a na dobro zmizeli. Od 15. záři jsem jich už neviděl. 

84. Muscicapa atricapilla L. — Lejsek černohlavý. 

Znaky druhové: Na ručních letkách složeného 
křídla neviděti bílých skvrn. U samce i záhlaví 
černé. 

V arcibiskupském parku viděl jsem z jara 1900 a 1902 po 
jednom těchto ptáků. 



*) Přidružil jsem ke 2 masákům čížka, pěnkava, pěnici vlaskou, zvoaka 
a :2 budničky. Mimo oném dvěma budníčkAm nikomu neublížili. Jak masáci, tak 
ostatn i ptáci byli asi 4 neděle v zajeti. Sdružení trvalo týden. 



— 39 — 

85. Muscicapa collaris Bchst. — Lejsek bělokrký. 

Znaky druhové : I při složeném křidle prosvítá 
na ručnich letkách bílá skvrna. U samce líme- 
ček bílý. 

Pořidku v parcích i lesích, ale každoročně. Tak v r. 1905 
hnízdily 2 páry v parku, 1 v Horním lese. 

86. Ampelis garrulus (L.) — Brkoslav. 

Znaky druhové : Rudošedý s chocholkou na hla- 
Y^ě; brky loketních letek ukončeny červenými 
destičkám i. 

Dle svědectví lesního personálu občas v zimě ne příliš hojné, 
chybit v kraji dostatek zimních bobulí. 

87. Hirundo rustica L. — Vlaštovka. 

Znaky druhové : Celý vrch těla černý, čelo a 
hrdlo rudo hnědé. Krajní péra ocasní vybíhají v 
úzké, dlouhé hroty. 

V městě i na vesnicích hojná. Hlavní shromaždiště v létě a 
na podzim : rákosiny rybníčku chropíĎského ; mimo to i vrboví 
při řekách. 

88. ChelidonarJa urbica (L.) — J i ř í č e k, j i ř i č k a. 

Znaky druhové : Vrch těla černý, kostřeea celá 
spodinabílá. Prsly a nohy bíle opeřené. 

Ve městě hojná, na venkově jen ve výstavnějších vesnicích 
obecná. 

89. Clivicolariparia (L.) — B ř e h u 1 e. 

Znaky druhové : Vrch těla šedohnědý, spodina 
bílá. Nejmenší z našich vlaštovkovitých. 

Několik málo hnízd poblíž miĎůvského mostu. V červnu a 
červenci málo patrná; v srpnu časem hojně mezi vlaštovkami a 
jiřičkami u řeky, zvlášť u splavu. Některé tou dobou zalétají 
daleko do polí ; tak lovilo někoHk kusů na konci lesa břestského 
12. srpna 1904, kde kolem není vody a počátkem srpna 1905 
několik kusů po několik dní z večera kolem mého zahradního 
domku (asi 10 min. od řeky). 



— 40 — 

90. Apus apus (L.) — Rorýs. 
Znaky druhové: Celý černohnědý, hrdlo svétlé. 

Ve městech na věžích a vyšších budovách, jinak jen vehni 
po skrovnu na vesnicích. Odlet pravidelný ze dne 8. na 9. srpna 
v noci. Ale ještě 11. září 1900, 25. srpna 1901, 11. září 1902, 
28., 29. srpna a 5. září 1903, 1. září 1905 zaznamenávám jedno- 
tlivé ptáky nebo malé skupiny od severu. 

91. Caprimulgus europaeus L. — Lelek kozodoj. 

Znaky druhové (a rodové): Tlama daleko za oči rozevřená, 
zobáček slaboučký; střední péra ocasní jemným vlnko- 
váním zdobená, záhlaví jemně linováno. Velikost 
kukačky. 

V době hnízděni slyšel a zastihl jsem ho jen na dvou 
místech: v zámeckém parku (kde ho pozoroval i Kašpar) ave 
Hvězdě. Zda v parku hnízdi, nevím, a spíše bych pochyboval, ale 
ve Hvězdě hnízdí bezpečné; přineseny! mi odtamtud jeho dvé 
vejce v polovici června 1898. Ve všech ostatních lesích neodpo- 
vídá vlhká, snadno zaplavitelná půda jeho potřebám hnízdním. 
V r. 1905 nalezl jsem více než polovici skořepiny jeho vejce pod 
osamělým dubem v poli u Skaštic, kam ho patrně zanesla vrána. 
Pozoruhodno jest, že ke Hvězdě vzdušnou linií z toho místa jest 
dobrých 9 km, patrně tedy pocházelo vejce z větší blízkosti, a 
to, jak se domnívám, z poněkud suššího lesa břestského (as 
Vg km), kdež jsem ho však z jara rovněž neslyšel ani neviděl. 
Koncem dubna a počátkem května nezřídka zastihneme ho i v 
sadech a na nejrůznějších místech lesa. V srpnu za teplých ve- 
čerů toulá se velmi široko. Tak kolem stájí v arcib. parku časem 
i 3 — 4 se za veřer ukáží, ba viděl jsem ho v tu dobu loviti i nad 
samým náměstím. 

92. Picus viridis L. — Žluna zelená. 

Znaky druhové: Hlavní barva zelená; celý vrch 
hlavy na černošedé půdě živé karmínový. 

Obecná, ale ne příliš hojná ve všech lesích i polních a 
lučních skupinách větších stromů. 



— 41 - 

93. Picus canus 6m. — Žluna šedá. 

Znaky druhové : Hlava u samce jen na čele červená, 
XX samice celá šedá. 

V soukromé sbírce viděl jsem 1 exemplář, ale nevím bez- 
pečně, je-li z okolí. 

94. Dendrocopus maior (L.) — Strakapoud veliký. 

Znaky druhové: Černě, bíle a červeně strakatý. Hřbet a 
kostřec černé. Sytá červeň na břiše a spodních 
krovkách ocasních netáhne se po bocích. 

Tento datel jest obecným v nejbližším okolí města, ve 
Hvězdě, v ChropíĎském lese a lese Břestském. V okoU Zámečku 
a Trávníka vystřidává ho následigicí. Všichni strakapoudí, kteří, 
pokud jsem pozoroval, navštívili mou zahradu u Horního lesa, 
náleželi tomuto druhu. Rovněž po celém lese Horním a vůbec 
Chropíůském s jinými jsem se nesetkal. 

95. Dendrocopus medius (L.) — Strakapoud 
prostřední. 

Znaky druhové : Jemně růžová červeň břišní táhne 
se po obou bocích a zabírá velkou část spodiny 
těla. Zobák trochu něžnější než u předešlého. Po 
bocích zřetelné podélné čárkováni. Peří na hlavě a 
krku jakoby hedvábné. O něco menší než předešlý. 

Zámeček a les Trávničky činí ostrůvek, kde datel tento 
hojně se vyškytá. Pan MUC. Karásek pozoroval v r. 1905 pouze 
tohoto datla v lese Trávníčkem. Lesní p. Zlámal rovněž potvr- 
zige, že ve zmíněném lese je strakapopd velký vzácnosti. 

96. Dendrocopus minor (L.; — Stráček, datel 
nejmenší. 

Znaky druhové: Velikost vrabce. Gemě a bíle stra- 
katý, červená barva pouze na temeni samcové, 
ostatek nic červeného. 

Ne příliš hojně, ale ve všech lesích a větších sadech. Od 
července toulá se krajem a ukazuje se velmi nepravidelně. 



— 42 — 

97. Dryocopus martius (L.) — Datel černý. 
V Dižině chybí; jeii v zimě prý časem se ukáže. Slyšel a 
vidél jsem ho pouze jednou u Kostelan, z jara r. 1894. Ve sbírce 
česk. gymn. 1885. 

98. Jynx torquilla L. — Krutihlav. 

Znaky druhové: Dva prsty ku předu, dva na zad. Od žá- 
hla ví n a hřb e t se táhn e hnědočerná páska. Na 
ocase pět hnědočerných klikatých pásek na 
přič. 

Všude v nížině a z části i v podhoří obecný. Hlavním 
hnízdištěm jeho jsou vykotlané vrby, afjuž v lese nebo na lukách. 
Každoročně ve vrbách při mé zahradě. R. 1905 vyletěla mláďata 
1. července a již za tři dny zmizeli staří a mladí ještě as týden 
potulovali se po zahradě, samostatně již se živíce. Hnízdo rok 
co rok umístěno jest ve vrbě ve výši 2 m, a to otvorem k samé 
cestě. Je to velmi prostranná kotlina, do níž možno pohodlné 
rukou sáhnouti, a vlastní dutinka hnízdní je až v jejím cípu. 
V r. 1903 vyplašeni byli mladí předčasně nezbedníky a jen jedno 
mládě méně dospělé zůstalo ve hnízdě. Šest vylétnuvších ješlé 
několik dní bylo krmeno ve větvích, sedmé nalezl jsem za ně- 
kolik dní hladem zahynulé ve hnízdě. Více než 8 vajec, resp. 
mladých, ve zdejším kraji jsem dosud nenalezl.*) 

99. Alcedo ispida L. — Ledňáček. 

Znaky druhové (pro naše poměry) : Na kratičkých, 
měkkých nož kách koralo v é barvysrůstá zevní 
a prostřední prst až ke druhému, vnitřní 
s prostředním až k prvému kloubu. Modrozelený 
s rudohnědými prsy. 

Ne příliš hojný, ale všude při Moravě a Bečvě. V dobách 
záplavy daleko u polních příkopů. Hnízdo ve hlinitém břehu 
v Zámečku. 

100. Coracias garrula L. — Mandeli k. 

Lok.: Modrák. 

Znaky druhové: Hlavní barva modrozelená, hřbet 
skořicový. Křídla na vnitřní straně lazurová. Velikost 
kavky. 



*) Jsou věrohodné zápisy o 14 mladých ! 



- 43 — 

Překrásný tento pták sídli v jediné, trochu rozčleněné osadě 
v Zámedku. Právě poblíž místa, kde na vysokých dubech jsou 
obrovské kolonie špačkA a kavek, je několik, hlouběji v lese pH 
několika světlinách opět několik hnízd. Jako kavky nejspíše k jihu 
a jihozápadu za potravou vylétají, objevuje se mandelik nejspíše 
oa severu lesa, nejhojněji na polích hulínskýeh a bylanských. 
Z úhelníku zavřeného silnicí hulínskou, tlumatovskou a řekou 
Moravou zřídka vystupuje. Něčeho jiného než brouků, kobylek, 
cvrčků a krtonožek jsem v jeho žaludku nenalezl. 

101. Upupa epops L. — Dudek. 

Znaky druhové: (Zobák uzoučký, ohebný, delší hlavy; na 
hlavě v kolo rozložitelná chocholka z dvojí řady pérek.) Letky 
i ocas černé s širokými bílými páskami. 

Vzácný. Dle lesního p. Zlámala hnízdí na loukách u Kvasíc. 

Í0± Cuculus canorus L. — Kukačka. 
Znaky druhové: (Všeobecně známá. Záměna nesnadná.) 
Ve všech lesích obecná, i v zámeckém parku často. Zají- 
mavé pěstouny pozoroval jsem 3. srpna ve své zahradě u Hor. 
lesa. Párek ůpolníků vodil — či spíše se dal voditi — úplně 
vzletnou kukačkou. Po tři dny zdržovala se rodina v sadě a no- 
covala — alespoň kukačka, zda též úpolníci, nemohl jsem roze- 
znat — na dubě na kraji lesa. Pták byl tak důvěřivý, že bez 
obtíží bylo možno na 10 kroků se přiblížit a viděl jsem jasně, 
jak úpolníci pilně krmili. Mezi 145 druhy ptáků, v jichž hnízdech 
dosud vejce kukaččí bylo nalezeno, jistě dobrých 50 není schopno 
mladou kukačku vychovati a mezi zbývajícími úpolník skutečně 
kukačku vychovavši jest rozhodně zvláštním zjevem. Tím také 
jasné vyniká, že úpolník, může-li kukačku vyhlídati, musí se 
nutně jen živočišnou stravou živiti a to ještě kukaččímu orga- 
nismu přiměřenou, tedy velkou většinou housenkami (viz u úpol- 
níka). Hlavním hostitelem kukačky ve zdejším okrsku, ježto čer- 
venka nehojně se vyskytuje, jest pěnice popelavá a konipas. 
Rudou samici viděl jsem jen jednou. 

103. Falco pe re grinusTuns t. — Sokol stěhovavý. 

Znaky druhové: Velikost asi slepice (malé); dlouhá 
úzká křídla složena sah ají skoro ke konci ocasu. 
0-ko temné, jeho okolí černé; na zobáku vroubek. 



— « — 

Xe phU bojaé z jira, na {.oiiizi a t ziraé. XejzajimaTéjší 
jíst pf.pad, kdr doípé^ samice zastřelena a Kraác počátkem 
sp:ía í:C<6. le^ni Zlaicali. Tamtéž t r. 1903 doba?) samec 
u-oren na Tfra. O TaDocicfa ISW cIotíI jsem na policii za Kolo- 
jedr nápadné Tellkoa samici, skrostné Trbarrenoo. Délka cel- 
koTá : 51 r = 1 15, k = 37. o = 17-5, až na ocas ledr délky o 2 rp 
1 cm Tét^í než maxiomm t dot. Tjd. Xanmanna nTedmé. Pták 
ktél nízko nad zemi směrem ke .Hrézdé', ale zpozoroTay hejno 
holubů na poli. stočil se do útozo. chtěje je rázem překrapiti. 
Jen tak podařilo se mi nadskočiti mu na drahém kond ů?oza. 
V žaladka mél pefi a kůstky koroptn. 

10*. Falco subboteo L. — OstřiL 

Znaky drohoTé: Na zobáku yroubek. Ozobi a 
kroužky oční modraTé, později žluté; prsty dlouhé 
a tenké. Velikost poStolky. 

Každoročně hnízdi, ale ne hojně. Tak zjistil jsem hnízdo 
dosud v Horním lese (na dubě as 30 m), t Zámečku^ Oboře, 
ChropíĎ*kém lese. Mladí Tyvedeni t Horním lese dne ŽO. čer- 
vence 1904.*) Vejce (1 kus) v soukromé sbírce z okoU 41*3 X 33*3. 

Od polovice července vídáme zvláště večer a ráno jednotlivé 
letoéní ptáky loviti vlaštovky. K večernímu sletu vlaštovek na 
rybníček chropíůský dostavuji se z pravidla 1 — 2 ptácL Před 
nékolika roky pozoroval jsem ostříže nad řekou lovícího — vážky- 

105. Falco aesalon Tuust. — Dřemlik. 

Znaky druhové : Na zobáku vroubek. Trochu menši 
ostříže; křídla nedosahují konce ocasu. 

V zimě a na podzim dle zpráv lesníků pravidelně. O vá- 
nocích 1899 vybarvený pták na hrušni v městské zahradě. 

106. Cerchneis tinnunculus (L.) — Poštolka. 

Znaky druhové : Na zobáku vroubek. Ozobi a 
nohy žluté; drápy černé, prsty krátké, masité. 
Velikost hrdličky. 



') Již o 4 nedéle dfive obdržel jsem vyvedené z okolí Brna téhož roku. 



— 45 — 

Nejhojnější dravec. Prese vše bezhlavé pronásledováni po- 
hnizdi ročně několik párů na starých dubech v Zámečku, v Hor. 
nim lese, na Trávničku, v „Oboře* a ve břestském lese. V po- 
zdějších měsících letních mladí tvofi stálou štafáž nad poli a 
lukaini. 

Rozměry násady 19./5. 1901 : 40 X 30, 41 X 30, 41 X 30, 
38 X 29, 40 X 24. Zbarvení normální. 

Obsah žaludku: v 11 případech zkoumaných (v srpnu až 
září) jen myši a hmyz. 

107. Ac(!ipjter nisus (L.) — Krahujec. 

Znaky druhové : Velikost samice jako holuba 
dom., samce jako hrdličky. Zobák bez vroubku, 
oko žluté, slož. křidla sahají jen ke kořeni 
dlouhého ocasu. Běháky a prsty nápadně tenké 
a dlouhé. 

Pravidelně hnízdí. V roce 1903 nalezl jsem hnízdo v Hor. 
lese as 15 m vysoko na jilmu. Právě vyvedená mláďata r. 1901 
tamtéž. Obsah žaludku 5 uloveních: 9 juv. v srpnu úpolnik a 
strnad, 9 ad. v červenci: strnad, <? juv. v červenci: sýkora 
koňadra, 9 juv. v září: žaludek prázdný, 9 juv. v září: něco 
málo peři a holeň, snad úpolničí. Lesní pan Zlámal otvíral 9 
z jara a nalezl rovněž strnada. 

V době, kdy sedá na vejcích, chová se nesmírně tiše a 
vzácnou náhodou zahlédneme staré ptáky. V době krmení mladí 
brzo prozradí hnízdo neustálým pískáním. Nejsnáze ho ulovíme, 
a to mladé ptáky v červenci, kdy sedávají po ranním lovu, v ho- 
dinách předpoledních na vysokých dubech a čas od času dávají 
se slyšeti svým jednoslabičným kvílí vým hlasem. 

108. Astur palumbarius (L.) — Jestřáb. 

Znaky druhové : Velikost slepice; zobák bez 
vroubku, oko žluté, složená křídla sahaj i něco 
přes kořen ocasu. Kol ozobí chloupky. 

Vzácný v okolí. 

Hnízda neznám; z doslechu nelze souditi, ježto bývá od ne- 
znalých i s kání a včelojedem zaměňován. Na podzim a v zimě 
časem chycen do koše (Zámeček, Trávničky les). Sám pozoroval 
jsem ho jen na podzim 1900 na polích Hulínských a ulovil do- 



- 46 - 

spělou samici na průseku ve ^Hvězdé*, kde právě bažanta triiala. 
Tento pták byl churav, plíce ukazovaly hojné uzlíčky tuberkulosní 
a svalstvo redukováno takřka na kostru ; byl právě v pře- 
peřování (srpen 1901), a to velmi chorobném. Některá místa byla 
takřka holá (ohbi ramen), jinde pisky nepukající zavíraly už skoro 
vyvinutá péra.*) 

109. Pernis apivorus (L.) — Včelojed. 

Znaky druhové : Trochu štíhlejší káně. Eol koutků 
a pod okem vej či t á tuhá pírka (ne vouskyjako 
u k á n é\ 

Všude u lesníků znám. Dle mého náhledu hnízdi asi na 3 
místech. Vyvedená mláďata (2) ještě v ochraně starých zastihl 
jsem počátkem srpna 1904 v Zámečku. K dotazům sdělováno mi 
bylo, že počet jeho vajec nalezen byl průměrem 3 kusy. Ježto 
však (mimo nezaručenou zprávu Naumannovu) ve vší kritické lite- 
ratuře shledal jsem se s číslem 2 a sám dvě mláďata pozoroval, 
bude i ve zdejším kraji tomu tak, jako jinde. Personál lesní všude 
ho zná a jak jsem se přesvědčil i v letu rozlišuje od káně. ale — 
právě tak nemilosrdně pronásleduje jako ještě nevinnější káni! 
Mladé i staré vídal jsem každoročně v červenci a srpnu. Tři kusy 
střelené koncem srpna 1905 měly v žaludku kaši z medu, voštin 
a čmeláků — ani pírka ptačího. 

110. Archibuteo lagopus (Brůnn.) — Káně rousná. 

Znaky druhové: Trochu větší káně lesni; běháky 
až k prstům na nártu opeřeny, na konci ocasu 
zřetelný černý pruh bíle lemovaný. 

V tahu hojná na všech polích, jak do set sahající výkazy 
o hubení „škodné* dosvědčuji. 

111. Aquila pomarina C. L. Br. — Orel křiklavý malý 

Znaky druhové: Asi jako káně veliký; rezavá 
skvrna v záhlaví. Nohy opeřené až k prstům; ocas 
bez temného pruhu ke konci. 



*) V lednickém lese (j\i. Mor.) před několika lety chytíl nádeník sesláb- 
lého jestřába do ruky. T^ž žil n mne as 8 dni, nejevil plachosti a praTÍdelo^ 
až do posledka žral. Plíce jeho byly rovnéž zničeny tuberkulosou. 



— 47 — 

Uloven roku 1887 p. Matzenaurem v Zámečku (Ornis 1889, 
Jahr. b. 1887). 

Dle ústního sdělení a popisu p. lesního Zlámala několikrát 
z jara pozorován v okolí Nové Vsi. Ve sbírce gymn. českého 
I Kvasic 1888. R. 1905 zastřeleny na Kroměřížsku 2 kusy, jeden 
v květnu, druhý v červenci. Dle toho zdá se, že snad i hnízdi. 

112. Circus aeruginosus (L.) — Pochop. 

Znaky druhové : Štíhlejší a menší káně. Kol očí 
závoj. B ěh á k y n ápa dn ě dl ouh ó; mladý pták ka- 
štanově hnědý, na hlavě žlutavý; dospělý: a) samice 
jako předešlý s bélavoo hlavou, b) samec světle šedo- 
plavý, podélně skvrnitý, zvlášť na hlavě.*) U dospě- 
lých oko žluté, u mladých světle hnědé. 

Pravidelně objevuje se v pozdním létě zvlášf u rybníčku 
chropíĎského. Dat o hnízdění nemám. Dle tvrzení personálu les- 
ního i>řicházejí pochopové na rybníček chropíňský hlavně až v 
měsíci srpnu, a tu prý pozorováno za jedno odpoledne až 5 exem- 
plářů, jeden po druhém, kteří přicházejíce od severozápadu pro- 
hledali rybník a zmizeli přes luka na jih. Jako protějšek k tomuto 
pozorování uvádím svoje. Jeden z hajných v chropíĎském lese 
referoval mi, že pravidelně kolem šesté hodiny odpolední prolétá 
velký dravec nad řekou směrem proti vodě. Na čekané přesvěd- 
čil jsem se, že to je pochop — ale ne jeden, nýbrž tři, a to v 
krátké době za sebou. Sotva jeden zmizel za obzorem, objevil se 
druhý a pohyboval ^e skoro touž drahou jakou předešlý. Současně 
došla mne zpráva, že až v nejzazšim cípu revíru t. zv. lese břest- 
ském objevují se odpoledne as před šestou velcí dravci, nesmírně 
opatrní, prolétnou nevysoko po pasekách a přes pole zaměřují 
k Hornímu lesu. Pohlédneme-li na mapu, shledáme, že ptáci tito 
vykonávali skoro pravidelně v touž hodinu prohlídku svého revíru 
drahou, jež rovnala se skoro elipse. Ti, které já jsem vídal, byli 
vesměs mladí, temně hnědě zbarvení ptáci se žlutou hlavou, a 
když po dlouhé námaze podařilo se mi po několika dnech (dne 
3. srpna 1903) jednoho uloviti, nebyl to žádný z mých známých, 
nýbrž — dospělá samice, snad asi dvouletá, jež nejevila dosud 



*) Cim stardi, tím svétlejdí ; i samice v stáři blíži se zbarvením k samci, 
poznáme ji vdak i zevně po značnéjdích rozměrech. 



— 48 — 

ani stopy po pfepeřováni. Z opotřebovaného peří dalo se souditi, 
že hnízdila. — Ke konci srpna (27.), kdy ptáci téraéř z kraje 
vymizeli, spatřil jsem as na 200 kroků krásně vybarveného samce 
s bélavým ocasem. Od toho data ztratili se na dobro. Ač celé 
dny zdržoval jsem se v lese, přec nebyl bych měl o hostech ani 
zdání bez cizího upozornění, náhodou nikdy v určitý kruh jejich 
výletů v pravý čas nevstoupiv. Z toho možno souditi, jak neúpUié 
jsou naše zprávy faunistické a jak mnoho ještě pilné práce zbývá, 
má-li být podáji obraz kraje, i když jde o větší a nápadnější 
druhy. 

113. Circus pygargus (L.) — M o t á k. 

Znaky druhové : Trochu slabší pochopa. Závoj 
mál o z ř etelný, z předu přeru šený. Letky zevně 
až ke čtvrté, vnitř až ke druhé súženy; třetí nej- 
delší. Ne j delší loketní péra a jich krovky stejné 
dlouhé. 

Pořídku. Sám jsem ho nezastihl Ve sbírce lesního p. Za- 
hradníka v Taberkách dospělý samec. 

114. Nisaetus pennatus (Gm.) — Orel nejmenší. 

Znaky druhové : Trochu menší káně; na lopat- 
kách po bílé skvrně. 

Nalézám jedinou poznámku Zahradníkovu (Om. Jhrb. 
1892, str. 204.), že uloven byl u Nové Vsi. 

115. Strix flammea L. — Sova pálená. 

Znaky druhové: Oko temné, na sovu poměrně malé; 
velikost holuba. Prsty skoro nahé, jen spoře 
brvami pokryté. 

Hnízdi na věži a půdách zámku, v senících .Horních a dol- 
ních zahrad" ♦) a po nějakém párku skoro ve všech vesnicích. 
Na půdě mého zahradního domku po léta hnízdívala ; od doby, 
kdy krov byl obnoven a část nová přistavěna, zmizela. V r. 1900 
nalezl jsem tamtéž v létě v jednom koutě čerstvé stopy jejího 



*) „Horní a dolní zahrady* nazývají se ovocné sady s obývacími domky 
a hosp. staveními, táhnoucí se po levém břehu řeky Moravy od Trávníku ai 
k PleSovci. 



— 49 — 

hnizdéni a zároveň v dnihém vyvedené — dle odhozených slupek 
a opotřebení hnízda soudě — hnízdo rehka zahradního a konečně 
— právě druhou násadu obsahující hnízdo úpolníka ! Podle všech 
známek í úpolník již jednou pohnizdii a tak patrně všechny tři 
páry ptáků svorně sdílely jednu půdu a užívaly jednoho výletu, 
okénka, co by holub jírošel. 

Vývržky, jež kolem svrchu zmíněného hnízda ležely, obsa- 
hovaly skoro vesměs zbytky myší a hmyzu (zvláště chroustů), jen 
nepatrně kostí ptačích (snad úpolničích). Těsně kolem hnízda 
tísnil se upěchovaný a výkaly prosycený val z nespotřebovaných 
zbytků myších, v němž nebylo ptačího pírka, ale za to množství 
rozpůlených a nesežraných chroustů. 

116. Athene noctua Retr. — Sýček, kulich. 

Místně: Ťuhýk. 

Znaky druhové: Velikost hrdličky, oči žluté, ku- 
latá hlava bez oušek. 

Nejhojnější sova v okrsku. Hlavním sídlem jsou jí duté vrby, 
jež jednak lemiyí luční příkopy a hrázky, jednak tvoří malé lesíky 
na vlhkých lesních loučkách. V druhé řadě hnízdí i ve méstě 
samém. Staré zdi bývalých hradeb, jež nadobro zastaveny jsou 
novými budovami, poskytují mu v bývalých střílnách vhodná 
hnízdiště. Bez okolků usedá za bílého dne na střechy domů a 
viděl jsem kol čtvrté hodiny odpolední, jak přeletěl ulici, usadil 
se na římsu okenní prvního poschodí a odtud s účasti díval se 
na pohřební průvod kolem se ubírající. Ve vývržcích ve zmíně- 
ných hradbách nasbíraných převládají zbytky vrabců a myší. Vejce 
z hradeb měřilo 34X28-3 mm. 

Zkoušel jsem u zajatých, která potrava jest jim nejmilejší. 
Výsledky dají se as tak sestavit: 1. drobní ptáci, a to pokud 
možno čerství. Již ptáci veHkosti drozda zůstávají delší dobu ležet 
a teprv za velkého hladu bývá z nich uzrána hlava, později osta- 
tek. Celá hrdlička divoká zůstala skoro vždy úplně nepovšimnuta. 
Z drobných ptáků stejně chutě požíváni hmyzožravci jako zmo- 
jedi. Pták živý až do velikosti drozda býval až na malé výjimky 
nejdéle za hodinu zadáven. Před větším obyčejně kulich ustoupil 
a s divokou hrdličkou žil zcela po přátelsku, 2. Myši bez výjimky 
hned zadáveny, ale často pohozeny. Za hladu vždy úplně sežrány. 
Před živým potkanem jevili kulichové nesmírný strach. Krtek 

4 



— 50 - 

živý i mrtvý zůstal nepovšimnut Rozkouskovaný potkan 
sežrán, krtek pohozen. 3. Ze hmyzu nejspíše přijaty ko- 
bylky, a to i největší. Tvrdí brouci, zvláště zapáchající, jako 
na př. střevlíci nevšimnuti. Chrousti zprvu hltavě požíráni, později 
nevšímáni. 4. Ptactvo vodní a bahenní i rozkouskované nepo- 
všimnuto Tak zahynul za mé nepřítomnosti hladem kulich, jemuž 
předložen rozkouskovaný racek. 5. Čerstvé hovězí maso přijí- 
máno ochotně, ale při delším krmení neztrávené vyvrhováno. 
Obaleno do kostní moučky a peří hodí se jako stálá potrava. 
Maso telecí a vepřové požíváno jen v největším hladu. Co se 
posténí dotýče, není kulich takovým mistrem jako ostatní sovy. 
Již po dvoudenním postu seslábne, že snadno nastává katarrh 
zažívacího ústrojí a z něho následující vysílení. Nejlépe krmíme, 
předložime-li ptáku každý druhý den 2 — 3 čerstvé vrabce najednou. 
Zdravý, přirozenou stravou krmený kulich nepije, ale rád se ča- 
sem vykoupá. 

117. As i o otus (L.) — Kalous. 

Znaky druhové : Velikost hřivnáče; nad očima 
chochol ky vždy vztýčené, velké oči pomeran- 
čové. 

Bezpečně jen ve „Hvězdě* zjištěn hnízdící. Hnízdo na ne- 
vysoké jedli, kde v polovici června 1903 čtyři mladé vybrány. 
Sám zastal jsem ho jen jednou o koroptvím honě v srpnu 1899, 
kdy dva ptáci vyletěli ze skupiny topolů v poli u Těšnovic. 
Lesnímu personálu znám. 

118. Asioaccipitrimus (Pall.) — Pustovka. 

Znaky druhové: Velmi podobná předešlé i stejné 
veliká; chvostky nad očima však nepatrné, jen 
výjimkou vztýčené; oko žluté, poměrně malé; 
okolí oka čistě černé. 

Každoročně, dle doslechu, v polích na podzim bývá za- 
stižena. 

119. Syrnium alueo (L.) — Pustí k, sova obecná. 
Znaky druhové: Velikost slepice (v těle slabší!): 
hlava nápadně v el i ká a načech r an á bezoušek 
oko nápadně veliké, temné. 



— 51 — 

Po rftznu, ne příliš hojné. Zastihl jsem ji pouze v Zámečku 
a y Horním lese. O hnízděni nevím. V červenci nalezneme časem 
charalcterístická její péra, ptí pelicháni ztracená, v místech, kde 
jsme po léta o ni nevéděli. Lesní personál ji horlivě pronásle- 
duje, a to právem (z jeho stanoviska!); sám nalezl jsem v jejím 
žaludku (z jiné lokality) zbytky vzrostlého bažanta. 

120. Pissorhina scops (L.) — Výreček. 

Znaky druhové : Menší sýčka, nad očima ouška 
z peřL 

Jen sporé poznámky; tak Kašpar (30. záři r. 1840), 
Heinrich, Zahradník, Čapek (1892 Mitth. d. orn. Ver., Wien). 

121. Columba palumbus L. — Hřivna č. 
Lok. : Velký holub. 

Znaky druhové : Na křídle blízko předního 
okraje veliká táhlá skvrna bílá. Značně větší holuba 
domácího. 

Hojný v lesích i v zámeckém parku. Holubi tito ukazují 
dvojí povahu. V zámeckém parku hnízdí ročně mnoho párů, jež 
nic si nevšímají navštěvovatelů a bez ostychu své milostné hry 
provádějí — rozhodně však ostýchají se sletovati, byt i na roz- 
sáhlé trávníky. Jedno hnízdo bývalo po léta na stromě těsně 
u vedlejšího vchodu (jehož do nedávná za hlavní užíváno) asi tři 
metry vysoko na větvi, jež klonila se nad hlavní cestu, takže denně 
a zvlášf ve svátek spousty lidí tudy prošlo, což holuby nikterak 
nevyrušovalo. Naopak zase- v lesích pozorujeme, že jen tam 
hojně hnízdi a nocují, kde se jim dostává úplného klidu. Na 
poUch a v lesích jest tento holub z nejnedůvěřivějších ptáků, 
obzvlášf v pozdnějším létě. Zahájená část lesa trávnického, 
kam mimo personál lesní nikdo nedochází, jest nejmilejším jejich 
hnízdištěm a místem odpočinku. Již v Zámečku, rovněž zahájeném, 
ale živějším, jsou k nesrovnání vzácnější a v lese Horním hrají 
už dokonce na skrývačku. I k mladým holubům v tomto lese, 
jenž jest nejméně pokojným ze všech ostatních, stěží možno se 
přikrásti. V celém Horním lese, jenž jinak holubům těmto jest 
velmi příhodný, nehnizdí více párů než v arcib. parku, který jest 
několilo^át menší. 



— 52 - 

Prvé vejce kolem 20. dubna (výjimkou v parku r. 1900 
v polovici dubna); několik dni stará mláďata (dle pozorování p. 
MUC. Karáska) ještě dne 8. září 1905 v Trávníku. Na starých 
dubech v Trávníku pozoroval týž pán celé kolonie, až 10 hnízd 
na jednom stromě. 

122. Columba oenas L. — Doupňák. 

Lok.: Malý holub. 

Znaky druhové: Celý makově šedý, nic bílého 
v peří. Velikost slabšího domácího holuba. 

Daleko vzácnější předešlého. Jen na Trávničku spoře a 
v Zámečku. 

123. Turtur turtur (L.) — Hrdlička divoká. 

Znaky druhové: Mimo dvě střední všechna péra 
ocasní mají na konci bílé skvrny. Velikost hrdličky 
krotké. 

Ve všech lesích i v parku obecná, nikde příliš hojná, nej- 
hojnější ještě na Trávničku. Mláďata líhnou se kolem 4. června, 
kolem 20. června prvé mládě na pastvě. Nejnižší hnízdo IVo na 
vysoko v přehustém křoví trnkovém, umořeném přerostlým mlázím, 
takže bylo téměř bez listí a hnízdo už z dálky viditelno. 

124. Goturnix coturnix (L.) — Křepelka. 

Znaky druhové: (Všeobecně známa.) 
Pořídku na vlhčích polích. Nejspíše ještě mezi Kotojedy a 
místy na Hulínsku. 

125. Perdix perdix (L.) — Koroptev. 

Lok.: Kurotva. 

Znaky druhové: (Všeobecně známa.) 

Všude v polích a řidších otevřených pasekách hojně hnízdi. 
Nejlepší revíry: Kvasicko, Skašticko a Hulínsko. Bohužel jsou 
některé a právě nejbohatší revíry bezhlavě vytloukány. 

126. Phasianus colchicus L. — Bažant kolchicky. 

Znaky známy. Odrůda t. zv. bažanta českého nemá (u í) 
bílého proužku na rozhraní modré a rudé barvy na krku. U nás 



I 



— 53 — 

často do revírů zaváděný Pk torquatus se širokým bílým límcem 
a zelenavě naběhlým kostřecem ve zdejších revírech neznám. 
Odrůdy bledé (Ph. c subalbidus) jsem neviděl. Ježto slípky se 
šetří, nezřídka vyskytují se staré kohoutobarvé ; taková ve sbírce 
gymn. z Nové Vsi. 

Hojně pěstovaná zvěř ve všech lesích nížiny. Směrem 
k Nové Vsi (do kopců) vzácněji a samostatněji. 

Kříženec tetřivka a bažanta vycpaný v krom. gymnasiu 
oloven byl 1885 v Kostelanech (Schwalbe 1887 č. 11). 

127. Tetrao tetrix L. — Tetřívek. 
Znaky známy. 

V lesích u Eostelan a dále na jih k Buchlovu nehojně. 

128. Ardea cinerea L. — Volavka popelavá. 

Znaky druhové : Vrch těla popelavý, spodina 
bílá, na krku řádky Černavých teček. 

V pozdním létě zastavuji se toulající se většinou mladí 
ptád, zvlášt na Trávničku a v Zámečku na lesních loužích, no- 
cujíce pak na suchých vrcholcích dubů. (Srpen 1905 2 mladší 
kusy p. lesm' Zlámal.) Nehnízdí. 

129. Ardea purpurea L. —• Volavka červená. 

Znaky druhové: V každém šatě proniká rezavo- 
hnědá barva, nejvíce na krku a u dospělých. 
Několikrát střelena. (Zlámal.) 

IHO. Ardetta minuta (L.) — Bukač malý. 

Znaky druhové: Holeň až k patě opeřena, velikost 
hrdličky. 

Obyčejný hnízdoš v Zámečku a Trávníčkem lese. V r. 1905 
hnízdil v tomto několik kroků od myslivny. 

131. Botaurus stellaris (L.) — Bukač veliký. 

Znaky druhové: Peří rudohnědé a černošedě pá- 
skované a žíhané, soví jemnosti.^) Velikost vrány (zdá se 
však větší). 



>j Zbarrenim i jakosti upominá na výří. 



- 54 — 

Častéji střelen. V r. 1894 slyšel jsem houkání jeho na lu- 
kéch těšnovických. 

132. Nyctieorax nycticorax (L.) — Bukač nočni. 

Znaky druhové: Křídla popelavá, hfbet kovově 
černý (dos p.), celé tělo na hnědošedé půdě bíle 
kropenaté (mladý). Trochu menší předešlého. 

Jako upomínkou na bývalé doby, kdy místo bařinám vy- 
rvaných polí a několikrát do roka sečených luk prostíraly se po 
celém poříčí Moravy bahnité lesy, dostavuje se časem ješté 
v okolí kroměřižské tento pěkný pták. Kašpar zastihl ho 
i v arcib. parku, lesní p. Zlámal zastřelil a pozoroval několikrát 
na Trávničku. 

133. Ciconia ciconia (L.) — Čáp bílý. 
Znaky druhové: (Všeobecně známý.) 

V době stěhování v březnu a dubnu, červenci a srpnu 
velmi často ve velikých hejnech přeletuje i se zastavL Nehnízdi. 

134. Ciconia nigra (L.) — Cáp černý. 

Znaky druhové: Černohnědý s kovovým leskem, 
jen prsa bílá. 

Několikrát uloven. 

135. Fulica atra L. — Lyska černá. 

Znaky druhové : Dospělí břidlicové černí, ly- 
sinka bílá; mladí olivově šedočerní. Plovací blána 
obloučkovitě dle článků rozepjata. 

Ne příliš hojně, ale všude na větších loužích (Chropiá, 
Zámeček, Trávník). 

136. Gallinula ch lo r o p u s (L.) — Slípka zelenonohá. 

Znaky druhové: Spodní krycí péra ocasnís kraje 
bílá, ve středu černá. Prsty velmi dlouhé, se širokými 
šlapadly. 

Všude i na menších loužích, ale ne příliš hojně. 



— 55 - 

137. Ortygometra porzana (L.) — Ghřástal 
kropenaty. 

Znaky druhové: Velikost křepelky. Hlavni barva 
olivovéhnědá, po stranách krku bílé krápi čky. 

Zastal jsem rodinku na rybníčku chropiňském v červnu 1894. 
Lesnímu personálu znám. 

138. Crex crex (L.) — Ghřástal polní. 

Znaky druhové : Velikost hrdličky. Vrch křídla rudo- 
bnédý. Zobák krátký. 

Všude obecný, ale nehojný. Hnízdo s vejci typu modravého, 
podélné skvrnitými, vysečeno počátkem června 1905, několik 
kroků od mého sadu ve směsce. Vidél jsem jen jediné rozbité 
Qž vejce z násady (prý) 11 kusů. Samec ještě dlouho se ozývá, 
po té v nejbližším okolí, a tu jsa churav a nemaje spánku, sle- 
doval jsem po dvě noci jeho ,zpěv*. Od 8. hodiny večerní ne- 
ustal ve svém stejnoměrném tempu — až snad na 3 — 4minutové 
pomlčky až do 7. hodiny ranní a to po obě nocí ! Přes den 
ozval se jen nahodile a na krátko. Jemu odpovídal as V2 ^^ 
dále kamarád, ale ten nebyl tak vytrvalý a často až na V2 h^^* 
se zamlčel. 

139. RallusaquaticusL. — Ghřástal vodn i. 

Znaky druhové : Boky černé, bíle páskované. 
Zobák delší hlavy, slabě dolu zahnutý (skoro rovný), tenký. 
Na rybníčku chropíůském. Trávničku. Dosti vzácně. 

140. Vanellus vanellus (L.) — Čejka. 

Znaky druhové: Ocas u kořene bílý, ostatek (až 
na dvě krajní zcela bílá péra) černý; krovky jeho 
obojí živé rezavé. 

Bývaly as doby, kdy čejka hojně bydlívala v okolí kroniě- 
řížském, dnes dostavuje se jen v nehojných párech. A když 
opožděnými mrazy z jara jich mnoho pohyne, pak trvá dlouho, 
než zase se stav vzpamatuje. Tak pohubily březnové mrazy r. 
1902 téměř veškeré čejky a v r. 1903 nebylo téměř ani jediné 
viděti. (I špačkové toho roku velice utrpěli.) Nejspíše ještě vyskytuje 
se a hnízdí na lukách u Záhlinic, Trávníka a u Ghropíné. 



— se- 
lil. Gharadrius hiaticulaL. — Kulík písečný. 

Znaky druhové: Přední půle zobáku černá, kořenní 
žlutá. Nohy žluté. Asi jako drozd v těle. 

Nehojně z jara a později v létě v okoli Minůvek a Zámečku. 
Soudím, že sotva asi hnízdí; neníf útvar řeky svými hlinittrai 
příkrými břehy příhodným. 

142. Oedicnemus oedicnemus (L.) — D y t í k. 

Znaky druhové : Zbarveni na skřivaní upomína- 
jící, na složeném křídle dva bílé pruhy. (Nohy 
v patách nápadně sibié, běhák 7 — 8 cm, velikost hřivnáče, veliké, 
žluté oko.) 

Zastřelen někoUkrát o honech v létě. Posledně r. 1900 
u Těšnovic. Krajina není příhodná k jeho hnízděni. 

143. Totanus pugnax (L.) — Jespák bojovný. 

Znaky druhové: Prostřední péra ocasní se širo- 
kými temnými pruhy, krajní tři jednobarvě 
šedá. Střední pruh na kostrci šedý, jemně svět- 
le ji vlnkovaný, boky kostrce bílé. (Samec jako 
hrdlička, samice jako kvíčala veliká.) 

Každoročně od polovice srpna v hejnech prohání se na lu- 
činách a loužieh podél toku řeky. Z jara vzácně. 

144. Tringoides hypoleucos (L.) — Pisík obecný 

Znaky druhové: Zevní prapor nejkrajnějších 
per ocasních bílý, jen nepatrně někdy se sto- 
pami skvrn u špičky. (Zobáček teničký, rovný, maličko 
delší hlavy.) Velikost silného skřivana. 

Při Moravě, Bečvě i menších přítocích obecný. Hnízdi ua 
kraji lesním, někdy až 20 kroků od vody. 

145. Totanus glareola (L.) — Vodouš bahni. 

Znaky druhové: Střední péra ocasní bíle a černé 
páskovaná, první letka ruční s bílým ostnem. 
Velikost předešlého. (Zobák zřetelně delší hlavy.) 

Na loužích u Zámečku a Trávnika. Zastihl jsem ho jen od 
srpna. 



— 57 — 

146. Totanus ochropus (L.) — Vodouš kropenatý. 

Znaky druhové: Kofen ocasu čistě bílý, konce středních 
per úzce černé a bíle páskované. Ostny všech letek temně hnědé. 
(Podobný předešlému, ale velikosti drozda.) 

Na zarostlých lesních loužích potuluje se dlouho do zimy. 
Několikráte zastal jsem též pár, který na mne dorážel, kol do 
kola lesem prolétaje a ozývaje se svým kvílivým hlasem. Možno 
tedy s jistotou přijati, že zde hnízdí jak v Zámečku tak v lese 
ChropíĎském. Ze všech vodoušů jest nejméně ostražitým, a pa- 
matiyeme-li si dobře místo, kam zapadl, snadno se mu v ochraně 
křoví a trávy přiblížíme na několik kroků. Již v srpnu bývají 
tito vodouši tak vykrmeni, že trochu rozstřelený exemplář ne- 
možno takřka ani stáhnouti. Zajetí zvyká jako ostatní vodouši 
velmi snadno, a již druhého dne dal se na křídle lehce postře- 
lený do předložené potravy. Upravil jsem mu světlou kolnu za 
byt, kde brzo se uzdravil a denně koupal a brodil ve veliké ple- 
chové míse. Klidně snesl, vešel-li kdo opatrně do kolny, pobíhal 
jen nepříliš rychle kolem stěn nebo se zastavil v koutku a bed- 
livě každé hnutí příchozího pozoroval. Za 14 dni v poledne 
otevřel jsem kolnu a vodouš vyběhl na dvůr, rozhlédl se a rovnou 
zamířil letem k nedalekému zarostlému, tou dobou vodou naplně- 
nému příkopu. Večer téhož dne vyplašil jsem ho od téhož pří- 
kopu a druhý den sotva se šeřilo stál na dvorku prohlížeje si 
zavřenou kolnu. Chtěl jsem opatrně kolnu otevříti, ale vodouš, 
zpozorovav mne, uletěl a již se ne\Tátil. Krmil jsem ho žíža- 
lami, slimáky, sekaným masem hovězím a tvarohem. Ještě ně- 
kolik dni zaváněla kolna jeho pižmovým zápachem. 

147. Totanus totanus (L.) — Vodouš rudonohý. 

Znaky druhové: Kořenová pólo vice zobáku a nohy 
oranžové, křídlo vespod (vnitř) čistě bílé. 

Na otevřených bažinách lučních u Záhlinic a ještě v r. 1898 
u Kotojed (kde od té doby schází) hnízdil vždy nějaký pár. 

148. Totanus littoreus (L.) — Vodouš šedý. 

Znaky druhové: Zobák slabě vzhůru prohnutý. 
Celková délka (od špičky zobáku až ke špičce ocasu) 
30-5— 34-2 cm. Nepatrně menší hrdličky. Vrch těla 
šedý, bíle žíhaný. 



— 58 — 

Jen jednou, dne 8. září 1900, zastřelil jsem ho při lučním 
přikope u Skaštic. 

149. Nuraenius arcuatus (L.) — Koliha velká. 

Znaky druhové: Kachnobarvá. Velikost: statnější vrány. 
[Zobák obloukoví té dolu sehnutý, 10-16 cm. dlouhý.] Témě 
rezavé černohnědě skvrnité. 

Několikrát v řrpnu a září slyšel i viděl jsem kolihy na Uu- 
línsku a u Břestu na polích. 

150. Gallinago gaUinago (L.) — Sluka otavní, 
b e k a s i n a. 

Znaky druhové : Střední krovky křídelní mají úzké, 
šedožlutavé, obyčejné v půli rozdělené skvrny na 
špičkách. V zaokrouhleném (obyč. 14. perem) ocase 
jen zevní kraj a krátká špička krajníhopéra bílá. 

Ve druhé polovici srpna a v září obecná na všech vlhkých 
lukách. Dle domněnky personálu lesního prý i hnízdí (?). 

151. Gallinago gallinula (L.) — Kozlík. 

Znaky druhové: Dvanáetiperý ocas zašpičatělý, 
obě prostřední péra delší ostatních. Velikost sotva 
drozdí. 

Každoročně střelena. 

162. Scolopax rusticula L. — Sluka lesnL 

Znaky druhové: Na temeni černé a rezavé příčné 
pásky. Velikost koroptve. 

Jen v hornatině na jih od Kostelan zapadá vá a u Bunče 
prý i hnízdí (již za okrskem pozorovacím). Velmi vzácně u Rataj. 

153. Anser fabalis (Lath.) — Husa rolní. 

Znaky druhové: Zobák černý, kolem kořene oran- 
žový prstének, nohy oranžové. Složená křídla sahají 
značně za konec ocasu. Menši husy domácí. 

Velmi vzácně při stěhování v zimě se staví. 



I 



— 59 — 

154. Anas boschas L. — Kachna divoká. 

Lok.: Kachna divoká, březňačka. 

Hojný hnízdoš. 

Znaky druhové: Zobák špinavě zelenavý, zrcadlo 
veliké fialové, modrozelené lesklé, vrchem i 
spodem černou a pak bilou páskou ohraničené. 

Měřené 3 exempláře [měly: 1. d=56'5, Jc = i6 (dosp. c? 
v srpnu). 2. d=56 7, *=? (dosp. <? v červenci. váha= 1-30 kg.) 
3. d = 44, t=22 (zvláSf malý exemplář 9 v červenci). Celkem 
malé míry. V zimě 1895 měl jsem v rukou velmi velikého kačera, 
jenž však, jak se zdá, byl křížencem (viz níže). 

Kachna divoká nevymizí po celý rok z okolí. Hlavním jich 
shromaždištěm v zimě jsou rybníčky arcibiskupského parku, kde 
se jich často až několik set v jediném hejně objevuje. Tam také 
i hnízdí na chráněných ostrůvcích a v zákoutích méně přístup- 
ných. Největší počet vajec zjistil jsem 14, nejmenší 6. Nezřídka 
nalezl jsem odložená vejce mimo hnízdo. Jednou dokonce obje- 
vilo se kachní vejce vedle dvou labutích v labutím hnízdě. Veškerá 
hnízda byla hustě vystlána prachem a obyčejně jen z materiálu 
v nejbližším okolí sehnaného vyrobena. Nejrannější mláďata po- 
zoroval jsem 17 dubna 1898, a to už asi týden stará. Byla jen 
čtyři, tři normální, jedno značně větší, černé s bílými skvrnami 
na hlavě. Patrně produkt křížení, o čemž více se zmíním níže. 
Přijmeme-li dobu sezení as 22—29 dní, •) bylo poslední vejce 
sneseno jistě před koncem března. Naproti tomu nalezl jsem 
ještě 30. dubna 1899 teprve silně nasezená vejce, počtem 12. Ve 
zmíněném parku možno zcela nerušené sledovati výchovu mláďat, 
ježto matky zvyklé prochazečům vodí své pokolení žebrotou až 
na navštěvované cesty, S nesmírnou arci opatrností, krk stále do 
výše vzpřímen, ohledají okolí po nebezpečí, zvlášf bystře chvílemi 
s nahnutou hlavou jedním okem vyšetřujíce oblohu. Předhozenou 
však potravu pokud možno v rychlosti pohlcují samy, i ze zobáčků 
svých svěřenců ji vyškubujíce ! Hlavní lovy konají se na lučinách 
parku, při čemž nikdy jsem neviděl, aby snad matka nalezenou 
potravu svým dětem ukazovala a pak jim ji přenechala. Co kdo 
nalezne, je jeho, a pohyblivost drobných mláďat při shledávání 
hmyzu a červů jest obdivuhodnou. Jako rtuťové kuličky rozbíhají 



*) Dle různých autora; svých pozorováni nemám. 



- 60 — 

se na vše strany, vyšetřuji každou skulinku a vyskakuji dokonce 
velmi obratně po létajieim hmyzu. 

Zajimavým zjevem jsou křiženei v tomto parku. Z domácích 
kachen chovány tu americké kachny pižmové a mimo některé 
méně hojné odrůdy ještě tak zv. sametky, černé s kovov/m leskem 
nebo černé a bilé, i čistě bílé velikosti asi kachny divoké. Právě 
tyto velmi pohyblivé a dokonce i slušně létající sametky, které 
se daleko od drůbežárny po rybníčcích potulují, seznámily se s 
divokými kachnami a možno, zvlášf z jara viděti párky, kde samec 
je třeba divoký kačer a samička sametka. Jich kříženci dávají 
zřetelně poznati své rodiče. Tak viděl jsem černého kačera se 
zelenou hlavou, kachnu s černým pláštíkem, nevybarvené mladé 
bíle, hnědě a černě strakaté. Nejnápadnějším ze svých záznamů 
uvádím příklad, kde samice divoká vodila již skoro létajících pět 
mláďat po samci patrně bilé sametce. Jedno mládě mělo bílou 
hlavu, ostatek celé kachnobarvé, *) druhé bylo bíle a hnědě stra- 
katé, třetí čistě bílé, ostatní kachnobarvé s nepatrnými bílými 
skvrnami. Toto čistě bílé mládě mne nejvíce zajímalo. Požádal 
jsem zřízence zahrady, aby je nepustili se zřetele — ale, jak to 
z pravidla bývá, více jsem se o něm, bydle tehdy ve Val. Mezi- 
říčí, ničeho bezpečného nedověděl. Jen tentýž rok o vánocích 
doslechl jsem, že na rybníčku u Ghropíně zastřelena byla čisté 
bílá kachna divoká. Kam se dostala a byla-li vůbec zachována, 
jsem nezvěděl. Snad to bylo ono mládě, jehož otcem patrně byla 
čistě bílá sametka. Ještě na jednu bílou kachnu — ne albína, 
měla temné oči a temný zobák — v témže parku se pamatuji 
z r. 1896. Potulovala se na podzim po parku dobře létajíc, 
pak zmizela. Nápadno jest, že tito míšenci takřka nadobro vy- 
mizeli a dnešní dobou (v r. 1905) nespatřil jsem ani jediného. 
I stav divokých kachen na rybníčcích parkových poklesl zároveň 
se zmenšením počtu domácích kachen. Zda se s výsledkem potkalo 
křížení divokých kachen a kachen pižmových, nemám dokladů, 
ač často jsem pozoroval nerovné párky, na př. mohutného černo- 
bílého kačera pížmového divokou kachnu důsledně provázejícího. 
Zdá se, že tyto dva druhy jsou již příliš navzťgem odchylnými.**) 



*) Uživám tohoto označeni, jde-11 o zbarvení, jako má samice kachny 
divoké. 

*•) Naumann vyslovuje dokonce i pochybnost (Nov. vyd. X. p. 38) o 
naprosté jistotě, že nade kachna domácí jest phniým potomkem kachny divoké. 



— 61 - 

Mimo rybníčky parkové hnízdi kachny divoké zvlášf pří 
rybníčku chropiňském, porůznu v chropiňském lese, hojněji v Zá- 
mečku a trávníčkem lese. Jsou to jisté už jenom zbytky oněch 
obrovských osad, které tisícihlavými hejny zásobovaly okoh Kro- 
méřížské v dobách, ve kterých veškeré níže položené polnosti 
bývaly rybníky a bařinami a kdy bahnité lesy okolí Kroměříž- 
ského v nepřerušovaném pruhu provázely břehy moravské. 

155. Anas penelope L. — Hvízdá k. 

Znaky druhové : Malý zobáček modravý, nohy 
šedé. Zrcadlo u samce temné zelené, nahoře i dole 
černé lemované, poslední jeho péro bílé; u sa- 
mice temně šedé, bělavě lemované, poslední 
jeho péro bílé. 

Časem střelena (Chropíři). 

156. Anas streperaL. — Kopřivka. 

Znaky druhové : Černý zobák jen u samice a mlá- 
děte je po bocích trochu nažloutlý; nohy rudě 
žluté s černavými blanami. Zrcadlo v zadu bélo- 
šedé, v předu temně šedé, na spodu černé vrou- 
beno, pak bíle lemováno. 

Dle tvrzeni personálu lesního hnízdí prý na loužích u Zá- 
mečku a Trávníka. V létě často se ukazuje. 

157. Anas querquedula L. — Čírka modrá. 

Znaky druhové : Zobák černý, nohy šedé. Malé 
zrcadlo temně hnědošedé, slabě zelené lesklé^ 
nahoře i dole bílou linií ohraničené. Velikost 
holuba. 

Jen vzácně. Osamělý kačer objevil se 20. července 1903 na 
zaplavených polích u Horního lesa. 

158. Anas creeca L. — Čírka obecná. 

Znaky druhové : Zobák a nohy jakou předešlé. 
Veliké zrcadlo v předu sametově černé, v zadu 
krásné zelené, dole úzce bíle, nahoře široce bíle 
a rezavě lemované. O málo menší předešlé. 



— 62 ~ 

Po kachné divoké nejhojnéjSí kachna. Hnízdi u Zámečku, 
Trávnika, Ghropíně. 

159. U Kvasic a Kroměříže v r. 1885 zastřelena (2 kusy) 
kachna americká (Anas sponsa) ; byli to as uprchlici ze zajetí 
nebo přímí jejich potomci. 

160. Anas acuta L. — Ostralka. 

Znaky druhové: Zrcadlo u samce médobarvé, na 
vrchu rezavým, dole černým, bíle ohraničeným pru- 
hem lemované, u samice světle žluto a šedohnědé. 
Prostřední péra ocasní vybíhají v dlouhé špičky. 
O málo menší kachny divoké. 

V soukromých sbírkách z okolí (Chropíň, rybníček v arci- 
biskupském parku). 

161. Spatula clypeata (L.) — Lžičák. 

Znaky druhové : Lžicovitý zobák, delší hlavy, na roz- 
šířeném místě i širší hlavy, nápadně vyklenutý dá ho 
poznati ode všech našich kachen. Velikost kopřivky. 

Několikrát zastřelen při letních honech mladý. Dospělého 
kačera, jenž už z dáli barvami svítí a obyčejně na volné vodě 
se drží, takže těžko ho přehlédnout, jsem nikdy ve zdejším okolí 
neviděl. 

162. Fuligula nyroca (Gůld.) - Polák malý. 

Znaky druhové: Hlava a krk hnědorudý nebo hnědý, 
zrcadlo bílé, na spodu černohnědě ohraničené. Oko 
u dospělých s bílou duhovkou. 

Samice v zimě (v lednu) r. 1894 do rukou chycená byla 
mi přinesena. 

163. Oidemia fusea (L.) — Kachna hnědá. 

Znaky druhové: Zrcadlo bílé; nad nozdrami dvojitý 
hrbol. Celá hnědá až černá. 

V okolí ulovena. (Orn. Jahrb. 1892). 

164. MergusalbellusL. — Morčákbílý. 
165. Mergus serrator L. — Morčák prostřední. 



— 63 — 

166, Mergus merganser L. — Morčák velký. 

Všechny tři druhy dle záznamů zvěře á dle ústního sdělení 
personálu již zastřeleny. 

167. Sterna hirundo L. — Rybák obecný. 

Lok.: mořská vlaštovka. 

Jen při stěhováni a to nehojně. 

Druhové znaky : Nohy a zobák temně šarlatové. Špice 
zobáku zřetelně a vysoko černá; temný pruh na 
YDitřním praporu prvních letek 7 cm od špičky 4— 
5 mm široký; běhák 17-5— 20*5 mm, delši prostředního 
prstu (bez drápu). 

Na chropíĎském rybníce v květnu a srpnu. 14./V. 98 nad 
rybníčkem v krom. parku. 1 ex. 21. /V. 99. Dva kusy na ryb. 
chropíftském. 

168. Larus ridibundus L. — Racek chechtá vý. 

Lok. Rybářka. 

Význačný pták okrsku. 

Znaky druhové: Ostny obou prvých letek až na čer- 
nou špičku bílé. 

Krajní hodnoty měr: a) dospělí ptáci: d = 31-5 — 380, 
r = 840 — 99-0, k = 29-3 — 33, o = 10-0— 110 (10 ex.), b) 
podzimní ptáci : d = 307 — 350, r = 829 — 88-0, k = 248 — 
28-0, = 9-5— 10-5 (6 ex.) 

Příchod kolem 6. března, kdy několik jednotlivců se dostaví 
a zase zmizí. Prvé značnější objevení kolem polovice března, do 
20. t m. obyčejně všichni na místě. Do konce března rozdělí se 
páry a kolem 6. dubna obyčejně první vejce. Koncem května první 
vzletní rackové, do konce června hnízdiště opuštěno. Toto na- 
chází se na malém rybníčku těsně u městečka Chropíně ležícím, 
hustě na západ a sever rákosím zarostlém. Od západu protahuje 
se rákosina zevarem, ostřici, zblochanem a sítím promísená, hlu- 
boko jazykovitě do středu rybníka a na tomto místě leží osada. 
Dle odhadu p. nadlesniho Rollera hnízdí tam na 10.000 párů. 
Hnízda leží tak těsně při sobě, že se okraji dotýkají. Zprvu 
složena jsou z odumřelých stonků rákosí a jiných vodních rostlin, 
později doplétány okraje jich čerstvou travou z luk přinesenou 



— 64 — 

a v době prvé senoseče bývají hojně olemována senem. Leží na 
strništi loňského rákosí velmi pevné, ač celá pĎda ze zetli- 
vajicích zbytků rostlinných vytvořena jest tak houpává a bořivá, 
že nesnese kroku dospělé osoby. Když během dubna a května 
rostlinstvo vzroste, proroste i mezi hnízdy a až na krajní je 
zakryje. 

Počet vajec skoro výhradně 3, vzácnější jen 2. Kde nalez- 
neme 4, jistě snášely dvě samice. Typus celkem stejný — až 
na různé skvmění. Barva průměrem temnější vajec odjinud mi 
známých. Jako zvláštnost pripomínám, že jsem nalezl r. 1898 již 
z dálky nápadné vejce lysky černé v jednom z krajních 
hnízd, kam je matka bezpochyby z nouze snesla. Největší míra 
as 30 ohledaných ex.: 563 X 38*2, nejmenší 51 X 35 mm. Od- 
chylný exemplář z r. 1898 měřil 56-3 X 30'2, tedy vejce skoro 
válcovité, barvy normální. 

Pobyt všech individuí hnízdících trvá od počátku března 
až do konce června, tedy celkem 4 měsíce. V této době živí se, 
až na nepatrné výjimky, živočišnou, na polích a lukách 
sbíranou potravou. Žaludek 10 ex. v této době ohledaných ob- 
sahoval nejhojněji zbytky brouků a larev (Ferronia, Harpalus, 
Amara, Zabrus, Sphodrus, Carabus, Silpha, Necrophorus, Staphy- 
linus, Geotrupes, Anomala, Trichius, Gantharis, Melolontha, 
Blaps, Chrysomela a množství nezřetelných), krtonožek» 
cvrčků, kobylek, housenek (Agrotis) a mravenců 
(Formica hisca). Červi (Lumbricus), měkkýši (Limax, Succinea), 
korýši (Oniscus), stonožky méně často. Jen ve dvou případech 
nepatrné zbytky kostiček drobných ryb (srpen). Tři exempláře ulo- 
vené koncem srpna 1904 měly jen rybičky v žaludku (Carassius) 
sesbírané patrně ve vysychajících polních strouhách. Zastřeleny z 
malého hejna, jež pozdě večer na noclech vracelo se k rybníčku 
chropiňskému v době, kdy už za dne jen velmi vzácně racek v okolí 
se objeví. Nad Moravou zastřelil jsem v září 1900 racka, jenž 
zřetelně lovem létajícího hmyzu se zabýval a v žaludku mel 
dobře poznatelnou směs komárů a tipli c.*) 

Hlavní výprava za potravou děje se v hodinách ranních as 
do desáté, kdy všechna pole a luka na 10 — 15 km v okolí ryb- 
níčka jsou jimi navštěvována. Nejhojněji shromažďují se ve vlhčích 

♦) Rohweder pozoroval racky lapající rojící se mravence. 



— 65 — 

nížinách moravských, a vyleje-li se voda nebo prší-li déle, že se 
nízké polohy zaplaví, pak v nepřehledních hejnech shromažďují 
se na takových krraištích, kde vyplavení členovci při okrajích 
louží jsou jim snadnou kořistí. Kol poledne je malá přestávka 
a jen při krmení mláďat vidíme rodiče hojněji nad poli. Od- 
poledne výpravy počínsgí na novo. Po 5 — 10 paprskovité od 
rybníka — za klidného počasí ve veliké výši veslují často až za 
obzor, potkávajíce se s podobnými výpravami už z loviště se vra- 
cejícími. Nápadno, že v nejbližším okolí rybníka málo loví. 
Některé dny jakoby vymizeli nebo objevují se jen ve výši 
stále určitým směrem. I senoseče řídí jejich proudy. Na poko- 
sených lukách shromažďují se pravé v tak velikých hejnech jako 
u louží, majíce zde k disposici všechen hmyz, jenž obýval mezi 
stébly trávy a pro tu chvíli zbaven je úkrytu. Na stmiska obilná 
neradi zapadají, patrné ostré hroty pahýlů stébelných raní jim 
jemné blány plovacL*) Způsob lovu jest dvojí. Ve vlhkých dobách 
loví jen drobnými krůčky se procházejíce a se země sbírajíce. 
Za slunečná létají nízko nad roli a stočíce se náhle kořist 
seberou. Je-li vétSí, na krátko i usednou. K polednímu od- 
počinku shromažďují se na rybníce, pospávajíce a plujíce, 
druhdy do veliké výše se zvedajíce, takže sotva oku jsou 
patrní a za křiku kroužíce. Když v polovici června první mladí 
ptáci objevili se už několik km daleko od hnízdiště, přenocuje 
část dospělých v polích. Nejraději k tomu volí kupy jetele, vy- 
výšené hrázky polní, ale i prosté posečená luka nebo úhory. 
Každou chvíli v noci slyšíme pak jejich hlasy, jimiž jednotlivé 
skupiny dorozumívají se s ostatními. Do úplného sešeření míhají 
se jejich křídla nad poli a za prvního ranního šera už zase 
plují vzduchem. Ve druhé polovici června stále řídnou řady do- 
spělých doplňovány mladými ptáky, kteří ještě obratnosti svých 
rodičů si neosvojili a výhradné po zemi se procházejíce loví. 
Rovněž dají k sobě dojíti na 20—15 kroků, kdežto dospělí ne- 
snesou sedíce přiblížení na dostřel. Již z větší dálky rozeznáváme 
ptáka mladého od dospělého po kratším zavalitějším těle (ná- 
sledkem volnějšího držení peří), kratších tupých křídel, volněj- 
šího a váhavějšího letu bez ostrých zatáček. Ve větší blízkosti 
prozradí mládě světlá hlava a černý proužek na přič konce 



*) Racky s poranénými plovacimi blanami a otoky jsem mél několikráte 



— 66 — 

ocasního. Hnědě skvrnité zbarvení hřbetu skoro mizí již počátkem 
července. Podle souhlasných zpráv nejlepších ornithologů 
dospívá racek chechtavý až ve stáří dvou let, kdy prý teprve 
z jara dostane obvyklou temně hnědou čapku svatebního roucha.*) 
Mně nepodařilo se nikdy mezi hejny jarních ptáků vypátrati 
loftská, tedy ještě temněhnědou čepičkou neznamenaná mláďata. 
Kde se tato prohánějí ? Bylo by záhodno, aby věci větší pozornost 
věnovali, kdo mají denní příležitost k pozorování. Ani mezi 
hejny nespářených ptáků potulujících se nad bažinami kolem 
Lednice v jižní Moravě nepozoroval jsem z jara nedobarvených 
exemplářů. Počátkem července nadobro zmizí rackové z polí ce- 
lého okolí kroměřížského jako hojná stafáž, jen náhodou v ně- 
kolika málo exemplářích a po dlouhé vždy době se objevujíce. 
Pak ale nesbírají po polích, nýbrž vždy bud vysoko ve vzduchu 
táhnou či nad řekou loví. 

V zajeti lze je snadno udržeti. Vychoval jsem dvě mládata 
sotva den stará mravenčími kuklami a kousky syrového masa. 
Hlavní podmínkou bylo s u c h é bydliště a teplo, což při ptácích 
na vodě vylíhlých ve vlhkých hnízdech sedících je nápadno. 
Mladí chovaní na slabě zvlhlém seně byf i v teple zahynuli 
Zprvu brali výše zmíněná mládata potravu z úst, později ze 
sevřené hrsti.**) Ve stáři čtyř neděl, kdy už s prvními pokusy lé- 
tacími počali, žrali všechny odpadky živočišné, spokojujíce 
se jednak se zbytky z klecí mých hmyzožravců, jednak pohlcujíce 
rozsekané vnitřnosti drůbeže a drobné nebo větší rozsekané ryby. 
Časté koupání a plování jest jim nutností, sice ochuraví na 
nohy. Zajímavo jest, že jeden více než čtyři léta v zajetí cho- 
vaný exemplář nenabyl hnědé čapky na hlavě, maje místa pří- 
slušná pouze hnědými pérky prostříknuta, a to po celý rok 
stejnoměrně. 



*) Mladý pták jest nejprve na bílé půdě více méné temno- a svěllohnédé 
skvrnitý, hlava bílá s několika temnými skvrnami. Na konci ocasu příčný 
černohnědý pruh. Během léta objeví se na hřbetě modroSedý nádech. Ve 
druhém roce jest hlava jedtě světiá, ale beze skvrn, záda Čistě dedá, spodina 
bílá. Letní dat dospělého: Hlava s temněhnědou čepičkou, záda šedá, špičky 
křídel černé, ostatek bílý. 

**) Mladí krmeni bývají podobně jako holubí z volete, později jim staří 
přinesenou potravu vyvrhují před zobák. 



ZpráTj Kommisse pro přírodoYědecké prozkoumáni Moravy. 
Odděleni loologioké, éfs. i. 



Ptactvo okolí lanštorfského. 

Zaznamenal Josef Dostál, učitel ? LanStorfé. 
(Předloženo 6. února 1906.) 

Nejjižnější cíp Moravy, jižné od měst Podivína a Hodonína, 
je jistě z našich krsgin ptactvem nejbohatších. Jest to nížina v po- 
íití řek Moravy a Dyje, jež bývá i několikráte do roka zmíně- 
ními řekami zaplavována. Morava i Dyje protékají tu mnoha 
rameny s břehy ponejvíce nízkými, ano místy jest hladina vody 
Tjše než okolí. 

Řeky vystoupivší z břehů, zůstavují na rozsáhlých lukách 
i ▼ lesích svého poříčí hojně jezírek a kaluži porostlých rákosím 
a jinými vodními rostlinami, a poskytuji tak vhodný útulek a 
hnízdiště vodnímu ptactvu. Mnohá tato jezírka ani za nejteplej- 
šího léta nevysýchají. Jelikož na některé louky po dlouhou dobu 
nelze ani vkročiti, může hnízděni býti nerušeno, a ptactvo rádo 
místa ta vyhledává. 

Lesy jsou listnaté, převládá v nich dub. Jest v nich mnoho 
palouků, někdy dosti rozsáhlých, s jednotlivými starými duby ; 
duby o průměru 1*5 m i více nejsou nikterak vzácností. Koruna 
většiny z nich bývá proschlá a mnohé dutiny ve větvích i pa- 
hýlech ulomených větví poskytují ptákům vhodná hnízdiště. 
Hojnost jmelových bobulí udržuje tu v zimě mnoho ptáků dra- 
zdovitýeh, roku 1903/4 po celou zimu i hojně hrkoslavú. 

Jehličnatých lesů tu není, i scházejí ovšem ptáci výhradně 
v jehličnatých lesích se zdržující. 

K vůli bažantům, jichž tu hojně, udržuje se vždy část lesa 
jako houština, propletená téměř neproniknutelně divokým chmelem 
a jinými rostlinami. Lesy jsou zvláště v době hnízdění bažantů 
pečlivě hájeny, takže hnízdění je nerušeno. 



v poli pak jsou remízy s hustým, nízkým porostem, roTněž 
vítaný útulek ptáků. 

Na hranicích moravsko-rakouských je několik rybníků, na 
nichž se zdržuje a hnízdí dosti ptactva vodního, jež - rádo vy- 
hledává močály a louže na lukách v celém okolí. 

Zvéří neobyčejné bohaté revíry lákají různé dravce, z nichž 
někteří se tu zdržují celé zimní období. 

Jelikož některé ptáky se nám podaří zjistiti v krsginé jen 
náhodou, je jisto, že seznam tento není úplný. Jsou to zvláště 
Lamellirostres a (íraíía^, jichž seznam bude nutno ještě postupem 
času doplňovati. 

Výklad znamení : ob. = obecný, říd. = dosti řídký, vz. == 
vzácný, st = pták stálý, mg. = stého vavý, pr. = výjimkou na 
průtahu, hn. = hnízdí. 

Raptatores. 

S trigi d a e : 

Strix flammea L. — Ob.-st-hn. V žaludku jen myši a hmyz. 

Olaticidium nodua (Retz,) — Ob.-st.-hn. V žaludku myši a hmyz. 

Symium aluco (L.) — Ob.-st.-hn. V žaludku myši a hmyz, v jed- 
nom případě zbytky kosa. 

Asio otus (L,) — Ob.-st.-hn. 

Asio accipitrinus (Pálí.) — V podzimním tahu každoročně. 1905 
na lukách podivínských asi 26 ptáků. 27./9, 12./10. 

Falconidae: 

Falco percgrinus Ttinst — Některou zimu nikterak vzácný. Hoj- 
nost potravy jej tu udržuje. 1905 střeleno v listopadu a 
prosinci pouze na dvou místech 6 exemplářů ptáků mla- 
dých a ř- Krásného cT obdržel jsem asi před 6 roky. 
Hlavní potravou jeho jsou koroptve, jichž tu hojnost Ča- 
stéji lze také nalézti na poli zbytky domácích holubů, již 
se zajisté též stali kořistí sokolovou. Posledního času 
(v lednu 1906) byli opět tři pozorováni. 

Falco subbuteo L. — Vz.-pr. Během 7 roků dostal jsem jediný 
exemplář. 9 zaslaná mi 24./5. z Prostějova měla ve voleti 
zadky 10 chroustů, žaludek pak nacpaný zadky 22 chroustů. 



— 3 — 

Faleo aesáUm TunsU Podobně jako sokol stéhovavý není dřemlik 
některé zimy nikterak vzác ný. Nejčařtěji uloví se ptác 
mladí, však dostal jsem i 2 c? krásně vybarvené. 22.9. v ža- 
ludku zbytky hmyzu, ponejvíce střevlíků, 1/11. juv. zbytky 
menšího ptáka. 6./12., 24./1. 

Tinnuncúlus titmunculus (L.) — Ob.-hn.-st i mg. U nás nejobyčej- 
nější dravec. V žaludku pravidelně hmyz, myši. V dubnu 1903 
střelena při zajíčkovi. Již po několik týdnů přenocuje <f 
na trámu vyčnívajícím ze stodoly vzdálené asi 80 kroků 
od stavení. 

Titmunculus Naumanni (Fleisch.) V letním období pták obyčejný. 
6./4. 1901 již na místě. ^) Potravou jest jim hmyz, z jara 
hojně krtkonožky. 

Tinnuncídus vespertinus (L.) — vz.-pr. Celkem dostaly se mi do 
rukou dva exempláře <? 9 . 5./5. střelen dle všeho z páru 
ď, jenž měl ve voleti myš. 

Milvus milvus (L.) — vz.-pr. Hlavně v jarním tahu bývá každý rok 
nějaký exemplář uloven neb alespoň spatřen. V blízkém 
lese byl chycen jeden na vejce, upevněné v železech na lesní 
louce. 

Milvus horsckun (Gm.) — vz.-pr. Celkem obyčejnější než luňák 
červený. Z Podivína dostal jsem exemplář, který pravidelně 
časně ráno lovil na pastvisku housata. Po několika dnech 
chycen do želez na leklou rybku. 25./4. chycen na vejce do 
želez (? , 29./5. střelena 9 ; v žaludku zbytky housete a 
hmyzu. Genitálie málo vyvinuté — snad mladý pták. 



1) 90. dabna 1901 o ^lfi.hod. večer hejno asi 60 kusA, druhé asdOkusA 
vyletělo z ořechů u Žiikova, kde v dírém poli nocují. Mezi Vs & *lfi» přiletělo 
as 90 kusA, z nichž 2 cf zastřeleni, ostatní pak odletěli. Genitálie nepatrné. 
21. dubna 1901. Po párech na dubech v lese. 

2. (ervna snůdka 4 vajec ; materiál hnízdní sestával z měli dřevní. 
Hnizdo bylo na vysokém osamoceném dubě na malé loučce lesní v dutině 
zlomené větve. Míry vajec: 34-5 XÍ9, 35X295, 34-5X29, 35X29. 

16. června 1901. Na nocoviště podtolky se nedostavily. V lese několik 
rodin s právě vyvedenými mláďaty (2 kusy střeleny). Tato mají zobák bílý 
8 prosvítajícím namodralým jádrem; okolí oka s ozobí bělavě slabounce na- 
modralé a nazelenalé, nohy žluté. Prof. J. Janda. 

Poslední dva roky nezaletují již na noc na zmíněné ořechy, ač neznámo 
proč. Nelze říci, že by byly bývaly snad znepokojovány. Nyní zdržují se raději 
na akátech podél cesty, jest jich vdak mnohem méně. 



_ 4 — 

Pemis apivorus (L,J — vz.-pr. 7./6. ulovená 9 měla v žaludku 
zbytky hmyzu a zadní nohy žáby. 

Pandion haliaětus (L.) — vz. Dle zprávy revírníka střelen před 
několika lety na rybniku lednickém. 

Buteo buteo (L,) — ob.-hn.-st. 6./3. střelen <? se zbytky ko- 
roptve ve voleti i žaludku. ;26./ll. c?, 19./9. 9, 8./11. 9, 
29./9. 9 měli v žaludku pouze zb}'tky hrabošů. 29./4. mi 
zaslaná 9 z Tavikovic měla v žaludku zbytky zajíčka. V 
prvém případě možno, že koroptev odňala sokolovi stěho- 
vavému, jak se často stává, 

Archíbuteo lagopus (BrUnn,) — ob. v zimním období. Každého roku 
střelí se několik exemplářů na výrovce. Již z dálky křičí 
spatřivši v^a. Křik její podobá se dosti křiku racka chechta- 
vého. 26./1Í. 9, 16./1. <?, 20./1. c?, 20/2. cT, 26./11. í, 
měli v žaludku pouze hraboše. 29./11. střelená měla ve 
voleti 2 rýsky a 1 hraboše, v žaludku pak zbytky asi 5 hra- 
bošfi. Nepodařilo se mi posud zjistiti ve voleti nebo žaludku 
zbytky ptáka nebo zajíčka, ač jest nepochybno, že hlavné 
pří jarním tahu mnohý zajíček jí padne za kořist. 

Aquila pomarina C, L. Brehm. — Vzácný, však hojnější než násle- 
dující. 9 střelena 9./4., žaludek prázdný. 29./6. střelený <? 
měl v žaludku zbytky hrabošů. (6./6. dostal jsem cT od Nitry 
v Uhrách, který měl rovněž v žaludku pouze zbytky hrabošů.) 

Aquila maculata (Gm.) — vz. 4./9. 1904 střelen <? na výrovce 

V žaludku zbytky krtka a žáby. Za několik dní na to střelen 
ještě jeden exemplář na straně k Válčícím. Bližších dat 
jsem se nedopátral. 

Nisaětus pennatus (Gm.) — vz. R. 1902 poletoval po delší dobu 
na jaře v revírech lednických, ale uloven nebyl. 

Accipiter nist^ (L.) — ob.-hn.-st. 21. /li. <? dle všeho mladý pták 
v žaludku zbytky strnada. 

Astur pálumharius (L,) — vz. Během 7 roků střeleni dva stáři 
ptáci a 8/2. jeden mladý. 17./7. r. 1903 nalezen sesláblý 
tuberkulosní exemplář, jenž brzo zahynul. 

Circus aeruginosus (L.) — Dosti vz. Jediný exempl. juv,, který jsem 
dostal, byl střelen 13./9. na kachně divoké, která dva dny 
před tím večer byla střelena a nemohla býti nalezena. — 

V žaludku zbytky ptáka — snad slípky zelenonohé. 



— o — 

Cireus cyaneus (L.J — Dosti vz. Některou zimu objevuje se jich 
více na lukách, kdež loví myši. 25./6. cř, jenž patrně hnízdil. 

Cireus pygcargus [L.) — Dosti vz. Ve dvou případech v žaludku 
myši, ve dvou zbytky koroptví. Jen v zimním období. 

Cireus macrurus (Gm.) — vz. Každou zimu viděti lze 1 — 3 ptáky, 
vespod úplně bílé, na hřbetě šedomodré se špici křídla 
tmavou, již dle vybarvení mohou býti pouze motáky jižními. 
Jelikož na výra téměř vůbec nejde, lze jej těžko uloviti. 

Vulturidae: 

Cryps fidvus Gm, Dle zprávy mne došlé bylo na podzim r. 1905 
u Lanžhota pozorováno 5 ptáků, již dle popisu mohli býti 
pouze supi bělohlaví. I v denních listech kolovaly